<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-257/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0257</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:503">EU:C:2018:503</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho – věc C‑257/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">C a A</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Paola Mengozziho</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180627">27. června 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑257/17</HT></P><P>C</P><P>a</P><P>A</P><P>proti</P><P>Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Státní rada, Nizozemsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Vynětí z oblasti působnosti směrnice 2003/86</KEYWORD><KEYWORD>Ustanovení unijního práva, která se stala přímo a bezpodmínečně použitelnými na základě vnitrostátního práva</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc Soudního dvora</KEYWORD><KEYWORD>Právo na sloučení rodiny</KEYWORD><KEYWORD>Článek 15 odst. 1 a 4</KEYWORD><KEYWORD>Odepření udělit samostatné povolení k pobytu státnímu příslušníkovi třetí země po pěti letech pobytu v členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava stanovící povinnost složit zkoušku občanské integrace</KEYWORD><KEYWORD>Procesní podmínka</KEYWORD><KEYWORD>Datum podání žádosti o udělení samostatného povolení k pobytu jakožto datum nabytí účinnosti samostatného povolení k pobytu</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložené Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) je Soudní dvůr na jedné straně povolán rozhodnout o vlastní pravomoci vykládat směrnici Rady 2003/86/ES ze dne <DATE ISO="20030922">22. září 2003</DATE> o právu na sloučení rodiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="251" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 251, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 224.</P></NOTE>, a to v kontextu, kdy jsou situace dotčené ve věci v původním řízení výslovně vyloučeny z oblasti působnosti tohoto aktu. Vnitrostátní právo, které provádí tuto směrnici, jednostranně rozšířilo působnost uvedené směrnice i na takové situace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Na druhé straně má Soudní dvůr odpovědět na otázku, zda unijní právo brání požadavku členského státu, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří mají právo pobytu z titulu sloučení rodiny a chtějí získat samostatné povolení k pobytu nezávislé na povolení osoby usilující o sloučení rodiny, nejprve složili novou zkoušku občanské integrace, a tedy od kterého data se stává toto samostatné povolení k pobytu účinným.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Ačkoli již Soudní dvůr rozhodoval o integračním opatření podle článku 7 směrnice 2003/86 a posuzoval, zda je zkouška občanské integrace, vyžadovaná v Nizozemsku, přípustným <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>integračním opatřením<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, které může členský stát uložit na základě tohoto ustanovení státnímu příslušníku třetí země, který má zájem následovat rodinného příslušníka, nikdy se Soudní dvůr nezabýval otázkou, zda může být na základě čl. 15 odst. 4 této směrnice od žadatele o samostatné povolení k pobytu požadováno, aby se za účelem získání práva pobytu nezávislého na právu pobytu osoby usilující o sloučení rodiny podrobil druhé zkoušce občanské integrace.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Z bodu 2 odůvodnění směrnice 2003/86 vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>[o]patření týkající se sloučení rodiny by měla být přijata ve shodě se závazkem chránit rodinu a respektovat rodinný život obsaženým v mnoha nástrojích mezinárodního práva. Tato směrnice ctí základní práva a řídí se zásadami uznanými zejména v článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v Listině základních práv Evropské unie<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Podle bodu 4 odůvodnění směrnice 2003/86 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>[s]loučení rodiny je nezbytné k umožnění rodinného života. Napomáhá k vytvoření sociálně kulturní stability usnadňující integraci státních příslušníků třetích zemí v členských státech, což současně podporuje hospodářskou a sociální soudržnost, základní cíl Společenství stanovený Smlouvou<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Bod 6 odůvodnění směrnice 2003/86 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>[z]a účelem ochrany rodiny a založení nebo zachování rodinného života je třeba určit na základě společných kritérií hmotné podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Podle bodu 15 odůvodnění směrnice 2003/86 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>[j]e třeba podporovat integraci členů rodiny. Za tím účelem by jim mělo být uděleno právní postavení nezávislé na právním postavení osoby usilující o sjednocení rodiny, zejména v případě rozpadu manželství a partnerství, a měli by mít přístup ke vzdělání, zaměstnání a odbornému vzdělání za stejných podmínek jako osoba, s níž jsou sloučeny<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 2003/86 zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Cílem této směrnice je stanovit podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 2 písm. d) směrnice 2003/86 uvádí, že pro účely této směrnice se rozumí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>d)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>sloučením rodiny<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> vstup rodinných příslušníků státního příslušníka třetí země oprávněně pobývajícího v členském státě na území tohoto státu a jejich pobyt v tomto členském státě za účelem zachování celistvosti rodin nezávisle na tom, zda rodinné vztahy existovaly před vstupem osoby usilující o sloučení rodiny nebo po jejím vstupu.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 3 směrnice 2003/86 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>[t]ato směrnice se nevztahuje na rodinné příslušníky občana Unie<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 2 směrnice 2003/86 upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>[č]lenské státy mohou po státních příslušnících třetí země vyžadovat dodržování integračních opatření v souladu s vnitrostátním právem<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podle čl. 15 odst. 1, 3 a 4 směrnice 2003/86:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Nejpozději po pěti letech pobytu a za předpokladu, že rodinnému příslušníkovi nebylo uděleno povolení k pobytu z jiných důvodů, než je sloučení rodiny, mají manžel nebo nesezdaný partner a dítě, které dosáhlo plnoletosti, právo na samostatné povolení k pobytu, nezávislé na povolení k pobytu osoby usilující o sloučení rodiny, na základě podání žádosti, pokud se vyžaduje.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="015.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>V případě ovdovění, rozvodu, rozluky nebo úmrtí nejbližších příbuzných v přímé vzestupné nebo sestupné linii může být samostatné povolení k pobytu vydáno na základě žádosti, pokud se vyžaduje, osobám, které na území vstoupily z důvodu sloučení rodiny. Členské státy stanoví předpisy zajišťující udělení samostatného povolení k pobytu v případě obzvláště obtížných okolností.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Podmínky týkající se udělení a doby trvání samostatných povolení k pobytu stanoví vnitrostátní právo.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nizozemské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu povolení k pobytu na dobu určitou vycházející z omezení nazvaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>trvalé humanitární důvody<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> v podstatě přejímá obsah článku 15 směrnice 2003/86 o podmínkách udělování samostatného povolení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 26 odst. 1 Vreemdelingenwet 2000 (zákon o cizích státních příslušnících, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Vw 2000<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>) ze dne <DATE ISO="20001123">23. listopadu 2000</DATE> stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>[p]ovolení k pobytu, které automaticky zakládá oprávněný pobyt, se udělí ode dne, kdy cizinec prokázal, že splnil všechny podmínky, nejdříve ode dne přijetí žádosti<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 3.51 odst. 1 <HT TYPE="ITALIC">initio</HT> a písm. a) a odst. 5 Vreemdelingenbesluit 2000 (nařízení, kterým se provádí zákon o cizích státních příslušnících z roku 2000, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Vb 2000<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>[p]ovolení k pobytu na dobu určitou ve smyslu článku 14 Vw 2000 může být omezeno z trvalých humanitárních důvodů cizinci, který:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pobývá v Nizozemsku pět let jakožto držitel povolení k pobytu podléhajícího omezení uvedenému v bodě 1 […]:</TXT><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>1<HT TYPE="SUP">o</HT>.</NO.P><TXT>pobyt jako rodinný příslušník osoby, která je držitelem povolení k trvalému pobytu;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Článek 3.80a [Vb 2000] se použije na cizince uvedené v odst. 1 písm. a) bodě 1<HT TYPE="SUP">o</HT> […].<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 3.80a odst. 1, 2 a 4 Vb 2000 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Žádost o změnu povolení k pobytu […] na povolení k pobytu, které je omezeno z trvalých humanitárních důvodů, se zamítne, pokud žádost byla podána cizincem ve smyslu čl. 3.51 odst. 1 <HT TYPE="ITALIC">initio</HT> a písm. a) bodu 1, který nesložil zkoušku uvedenou v čl. 7 odst. 2 písm. a) Wet inburgering [zákon o občanské integraci (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Wi<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/>)] nebo nezískal diplom, osvědčení nebo jiný doklad ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. c) téhož zákona.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>První odstavec se nepoužije, pokud cizinec:</P><P>[…]</P><?PAGE NO="4"?><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>e.</NO.P><TXT>byl osvobozen od povinnosti občanské integrace na základě čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) Wi […].</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Ministr kromě toho nemusí odstavec 1 použít, pokud má za to, že by jeho použití vedlo ke zjevným situacím závažné nespravedlnosti.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo b) Wi platí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Ministr osvobodí osobu vázanou povinností občanské integrace od této povinnosti, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a.</NO.P><TXT>tato osoba prokázala, že z důvodu psychického nebo zdravotního postižení či duševní poruchy není trvale schopna složit zkoušku občanské integrace;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b.</NO.P><TXT>dospěl na základě prokázaného úsilí osoby, na kterou se vztahuje občanské integrace, k závěru, že tato osoba nemůže z pochopitelných důvodů splnit povinnost občanské integrace […].<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spory v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Skutkové okolnosti sporů v původním řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>První žalobkyně v původním řízení, C (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>žalobkyně C<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>C<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>), je státní příslušnicí třetí země (Čína). Od <DATE ISO="20081105">5. listopadu 2008</DATE> je držitelkou povolení k pobytu u manžela, platného do <DATE ISO="20141105">5. listopadu 2014</DATE>. Dne <DATE ISO="20150202">2. února 2015</DATE> rechtbank Den Haag (soud v Haagu, Nizozemsko) rozvedl manželství C a jejího manžela, který je nizozemským státním příslušníkem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>C podala u Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie [státní tajemník pro bezpečnost a spravedlnost, Nizozemsko (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>státní tajemník<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>)] na základě ustanovení čl. 3.51 odst. 1 písm. a) Vb 2000 žádost o změnu povolení k pobytu u manžela na samostatné povolení k pobytu. Prvním rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20150202">2. února 2015</DATE> státní tajemník žádost o samostatné povolení k pobytu zamítl. Zrušil rovněž povolení k pobytu u manžela se zpětným účinkem od <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE>, neboť od tohoto data již C nebyla evidována v Basisregistratie Personen (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>rejstřík BRP<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Jedná se o nizozemský rejstřík obsahující údaje o rezidentech a nerezidentech, kteří jsou ve vztahu s nizozemskými orgány.</P></NOTE> na téže adrese jako její manžel. Podle státního tajemníka pozbylo povolení k pobytu u manžela právní základ. Druhým rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20150724">24. července 2015</DATE> vyhověl státní tajemník žádosti C o samostatné povolení k pobytu, jelikož C předložila důkaz o tom, že byla osvobozena od povinnosti složit zkoušku občanské integrace na základě článku 3.80a Vb 2000. Státní tajemník udělil C samostatné povolení k pobytu zpětně ode dne, kdy splnila podmínku týkající se povinnosti občanské integrace, tj. od <DATE ISO="20150216">16. února 2015</DATE>. V důsledku toho došlo k přerušení oprávněného pobytu C v období od <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE> (datum ukončení společného pobytu s jejím manželem podle rejstříku BRP) do <DATE ISO="20150216">16. února 2015</DATE> (datum vydání samostatného povolení k pobytu). Zájem C ve věci v původním řízení se tedy zakládá na zákonném přerušení jejího oprávněného pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Žalobkyně C podala žalobu proti rozhodnutí o odnětí jejího povolení k pobytu u manžela se zpětnou účinností ke dni <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE> k rechtbank Den Haag zittingsplaats Rotterdam (soud v Haagu zasedající v Rotterdamu, Nizozemsko, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>soud prvního stupně<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>), který rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160105">5. ledna 2016</DATE> prohlásil žalobu za neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Druhý žalobce v původním řízení, A (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>žalobce A<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>A<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>), je rovněž státním příslušníkem třetí země (Kongo). Od <DATE ISO="19971220">20. prosince 1997</DATE> do <DATE ISO="20161015">15. října 2016</DATE> byl držitelem povolení k pobytu u manželky. Dne <DATE ISO="20150728">28. července 2015</DATE> byl do rejstříku BRP zapsán rozvod manželství A a jeho manželky, nizozemské státní příslušnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Žalobce A podal žádost na základě čl. 3.51 odst. 1 <HT TYPE="ITALIC">initio</HT> a písm. a) Vb 2000 o změnu svého povolení k pobytu u manželky na samostatné povolení k pobytu. Rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20150226">26. února</DATE> a <DATE ISO="20150921">21. září 2015</DATE> státní tajemník potvrdil rozhodnutí o zamítnutí žádosti o samostatné povolení k pobytu z důvodu, že A nepředložil důkaz o tom, že složil druhou zkoušku občanské integrace, nebo že byl od ní osvobozen či byl této povinnosti zproštěn podle čl. 3.80a Vb 2000. Dne <DATE ISO="20160208">8. února 2016</DATE> státní tajemník písemně oznámil žalobci A svůj záměr odejmout mu povolení k pobytu u manželky se zpětným účinkem k <DATE ISO="20140903">3. září 2014</DATE>, a to z důvodu, že od tohoto data již A a jeho manželka nebyli v rejstříku BRP registrováni jako osoby s bydlištěm na stejné adrese. Podle státního tajemníka pozbylo povolení k pobytu u manželky právní základ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Žalobce A podal žalobu k soudu prvního stupně, který ji zamítl rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Řízení před předkládajícím soudem a předběžné otázky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Žalobci C a A podali každý k Raad van State (Státní rada) opravný prostředek proti rozsudkům vydaným v prvním stupni. Zaprvé podle žalobců C a A možnost podmínit získání samostatného povolení k pobytu takovými podmínkami stanovenými ve vnitrostátním právu, jako je složení druhé zkoušky občanské integrace podle čl. 3.80a odst. 1 Vb 2000 před vydáním samostatného povolení k pobytu, nevyplývá z článku 15 směrnice 2003/86, jehož odstavec 4 upravuje pouze procesní podmínky, a nikoli hmotné podmínky. Zadruhé C a A vytýkají soudu prvního stupně, že za účelem odůvodnění slučitelnosti druhé zkoušky občanské integrace se směrnicí 2003/86 svá rozhodnutí nesprávně založil na rozsudku ze dne <DATE ISO="20150709">9. července 2015</DATE>, K a A (C‑153/14, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>K a A<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:453">EU:C:2015:453</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Podle žalobců C a A se totiž rozsudek K a A týká povinnosti občanské integrace státního příslušníka třetí země v rámci práva na sloučení rodiny při povolení vstupu do Nizozemska. Rozsudek K a A se odlišuje od věci v původním řízení. Podle C jí samostatné povolení k pobytu mělo být vydáno dne <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE>, což je datum, ke kterému již oprávněně pobývala v Nizozemsku po dobu pěti let, přičemž nemusela splnit podmínku složení druhé zkoušky občanské integrace. Žalobce A tvrdí, že účelem čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86 je právě omezit období, během něhož jsou rodinní příslušníci závislí na osobě usilující o sloučení rodiny, na dobu pěti let. Zatřetí žalobkyně C tvrdí, že povolení k pobytu u manžela mělo být zrušeno ke dni, kdy bylo rozvedeno manželství, tedy dne <DATE ISO="20150202">2. února 2015</DATE>, a nikoli, jak shledal soud prvního stupně, dne <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE>, tedy ode dne, kdy již C a její manžel nebyli zapsáni v rejstříku BRP jako osoby s bydlištěm na stejné adrese. Navíc C tvrdí, že odnětí povolení k pobytu u manžela se zpětnou účinností má za následek, že během přechodného období nemohl být její pobyt oprávněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Zaprvé předkládající soud poznamenává, že pravomoc Soudního dvora není zjevná, neboť čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/86 vylučuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>rodinné příslušníky občana Unie<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, přičemž manželka A a manžel C mají nizozemskou státní příslušnost. Je v zájmu Unie, aby uvedená ustanovení unijního práva byla vykládána jednotně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Předkládající soud zde zmiňuje rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121018">18. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Nolan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑583/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:638">EU:C:2012:638</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131107">7. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Romeo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑313/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:718">EU:C:2013:718</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Rodríguez Sánchez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:447">EU:C:2016:447</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nicméně z rozsudku ze dne <DATE ISO="20121018">18. října 2012</DATE>, Nolan (C‑583/10, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nolan<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:638">EU:C:2012:638</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že Unie nemá zájem na jednotném výkladu aktu týkajícího se situace, která je z tohoto aktu výslovně vyloučena. Vzhledem k tomu, že uvedený rozsudek již nebyl citován zejména v rozsudku velkého senátu ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161115">15. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ullens de Schooten</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑268/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:874">EU:C:2016:874</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), předkládající soud nepovažuje za zcela zřejmé, zda rozsudek Nolan zůstává nadále použitelný a zda může mít za následek, že Soudní dvůr nemá pravomoc k odpovědi na tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Zadruhé předkládající soud uvádí, že neví, k čemu se vztahují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>podmínky týkající se udělení […] samostatných povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> ve smyslu čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86, které stanoví vnitrostátní právo. Předkládající soud si klade otázku, zda se tyto podmínky mohou týkat podmínek integrace, a tedy hmotných podmínek. Upřesňuje rovněž, že Soudní dvůr se k otázce částečně vyjádřil ve dvou rozsudcích, a to v rozsudku ze dne <DATE ISO="20150604">4. června 2015</DATE>, P a S (C‑579/13, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>P a S<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:369">EU:C:2015:369</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a v rozsudku K a A, aniž by však z těchto rozsudků vyplývala úplná odpověď použitelná na spory v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o přerušení oprávněného pobytu C, se předkládající soud zamýšlí nad tím, od kterého data zakládá samostatné povolení k pobytu své účinky. Při podání žádosti o udělení samostatného povolení k pobytu po pěti letech oprávněného pobytu pro účely sloučení rodiny má předkládající soud za to, že znění článku 15 směrnice 2003/86 výslovně neupřesňuje datum, od kterého má být samostatné povolení k pobytu uděleno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Raad van State (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>1)</NO.P><TXT>Má Soudní dvůr s ohledem na čl. 3 odst. 3 směrnice [2003/86] a rozsudek [Nolan] pravomoc k odpovědi na předběžné otázky nizozemského soudu týkající se výkladu ustanovení této směrnice ve sporu ohledně práva pobytu rodinných příslušníků osob usilujících o sloučení rodiny, které mají nizozemské státní občanství, když tato směrnice byla v nizozemském právu prohlášena za bezprostředně a bezpodmínečně použitelnou na tyto rodinné příslušníky?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je třeba čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice [2003/86] vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, jež stanoví, že lze zamítnout žádost cizince o samostatné povolení k pobytu, který na území členského státu oprávněně pobývá v rámci sloučení rodiny po dobu delší než pěti let, jelikož nesplnil integrační podmínky upravené ve vnitrostátním právu?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je třeba čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice [2003/86] vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, jež stanoví, že samostatné povolení k pobytu lze vydat nejdříve od okamžiku podání žádosti?<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>V projednávané věci předložili písemná vyjádření žalobci C a A, nizozemská a rakouská vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Na společném jednání se spojenou věcí C‑380/17, K a B, které se konalo před Soudním dvorem dne <DATE ISO="20180319">19. března 2018</DATE>, žalobci C a A, žalobci B a K a nizozemská vláda, jakož i Komise přednesli svá ústní vyjádření.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Soudního dvora</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Žalobci C a A měli povolení k pobytu u manžela resp. manželky z titulu sloučení rodiny z důvodu, že měli bydliště u svého manžela resp. manželky s nizozemskou státní příslušností, kteří nevyužili svého práva volného pohybu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Jednoznačné znění čl. 3 odst. 3 směrnice 2003/86 upřesňuje, že tato směrnice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>se nevztahuje na rodinné příslušníky občana Unie<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Článek 1 a čl. 3 odst. 1 písm. c) návrhů směrnic Rady o sloučení rodiny ze dne <DATE ISO="19991201">1. prosince 1999</DATE> [COM (1999) 638 final] a ze dne <DATE ISO="20001010">10. října 2000</DATE> [COM (2000) 624 final] původně přisuzovaly občanům Unie, kteří nevyužili svého práva volného pohybu, právo na sloučení rodiny svých rodinných příslušníků. Rada nicméně požádala o omezení oblasti působnosti uvedeného návrhu směrnice. Komise směrnici v důsledku pozměnila ve svém třetím návrhu směrnice o sloučení rodiny ze dne <DATE ISO="20020502">2. května 2002</DATE> [COM (2002) 225 final] s cílem vyloučit občany Unie, kteří nevyužili svého práva volného pohybu. Situace občanů Unie, kteří nevyužili svého práva volného pohybu, měla být řešena později ve zvláštním návrhu po přepracování právních předpisů o volném pohybu osob.</P></NOTE>. Manželé žalobců, nizozemští státní příslušníci, kteří nevyužili svého práva volného pohybu, tedy nespadají <HT TYPE="ITALIC">rationae materiae</HT> pod směrnici 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Nizozemský zákonodárce nicméně jednostranně rozhodl, že rozšíří oblast působnosti ustanovení směrnice 2003/86 na osoby usilující o sloučení rodiny, které mají nizozemské státní občanství a které nevyužily svého práva volného pohybu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>V tomto případě se nejedná o použitelnost režimu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků volně se pohybovat a pobývat na území členských států, kterou se mění nařízení (EHS) č. 1612/68 a ruší se směrnice 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="77" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 158, s. 77</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 46).</P></NOTE>, avšak chtějí využít práva na sloučení rodiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Podle zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne <DATE ISO="20081008">8. října 2008</DATE> o uplatňování směrnice [2003/86] [COM (2008) 610 final, s. 4]. Jestliže členský stát uplatňuje na občany, kteří nevyužili svého práva volného pohybu, pravidla, která jsou méně příznivá než pravidla stanovená touto směrnicí, může se právní postavení státních příslušníků třetích zemí zhoršit, pokud získají státní příslušnost členského státu, který má pro své občany v této oblasti méně příznivá pravidla. Takto je tomu ve čtyřech zemích: Spolkové republice Německo, Kyperské republice, Lotyšské republice a Nizozemském království.</P></NOTE>. Situace ve věci v původním řízení jsou čistě vnitrostátní situace, což nebylo účastníky projednávané věci zpochybněno. Jinými slovy, jedná se o rozšíření působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> nizozemského režimu Vb 2000 ve prospěch nizozemských občanů, kteří nevyužili svého práva volného pohybu. Za těchto podmínek je třeba přezkoumat, zda je důvodné, aby Soudní dvůr poskytl výklad ustanovení uvedených v předložených otázkách, a aby tedy byla konstatována pravomoc Soudního dvora, jak tvrdí předkládající soud, nizozemská vláda a žalobci v původním řízení, což však zpochybňují Komise a rakouská vláda.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>V souladu s článkem 267 SFEU má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu Smluv, jakož i aktů přijatých unijními orgány. Z toho vyplývá, že pouze vnitrostátnímu soudu přísluší, aby s ohledem na konkrétní okolnosti každé věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19901018">18. října 1990</DATE>, <NAME.CASE>Dzodzi</NAME.CASE> (C‑297/88 <NO.CASE>C‑197/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:360">EU:C:1990:360</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110707">7. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Agafiţei a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:467">EU:C:2011:467</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Cicala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:868">EU:C:2011:868</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud se v důsledku toho otázky položené vnitrostátními soudy týkají výkladu ustanovení unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19901018">18. října 1990</DATE>, <NAME.CASE>Dzodzi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑297/88 a C‑197/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:360">EU:C:1990:360</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060316">16. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Poseidon Chartering</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑3/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:176">EU:C:2006:176</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101028">28. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Volvo Car Germany</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑203/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:647">EU:C:2010:647</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110707">7. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Agafiţei a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:467">EU:C:2011:467</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Cicala</NAME.CASE>(<NO.CASE>C‑482/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:868">EU:C:2011:868</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr v řadě případů prohlásil, že má pravomoc rozhodnout o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce týkajících se ustanovení unijního práva v situacích, kdy se na skutkový stav v původním řízení nevztahovala působnost unijního práva. Je totiž v zájmu Unie dbát na jednotnost výkladu ustanovení unijního aktu a těch ustanovení vnitrostátního práva, která jej provádějí a na základě nichž se stává použitelným i mimo rozsah působnosti tohoto aktu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto kontextu upřesnil, že jeho výklad ustanovení unijního práva v situacích, které nespadají do jeho působnosti, je odůvodněn tehdy, jestliže jsou tato ustanovení na základě vnitrostátního práva přímo a bezpodmínečně použitelná na takové situace, aby bylo zajištěno, že s těmito situacemi a situacemi spadajícími do působnosti unijního práva bude zacházeno stejně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19950328">28. března 1995</DATE>, <NAME.CASE>Kleinwort Benson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑346/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:85">EU:C:1995:85</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Cicala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:868">EU:C:2011:868</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121018">18. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Nolan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑583/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:638">EU:C:2012:638</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Solar Electric Martinique</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:773">EU:C:2017:773</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.<?PAGE NO="8"?> Soudní dvůr je tudíž žádán, aby ověřil, zda existují dostatečně přesné indicie umožňující učinit závěr, zda vnitrostátní právo obsahuje přímý a bezpodmínečný odkaz na unijní právo. Soudní dvůr může určit, zda má pravomoc odpovědět na otázky, které mu byly položeny, pouze na základě bližších informací poskytnutých vnitrostátním soudem v jeho předkládacím rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160512">12. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Sahyouni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑281/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:343">EU:C:2016:343</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a moje stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Solar Electric Martinique</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:507">EU:C:2017:507</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že podle rozsudku Nolan nelze tvrdit nebo předpokládat, že existuje zájem Unie na tom, aby v oblasti, kterou unijní zákonodárce vyloučil z působnosti aktu, který přijal, byl proveden jednotný výklad ustanovení tohoto aktu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Nolan (body 53, 54 a 56).</P></NOTE>. Podle této logiky totiž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>jestliže unijní normotvůrce jednoznačně uvede, že se akt, který přijal, na určitou oblast nepoužije, vzdává se […] cíle směřujícího k jednotnému výkladu a použití právních pravidel v této vyloučené oblasti<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Nolan (bod 55).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, Solar Electric Martinique (C‑303/16, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Solar Electric Martinique<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:773">EU:C:2017:773</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který se rovněž týkal případu výslovného vyloučení z rozsahu působnosti unijní směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Jednalo se o případ vyloučení <HT TYPE="ITALIC">ratione loci</HT> z oblasti působnosti směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty, avšak tento rozdíl od vyloučení <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> v rozsudku Nolan je irelevantní: viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Solar Electric Martinique</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:507">EU:C:2017:507</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nicméně podle mého názoru upravuje některé důvody rozsudku Nolan. Soudní dvůr totiž v bodě 29 rozsudku Solar Electric Martinique upřesnil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>[<HT TYPE="ITALIC">j]e zajisté představitelná</HT> existence zájmu Unie na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo [pojmům dotyčné směrnice] jednotného výkladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>. Pokud rozsudek Nolan vzbudil dojem, že takový zájem zanikne v případě výslovného vyloučení normotvůrcem Unie, rozsudek Solar Electric Martinique tento výklad nepotvrdil. Rozsudek ze dne <DATE ISO="20180627">27. června 2018</DATE>, SGI a Valériane (C‑459/17 a C‑460/17), rovněž v situaci výslovného vyloučení z oblasti působnosti směrnice, se zřejmě s konečnou platností odklání od přístupu přijatého v rozsudku Nolan, když potvrzuje, že navzdory tomuto výslovnému vyloučení <HT TYPE="ITALIC">existuje určitý zájem Unie</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE> na tom, aby se za účelem zabránění budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením převzatým z unijního práva jednotného výkladu bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit, pokud vnitrostátní právo přímo a bezpodmínečně odkazuje na ustanovení směrnice, o jejichž výklad je Soudní dvůr žádán<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20180627">27. června 2018</DATE>, SGI a Valériane (C‑459/17 a C‑460/17, body 27 a 28). Tento rozsudek se stejně jako rozsudek Solar Electric Martinique týkal situace vyloučení <HT TYPE="ITALIC">ratione loci</HT> z oblasti působnosti směrnice o DPH.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Tak je tomu i v tomto případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Informace poskytnuté předkládajícím soudem jsou totiž dostatečně přesné a potvrzují, že vnitrostátní právo v souladu s unijním právem na něj přímo a bezpodmínečně odkazuje. Předkládající soud tak upřesňuje, že nizozemské právní předpisy zavádějí právní režim, který je společný pro slučování rodin státních příslušníků třetích zemí a slučování rodin nizozemských občanů, kteří nevyužili svého práva volného pohybu, a že tyto právní předpisy nerozlišují mezi těmito dvěma režimy. Z důvodové zprávy k Vb 2000 vyplývá, že lhůta stanovená v čl. 3.51 Vb 2000<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Tímto článkem se provádí článek 15 směrnice 2003/86.</P></NOTE>, v jejímž rámci může státní tajemník vydat samostatné povolení k pobytu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Předkládající soud cituje čl. čl. 3.51 odst. 1 <HT TYPE="ITALIC">initio</HT> a písm. a) Vb 2000.</P></NOTE>, byla zpřísněna a prodloužena ze tří na pět let pobytu a platí i pro slučování rodin nizozemských občanů, kteří nevyužili svého práva volného pohybu. Podmínka druhé zkoušky občanské integrace uvedená v čl. 3.80a odst. 1 Vb 2000, stejně jako prodloužení lhůty, se použijí bez rozdílu na slučování rodin státních příslušníků třetích zemí a na slučování rodin nizozemských občanů, kteří nevyužili svého práva volného pohybu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Kromě toho předkládající soud doplňuje, že pokud by Soudní dvůr v projednávaném případě neměl pravomoc k výkladu článku 15 směrnice 2003/86, musel by předkládající soud provést výklad sám za účelem vyřešení sporu ve věci samé. V praxi by mohl mít výklad ustanovení unijního práva vnitrostátním soudem dopad na obsah tohoto práva a mohl by vést k podstatně odlišnému přístupu, než jaký by mohl přijmout Soudní dvůr. Kromě toho by mohl vnitrostátní soudy dotyčného členského státu v budoucnu odradit od vznesení takové otázky před Soudním dvorem. V každém případě pojmy, o jejichž výklad předkládající soud žádá, plně spadají do unijního práva a mohou se uplatnit v situacích, které spadají do oblasti působnosti směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V důsledku toho mám za to, že zájem Unie na jednotném výkladu existuje jednak s cílem zabránit rozdílům při uplatňování práva Unie a jednak i z důvodu nutnosti nezacházet odlišně se situacemi, které se členský stát rozhodl sladit s řešeními poskytnutými unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Za těchto okolností navrhuji, aby Soudní dvůr konstatoval, že má pravomoc odpovědět na položené otázky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K výkladu čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86 a ke slučitelnosti podmínky týkající se druhé zkoušky občanské integrace</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Připomínám, že žalobci C a A mají povolení k pobytu u manžela resp. manželky z důvodu sloučení rodiny. Podali žádost za účelem získání samostatného povolení k pobytu podle čl. 3.51 odst. 1 písm. a) Vb 2000. Žádost byla zamítnuta z důvodu, že žalobci C a A nesložili zkoušku uvedenou v čl. 7 odst. 2 písm. a) Wi nebo že neprokázali, že tuto zkoušku složili anebo že od ní byli osvobozeni<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo b) Wi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>[m]inistr osvobodí osobu vázanou povinností občanské integrace od této povinnosti, pokud tato osoba prokázala, že z důvodu psychického nebo zdravotního postižení či duševní poruchy není trvale schopna složit zkoušku občanské integrace nebo [jestliže ministr] dospěl na základě prokázaného úsilí osoby, na kterou se vztahuje povinnost občanské integrace, k závěru, že tato osoba nemůže z pochopitelných důvodů splnit povinnost občanské integrace<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>.</P></NOTE>. Za těchto podmínek bylo žalobcům C a A odepřeno samostatné povolení k pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Druhá předběžná otázka se tedy týká toho, zda je zamítnutí žádosti o samostatné povolení k pobytu pro rodinné příslušníky, kteří pobývají v na území členského státu déle než pět let v rámci sloučení rodiny, z důvodu, že nebyly splněny integrační podmínky vyžadované vnitrostátními právními předpisy, slučitelné s čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86. Konkrétněji se má Soudní dvůr vyslovit ke smyslu slovního spojení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>podmínky týkající se udělení […] samostatných povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> v čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86 a toho, zda mezi tyto podmínky patří povinnost složit druhou zkoušku občanské integrace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Dříve, než se budu zabývat výkladem čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86, je třeba uvést, že v Nizozemsku probíhá postup integrace zřejmě ve dvou fázích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>První fázi upravuje čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86, který upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>členské státy mohou po státních příslušnících třetí země vyžadovat dodržování integračních opatření […]<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Soudní dvůr rozhodl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto smyslu viz rozsudek P a S (bod 38) a rozsudek K a A (body 52 až 55).</P></NOTE>, že členské státy mohou od státních příslušníků třetích zemí požadovat, aby složili zkoušku občanské integrace. Tato zkouška zahrnuje posouzení základních znalostí jazyka i společnosti dotyčného členského státu a je s ní spojena úhrada různých nákladů. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o pokynech pro používání směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>pokyny Komise<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>COM(2014) 210 final ze dne <DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE>, s. 15 až 16.</P></NOTE> definuje integrační opatření čl. 7 odst. 2 uvedené směrnice jako opatření ověřující <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>vůli státních příslušníků třetích zemí integrovat se<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> a za tímto účelem může spočívat ve zkoušce týkající se základních dovedností považovaných za nezbytné. Integrační opatření, které členské státy mohou požadovat, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>nemůže vést k povinnosti dosáhnout výsledku<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, která by znamenala<?PAGE NO="10"?> zavedení opatření omezujícího možnost sloučení rodiny. Naopak, toto opatření musí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>přispívat k úspěšnému sloučení rodiny<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>. Základní znalosti jazyka, historie a institucí hostitelské společnosti jsou totiž nezbytné pro integraci a Komise k nim vybízí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>V tomto smyslu viz sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Společný program pro integraci – Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii. [COM(2005)389 final, <DATE ISO="20050901">1. září 2005</DATE>, základní zásada číslo 4].</P></NOTE>. V tomto smyslu se může zkouška konat před povolením vstupu na území Unie na velvyslanectvích a konzulátech hostitelského členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V nizozemském právu existuje druhá fáze integrace, zakládající se na ustanoveních čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86. Tato další fáze integrace ukládá složení další zkoušky, pokud chce rodinný příslušník získat samostatné právní postavení nezávislé na povolení k pobytu osoby usilující o sloučení rodiny. Podle nizozemské vlády udělení samostatného povolení k pobytu konsoliduje právní postavení státního příslušníka třetí země, který oprávněně pobývá na území členského státu po dobu pěti let, a z tohoto důvodu může být od žadatele o samostatné povolení k pobytu vyžadováno, aby prokázal, že se v mezidobí plně začlenil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Vrátím se nicméně k výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>podmínky<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, uvedeného v čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86, o nějž žádá předkládající soud a který by podle nizozemské vlády mohl zahrnovat druhou zkoušku občanské integrace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že znění článku 15 směrnice 2003/86 ani pokyny Komise neupřesňují, zda a v jakém rozsahu je pro účely získání samostatného povolení k pobytu možné uložit povinnost občanské integrace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Uvádím nicméně, že čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86 používá formulaci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>podmínky týkající se udělení<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, a nikoli výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>integrační opatření<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Tento pojem je rozvinutý Soudním dvorem v rozsudku P a S v bodech 34 až 38.</P></NOTE>, jako je tomu v případě čl. 5 odst. 2 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne <DATE ISO="20031125">25. listopadu 2003</DATE> o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="016" PAGE.FIRST="44" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 16, s. 44</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 272.</P></NOTE>, nebo v čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Tento pojem je rozvinutý Soudním dvorem v rozsudku K a A v bodech 52 až 55.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>integrační opatření<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice 2003/109 a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>integrační opatření<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86 je třeba rozlišovat a určitě je nelze považovat za totožné vzhledem k tomu, že integrační opatření ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86 musí být považováno za méně zatěžující než integrační opatření ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice 2003/109<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Toto rozlišení je zvláště zjevné ve směrnici 2003/109. V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dogan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:287">EU:C:2014:287</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomtéž smyslu vyznívá i systematický výklad čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/86. Tento článek uvádí řadu podmínek, jejichž splnění musí státní příslušník třetí země prokázat. Integrační opatření je naproti tomu uvedeno v následujícím odstavci; kdyby chtěl evropský normotvůrce podrobit státní příslušníky třetí země integračnímu opatření a na tomto základě je vybírat, učinil by tak například v odstavci 1 čtvrtém bodě. Tak tomu však není. Integrační opatření stanovená v čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86 nesmějí být selektivní, ale jejich hlavním cílem musí být naopak usnadnění integrace v členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>V tomto smyslu viz mé stanovisko v rozsudku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dogan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:287">EU:C:2014:287</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a rozsudek K a A (body 52 a 57), které potvrzují, že integrační opatření jsou legitimní pouze tehdy, pokud usnadňují integraci rodinných příslušníků. Neměla by se zaměřovat na výběr osob, které mohou uplatňovat své právo na sloučení rodiny, nýbrž na usnadnění integrace těchto osob v členských státech.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Již tento terminologický rozdíl vysvětluje, proč se podobně jako předkládající soud domnívám, že rozsudek K a A, který se týkal kvalifikace zkoušky občanské integrace jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>integračního opatření<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86, ani rozsudek P a S, který se týkal výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>integrační opatření<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, uvedeného v čl. 5 odst. 2 směrnice 2003/109, neposkytují odpověď ohledně výkladu výrazu<?PAGE NO="11"?> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>podmínky týkající se udělení […] samostatných povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, uvedeného v čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86, zejména pokud jde o otázku, zda tento výraz může zahrnovat takovou podmínku, jako je podmínka spočívající ve složení druhé zkoušky občanské integrace použitelná ve sporech v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Nehledě na zmíněný odlišný koncept je třeba při výkladu článku 15 směrnice 2003/86, zvláště pak jeho odstavce 4, rovněž přihlédnout k účelu, systematice a historii vzniku ustanovení uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Pokud jde o teleologický výklad směrnice 2003/86, je třeba připomenout, že Soudní dvůr na jedné straně potvrdil, že v systému směrnice 2003/86 je povolení sloučení rodiny obecným pravidlem a že ustanovení, která umožňují jeho omezení, musí být vykládána restriktivně, a na druhé straně potvrdil, že prostor pro uvážení přiznaný členským státům jimi nesmí být využíván způsobem, který by ohrožoval cíl směrnice, kterým je podporovat sloučení rodiny, a její užitečný účinek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100304">4. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Chakroun</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑578/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:117">EU:C:2010:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>O a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/11 a C‑357/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:776">EU:C:2012:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek K a A (bod 50).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>V systému směrnice 2003/86 odpovídá autonomní postavení rodinných příslušníků osoby usilující o sloučení rodiny jejich zvláštnímu postavení, které ukončí závislost ve vztahu k posledně uvedené osobě. V případě obtížné situace, nebo pokud bylo osobě usilující o sloučení rodiny odňato povolení k pobytu či má-li skončit jeho platnost, nebude rodinný příslušník, kterému bylo uděleno samostatné povolení k pobytu, penalizován.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Výklad výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>podmínky týkající se udělení […] samostatných povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>, uvedený v čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86, jakožto příležitost členským státům stanovit druhou zkoušku občanské integrace, by ohrozil cíl a užitečný účinek tohoto aktu nadměrným ztěžováním práva na sloučení rodiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>V projednávaném případě je třeba mít na paměti, že podle nizozemské právní úpravy jsou použitelné podmínky obzvláště přísné. Jak jsem již zdůraznil, musí státní příslušník třetí země splnit podmínky občanské integrace, které jdou nad rámec podmínek stanovených v rámci prvního vstupu na území Nizozemska na základě práva na sloučení rodiny. Článek 7 odst. 2 písm. a) Wi stanoví podmínky, které musí splnit státní příslušník třetí země. Zaprvé musí do tří let nabýt ústní a písemné znalosti nizozemštiny odpovídající nejméně úrovni A2 v rámci Společného evropského referenčního rámce pro moderní cizí jazyky. Tyto dovednosti spočívají v mluveném projevu, porozumění mluvenému projevu, v písemném projevu a v porozumění psanému textu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Podle předkládajícího soudu to vyplývá z článku 2.9 vyhlášky o občanské integraci, který uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>[o]soba, na kterou se vztahuje povinnost integrace, musí nabýt ústní a písemné znalosti [spočívající v mluveném projevu, porozumění mluvenému projevu, v písemném projevu a v porozumění psanému textu] nizozemštiny odpovídající nejméně na úrovni A2 v rámci Společného evropského referenčního rámce pro moderní cizí jazyky<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>.</P></NOTE>. Zadruhé musí státní příslušník třetí země v průběhu těchto tří let získat znalosti o nizozemské společnosti. Sestávají z části týkající se znalostí o nizozemské společnosti a z části týkající se orientace na nizozemském trhu práce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Podle předkládajícího soudu to vyplývá z čl. 2.10 odst. 1 vyhlášky o občanské integraci, který uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>[o]soba, na kterou se vztahuje povinnost integrace, musí získat znalost nizozemské společnosti, jejíž úroveň odpovídá cílům stanoveným výnosem ministra, pokud jde o následující složky: a. znalostí o nizozemské společnosti; b. orientace na nizozemském trhu práce<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že účel směrnice 2003/86 nemůže odůvodnit tezi, podle které pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>podmínky týkající se udělení […] povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> může zahrnovat takové hmotné podmínky, jako je složení druhé zkoušky občanské integrace. Podle mého názoru je třeba tento výraz vykládat spíše v tom smyslu, že zahrnuje pouze možnost členských států vyžadovat podání žádosti o samostatné povolení k pobytu, jakož i určení údajů požadovaných na podporu takové žádosti. Jinými slovy, jedná se o formální či správní, a nikoli hmotné podmínky.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Systematika směrnice 2003/86 a zejména postavení článku 15 ve struktuře uvedené směrnice potvrzuje tezi, že podmínka čl. 15 odst. 4 není hmotnou podmínkou. V souladu se zněním bodu 6 odůvodnění, který zdůrazňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>je třeba určit na základě společných kritérií hmotné podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, stanoví články 6, 7, 8 a 12 směrnice 2003/86 soubor kritérií nebo pravidel pro posouzení žádosti, její podávání a podmínky vydání povolení k pobytu. Naproti tomu s výjimkou čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86, který vymezuje <HT TYPE="ITALIC">ratione personae</HT> rodinné příslušníky, kteří mohou získat takové samostatné povolení k pobytu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Článek 15 odst. 1 směrnice 2003/86 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>po pěti letech pobytu a za předpokladu, že rodinnému příslušníkovi nebylo uděleno povolení k pobytu z jiných důvodů, než je sloučení rodiny, mají manžel nebo nesezdaný partner a dítě, které dosáhlo plnoletosti, právo na samostatné povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>.</P></NOTE>, nestanoví uvedený článek 15 žádné obecné kritérium nebo společné hmotněprávní pravidlo. Články 6 až 8 se nacházejí v kapitole IV, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>Podmínky pro výkon práva na sloučení rodiny<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> směrnice 2003/86, kdežto článek 15 figuruje odděleně a je součástí kapitoly VI, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>Vstup a pobyt rodinných příslušníků<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> uvedené směrnice. Kromě toho článek 15 neodkazuje na ustanovení kapitoly IV, na rozdíl od čl. 12 odst. 1 uvedené směrnice (týkající se sloučení rodiny uprchlíků), který na ni odkazuje. Zdá se tedy, že unijní normotvůrce neměl v úmyslu vázat udělení samostatného povolení k pobytu na materiální nebo hmotné podmínky, ale výlučně na procesní podmínky stanovené členskými státy. Unijní normotvůrce zamýšlel samostatné povolení k pobytu jako důsledek nepřetržitého pobytu rodinného příslušníka osoby usilující o sloučení rodiny na území členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Konečně rovněž souhlasím s výkladem zastávaným předkládajícím soudem, podle kterého historie vzniku článku 15 směrnice 2003/86 prokazuje, že podmínky pro udělení povolení k pobytu jsou procesními podmínkami, a to z následujících důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Zaprvé z bodu 15 odůvodnění směrnice 2003/86, z důvodové zprávy k návrhu směrnice 2003/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Důvodová zpráva k návrhu směrnice 2003/86 předložená Evropskou komisí [COM (1999) 638 final; s. 22 a 23].</P></NOTE>, jakož i z pracovního dokumentu Rady ministrů Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz dokument Rady ministrů Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>dokument Rady<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>) č. 10857/02.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="20020809">9. srpna 2002</DATE> vyplývá, že samostatné povolení k pobytu zavedené článkem 15 směrnice 2003/86 má ten účinek, že rodinní příslušníci osoby usilující o sloučení již nejsou závislí na povolení k pobytu osoby usilující o sloučení rodiny, například pokud tato osoba opustí členský stát, v němž má bydliště s rodinným příslušníkem, pokud zemře nebo v případě rozpadu manželství nebo partnerství mezi osobou usilující o sloučení rodiny a rodinným příslušníkem. Účelem samostatného povolení k pobytu je upevnit právní postavení rodinného příslušníka osoby usilující o sloučení rodiny a poskytnout mu větší právní jistotu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zadruhé historie vzniku článku 15 směrnice 2003/86 posuzovaná jako celek nasvědčuje tomu, že samostatné povolení k pobytu bylo původně právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>V tomto smyslu viz pozměněný návrh směrnice Rady o právu na sloučení rodiny [COM(2002)225 final].</P></NOTE>, ale že během legislativních jednání o tomto návrhu byly předloženy připomínky v tom smyslu, že toto povolení k pobytu by se nemělo získávat automaticky po uplynutí lhůty pěti let, ale na žádost. Tato připomínka vedla k vypracování pozměněného návrhu, kterým byla stanovena možnost, uvedená nyní v čl. 15 bodech 1 a 3 směrnice 2003/86, podmínit získání samostatného povolení k pobytu podáním příslušné žádosti. Doplnění odstavce 4 do článku 15 souvisí s doplněním slovního spojení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>na základě podání žádosti, pokud se vyžaduje<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>, uvedeného v čl. 15 odst. 1 prvním pododstavci a v čl. 15 odst. 3 směrnice 2003/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>V tomto smyslu viz dokumenty Rady č. 10857 ze dne <DATE ISO="20020809">9. srpna 2002</DATE>, č. 11787/02 ze dne <DATE ISO="20020930">30. září 2002</DATE>, a č. 13053/02 ze dne <DATE ISO="20021023">23. října 2002</DATE>.</P></NOTE>. Bylo tudíž nezbytné vložit do odstavce 4 ustanovení týkající se podmínek podávání této žádosti a následného udělení povolení k pobytu. Členské státy jsou tudíž oprávněny provést toto ustanovení dvěma způsoby: na jedné straně při neexistenci zvláštního řízení mohou stanovit, že samostatné povolení k pobytu se získává <HT TYPE="ITALIC">ex lege</HT> po pěti letech pobytu, nebo mohou na druhé straně stanovit, že samostatné povolení k pobytu se získává na základě žádosti a řídí se procesními podmínkami.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Zatřetí z historie vzniku pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>podmínky<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> vyplývá, že původně byl v návrhu směrnice uveden čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86 a později byl do článku 7 doplněn odstavec 2<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz dokument Rady č. 14272/02 ze dne <DATE ISO="20021126">26. listopadu 2002</DATE>. Článek 7 odst. 2 směrnice 2003/86 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>[č]lenské státy mohou po státních příslušnících třetí země vyžadovat dodržování integračních opatření v souladu s vnitrostátním právem […]<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>.</P></NOTE>. Jak jsem již uvedl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz body 51 a 52 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, tento odstavec výslovně odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>integrační opatření<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>. Doplnění odstavce 2 do článku 7 návrhu, které následovalo po čl. 15 odst. 4, však nevedlo k následné změně čl. 15 odst. 4 za účelem odkazu nebo harmonizace pojmů použitých v čl. 15 odst. 4 a čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86. Tento pojem je tudíž nutno chápat autonomně ve vztahu k pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>integrační opatření<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> uvedenému v čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že ustanovení čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86 musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že žádost o samostatné povolení k pobytu státního příslušníka třetí země, který oprávněně pobývá na území členského státu více než pět let z důvodu sloučení rodiny, může být zamítnuta z důvodu nedodržení integračních podmínek vyžadovaných vnitrostátním právem, pokud se jedná o hmotné podmínky, které nejsou stanoveny v čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V každém případě – a pokud by Soudní dvůr dospěl k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>podmínky<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> uvedené v čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86 odkazují na hmotné podmínky – uvádím, že Soudní dvůr rozhodl, že integrační opatření ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86, zavedená členským státem, jsou slučitelná s touto směrnicí jen tehdy, pokud podmínky uplatnění takové povinnosti neznemožňují nebo nepřiměřeně neztěžují výkon práva na sloučení rodiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz obdobně rozsudek P a S (bod 45 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>V tomto ohledu v souladu se zásadou proporcionality, která je součástí obecných zásad unijního práva, musí být prostředky zavedené vnitrostátní právní úpravou, která provádí čl. 7 odst. 2 první pododstavec směrnice 2003/86, s to uskutečnit cíle sledované touto právní úpravou a nesmí překročit meze toho, co je nezbytné k jejich dosažení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120426">26. dubna 2012</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:243">EU:C:2012:243</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a v tomto smyslu rozsudek K a A (bod 51).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Podle mého názoru by to platilo tím spíše, pokud jde o podmínky udělení samostatného povolení k pobytu ve smyslu čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V projednávaném případě přitom považuji požadavek zkoušky občanské integrace stanovený nizozemskou právní úpravou za nepřiměřený, a to ze dvou důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Nejprve připomínám, že osoby požívající práva na sloučení rodiny musí splnit opatření občanské integrace před svým pobytem, což jim umožní získat základní znalosti, zejména jazykové znalosti, které jsou nesporně užitečné pro vytvoření vazeb k hostitelskému členskému státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudek P a S (body 47 a 48) a rozsudek K a A (body 54 a 55).</P></NOTE>. Uložení druhé zkoušky by však mohlo ohrozit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>integrační účinnost<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> a užitečnost první zkoušky občanské integrace ve smyslu čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/86. Podle bodu 15 odůvodnění uvedené směrnice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>je třeba podporovat integraci členů rodiny<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>. Za tímto účelem by měli být rodinní příslušníci osoby usilující o sloučení rodiny integrováni tak, aby státní příslušníci, kteří si to přejí, mohli získat autonomní postavení nezávislé na postavení osoby usilující o sloučení rodiny, aby již nezáviseli na povolení k pobytu posledně uvedené osoby. Tito státní příslušníci by totiž měli být integrováni na základě základních znalostí nizozemštiny, které získali během této první zkoušky, aniž by nizozemské orgány<?PAGE NO="14"?> musely provádět druhý výběr na základě prohloubení jazykových a kulturních znalostí státních příslušníků třetích zemí. Kromě toho je podle žalobců C a A míra úspěšnosti u uvedené zkoušky nízká<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Pouze 49 % rodinných příslušníků osoby usilující o sloučení rodiny, na které se počátkem na roku 2013 vztahovala povinnost občanské integrace, složilo o tři roky později druhou zkoušku občanské integrace.</P></NOTE>. Pokud by tato druhá zkouška občanské integrace mohla v případě jejího nesložení vyvolat právní nejistotu, odrazuje tato zkouška státní příslušníky třetích zemí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Dále je třeba uvést, že dostupnost, a tedy úspěšné složení této zkoušky, znemožňují nebo nadměrně ztěžují získání práva na samostatné povolení k pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Na jedné straně může být překážkou finanční dostupnost zkoušky občanské integrace. Podle žalobců C a A náklady na školení (jazykové kurzy a kurzy občanské integrace), jakož i na přípravu a účast u zkoušky, pohybující se ve výši <FT TYPE="NUMBER">4000</FT> až <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> eur, jdou k tíži účastníka a nejsou hrazeny státem. Nizozemská vláda sice uvedla, že byl zaveden systém poskytování úvěrů v závislosti na schopnosti dlužníka splácet. Podle žalobců C a A nicméně příjemci nejsou státní příslušníci třetích zemí, na které se vztahují ustanovení článku 15 směrnice 2003/86. Navíc je třeba poznamenat, že půjčené částky je třeba vrátit a že ve všech případech představují značnou sumu peněz, a to i pro evropské občany. Kromě toho podle žalobců C a A tyto náklady zahrnují náklady na zápisné ke zkoušce (350 eur)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Podle zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny [COM (2008) 610 final ze dne <DATE ISO="20081008">8. října 2008</DATE>, s. 10 a 11]: částka nákladů je v Nizozemsku stanovena ve výši <FT TYPE="NUMBER">1368</FT> eur, 830 eur stojí vízum za účelem sloučení rodiny a částka za integrační zkoušku činí 350 eur.</P></NOTE>, jež musí být znovu zaplaceny za právo na opakované složení zkoušky v případě neúspěchu u předchozích pokusů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Zkoušku lze opakovat až čtyřikrát.</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že tento požadavek z důvodu jeho velmi omezující povahy odrazuje od podání žádosti o udělení samostatného povolení k pobytu, představuje podmínku, která může bránit uvedenému sloučení, namísto jeho usnadnění. Představuje tedy omezení, které může zbavit článek 15 směrnice 2003/86 užitečného účinku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Na straně druhé dostupnost samotné zkoušky představuje v praxi překážku ztěžující dosažení cíle integrace. Zvláštní individuální okolnosti, například věk, úroveň vzdělání, finanční situace nebo zdravotní stav rodinných příslušníků dotyčných osob usilujících o sloučení rodiny musí být zohledněny mimo jiné za účelem jejich osvobození od povinnosti složit takovou zkoušku, jako je zkouška dotčená v původním řízení, pokud se z důvodu těchto okolností ukáže, že tito rodinní příslušníci nejsou schopni se dostavit k této zkoušce nebo tuto zkoušku složit. Pokud by tomu bylo jinak, mohla by taková povinnost za takových okolností představovat těžko překonatelnou překážku získání práva na samostatné povolení k pobytu stanoveného směrnicí 2003/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz obdobně rozsudek P a S (bod 49) a rozsudek K a A (body 58 až 60).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>V nizozemském systému jsou přitom individuální okolnosti státního příslušníka třetí země, který je rodinným příslušníkem osoby usilující o sloučení rodiny, ve smyslu článku 17 směrnice 2003/86 zohledněny pravděpodobně až poté, co žadatel o samostatné povolení k pobytu neuspěl u zkoušek. Článek 6 odst. 1 písm. b) Wi totiž stanoví, že osoba vázaná povinností občanské integrace musí před tím, než bude osvobozena od zkoušky občanské integrace, prokázat, že důvodně neuspěla, přičemž se účastnila školení a několikrát se pokusila zkoušku složit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>C byla udělena výjimka, neboť zkoušku skládala čtyřikrát a předložila osvědčení vzdělávací instituce, v němž se uvádělo, že absolvovala 648 hodin požadovaných kurzů.</P></NOTE>. Toto osvobození udělí státní tajemník státnímu příslušníku třetí země, který musí prokázat vynaložené úsilí. Tento systém by měl před složením zkoušky zohlednit takovou individuální situaci žadatelů o samostatné povolení k pobytu, jako jsou jejich kognitivní schopnosti, zranitelnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Pokyny Komise, strana 16: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>Zvláštní pozornost musí být věnována také skutečnosti, že v mnoha částech světa mají ženy a dívky horší přístup ke vzdělání a mohou mít nižší úroveň gramotnosti než muži<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>.</P></NOTE>, věk, úroveň vzdělání, jejich zdravotní stav. Takový systém by byl podle mého názoru tudíž přiměřenější.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Příslušné vnitrostátní orgány (včetně vnitrostátních soudů) tedy musí při provádění směrnice 2003/86 a přezkumu žádostí o sloučení rodiny vyváženým a odpovídajícím způsobem posoudit všechny zájmy, jež jsou ve hře, přičemž musí zejména přihlédnout k zájmům dotyčných dětí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>O a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/11 a C‑357/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:776">EU:C:2012:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je tedy třeba odpovědět na druhou předběžnou otázku následovně: čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že žádost o samostatné povolení k pobytu podaná státním příslušníkem třetí země, který má oprávněný pobyt na území členského státu po dobu delší než pět let za účelem sloučení rodiny, může být zamítnuta z důvodu nedodržení integračních podmínek vyžadovaných podle vnitrostátního práva, pokud se jedná o hmotné podmínky, které nejsou stanoveny v čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K datu, od kterého žádost o samostatné povolení k pobytu vyvolává účinky ve smyslu čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Žalobkyně C je od <DATE ISO="20081105">5. listopadu 2008</DATE> držitelkou povolení k pobytu u manžela. Podle nizozemských orgánů C neměla od <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE> bydliště u svého manžela a státní tajemník jí se zpětným účinkem odňal povolení k pobytu u manžela, neboť toto povolení bylo zbaveno právního základu. Oprávněný pobyt C byl tedy přerušen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Přerušení oprávněného pobytu může mít důsledky týkající se možnosti požádat o povolení k pobytu jako dlouhodobě pobývající rezident a práv na nizozemské občanství, která vyžadují určitou dobu oprávněného a trvalého pobytu na území členského státu.</P></NOTE>. Státní tajemník udělil C samostatné povolení k pobytu ke dni, kdy splnila podmínku týkající se povinnosti občanské integrace, tj. k 16. únoru 2015. C tvrdí, že podmínky pro získání samostatného povolení k pobytu již splňovala v den, ke kterému měla oprávněný pobyt v Nizozemsku po dobu delší než pět let za účelem sloučení rodiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Předkládající soud se táže, zda je s čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86 slučitelná vnitrostátní právní úprava<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V projednávaném případě čl. 26 odst. 1 Vw 2000.</P></NOTE> týkající se samostatného povolení k pobytu, která při podání žádosti o udělení samostatného povolení k pobytu po pěti letech oprávněného pobytu pro účely sloučení rodiny stanoví, že povolení k pobytu musí být uděleno ode dne, kdy státní příslušník třetí země prokáže, že splnil všechny podmínky integrace včetně podmínky integrační zkoušky, nebo nejdříve ode dne obdržení uvedené žádosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu znění článku 15 směrnice 2003/86 neuvádí jednoznačně datum, od kterého musí být uvedené povolení uděleno. Předkládající soud navrhuje dvojí výklad čl. 15 odst. 1 a 4 uvedené směrnice. Na jedné straně může vyplývat z čl. 15 odst. 4, že členské státy ve vnitrostátním právu definují procesní podmínky použitelné na udělení a dobu trvání samostatného povolení k pobytu. Členské státy by tedy definovaly datum nabytí účinnosti uvedeného povolení. Na druhé straně předkládající soud zvažuje, že by právo na samostatné povolení k pobytu podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86 automaticky vzniklo nejpozději po pěti letech oprávněného pobytu v den podání žádosti. Proto i v případě, že státní příslušník třetí země žádá o samostatné povolení k pobytu po více než pěti letech pobytu, nebránilo by to tomu, aby právo na samostatné povolení k pobytu vzniklo již dříve.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Osobně jsem toho názoru, že pokud vnitrostátní právní předpisy podmiňují právo na samostatné povolení k pobytu předchozí žádostí, účinky práva na samostatné povolení k pobytu by měly nastat <HT TYPE="ITALIC">nejpozději</HT> ke dni podání uvedené žádosti. Toto povolení k pobytu by mělo být deklaratorní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>V tomto ohledu připomínám, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>nejpozději po pěti letech pobytu a za předpokladu, že rodinnému příslušníkovi nebylo uděleno povolení k pobytu z jiných důvodů, než je sloučení rodiny, mají […] právo na samostatné povolení k pobytu, nezávislé na povolení k pobytu osoby usilující o sloučení rodiny, <HT TYPE="ITALIC">na základě podání žádosti, pokud se vyžaduje</HT><QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Znění čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86 užitím výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>na základě podání žádosti, pokud se vyžaduje<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>, činí podání žádosti o samostatné povolení k pobytu nepovinným. Povinnost podat takovou žádost představuje jednu z <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>podmínek pro udělení samostatného povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, kterou mohou členské státy stanovit podle čl. 15 odst. 4 směrnice 2003/86. Článek 15 odst. 1 a 4 této směrnice umožňuje odlišné použití v rámci jednotlivých členských států. V členských státech, v nichž je právo na samostatné povolení k pobytu podmíněno podáním žádosti, vzniká samostatné povolení k pobytu a stává se účinným podáním této žádosti u příslušných vnitrostátních orgánů. Účinky samostatného povolení k pobytu tak nastávají ode dne podání uvedené žádosti, což je v souladu s obsahem čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86, který stanoví, že právo na samostatné povolení k pobytu existuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>nejpozději po pěti letech pobytu<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Kromě toho by podle mého názoru mělo být datum podání žádosti považováno za nejzazší datum, od kterého nabývá samostatné povolení k pobytu účinnosti, neboť umožňuje zajistit stejné zacházení se všemi žadateli, kteří jsou chronologicky ve stejné situaci, čímž bude zajištěno, že úspěch žádosti bude záviset převážně na okolnostech na straně žadatele, a nikoli na takových okolnostech na straně správních orgánů, jako je doba zpracování žádosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Viz obdobně rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140717">17. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Noorzia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2092">EU:C:2014:2092</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Takové řešení je v souladu se zněním čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Navíc výklad čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86 ve smyslu, který je zde navrhován, umožňuje zajistit větší právní jistotu pro žadatele o samostatné povolení k pobytu. Ve zvláště obtížných situacích, jako jsou například situace uvedené v čl. 15 odst. 3 uvedené směrnice, by státní příslušník třetí země, který podal žádost o povolení k pobytu přímo po rozpadu manželského, rodičovského nebo rodinného vztahu, neriskoval přerušení doby jeho oprávněného pobytu. Určení data podání žádosti jako data, od kterého vyvolává samostatné povolení k pobytu právní účinky, umožňuje státním příslušníkům třetích zemí, kteří nespadají do oblasti působnosti čl. 15 odst. 3 směrnice 2003/86, předvídat účinky případného přerušení oprávněného pobytu a tím jim zajistit větší právní jistotu. Je-li některá formální podmínka, například požadavek dokladu totožnosti nebo správního dokladu, splněna až později, bylo by právo na samostatné povolení k pobytu přiznáno se zpětnou účinností ke dni, kdy byla žádost podána.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedeného navrhuji dospět k závěru, že čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86 nebrání tomu, aby samostatné povolení k pobytu mohlo být vydáno v den podání žádosti o uvedené povolení, a v případě potřeby se zpětnou účinností k uvedenému dni.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na otázky položené Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) odpověděl následovně:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>1)</NO.P><TXT>Soudní dvůr má pravomoc odpovědět na předběžné otázky položené předkládajícím soudem, které se týkají výkladu ustanovení směrnice Rady 2003/86/ES ze dne <DATE ISO="20030922">22. září 2003</DATE> o právu na sloučení rodiny v rámci sporů týkajících se práva pobytu rodinných příslušníků osob usilujících o sloučení rodiny, které mají nizozemskou státní příslušnost, jelikož tato směrnice byla v nizozemském právu prohlášena za přímo a bezpodmínečně použitelnou na tyto rodinné příslušníky.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="17"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že žádost o samostatné povolení k pobytu podaná státním příslušníkem třetí země, který má oprávněný pobyt na území členského státu po dobu delší než pět let za účelem sloučení rodiny, může být zamítnuta z důvodu nedodržení integračních podmínek vyžadovaných podle vnitrostátního práva, pokud se jedná o hmotné podmínky, které nejsou stanoveny v čl. 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 15 odst. 1 a 4 směrnice 2003/86 nebrání tomu, aby samostatné povolení k pobytu mohlo být vydáno v den podání žádosti o uvedené povolení, a v případě potřeby se zpětnou účinností k uvedenému dni.<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>