<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-660/17 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0660</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:67">EU:C:2019:67</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta N. Wahla – věc C‑660/17 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">RF v. Komise</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Nilse Wahla</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190124">24. ledna 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑660/17 P</HT></P><P>RF</P><P>proti</P><P>Evropské komisi</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Nesplnění stanovené lhůty pro podání žaloby k Tribunálu</KEYWORD><KEYWORD>Obrana</KEYWORD><KEYWORD>Neobvyklé prodlení v poštovní přepravě</KEYWORD><KEYWORD>Článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Existence náhody či vyšší moci</KEYWORD><KEYWORD>Kritéria pro posouzení</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>K tomu, aby byla zajištěna rovnost zbraní před soudy, jsou zásadně nutné procesní lhůty. Stejně jako ve většině vnitrostátních právních řádů však nedodržení takových lhůt nevede vždy k zániku nároku na podání žaloby před unijními soudy. Podle článku 45 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>statut<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>[z]ánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V napadeném usnesení byla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170913">13. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>RF v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑880/16</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:647">EU:T:2017:647</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> žaloba na neplatnost podaná RF prohlášena za zjevně nepřípustnou, jelikož byla podána po lhůtě. Tribunál konstatoval, že RF nebyl s to prokázat existenci náhody či vyšší moci odůvodňující, proč nedodržel příslušnou lhůtu pro podání podepsaného originálu žaloby soudní kanceláři Tribunálu. Konstatoval konkrétně, že výrazné prodlení, které bylo způsobeno interními technickými problémy poskytovatele poštovních služeb, nepředstavuje náhodu nebo vyšší moc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Tento kasační opravný prostředek podaný RF umožňuje Soudnímu dvoru, aby poskytl vodítka k výkladu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. Dává tudíž Soudnímu dvoru vítanou příležitost vyjasnit judikaturu k pojmu náhoda, který pojmově úzce souvisí s pojmem vyšší moc.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Statut Soudního dvora Evropské unie</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie obsažený v jeho Hlavě III zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Jednací řád stanoví prodloužení procesních lhůt z důvodu vzdálenosti.</ALINEA><ALINEA>Zánik nároku pro zmeškání lhůty nelze namítat, jestliže dotyčná strana prokáže působení náhody nebo vyšší moci.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 53 uvedeného statutu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Řízení před Tribunálem se řídí Hlavou III.</ALINEA><ALINEA>Řízení před Tribunálem bude podle potřeby upřesněno a doplněno jednacím řádem. […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Jednací řád Tribunálu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Hlava III jednacího řádu Tribunálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="105" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 105, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> se týká přímých žalob. Kapitola 1 oddíl 4 této hlavy upravuje lhůty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 58 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="058.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Procesní lhůty uvedené ve Smlouvách, ve statutu i v tomto jednacím řádu se počítají takto:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>lhůta vyjádřená v týdnech, měsících nebo letech končí uplynutím dne, který se v posledním týdnu, měsíci nebo roce svým označením nebo číslem shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost nebo byl učiněn úkon, od nichž se lhůta počítá; není-li v případě lhůty vyjádřené v měsících nebo letech v posledním měsíci den, který je pro uplynutí lhůty rozhodný, končí lhůta uplynutím posledního dne uvedeného měsíce;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 60 téhož oddílu se týká prodloužení takových procesních lhůt z důvodu vzdálenosti. Stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Kapitola 2 hlavy III se týká podání. Článek 72 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="072.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Podání se předkládá soudní kanceláři buď v listinné podobě, po případném doručení kopie originálu tohoto podání telefaxem v souladu s čl. 73 odst. 3 tohoto jednacího řádu, nebo způsobem uvedeným v rozhodnutí Tribunálu přijatém podle článku 74 tohoto jednacího řádu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="072.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Každé podání musí být datováno. Pro počítání procesních lhůt jsou rozhodné pouze den a hodina uložení originálu v soudní kanceláři určené podle časového pásma, ve kterém se nachází Lucemburské velkovévodství.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 73 uvedeného jednacího řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="073.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tento originál a všechny přílohy v něm uvedené se předkládají společně se třemi kopiemi pro Tribunál a s kopií pro každého z účastníků řízení. Kopie osvědčuje účastník řízení, který je předkládá.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="073.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Odchylně od čl. 72 odst. 2 věty druhé jsou den a hodina, kdy je úplná kopie podepsaného originálu podání […] doručena do soudní kanceláře telefaxem, rozhodné pro účely zachování procesních lhůt, a to za podmínky, že podepsaný originál podání, spolu s přílohami a kopiemi uvedenými v odstavci 2, je doručen do soudní kanceláře do deseti dnů poté. Článek 60 se na tuto desetidenní lhůtu nepoužije.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Jiné příslušné předpisy</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Prováděcí předpisy k jednacímu řádu Tribunálu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Prováděcí předpisy Tribunálu<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="152" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 152, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> stanoví k předkládání procesních dokumentů mimo jiné:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>79. Datum předložení podání telefaxem je pro účely zachování lhůty rozhodné pouze tehdy, pokud je originál telefaxem zaslaného dokumentu, vlastnoručně podepsaného zástupcem, doručen do soudní kanceláře do deseti dnů poté, jak stanoví čl. 73 odst. 3 jednacího řádu.</P><P>80. Originál dokumentu vlastnoručně podepsaného zástupcem musí být odeslán bez odkladu, neprodleně po odeslání telefaxem, aniž jsou v něm provedeny sebemenší opravy nebo změny.</P><P>81. V případě odchylek mezi originálem dokumentu vlastnoručně podepsaného zástupcem a kopií dříve doručenou do soudní kanceláře telefaxem je rozhodným datem přijetí datum předložení tohoto podepsaného originálu.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Praktické pokyny pro účastníky řízení ve věcech předkládaných Soudnímu dvoru (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>praktické pokyny Soudního dvora<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="031" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 31, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, stanoví k předkládání a předávání podání mimo jiné:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>42. […] Podání lze […] také zaslat Soudnímu dvoru poštou. […] podle čl. 57 odst. 7 jednacího řádu jsou pro počítání procesních lhůt rozhodné pouze den a hodina uložení originálu v soudní kanceláři. Aby nedošlo ke ztrátě nároku, vřele se tedy doporučuje odeslat zásilku doporučeně nebo expresně několik dní před uplynutím lhůty stanovené k předložení podání.</P><P>43. Předložení [kopie podepsaného originálu podání telefaxem či elektronickou poštou] je z hlediska dodržení procesních lhůt rozhodné pouze za podmínky, že podepsaný originál podání bude […] doručen do soudní kanceláře do deseti dnů po odeslání [této kopie]. Tento originál tedy musí být odeslán neprodleně po odeslání kopie, a to bez žádných, byť drobných oprav či změn. V případě rozporu mezi podepsaným originálem a dříve zaslanou kopií se přihlédne pouze k datu předložení podepsaného originálu.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu a napadené usnesení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Žaloba, kterou se RF domáhal zrušení rozhodnutí Komise C(2016)5925 final ze dne <DATE ISO="20160915">15. září 2016</DATE>, kterým byla zamítnuta stížnost COMP AT.40251 – železniční doprava, spediční služby (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>sporné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), byla podána k Tribunálu telefaxem dne <DATE ISO="20161118">18. listopadu 2016</DATE>. Podepsaný originál došel tomuto soudu dne <DATE ISO="20161205">5. prosince 2016</DATE>, to znamená 17 dní po zaslání kopie žaloby telefaxem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Pokud jde o použitelné procesní lhůty, Tribunál učinil následující zjištění: (1) sporné rozhodnutí bylo oznámeno RF dne <DATE ISO="20160919">19. září 2016</DATE>; (2) v souladu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU musí být žaloba na neplatnost podána ve lhůtě dvou měsíců od oznámení; (3) na základě čl. 58 odst. 1 ve spojení s článkem 60 jednacího řádu Tribunálu uplynula lhůta pro podání žaloby o půlnoci dne <DATE ISO="20161129">29. listopadu 2016</DATE>; (4) podle čl. 73 odst. 3 jednacího řádu nemohla být kopie zaslaná telefaxem před uplynutím této lhůty zohledněna pro účely určení data podání žaloby, jelikož podepsaný originál podání nebyl doručen soudní kanceláři Tribunálu ve lhůtě 10 dnů od doručení této kopie, jak stanoví toto ustanovení; a (5) žaloba tak nebyla podána ve lhůtě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Body 6 až 11 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Z napadeného usnesení rovněž vyplývá, že podepsaný originál podání byl zaslán poštou ve stejný den, kdy byla žaloba doručena Tribunálu prostřednictvím telefaxu. Nicméně podle RF doba (o délce 17 dnů), kterou Poczta Polska, hlavní poštovní doručovatel v Polsku, potřebovala k doručení zásilky obsahující podepsaný originál podání, překročila obvyklou dobu pro doručování. Jelikož k pozdnímu doručení došlo v důsledku interního technického problému společnosti Poczta Polska, RF tvrdí, že jednal s patřičnou péčí, která od něj mohla být důvodně vyžadována. Měl konkrétně za to, že originál podání byl podán po lhůtě v důsledku náhody či vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu, a lhůta k podání žaloby proto nebyla zmeškána<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Boy 12 až 14 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Pokud jde o otázku, zda byly okolnosti uplatněné RF dostatečné k prokázání existence náhody nebo zásahu vyšší moci, Tribunál v první fázi nejprve připomenul, že lhůty pro podání návrhů na zahájení řízení mají kogentní charakter; zadruhé, že náhody nebo vyšší moci se lze dovolávat pouze za výjimečných okolností; a zatřetí, že v souladu s judikaturou Soudního dvora žalobce musí pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a prokázat konkrétně, že vynaložil náležitou péči za účelem dodržení stanovených lhůt<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Body 15 až 17 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Tribunál dále uvádí, že se žalobce nemůže dovolávat náhody nebo vyšší moci v situaci, kdy by obezřetná osoba jednající s náležitou péčí mohla předejít tomu, aby došlo k uplynutí lhůty k podání žaloby. Tribunál měl rovněž za to, že za náhodu nebo vyšší moc lze považovat pouze událost, které se nelze vyhnout a která proto je rozhodujícím důvodem pro propadnutí lhůty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Body 18 až 19 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle Tribunálu dále nelze z čl. 73 odst. 3 jednacího řádu vyvozovat, že doručení poštou v delší lhůtě než 10 dnů ve smyslu tohoto ustanovení automaticky představuje náhodu či vyšší moc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Bod 20 napadeného usnesení.</P></NOTE>. V této souvislosti odkazuje na usnesení Soudního dvora <HT TYPE="ITALIC">Faktor B. i W. Gęsina</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140930">30. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Faktor B. i W Gęsina v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑138/14 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2256">EU:C:2014:2256</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, který se z faktického hlediska velmi podobá projednávané věci. V tomto usnesení Soudní dvůr potvrdil posouzení Tribunálu, že navrhovatel neprokázal existenci náhody nebo vyšší moci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Tamtéž, body 20 až 25.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Ve druhé fázi pak Tribunál zkoumal, zda RF prokázal existenci náhody nebo zásahu vyšší moci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Tribunál konkrétně zkoumal, zda prodlení v poštovní přepravě bylo rozhodujícím důvodem pro pozdní podání žaloby RF a šlo o událost, které RF nemohl zabránit. S ohledem na vysvětlení poskytnuté RF a na jeho povinnost pečlivě sledovat zásilku Tribunál rozhodl, že RF neprokázal existenci náhody nebo vyšší moci. Podotkl konkrétně, že RF nevysvětlil, jaká opatření přijal po předání zásilky obsahující originál žaloby poskytovateli poštovních služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Body 22 až 27 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Tribunál tedy prohlásil žalobu na neplatnost za zjevně nepřípustnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>RF se kasačním opravným prostředkem domáhá toho, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc Tribunálu, aby žalobu posoudil a vydal rozhodnutí ve věci, proti kterému lze podat kasační opravný prostředek;</P></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><P>podpůrně – pokud Soudní dvůr shledá, že jsou splněny podmínky pro vydání konečného rozhodnutí ve věci – zrušil napadené rozhodnutí a vyhověl v plném rozsahu návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil RF náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 76 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora Soudní dvůr rozhodl, že se nebude konat jednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>RF vznáší na podporu svého kasačního opravného prostředku čtyři důvody. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně vyložil článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie ve spojení s jeho článkem 53. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článku 126 jednacího řádu Tribunálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Toto ustanovení stanoví: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>V případě zjevného nedostatku pravomoci Tribunálu k projednání určitého návrhu nebo je-li určitý návrh zjevně nepřípustný nebo po právní stránce zjevně zcela neopodstatněný, může Tribunál na návrh soudce zpravodaje kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž by pokračoval v řízení.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></NOTE>, jelikož žaloba RF byla prohlášena za zjevně nepřípustnou. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že RF neprokázal existenci náhody ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. Konečně ve čtvrtém důvodu RF tvrdí, že napadené usnesení je stiženo vadou spočívající v porušení článku 1, čl. 6 odst. 1 a článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že důvody kasačního opravného prostředku uplatňované RF by měly být zčásti zamítnuty jako neopodstatněné (první a druhý důvod kasačního opravného prostředku) a zčásti odmítnuty jako nepřípustné (třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První a druhý důvod kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které spolu z podstaty věci souvisí, RF v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl jeho žalobu jako zjevně nepřípustnou na základě článku 126 jednacího řádu Tribunálu (druhý důvod kasačního opravného prostředku). Toto nesprávné posouzení podle něj vyplývá z nesprávného výkladu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie (první důvod kasačního opravného prostředku). Konkrétně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož směšuje pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>vyšší moc<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>náhoda<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. RF v tomto ohledu tvrdí, že v napadeném usnesení je zamlžen jednoznačný rozdíl mezi pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>náhoda<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>vyšší moc<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, který autoři statutu Soudního dvora Evropské unie zavedli. RF dále tvrdí, že Tribunál vykládá článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie diskriminačně, jelikož staví subjekty s bydlištěm či sídlem ve větší vzdálenosti od Soudního dvora do nevýhodné pozice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Komise nesouhlasí. Podle ní se Tribunál řídil ustálenou judikaturou, která nerozlišuje mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>náhodou<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> a vyšší mocí“. Dále uvádí, že striktní výklad článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, podle něhož nemůže být problém, k němuž došlo během poštovní přepravy, sám o sobě náhodou či vyšší mocí, je neutrální a nedopadá nepříznivě na subjekty ve větší vzdálenosti od Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>náhody nebo vyšší moci<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie: dva pojmy, jeden test</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Argumenty obou účastníků řízení mají své silné stránky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Jak správně podotkla Komise, judikatura Soudního dvora týkající se možné výjimky z propadné prekluzivní lhůty na základě článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie nerozlišuje jednoznačně pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>náhoda<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>vyšší moci<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. V judikatuře jsou tyto pojmy často spojovány a posuzovány podle stejných kritérií bez dalšího vysvětlení jejich případných rozdílů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Počátky judikatury Soudního dvora týkající se výjimek z procesních lhůt lze nalézt v judikatuře k vyšší moci v oblasti zemědělských předpisů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Například viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19680711">11. července 1968</DATE>, <NAME.CASE>Schwarzwaldmilch</NAME.CASE>, <NO.CASE>4/68</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1968:41">EU:C:1968:41</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 385; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19701217">17. prosince 1970</DATE>, <NAME.CASE>Internationale Handelsgesellschaft</NAME.CASE>, <NO.CASE>11/70</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1970:114">EU:C:1970:114</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19740130">30. ledna 1974</DATE>, <NAME.CASE>Kampffmeyer</NAME.CASE>, <NO.CASE>158/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:8">EU:C:1974:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Zvláštní význam má judikatura vycházející z rozsudku ve věci <HT TYPE="ITALIC">Busseini</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840209">9. února 1984</DATE>, <NAME.CASE>Acciaierie e Ferriere Busseni v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>284/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:47">EU:C:1984:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, který definuje vyšší moc jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>neobvyklé okolnosti, které znemožňují uskutečnění příslušného kroku. I když totiž nepočítá s absolutní nemožností, vyžaduje, aby nastaly neobvyklé obtíže, které jsou nezávislé na vůli dotčené osoby a jsou zjevně nevyhnutelné i za vynaložení náležité péče.<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840209">9. února 1984</DATE>, <NAME.CASE>Acciaierie e Ferriere Busseni v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>284/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:47">EU:C:1984:47</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840530">30. května 1984</DATE>, <NAME.CASE>Ferriera Vittoria v. Komise</NAME.CASE> , <NO.CASE>224/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:208">EU:C:1984:208</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840712">12. července 1984</DATE>, <NAME.CASE>Ferriera Valsabbia v. Komise,</NAME.CASE> <NO.CASE>209/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:274">EU:C:1984:274</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Podobná definice byla přijata u procesních lhůt a zahrnuje jak náhodu, tak vyšší moc. Z rozsudku Soudního dvora ve věci Bayer v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941215">15. prosince 1994</DATE>, <NAME.CASE>Bayer v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑195/91 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:412">EU:C:1994:412</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> lze vyvodit, že pojmy náhoda a vyšší moc mají dvě části<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>To uvedl již generální advokát Capotorti ve vztahu k pojmu vyšší moc. Viz stanovisko generálního advokáta Capotortiho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Milch-, Fett- und Eierkontor</NAME.CASE>, <NO.CASE>42/79</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1979:259">EU:C:1979:259</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 3723; a ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ferriera Valsabbia and Others v Commission</NAME.CASE>, <NO.CASE>154/78, 205/78, 206/78, 226/78 to 228/78, 263/78, 264/78, 31/79, 39/79, 83/79 a 85/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1979:275">EU:C:1979:275</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 1067.</P></NOTE>. Mají objektivní část týkající se neobvyklých okolností nesouvisejících s dotčenou osobu a subjektivní část zahrnující povinnost této osoby předem se zabezpečit proti následkům neobvyklé události tím, že učiní přiměřená opatření, která nevyžadují nepřiměřeně velkou oběť. Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že k tomu, aby se mohl účastník dovolávat náhody nebo vyšší moci, musí pečlivě sledovat průběh zahájeného řízení a prokázat konkrétně, že vynaložil náležitou péči za účelem splnění stanovených lhůt<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Konkrétně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941215">15. prosince 1994</DATE>, <NAME.CASE>Bayer v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑195/91 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:412">EU:C:1994:412</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110922">22. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Bell &amp; Ross v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑426/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:612">EU:C:2011:612</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>. Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Gbagbo a další v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑478/11 P až C‑482/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:258">EU:C:2013:258</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071108">8. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>Belgie v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑242/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:672">EU:C:2007:672</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Ačkoli Soudní dvůr, pokud je mi známo, tyto dva pojmy nikdy jasně nerozlišil, je patrně namístě se domnívat, že jejich rozsah není úplně stejný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Jakým způsobem by měly být tyto dva pojmy chápány v rámci řízení před unijními soudy?</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>V tomto ohledu podle mě vyšší moc (<HT TYPE="ITALIC">vis major</HT>) zahrnuje menší okruh krajních událostí či <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>božích zásahů<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>. Tyto události by v každém případě zahrnovaly přírodní katastrofy jako rozsáhlé povodně, zemětřesení a hurikány, ale mohou zahrnovat i jiné (člověkem způsobené) události, kterým je zvláště obtížné čelit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Soudní dvůr podle všeho považuje ozbrojený konflikt za vyšší moc, a nikoli za náhodu. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Gbagbo a další v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑478/11 P až C‑482/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:258">EU:C:2013:258</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Podle mého názoru proto vyšší moc označuje vnější sílu, která účastníkovi brání ve splnění povinnosti a nedává mu žádnou alternativu (to by byl například případ, kdy by zásilka zaslaná letecky nemohla být doručena, jelikož se letadlo, které ji přepravovalo, zřítilo do oceánu).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Pojem náhoda je podle mně poněkud flexibilnější. Může zahrnovat širší okruh okolností, na které se nevztahuje vyšší moc. Mohlo by jít o jakékoli neobvyklé okolnosti, jako jsou technické závady, výpadky elektřiny nebo selhání komunikačních systémů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Definice těchto pojmů ve vztahu jeden k druhému je do určité míry otázkou osobního pohledu a tyto pojmy se dokonce mohou částečně překrývat. Bez ohledu na to, jakou mezi nimi vytyčíme hranici, však je zřejmé, že jsou velmi úzce propojeny a označují soubor výjimečných okolností, za kterých lze povolit výjimku z uplatňování procesních lhůt, které je třeba jinak vykládat striktně. Striktní uplatňování lhůt je totiž v zásadě nutné k zajištění právní jistoty a předcházení diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Gbagbo a další v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑478/11 P až C‑482/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:258">EU:C:2013:258</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980507">7. května 1998</DATE>, <NAME.CASE>Irsko v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑239/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:213">EU:C:1998:213</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Současně je však třeba zdůraznit, že se normotvůrce rozhodl navrhnout výjimku z tohoto naprosto základního procesního pravidla, která umožňuje tyto lhůty neuplatnit. Podle článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie jsou náhoda i vyšší moc důvodem pro výjimku z uplatňování těchto lhůt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Rozhodnutí zahrnout oba pojmy do článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie je podle mého jasnou známkou toho, že normotvůrce neměl v úmyslu koncipovat výčet okolností, které spadají do působnosti článku 45 příliš úzce. Toto rozhodnutí je rovněž dobrým ukazatelem toho, že normotvůrce neměl v úmyslu sestavit taxativní výčet okolností, kterých se lze dovolávat pro účely výjimky z uplatňování procesních lhůt, ale hodlal spíše stanovit flexibilní pravidlo, které lze přizpůsobit konkrétnímu případu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Test, který Soudní dvůr používá k prokázání existence náhody nebo zásahu vyšší moci, podle mého tuto volbu odráží. I když je pravda, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že výjimky ze lhůt lze umožnit pouze za zcela mimořádných okolností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161214">14. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>SV Capital v. EBA</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑577/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:947">EU:C:2016:947</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110922">22. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Bell &amp; Ross v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑426/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:612">EU:C:2011:612</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, tento test umožňuje Soudnímu dvoru, aby pružně v každém jednotlivém případě posoudil na základě konkrétních okolností, zda nebyla předepsaná lhůta splněna v důsledku události, kterou účastník nemohl důvodně předvídat, a nemohl jí tak předejít bez podstoupení nepřiměřené oběti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Podle mého chápání judikatury Soudního dvora by existence <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>náhody nebo vyšší moci<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> měla být posuzována společně jako pojmové seskupení a na základě téhož testu, který klade důraz na přiměřenost opatření, která musí dotyčný účastník řízení přijmout, aby se zabránilo nesplnění předepsané lhůty: že se případ od případu ověří, zda k nedodržení procesních norem došlo za neobvyklých okolností nesouvisejících s dotčeným účastníkem řízení, a že tento účastník učinil kroky k tomu, aby se vyhnul následkům neobvyklé události bez nutnosti podstoupit nepřiměřenou oběť.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Jako je tomu nutně v případě, kdy je třeba posoudit okolnosti, odpověď na otázku, co je neobvyklou událostí a jaké odpovídající kroky by měly být učiněny, aby se předešlo negativním důsledkům této události, bude záviset na zvláštnostech každého případu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>V zásadě lze použitím poměrně pružného standardu zajistit rovnost zbraní mezi účastníky řízení v případě, že by striktní uplatňování procesních lhůt stavělo účastníky řízení do nerovného postavení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nesprávné právní posouzení v napadeném usnesení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>V napadeném usnesení Tribunál použil přísnější test, než který vyplývá z judikatury Soudního dvora. Když Tribunál působení náhody nebo vyšší moci v projednávaném případě vyloučil, posuzoval, zda k nesplnění stanovené lhůty došlo v důsledku události, které nebylo možné se vyhnout<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Body 25 až 27 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Ačkoli sice Tribunál v napadeném usnesení zopakoval test vycházející z rozsudku Bayer v. Komise, konstatoval, že o náhodu či vyšší moc ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie jde pouze v případě, že dané události nelze zabránit, a je tedy rozhodujícím důvodem pro to, že účastník nedodržel předepsanou lhůtu (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>kritérium nevyhnutelnosti<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Bod 19 napadeného usnesení.</P></NOTE>. Rozhodl také, že pomalost poštovní přepravy nemůže sama o sobě být považována za náhodu či zásah vyšší moci, ledaže jsou dány jiné zvláštní okolnosti, jako je stávka, administrativní selhání či přírodní katastrofa<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Bod 21 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Jak již bylo zmíněno, judikatura Soudního dvora vyžaduje, aby k nesplnění stanovené lhůty došlo v důsledku vnější a neobvyklé události nezávislé na dotčené osobě (objektivní část). Na druhé straně musí účastníci přijmout vhodná opatření proti následkům neobvyklé události, avšak nemusí podstupovat nepřiměřené oběti, aby předešli nesplnění lhůty. V tomto ohledu účastníci musí věnovat náležitou pozornost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>průběhu zahájeného řízení<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> a konkrétně prokázat, že jednali s náležitou péčí za účelem dodržení stanovených lhůt (subjektivní část)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941215">15. prosince 1994</DATE>, <NAME.CASE>Bayer v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑195/91 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:412">EU:C:1994:412</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Uvedené ustanovení naproti tomu nevyžaduje, aby neobvyklé události nebylo vůbec možné zabránit. Uplatňování takového dalšího požadavku by podstatně omezilo rozsah článku 45 statutu soudního dvora Evropské unie, který by tak zahrnoval pouze případy absolutní či téměř absolutní nemožnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Jak uvádí Komise, je pravda, že Soudní dvůr podle všeho minimálně jednou potvrdil přístup Tribunálu v napadeném usnesení. Bylo tomu tak v usnesení Soudního dvora ve věci Faktor B. i W. Gęsina<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140930">30. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Faktor B. i W Gęsina v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑138/14 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2256">EU:C:2014:2256</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. V tomto usnesení Soudní dvůr potvrdil to, že Tribunál posoudil absenci náhody či vyšší moci na základě kritéria nevyhnutelnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Tamtéž, body 19 a 20.</P></NOTE>. Stejně jako v tomto případě šlo o otázku, zda žalobce mohl uplatnit značné prodlení v doručení poštovní zásilky (z Polska do Lucemburska) za účelem doložení existence náhody či působení vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Tamtéž, body 10 a 11.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Toto usnesení (stejně jako napadené usnesení) se podle všeho odchyluje od závěrů ve věci Bayer v. Komise. Je tomu tak v rozsahu, v němž Soudní dvůr potvrdil aplikaci kritéria nevyhnutelnosti Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Je třeba mít na paměti, že účastníci mohou v souladu s článkem 72 jednacího řádu Tribunálu, ve znění použitelném na projednávaný spor, činit podání soudní kanceláři tohoto soudu v listinné podobě. Účastníci mají tuto možnost navzdory zavedení aplikace e-Curia, což je systém, který umožňuje činit podání elektronickou cestou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz článek 74 jednacího řádu Tribunálu a rozhodnutí Tribunálu ze dne <DATE ISO="20110914">14. září 2011</DATE> o podávání a doručování procesních písemností prostřednictvím aplikace e-Curia (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="289" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, C 289, s. 9</REF.DOC.OJ>). Od <DATE ISO="20181201">1. prosince 2018</DATE> je používání aplikace e-Curia v řízeních před Tribunálem povinné.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Prováděcí předpisy Tribunálu a Praktické pokyny Soudního dvora si v tomto ohledu rovněž zaslouží zmínku. Tyto předpisy specificky počítají s možností, že bude účastník chtít zaslat procesní písemnost poštou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz zejména body 79 až 81 prováděcích předpisů Tribunálu a body 42 a 43 praktických pokynů Soudního dvora.</P></NOTE>. V tomto ohledu se uvádí, že na kopii zaslanou telefaxem bude brán zřetel za účelem splnění procesní lhůty, jestliže účastník zašle podepsaný originál bez odkladu, neprodleně po odeslání telefaxem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Pro dokumenty podávané pouze prostřednictvím poštovního doručovatele Soudní dvůr doporučuje, využít expresní zásilkovou službu či formu doporučeného dopisu. Žádné takové doporučení neplatí pro strany, které chtějí využít telefax nebo e-mail v souladu s čl. 73 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Kritérium nevyhnutelnosti uplatněné Tribunálem však znamená, že neobvyklé prodlení v poštovní přepravě bude automaticky spadat mimo rozsah článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Každý nemůže učinit podání k unijním soudům osobně bez nepřiměřené oběti. Vzhledem k tomu, že jednací řád Tribunálu ve znění použitelném na řízení v projednávané věci výslovně umožňuje účastníkům činit podání v listinné podobě, kategorické vyloučení prodlení v poštovní přepravě by podle mého názoru bylo v rozporu s judikaturou Soudního dvora a jednacím řádem Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Z těchto důvodů je podle mě napadené usnesení stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Po tomto konstatování je však třeba zkoumat, jak by mělo být působení náhody a vyšší moci konkrétně posuzováno na základě kritérií stanovených judikaturou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Povaha posouzení a faktory, které je třeba zohlednit při posuzování toho, zda strana jednala s dostatečnou péčí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Na základě judikatury Soudního dvora není snadné na tuto otázku podat odpověď. Je tomu tak proto, že posouzení okolností uváděných účastníky řízení za účelem prokázání existence náhody nebo zásahu vyšší moci na základě testu stanoveného ve věci Bayer v. Komise je v konečném důsledku závislé na každém konkrétním případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Je však třeba mít na paměti, že okolnosti odůvodňující výjimku z uplatnění procesních lhůt se posuzují na základě informací poskytnutých účastníkem, který se dovolává článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie: podle tohoto ustanovení musí tento účastník prokázat působení náhody nebo vyšší moci. V důsledku musí tento účastník řízení prokázat, že a) došlo k neobvyklé události, která s ním nesouvisí (objektivní část), a b) že učinil všechna přiměřená opatření, aby se zabránilo nesplnění stanovené lhůty (subjektivní část).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Jak je uvedeno výše, podle mého chápání judikatury by neobvyklé prodlení v poštovní přepravě nemělo být zcela vyloučeno z rozsahu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. V současnosti se jeví jako rozumné předpokládat, že poštovní zásilka by měla v zásadě být doručena do místa určení kdekoli v Evropě do 10 dnů. Doručení po lhůtě přesahující 10 dodatečných stanovených v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu lze totiž podle mého názoru považovat za neobvyklou událost (nesouvisející s dotčeným účastníkem řízení)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>V tomto ohledu z přílohy směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="015" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 15, s. 14</REF.DOC.OJ>) vyplývá, že 97 % přeshraničních zásilek by mělo být doručeno do pěti pracovních dnů po uložení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>To je také důvod, proč by v zájmu splnění objektivní části testu mělo být dostačující, že účastník prokáže, že nesplnění stanovené lhůty bylo způsobeno neobvyklým prodlením v poštovní přepravě. V tomto ohledu by nemělo být třeba prokazovat, že toto prodlení bylo způsobeno mimořádnou událostí, jako je stávka, přírodní pohroma či administrativní selhání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz bod 27 napadeného usnesení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Ze zkušenosti však víme, že doručovací lhůty se mohou lišit a k (mnohdy značnému) prodlení v poštovní přepravě někdy dochází. To je také důvod, proč se při určování, zda je splněna objektivní část testu, musí náležitě zohlednit, zda je prodlení neobvyklé v důsledku okolností, a to zejména s ohledem na takové faktory, jako je vzdálenost, čas atd.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Jakmile bylo zjištěno, že prodlení bylo neobvyklé za konkrétních okolností ve věci v původním řízení, je třeba zkoumat, zda účastník podnikl veškeré přiměřené kroky, aby zabránil nesplnění stanovené lhůty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Při určování toho, zda je splněna subjektivní část testu (b), je nutné zohlednit řadu faktorů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zaprvé je důležité určit, <HT TYPE="ITALIC">kdy</HT> byl podepsaný originál žaloby předán poskytovateli služeb poštovní přepravy. Podle mého názoru bude svědčit dodržení bodu 80 prováděcích předpisů Tribunálu, podle kterého má být originál odeslán bez prodlení stejný den či nejpozději den následující po odeslání kopie telefaxem, o tom, že byla vynaložena náležitá péče<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>V tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980507">7. května 1998</DATE>, <NAME.CASE>Irsko v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑239/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:213">EU:C:1998:213</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050118">18. ledna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Zuazaga Meabe v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑325/03 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:28">EU:C:2005:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Zadruhé, od účastníka řízení nelze vyžadovat, aby použil ty nejdražší z nabízených služeb mezinárodní poštovní přepravy, když se méně nákladná služba nabízená provozovatelem jeví v zásadě jako způsobilá zajistit doručení podepsaného originálu žaloby soudní kanceláři Tribunálu v předepsané lhůtě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑127/09 RENV</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:4">EU:T:2015:4</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170621">21. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>City Train v. EUIPO (CityTrain)</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑699/15</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:409">EU:T:2017:409</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Jelikož k prodlením dochází, účastník, který se rozhodne zaslat podání poštou namísto aplikace e-Curia, musí podle mého názoru učinit preventivní opatření, která lze důvodně očekávat od osoby jednající s náležitou péčí. V závislosti na okolnostech (například: je-li poskytovatel služby notoricky nespolehlivý nebo k uplynutí lhůty má dojít v době státního svátku) proto může být nutné v rámci náležité péče zaslat podepsaný originál expresní kurýrní službou, expresní poštou či přinejmenším jako doporučený dopis.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Končí povinnosti účastníka řízení v tomto bodě?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Jsem toho názoru, že nikoli. Je pravda, že po předání zásilky provozovateli poštovních služeb k přepravě ztrácí odesílatel nad zásilkou kontrolu. Je však třeba zdůraznit, že riziku prodlení spojenému se zasíláním podání poštou lze předejít využitím aplikace e-Curia<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>V případě aplikace e-Curia obdrží odesílatel potvrzení o doručení okamžitě v případě, že dokumenty byly řádně doručeny unijnímu soudu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Proto se domnívám, že účastník řízení, který využil možnost stanovenou v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, má povinnost sledovat přepravu a alespoň se pokusit zabránit tomu, aby se toto riziko nestalo skutečností. Účastník řízení totiž musí věnovat zvláštní pozornost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>průběhu zahájeného řízení<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> a prokázat vynaložení náležité péče za účelem dodržení stanovených lhůt<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19941215">15. prosince 1994</DATE>, <NAME.CASE>Bayer v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑195/91 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:412">EU:C:1994:412</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110922">22. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Bell &amp; Ross v. OHIM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑426/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:612">EU:C:2011:612</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>. Viz také usnesení Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071108">8. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>Belgie v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑242/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:672">EU:C:2007:672</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Co však konkrétně tato povinnost znamená v tomto kontextu?</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Je-li k dispozici monitorovací číslo zásilky, znamená to, že účastník musí pečlivě a pravidelně sledovat přepravu až do okamžiku, kdy je zásilka řádně doručena soudní kanceláři Tribunálu. Není-li k dispozici monitoring zásilky, znamená to, že účastník by měl kontaktovat soudní kancelář (v dostatečném předstihu před uplynutím stanovené lhůty), aby ověřil, že podepsaný originál včas dorazil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Pokud jde o odlišný názor, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑127/09 RENV</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:4">EU:T:2015:4</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Jeví-li se, že při přepravě nastalo prodlení, účastník se může nadále pokusit splnit stanovenou lhůtu tak, že se aktivně pokusí zásilku nalézt s tím, že kontaktuje poskytovatele poštovních služeb, a selžou-li všechny ostatní možnosti, zašle (či osobně doručí, je-li to možné) kanceláři soudu verzi žaloby opatřenou novým originálním podpisem, kterou nahradí původní ztracený originál<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150114">14. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑127/09 RENV</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:4">EU:T:2015:4</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Takovými kroky může dotčený účastník prokázat, že jednal s náležitou péčí bez podstoupení nepřiměřené oběti. V tomto ohledu je irelevantní, zda existují reálné vyhlídky na to, že bude stanovená lhůta dodržena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Aby tedy v případě, že se účastník rozhodl využít možnost stanovenou v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, platila výjimka z pravidla o prekluzi podle článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, musí účastník prokázat, že jednal s náležitou péčí, tj. přijal veškerá přiměřená opatření, aby nedošlo k nesplnění stanovené lhůty. Musí tedy prokázat, že podepsaný originál byl zaslán okamžitě po zaslání kopie telefaxem; že tento originál byl zaslán poštovní službou, u níž se jevilo, že odpovídajícím způsobem zajistí doručení podepsaného originálu žaloby soudní kanceláři Tribunálu v předepsané lhůtě; a že řádně monitoroval průběh přepravy a v případě, že při monitoringu zjistil, že došlo k prodlení, se pokusil stanovenou lhůtu dodržet.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">d)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dílčí závěr</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>V napadeném usnesení Tribunál nejprve konstatoval, že na účastníka se nevztahuje prekluze v případě, že k nesplnění stanovené lhůty došlo v důsledku události, které nebylo možné se vyhnout. Tribunál se tím dopustil nesprávného právního posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Nicméně toto pochybení by nemělo v projednávané věci vést ke zrušení napadeného usnesení. Z ustálené judikatury vyplývá, že pokud je odůvodnění rozhodnutí Tribunálu stiženo vadou spočívající v porušení unijního práva, avšak jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení rozhodnutí a musí dojít k nahrazení odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Mimo jiné viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170126">26. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Zucchetti Rubinetteria v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑618/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:48">EU:C:2017:48</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Tribunál posuzoval ve druhé fázi, jaká opatření RF přijal, aby se vyhnul nesplnění stanovené lhůty, zjištěné právní pochybení nemá vliv na výrok napadeného usnesení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Jak vyplývá z napadeného usnesení, RF zaslal podepsaný originál ihned po zaslání kopie originálu Tribunálu telefaxem (tentýž den), a to formou doporučeného dopisu s pomocí služby, která se jevila jako odpovídající k zajištění včasného doručení. RF však nepředložil nic jiného, aby prokázal, že se pokusil monitorovat průběh poštovní přepravy a že v okamžiku, kdy se dozvěděl o prodlení, učinil kroky, aby se vyhnul nesplnění stanovené lhůty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Bod 26 napadeného usnesení.</P></NOTE>. Tribunál jinými slovy správně konstatoval, že RF neprokázal, že jednal s náležitou péčí, aby dodržel stanovenou lhůtu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Docházím tudíž k závěru, že je třeba formou nahrazení odůvodnění odmítnout argument vycházející z toho, že Tribunál na základě nesprávného výkladu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie dospěl k nesprávnému závěru, že RF neprokázal existenci náhody nebo vyšší moci.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>První a druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Třetí důvod kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>RF tvrdí, že Tribunál nesprávně konstatoval, že žalobce neprokázal existenci náhody ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie. RF tvrdí, že existenci náhody prokázal: předložil více důkazů o těchto okolnostech, než je třeba, a dokonce všechny důkazy, které má k obecně dispozici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že argumenty, které navrhovatel předložil, se týkají skutkových zjištění, a musí být proto odmítnuty jako nepřípustné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Sdílím názor Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Je pravda, že Tribunál má na základě článku 58 statutu Soudního dvora a článku 256 SFEU výlučnou pravomoc zjistit a posoudit skutkový stav. Kasační opravné prostředky k Soudnímu dvoru jsou totiž omezeny na právní otázky. Soudní dvůr tak může přezkoumat právní kvalifikaci takového skutkového stavu a právních důsledků, které z něj Tribunál vyvodil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑128/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:591">EU:C:2018:591</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Nové posouzení skutkových okolností či důkazů však není právní otázkou, kterou může Soudní dvůr přezkoumat. Tak je tomu, ledaže byly skutečnosti nebo důkazy předložené Tribunálu zkresleny, v kterémžto případě údajné zkreslení musí být zjevné z písemností ve spise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180906">6. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>Klein v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑346/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:679">EU:C:2018:679</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0124">124</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0126">126</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Ve třetím důvodu kasačního opravného prostředku se RF jednoznačně domáhá nového posouzení skutkového stavu a důkazů předložených před Tribunálem, aniž se dovolává jejich zkreslení. V důsledku toho je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku odmítnout jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>RF tvrdí, že Tribunál v napadeném usnesení porušil článek 1, čl. 6 odst. 1 a článek 14 EÚLP. Má za to, že způsob, jakým Tribunál vyložil článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, ztěžuje přístup k unijnímu soudu účastníkům, kteří mají bydliště nebo sídlo ve značné vzdálenosti od sídla unijních soudů. Restriktivní výklad tohoto ustanovení, který Tribunál uplatnil, podle něj rovněž diskriminuje účastníky řízení na základě jejich místa bydliště či sídla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Komise primárně tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný. Je tomu tak podle ní proto, že RF odkazuje na práva stanovená v EÚLP, a nikoli v Listině základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>), a proto, že argumenty RF jsou nejasné. Komise v každém případě tvrdí, že je tento důvod neopodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Navrhovatel ve své duplice vysvětlil, že tento důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení preambule, jakož i článků 20, 21 a 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>To však nemůže stačit. Kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz mimo jiné rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180920">20. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>Agria Polska a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑373/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:756">EU:C:2018:756</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Tento důvod chápu především v tom smyslu, že způsob, jakým Tribunál vyložil článek 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, je diskriminační vůči účastníkovi, jako je RF, který nemá bydliště v blízkosti unijních soudů. Je tomu tak proto, že podle napadeného usnesení se účastník, jež si přeje využít možnosti stanovené v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, tedy použití kombinace telefaxu a pošty k zaslání podání Tribunálu, nemůže dovolávat neobvyklého prodlení v poštovní přepravě, aby tím ospravedlnil nedodržení stanovené lhůty. Aby měl RF jistotu, že nedojde k propadnutí lhůty, nemůže tedy využít možnost stanovenou v čl. 73 odst. 3 jednacího řádu. Namísto toho musí žalobu poslat poštou se značným předstihem před uplynutím stanovené dvouměsíční lhůty (s prodloužením o 10 dnů z důvodu vzdálenosti podle článku 60 jednacího řádu Tribunálu).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Mám určité pochopení pro argument RF. Nelze však pominout skutečnost, že tento důvod není dostatečně rozveden v žalobě a je vyjádřen obecně bez uvedení koherentních právních argumentů, které tvoří základ pro uvedená tvrzení. Jednoduše řečeno, tento argument je nedůsledný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby rozváděl nebo doplňoval argumenty navrhovatele, aby umožnil rozhodnutí ve věci samé, doporučuji, aby Soudní dvůr prohlásil tento důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný. RF konkrétně nesplnil svoji povinnost vymezit právně relevantní srovnávací kritérium, pokud jde o diskriminaci, k níž údajně napadené usnesení vede, a vysvětlit, jak by mohlo být vykládáno v tom smyslu, že porušuje právo na přístup k soudu ve smyslu článku 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku odmítnout jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Důsledky posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Dospěl jsem k závěru, že Tribunál vycházel z nesprávných kritérií pro účely konstatování, že působení náhody nebo vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie nebylo prokázáno. Nicméně z důvodů vysvětlených výše jsem toho názoru, že toto nesprávné právní posouzení není důvodem pro zrušení napadeného usnesení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Kasační opravný prostředek proto musí být zamítnut v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Náklady řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Bude-li Soudní dvůr souhlasit s mým posouzením kasačního opravného prostředku, je třeba podle článků 137, 138 a 184 jednacího řádu uložit RF náhradu nákladů řízení v obou stupních.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zamítl kasační opravný prostředek;</P></ITEM><ITEM><P>uložil RF náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>