<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-819/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0819</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:373">EU:C:2021:373</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>21</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>21</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Bobka – věc C‑819/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Stichting Cartel Compensation a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210506">6. května 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑819/19</P><P>Stichting Cartel Compensation,</P><P>Equilib Netherlands BV</P><P>proti</P><P>Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV,</P><P>Martinair Holland NV,</P><P>Deutsche Lufthansa AG,</P><P>Lufthansa Cargo AG,</P><P>British Airways plc,</P><P>Société Air France SA,</P><P>Singapore Airlines Ltd,</P><P>Singapore Airlines Cargo Pte Ltd,</P><P>Swiss International Air Lines AG,</P><P>Air Canada,</P><P>Cathay Pacific Airways Ltd,</P><P>Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden<BR/>SAS AB<BR/>SAS Cargo Group A/S</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP</KEYWORD><KEYWORD>Prováděcí pravidla článku 103 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Přechodný režim podle článků 104 a 105 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Dohody a jednání ve vzájemné shodě ve vztahu k několika složkám cen za služby letecké nákladní dopravy (zavedení palivových a bezpečnostních příplatků, odmítnutí uhradit provizi z příplatků)</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na náhradu škody</KEYWORD><KEYWORD>Přímý účinek</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc vnitrostátních soudů</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Stichting Cartel Compensation a Equilib Netherlands BV (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>žalobkyně<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) se domáhají vydání deklaratorního rozsudku a náhrady škody proti žalovaným<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Koninklijke Luchtvaart Maatschappij NV; Martinair Holland NV; Deutsche Lufthansa AG; Lufthansa Cargo AG; British Airways plc; Société Air France SA; Singapore Airlines Ltd; Singapore Airlines Cargo Pte Ltd; Swiss International Air Lines AG; Air Canada; Cathay Pacific Airways Ltd; Scandinavian Airlines System Denmark-Norway-Sweden; SAS AB; a SAS Cargo Group A/S (společně dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>žalované<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</P></NOTE> za porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Dohoda o EHP<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) tím, že žalované koordinovaly různé složky ceny, která měla být účtována za služby letecké nákladní dopravy u letů mezi letišti v rámci Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>EHP<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), jakož i z Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>K této praxi údajně docházelo v době, kdy Rada ještě nepřijala prováděcí ustanovení ve vztahu k některým částem odvětví letecké dopravy, aby zajistila <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>úplné provedení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> zásad zakotvených v článku 101 SFEU. Z tohoto důvodu žalované tvrdí, že pravomoc vymáhat článek 101 SFEU zůstala výlučně správním orgánům členských států a Evropské komisi na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> upraveného v článcích 104 a 105 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Projednávaná věc nastoluje otázku pravomoci vnitrostátních soudů uplatnit čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP na protisoutěžní jednání, k nimž došlo v době trvání tohoto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. Tato možná technická otázka vázaná na časově omezené období ovšem následně vyvolává zásadnější otázku týkající se (vzájemné) závislosti veřejnoprávního (správního) a soukromoprávního (soudního) vymáhání unijních pravidel hospodářské soutěže.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">SFEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Články 101 až 105 SFEU zakotvují pravidla upravující hospodářskou soutěž. Pro projednávanou věc jsou relevantní následující ustanovení:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Článek 101</P><P>(bývalý článek 81 Smlouvy o ES)</P><P>1. S vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které</P><P>[…]</P><P>2. Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku.</P><P>3. Odstavec 1 však může být prohlášen za neúčinný pro:</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,</P></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><P>rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a</P></ITEM><ITEM><P>jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,</P></ITEM></LIST></P><P>které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P><P>Článek 103</P><P>(bývalý článek 83 Smlouvy o ES)</P><P>1. Nařízení nebo směrnice potřebné k provedení zásad uvedených v článcích 101 a 102 přijímá Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem.</P><P>2. Cílem předpisů uvedených v odstavci 1 je zejména:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>určit prováděcí pravidla k čl. 101 odst. 3 s přihlédnutím k nutnosti zajistit účinný dozor při co největším zjednodušení správní kontroly;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>podrobněji vymezit v případě potřeby rozsah uplatňování článků 101 a 102 v jednotlivých hospodářských odvětvích;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><P>Článek 104</P><P>(bývalý článek 84 Smlouvy o ES)</P><P>Dokud nenabudou platnosti předpisy vydané podle článku 103, rozhodují o přípustnosti dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě a o zneužívání dominantního postavení na vnitřním trhu orgány členských států v souladu s vnitrostátními právními předpisy a s ustanoveními článku 101, zejména odstavce 3, a článku 102.</P><P>Článek 105</P><P>(bývalý článek 85 Smlouvy o ES)</P><?PAGE NO="4"?><P>1. Aniž je dotčen článek 104, dbá Komise na provádění zásad vytyčených v článcích 101 a 102. Na žádost členského státu nebo z úřední povinnosti a v součinnosti s příslušnými orgány členských států, které jí budou nápomocny, vyšetřuje případy domnělého porušení uvedených zásad. Zjistí-li, že k porušení došlo, navrhne prostředky vhodné k jeho odstranění.</P><P>2. Trvá-li porušení i nadále, Komise konstatuje porušení zásad zdůvodněným rozhodnutím. Komise může své rozhodnutí zveřejnit a zmocnit členské státy, aby přijaly potřebná opatření k nápravě, jejichž podmínky a podrobnosti Komise určí.</P><P>3. Komise může přijmout nařízení týkající se kategorií dohod, o nichž Rada přijala nařízení nebo směrnici podle čl. 103 odst. 2 písm. b).<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></ALINEA></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Dohoda o EHP</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Cílem Dohody o EHP je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>podpořit trvalé a vyvážené posilování hospodářských a obchodních vztahů mezi smluvními stranami za rovných podmínek hospodářské soutěže a dodržování těchto pravidel za účelem vytvoření stejnorodého [EHP] […]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="001" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 1, s. 3</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/52, s. 3), čl. 1 odst. 1.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 6 Dohody o EHP stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Aniž je dotčen další vývoj judikatury, jsou ustanovení této dohody v míře, v jaké jsou v podstatě totožná s odpovídajícími pravidly Smlouvy [o fungování Evropské unie] a Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli a s akty přijatými na základě těchto dvou smluv, při svém provádění a uplatňování vykládána v souladu se související judikaturou Soudního dvora [Evropské unie] vydanou přede dnem podpisu této dohody.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 53 Dohody o EHP je v podstatě totožný s článkem 101 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 55 Dohody o EHP stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="055.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž jsou dotčena ustanovení provádějící články 53 a 54 uvedená v protokolu 21 a v příloze XIV, zajišťují Komise ES a Kontrolní úřad ESVO zřízený čl. 108 odst. 1 uplatňování zásad vytyčených v článcích 53 a 54.</ALINEA><ALINEA>Příslušný kontrolní úřad podle článku 56 z vlastního podnětu nebo na žádost některého státu na dotčeném území nebo na žádost druhého kontrolního úřadu vyšetřuje případy domnělého porušení uvedených zásad. Příslušný kontrolní úřad provádí tato šetření v součinnosti s příslušnými orgány členských států na dotčeném území, jakož i s druhým kontrolním úřadem, které mu budou nápomocny v souladu se svými vnitřními předpisy.</ALINEA><ALINEA>Pokud zjistí, že došlo k porušení zásad, navrhne vhodná opa[t]ření k ukončení této situace.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="055.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Trvá-li porušení i nadále, zaznamená příslušný kontrolní úřad porušení zásad v odůvodněném rozhodnutí.</ALINEA><ALINEA>Příslušný kontrolní úřad může své rozhodnutí zveřejnit a zmocnit členské státy, aby na svém území přijaly potřebná opatření k nápravě, jejichž podmínky a podrobnosti úřad určí. Může také požádat druhý kontrolní úřad, aby zmocnil státy na svém území, aby taková opatření přijaly.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, vnitrostátní řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20101109">9. listopadu 2010</DATE> přijala Evropská komise rozhodnutí C(2010) 7694 final týkající se řízení podle článku 101 [SFEU], článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Dohoda se Švýcarskem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</P></NOTE> (věc COMP/39258 – Letecká nákladní doprava, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>rozhodnutí z roku 2010<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Věc C.39258 – Letecká nákladní doprava (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="371" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, C 371, s. 11</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>V článcích 1 až 4 rozhodnutí z roku 2010 bylo konstatováno, že řada dopravců se podílela na koordinaci některých složek ceny, jež měly být účtovány u služeb letecké nákladní dopravy u letů mezi letišti v rámci Unie nebo EHP; mezi letišti v rámci Unie nebo EHP a třetími zeměmi; a mezi letišti v rámci Unie a Švýcarska, v rozporu s článkem 101 SFEU, článkem 53 Dohody o EHP a článkem 8 Dohody se Švýcarskem, pro různá období (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>dotčené jednání<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>). Podle rozhodnutí z roku 2010 trvalo toto protiprávní jednání celkově od prosince 1999 do února 2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>V rozsudcích ze dne <DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE> Tribunál Evropské unie částečně zrušil rozhodnutí z roku 2010 ve vztahu k žalobkyním ve věcech, které mu byly předloženy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Air Canada v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑9/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:994">EU:T:2015:994</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Koninklijke Luchtvaart Maatschappij v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑28/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:995">EU:T:2015:995</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Japan Airlines v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑36/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:992">EU:T:2015:992</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Cathay Pacific Airways v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑38/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:985">EU:T:2015:985</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Cargolux Airlines v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑39/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:991">EU:T:2015:991</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Latam Airlines Group a Lan Cargo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑40/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:986">EU:T:2015:986</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Singapore Airlines a Singapore Airlines Cargo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑43/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:989">EU:T:2015:989</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Lufthansa a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑46/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:987">EU:T:2015:987</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>British Airways v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑48/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:988">EU:T:2015:988</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>SAS Cargo Group a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑56/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:990">EU:T:2015:990</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Air France-KLM v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑62/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:996">EU:T:2015:996</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Air France v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑63/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:993">EU:T:2015:993</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Martinair Holland v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑67/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:984">EU:T:2015:984</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tribunál v podstatě konstatoval, že rozhodnutí z roku 2010 je stiženo rozpory mezi jeho odůvodněním a výrokem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151216">16. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Air Canada v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑9/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:994">EU:T:2015:994</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170317">17. března 2017</DATE> přijala Komise rozhodnutí C(2017) 1742 final týkající se řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody se Švýcarskem (věc AT.39258 – Nákladní letecká doprava, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>rozhodnutí z roku 2017<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozhodnutí z roku 2017 nebylo zveřejněno. Je však k dispozici shrnutí závěrů. Viz souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20170317">17. března 2017</DATE> týkající se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="188" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="2017">Úř. věst. 2017, C 188, s. 14</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>souhrnná zpráva o rozhodnutí z roku 2017<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>).</P></NOTE>. Rozhodnutí z roku 2017 potvrdilo meritum rozhodnutí z roku 2010. Rovněž potvrdilo celkovou dobu trvání protiprávního jednání od prosince 1999 do února 2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Podle souhrnné zprávy o rozhodnutí z roku 2017 Komise konstatovala, že se řada dopravců účastnila kartelové dohody týkající se dotčeného jednání. Tímto jednáním porušovali tito dopravci článek 101 SFEU, článek 53 Dohody o EHP a článek 8 Dohody se Švýcarskem. Toto jednání se týkalo i) letů mezi letišti v rámci Unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>lety v rámci EU<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>); ii) letů mezi letišti v rámci Unie a letišti mimo EHP (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>lety mezi EU a třetími zeměmi<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>); iii) letů mezi letišti v rámci EHP (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>lety v rámci EHP<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>); iv) letů mezi letišti nacházejícími se v zemích, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, ale nejsou členskými státy Evropské unie, a letišti nacházejícími se ve třetích zemích (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>lety mezi zeměmi EHP, které nejsou členskými státy EU, a třetími zeměmi<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>); a v) letů mezi letišti v Unii a letišti ve Švýcarsku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>lety mezi EU a Švýcarskem<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Souhrnná zpráva o rozhodnutí z roku 2017 upřesňuje protiprávní jednání a uložení pokut ve vztahu k různým obdobím, pokud jde o jednotlivé kategorie letů, následujícím způsobem:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Pokud jde o lety v rámci EU, Komise měla pravomoc konstatovat protiprávní jednání a uložit pokuty za jednání týkající se letecké dopravy mezi letišti v rámci Unie před 1. květnem 2004. <HT TYPE="ITALIC">Před</HT> 1. květnem 2004 totiž nařízení (EHS) č. 3975/87<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="19871214">14. prosince 1987</DATE>, kterým se stanoví postup pro použití pravidel hospodářské soutěže pro podniky v oblasti letecké dopravy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="374" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1987">Úř. věst. 1987, L 374, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/01, s. 262).</P></NOTE> svěřovalo Komisi prováděcí pravomoci k uplatňování článku 101 SFEU pouze ve vztahu k letecké dopravě mezi letišti v rámci Unie. Letecká doprava mezi letišti v rámci Unie a letišti ve třetích zemích však byla z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučena.</P></ITEM><ITEM><P>Pokud jde o lety mezi EU a třetími zeměmi, pravomoc Komise byla ze stejných důvodů omezena na jednání, k němuž došlo <HT TYPE="ITALIC">po</HT> <DATE ISO="20040501">1. květnu 2004</DATE>.</P></ITEM><ITEM><P>Pokud jde o lety v rámci EHP, Komise měla pravomoc konstatovat protiprávní jednání a uložit pokuty za celé období trvající od roku 1999 do roku 2006.</P></ITEM><ITEM><P>Pokud jde o lety mezi zeměmi EHP, které nejsou členskými státy EU, a třetími zeměmi, rozhodnutí č. 130/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozhodnutí Smíšeného výboru EHP ze dne <DATE ISO="20040924">24. září 2004</DATE>, kterým se mění příloha XIV (Hospodářská soutěž), protokol 21 (o provádění pravidel hospodářské soutěže platných pro podniky) a protokol 23 (o spolupráci mezi kontrolními úřady) k Dohodě o EHP (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="064" PAGE.FIRST="57" DATE.PUB="2005">Úř. věst. 2005, L 64, s. 57</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> a rozhodnutí č. 40/2005<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozhodnutí Smíšeného výboru EHP ze dne <DATE ISO="20050311">11. března 2005</DATE>, kterým se mění příloha XIII (Doprava) a protokol 21 (o provádění pravidel hospodářské soutěže platných pro podniky) Dohody o EHP (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="198" PAGE.FIRST="38" DATE.PUB="2005">Úř. věst. 2005, L 198, s. 38</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20050519">19. května 2005</DATE>. Počínaje tímto dnem se stala v rámci Dohody o EHP použitelná nařízení (ES) č. 411/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20040226">26. února 2004</DATE>, kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 3975/87 a mění nařízení (EHS) č. 3976/87 a (ES) č. 1/2003 v souvislosti s leteckou dopravou mezi Společenstvím a třetími zeměmi (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="068" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 68, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/08, s. 17).</P></NOTE> a nařízení (ES) č. 1/2003<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20021216">16. prosince 2002</DATE> o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="001" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 1, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).</P></NOTE>. Komise tedy nekonstatovala protiprávní jednání ani neuložila pokuty za jednání týkající se letů mezi zeměmi EHP, které nejsou členskými státy EU, a třetími zeměmi, k nimž došlo před 19. květnem 2005.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Rozhodnutí z roku 2017 bylo také napadeno před Tribunálem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Věci Air Canada v. Komise (T‑326/17), Koninklijke Luchtvaart Maatschappij v. Komise (T‑325/17), Japan Airlines v. Komise (T‑340/17), Cathay Pacific Airways v. Komise (T‑343/17), Cargolux Airlines v. Komise (T‑334/17), Latam Airlines Group a Lan Cargo v. Komise (T‑344/17), Singapore Airlines a Singapore Airlines Cargo PTE v. Komise (T‑350/17), Deutsche Lufthansa a další v. Komise (T‑342/17), British Airways v. Komise (T‑341/17), SAS Cargo Group a další v. Komise (T‑324/17), Air France – KLM v. Komise (T‑337/17), Air France v. Komise (T‑338/17), a Martinair Holland v. Komise (T‑323/17).</P></NOTE>. V těchto věcech dosud nebylo rozhodnuto.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Současně zahájily žalobkyně občanskoprávní řízení proti žalovaným u Rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko). Tento soud uvádí, že žalující společnosti byly založeny specificky za účelem vymáhání pohledávek na náhradu škody vzniklé ze zjištění Komise týkajících se porušení práva hospodářské soutěže, které jim byly postoupeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Žalobkyně se domáhají vydání deklaratorního rozsudku a náhrady škody. Zaprvé navrhují, aby bylo konstatováno, že se žalované dopouštěly protiprávního jednání v období od roku 1999 do roku 2006. To znamená i před i) 1. květnem 2004 (pokud jde o lety mezi EU a třetími zeměmi); ii) 19. květnem 2005 (pokud jde o lety mezi zeměmi EHP, které nejsou členskými státy EU,<?PAGE NO="7"?> a třetími zeměmi); a iii) 1. červnem 2002, pokud jde o lety mezi EU a Švýcarskem (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>sporná období<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>). Zadruhé navrhují, aby předkládající soud uložil žalovaným za dotčené protisoutěžní jednání povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody s úroky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu se žalobkyně ve svých podáních opírají o přímý účinek článku 101 SFEU pro účely určení pravomoci vnitrostátního soudu, pokud jde o sporná období, bez ohledu na správní vymáhání práva hospodářské soutěže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Ve svém usnesení dospěl předkládající soud k závěru, že má pravomoc použít článek 101 SFEU na dotčené jednání a sporná období. Předkládající soud však výslovně uvádí, že jeho postoj se odchyluje od rozsudku vydaného High Court of Justice (England and Wales) [Vrchní soud (Anglie a Wales), Spojené království] ve věci Emerald Supplies Ltd v. British Airways Plc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek High Court of Justice of England and Wales (Chancery Division) [Vrchní soud pro Anglii a Wales (Soud lorda kancléře), Spojené království] ze dne <DATE ISO="20171004">4. října 2017</DATE> ve věci Emerald Supplies Ltd v. British Airways Plc [2017] EWHC 2420 (Ch).</P></NOTE>, jak byl potvrzen Court of Appeal (England and Wales) [odvolací soud (Anglie a Wales), Spojené království] ve věci La Gaitana Farms SA a další v. British Airways Plc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek Court of Appeal of England and Wales (Civil Division) [odvolací soud pro Anglii a Wales (občanskoprávní senát), Spojené království] ze dne <DATE ISO="20190129">29. ledna 2019</DATE> ve věci La Gaitana Farms SA a další v. British Airways Plc [2019] EWCA Civ 37.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Vzhledem k pochybnostem Rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu) ohledně jeho pravomoci uplatnit na sporná období čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP se tento soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Mají vnitrostátní soudy ve sporu mezi poškozeným (v projednávané věci zasilatelé, odběratelé služeb letecké nákladní přepravy) a leteckou společností pravomoc – buď na základě přímého účinku článku 101 SFEU či alespoň článku 53 Dohody o EHP, nebo na základě (přímého účinku) článku 6 nařízení č. 1/2003 – neomezeně uplatňovat článek 101 SFEU nebo alespoň článek 53 Dohody o EHP na dohody leteckých společností nebo na jejich jednání ve vzájemné shodě ohledně přepravních služeb u letů realizovaných před 1. květnem 2004 mezi letišti v rámci EU a letišti mimo EHP příp. u letů realizovaných před 19. květnem 2005 mezi Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem a letišti mimo EHP, příp. u letů realizovaných před 1. červnem 2002 mezi letišti v rámci EU a Švýcarskem, ačkoliv se jedná o období, v němž platil přechodný režim podle článků 104 a 105 SFEU, nebo tomu tento přechodný režim brání?<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily žalobkyně, žalované, norská vláda, Kontrolní úřad ESVO, jakož i Komise. Tito účastníci řízení s výjimkou norské vlády rovněž přednesli ústní vyjádření na jednání konaném dne <DATE ISO="20210121">21. ledna 2021</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Toto stanovisko je strukturováno následovně. Nejprve se budu zabývat právním kontextem projednávané věci (A). Následně přikročím k otázce uplatnění čl. 101 odst. 1 SFEU předkládajícím soudem (B). Poté se budu zabývat ekvivalentními pravidly upravenými v Dohodě o EHP (C). Nakonec uvedu obecnější poznámky k soudnímu vymáhání pravidel hospodářské soutěže (D).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rámec Smlouvy a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>přechodný režim<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Vzhledem k významu rámcové úpravy ve Smlouvě týkající se pravidel hospodářské soutěže v projednávané věci považuji za nezbytné předestřít na úvod tohoto stanoviska jednotlivé aspekty článku 101 SFEU a podrobně posoudit údajnou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>přechodnost<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> režimu vymáhání zakotveného v článcích 104 a 105 SFEU (1). Poté stručně shrnu argumentaci účastníků řízení a zasadím ji do kontextu otázky položené předkládajícím soudem (2).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC"><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Přechodnost<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> vzhledem k čemu?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Článek 101 SFEU má jednoduchou strukturu. Jeho první odstavec zakazuje <HT TYPE="ITALIC">veškeré</HT> dohody, jejichž účelem nebo důsledkem je omezení hospodářské soutěže. Druhý odstavec upřesňuje důsledky tohoto zákazu: <HT TYPE="ITALIC">všechny</HT> dohody spadající do rámce prvního odstavce jsou neplatné od počátku. Třetí odstavec pak stanoví výjimku ze zákazu dle prvního odstavce: v určitých případech <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>[o]dstavec 1 […] může být prohlášen za neúčinný<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Článek 101 SFEU je ve své podstatě úplné a samostatné ustanovení. Je formulováno obecně. Neodkazuje na žádná prováděcí opatření a ze znění článku 101 SFEU neplyne nic, co by naznačovalo, že má omezený rozsah nebo působnost. Pro projednávanou věc je pak nejdůležitější, že článek 101 SFEU nikterak nerozlišuje mezi jednotlivými orgány. Neupřednostňuje jeden orgán (či druh orgánů) před jiným. V tomto ohledu lze znění tohoto ustanovení porovnat s čl. 65 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli. V uvedeném ustanovení bylo uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>Komise [je] výlučně příslušná<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> rozhodovat o souladu zakázané dohody s tímto ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Již na základě samotného jeho znění je tedy obtížné tvrdit, že by měl být článek 101 SFEU uplatňován jinak než <HT TYPE="ITALIC">jakékoli jiné</HT> ustanovení Smlouvy odkazující na orgán, který uplatňuje unijní právo, ať již by se jednalo o orgán členského státu, nebo o orgán Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Teprve až prostřednictvím článků 103 až 105 SFEU jsou do uplatňování článku 101 SFEU vneseny aspekty rozlišování a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>přechodnosti<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Článek 103 SFEU tak ve svém prvním odstavci upřesňuje, že pravomoc přijímat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>[n]ařízení nebo směrnice potřebné k provedení zásad uvedených v<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> článku 101 SFEU náleží Radě. Druhý odstavec uvádí demonstrativní výčet příkladů toho, jakým způsobem může být tato pravomoc vykonávána. Pro účely projednávané věci jsou nejzajímavější písmena b) a c). V písmenu b) jsou zmíněna <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>prováděcí pravidla k čl. 101 odst. 3 s přihlédnutím k nutnosti zajistit účinný dozor při co největším zjednodušení správní kontroly<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> a v písmenu c) vymezení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>rozsah[u] uplatňování článk[u] 101 [SFEU] v jednotlivých hospodářských odvětvích<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>. Jinými slovy, článek 103 SFEU ukládá Radě povinnost určit oblast působnosti článku 101 SFEU a správní dohled nad tímto ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>S přihlédnutím ke shora uvedenému je však nutno se ptát, co se děje před tím, než se Rada rozhodne vykonat své pravomoci zakotvené v článku 103 SFEU?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>A právě v tom bodě jsou relevantní články 104 a 105 SFEU. Tato ustanovení zavádějí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>přechodný režim<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>. V rámci tohoto režimu byly (správní) orgány členských států pověřeny uplatňováním zásad (nyní) obsažených v článku 101 SFEU. To zahrnovalo i udělování výjimek<?PAGE NO="9"?> podle čl. 101 odst. 3 SFEU. Během doby uplatňování tohoto systému hrála Komise při vymáhání pravidel hospodářské soutěže pouze menší roli, a pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>aniž by byly dotčeny<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> úkoly vnitrostátních orgánů členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomuto ústavnímu rámci je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>přechodného<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> režimu poněkud nepatřičný. Je pravda, že článek 87 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>Smlouva o EHS<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>) ve svém <HT TYPE="ITALIC">původním</HT> znění stanovil, že Rada musí vykonat své pravomoci dle (nynějšího) článku 103 SFEU <HT TYPE="ITALIC">do tří let</HT>. Tato lhůta uplynula, aniž Rada tyto pravomoci vykonala. Amsterodamská smlouva nicméně nahradila (tehdy již obsoletní) odkaz na uvedenou tříletou prováděcí lhůtu obecnou povinností Rady přijmout nařízení nebo směrnice potřebné k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>provedení<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> (nynějšího) článku 101 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Článek 6 bod 46 Amsterodamské smlouvy, kterou se mění Smlouva o Evropské unii, smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="340" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, C 340, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Tím <HT TYPE="ITALIC">de iure</HT> potvrdila to, co již nějakou dobu platilo <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT>, a údajná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>přechodnost<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>přechodného<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> režimu zavedeného (nynějšími) články 104 a 105 SFEU přestala existovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Z tohoto pohledu článek 104 SFEU skutečně zakotvil <HT TYPE="ITALIC">obecné pravidlo</HT> upravující to, jakým způsobem je nutno se vypořádat s přípustností dohod spadajících do oblasti působnosti článku 101 SFEU. Podle tohoto ustanovení by měly orgány členských států pravomoc zajistit dodržování pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě po dobu neurčitou <HT TYPE="ITALIC">až do</HT> okamžiku, kdy Rada přijme opatření v podobě zavedení odlišného správního mechanismu vymáhání pravidel hospodářské soutěže obsažených ve Smlouvě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Jinými slovy, tento <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>přechodný<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> režim byl sice původně zaveden na omezenou dobu, postupem času se však stával stále méně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>přechodným<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, neboť nedošlo k žádnému <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>přechodu<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> z jedné situace na druhou v obecném slova smyslu. Tento režim byl naopak spíše <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>potenciálně modulární<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, pokud jde o specifické aspekty decentralizace (a přerozdělení) pravomoci vymáhat některé části článku 101 SFEU. Posledně uvedený bod je potvrzen i vývojem celého systému, který se v průběhu let posouval tam a zpět: od úplné decentralizace k centralizaci některých aspektů a poté opět zpátky k částečné decentralizaci, přičemž pravidla pro určení příslušnosti stanovená v čl. 103 odst. 2 SFEU tyto změny absorbovala do svého znění bez jakýchkoli problémů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úloha vnitrostátních soudů v rámci tohoto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Články 103 až 105 SFEU nehovoří o úloze vnitrostátních soudů při uplatňování článku 101 SFEU, ať již v kontextu onoho <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>přechodného<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> režimu či jinak. To je právě předmětem projednávané věci. Předkládající soud si <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> klade otázku, zda zákaz zakotvený v čl. 101 odst. 1 SFEU může být vnitrostátními soudy uplatňován, pokud k dotčeným protisoutěžním praktikám došlo z větší části v době uplatňování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Na první pohled by bylo možno nabýt dojmu, že se tato diskuze týká doby dávno minulé. Všichni účastníci projednávané věci se shodují na tom, že nařízení (ES) č. 1/2003 vnitrostátním soudům buď přiznalo pravomoc uplatňovat článek 101 SFEU v plném rozsahu, nebo alespoň potvrdilo její existenci. Z praktického hlediska se však vyřešení otázky položené Rechtbank Amstedam (soud v Amsterodamu) dotkne širší problematiky uplatňování soukromých práv, jehož cílem je dosáhnout přiznání náhrady škody za ztráty způsobené jednáním, které mohlo omezit nebo narušit hospodářskou soutěž – bez ohledu na okamžik, kdy k tomuto jednání došlo, a bez ohledu na to, který správní orgán toto jednání vyšetřoval.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Žalobkyně ve věci v původním řízení se pokoušejí o uplatnění soukromých práv právě tímto způsobem. Komise totiž ve svém rozhodnutí z roku 2017 nalezla důkazy o trvající praxi koordinování cen v období let 1999 až 2006 v odvětví letecké nákladní dopravy. Nicméně vzhledem k systému sekundární právní úpravy přijatému Radou na základě článku 103 SFEU omezila Komise svá zjištění týkající se porušení čl. 101 odst. 1 SFEU, resp. čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP na lety mezi EU a třetími zeměmi, které se uskutečnily dne <DATE ISO="20040501">1. května 2004</DATE> či později, a na lety mezi zeměmi EHP, které nejsou členskými státy EU, a třetími zeměmi, které se uskutečnily dne <DATE ISO="20050519">19. května 2005</DATE> či později. Pokud by tedy bylo námitkám žalovaných proti příslušnosti vnitrostátního soudu vyhověno, období předcházející těmto datům by byla <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> vyloučena z rozsahu soukromých žalob na náhradu újmy způsobené protisoutěžním chováním podle čl. 101 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Základní a obecnou otázkou v projednávané věci je tedy do značné míry to, zda uplatnění čl. 101 odst. 1 SFEU vnitrostátními soudy může být sekundární právní úpravou, která omezuje správní vymáhání unijních pravidel hospodářské soutěže, omezeno nebo zcela vyloučeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Ve vyjádřeních zúčastněných se odpověď na tuto otázku skrývá pod mnoha vrstvami judikatury a sekundárního práva. Žalobkyně, Kontrolní úřad ESVO a norská vláda v podstatě vysvětlují, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>přechodný režim<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> omezil vymáhání zásad, na nichž je založen čl. 101 odst. 1 SFEU, pouze stran vymáhání <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>správní cestou<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>. Nebyl však omezen přímý účinek čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP při jejich uplatňování před vnitrostátními soudy, tj. nezávislou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>soudní cestou<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Žalované, podporované z větší části Komisí, tuto tezi zpochybňují. Podle jejich názoru neměly vnitrostátní soudy pravomoc k uplatňování čl. 101 odst. 1 SFEU, a to ze dvou důvodů. Zaprvé Rada, jednající na základě článku 103 SFEU, omezila působnost <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> článku 101 SFEU. Odvětví letecké dopravy tedy nebylo plně vystaveno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>zásadám<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> obsaženým v tomto ustanovení přede dnem zahájení používání nařízení č. 1/2003. Zadruhé podle tohoto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> mohl pouze vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, a v některých případech Komise, zaujmout stanovisko ke slučitelnosti protisoutěžní dohody s článkem 101 SFEU. S ohledem na tato omezení článku 101 odst. 1 SFEU zásada stejnorodosti vyžaduje, aby byl přímý účinek čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP omezen stejným způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Správná odpověď na tento názor vyplývá podle mého mínění přímo z článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a pravidel hospodářské soutěže obecně. Nyní tedy přikročím k analýze této otázky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Uplatnění čl. 101 odst. 1 SFEU předkládajícím soudem v projednávané věci</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Obecně je potřeba zabývat se v souvislosti s uplatňováním čl. 101 odst. 1 SFEU vnitrostátními soudy třemi otázkami. Zaprvé případnými omezujícími účinky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> zakotveného v článcích 104 a 105 SFEU na článek 101 SFEU, pokud jde o obvyklé pravomoci vnitrostátních soudů (1). Zadruhé rozsahem, v jakém se účastník řízení, který usiluje o vymožení svých práv před vnitrostátními soudy, dovolává přímého účinku zásad, které jsou nyní obsaženy v čl. 101 odst. 1 SFEU (2). Zatřetí působností <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> čl. 101 odst. 1 SFEU v konkrétní projednávané věci, a sice v oblasti letecké dopravy (3). Těmto otázkám se budu nyní postupně věnovat.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Účinek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> na článek 101 SFEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Žalované ve svých vyjádřeních v podstatě tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>přechodný režim<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> obsažený v článcích 104 a 105 SFEU zbavuje vnitrostátní soudy pravomoci uplatňovat článek 101 SFEU. V odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem zaujala Komise stejný postoj. Dle jejího vyjádření mohlo být účinkem článků 104 a 105 SFEU <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>pozastavení<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> pravomoci vnitrostátních soudů uplatňovat článek 101 SFEU za určitých okolností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>S touto tezí nesouhlasím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Ve formulaci článků 104 a 105 SFEU nenacházím nic, co by představovalo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>tlačítko pozastavit<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, pokud jde o pravomoc vnitrostátních soudů. Žádné z těchto dvou ustanovení ve skutečnosti neomezuje použití článku 101 SFEU, pokud jde o vnitrostátní soudy. Články 104 a 105 SFEU pouze stanoví, jak by mělo probíhat správní vymáhání článku 101 SFEU v době, kdy se Rada dosud nerozhodla postupovat podle článku 103 SFEU. Tento postup se však nezabývá <HT TYPE="ITALIC">soudním</HT> uplatňováním článku 101 SFEU vnitrostátními soudy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Přesněji řečeno: podle mého názoru soudní uplatňování čl. 101 odst. 1 SFEU přirozeně <HT TYPE="ITALIC">není omezeno na soudní přezkum</HT> správních rozhodnutí, jimiž byla předtím uplatňována a vymáhána unijní pravidla hospodářské soutěže. Přezkum správního rozhodnutí, kterým je uplatňován čl. 101 odst. 1 SFEU, je zajisté jedním ze způsobů, jehož prostřednictvím mohou být vnitrostátní soudy povolány k použití tohoto ustanovení. Existují však i jiné oblasti práva nebo jiné prostředky nápravy, jejichž prostřednictvím by možná mohly být vnitrostátní soudy na základě unijního nebo vnitrostátního práva povolány toto ustanovení použít: jako příklad lze uvést jiné druhy správního přezkumu, občanskoprávní žaloby, či dokonce trestní stíhání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Považuji za důležité zdůraznit tento aspekt hned na úvod. Ve vyjádřeních žalovaných a Komise totiž patrně existuje v tomto ohledu určitá zřetelná tendence ke zjednodušování. Podle jejich názoru v podstatě platí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>uplatňování<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> článku 101 SFEU znamená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>vymáhání<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> tohoto ustanovení, což je následně spojeno s <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>šetřením a ukládáním správních sankcí<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>. Tato úloha byla svěřena pouze Komisi nebo vnitrostátním správním orgánům. Tato argumentace by vedla k závěru, že vnitrostátním soudům by byla implicitně svěřena pravomoc na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>přechodného režimu<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> pouze v případě, že by byly požádány o soudní přezkum správního vymáhání provedeného vnitrostátním správním orgánem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>S touto tezí nesouhlasím. Pokud by byl vnitrostátní soud povolán k uplatnění čl. 101 odst. 1 SFEU v rámci své pravomoci a probíhajícího řízení před tím, než Rada přijala sekundární právní úpravu, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>provedla<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> zásady, na nichž je založen článek 101 SFEU, pak by byl <HT TYPE="ITALIC">samozřejmě</HT> tento vnitrostátní soud povinen zajistit plný účinek tohoto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V souladu s rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761216">16. prosince 1976</DATE>, <NAME.CASE>Rewe-Zentralfinanz a Rewe-Zentral</NAME.CASE> (<NO.CASE>33/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:188">EU:C:1976:188</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Výše uvedené názorně ilustruje jistý společný rys, který článek 101 SFEU sdílí s řadou dalších ustanovení Smlouvy, jako jsou články 45 a 46 SFEU (volný pohyb pracovníků), článek 49 a čl. 50 odst. 2 SFEU (svoboda usazování) a článek 157 SFEU (zásada stejné odměny za stejnou práci). Ve všech těchto případech, jakož i v jiných, formuluje dotčené ustanovení Smlouvy nejprve danou zásadu a poté označí příslušný orgán nebo orgány Unie, které této zásadě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>dodají obsah<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> přijetím dodatečných, konkrétních pravidel, která někdy dokonce přesně uvádějí, na co by se tato <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>prováděcí<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> pravidla měla vztahovat. Desítky let však byl přístup Soudního dvora takový, že i v případech, kdy požadovaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>prováděcí<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> pravidla ještě nebyla přijata, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>základní zásada<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>, jak je<?PAGE NO="12"?> stanovena v ustanovení Smlouvy, musí být, pokud je sama přímo účinná, uplatňována nezávisle všemi příslušnými vnitrostátními orgány, včetně zejména vnitrostátních soudů, jsou-li povolány k použití těchto ustanovení na věci, které jim byly předloženy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Článek 157 SFEU a zásada stejné odměny za stejnou práci by mohla být v tomto ohledu poměrně ilustrativní: i v době předcházející přijetí sekundární právní úpravy v tomto smyslu unijním normotvůrcem bylo nepochybné, že vnitrostátní soudy měly povinnost zajistit plnou účinnost této zásady a byly povinny tuto zásadu uplatňovat na (občanskoprávní) věci, které jim byly předloženy, nezávisle na jakémkoli <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>správním vymáhání<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Již v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760408">8. dubna 1976</DATE>, <NAME.CASE>Defrenne</NAME.CASE> (<NO.CASE>43/75</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:56">EU:C:1976:56</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tento závěr by neměl být překvapivý: podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že neexistence prováděcích opatření bez ohledu na formu nebrání tomu, aby se jednotlivec dovolával ustanovení unijního práva majících přímý účinek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Pro ilustraci viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19780309">9. března 1978</DATE>, <NAME.CASE>Simmenthal</NAME.CASE> (<NO.CASE>106/77</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1978:49">EU:C:1978:49</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020917">17. září 2002</DATE>, <NAME.CASE>Baumbast a R</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑413/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:493">EU:C:2002:493</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160204">4. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ince</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑336/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:72">EU:C:2016:72</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Ze strukturálního hlediska Smlouvy tedy byla použitelnost (nynějšího) článku 101 SFEU vnitrostátními soudy dána ode dne vstupu Smlouvy o EHS v platnost. Navíc první a druhý odstavec (nynějšího) článku 101 SFEU vyvolávaly plné účinky ještě před tím, než Rada jednala na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>zmocnění<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> zakotveného v čl. 103 odst. 1 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Jak je rovněž vysvětleno níže, v bodech 58 a 70 až 78 tohoto stanoviska, Rada tyto účinky nikdy neomezila.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V tomto kontextu je nicméně nutno posoudit, do jaké míry byl čl. 101 odst. 1 SFEU skutečně <HT TYPE="ITALIC">přímo účinný</HT> před tím, než Rada přijala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>prováděcí pravidla k čl. 101 odst. 3 SFEU<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Přímý účinek čl. 101 odst. 1 SFEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>V odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem měly žalované a Komise za to, že čl. 101 odst. 1 SFEU neměl přímý účinek před tím, než Rada přijala opatření na základě čl. 103 odst. 2 písm. b) SFEU. Nelze učinit žádný jiný závěr, neboť již v roce 1962 vyložil Soudní dvůr článek 101 SFEU tak, že představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>nedílný celek<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19620406">6. dubna 1962</DATE>, <NAME.CASE>de Geus</NAME.CASE> (<NO.CASE>13/61</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1962:11">EU:C:1962:11</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 52).</P></NOTE>. Dále je důkazem potřebnosti předchozího jednání Rady rozsudek Soudního dvora ve věci Courage a Crehan<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010920">20. září 2001</DATE>, <NAME.CASE>Courage a Crehan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:465">EU:C:2001:465</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>Courage<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>).</P></NOTE>, neboť v této věci byla <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> uznána existence přímého účinku teprve <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, co Rada přijala ve vztahu k článku 101 SFEU prováděcí opatření. Toto ustanovení tak nemohlo mít samo o sobě přímý účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Žalobkyně naopak tento postoj zpochybňují, přičemž se dovolávají především rozhodnutí ve věci SABAM<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19740130">30. ledna 1974</DATE>, <NAME.CASE>BRT a Société belge des auteurs, compositeurs et éditeurs</NAME.CASE> (<NO.CASE>127/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:6">EU:C:1974:6</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>SABAM<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>).</P></NOTE>, když tvrdí, že přímý účinek čl. 101 odst. 1 SFEU nevyžaduje žádná předchozí prováděcí opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Souhlasím s názorem žalobkyň. Domnívám se, že žalované a Komise svým přístupem obrazně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>zapřahají koně za vůz<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury musí být přímý účinek posouzen s přihlédnutím k povaze, systematice a znění dotčeného ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19741204">4. prosince 1974</DATE>, <NAME.CASE>Van Duyn</NAME.CASE> (<NO.CASE>41/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:133">EU:C:1974:133</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Ustanovení má přímý účinek, pokud je dostatečně jasné a přesné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100701">1. července 2010</DATE>, <NAME.CASE>Gassmayr</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑194/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:386">EU:C:2010:386</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170907">7. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>H.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:637">EU:C:2017:637</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bauer a Willmeroth</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑569/16 a C‑570/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:871">EU:C:2018:871</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a bezpodmínečné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140515">15. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Almos Agrárkülkereskedelmi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:328">EU:C:2014:328</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171012">12. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Lombard Ingatlan Lízing</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑404/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:759">EU:C:2017:759</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210114">14. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>RTS infra a Aannemingsbedrijf Norré-Behaegel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑387/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:13">EU:C:2021:13</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přitom není nutné, aby celé ustanovení bylo přímo účinné a přímo doslovně použitelné. Soudní dvůr naopak postupuje s pomocí extrakce: snaží se zjistit, zda lze z (pravděpodobně delšího a složitějšího) ustanovení unijního práva vyvodit konkrétní, použitelné pravidlo chování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760408">8. dubna 1976</DATE>, <NAME.CASE>Defrenne</NAME.CASE> (<NO.CASE>43/75</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:56">EU:C:1976:56</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz též stanovisko generálního advokáta M. Trabucchiho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Defrenne</NAME.CASE> (<NO.CASE>43/75</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:39">EU:C:1976:39</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, výrok), jakož i mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Klohn</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:387">EU:C:2018:387</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Rozsudky ve věci SABAM a ve věci Courage a Crehan jsou vhodnými příklady tohoto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>relačního<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> přístupu k institutu přímého účinku. Ve věci SABAM Soudní dvůr judikoval, že zákaz zakotvený v čl. 85 odst. 1 Smlouvy o EHS (nyní čl. 101 odst. 1 SFEU) může být použit jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>štít<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu</HT> <HT TYPE="ITALIC">ke</HT> zvláštním právům autora písně na to, aby vůči němu nebyla uplatněna doložka o výhradním postoupení zakotvená ve smlouvě uzavřené se společností pro výběr autorských odměn<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>SABAM, bod 16.</P></NOTE>. Podobně ve věci Courage a Crehan Soudní dvůr rozhodl, že totéž ustanovení lze použít jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>meč<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k</HT> nároku na náhradu škody vzniklé ze smluvního ujednání, které je v rozporu s článkem 85 Smlouvy o EHS (nyní článek 101 SFEU)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Courage, body 24 až 26.</P></NOTE>. V obou věcech tak Soudní dvůr extrahoval z článku 101 SFEU <HT TYPE="ITALIC">jako celku</HT> tu část ustanovení, která má přímý účinek mezi jednotlivci: zákaz některých protisoutěžních dohod zakotvený v prvním odstavci tohoto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>SABAM, bod 16, a Courage, body 23 a 24.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Tento zákaz je jednoznačný, stanoví jasnou a vymahatelnou právní povinnost: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>neuzavřeš kartelovou dohodu<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>. S tímto příkazem není spojena žádná podmínka: <HT TYPE="ITALIC">jakékoli</HT> takové dohody mezi podniky jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>neslučitelné s vnitřním trhem<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>. Je to právě toto právo s přímým účinkem, které jednotlivci vyvozují přímo ze Smlouvy, jehož se mohou dovolávat za účelem uplatnění svého nároku a které musí vnitrostátní soudy chránit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kone a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑557/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1317">EU:C:2014:1317</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdila Komise na jednání, není povaha práv chráněných čl. 101 odst. 1 SFEU dotčena <HT TYPE="ITALIC">procesním určením</HT> orgánu podle čl. 103 odst. 2 písm. b) SFEU, který může procesně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>schválit<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> dohodu na základě čl. 101 odst. 3 SFEU. Je totiž zjevné, že v určitých případech soud k přiznání občanskoprávní náhrady škody v případě protisoutěžní činnosti jednoduše pouze potřebuje použít čl. 101 odst. 1 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz například Courage, bod 26.</P></NOTE>. Podobně platí, že soudu stačí použít pouze čl. 101 odst. 2 SFEU, aby rozhodl o oddělení neslučitelných smluvních ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19861218">18. prosince 1986</DATE>, <NAME.CASE>VAG France</NAME.CASE> (<NO.CASE>10/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:502">EU:C:1986:502</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jinými slovy, vzhledem ke <HT TYPE="ITALIC">zvláštní povaze některých nároků</HT> uplatněných u vnitrostátního soudu mohou být jednotlivé složky článku 101 SFEU docela dobře <HT TYPE="ITALIC">oddělitelné</HT>. Za takových okolností se vnitrostátní soudy nemusí dovolávat čl. 101 odst. 3 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Rozsudky ve věci SABAM a ve věci Courage a Crehan <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> výborně ilustrují vztah nezávislosti mezi prvním a třetím odstavcem článku 101 SFEU. Spory v obou těchto věcech vznikly v období, kdy Rada vykonala pravomoci, které jí přiznává čl. 103 odst. 2 písm. b) SFEU,<?PAGE NO="14"?> a svěřila Komisi výlučnou pravomoc přijmout rozhodnutí podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy o EHS (nyní čl. 101 odst. 3 SFEU). Skutečnost, že jiný orgán, Komise, byl pověřen rozhodováním o použitelnosti tehdejšího čl. 85 odst. 3 Smlouvy o EHS, nepředstavovala pro vymahatelnost práv zakotvených v čl. 85 odst. 1 Smlouvy o EHS žádný problém<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz též SABAM, bod 21, a Courage, body 22 a 28.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Tento závěr není dotčen kvalifikací článku 85 Smlouvy o EHS jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>nedílného celku<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> v rozhodnutí ve věci de Geus<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19620406">6. dubna 1962</DATE>, <NAME.CASE>de Geus</NAME.CASE> (<NO.CASE>13/61</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1962:11">EU:C:1962:11</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 52), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19690709">9. července 1969</DATE>, <NAME.CASE>Portelange</NAME.CASE> (<NO.CASE>10/69</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1969:36">EU:C:1969:36</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V uvedené věci se německý distributor chladniček Bosch ve své žalobní odpovědi dovolával článku 85 Smlouvy o EHS za účelem zrušení ujednání o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>zákazu vývozu<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> obsaženého ve smlouvě o autorizovaném prodeji uzavřené se společností Bosch. Skutkové okolnosti této věci však nastaly před vstupem nařízení č. 17/62 v platnost. To znamenalo, že neprobíhalo <HT TYPE="ITALIC">žádné správní řízení</HT>, které by se zabývalo účinky vyplývajícími z čl. 85 odst. 1 a 2 Smlouvy o EHS (nyní čl. 101 odst. 1 a 2 SFEU). Za těchto okolností neměl Soudní dvůr jinou možnost než i nadále přiznávat dotčené dohodě účinky, <HT TYPE="ITALIC">dokud nebude probíhat správní řízení</HT>, které by se zabývalo případným použitím čl. 85 odst. 3 Smlouvy o EHS (nyní čl. 101 odst. 3 SFEU)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19620406">6. dubna 1962</DATE>, <NAME.CASE>de Geus</NAME.CASE> (<NO.CASE>13/61</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1962:11">EU:C:1962:11</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 51 až 53).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>V rámci takto vymezeného skutkového stavu pak Soudní dvůr rozhodl, že článek 85 Smlouvy o EHS je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>nedílným celkem<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Tamtéž, s. 52.</P></NOTE>. Opačný výklad by vedl k nepřípustnému výsledku: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>zneplatnění smluv od počátku ještě předtím, než bude vůbec možné určit, na které dohody se článek 85 jako celek vztahuje<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Tamtéž.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Rozsudek ve věci de Geus tak byl vydán ve světle institucionálního pochybení spočívajícího v nezajištění správního mechanismu, který by se zabýval účinky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>použitelnosti [článku 85 Smlouvy o EHS] od vstupu Smlouvy v platnost<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Tamtéž, s. 51.</P></NOTE>. Jak správně uvádí Kontrolní úřad ESVO, v uvedené době nevyvstala otázka přímého účinku (a tedy individuálního dovolání se čl. 85 odst. 1 Smlouvy o EHS před vnitrostátními soudy), neboť rozhodnutí ve věci de Geus bylo vydáno <HT TYPE="ITALIC">dříve</HT>, než Soudní dvůr poprvé objasnil pojem přímého účinku ustanovení Smlouvy o EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19630205">5. února 1963</DATE>, <NAME.CASE>van Gend &amp; Loos</NAME.CASE> (<NO.CASE>26/62</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1963:1">EU:C:1963:1</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 13).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Ze všech těchto důvodů dovozuji, že z rozsudku Soudního dvora vydaného v roce 1962 za velmi odlišných právních a ústavních okolností lze čerpat pouze velmi omezené poznatky. A sice, při neexistenci jakéhokoli přímého účinku ustanovení Smlouvy by totiž přirozeně byla rozhodující pouze otázka výslovně přiznané pravomoci správního vymáhání, resp. její neexistence.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Nepřesvědčily mne ani argumenty žalovaných, pokud jde o rozhodnutí ve věcech Asjes a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19860430">30. dubna 1986</DATE>, <NAME.CASE>Asjes a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>209/84 až 213/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:188">EU:C:1986:188</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>Asjes<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>).</P></NOTE> a Saeed Flugreisen a Silver Line Reisebüro<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19890411">11. dubna 1989</DATE>, <NAME.CASE>Saeed Flugreisen a Silver Line Reisebüro</NAME.CASE> (<NO.CASE>66/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:140">EU:C:1989:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>Saeed<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>).</P></NOTE>, kterých se žalované dovolávají na podporu svého postoje k otázce přímého účinku čl. 101 odst. 1 SFEU. Tyto věci nebyly rozhodnuty za situace, kdy by se účastník řízení dovolával přímého účinku tohoto ustanovení. Dotčená otázka se naopak týkala automatické <HT TYPE="ITALIC">neplatnosti</HT> státem schválených tarifů leteckých společností podle čl. 85 odst. 2 Smlouvy o EHS před tím, než správní orgán rozhodl o jejich slučitelnosti s čl. 85 odst. 3 Smlouvy o EHS, ať již na základě systému použitelného v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>přechodném období<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> uvedeného v článcích 88 a 89 Smlouvy o EHS (nyní články 104 a 105 SFEU), nebo na základě nařízení<?PAGE NO="15"?> č. 3975/87<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Saeed, bod 29, a Asjes, body 52 až 56 a 59.</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že ani <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>orgány členských států<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Saeed, body 4 a 29, a Asjes, bod 57.</P></NOTE>, ani Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Saeed, body 4 a 29, a Asjes, bod 59.</P></NOTE> nerozhodly o použitelnosti článku 85 Smlouvy o EHS na dotčené dohody, Soudní dvůr rozhodl, že tyto dohody nelze považovat za neplatné od počátku pouze z toho důvodu, že by článek 85 Smlouvy o EHS na dotčené dohody použitelný být mohl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Rozsudky ve věcech Asjes a další a Saeed Flugreisen a Silver Line Reisebüro jsou tak rovněž chyceny v pasti tehdy použitelné logiky: v případech, kdy orgány členských států ani Komise nepřijaly žádné správní rozhodnutí týkající se dané údajně protisoutěžní dohody nebo praxe podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy o EHS, ale <HT TYPE="ITALIC">stále</HT> <HT TYPE="ITALIC">existovala možnost jejího budoucího retroaktivního schválení</HT> v rámci tehdy existujícího režimu, bylo zjevné, že hospodářské subjekty musely mít možnost v dobré víře předpokládat, že platnost jejich obchodních vztahů nebyla automaticky ukončena, <HT TYPE="ITALIC">dokud</HT> dotčené správní orgány o jejich dohodách nebo praxi nerozhodly<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Obdobně viz úvahy Soudního dvora v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19610322">22. března 1961</DATE>, <NAME.CASE>S. N. U. P. A. T. v. Vysoký úřad</NAME.CASE> (<NO.CASE>42/59 a 49/59</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1961:5">EU:C:1961:5</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 87).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V projednávané věci je ještě důležitější skutečnost, že se žalované <HT TYPE="ITALIC">nemohou dovolávat rizika střetu</HT> vyplývajícího z případného retroaktivního schválení dotčeného jednání. Systém <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>vynětí<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/> dle nařízení č. 1/2003, ve znění pozdějších změn, které zrušilo předchozí režim podle nařízení č. 17/62 a č. 3975/87, totiž neumožňuje přijetí opatření se zpětným účinkem. Jak dále názorně dokazuje čl. 34 odst. 1 nařízení č. 1/2003, dohody, které skutečně spadaly do oblasti působnosti nařízení č. 17/62 a č. 3975/87 a které <HT TYPE="ITALIC">byly</HT> Komisi oznámeny, pozbyly platnosti s účinností od <DATE ISO="20040501">1. května 2004</DATE>. Jinými slovy, i kdyby žalované oznámily své dohody Komisi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Aspekt, který žalobkyně v původním řízení popírají, jehož ověření však v konečném důsledku přísluší předkládajícímu soudu.</P></NOTE>, tato oznámení by v žádném případě nefungovala jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>zarážka<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>, pokud jde o další osud uvedených dohod v rámci systému zavedeného nařízením č. 1/2003.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Opět je tedy na místě zdůraznit především to, že za okolností daných v projednávané věci není dána klíčová vnitřní soudržnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>kogentního pravidla dle článku 101 SFEU<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> ani potřeba právní jistoty hospodářských subjektů. Tato možnost již delší dobu neexistuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Souhrnně lze uvést, že je tedy zřejmé, že čl. 101 odst. 1 SFEU a jemu předcházející ustanovení byly přímo použitelné od vstupu Smlouvy o EHS v platnost. Tato ustanovení si zachovala přímý účinek po celou tuto dobu, aby jednotlivci mohli uplatňovat svá práva u příslušných vnitrostátních soudů. A především tato nezávislá pravomoc svěřená vnitrostátním soudům spočívající v právu uplatňovat čl. 101 odst. 1 SFEU v souladu s touto pravomocí a v souladu s typem řízení, které je před nimi na základě vnitrostátního práva vedeno nebyla ve skutečnosti Radou nikdy omezena prostřednictvím aplikace ustanovení, které je nyní článkem 103 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Stále však chybí odpověď na otázku, zda existují nebo existovala nějaká omezení, pokud jde o uplatnění <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> čl. 101 odst. 1 SFEU na konkrétní věc týkající se odvětví letecké dopravy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Působnost <HT TYPE="NORMAL">ratione materiae</HT> čl. 101 odst. 1 SFEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Žalované a Komise tvrdí, že jelikož Rada nevykonala pravomoc podle čl. 103 odst. 2 písm. c) SFEU, aby celé odvětví letecké dopravy otevřela pravidlům hospodářské soutěže obsaženým ve Smlouvě, nemohly vnitrostátní soudy při projednávání žaloby podané na základě čl. 101 odst. 1 SFEU prohlásit tyto dohody za neslučitelné. A to, i kdyby byl k dispozici přímý účinek. Tyto účastnice řízení zdůrazňují specifické vyloučení celého odvětví letecké dopravy z působnosti nařízení č. 17/62 a pouze částečné otevření pravidel hospodářské soutěže pro leteckou dopravu spočívající v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>letech v rámci EU<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> prostřednictvím nařízení č. 3975/87. Teprve od <DATE ISO="20040501">1. května 2004</DATE>, data použitelnosti nařízení č. 1/2003, ve znění pozdějších změn, by bylo bývalo odvětví letecké dopravy otevřeno pravidlům unijního práva hospodářské soutěže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz článek 45 nařízení č. 1/2003.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>S touto argumentací se neztotožňuji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Na základě čl. 103 odst. 1 SFEU je Rada pověřena, aby přijímala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>[n]ařízení nebo směrnice potřebné k provedení zásad uvedených v<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> článku 101 SFEU. Článek 103 odst. 2 SFEU dále uvádí příklady toho, jakým způsobem může Rada toto cíle dosáhnout. V písmenu c) se uvádí, že Rada může <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>podrobněji vymezit v případě potřeby rozsah uplatňování článk[u] 101 [SFEU] v jednotlivých hospodářských odvětvích<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Výslovně <HT TYPE="ITALIC">dispozitivní</HT> povaha takového postupu je to, co písmeno c) odlišuje od písmena b) čl. 103 odst. 2 SFEU a požadavku na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>dodání obsahu<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/> čl. 101 odst. 3 SFEU. Odkaz na slova <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>v případě potřeby<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Podobně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>v případě potřeby<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> v češtině; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>in voorkomende gevallen<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> v nizozemštině; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>eventualmente<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> v italštině; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>le cas échéant<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/> ve francouzštině; <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>gegebenfalls<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> v němčině; nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>eventualmente<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> ve španělské jazykové verzi.</P></NOTE> v písmenu c) tohoto článku totiž jasně naznačuje, že oblast působnosti zásad obsažených v článku 101 SFEU měla, <HT TYPE="ITALIC">coby obecné pravidlo</HT>, pokrývat celé hospodářství, přičemž Rada má rozhodovat o tom, zda se od tohoto obecného stavu odchýlit v rámci jeho konkrétních odvětví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Požadavek jednotného trhu, z něhož tento mechanismus vychází, je zvláštní: oblast působnosti článku 101 SFEU přirozeně mohla být koncipována s cílem postupně, po <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>stravitelných<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/> kouscích, rozšířit oblast působnosti unijního práva hospodářské soutěže. Tímto způsobem, pokud jde o konkrétní odvětví dopravy, stejně jak to bylo učiněno v případě společné zemědělské politiky, mohla být dána přednost těmto odvětvovým (specifickým) přístupům před (obecnými) pravidly hospodářské soutěže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>V tomto ohledu viz článek 42 SFEU a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171114">14. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>APVE a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑671/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:860">EU:C:2017:860</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>To se však nestalo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Asjes, bod 45.</P></NOTE>. Podle mého názoru, a zejména ve světle struktury článků 101 a 103 SFEU, je tak východiskem Smlouvy použití pravidel hospodářské soutěže v plném rozsahu na všechna odvětví hospodářství. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, stanovila Smlouva obecně neomezenou působnost <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> článku 101 SFEU v zájmu uskutečnění fungujícího jednotného trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990601">1. června 1999</DATE>, <NAME.CASE>Eco Swiss</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:269">EU:C:1999:269</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, podřízenou pouze oné možnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/>v případě potřeby<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/>, kdy by došlo ke specifickému odvětvovému vyloučení zakotvenému v čl. 103 odst. 2 písm. c) SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí žalované a Komise, nařízení č. 17/62 a č. 3975/87 nejsou dokladem toho, že Rada usilovala o omezení působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione</HT> <HT TYPE="ITALIC">materiae</HT> čl. 101 odst. 1 SFEU. Nařízení č. 17/62 totiž v zásadě zavedlo <HT TYPE="ITALIC">procesní</HT> systém pro uplatňování (tehdejšího) čl. 85 odst. 1 a 3<?PAGE NO="17"?> Smlouvy o EHS (nyní čl. 101 odst. 1 a 3 SFEU) Komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz například druhý, šestý a osmý bod odůvodnění nařízení č. 17/62. Viz též článek 2, čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 3 tohoto nařízení.</P></NOTE>. Neuvádělo nic o působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> čl. 101 odst. 1 SFEU. Podobně i nařízení Rady (EHS) č. 141/62, kterým se mění nařízení č. 17/62, pouze stanovilo, že <HT TYPE="ITALIC">správní</HT> systém zavedený nařízením č. 17/62 se nevztahuje na odvětví dopravy (a tedy na leteckou dopravu)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Jak je vysvětleno v prvním bodu odůvodnění nařízení č. 141/62 (Zvláštní vydání <HT TYPE="ITALIC">Úředního věstníku Evropské unie</HT> v anglickém jazyce, série I 1959-1962, s. 291; do českého jazyka nebylo přeloženo). Viz též článek 1 nařízení č. 141/62.</P></NOTE>. Toto vyloučení se však netýká působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> čl. 101 odst. 1 SFEU při uplatňování tohoto ustanovení na odvětví letecké dopravy vnitrostátními soudy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Nařízení č. 3975/87 konečně částečně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>zapojilo<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> odvětví letecké dopravy, a to pouze pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">správní</HT> uplatňování unijních pravidel hospodářské soutěže. Jak je vysvětleno v druhém bodě odůvodnění uvedeného nařízení, toto částečné zapojení letecké dopravy bylo nezbytné vzhledem k tomu, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>Komise [neměla] prostředky pro přímé šetření případů v letecké dopravě, ve kterých je podezření z porušení článků 85 a 86 Smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Druhý bod odůvodnění nařízení č. 3975/87.</P></NOTE>. Opět je však nutno podotknout, že toto nařízení neobsahuje žádné omezení oblasti působnosti čl. 101 odst. 1 SFEU v rámci soukromoprávní žaloby na náhradu škody podané u vnitrostátních soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Jinými slovy, celý mechanismus údajného vyloučení odvětví letecké dopravy z (nynějšího) článku 101 SFEU byl omezen na <HT TYPE="ITALIC">správní</HT> vymáhání zásad obsažených v tomto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Jak Komise sama uvedla ve svém vyjádření ve věci Asjes, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>neexistence prováděcích opatření zmíněných v článku 87 [týkajících se <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> článku 85 Smlouvy o EHS] neznamená, že vnitrostátní soudy nemohou být případně vyzvány, aby rozhodly o slučitelnosti dohody nebo určité praxe s pravidly hospodářské soutěže, neboť tato pravidla mají přímý účinek<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>.</P></NOTE>. Nařízení č. 17/62 a č. 3975/87 neměla vliv na <HT TYPE="ITALIC">soudní</HT> uplatňování zásad, které jsou nyní obsaženy v čl. 101 odst. 1 SFEU, vnitrostátními soudy v rámci příslušných pravomocí, kterými disponovaly nezávisle na základě vnitrostátního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Jak již bylo uvedeno výše v bodech 43 až 47 tohoto stanoviska, tato nařízení tím, že pouze svěřila správní pravomoc zabývat se určitými šetřeními případných porušení práva hospodářské soutěže, nepřímo přiznala též pravomoc provádění soudního přezkumu těchto správních rozhodnutí (viz článek 9 nařízení č. 17/62, resp. článek 7 nařízení č. 3975/87). Znovu je však nutno zopakovat, že tato ustanovení přirozeně neměla žádný dopad na jiné potenciální případy uplatnění článku 101 SFEU soudem v rámci <HT TYPE="ITALIC">jiného druhu řízení</HT>, v němž mohla otázka tohoto uplatnění u vnitrostátních soudů vyvstat.</P></NOTE>. V tomto ohledu se totiž ztotožňuji se stanoviskem žalobkyň a Kontrolního úřadu ESVO: tato <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>paralelní cesta<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> možného vymáhání zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU zůstala sekundární právní úpravou přijatou Radou nedotčena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Neexistence jakéhokoli specifického pravidla ve vnitrostátním právu, kterým by bylo upraveno uplatňování článku 101 SFEU soudy, tak nemůže bránit tomu, aby Rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu) použil čl. 101 odst. 1 SFEU na odvětví letecké dopravy, pokud se tohoto ustanovení některý z účastníků řízení před tímto soudem dovolává v rámci své žaloby na vydání deklaratorního rozsudku a přiznání náhrady škody vzniklé z protisoutěžního jednání žalovaných v souvislosti s lety mezi EU a třetími zeměmi uskutečněnými před 1. květnem 2004.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vztah mezi článkem 53 Dohody o EHP a pravidly hospodářské soutěže stanovenými primárním unijním právem</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Norská vláda a Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že jelikož článek 53 Dohody o EHP je v podstatě totožný s článkem 101 SFEU, vyžaduje zásada stejnorodosti jednotný výklad těchto dvou ustanovení. Na jednání Kontrolní úřad ESVO rovněž upřesnil, že neexistence ustanovení<?PAGE NO="18"?> rovnocenného článku 104 SFEU v Dohodě o EHP nebude mít dopad na takovýto stejnorodý výklad článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP, neboť v každém případě platí, že článek 104 SFEU neomezuje článek 101 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Komise souhlasí s tím, že článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP musí být vykládány ve vzájemném souladu. Na jednání však zpochybnila to, zda by neexistence ustanovení rovnocenného článku 104 SFEU neměla na plnění tohoto úkolu vliv zejména z důvodu, že by články 104 a 105 SFEU měly za následek odnětí pravomoci vnitrostátních soudů uplatnit přímo čl. 101 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Žalované zastávají v tomto ohledu v zásadě stejný postoj jako Komise. Podle jejich názoru <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>přechodný režim<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/> podle článků 104 až 105 SFEU bránil přímému účinku čl. 101 odst. 1 SFEU, takže čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP musí být rovněž vykládán tak, že neměl přímý účinek před tím, než Smíšený výbor prohlásil nařízení č. 1/2003 za použitelné v EHP od <DATE ISO="20050519">19. května 2005</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Ve světle závěrů učiněných v oddílu B tohoto stanoviska sdílím názor norské vlády a Kontrolního úřadu ESVO.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Je nesporné, že Dohoda o EHP je nedílnou součástí unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990615">15. června 1999</DATE>, <NAME.CASE>Andersson a Wåkerås-Andersson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑321/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:307">EU:C:1999:307</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200402">2. dubna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Ruska Federacija</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑897/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:262">EU:C:2020:262</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Ustanovení Dohody o EHP, která jsou bezpodmínečná a dostatečně přesná, mají v členských státech přímý účinek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>V tomto ohledu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760205">5. února 1976</DATE>, <NAME.CASE>Conceria Bresciani</NAME.CASE> (<NO.CASE>87/75</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:18">EU:C:1976:18</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19821026">26. října 1982</DATE>, <NAME.CASE>Kupferberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>104/81</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1982:362">EU:C:1982:362</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o Dohodu o EHP, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970122">22. ledna 1997</DATE>, <NAME.CASE>Opel Austria v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑115/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:1997:3">EU:T:1997:3</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že podle zásady stejnorodosti platí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Viz články 6, 105 a 106 Dohody o EHP a článek 3 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora.</P></NOTE>, že ustanovení Dohody o EHP, která jsou v podstatě totožná s ustanoveními Smlouvy, musí být vykládána jednotně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030923">23. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Ospelt a Schlössle Weissenberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑452/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:493">EU:C:2003:493</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091006">6. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑153/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:618">EU:C:2009:618</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Článek 101 SFEU i článek 53 Dohody o EHP stanoví zákaz, účinek tohoto zákazu a případné výjimky z tohoto zákazu. S ohledem na zásadu stejnorodosti tak musí být tato dvě ustanovení vykládána jednotně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Viz obdobně rozsudek Soudu ESVO ze dne <DATE ISO="20180530">30. května 2018</DATE>, Fjarskipti v. Síminn (E-6/17, Zpráva Soudního dvora ESVO 2018, s. 81, bod 28).</P></NOTE>. Stejně jako je tomu v případě čl. 101 odst. 1 SFEU, tak musí být i v případě čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP konstatováno, že toto ustanovení má přímý účinek a zakládá práva dotčeným jednotlivcům, která musí vnitrostátní soudy chránit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Tamtéž, body 29 a 32 a citovaná judikatura. Viz též rozsudek Soudu ESVO ze dne <DATE ISO="20180917">17. září 2018</DATE>, Nye Kystlink AS v. Color Group AS a Color Line AS (E-10/17, Zpráva Soudního dvora ESVO 2018, s. 293, bod 71).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>S ohledem na rovnocennost účinků článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP neshledávám jako přípustnou možnost, aby se mé závěry specifikované v bodech 55 až 68 tohoto stanoviska a týkající se čl. 101 odst. 1 SFEU jakkoli lišily od závěrů vyvozených ve vztahu k čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Vnitrostátní soudy tedy mohou použít čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP za účelem konstatování neslučitelnosti určitých protisoutěžních jednání s tímto ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Z důvodů obdobných důvodům týkajícím se článku 101 SFEU je třeba rovněž odmítnout argumenty žalovaných týkající se omezené působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Je pravda, že článek 1 protokolu 21 Dohody o EHP upřesňuje, že Kontrolní úřad ESVO musí nejprve <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>provádět zásady uvedené v<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/> článku 53 Dohody o EHP. Přinejmenším v tomto smyslu toto ustanovení odráží článek 103 SFEU. Žádná skutečnost ve spise však nenasvědčuje<?PAGE NO="19"?> tomu, že byl článek 1 protokolu 21 Dohody o EHP použit k omezení buď oblasti působnosti článku 53 Dohody o EHP, nebo pravomoci vnitrostátních soudů toto ustanovení uplatňovat. Jak jsem totiž vysvětlil v bodech 76 až 78 tohoto stanoviska, jednotlivé akty sekundárního práva přijaté Radou na základě čl. 103 odst. 2 písm. c) SFEU a začleněné do Dohody o EHP ode dne jejího oznámení nikdy neměly za následek omezení působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> článku 53 Dohody o EHP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Neexistence ustanovení rovnocenného článku 104 SFEU v Dohodě o EHP nemá na tento závěr vliv. Jak jsem vysvětlil v bodě 44 tohoto stanoviska, účinkem článku 104 SFEU není omezení strukturální působnosti nebo uplatnění článku 101 SFEU. Neexistence takového ustanovení tak nemůže ovlivnit oblast působnosti ani uplatnění článku 53 Dohody o EHP. Smyslem článku 104 SFEU v každém případě bylo překlenout období mezi vstupem v platnost pravidel hospodářské soutěže ve Smlouvě a okamžikem, kdy Rada přijme opatření, aby zavedla správní mechanismus, který by se zabýval článkem 101 SFEU a zejména jeho třetím odstavcem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Viz výše, body 30 až 33 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Takové přechodné období však v případě Dohody o EHP nikdy ani nenastalo. Nařízení č. 17/62, č. 141/62 a č. 3975/87 se podle přílohy XIV stala součástí Dohody o EHP ode dne oznámení této dohody. Podobně ani článek 56 Dohody o EHP nemá na tento závěr vliv, neboť toto ustanovení pouze stanoví sdílenou (a duopolizovanou) pravomoc mezi Komisí a Kontrolním úřadem ESVO k uplatňování článku 53 Dohody o EHP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Viz bod 29 sdělení o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Kontrolním úřadem ESVO při použití článků 53 a 54 Dohody o EHP (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="112" PAGE.FIRST="7" DATE.PUB="1995">Úř. věst. 1995, C 112, s. 7</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Podle mého názoru tedy neexistují ani žádná omezení působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione</HT> <HT TYPE="ITALIC">materiae</HT> čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, která by bránila možnosti žalobkyň dovolávat se přímého účinku čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP před předkládajícím soudem v rámci jejich žaloby na vydání deklaratorního rozsudku a přiznání náhrady škody ve vztahu k jednání žalovaných, které spočívalo v koordinaci různých složek ceny, jež měly být účtovány u služeb letecké nákladní dopravy u letů mezi zeměmi EHP, které nejsou členskými státy EU, a třetími zeměmi, před 19. květnem 2005.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Z širší perspektivy: veřejnoprávní a soukromoprávní vymáhání pravidel hospodářské soutěže</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Přestože je to též součástí otázky položené předkládajícím soudem, nedomnívám se s ohledem na závěry, které jsem již v tomto stanovisku učinil, že by bylo nutné věnovat se samostatně povaze článku 6 nařízení č. 1/2003. Jak je totiž uvedeno v předchozích oddílech, soudy členských států mají vždy pravomoc uplatňovat čl. 101 odst. 1 SFEU (resp. věcný zákaz obsažený v tomto ustanovení) v <HT TYPE="ITALIC">rámci svých příslušných pravomocí a pro účely řízení, která jsou u nich vedena</HT>. Soudní dvůr tak nemusí v kontextu projednávané věci posuzovat, zda a od kterého konkrétního okamžiku existoval i v rámci sekundárního práva <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0110" REF.END="QE0110"/>zdroj<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/> zmocnění dle článku 6 nařízení č. 1/2003.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Opětovně bych chtěl zdůraznit slova <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0111" REF.END="QE0111"/>v rámci svých <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0112" REF.END="QE0112"/>příslušných pravomocí<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="2018" ID="QE0112"/> <QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/>, které tyto vnitrostátní soudy již požívají na základě vnitrostátního práva. Jak správně podotýkají žalované a Komise, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0113" REF.END="QE0113"/>přechodný režim<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/> dle článků 103 a 104 SFEU nepřiznal vnitrostátním soudům žádné výslovné pravomoci. Vnitrostátní soudy totiž nemohou při neexistenci výslovné vnitrostátní právní úpravy v tomto ohledu odvozovat z čl. 101 odst. 1 SFEU nebo čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP pravomoci k provádění šetření nebo stíhání, které by byly obdobné těm, jež jsou svěřeny příslušným správním orgánům členských států, které jsou obvykle pověřeny vyšetřováním<?PAGE NO="20"?> porušení práva hospodářské soutěže v rámci specifických správních, či dokonce trestních řízení. Obdobně však ale také platí, že tento rámec <HT TYPE="ITALIC">nemohl vnitrostátním soudům nic odejmout</HT>. Jednoduše řečeno, tento ústavní rámec vnitrostátním soudům nic nepřiznal, ale ani neodňal. Cílem žádné formy primárního ani sekundárního unijního práva nebylo omezit pravomoc vnitrostátních soudů přímo uplatňovat čl. 101 odst. 1 SFEU nebo čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, pokud jsou tato ustanovení před těmito soudy uplatňována ve věci, kterou projednávají, za účelem ochrany subjektivních práv odvozených z unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Žaloba na náhradu škody podaná žalobkyněmi v projednávané věci je názorným příkladem tohoto argumentu. Stejně jako jakýkoli jiný vnitrostátní soud v Evropské unii má předkládající soud pravomoc dospět ke zjištění takové odpovědnosti na základě relevantních vnitrostátních pravidel. Pro účely posouzení protiprávního jednání, z něhož tato odpovědnost vznikla, je otázka, zda určitý podnik porušil své právní povinnosti nebo nikoli, typicky prvním aspektem, který je nutno v tomto ohledu prokázat. Toto posouzení je však přirozeně součástí (soukromoprávního) rozhodnutí o potenciální odpovědnosti, nikoli veřejnoprávním režimem vymáhání (ze strany správního orgánu).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Pokud by tomu bylo jinak, měly by takové vymáhací žaloby vždy pouze povahu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0114" REF.END="QE0114"/>následných<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/> žalob, neboť by byly v podstatě závislé na předchozím veřejnoprávním konstatování v tomto smyslu (jehož rozsah by byl pravděpodobně totožný). Ve všech ostatních případech by byly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0115" REF.END="QE0115"/>samostatné<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/> žaloby vyloučeny z oblasti působnosti čl. 101 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Tento náhled (resp. nepochybně takovýto výsledek) je však jednoduše neslučitelný s povahou daného systému a judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz mimo jiné rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010920">20. září 2001</DATE>, <NAME.CASE>Courage a Crehan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:465">EU:C:2001:465</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060713">13. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Manfredi a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑295/04 až C‑298/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:461">EU:C:2006:461</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121106">6. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Otis a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑199/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:684">EU:C:2012:684</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130606">6. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Donau Chemie a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑536/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:366">EU:C:2013:366</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110614">14. června 2011</DATE>, <NAME.CASE>Pfleiderer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑360/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:389">EU:C:2011:389</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140605">5. června 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kone a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑557/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1317">EU:C:2014:1317</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190314">14. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Skanska Industrial Solutions a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑724/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:204">EU:C:2019:204</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Otis Gesellschaft a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑435/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1069">EU:C:2019:1069</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. S ohledem na poměrně velké důkazní břemeno, které bude patrně muset unést kterýkoli žalobce v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0116" REF.END="QE0116"/>samostatných<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/> soukromoprávních žalobách na porušení práva hospodářské soutěže, lze jistě očekávat, že takovéto žaloby budou v praxi vzácné. Rozhodnutí veřejnoprávního orgánu, jako je Komise, v souběžném či předcházejícím šetření tak patrně bude mít pro <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0117" REF.END="QE0117"/>samostatné<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/> žaloby prvořadý význam<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Též za účelem zabránění vzniku rizika protichůdných rozhodnutí – viz obecně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001214">14. prosince 2000</DATE>, <NAME.CASE>Masterfoods a HB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑344/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:689">EU:C:2000:689</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), vedoucí v případě potřeby k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0118" REF.END="QE0118"/>žádosti dle rozhodnutí ve věci Zwartveld<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/> – viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900713">13. července 1990</DATE>, <NAME.CASE>Zwartveld a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑2/88-IMM</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:315">EU:C:1990:315</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Je však nesprávné tvrdit, že z právního hlediska potřeba soudržnosti a koordinace v této oblasti práva znamená nutnost bránit vnitrostátním soudům ve výkonu jejich funkcí podle unijního a vnitrostátního práva: ochraně individuálních práv vyplývajících rovněž z ustanovení unijního práva majících přímý účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Zvláštní povaha takovéto teze bude ještě zřejmější, pokud vezmeme v úvahu obvyklý způsob, jakým je vymáhána jakákoli jiná oblast správního práva, ať již jde například o právo životního prostředí, veřejné zdraví, veřejnou bezpečnost nebo pravidla týkající se bezpečnosti práce. V těchto oblastech patrně bude existovat zvláštní, specializovaný veřejnoprávní orgán na vnitrostátní úrovni, který je pověřen dohledem a vymáháním relevantních hmotněprávních norem. Tvrdil by však někdo, že pouze z toho důvodu, že určitý veřejnoprávní orgán neprováděl šetření či stíhání (nebo je i prováděl, ale z nějakého důvodu řízení zastavil nebo rozsah správního řízení omezil), nemohou z téhož chování případně poškozené osobě vzniknout soukromoprávní nároky na náhradu škody?</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Ze všech těchto důvodů nemohu souhlasit s podnětnou analýzou High Court of England and Wales (Vrchní soud Anglie a Walesu) ve věci Emerald Supplies Ltd v. British Airways Plc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Rozsudek High Court of Justice of England and Wales (Chancery Division) [Vrchní soud pro Anglii a Wales (Soud lorda kancléře)] ze dne <DATE ISO="20171004">4. října 2017</DATE> ve věci Emerald Supplies Ltd v. British Airways Plc [2017] EWHC 2420 (Ch), jak byl potvrzen rozhodnutím Court of Appeal of England and Wales (Civil Division) [odvolací soud pro Anglii a Wales (občanskoprávní senát)] ze dne <DATE ISO="20190129">29. ledna 2019</DATE> ve věci La Gaitana Farms SA a další v. British Airways Plc [2019] EWCA Civ 37.</P></NOTE>, jíž se dovolává předkládající soud a která byla předmětem diskuse mezi účastníky řízení v projednávané věci. Jak jsem se pokoušel zdůraznit již v předchozích oddílech tohoto stanoviska, zaprvé pravomoc vnitrostátních soudů uplatňovat podstatu čl. 101 odst. 1 SFEU nezávisle v rámci jejich příslušných pravomocí již zakotvených ve vnitrostátním právu, jako například v řízení o žalobě na náhradu škody, nevyžadovala na rozdíl od správního vymáhání žádné výslovné ustanovení o zmocnění podle unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Srov. s rozhodnutím ve věci Emerald Supplies Ltd v British Airways Plc [2017] EWHC 2420 (Ch), [41] až [52].</P></NOTE>. Zadruhé rozsudky ve věcech de Geus, Asjes a Saeed jsou podle mého názoru částečně obsoletní. Nelze je použít na zvláštní okolnosti dané ve věci v původním řízení, neboť ve věci v původním řízení ve skutečnosti nevyvstává žádná z otázek, které byly podmínkou pro přístup přijatý v uvedených věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Srov. s rozhodnutím ve věci Emerald Supplies Ltd v British Airways Plc [2017] EWHC 2420 (Ch), [53] až [63].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Jinými slovy, ačkoli plně uznávám potřebu vnitřní soudržnosti článku 101 SFEU, jednoduše se neztotožňuji ve specifickém kontextu projednávané věci s redukcí <HT TYPE="ITALIC">pars pro toto</HT> navrhovanou některými zúčastněnými stranami. Skutečnost, že <HT TYPE="ITALIC">část řízení</HT> pro správní uplatnění článku 101 SFEU byla v určité etapě <HT TYPE="ITALIC">centralizována</HT>, nemůže znamenat, že <HT TYPE="ITALIC">nikdo jiný</HT> nemohl uplatnit <HT TYPE="ITALIC">podstatu</HT> vycházející z tohoto ustanovení, a to včetně případů, kdy výjimky nebo vynětí zjevně nejsou možné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Řízení v projednávané věci bylo vskutku zajímavou cestou do minulosti, pokud ne přímo cvičením z právní archeologie, když se některé události datují dokonce do roku 1962. Byť je však toto stanovisko do značné míry vymezeno tímto nyní obsoletním právním rámcem, logika, kterou sleduje, zastaralá není. Na strukturální úrovni jsou ustanovení unijního práva, která mají přímý účinek, obecně vymahatelná u vnitrostátních soudů bez ohledu na případnou centralizaci správní pravomoci (či její části) k vymáhání těchto ustanovení u určitých správních orgánů. V konkrétním kontextu práva hospodářské soutěže to znamená, že se podniky, které porušují pravidla poctivé hospodářské soutěže, nemohou schovávat za to, že nedošlo ke správnímu vymáhání, a musí počítat s tím, že žaloby na náhradu škody budou údajnými poškozenými podávány přímo u příslušných soudů členských států.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžnou otázku položenou Rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) odpověděl následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0119" REF.END="QE0119"/>Strana údajně poškozená koordinací různých složek ceny, jež měly být účtovány leteckými dopravci u služeb letecké nákladní dopravy u letů mezi letišti v rámci Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru, jakož i u letů mezi letišti nacházejícími se na těchto územích a třetími zeměmi, se může dovolávat porušení čl. 101 odst. 1 SFEU a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru před vnitrostátním soudem za účelem získání náhrady škody od těchto dopravců, a to i za období, během kterého byly stále použitelné články 104 a 105 SFEU.<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>