<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑474/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CJ0474</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2096">EU:C:2014:2096</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>5</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>5</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20140717">17. 7. 2014</DATE> – VĚC C‑474/13</P><P>PHAM</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20140717">17. července 2014</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Prostor svobody, bezpečnosti a práva</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2008/115/ES</KEYWORD><KEYWORD>Společné normy a postupy v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí</KEYWORD><KEYWORD>Článek 16 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Zajištění za účelem vyhoštění</KEYWORD><KEYWORD>Zajištění ve věznici</KEYWORD><KEYWORD>Možnost zajistit státního příslušníka třetí země s jeho souhlasem v zařízení s běžnými vězni</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑474/13,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesgerichtshof (Německo) ze dne <DATE ISO="20130711">11. července 2013</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20130903">3. září 2013</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Thi Ly Pham</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Stadt Schweinfurt, Amt für Meldewesen und Statistik,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení V. Skouris, předseda, K. Lenaerts, místopředseda, A. Tizzano, R. Silva de Lapuerta, T. von Danwitz, A. Borg Barthet a M. Safjan, předsedové senátů, A. Rosas, G. Arestis (zpravodaj), J. Malenovský, D. Šváby, C. Vajda a S. Rodin, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20140408">8. dubna 2014</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za T. L. Pham M. Sackem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za Stadt Schweinfurt, Amt für Meldewesen und Statistik J. von Lackumem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu M. de Ree, M. Bulterman a H. Stergiou, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi G. Wilsem a M. Condou-Durande, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 16 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="348" PAGE.FIRST="98" DATE.PUB="2008">Úř. věst. L 348, s. 98</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi T. L. Pham a Stadt Schweinfurt, Amt für Meldewesen und Statistik (město Schweinfurt, úřad pro evidenci a statistiku) ve věci legality rozhodnutí o jejím zajištění za účelem vyhoštění.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Bod 17 odůvodnění směrnice 2008/115 uvádí:</TXT><P><CONSID><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Se zajištěnými státními příslušníky třetích zemí by se mělo zacházet důstojně, za dodržování jejich základních práv a v souladu se zásadami lidskosti a s mezinárodním a vnitrostátním právem. Aniž je dotčeno počáteční zadržení donucovacími orgány, jež je upraveno vnitrostátními právními předpisy, mělo by se zajištění zpravidla vykonávat ve zvláštních zajišťovacích zařízeních.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></P></QUOT.S></CONSID></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 1 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Předmět<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Tato směrnice stanoví společné normy a postupy, které jsou v členských státech používány při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu se základními právy jakožto obecnými zásadami práva Společenství i s mezinárodním právem, včetně závazků v oblasti ochrany uprchlíků a dodržování lidských práv.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 15 téže směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Zajištění<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případě, že</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>hrozí nebezpečí skrývání se nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dotčený státní příslušník třetí země se vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění nebo je jinak ztěžuje.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Jakékoli zajištění musí trvat co nejkratší dobu, a pouze dokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění.</ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="015.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Zajištění trvá, dokud trvají podmínky uvedené v odstavci 1 a dokud to je nezbytné pro zajištění úspěšného vyhoštění. Každý členský stát stanoví omezenou dobu trvání zajištění, jež nesmí přesáhnout dobu šesti měsíců.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="015.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy nesmějí prodloužit dobu uvedenou v odstavci 5, s výjimkou prodloužení o omezenou dobu nepřesahující dalších dvanáct měsíců v souladu s vnitrostátním právem v případech, kdy je pravděpodobné, že doba potřebná pro úkony směřující k vyhoštění budou [bude] přes jejich řádné úsilí delší z důvodu</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nedostatečné spolupráce dotčeného státního příslušníka třetí země nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>zpoždění při získávání nezbytných dokladů ze třetích zemí.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 16 směrnice 2008/115, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Podmínky zajištění<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, v odstavci 1 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Zajištění se zpravidla vykonává ve zvláštních zajišťovacích zařízeních. Nemůže-li členský stát poskytnout ubytovací prostor ve zvláštním zajišťovacím zařízení a musí-li se uchýlit k umístění ve věznici, musí být zajištění státní příslušníci třetí země odděleni od běžných vězňů.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Ustanovení § 62a odst. 1 zákona o pobytu, práci a začlenění cizinců na spolkovém území (Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet) ze dne <DATE ISO="20040730">30. července 2004</DATE> (BGBl. 2004 I, s. 1950), ve znění pozdějších změn (BGBl. 2011 I, s. 2258, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>AufenthG<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>), které provádí čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Zajištění za účelem vyhoštění se zpravidla vykonává ve zvláštních zajišťovacích zařízeních. Nemá-li spolková země zvláštní zajišťovací zařízení, může být zajištění vykonáno v jiných věznicích této spolkové země; v takovém případě musí být zajištěné osoby čekající na své vyhoštění odděleny od ostatních vězňů. […]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Thi Ly Pham, která je vietnamskou státní příslušnicí, přicestovala do Německa bez dokladů totožnosti a povolení k pobytu. Dne <DATE ISO="20120329">29. března 2012</DATE> bylo v jejím případě vydáno rozhodnutí o zajištění za účelem vyhoštění do <DATE ISO="20120628">28. června 2012</DATE>. V písemném prohlášení ze dne <DATE ISO="20120330">30. března 2012</DATE> T. L. Pham souhlasila s umístěním do věznice s běžnými vězni, neboť chtěla být v kontaktu se svými krajany, kteří do tohoto zařízení byli umístěni.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20120625">25. června 2012</DATE> prodloužil Amtsgericht Nürnberg dobu zajištění T. L. Pham za účelem vyhoštění do <DATE ISO="20120710">10. července 2012</DATE>. Opravný prostředek, který T. L. Pham podala proti tomuto usnesení, byl zamítnut usnesením Landgericht Nürnberg ze dne <DATE ISO="20120705">5. července 2012</DATE>. Thi Ly Pham, jež byla dne <DATE ISO="20120710">10. července 2012</DATE> skutečně vyhoštěna do Vietnamu, se svým opravným prostředkem podaným k Bundesgerichtshof domáhá, aby tento určil, že uvedenými usneseními, která se týkají prodloužení doby jejího zajištění v uvedené věznici, byla porušena její práva.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Bundesgerichtshof je toho názoru, že s ohledem na zásah do zvláště významného základního práva zůstávají opravné prostředky proti opatření spojenému s odnětím svobody k dispozici i po výkonu takového opatření, neboť dotyčná osoba má zájem hodný ochrany na tom, aby protiprávnost opatření spojeného s odnětím svobody byla určena i po jeho výkonu.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Daný soud uvádí, že zajištění státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, ve věznici s běžnými vězni je v zásadě v rozporu s čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 a § 62a AufenthG, který uvedené ustanovení provádí do vnitrostátního práva. Toto zajištění by však bylo oprávněné,<?PAGE NO="4"?> pokud by byl čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 vykládán v tom smyslu, že členské státy mají určitý prostor pro uvážení při uplatnění tohoto ustanovení, který jim umožňuje vzít v úvahu souhlas dotyčného státního příslušníka s umístěním s uvedenými vězni.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Bundesgerichtshof zaprvé poznamenává, že existuje možné riziko obcházení povinnosti odděleného umístění, nechávají-li mimo jiné dotyčné orgány pravidelně státní příslušníky třetích zemí, na které se vztahuje směrnice 2008/115, podepisovat předem naformulovaná prohlášení o souhlasu nebo nutí-li je, aby souhlasili se zajištěním ve věznici s běžnými vězni. Zadruhé daný soud uvádí, že cílem povinnosti odděleného umístění je pouze zlepšit situaci státních příslušníků třetích zemí a že tito musí mít možnost se tohoto požadavku vzdát, pokud poté, co byli informováni o svém právu být umístěni odděleně, chtějí být sloučeni s vězni nebo s tím výslovně souhlasí zejména z důvodu možnosti být v kontaktu s krajany nebo osobami stejného věku, jako je tomu v projednávané věci. V tomto ohledu judikatura Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud) v případech ochranného opatření, kdy je stanoveno oddělené umístění dotyčných osob, podle německého práva zohledňuje, že taková osoba souhlasí se sloučením s ostatními vězni.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Je slučitelné s čl. 16 odst. 1 směrnice [2008/115] umístit osobu zajištěnou za účelem vyhoštění spolu s [běžnými] vězni v případě, že tato osoba s tímto umístěním souhlasí?<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 16 odst. 1 druhá věta směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje členskému státu zajistit za účelem vyhoštění státního příslušníka třetí země ve věznici s běžnými vězni v případě, že tento státní příslušník s tímto umístěním souhlasí.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Úvodem je třeba uvést, že ze spisu, který předkládající soud předal Soudnímu dvoru, vyplývá, že T. L. Pham byla zajištěna ve věznici na základě § 62a odst. 1 AufenthG.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Z bodů 28 až 31 rozsudku Bero a Bouzalmate (C‑473/13 a C‑514/13, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2095">EU:C:2014:2095</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) přitom vyplývá, že důvod spočívající v neexistenci zvláštního zajišťovacího zařízení ve spolkové zemi Spolkové republiky Německo nemůže sám ospravedlnit použití čl. 16 odst. 1 druhé věty směrnice 2008/115.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Co se týče výkladu tohoto ustanovení ve věci v původním řízení, z jeho znění vyplývá, že toto ustanovení ukládá bezpodmínečnou povinnost oddělení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí od běžných vězňů, nemůže-li členský stát umístit tyto státní příslušníky do zvláštních zajišťovacích zařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Německá vláda, podporovaná nizozemskou vládou, v tomto ohledu uvádí, že vzhledem k tomu, že cílem této povinnosti odděleného umístění je chránit zájem a dobré životní podmínky neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země, může se tento státní příslušník tohoto požadavku vzdát mimo jiné v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, kdy dotyčná osoba chtěla zůstat v kontaktu se svými krajany.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Je nutné konstatovat, že z povinnosti oddělení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí od běžných vězňů není stanovena žádná výjimka a tato povinnost představuje záruku respektování práv výslovně přiznaných unijním zákonodárcem uvedeným státním příslušníkům v rámci podmínek zajištění za účelem vyhoštění ve věznicích.</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Soudní dvůr již totiž rozhodl, že směrnice 2008/115 usiluje o vypracování účinné politiky pro vyhošťování a dobrovolný návrat založené na společných normách pro navracení osob humánním způsobem a při plném respektování jejich základních práv a důstojnosti (rozsudky El Dridi, C‑61/11 PPU, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:268">EU:C:2011:268</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 31, a Arslan, C‑534/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:343">EU:C:2013:343</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 42).</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Povinnost oddělení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí od běžných vězňů, která je stanovena v čl. 16 odst. 1 druhé větě této směrnice, jde v tomto ohledu nad rámec pouhého zvláštního pravidla pro výkon zajištění státních příslušníků třetích zemí ve věznicích a představuje hmotněprávní podmínku tohoto umístění, bez které v zásadě toto umístění není v souladu s uvedenou směrnicí.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>V tomto kontextu nemůže členský stát zohlednit vůli dotyčného státního příslušníka třetí země.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah proto vyplývá, že na položenou předběžnou otázku je třeba odpovědět, že čl. 16 odst. 1 druhá věta směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že členskému státu neumožňuje zajistit státního příslušníka třetí země za účelem vyhoštění ve věznici s běžnými vězni ani v případě, kdy tento státní příslušník s tímto umístěním souhlasí.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 16 odst. 1 druhá věta směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že členskému státu neumožňuje zajistit státního příslušníka třetí země za účelem vyhoštění ve věznici s běžnými vězni ani v případě, kdy tento státní příslušník s tímto umístěním souhlasí.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>