<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2005CSA.1201025301.case.xml"><NO.CASE>C-14/04</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62004C0014</NO.CELEX><NO.SEQ>0003.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>10256</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10278</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>23</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA RUIZJARABA — VĚC C-14/04</LEFT><RIGHT>DELLAS a DALŠÍ</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Dámaso Ruiz-Jaraba Colomera</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20050712">12. července 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I —</NO.P><TXT>Úvod</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K francouzskému Conseil ďÉtat bylo podáno několik žalob směřujících proti nařízení, které pro účely vypočtu skutečné práce stanoví pro zaměstnance některých sociálních a zdravotnicko-sociálních zařízení rovnocennost doby, kterou v zaměstnání stráví.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Problém spočívá v tom, zda je uvedený systém, který vychází ze zákoníku práce, slučitelný se směrnicí Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby<NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="307" DATE.PUB="1993" PAGE.FIRST="18">Úř. vést L 307, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 197. Po provedení různých změn byla nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne <DATE ISO="20031104">4. listopadu 2003</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" DATE.PUB="2003" PAGE.FIRST="9">Úř. vest L 299, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 381), která nese stejný název a, pokud jde o projednávanou věc, má obdobný, téměř shodný obsah.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Kromě toho je zde další komplikace způsobená tím, že když Francie prováděla uvedenou právní normu Společenství, přijala opatření, která jsou pro pracovníky příznivější a která teď mohou být ovlivněna poskytnutou odpovědí.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II —</NO.P><TXT>Právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>Právní úprava Společenství</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Vývoj</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Již po několik desetiletí existuje v evropských zemích tendence ke zkrácení<?PAGE NO="I-10257"?> délky pracovní doby, podporovaná příznivým mezinárodním prostředím<NOTE NOTE.ID="E0003" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Vyniká například činnost Mezinárodní organizace práce. Jejl první Úmluva č. 1/1919 upravovala délku pracovní doby v průmyslu; později následovaly další úmluvy, jako napr. č. 14/1921 o odpočinku v týdnu; č. 30/1930 o pracovní době v obchode a úřadech, nebo č. 47/1935 o čtyřicetihodinovém pracovním týdnu. Na jiné úrovni článek 24 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 stanoví, že <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>každý má právo na odpočinek a na zotaveni, zejména také na rozumné vymezeni pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>, a čl. 7 písm. d) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech Organizace spojených národů z roku 1966 uznává právo na <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>odpočinek, zotavení a rozumné vymezení pracovních hodin a pravidelnou placenou dovolenou, jakož i odměnu ve dnech veřejných svátků<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>.</P></NOTE>. Tato okolnost ovlivňuje pracovní trh a následně také související základní svobody.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Nicméně je třeba čekat až do sedmdesátých let, aby se v Evropském společenství z podnětu Rady objevily první zásahy: doporučení 75/457/EHS ze dne <DATE ISO="19750722">22. července 1975</DATE><NOTE NOTE.ID="E0004" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="199" DATE.PUB="1975" PAGE.FIRST="32">Úř. vést. L 199, s. 32</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> vyzývající členské stály k přijetí čtyřicetihodinové pracovní doby a čtyřtýdenní dovolené; a usnesení Rady ze dne <DATE ISO="19791218">18. prosince 1979</DATE> o úpravě pracovní doby<NOTE NOTE.ID="E0005" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="002" DATE.PUB="1980" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. 1980, C 2, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, které vyžadovalo omezení systematického používání přesčasových hodin a ročního objemu práce, jakož i použití prostředků ke zvýšení pružnosti. Objevil se také návrh druhého doporučení v této otázce, ze dne <DATE ISO="19830923">23. září 1983</DATE><NOTE NOTE.ID="E0006" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Návrh doporučení Rady o omezení a reorganizaci pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="290" DATE.PUB="1983" PAGE.FIRST="4">Úř. vést. C 290, s. 4</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, který nebyl dokončen vzhledem ke kontroverzní povaze témat, o nichž se diskutovalo v době krize sociální politiky<NOTE NOTE.ID="E0007" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>K tomuto vývoji v kontextu Společenství viz Arrigo, G., <HT TYPE="ITALIC">Il diritto del lavoro dell'Unione europea</HT>, Giuffrè editore, Milano, 2001, s. 200-205.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Jednotný evropský akt<NOTE NOTE.ID="E0008" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="169" DATE.PUB="1987" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. 1987, L. 169, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, kterým byl vložen článek 118a do třetí hlavy Římské smlouvy<NOTE NOTE.ID="E0009" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jak připomněl generální advokát Léger ve stanovisku předloženém ve věci Spojené království v. Hada (rozsudek ze dne <DATE ISO="19961112">12. listopadu 1996</DATE>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-84/94" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-5755">C-84/94, Recueil, s. I-5755</REF.DOC.ECR>), <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>před přijetím jednotného evropského aktu neexistovalo žádné konkrétní ustanovení v oblasti ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/> (bod 28). Ve Smlouvě byly pouze dva výslovné odkazy na pracovní podmínky v článcích 117 a 118, ale první z nich nepřiznával Společenství pravomoci v sociální oblasti a ten druhý měl podle rozsudku ze dne <DATE ISO="19870709">9. července 1987</DATE>, Německo a další v. Komise (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="281/85+283/85+284/85+285/85+287/85" YEAR="1987" PAGE.ECR="3203">281/85, 283/85, 284/85, 285/85 a 287/85, Recueil, s. 3203, bod 14</REF.DOC.ECR>), omezený dosah (bod 8 uvedeného stanoviska).</P></NOTE>, a Charta Společenství základních sociálníchj práv pracovníků přijatá Evropskou radou ve Štrasburku dne <DATE ISO="19891209">9. prosince 1989</DATE><NOTE NOTE.ID="E0010" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>KOM (89) 471 v konečném znění.</P></NOTE> uznaly, že délka a organizace pracovní doby hrají důležitou roli ve sbližování životních podmínek pracovníků, a tím vyvolaly proces, který vyústil ve vydání směrnice 93/104<NOTE NOTE.ID="E0011" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nicméně směrnice Rady 91/533/EHS ze dne <DATE ISO="19911014">14. října 1991</DATE> o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="288" DATE.PUB="1991" PAGE.FIRST="32">Uř. vést. L 288, s. 32</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 3) zdůraznila zásadní charakter časového prvku ve vztahu zaměstnance ke svému zaměstnavateli, vzhledem k tomu, že oznámeni zaměstnanci by mělo zahrnovat <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>délku běžného pracovního dne nebo pracovního týdne zaměstnance<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/> [čl. 2 odst. 2 písm. i)].</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-10258"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Primární právo</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 118a Smlouvy o ES<NOTE NOTE.ID="E0012" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Vložený článkem 21 Jednotného evropského aktu.</P></NOTE> (články 117 až 120 Smlouvy o ES byly nahrazeny články 136 až 143 ES) nutil členské státy <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>usilovat o zlepšování zejména pracovního prostředí a o ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/> a stanovit si za cíl <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>harmonizaci podmínek v této oblasti při zachování dosažených zlepšení<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/> (odstavec 1).</TXT></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Za účelem dosažení tohoto cíle udělil odstavec 2 uvedeného článku Radě pravomoc přijmout, kvalifikovanou většinou, s ohledem na stávající vnitrostátní podmínky a technické předpisy, směrnice určující minimální požadavky, které žádnému členskému státu nebrání <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>ponechat si nebo zavést přísnější opatření na ochranu pracovních podmínek<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Současný článek 136 Smlouvy o ES usiluje o <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>zlepšování životních a pracovních podmínek<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/> a článek 137 zavazuje Společenství k podpoře a doplňování činnosti členských států v oblasti <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/> (odstavec 1 první odrážka), jakož i <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>pracovní podmínky<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/> (odstavec 1 druhá odrážka).</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 137 Smlouvy o ES zachovává pravomoc Rady stanovit v daných oblastech minimální požadavky, které uplatní postupně (odstavec 2 první pododstavec), aniž je dotčena možnost na vnitrostátní úrovni zachovat či zavést <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>přísnější ochranná opatření, která jsou slučitelná s touto smlouvou<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/> (odstavec 5).</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Směrnice 93/104</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19890612">12. června 1989</DATE> Rada vyhlásila směrnici 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci<NOTE NOTE.ID="E0013" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="183" DATE.PUB="1989" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 183, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 349.</P></NOTE>, která podle rozsudku BECTU<NOTE NOTE.ID="E0014" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20010626">26. června 2001</DATE>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-173/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-4881">C-173/99, Recueil, s. I-4881, bod 5</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> stanovila obecné zásady v této oblasti, které byly později rozvinuty řadou konkrétních směrnic, mezi něž patří<?PAGE NO="I-10259"?> i směrnice 93/104<NOTE NOTE.ID="E0015" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Je třeba zmínit jednotlivé směrnice, jako je směrnice Rady 96/34/ES ze dne <DATE ISO="19960603">3. června 1996</DATE> o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" DATE.PUB="1996" PAGE.FIRST="4">Oř. vést. L. 145, s. 4</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 285) a směrnice Rady 97/81/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> o rámcové dohodč o práci na částečný úvazek uzavřené mezi UN1CE, CEEP a EKOS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="014" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="9">Úř. vést. 1998, L 14, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 267). Mezi oborové směrnice patři směrnice Rady 1999/63/ES ze dne <DATE ISO="19990621">21. června 1999</DATE> o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="167" DATE.PUB="1999" PAGE.FIRST="33">Úř. vest. L. 167, s. 33</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 363); směrnice Rady 2000/79/ES ze dne <DATE ISO="20001127">27. listopadu 2000</DATE> o Evropské dohadě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (AICA) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="302" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="57">Úř. vest. L. 302, s. 57</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 05/04, s. 75); a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne <DATE ISO="20020311">11. března 2002</DATE> o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="080" DATE.PUB="2002" PAGE.FIRST="35">Úr. vest. L 80, s. 35</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 05/01, s. 224).</P></NOTE>, u níž je zajímavé zastavit se u právního podkladu a právní úpravy.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Právní základ</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Základem směrnice je článek 118a Smlouvy o ES, jehož znění je výsledkem kompromisu, což vyvolalo významné pochybnosti týkající se výkladu mezí činnosti Společenství<NOTE NOTE.ID="E0016" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Banks, K., <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>L'article 118 A, element dynamique de la politique sociale communautaire<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>, <HT TYPE="ITALIC">Cahiers de droit européen</HT>, č. 5-6, 1993, s. 537.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Směrnice byla přijata kvalifikovanou většinou přes odpor Spojeného království, které se obrátilo na Soudní dvůr s žalobou na její zrušení, nebo popřípadě zrušení článku 4, čl. 5 odst. 1 a 2, či. 6 odst. 2 a článku 7. Prvním žalobním důvodem byla nesprávná volba právního základu; rovněž se dovolává porušení zásady proporcionality, překročení pravomoci a několika zásadních formálních nedostatků; podle jeho názoru by základem směrnice měl být článek 100 Smlouvy o ES (nyní článek 94 ES) nebo článek 235 Smlouvy o ES (nyní článek 308 ES), které vyžadují jednomyslnost Rady.</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="19961112">12. listopadu 1996</DATE>, Spojené království v. Rada<NOTE NOTE.ID="E0017" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz poznámka pod čarou 9.</P></NOTE>, byla žaloba zamítnuta, ačkoliv byl článek 5 druhý odstavec<NOTE NOTE.ID="E0018" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Znění tohoto ustanovení bylo následující: <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>Minimální doba odpočinku uvedená v prvním pododstavci zpravidla zahrnuje neděli<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/>. Soudní dvůr je prohlásil za neplatné, protože Rada nedokázala vysvětlit důvod, proč je neděle, jako den odpočinku v týdnu, důležitější pro zdraví a bezpečnost pracovníků než jiný den v týdnu (bod 37).</P></NOTE> prohlášen za neplatný, čímž bylo uznáno, že úprava pracovní doby může být předmětem směrnice přijaté podle znění článku 118a smlouvy, neboť pojmy <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>pracovní prostředí<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>, <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>bezpečnost<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>zdraví<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/>, které obsahuje, mají být chápány v širokém smyslu slova, který by se vztahoval na <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>všechny<?PAGE NO="I-10260"?> faktory, fyzické i jiné<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>, které jsou relevantní (bod 15)<NOTE NOTE.ID="E0019" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Alonso Olea, M., <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>¿Es de seguridad y salud del medio de trabajo la regulación de la jomada?<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>, Revista espaňola de derecho del trabajo, č. 93, leden/únor, 1999, s. 5 a násl., odpovídá na položenou otázku záporně, čímž se odchyluje od výroku uvedeného rozsudku Soudního dvora. Další kritiku nalezneme v Ellis, E., <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>Čase C-84/94 United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland v. Council, Judgement of <DATE ISO="19961112">12 November 1996</DATE>, not yet reporteď, Common Markét Law Review, i. 34, 1997, s. 1057; a v Poulpiquet, V., La flexibilitě de l'emploi et la Communautě europěenne<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>, Revue trimestrielle de droit européen, i. 4, listopad/prosinec, 1999, s. 726 a násl. Ve prospěch toho, že Soudní dvůr takto uznává autonomii sociální politiky ve smlouvách, naopak hovoří Kenner, J., <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>A distinctive legal base for sociál policy? The Court of Justice answers a <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201A"/>delicate question<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="2018"/><QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>, European Law Review, i. 22, 1997, s. 586.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Z výroku soudu vyplývá, že <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>úprava pracovní doby nebyla nezbytně chápána jako nástroj politiky zaměstnanosti<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/> (bod 28), ale že je řešena, protože může mít příznivý vliv na pracovní prostředí (bod 29).</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Obsah</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Směrnice předkládá úpravu zdánlivě jednoduchou a obecnou, jež je ale ve skutečnosti složitá<NOTE NOTE.ID="E0020" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Arrigo, G., op. cit, s. 233. [...].</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Podle článku 1 stanoví minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví (odstavec 1) a vztahuje se na <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>minimální doby denního odpočinku, odpočinku v týdnu a dovolené za kalendářní rok, na přestávky a maximální týdenní pracovní dobu<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/> [odst. 2 písm. a)] a na <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>některé aspekty noční práce, práce na směny a rozvržení práce a pracovní doby<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> [odst. 2 písm. b)].</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 2 upřesňuje, že pro účely této směrnice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201A"/>pracovní dobou<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="2018"/> se rozumí jakákoli doba, během níž pracovník pracuje, je k dispozici zaměstnavateli a vykonává svoji činnost nebo povinnosti, v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201A"/>dobou odpočinku<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="2018"/> se rozumí jakákoli doba, která není pracovní dobou;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201A"/>noční dobou<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="2018"/> se rozumí jakákoli doba nejméně sedmi hodin, vymezená vnitrostátními právními předpisy, která ve všech případech musí zahrnovat dobu mezi půlnocí a pátou hodinou ráno;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[..]<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-10261"?><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Následně stanoví normy týkající se rozsahu těchto fází, přičemž věnuje pozornost referenčním obdobím:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>Denní odpočinek je upraven v článku 3:</P><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu jedenácti po sobě jdoucích hodin během 24 hodin.<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0021" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jak upozorňuje Tcyssié, B., <HT TYPE="ITALIC">Droll europčcn dli tramtl</HT>, Édilions Litec, Paříž, 2001, s. 184, stranou je ponecháno určení svátečních dnŭ, které jsou úzce propojeny s náboženskými zvyklostmi a s historií každého státu.</P></NOTE></P></QUOT.S></P></ITEM><ITEM><P>Týden je uvažován ve dvou oblastech:</P><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby za každé období sedmi dnů měl každý pracovník nárok na minimální nepřetržitý odpočinek v délce 24 hodin a navíc jedenáctihodinový denní odpočinek stanovený v článku 3.</P><P>Minimální doba odpočinku uvedená v prvním pododstavci zpravidla zahrnuje neděli.</P><P>Jeli to zdůvodněno objektivními, technickými nebo organizačními podmínkami, může být uplatňována minimální doba odpočinku 24 hodin<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> (článek 5).</P></QUOT.S></P><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby v souladu s potřebou chránit bezpečnost a zdraví pracovníků:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>byla délka týdenní pracovní doby omezena právními nebo správními předpisy nebo kolektivními smlouvami nebo dohodami mezi sociálními partnery;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>nepřekračovala průměrná délka pracovní doby pro každé období sedmi dnů včetně přesčasů 48 hodin<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/> (článek 6).</TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></ITEM><?PAGE NO="I-10262"?><ITEM><P>Dovolená za kalendářní rok je upravena v článku 7:</P><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0032" REF.END="QE0032" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou, s výjimkou případů ukončení pracovního poměru.<QUOT.END ID="QE0032" REF.START="QS0032" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Dále se články 8 až 12 zabývají noční prací a článek 13 rozvržením práce.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Články 15, 16 a 17 přispívají k odůvodnění přídavných jmen <QUOT.START ID="QS0033" REF.END="QE0033" CODE="201E"/>pružná<QUOT.END ID="QE0033" REF.START="QS0033" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0022" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ribeiro, M, de F., <QUOT.START ID="QS0034" REF.END="QE0034" CODE="201E"/>O tempo de trabalho no direito comunitário<QUOT.END ID="QE0034" REF.START="QS0034" CODE="201C"/>, in Oliveira Pais, S., a Ribeiro M. de F., Dois temas de direito comunitário de trabalhoF (Imumprimento das directívas comunitárias/O tempo de trabalho no direito comunitário), Publicacoes Universidade Católica, Porto, 2000, s. 120 a 121.</P></NOTE> nebo <QUOT.START ID="QS0035" REF.END="QE0035" CODE="201E"/>příliš pružná<QUOT.END ID="QE0035" REF.START="QS0035" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0023" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rocella, M., Aimo, M., a Izzi, D., Diritto Comunitário del Lavoro, 2. vydání, Giappichelli, Turín, 1999, s. 906.</P></NOTE> přijatých směrnicí<NOTE NOTE.ID="E0024" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Supiot, A., <QUOT.START ID="QS0036" REF.END="QE0036" CODE="201E"/>Alla ricerca della concordanza dei tempi (le disawenture europee del <QUOT.START ID="QS0037" REF.END="QE0037" CODE="201A"/>tempo di lavoro<QUOT.END ID="QE0037" REF.START="QS0037" CODE="2018"/>)<QUOT.END ID="QE0036" REF.START="QS0036" CODE="201C"/>, Lavoro e Diritto, ročník 11, č. 1, zima 1997, s. 16, dokládá, že směrnice ve své první části (články 1 až 16) zavádí pravidla, která ve druhé části (články 17 a 18) zbavuje závaznosti.</P></NOTE>:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>Článek 15 stanoví, že <QUOT.START ID="QS0038" REF.END="QE0038" CODE="201E"/>tato směrnice se nedotýká práva členských států používat nebo zavést právní a správní předpisy, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků, nebo napomáhat nebo umožňovat uplatňování kolektivních smluv nebo dohod uzavřených mezi sociálními partnery, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků<QUOT.END ID="QE0038" REF.START="QS0038" CODE="201C"/>.</P></ITEM><ITEM><P>Článek 16 specifikuje referenční období a umožňuje státům, aby stanovily:</P><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0039" REF.END="QE0039" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>pro použití článku 5 (doba odpočinku v týdnu) referenční období nepřesahující 14 dnů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>pro použití článku 6 (maximální týdenní pracovní doba) referenční období nepřesahující čtyři měsíce.</TXT><P>Doby placené dovolené za kalendářní rok přiznané podle článku 7 a doby volna z důvodů nemoci se nezahrnují nebo jsou při výpočtu průměru neutrální;</P></NP></ITEM><?PAGE NO="I-10263"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>pro použití článku 8 (délka noční práce) referenční období vymezené po konzultaci se sociálními partnery nebo kolektivními smlouvami nebo dohodami uzavřenými sociálními partnery členského státu nebo regionu.</TXT><P>Jestliže do tohoto referenčního období spadá minimální 24hodi-nová doba odpočinku v týdnu vyžadovaná podle článku 5, nezahrnuje se do výpočtu průměru.<QUOT.END ID="QE0039" REF.START="QS0039" CODE="201C"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></ITEM><ITEM><P>Článek 17 umožňuje, aby se vnitrostátní orgány v rámci určitých mezí odchýlily od práva Společenství. Konkrétně podle odstavce 2, <QUOT.START ID="QS0040" REF.END="QE0040" CODE="201E"/>prostřednictvím právních a správních předpisů nebo prostřednictvím kolektivních smluv a dohod mezi sociálními partnery<QUOT.END ID="QE0040" REF.START="QS0040" CODE="201C"/> mohou být [...] přijaty odchylky od článků 3,4, 5, 8 a 16:</P><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0041" REF.END="QE0041" CODE="201E"/>b)</NO.P><TXT>v případě činností ostrahy nebo dozoru vyžadujících neustálou přítomnost za účelem ochrany majetku nebo osob, zejména v případě hlídačů a správců nebo bezpečnostních firem;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>v případě činností zahrnujících nutnost nepřetržité služby nebo výroby, jako jsou zejména:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>služby týkající se přijímání, léčení nebo péče poskytované v nemocnicích nebo podobných ústavech, ubytovacích zařízeních a věznicích.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END ID="QE0041" REF.START="QS0041" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Nakonec zbývá poznamenat, že článek 18 toleruje, aby stát nedodržoval maximální hranici 48 hodin týdně, pokud budou při této výjimce splněny zvláštní podmínky, mezi něž patří povinnost zaměstnavatele vyžádat si a získat souhlas dotčeného pracovníka [odst. 1 písm. b) bod i) první odrážka].</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>Francouzská právní úprava</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Zákoník práce</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Část jeho textu se věnuje době trvání výkonu práce, přičemž rozlišuje mezi pracovní<?PAGE NO="I-10264"?> dobou a dobou odpočinku<NOTE NOTE.ID="E0025" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>K nejnovějším francouzským normám z této oblasti viz Favennec-Héry, F., <QUOT.START ID="QS0042" REF.END="QE0042" CODE="201E"/>L'évolution de la réglementation du temps de travail en France<QUOT.END ID="QE0042" REF.START="QS0042" CODE="201C"/>, Yota Kravaritou (ed.), The Regidation of Working Time in the European Union (Gender Approach)/La réglementation du temps de travail dans l'Union européenne (Perspective selon le genre), Presses Interuniversitaires Européennes, Brusel, 1999, s. 221 až 228. K dřívějším normám, které ve své celistvosti představovaly velmi složitý systém, viz Barthélémy, J., La durée et l'aménagement du temps de travail, Paříž, 1989, s. 11 a násl.</P></NOTE>. Tato ustanovení byla změněna zákonem č. 98-461 ze dne <DATE ISO="19980613">13. června 1998</DATE><NOTE NOTE.ID="E0026" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>JORF ze dne <DATE ISO="19980614">14. června 1998</DATE>, s. 9029.</P></NOTE> nebo zákonem č. 2000-37 ze dne <DATE ISO="20000119">19. ledna 2000</DATE><NOTE NOTE.ID="E0027" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>JORF ze dne <DATE ISO="20000120">20. ledna 2000</DATE>, s. 975. Tento zákon naplňuje potřebu převzít pravidla směrnice 93/104, protože, jak potvrdil Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20000608">8. června 2000</DATE>, Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-46/99" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-4379">C-46/99, Recueil, s. I-4379</REF.DOC.ECR>), k tomu nedošlo, když skončila lhůta stanovená pro provedení.</P></NOTE>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Pracovní doba</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Článek L. 212-1 stanoví, že v zařízeních nebo povoláních uvedených v článku L. 200-1, jakož i v živnostenských a družstevních zařízeních a jejich pobočkách, je zákonná délka skutečné pracovní doby zaměstnanců stanovena na 35 hodin týdně (první odstavec), přičemž nesmí přesáhnout deset hodin denně, s výjimkou odchylek za podmínek stanovených nařízením vlády (druhý odstavec).</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Článek L. 212-2 umožňuje stanovit nařízením vlády způsob uplatnění článku L. 212-1, přičemž se mimo jiné stanoví zejména uspořádání a rozvržení pracovní doby, doby odpočinku, odchylky a způsoby kontroly (první odstavec).</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>První odstavec článku L. 212-4 předkládá pojem skutečné pracovní doby: doba, během které je zaměstnanec k dispozici zaměstnavateli a musí plnit jeho pokyny, aniž by se mohl volně věnovat osobním záležitostem. Druhý odstavec stanoví, že doba potřebná na stravování, jakož i přestávky se považují za skutečnou pracovní dobu, pokud jsou splněna předchozí kritéria. Jinak mohou být předmětem odměňování na základě kolektivní smlouvy nebo dohody. Zatímco třetí odstavec se zabývá dobou potřebnou k převlékání, čtvrtý odstavec umožňuje stanovit <QUOT.START ID="QS0043" REF.END="QE0043" CODE="201E"/>dobu rovnocennou zákonné pracovní době v povoláních a pro určitá zaměstnání zahrnující období nečinnosti<QUOT.END ID="QE0043" REF.START="QS0043" CODE="201C"/>, která bude odměňována v souladu se zvyklostmi nebo kolektivními smlouvami či dohodami.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Článek L. 212-4a upravuje dobu pohotovosti, tedy takovou dobu, během které zaměstnanec, aniž by byl nepřetržitě a okamžitě k dispozici zaměstnavateli, má povinnost setrvávat v místě svého bydliště nebo v jeho blízkosti, aby mohl zasáhnout za<?PAGE NO="I-10265"?> účelem vykonání práce v rámci služby podniku, přičemž pouze doba takového zásahu se považuje za skutečnou pracovní dobu.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Pro výpočet pracovní doby zakazuje článek L. 212-7 druhý odstavec, aby týdenní pracovní doba vypočítaná v období kterýchkoli dvanácti po sobě jdoucích týdnů přesáhla 44 hodin, přičemž v průběhu jediného týdne nesmí přesáhnout 48 hodin.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Doba odpočinku</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Článek L. 220-1 vyžaduje, aby denní odpočinek trval minimálně jedenáct po sobě jdoucích hodin (první odstavec), ačkoliv jsou možné odchylky u některých povolání (druhý odstavec).</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Doba odpočinku v týdnu, jak stanoví článek L. 221-4, nesmí být kratší než 24 po sobě jdoucích hodin, ke kterým se přičítají po sobě jdoucí hodiny denního odpočinku (první odstavec).</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Nařízení vlády č. 2001-1384</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Toto nařízení bylo vydáno dne <DATE ISO="20011231">31. prosince 2001</DATE> na základě ustanovení článku L. 212-4 zákoníku práce, aby stanovilo pracovní dobu rovnocennou se zákonnou pracovní dobou v neziskových sociálních a zdravotnicko-sociálních zařízeních řízených soukromými osobami<NOTE NOTE.ID="E0028" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>JORF ze dne <DATE ISO="20020103">3. ledna 2002</DATE>, s. 149.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Je tvořeno čtyřmi ustanoveními:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>Článek 1 vymezuje působnost této úpravy (1) na nezisková zařízení řízená soukromými osobami poskytujícími ubytování, uvedená v čl. L. 312-1 odst. 1, 2, 4, 5 a 8 zákona o sociální péči a o rodině (Code de l'action sociále et des familles); a (2) na zaměstnání na plný úvazek vychovatelů, ošetřovatelů nebo opatrovníků nemocných nebo je nahrazujících zaměstnanců s rovnocennou kvalifikací, přičemž zaměstnanci vykonávající tato zaměstnání zajišťují v místnosti k tomu určené v rámci zařízení noční pohotovostní službu.</P></ITEM><?PAGE NO="I-10266"?><ITEM><P>Podle článku 2 pro výpočet zákonné pracovní doby v těchto zařízeních a pro tato zaměstnání, každá doba noční pohotovostní služby v místnosti k tomu určené se počítá jako tři hodiny skutečné práce za prvních devět hodin a jako půl hodiny za každou hodinu nad devět hodin.</P></ITEM><ITEM><P>Podle článku 3, aniž by její délka trvání přesáhla 12 hodin, začíná doba přítomnosti v místnosti určené k pohotovostní službě okamžikem, kdy se ubytované osoby ukládají k spánku, a končí okamžikem, kdy vstávají, přičemž oba tyto okamžiky jsou stanoveny rozpisem služeb.</P></ITEM><ITEM><P>Konečně článek 4 dává pravomoc k provedení výše uvedených ustanovení ministrům práce a solidarity, spravedlnosti a vnitra.</P></ITEM></LIST></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III —</NO.P><TXT>Skutková podstata, spor v původním řízení a předběžné otázky</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Abdelkader Dellas, Confédération generále du travail, Fédération nationale des syndicats des services de santé et des services sociaux CFDT a Fédération nationale de l'action sociále Force ouvriěre napadli nařízení vlády č. 2001-1384 před Conseil ďÉtat, Section du contentieux, a tvrdili, že článek L. 212-4 zákoníku práce byl proveden nesprávně, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, že legální cíl omezit pracovní dobu a zásada rovnosti s veřejnými zařízeními nebyly respektovány, že byl porušen čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i že zavedení systému rovnocennosti je neslučitelné s cíli směrnice 93/104.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Union des fédérations et syndicats nationaux ďemployeurs sans but lucratif du secteur sanitaire, sociál et médico-social (UNIFED) byla do řízení o návrhu na zrušení připuštěna jako vedlejší účastník na podporu návrhů správních orgánů.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Conseil ďÉtat přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0044" REF.END="QE0044" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>S ohledem na předmět směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby, kterým je podle jejího čl. 1 odst. 1 stanovit minimální požadavky na bezpečnost a zdraví pro úpravu pracovní doby, má být definice pracovní doby, vymezená uvedenou směrnicí, považována za použitelnou pouze na jí stanovené maximální délky Společenství, nebo za všeobecně použitelnou a směřující rovněž vůči maximálním délkám stanoveným vnitrostátními právními řády, zejména za účelem<?PAGE NO="I-10267"?> zajistit provedení uvedené směrnice, ačkoli posledně uvedené maximální délky mohou být, jako v případě Francie, v zájmu ochrany zaměstnanců stanoveny na úrovni zajišťující vyšší ochranu než maximální délky stanovené uvedenou směrnicí?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V jakém rozsahu lze přísně poměrný systém rovnocennosti, který zohledňuje celkový počet hodin přítomnosti na pracovišti, avšak uplatňuje na ně systém poměrného vážení, který odráží nižší intenzitu práce vykonávané v průběhu období nečinnosti, považovat za slučitelný s cíli směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE>?<QUOT.END ID="QE0044" REF.START="QS0044" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV —</NO.P><TXT>Řízení před Soudním dvorem</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Svá vyjádření předložili ve lhůtě stanovené článkem 20 Statutu Soudního dvora A. Dellas, Fédération nationale des syndicats des services de santé et des services sociaux CFDT, UNIFED, německá, belgická, nizozemská a francouzská vláda, jakož i Komise.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Na jednání konané dne <DATE ISO="20050512">12. května 2005</DATE> se k ústnímu přednesení svých tvrzení dostavili zástupci Fédération nationale des syndicats des services de santé et des services sociaux CFDT, francouzské a nizozemské vlády a Komise.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V —</NO.P><TXT>Rozbor předběžných otázek</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Conseil ďÉtat žádá Soudní dvůr o přezkoumání dvou aspektů směrnice 93/104: zda se pojmy obsažené v jejím textu vztahují k mezím, které sama stanovuje, nebo k těm, které se vyskytují v prováděcích vnitrostátních normách; a zda je přípustné zavedení takového systému rovnocennosti, který poměrně váží intenzitu práce.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Před analýzou přímo použitelné judikatury je třeba se zamyslet nad vlivem času na práci a její počítání, protože pak bude snazší přezkoumat předběžné otázky; začnu tou druhou, protože pouze pokud bude učiněn závěr o slučitelnosti poměrného systému, bude třeba stanovit jeho hranice; v opačném případě by požadované zkoumání nebylo užitečné<NOTE NOTE.ID="E0029" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jak tvrdl Johansson, A., a Meycr, F., <QUOT.START ID="QS0045" REF.END="QE0045" CODE="201E"/>La légalité des licurcs ďčquivalence cn qucstion (Á propos de 1'arrět du Conseil ďÉtat du <DATE ISO="20031203">3 déccmbrc 2003</DATE>)<QUOT.END ID="QE0045" REF.START="QS0045" CODE="201C"/>, Dmil ouwkr, duben 2004, s. 157, první otázka je okrajová.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10268"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>Pracovní doba</TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Omezení pracovní doby</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0046" REF.END="QE0046" CODE="201E"/>Existuje základní rovnost. Nezávisle na společenských souřadnicích má den pro všechny 24 hodin. Technicky čas nelze vyrobit.<QUOT.END ID="QE0046" REF.START="QS0046" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0030" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Anisi, D., <HT TYPE="ITALIC">Creadores de escases</HT>, Alianza Ed., Madrid, 1995.</P></NOTE> Tato myšlenka vysvětluje speciální význam, kterého nabývá časový faktor v pracovní smlouvě a v souvisejícím výkonu práce, protože stanovuje trvání smlouvy i výkonu práce a přitom současně tvoří důležité aspekty právního postavení pracovníka, jednotlivě i celkově<NOTE NOTE.ID="E0031" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Supiot, A., <QUOT.START ID="QS0047" REF.END="QE0047" CODE="201E"/>A la recherche de la concordance des temps (á propos de la directive européenne <QUOT.START ID="QS0048" REF.END="QE0048" CODE="201A"/>Temps de travail<QUOT.END ID="QE0048" REF.START="QS0048" CODE="2018"/> n<HT TYPE="SUP">o</HT> 93/104 du <DATE ISO="19931123">23 novembre 1993</DATE>)<QUOT.END ID="QE0047" REF.START="QS0047" CODE="201C"/>, v The Regulation, op. cit, s. 108 až 111, zdůrazňuje, že čas dovoluje omezit moc zaměstnavatele nad zaměstnancem a ohodnotit yýkon zaměstnance; celkově slouží ke stanovení rozvržení práce.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Pracovní činnost se jako každá jiná činnost uskutečňuje v čase. Její rozsah, denní nebo týdenní, se stanovuje s ohledem na hospodářské požadavky a zahrnuje právě tolik času, aby pracovník dostal plat umožňující uspokojit jeho <QUOT.START ID="QS0049" REF.END="QE0049" CODE="201E"/>přirozené potřeby<QUOT.END ID="QE0049" REF.START="QS0049" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0032" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Marx, K., El Capital, 2. vydání, Orbis, Barcelona, 1986, kniha I.,3. oddíl, kapitola VIII.: <QUOT.START ID="QS0050" REF.END="QE0050" CODE="201E"/>Pracovní doba<QUOT.END ID="QE0050" REF.START="QS0050" CODE="201C"/>: na tomtěž názoru trvá i v knize III., 7. oddílu, kapitole XLVIII.: <QUOT.START ID="QS0051" REF.END="QE0051" CODE="201E"/>tak jako divoch musí bojovat s přírodou, aby uspokojil svě potřeby, aby si našel živobytí a mohl se rozmnožovat, civilizovaný člověk musí dělat totěž, ve všech společenských formách a ve všech možných systémech výroby<QUOT.END ID="QE0051" REF.START="QS0051" CODE="201C"/>.</P></NOTE>. Naopak zaměstnavatel tuto činnost potřebuje, aby dosáhl zisku, neboť musí na trh dodávat zboží a služby.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>S ohledem na obě strany se pracovní doba prodlužuje o nezbytně nutnou dobu, tak aby hodnota získaná vynaloženým úsilím, spolu s dalšími výrobními faktory, zabezpečila životní náklady jedné strany a přitom uhradila náklady a přinesla zisk straně druhé.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Ale pokud v hospodářské rovině jde o stanovení minima, pod nímž zisk zaměstnavatele klesá na nulu, v rovině sociální a právní je třeba stanovit maximum za účelem ochrany zdraví zaměstnanců.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Dosažení tohoto cíle společně ovlivňují různá hlediska: finanční, kam patří úroveň zaměstnanosti a výše platů; technická, jako větší či menší automatizace průmyslu; a institucionální, která vyplývají z kolektivních smluv a dohod nebo<?PAGE NO="I-10269"?> z právních předpisů<NOTE NOTE.ID="E0033" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Moulova Melgar, A. Derecho del Trabajo, 22. vydaní Tecnos, Madrid, 2001, s. 342.</P></NOTE>. V této poslední oblasti se jeden z prvních zásahů státu do pracovních vztahů uskutečnil zavedením horní hranice délky pracovní doby, a to v obecném režimu a ve zvláštních režimech, jakož i s určením výjimek, přičemž tato hranice se historicky vyvíjela od více než čtyř tisíc pracovních hodin na osobu a rok, což odpovídá prvním desetiletím 19. století, až k současnému průměrnému počtu 1600 až 1900 hodin<NOTE NOTE.ID="E0034" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Riechmann, )., a Recio, A., Quiat parte y reparte [...] (el debato sobre la reducción del tiempo de trabajo), Icaria, Barcelona, 1997, s. 10.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Stanovení této hranice navíc slouží k rozlišení řádného a mimořádného výkonu práce, což přináší významné důsledky, neboť zvláštní práce mají zvláštní status<NOTE NOTE.ID="E0035" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Merino Senovilla, H., El trabajo [...] a tiempo parcial, Lex Nova, Valladolid, 1994, s. 166 a 167.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Výpočet doby trvání práce</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Poté, co jsme poukázali na důležitost stanovení období, během něhož pracovník vykonává svoje povinnosti, je třeba upřesnit okamžiky, které ho vymezují.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Tradičně se měření uskutečňovalo podle etap, více či méně dlouhých a souvislých, během nichž se konala <QUOT.START ID="QS0052" REF.END="QE0052" CODE="201E"/>skutečná<QUOT.END ID="QE0052" REF.START="QS0052" CODE="201C"/> práce, přičemž toto pojetí se ztotožňovalo s produktivitou, na níž také závisela odměna.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Později se započítávaly přestávky na jídlo nebo na převlečení, jakož i pouhé setrvání na pracovišti, nebo hodiny, během nichž zaměstnanec zůstává zaměstnavateli k dispozici, i když charakteristiky těchto okolností nebyly správně vymezeny<NOTE NOTE.ID="E0036" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>García Ninet, J. I., <QUOT.START ID="QS0053" REF.END="QE0053" CODE="201E"/>La jornada de trabajo<QUOT.END ID="QE0053" REF.START="QS0053" CODE="201C"/>, v Borrajo Dacruz, E. (dir.), El Estatnto de los trabajadores, Comentarios a tas leyes labomles, dil VII, Edersa, Madrid, 1982, s. 90 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Omezení výčtu na ty situace, kdy činnost zaměstnance přináší zaměstnavateli zisk, s sebou přináší mnohé komplikace kvůli rozličnosti způsobů výkonu práce, různým metodám organizace práce a soustavným změnám v technickém vybavení, které podmiňují a ovlivňují způsob plnění úkolů.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>K témuž dochází, pokud se výpočet provádí s přihlédnutím ke stupni podřízenosti vůči zaměstnavateli nebo k přítomnosti na pracovišti.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10270"?><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Proto je za vhodnější považován široký mechanismus posuzování, který by vylučoval detailní kasuistiku, vyhnul by se definicím všech činností a funkcí a zabránil by vytváření nepřiměřených a nespravedlivých řešení<NOTE NOTE.ID="E0037" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Merino Senovilla, H., op. cit., s. 168 až 170.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>Použitelná judikatura</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Soudní dvůr už dříve zkoumal některé aspekty směrnice 93/104: nejenže se ve výše uvedeném rozsudku Spojené království v. Rada vyjádřil o jejím právním základu, ale upřesnil také její účel a vyložil pojmy <QUOT.START ID="QS0054" REF.END="QE0054" CODE="201E"/>pracovní doba<QUOT.END ID="QE0054" REF.START="QS0054" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0055" REF.END="QE0055" CODE="201E"/>doba odpočinku<QUOT.END ID="QE0055" REF.START="QS0055" CODE="201C"/>, obsažené v článku 2<NOTE NOTE.ID="E0038" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Soudní dvůr již zkoumal i jiná ustanovení. V posledních letech vydal například rozsudek ze dne <DATE ISO="20011004">4. října 2001</DATE>, Bowden a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-133/00" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-7031">C-133/00, Recueil, s. I-7031</REF.DOC.ECR>), který se zabýval či. 1 odst. 3 ve vztahu k zaměstnancům v oblasti silniční dopravy; výše uvedený rozsudek BECTU se zabýval či. 7 odst. 1, který upravuje dovolenou za kalendářní rok, a určil, že se jedná o bezvýhradní právo. Tím proldásil vnitrostátní normu, podle níž vznikal nárok na dovolenou až po uběhnutí minimální doby nepřetržitého zaměstnání u stejného zaměstnavatele, za neslučitelnou s právem Společenství (bod 43 a násl.); v rozsudku ze dne <DATE ISO="20011025">25. října 2001</DATE>, Finalarte a další (spojené věci C-49/98, C-50/98, C-52/98 až C-54/98 a C-68/98 až C-71/98), Soudní dvůr také uvažoval délku této dovolené. V rozsudku ze dne <DATE ISO="20040318">18. března 2004</DATE>, Merino Gómez (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-342/01" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-2605">C-342/01, Recueil, s. I-2605</REF.DOC.ECR>), vyložil toto ustanovení <QUOT.START ID="QS0056" REF.END="QE0056" CODE="201E"/>tak, že pokud se překrývá období mateřské dovolené pracovnice a období každoroční celozávodní dovolené, nejsou splněny podmínky směrnice, které se týkají proplacené dovolené<QUOT.END ID="QE0056" REF.START="QS0056" CODE="201C"/> (bod 33).</P></NOTE>. Mezi nejvýznamnější patří rozsudek BECTU, na který již bylo odkazováno, Simap<NOTE NOTE.ID="E0039" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20001003">3. října 2000</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-303/98" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-7963">C-303/98, Recueil, s. I-7963</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, Jaege<NOTE NOTE.ID="E0040" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20030909">9. září 2003</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-151/02" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-8389">C-151/02, Recueil, s. I-8389</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a v menší míře Wippel<NOTE NOTE.ID="E0041" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20041012">12. října 2004</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-313/02" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-9483">C-313/02, Sb. rozh. s. I-9483</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Předmět směrnice 93/104</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Obecně směrnice 93/104 usiluje o zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků pomocí sbližování vnitrostátních právních předpisů týkajících se zejména délky pracovní doby. To vyplývá jednak z prvního, čtvrtého, sedmého a osmého bodu odůvodnění uvedené směrnice, ale také z článku 118a Smlouvy, který je právním základem směrnice<NOTE NOTE.ID="E0042" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky BECTU, bod 37, Jaeger, bod 45, a Wippel, bod 46.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>Tato úprava směřuje k zaručení lepší ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků tím, že jim dává nárok na minimální denní, týdenní a roční doby odpočinku, jakož i na přiměřené přestávky na odpočinek, a tím, že stanoví maximální týdenní hranici<NOTE NOTE.ID="E0043" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky Simap, bod 49, BECTU, bod 38, Jaeger, bod 46, a Wippel, bod 47.</P></NOTE>. Tato ochrana představuje sociální právo, které je přiznáno každému pracovníkovi, coby minimální požadavek nutný k zajištění ochrany jeho bezpečnosti a zdraví<NOTE NOTE.ID="E0044" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky BECTU, bod 47, a Wippel, bod 47.</P></NOTE>, a vztahuje se bez rozdílu na pracovníky na plný úvazek i na pracovníky na částečný úvazek<NOTE NOTE.ID="E0045" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Wippel, bod 48.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-10271"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Pojmy <QUOT.START ID="QS0057" REF.END="QE0057" CODE="201E"/>pracovní doba<QUOT.END ID="QE0057" REF.START="QS0057" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0058" REF.END="QE0058" CODE="201E"/>doba odpočinku<QUOT.END ID="QE0058" REF.START="QS0058" CODE="201C"/></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Činnost lékařů v týmech první pomoci, ať už v režimu fyzické přítomnosti ve zdravotnických zařízeních nebo v souladu se systémem <QUOT.START ID="QS0059" REF.END="QE0059" CODE="201E"/>lokalizace<QUOT.END ID="QE0059" REF.START="QS0059" CODE="201C"/>, opravňuje Soudní dvůr k vytvoření měřítek týkajících se dosahu definic obsažených ve směrnici 93/104.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>V rozsudku Simap na jedné straně prohlásil, že pojetí prvních dvou bodů článku 2 se vzájemně vylučují (bod 47); na druhé straně ale obhajoval odlišení postavení lékařů, kteří jsou osobně přítomni a mají pohotovost na klinikách, aby plnili své poslání, u nichž lze čas, který takto stráví, považovat <QUOT.START ID="QS0060" REF.END="QE0060" CODE="201E"/>jako celek<QUOT.END ID="QE0060" REF.START="QS0060" CODE="201C"/> za pracovní dobu (body 48, 49 a 52), od postavení těch, kteří jsou sice připraveni na to, že mohou být kontaktováni, ale nemají povinnost nacházet se ve zdravotnickém zařízení, takže se jim započítává pouze doba, <QUOT.START ID="QS0061" REF.END="QE0061" CODE="201E"/>po kterou skutečně pracují<QUOT.END ID="QE0061" REF.START="QS0061" CODE="201C"/> (bod 50).</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>První zobecnění těchto kritérií bylo provedeno v usnesení CIG, ze dne <DATE ISO="20010703">3. července 2001</DATE><NOTE NOTE.ID="E0046" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Véc <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-241/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-5139">C-241/99, Recueit, s. I-5139, body 33 a 34</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kde bylo řečeno, že subjektivně jsou dotčeni lékaři a zdravotnický personál, kteří pracují v místech s nepřetržitou péčí, v týmech první pomoci a na dalších pohotovostních pracovištích mimo nemocnici, takže celá doba strávená na kterémkoli z těchto míst se <QUOT.START ID="QS0062" REF.END="QE0062" CODE="201E"/>jako celek považuje za práci, případně za přesčasové hodiny ve smyslu směrnice 93/104<QUOT.END ID="QE0062" REF.START="QS0062" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>V rozsudku Jaeger Soudní dvůr zopakoval stejná tvrzení, když si všímal nepřetržité pohotovostní služby lékařů v nemocnicích, kteří mohou spát, pokud zrovna nejsou zapotřebí jejich znalosti. Rozsudek přejal několik bodů z rozsudku Simap a poukázal na analogii mezi činnostmi, které byly v obou případech zkoumány, a poté dodal, že zkoumané pojmy <QUOT.START ID="QS0063" REF.END="QE0063" CODE="201E"/>nesmí být vykládány podle různých právních úprav členských států, ale [že] jsou pojmy práva Společenství, které je třeba definovat na základě objektivních charakteristik a s odkazem na systém a účel<QUOT.END ID="QE0063" REF.START="QS0063" CODE="201C"/> směrnice, jejíž plná účinnost, jakož i jednotné používání uvedených pojmů jsou zaručeny pouze <QUOT.START ID="QS0064" REF.END="QE0064" CODE="201E"/>takovým nezávislým výkladem<QUOT.END ID="QE0064" REF.START="QS0064" CODE="201C"/> (bod 58), aniž by se připouštěly výjimky (body 81 a 91). Z toho vyplývá, že <QUOT.START ID="QS0065" REF.END="QE0065" CODE="201E"/>skutečnost, že definice pojmu pracovní doby odkazuje na <QUOT.START ID="QS0066" REF.END="QE0066" CODE="201A"/>vnitrostátní právní předpisy a/nebo zvyklosti<QUOT.END ID="QE0066" REF.START="QS0066" CODE="2018"/>, neznamená, že by členské státy mohly jednostranně vymezovat dosah uvedených pojmů<QUOT.END ID="QE0065" REF.START="QS0065" CODE="201C"/>, a nemohou <QUOT.START ID="QS0067" REF.END="QE0067" CODE="201E"/>podřídit<?PAGE NO="I-10272"?> jakýmkoli podmínkám právo zaměstnance na to, aby byla brána v úvahu pracovní doba a současně i doba odpočinku<QUOT.END ID="QE0067" REF.START="QS0067" CODE="201C"/> (body 59 a 82).</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Dodává, že vzhledem k tomu, že <QUOT.START ID="QS0068" REF.END="QE0068" CODE="201E"/>rozhodující faktor<QUOT.END ID="QE0068" REF.START="QS0068" CODE="201C"/> pro posouzení sloučení zvláštních částí pracovní doby spočívá v povinnosti zaměstnance být fyzicky přítomen na místě určeném zaměstnavatelem a být k dispozici posledně uvedenému, aby mohl v případě potřeby okamžitě poskytnout služby (bod 63), nelze za dobu odpočinku považovat období, během nichž není vykonávána profesní činnost (bod 65). Na druhé straně, <QUOT.START ID="QS0069" REF.END="QE0069" CODE="201E"/>rovnocenné náhradní doby odpočinku<QUOT.END ID="QE0069" REF.START="QS0069" CODE="201C"/> ve smyslu čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice se vyznačují tím, že v jejich průběhu není zaměstnanec vůči zaměstnavateli vázán <QUOT.START ID="QS0070" REF.END="QE0070" CODE="201E"/>žádnou povinností, která by mu bránila v tom, aby se mohl volně a nepřetržitě věnovat osobním záležitostem<QUOT.END ID="QE0070" REF.START="QS0070" CODE="201C"/> (bod 94).</TXT></NP><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Na tuto linii navazoval i rozsudek Pfeiffer a další<NOTE NOTE.ID="E0047" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20041005">5. října 2004</DATE> (spojené věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-397/01+C-403/01" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-8835">C-397/01 a C-403/01, Sb. rozh. s. I-8835</REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, v němž se polemizovalo o nepřetržitých pracovních dobách ošetřovatelů v rámci záchranných činností, které zahrnují více či méně rozsáhlá období nečinnosti mezi pohotovostními zásahy, a stanovil, že tato období <QUOT.START ID="QS0071" REF.END="QE0071" CODE="201E"/>se mají započítávat jako celek pro účely výpočtu maximální délky denní a týdenní pracovní doby<QUOT.END ID="QE0071" REF.START="QS0071" CODE="201C"/> (body 93 až 95).</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Důsledky</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora chce směrnice 93/104 zlepšit bezpečnost a zdraví pracovníků, a k tomu účelu používá dvojí pojetí času - pracovní dobu a dobu odpočinku; první pojem vyžaduje, aby byla současně splněna určitá kritéria, tedy aby byla osoba přítomna v zaměstnání, byla k dispozici zaměstnavateli, vykonávala svoji činnost<NOTE NOTE.ID="E0048" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve Francii existují různé názory na to, zda Cour de cassation přijímá stejný názor (Barthélémy, J., La notion de durée du travail et la civilisation de l'information, JCP ed. G 1998 - I -114, s. 375 až 379) nebo zda se drží širšího výkladu, aniž by bylo nutné současné splnění všech tří kritérií [Bélier, B, <QUOT.START ID="QS0072" REF.END="QE0072" CODE="201E"/>Temps de travail effectif et permanence du lien de subordination<QUOT.END ID="QE0072" REF.START="QS0072" CODE="201C"/>, Droit social, 1998, s. 5340 a násl.; Moizard, N., Droit du travail communautaire et protection nationale renforcée (L'exemple du droit du travail francais), díl II, Presses universitaires d'Aix-Marseille, Marseille, 2000, s. 583].</P></NOTE>, zatímco druhý pojem je definován jako protiklad předchozího.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Pokud jde o pracovní dobu, zdůrazňuje se, že jde o ideální úpravu upřednostňovanou, nikoliv ovšem výhradně<NOTE NOTE.ID="E0049" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Arrigo, G., op. cit., s. 216.</P></NOTE>, v závislosti na uvedených hodnotách, tak aby byla<?PAGE NO="I-10273"?> poskytnuta ochrana před nebezpečím nedostatečného odpočinku, nadměrného trvání námahy a její nepravidelné organizace.</TXT></NP><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>Doba odpočinku se naopak vyznačuje neexistencí podřízenosti vůči zaměstnavateli.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C —</NO.P><TXT>Systém rovnocennosti ve světle judikatury</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Francouzský systém vážení<NOTE NOTE.ID="E0050" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Někteří amoři spatřuji jeho původ v zákoně o čtyřicctihodinové pracovní době ze dne <DATE ISO="19360624">24. června 1936</DATE>, jako např. Morand, M., <QUOT.START ID="QS0073" REF.END="QE0073" CODE="201E"/>Temps de presence, temps ďéquivalence et droit communautaire<QUOT.END ID="QE0073" REF.START="QS0073" CODE="201C"/>, Semaine sociale Lamy, č. 1138, <DATE ISO="20031006">6. října 2003</DATE>, s. 6; jiní, mezi nimi Johansson, A., a Mcycr, R, op. cit., s. 154, ho časově umisťuji do období činnosti vlády ve Vichy v roce 1942, přičemž dokazuji nemožnost zdůvodnit vnitrostátním právem existenci rovnocennosti, v souladu s definicí skutečné práce v zákoníku práce (s. 155 a 156).</P></NOTE> umožňuje, aby se některá období čekání, k nimž dochází v určitých zařízeních, započítávala omezeně do <QUOT.START ID="QS0074" REF.END="QE0074" CODE="201E"/>skutečné práce<QUOT.END ID="QE0074" REF.START="QS0074" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0051" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Morel, F., Temps de travail - Drnče, ríduction el améiiagcmcnl, cd. Revue fiduciaire, Paříž, 2003, s. 58 a násl.</P></NOTE>. Zdůvodňuje se existencí období nečinnosti obsažených v pracovní činnosti<NOTE NOTE.ID="E0052" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve stejném smyslu se vyjadřuje Gatutnel, D., Le droit du travail en France (principes ct approche pratique du droit du travail), Edition Francls Lefebvre, 4. vydáni, Paříž, 1993, s. 215.</P></NOTE> nebo, řečeno slovy Conseil ďÉtat, nepravidelným charakterem činnosti nebo nižší intenzitou práce, která je pro určitá odvětví typická<NOTE NOTE.ID="E0053" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Morand, M., op. cit., s. 6 tvrdl, že francouzský režim rovnocennosti se podobá systému německého práva, který připodobňuje dobu pohotovosti pracovní době v závislosti na průměrné délce požadovaného výkonu práce, což již zkoumal rozsudek Jaeger (s. 8).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>Proto se uznává tento dvojčlen pracovní doba/doba odpočinku, poněvadž období strávená v místnostech pro pohotovostní službu se právně nepovažují za odpočinek a počítají se do pracovní doby, ale s nižší důležitostí.</TXT></NP><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>Tento způsob vážení doby strávené na pracovišti není slučitelný s výkladem, který dala směrnici 93/104 judikatura, neboť hodiny strávené výkonem pracovní činnosti se mají započítávat jako celek do pracovní doby bez jakéhokoliv krácení<NOTE NOTE.ID="E0054" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Stejný názor sdílejí mimo jiné Morel, F., op. cit., s. 342; Morand, M, op. cit., s. 144; a Johansson, A., a Meyer, F., op. cit., s. 157 a 158.</P></NOTE>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>D —</NO.P><TXT>Navrhované řešení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Nemožnost ohodnotit odlišným způsobem hodiny strávené na pracovišti<?PAGE NO="I-10274"?> v závislosti na výkonu zaměstnance je důsledkem toho, že Soudní dvůr požaduje, aby u pracovní doby byla kumulativně splněna tři kritéria čl. 2 bodu 1 směrnice 93/104, což ústí do dvojstranného střetu, který znemožňuje implantaci nových pojetí a neuznává poslední pokroky v pracovních vztazích, a tak vytváří další problémy, formulované ve vyjádřeních předložených členskými státy, které se účastnily řízení, neboť vede k tomu, že se nedbá období nečinnosti, nepřihlíží se k výsledkům práce a popírají se další kategorie, čímž je zamezeno vytvoření třetí, přechodné nebo <QUOT.START ID="QS0075" REF.END="QE0075" CODE="201E"/>šedé<QUOT.END ID="QE0075" REF.START="QS0075" CODE="201C"/> doby<NOTE NOTE.ID="E0055" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Waquet, P., <QUOT.START ID="QS0076" REF.END="QE0076" CODE="201E"/>Le temps de repos<QUOT.END ID="QE0076" REF.START="QS0076" CODE="201C"/>, Droit social, 2000, s. 288, zmiňuje pojem <QUOT.START ID="QS0077" REF.END="QE0077" CODE="201E"/>tiers temps<QUOT.END ID="QE0077" REF.START="QS0077" CODE="201C"/>; také Ray, J.-E., <QUOT.START ID="QS0078" REF.END="QE0078" CODE="201E"/>Les astreintes, un temps du troisième type<QUOT.END ID="QE0078" REF.START="QS0078" CODE="201C"/>, Droit social, 1999, s. 250. Naopak Barthélémy, J., <QUOT.START ID="QS0079" REF.END="QE0079" CODE="201E"/>Temps de travail et de repos: l'apport du droit communautaire<QUOT.END ID="QE0079" REF.START="QS0079" CODE="201C"/>, Droit social, 2001, s. 78, hovoří o <QUOT.START ID="QS0080" REF.END="QE0080" CODE="201E"/>temps gris<QUOT.END ID="QE0080" REF.START="QS0080" CODE="201C"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>Tento výklad se odlišuje od výkladu navrhovaného generálními advokáty ve věcech Simap a Jaeger, kteří doporučovali, aby byly jednotlivé prvky vyjmenované v uvedeném ustanovení posuzovány samostatně.</TXT></NP><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT>Generální advokát Saggio v první z uvedených věcí vysvětlil<NOTE NOTE.ID="E0056" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Podle Baron, F., <QUOT.START ID="QS0081" REF.END="QE0081" CODE="201E"/>La notion de temps de travail en droit communautaire<QUOT.END ID="QE0081" REF.START="QS0081" CODE="201C"/>, Droit social, 2001, s. 1098, použil <QUOT.START ID="QS0082" REF.END="QE0082" CODE="201E"/>velmi vhodné<QUOT.END ID="QE0082" REF.START="QS0082" CODE="201C"/> argumenty. Tentýž autor kritizuje, že se Soudní dvůr neřídí tezemi generálního advokáta, které jsou jasné, protože směrnice 93/104 je především určena k ochraně pracovníků. V témže smyslu Morel, F., <QUOT.START ID="QS0083" REF.END="QE0083" CODE="201E"/>Travail et repos: quelle articulation entre le droit communautaire et le droit national?<QUOT.END ID="QE0083" REF.START="QS0083" CODE="201C"/>, Droit social, 2004, s. 143, který také dává přednost tezím generálního advokáta.</P></NOTE>, že ačkoliv formulace článku 2 vede k pojetí, že do pracovní doby se započítávají pouze taková období, během nichž jsou splněna všechna tři uvedená kritéria, pokud se berou v úvahu obecné výroky obsažené v uvedeném ustanovení, dojde se k jinému pojetí, neboť společné použití je jen obtížně slučitelné s cíli směrnice (bod 34), a upozornil na praktické důsledky, které by přinesl kumulativní souběh (bod 35).</TXT></NP><NP><NO.P>70.</NO.P><TXT>Ve stanovisku, které jsem předložil ve věci Jaeger, jsem přijal stejný názor (bod 28), ale upřesnil jsem, že jedno hledisko nepostačuje k započítání některých období jako práce (bod 29). Tvrdil jsem, že období, během nichž se pracovník nachází na pracovišti a je k dispozici zaměstnavateli, jsou součástí pracovní doby, i když nevykonává svou funkci, neboť rozdělení úkolů mezi zaměstnance je v každém okamžiku v moci zaměstnavatele. Totéž může být řečeno o době, kdy se zaměstnanec nachází na svém místě a vykonává svou činnost, i když není<?PAGE NO="I-10275"?> k dispozici zaměstnavateli, protože požívá výrazné samostatnosti za účelem dosažení určitého výsledku, jakož i o době, kdy je k dispozici zaměstnavateli při výkonu svých úkolů mimo pracoviště (bod 30)<NOTE NOTE.ID="E0057" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Toto usuzováni bylo podle Morel, F., <HT TYPE="ITALIC">op. cit.</HT>, s. 143, pružné a logické.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>71.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora navíc zneklidnila zákonodárce Společenství, který se rozhodl upravit platné normy<NOTE NOTE.ID="E0058" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz sděleni Komise Radé, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a sociálním partnerům na úrovni Společenství o úpravě směrnice 93/104 o některých aspektech úpravy pracovní doby (KOM(2003) 843 v konečném znéníļ, především bod 3.2 <QUOT.START ID="QS0084" REF.END="QE0084" CODE="201E"/>Vliv judikatury Soudního dvora<QUOT.END ID="QE0084" REF.START="QS0084" CODE="201C"/> (s. 22 a 23). Hospodářský a sociální výbor ve stanovisku na téma výše uvedeného sdělení (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="302" DATE.PUB="2004" PAGE.FIRST="74">Úř. vést 2004, C 302, s. 74</REF.DOC.OJ>) přičítá <QUOT.START ID="QS0085" REF.END="QE0085" CODE="201E"/>překvapení, které vyvolala rozhodnutí Soudního dvora jak u institucí Evropské unie, tak u členských států<QUOT.END ID="QE0085" REF.START="QS0085" CODE="201C"/>, tomu, že <QUOT.START ID="QS0086" REF.END="QE0086" CODE="201E"/>zřejmě nebyl analyzován ani dostatečně prodiskutován dosah definice pracovní doby uvedené v čl. 2 odst. 1 směrnice<QUOT.END ID="QE0086" REF.START="QS0086" CODE="201C"/> (bod 3.2.4).</P></NOTE>. V tomto smyslu usiluje návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88<NOTE NOTE.ID="E0059" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>KOM (2004) 607 v konečném znění. V důvodové zprávě je řečeno, že <QUOT.START ID="QS0087" REF.END="QE0087" CODE="201E"/>výklad ustanovení směrnice, který poskytl Soudní dvůr při příležitosti několika předběžných otázek ve smyslu článku 234 Smlouvy, měl na pojem <QUOT.START ID="QS0088" REF.END="QE0088" CODE="201E"/>pracovní doba<QUOT.END ID="QE0088" REF.START="QS0088" CODE="201C"/>, tedy na hlavní ustanovení směrnice, velký vliv. Komise měla tedy za to, že je nezbytné a vhodné zanalyzovat výsledky této judikatury, zejména rozsudky v případech Simap a Jaeger týkající se definice pracovní doby lékařů jako doby pracovní pohotovosti podle fyzické přítomnosti ve zdravotnickém zařízení<QUOT.END ID="QE0087" REF.START="QS0087" CODE="201C"/> (bod 3); aniž by, jak sdělil zástupce této instituce na jednání, hrozilo nebezpečí, že navrhované změny budou vycházet z určité politické vůle: nabídnout členským státům širší rámec pro jejich jednání. Ve chvíli, kdy předkládám toto stanovisko, už byla schválena Evropským parlamentem v prvním čtení, takže odkazuji na text schválený dne <DATE ISO="20050511">11. května 2005</DATE> touto institucí [Legislativní usnesení Evropského parlamentu k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (KOM(2004) 0607 - C6-0122/2004 - 2004/0209(COD)j, který je k dispozici na www.europarl.eu.int.</P></NOTE>, o zavedení dvou nových pojmů: <QUOT.START ID="QS0089" REF.END="QE0089" CODE="201E"/>doba pracovní pohotovosti<QUOT.END ID="QE0089" REF.START="QS0089" CODE="201C"/>, kdy pracovník setrvává na svém pracovišti nebo na jiném místě určeném zaměstnavatelem a je připraven dát se znovu do běžné práce nebo plnit určité úkoly spojené s touto službou (či. 2 bod 1a), a <QUOT.START ID="QS0090" REF.END="QE0090" CODE="201E"/>doba nečinnosti v průběhu pracovní pohotovosti<QUOT.END ID="QE0090" REF.START="QS0090" CODE="201C"/> spočívající v téže připravenosti, i když se nevykonává žádná práce spojená se službou (článek 2 bod 1b). Za pracovní dobu se pokládá <QUOT.START ID="QS0091" REF.END="QE0091" CODE="201E"/>celkový čas pracovní pohotovosti<QUOT.END ID="QE0091" REF.START="QS0091" CODE="201C"/>, ale <QUOT.START ID="QS0092" REF.END="QE0092" CODE="201E"/>na základě kolektivních smluv a dohod mezi sociálními partnery nebo podle právních a správních norem<QUOT.END ID="QE0092" REF.START="QS0092" CODE="201C"/> období nečinnosti <QUOT.START ID="QS0093" REF.END="QE0093" CODE="201E"/>mohou být započítávána zvláštním způsobem, tak aby byla dodržena maximální týdenní pracovní doba, kterou stanovuje článek 6<QUOT.END ID="QE0093" REF.START="QS0093" CODE="201C"/> (článek 2a)<NOTE NOTE.ID="E0060" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve stejném smyslu, Barthélémy, J., <QUOT.START ID="QS0094" REF.END="QE0094" CODE="201E"/>Temps de travail [...]<QUOT.END ID="QE0094" REF.START="QS0094" CODE="201C"/>, op.cit., s. 77 a 78.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>72.</NO.P><TXT>Možnost stanovit zákonem či dohodou zvláštní započítávání hodin <QUOT.START ID="QS0095" REF.END="QE0095" CODE="201E"/>nečinnosti<QUOT.END ID="QE0095" REF.START="QS0095" CODE="201C"/> by pokrývala i systém rovnocennosti.</TXT></NP><NP><NO.P>73.</NO.P><TXT>Všechny tyto úvahy mě vedou k tomu, abych trval na dříve uvedených návrzích, kdy jsem Soudnímu dvoru navrhl přizpůsobení pojmů tak, aby započtení určitého času do pracovní doby nevyžadovalo splnění všech tří kritérií uvedených v či. 2 bodu 1 směrnice 93/104, ale aby zároveň nepostačovalo jen splnění jednoho kritéria.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10276"?><NP><NO.P>74.</NO.P><TXT>Pokud by byl tento návrh přijat, mělo by to vliv na výpočet pracovní doby, takže poměrný režim by byl ve shodě s normou Společenství a nebylo by třeba čekat na ohlášenou legislativní změnu.</TXT></NP><NP><NO.P>75.</NO.P><TXT>Předložené argumenty nevylučují, že by režim rovnocennosti nemohl přinést nějaké nevýhody, vzhledem k tomu, že, jak tvrdí právní fikce (usilující o snížení hodnoty pouhé přítomnosti na pracovišti, při čekání na započetí práce, z důvodů předpokládané nižší produktivní síly), je třeba stanovit normy, které určují, o kolik procent se snižuje doba trvání práce.</TXT></NP><NP><NO.P>76.</NO.P><TXT>Na druhou stranu přílišné přizpůsobení pojmů by mělo za následek velkou průchodnost hranice, která je odlišuje, aby chránila dohody o prodloužení pracovní doby, protože i kdyby byly formálně dodržovány zadané hranice - skutečná práce, ať jí bude přiznán sebevětší objem<NOTE NOTE.ID="E0061" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Favennec-Héry, F., <QUOT.START ID="QS0096" REF.END="QE0096" CODE="201E"/>Les 35 heures: injonction ou incitation<QUOT.END ID="QE0096" REF.START="QS0096" CODE="201C"/>, Droit social, 1997, s. 1073 a násl.</P></NOTE>, by je nepřekročila -, ve skutečnosti by byly překračovány se závazkem ochrany dotčených pracovníků. K tomuto tématu sama zástupkyně francouzské vlády na jednání uznala, že občas je překračována maximální týdenní hranice stanovená směrnicí.</TXT></NP><NP><NO.P>77.</NO.P><TXT>Kromě toho pracovník nemůže volně užívat čas strávený v místnosti určené k pohotovostní službě. Plnění pracovní smlouvy bude podle situace vyžadovat jedno, dvě nebo více poskytnutí služeb, přičemž nebude možné stanovit jejich počet předem. Nastanou jistě i situace, kdy noc uběhne klidně, bez jediného poskytnutí služeb. Shrnout komplikované možnosti a souběžně uplatňovaná hlediska do jednoho spravedlivého poměrného ustanovení je obtížné.</TXT></NP><NP><NO.P>78.</NO.P><TXT>Výpočet pracovní doby z tohoto pohledu překračuje hranice pouhé aritmetické operace. Jeho vymezení s sebou přináší rámec záruk pro nejslabší stranu a vykresluje právní režim, který odráží vývoj soustavného zlepšování pracovních podmínek. Při stanovení souvisejících termínů se upouští od ochranářského postoje a poskytování práce se staví proti civilnímu způsobu, přičemž je postulována hmotná rovnost<NOTE NOTE.ID="E0062" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Pokud jde o práci na částečný úvazek, viz Merino Senovilla, H., op. cit, s. 173 a 174.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>79.</NO.P><TXT>Konečně, omezený dosah směrnice 93/104 nás odrazuje od vedení dalších polemik, například o potřebnosti poměrného<?PAGE NO="I-10277"?> systému ke stanovení platové úrovně<NOTE NOTE.ID="E0063" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>O slučitelnosti v tomto ohledu viz Morand, M., op. cil., s. 9, a Morel, F., op. cit., s. 144, kteří ji rozšiřuji do dalších ohlásil, jako je práce přesčas nebo náhradní doba odpočinku. Podle těchto autorů článek L. 212-4 zákoníku práce nestanoví povinnost odměnit všechny hodiny rovnocennosti a hrát je v potaz při výpočtech pro účely minimální meziprofesnf mzdy.</P></NOTE>, na niž odkazují některá vyjádření předložená v tomto soudním řízení. Ve hře nejsou pravomoci k úpravě způsobu výpočtu odměny v obdobích s nižší pracovní intenzitou<NOTE NOTE.ID="E0064" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Jak sdělil během jednáni nizozemský zástupce, jedná se o prvek, který je pro tuto diskusi irelevantní.</P></NOTE>. V každém případě, jak uvedl Soudní dvůr ve výše uvedených rozsudcích, finanční důsledky nejsou na překážku uplatňování právních norem Společenství; pátý bod odůvodnění směrnice vyjadřuje dostatečně jasně, <QUOT.START ID="QS0097" REF.END="QE0097" CODE="201E"/>že zlepšení bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví pracovníků [...] nesmí být podřízen [o] úvahám ryze ekonomické povahy<QUOT.END ID="QE0097" REF.START="QS0097" CODE="201C"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>E —</NO.P><TXT>Používání pojmů Společenství</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>80.</NO.P><TXT>Směrnice 93/104 určuje horní hranici 48 hodin během sedmi dnů pro maximální délku trvání pracovní doby (článek 6). Ostatní ustanovení se týkají odpočinku: denního (článek 3), přestávek (článek 4), týdenního (článek 5) a ročního (článek 7), což je vysvětlováno jako ochrana zaměstnance před vlastním jednáním, vzhledem k přirozené snaze pracovat více za účelem zvýšení odměny<NOTE NOTE.ID="E0065" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Waquet, P., <QUOT.START ID="QS0098" REF.END="QE0098" CODE="201E"/>En marge de la loi Aubry: travail effectif et vie personnelle du salané<QUOT.END ID="QE0098" REF.START="QS0098" CODE="201C"/>, Droilsocial, 1998, s. 963 až 969.</P></NOTE>. U noční práce jsou ustanovení přísnější, neboť běžná pracovní doba nemá přesáhnout <QUOT.START ID="QS0099" REF.END="QE0099" CODE="201E"/>v průměru osm hodin za 24 hodin<QUOT.END ID="QE0099" REF.START="QS0099" CODE="201C"/>, a jsou stanoveny i další záruky (články 8 až 11).</TXT></NP><NP><NO.P>81.</NO.P><TXT>Vnitrostátní právní úprava může při provádění těchto ustanovení poskytnout vyšší úroveň ochrany, přičemž při jejím prověřování lze přistoupit k hodnocení celkovému, nikoliv analytickému - pravidlo po pravidle -, protože v opačném případě by došlo ke zkreslení systému, jehož prvky by se měnily.</TXT></NP><NP><NO.P>82.</NO.P><TXT>Z tohoto pohledu se vyvozuje, že týdenní pracovní doba je plně upravena prostřednictvím pojmů Společenství, které mají strukturální povahu; nelze připustit, aby ji nějaký stát snížil pod záminkou, která by ohrozila tyto pojmy.</TXT></NP><NP><NO.P>83.</NO.P><TXT>I když došlo k některým narušením norem Společenství<NOTE NOTE.ID="E0066" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tato narušeni mají povahu ohecnou (vyplývají z právních a správních předpisů), kolektivní (vycházejí z kolektivních dohod) a individuální (na základě dohod s pracovníky) -článek 17.</P></NOTE>, žádné se netýkalo<?PAGE NO="I-10278"?> článku 2, protože státy nemají prostor pro volné uvážení, aby mohly změnit pojmy obsažené v tomto ustanovení. Stejně tak zmocnění k poskytnutí vyšší míry ochrany neomlouvá porušení základních normativních prvků.</TXT></NP><NP><NO.P>84.</NO.P><TXT>Pojmy <QUOT.START ID="QS0100" REF.END="QE0100" CODE="201E"/>pracovní doba<QUOT.END ID="QE0100" REF.START="QS0100" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0101" REF.END="QE0101" CODE="201E"/>doba odpočinku<QUOT.END ID="QE0101" REF.START="QS0101" CODE="201C"/> mají tedy základní povahu, jsou obecně použitelné a podmiňují další ustanovení směrnice. Nejsou tedy volně k dispozici vnitrostátním zákonodárcům, kteří jsou zmocněni k úpravě některých aspektů pracovní doby, ale jsou povinni dodržovat základní požadavky právní soustavy Společenství.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI —</NO.P><TXT>Závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>85.</NO.P><TXT>Vzhledem k předchozím úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky předložené Conseil d'État (Francie) odpověděl následujícím způsobem:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0102" REF.END="QE0102" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Směrnice Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby nebrání stanovení systému rovnocennosti, který za účelem ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků zohledňuje celou dobu, během níž je pracovník přítomen na pracovišti, ale zohledňuje nižší intenzitu práce poskytované během období nečinnosti.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pojmy, které stanoví článek 2 uvedené směrnice, musejí být v každém případě dodržovány provádějícími vnitrostátními předpisy.<QUOT.END ID="QE0102" REF.START="QS0102" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>