<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑481/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CJ0481</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2101">EU:C:2014:2101</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>6</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20140717">17. 7. 2014</DATE> – VĚC C‑481/13</P><P>QURBANI</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního Dvora (čtvrtého senátu)</HT></P><P><DATE ISO="20140717">17. července 2014</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Ženevská úmluva ze dne <DATE ISO="19510728">28. července 1951</DATE> o právním postavení uprchlíků</KEYWORD><KEYWORD>Článek 31</KEYWORD><KEYWORD>Státní příslušník třetí země, který na území jednoho členského státu vstoupil přes území jiného členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Využití služeb převaděče</KEYWORD><KEYWORD>Neoprávněný vstup a neoprávněný pobyt</KEYWORD><KEYWORD>Předložení padělaného pasu</KEYWORD><KEYWORD>Trestní sankce</KEYWORD><KEYWORD>Nedostatek pravomoci Soudního dvora</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑481/13,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht Bamberg (Německo), ze dne <DATE ISO="20130829">29. srpna 2013</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20130909">9. září 2013</DATE>, v trestním řízení proti</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><P><HT TYPE="BOLD">Mohammadu Ferooz Qurbanimu,</HT></P></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),</P><P>ve složení L. Bay Larsen (zpravodaj), předseda senátu, M. Safjan, J. Malenovský, A. Prechal a K. Jürimäe, soudci,</P><P>generální advokátka: E. Sharpston,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za M. Qurbaniho M. Kochem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za Staatsanwaltschaft Würzburg D. Geuderem, Leitender Oberstaatsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a A. Wiedmann, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu M. Bulterman a J. Langerem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi W. Bogensbergerem a M. Condou-Durande, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, podepsané v Ženevě dne <DATE ISO="19510728">28. července 1951</DATE>, která vstoupila v platnost dne <DATE ISO="19540422">22. dubna 1954</DATE> [<HT TYPE="ITALIC">Recueil des traités des Nations unies</HT>, sv. 189, s. 150, č. 2545 (1954), dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Ženevská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>], k níž byl připojen Protokol týkající se právního postavení uprchlíků ze dne <DATE ISO="19670131">31. ledna 1967</DATE>, jenž vstoupil v platnost dne <DATE ISO="19671004">4. října 1967</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení proti M. F. Qurbanimu pro trestné činy padělaní písemných dokumentů, neoprávněného vstupu, neoprávněného pobytu a neoprávněného pobytu bez cestovního pasu.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></P></TI></TITLE><P>Ženevská úmluva</P><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 31 Ženevské úmluvy, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Uprchlíci, kteří se nezákonně zdržují v zemi, do které se uchýlili<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="031.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Smluvní státy se zavazují, že nebudou stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, kteří přicházejíce přímo z území, kde jejich život nebo svoboda byly ohroženy ve smyslu článku 1, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení, za předpokladu, že se sami přihlásí bez prodlení úřadům a prokáží dobrý důvod pro svůj nezákonný vstup nebo přítomnost.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="031.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Smluvní státy nebudou na pohyb takových uprchlíků uplatňovat jiná omezení, než jaká jsou nezbytná, a taková omezení budou uplatněna pouze do té doby, než jejich postavení v zemi bude upraveno, nebo než obdrží povolení vstupu do jiné země. Smluvní státy povolí takovým uprchlíkům rozumnou lhůtu a poskytnou všechny potřebné prostředky k získání povolení vstupu do jiné země.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><P>Směrnice 2004/83/ES</P><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 14 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby [aby mohli být uznáni za uprchlíka nebo osobu], která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="304" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 304, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/07, s. 96, a oprava, <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="204" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2005">Úř. věst. 2005, L 204, s. 24</REF.DOC.OJ>), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="014.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy mohou odejmout, ukončit nebo zamítnout prodloužení platnosti postavení přiznaného uprchlíkovi vládním, správním, soudním nebo kvazisoudním orgánem, jestliže</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>existují závažné důvody k tomu, aby byl považován za nebezpečí pro bezpečnost členského státu, v němž se nachází;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>představuje nebezpečí pro společnost dotyčného členského státu jako osoba odsouzená pravomocným rozsudkem za zvlášť závažný trestný čin.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="014.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>V situacích uvedených v odstavci 4 se mohou členské státy rozhodnout nepřiznat postavení uprchlíka, jestliže toto rozhodnutí ještě nebylo přijato.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Osoby, na které se vztahují odstavce 4 a 5, jsou způsobilé k právům uvedeným v článcích 3, 4, 16, 22, 31 a 32 a 33 Ženevské úmluvy nebo podobným právům, pokud se nacházejí v dotyčném členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Ustanovení § 267 odst. 1 trestního zákoníku (Strafgesetzbuch) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Kdo s úmyslem podvádět v právním styku vyrobí nepravý doklad, padělá pravý doklad nebo použije nepravý nebo padělaný doklad, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>M. F. Qurbani je afgánským státním příslušníkem, který za využití služeb převaděče vstoupil přes Írán a Turecko na území Řecka.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Dotyčný opustil Řecko dne <DATE ISO="20100817">17. srpna 2010</DATE> a letecky se dopravil do Mnichova (Německo) s padělaným pákistánským pasem, který si opatřil od jiného převaděče.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že orgány pověřené kontrolami odhalily na letišti v Mnichově padělaný pas předložený M. F. Qurbanim, byl dotyčný zadržen.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Dotyčný ihned sdělil, že chce požádat o přiznání postavení uprchlíka.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>M. F. Qurbani byl dne <DATE ISO="20100818">18. srpna 2010</DATE> předán Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro přistěhovalectví a uprchlíky), kde podal formální žádost o přiznání postavení uprchlíka.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že řízení o této žádosti o azyl stále probíhá.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20110411">11. dubna 2011</DATE> podal Staatsanwaltschaft Würzburg (státní zastupitelství ve Würzburgu) u Amtsgericht Würzburg (okresní soud ve Würzburgu) v rámci zrychleného řízení návrh na vydání trestního příkazu proti M. F. Qurbanimu pro trestné činy neoprávněného vstupu, neoprávněného pobytu a neoprávněného pobytu bez cestovního pasu a pro trestný čin padělání písemných dokumentů. M. F. Qurbani podal proti trestnímu příkazu vydanému Amtsgericht k témuž soudu odpor.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20130204">4. února 2013</DATE> Amtsgericht zprostil M. F. Qurbaniho obžaloby pro všechny skutky.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Podle uvedeného soudu brání právo na azyl zakotvené v německé ústavě odsouzení dotyčného pro trestné činy neoprávněného pobytu a neoprávněného pobytu bez cestovního pasu, kdežto na trestné činy neoprávněného vstupu a padělání písemných dokumentů se vztahuje důvod pro upuštění od trestního postihu stanovený v článku 31 Ženevské úmluvy.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Staatsanwaltschaft Würzburg podalo opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> k Oberlandesgericht Bamberg (vrchní regionální soud v Bambergu), v němž v podstatě tvrdilo, že se článek 31 Ženevské úmluvy v projednávané věci neuplatní, neboť dotyčný nevstoupil na německé území přímo ze státu, v němž byl<?PAGE NO="4"?> pronásledován, nýbrž přes jiný členský stát, než je Spolková republika Německo, v daném případě přes Řeckou republiku. Tento článek se navíc týká pouze neoprávněného vstupu a nemůže německé orgány zbavit možnosti postihnout trestné činy, které s tímto neoprávněným vstupem souvisejí.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Oberlandesgericht Bamberg, který má pochybnosti ohledně výkladu článku 31 Ženevské úmluvy, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1)</NO.P><TXT>Zahrnuje osobní důvod upuštění od trestního postihu podle článku 31 [Ženevské úmluvy] nad rámec svého znění také padělání písemných dokumentů, ke kterému došlo předložením padělaného pasu policistovi při vstupu na území [Německa] leteckou cestou, pokud použití tohoto padělaného pasu není nijak nezbytné pro účely podání žádosti o azyl v tomto státě?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Vede využití služeb převaděče k vyloučení použití článku 31 [Ženevské úmluvy]?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je třeba vykládat podmínku pro uplatnění článku 31 [Ženevské úmluvy], spočívající v <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>přímém<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> příchodu dotyčné osoby z území, kde došlo k ohrožení jejího života nebo svobody, v tom smyslu, že tato podmínka je splněna i v případě, kdy dotyčná osoba nejprve vstoupila do jiného členského státu Evropské unie (v daném případě [Řecká republika]) a odtud dále cestovala do jiného členského státu (v daném případě Spolková republika Německo) a tam požádala o azyl?<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K pravomoci Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda musí být článek 31 Ženevské úmluvy vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby určité osobě mohla být uložena trestní sankce v členském státě, kde žádá o azyl, za trestné činy související s jejím neoprávněným vstupem na území tohoto členského státu, jako je zejména neoprávněný vstup za využití převaděče a použití padělaného průkazu totožnosti, a dále aby se dotyčná osoba mohla dovolávat důvodu pro upuštění od trestního postihu stanoveného v tomto článku, pokud tatáž osoba vstoupila na území uvedeného členského státu přes území jiného členského státu Unie.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Je třeba předeslat, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vyvolává otázku pravomoci Soudního dvora.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Německá a nizozemská vláda, jakož i Evropská komise v tomto ohledu namítají nedostatek pravomoci Soudního dvora k podání odpovědi na předběžné otázky jako takové, jejichž účelem je, aby Soudní dvůr podal výklad přímo článku 31 Ženevské úmluvy.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba připomenout, že vzhledem ke skutečnosti, že Ženevská úmluva neobsahuje ustanovení o pravomoci Soudního dvora, může Soudní dvůr poskytnout požadovaný výklad ustanovení této Úmluvy, v daném případě jejího článku 31, pouze pokud takový výkon jeho funkcí spadá pod článek 267 SFEU (rozsudek TNT Express Nederland, C‑533/08, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:243">EU:C:2010:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 58).</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že pravomoc k výkladu v rámci řízení o předběžné otázce, tak jak vyplývá z výše uvedeného ustanovení, se vztahuje pouze na ustanovení, která jsou součástí práva Unie (rozsudek TNT Express Nederland, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:243">EU:C:2010:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 59 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Co se týče mezinárodních smluv, je nesporné, že smlouvy uzavřené Evropskou unií jsou nedílnou součástí právního řádu Unie, a mohou tedy být předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Naproti tomu Soudní dvůr v rámci řízení o předběžné otázce zásadně nemá pravomoc k výkladu mezinárodních smluv uzavřených mezi členskými státy a třetími státy (rozsudek TNT Express Nederland, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:243">EU:C:2010:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 60 a 61 a citovaná judikatura).</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Pouze v rozsahu, v němž Unie převzala pravomoci, které dosud v oblasti působnosti některé mezinárodní úmluvy, která nebyla uzavřena Unií, vykonávaly členské státy, a v němž v důsledku toho ustanovení této úmluvy zavazují Unii, má Soudní dvůr pravomoc takovou úmluvu vykládat (rozsudek TNT Express Nederland, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:243">EU:C:2010:243</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 62 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>V projednávané věci platí, že i když v rámci zavedení společného evropského azylového systému bylo přijato několik unijních právních předpisů v oblasti uplatňování Ženevské úmluvy, je nesporné, že si členské státy ponechaly určité pravomoci související s touto oblastí, zejména pokud jde o oblast, na kterou se vztahuje článek 31 této Úmluvy. Soudní dvůr tudíž nemůže mít pravomoc k podání výkladu přímo článku 31 této Úmluvy, ani žádného jiného jejího článku.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Skutečnost, že článek 78 SFEU uvádí, že společná politika týkající se azylu musí být v souladu s Ženevskou úmluvou, a že článek 18 Listiny základních práv Evropské unie zdůrazňuje, že právo na azyl je zaručeno při dodržování této úmluvy a protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků ze dne <DATE ISO="19670131">31. ledna 1967</DATE>, není s to zpochybnit zjištění o nedostatku pravomoci Soudního dvora, učiněné v předchozím bodě.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Kromě toho, jak již bylo shledáno v bodě 71 rozsudku B a D (C‑57/09 a C‑101/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:661">EU:C:2010:661</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), existuje-li nesporně jasný zájem Unie na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením mezinárodních úmluv, která byla převzata vnitrostátním právem a právem Unie, jednotného výkladu bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit, je třeba konstatovat, že článek 31 Ženevské úmluvy nebyl převzat v žádném unijním právním předpisu, přičemž několik ustanovení unijního práva na tento článek odkazuje.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>V tomto ohledu poukazuje Komise ve svém písemném vyjádření na to, že čl. 14 odst. 6 směrnice 2004/83 odkazuje na článek 31 Ženevské úmluvy.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Ačkoli v rozsudcích Bolbol (C‑31/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:351">EU:C:2010:351</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a Abed El Karem El Kott a další (C‑364/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:826">EU:C:2012:826</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr nesporně uznal svoji pravomoc k výkladu těch ustanovení Ženevské úmluvy, na která odkazují ustanovení unijního práva, je třeba konstatovat, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahuje žádnou zmínku o unijní právní normě, která by odkazovala na článek 31 Ženevské úmluvy, a konkrétně žádnou zmínku o čl. 14 odst. 6 směrnice 2004/83. Kromě toho je třeba zdůraznit, že tato žádost neobsahuje žádný údaj vedoucí k domněnce, že by posledně zmíněné ustanovení bylo relevantní ve věci v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že pravomoc Soudního dvora k výkladu článku 31 Ženevské úmluvy není v projednávané věci dána.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba určit, že Soudní dvůr nemá pravomoc k podání odpovědi na předběžné otázky položené Oberlandesgericht Bamberg.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Soudní dvůr Evropské unie nemá pravomoc k podání odpovědi na předběžné otázky, které rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20130829">29. srpna 2013</DATE> ve věci C‑481/13 položil Oberlandesgericht Bamberg (Německo).</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><?PAGE NO="6"?><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>