–

za rakouskou vládu J. Schmoll a G. Hessem, jako zmocněnci,

–

za belgickou vládu C. Van Lul a J.-C. Halleuxem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi G. Braunem a J. Hottiaux, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 34 odst. 3 a čl. 36 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (Úř. věst. 2014, L 60, s. 1), a dále platnosti rozhodnutí Komise 2009/959/EU ze dne 14. prosince 2009, kterým se mění rozhodnutí 2007/230/ES o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě (Úř. věst. 2009, L 330, s. 80).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi VO, řidičem nákladních vozidel, a Bezirkshauptmannschaft Tulln (správní úřad okresu Tulln, Rakousko) ve věci pokuty, která mu byla uložena při silniční kontrole.

Právní rámec

Unijní právo

Nařízení (ES) č. 561/2006

3

Článek 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. 2006, L 102, s. 1) stanoví:

4

Článek 4 nařízení č. 561/2006 stanoví:

5

Článek 6 odst. 5 tohoto nařízení stanoví:

Nařízení č. 165/2014

6

Článek 2 odst. 2 nařízení č. 165/2014 stanoví:

7

Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Funkce digitálního tachografu“, stanoví:

–

měření rychlosti a ujeté vzdálenosti,

–

monitorování činnosti řidiče a provozního stavu,

–

monitorování vkládání a vyjímání karet tachografu,

–

zaznamenávání údajů vkládaných ručně řidičem,

8

Článek 6 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zobrazení a výstraha“, stanoví:

–

pokud je stávající činností řízení, doba nepřetržitého řízení řidiče a jeho stávající souhrnná doba přestávek,

–

je-li jeho stávající činnost pracovní pohotovost/jiná práce/odpočinek nebo přestávka, stávající trvání této činnosti (pokud byla zvolena) a stávající souhrnná doba přestávek;

9

Článek 29 odst. 2 téhož nařízení stanoví:

10

Článek 34 nařízení č. 165/2014 stanoví:

11

Článek 35 odst. 2 nařízení č. 165/2014 stanoví:

12

Článek 36 tohoto nařízení stanoví:

13

Článek 37 odst. 2 nařízení č. 165/2014 stanoví:

Směrnice 2006/22/ES

14

Článek 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ze dne 15. března 2006 o minimálních podmínkách pro provedení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a (EHS) č. 3821/85 o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS (Úř. věst. 2006, L 102, s. 35), nadepsaný „Osvědčené postupy“, v odstavci 3 stanoví:

15

Článek 13 této směrnice, nadepsaný „Prováděcí opatření“, stanoví:

Rozhodnutí 2007/230/ES

16

Článek 1 rozhodnutí Komise 2007/230/ES ze dne 12. dubna 2007 o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě (Úř. věst. L 2007, L 99, s. 14) stanoví:

17

Formulář potvrzení o činnostech uvedený v příloze rozhodnutí 2007/230 obsahoval mimo jiné tři kolonky, očíslované 13, 14 a 15, které měl dopravce zaškrtnout a podat vysvětlení podle toho, zda řidič „13. měl volno z důvodu nemoci“, „14. čerpal řádnou dovolenou“ nebo „15. řídil jiné vozidlo vyňaté z oblasti působnosti nařízení (ES) č. 561/2006 […]“.

Rozhodnutí 2009/959

18

Body 1, 3 a 4 odůvodnění rozhodnutí 2009/959 uvádějí:

19

Článek 1 rozhodnutí 2009/959 stanoví:

20

Formulář potvrzení uvedený v příloze rozhodnutí 2009/959 přebírá údaje uvedené v kolonkách 13, 14 a 15 formuláře obsaženého v rozhodnutí 2007/230 tak, že jim přiděluje čísla 14, 15 a 17, a dále přidává tři kolonky k těm, které jsou uvedeny v tomto formuláři a které má vyplnit dopravce, podle toho, zda řidič „16. měl volno nebo odpočíval“, 18. „vykonával jinou práci než řízení vozidla“ nebo „19. byl k dispozici“.

Rakouské právo

21

Ustanovení § 102a odst. 4 Kraftfahrgesetz 1967 (zákon o motorových vozidlech z roku 1967), ve znění použitelném na skutkový stav ve věci v původním řízení (dále jen „KFG z roku 1967“) stanoví:

Spor v původním řízení a předběžné otázky

22

Při silniční kontrole prováděné v březnu 2018 uložily rakouské orgány VO, řidiči nákladního vozidla vybaveného digitálním tachografem, pokutu ve výši 50 eur v souladu s ustanoveními KFG z roku 1967 z důvodu, že pro několik dnů předcházejících této kontrole nemohl předložit potvrzení svého zaměstnavatele vystavené na základě formuláře obsaženého v příloze rozhodnutí 2009/959, které by potvrzovalo, že v dotčené dny neřídil (dny, kdy řidič neřídil). Předložení takového potvrzení by mu umožnilo zhojit skutečnost, že nezaznamenal relevantní údaje, které měly být uvedeny v digitálním tachografu, jímž bylo uvedené vozidlo vybaveno.

23

Landesverwaltungsgericht Niederösterreich (zemský správní soud spolkové republiky Dolní Rakousko, Rakousko), ke kterému VO podal žalobu proti rozhodnutí, jímž mu byla uložena tato pokuta, si klade otázku, zda se na dny, kdy řidič neřídil, vztahuje pojem „činnost“ ve smyslu čl. 34 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 165/2014, a zda je tudíž zakázáno vyžadovat od řidiče, aby předložil potvrzení o dnech, kdy neřídil, ačkoli § 102a odst. 4 KFG z roku 1967 stanoví opak. Pokud tomu tak je, předkládající soud má za to, že VO neměla být uložena sankce za to, že porušil toto posledně uvedené ustanovení.

24

Kromě toho pro případ, že by se na pojem dny, kdy řidič neřídil, vztahoval pojem „činnost“ ve smyslu čl. 34 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení, se předkládající soud zabývá otázkou platnosti formuláře obsaženého v příloze rozhodnutí 2009/959. Podle tohoto soudu tím, že Komise doplnila kolonky 16, 18 a 19 do tohoto formuláře, překročila pravomoc přiznanou čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/22 tím, že v rozporu s čl. 34 odst. 3 druhého pododstavce uvedeného nařízení je od řidičů vyžadováno, aby předložili formulář vystavený jejich zaměstnavatelem dokládajícím jejich činnost, ačkoli se nacházeli mimo své vozidlo.

25

Za těchto okolností se Landesverwaltungsgericht Niederösterreich (zemský správní soud spolkové republiky Dolní Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

K předběžným otázkám

K první otázce

26

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 34 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 165/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že zákaz, který stanoví, se vztahuje na vnitrostátní právní úpravu ukládající řidiči vozidla vybaveného digitálním tachografem, aby v případě chybějících automaticky nebo ručně provedených záznamů v tachografu předložil jako podpůrný důkaz o své činnosti potvrzení o činnosti vystavené zaměstnavatelem v souladu s formulářem obsaženým v příloze rozhodnutí 2009/959.

27

Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba úvodem připomenout, že podle zejména jeho článku 1 má nařízení č. 561/2006 za cíl harmonizaci podmínek hospodářské soutěže v silniční dopravě a zlepšení pracovních podmínek a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, přičemž tyto cíle se projevují zejména v povinnosti, aby byla vozidla pro silniční přepravu v zásadě vybavena schváleným tachografem umožňujícím kontrolu dodržování doby řízení a odpočinku řidičů (rozsudek ze dne 7. února 2019, NK, C‑231/18, EU:C:2019:103, bod 18 a citovaná judikatura).

28

Nařízení č. 165/2014 obsahuje za tímto účelem několik ustanovení týkajících se používání tachografů ve vozidlech, na které se vztahuje nařízení č. 561/2006.

29

Pokud jde o zvláště o vozidla vybavená takovým digitálním tachografem, jako je tachograf, o který se jedná ve věci v původním řízení, do něhož se vkládá karta řidiče, a sice podle čl. 2 odst. 2 písm. d) a f) nařízení č. 165/2014 čipová karta určená k použití s tachografem, která umožňuje zejména identifikaci řidiče a ukládání údajů o jeho činnosti, čl. 34 odst. 1 tohoto nařízení vyžaduje, aby řidič používal tuto kartu řidiče každý den, kdy řídí, od okamžiku, kdy převezme vozidlo, přičemž tato karta nesmí být vyjmuta před koncem denní pracovní doby.

30

Jestliže se však řidič podle čl. 34 odst. 3 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 165/2014 vzdálí od vozidla, a v důsledku toho nemůže používat zařízení k ručnímu zadávání údajů v digitálním tachografu, kterým je vozidlo vybaveno, musí být jiné časové úseky než doba řízení, jež jsou uvedeny v odst. 5 písm. b) bodech ii), iii) a iv) tohoto článku, a sice úseky související s jakoukoli „jinou prací“, s „pracovní pohotovostí“, jakož i s „přerušením práce nebo dobou odpočinku“, zaneseny na kartu řidiče zařízením k ručnímu zadávání údajů v uvedeném tachografu.

31

Článek 36 odst. 2 nařízení č. 165/2014 stanoví, že řidič vozidla vybaveného takovým tachografem, musí být schopen kdykoliv na žádost pověřeného kontrolora předložit mimo jiné veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daném dni a v předchozích 28 dnech, jak je vyžadováno podle tohoto nařízení a nařízení č. 561/2006.

32

Z toho vyplývá, že v případě, kdy – jako ve věci v původním řízení – řidič není schopen předložit při silniční kontrole požadované záznamy za několik dnů předcházejících této kontrole, vyvstává otázka podpůrných důkazů, které může být tento řidič povinen předložit, aby zhojil skutečnost, že relevantní údajů nebyly zaznamenány do digitálního tachografu, kterým je vybaveno jeho vozidlo.

33

V tomto kontextu se předkládající soud zabývá otázkou rozsahu zákazu uvedeného v čl. 34 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 165/2014, podle něhož členské státy neuloží řidičům povinnost předkládat formuláře dokládající jejich činnost za dobu, kdy se od vozidla vzdálili. Předkládající soud si konkrétně kladně otázku, zda se na dny, kdy řidič neřídil, vztahuje pojem „činnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, takže by nebylo možné – ačkoli § 102a odst. 4 KFG z roku 1967 stanoví opak – vyžadovat od řidiče, aby předložil potvrzení vystavené zaměstnavatelem vztahující se k takovým dnům, kdy neřídil, třebaže by základem takového potvrzení byl formulář uvedený v příloze rozhodnutí 2009/959.

34

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že pojem „činnost“ uvedený v čl. 34 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 165/2014 není v tomto nařízení definován.

35

Kromě toho žádné ustanovení nenasvědčuje tomu, že by bylo třeba vykládat tento pojem restriktivně, takže by se nevztahoval na časové úseky uvedené v čl. 34 odst. 5 písm. b) tohoto nařízení. Z článku 6 odst. 2 písm. c) nařízení č. 165/2014 totiž vyplývá, že „činnost řidiče“, která musí být uvedena v zobrazených informacích v tachografu, odpovídá buď době nepřetržitého řízení a stávající souhrnné době přestávek, „pokud je stávající činností řízení“, nebo stávajícímu trvání dotčené činnosti a stávající souhrnné době přestávek, „je-li stávající činnost pracovní pohotovost/jiná práce/odpočinek nebo přestávka“.

36

Bylo by však nesoudržné se strukturou ustanovení nařízení č. 165/2014 vykládat čl. 34 odst. 3 druhý pododstavec tohoto nařízení jako ustanovení, které zakazuje vnitrostátní právní úpravu, podle níž by řidič měl předložit potvrzení dokládající jeho činnost vystavené zaměstnavatelem, pokud z důvodu jeho vzdálení se od vozidla nebyly provedeny automatické a ruční záznamy, které měly být běžně obsaženy v digitálním tachografu, jímž je vybaveno uvedené vozidlo.

37

Z článku 36 odst. 3 nařízení č. 165/2014 zvláště vyplývá, že kontrolor je oprávněn ověřit dodržování ustanovení nařízení č. 561/2006 analýzou zobrazených, vytištěných nebo stažených údajů, které zaznamenal tachograf nebo karta řidiče, „nebo není-li to možné, jakéhokoli jiného podkladového dokumentu“, který zdůvodňuje nedodržení některého ustanovení, například čl. 29 odst. 2 nařízení č. 165/2014, který se týká případů krádeže, poškození nebo nefunkčnosti karty řidiče, a čl. 37 odst. 2 tohoto nařízení vztahující se k údajům, které musí řidič uvést, když je tachograf mimo provoz nebo nefunguje správně. Vzhledem k tomu, že uvedení těchto dvou ustanovení není taxativním výčtem, opravňuje čl. 36 odst. 3 tohoto nařízení kontrolní orgány členských států k tomu, aby analyzovaly jakýkoli jiný druh dokumentu jakožto podpůrný důkaz, který jim umožní ověřit jednotlivé časové úseky činností řidiče v případě, že tyto činnosti nejsou uvedeny v digitálním tachografu vozidla.

38

Dále opačný výklad by ohrozil cíle sledované mimo jiné nařízeními č. 561/2006 a č. 165/2014, a zvláště cíle týkající se bezpečnosti silničního provozu a zlepšení pracovních podmínek řidičů. Takový výklad by přitom nejenže připravil kontrolní orgány členských států o možnost ujistit se o dodržování zejména doby řízení, přerušení práce nebo doby odpočinku, které jsou upraveny v nařízení č. 561/2006, v situaci, kdy relevantní údaje nemohly být zaznamenány do digitálního tachografu, ale mohl by rovněž případně ospravedlnit úmyslné nezaznamenání takových údajů.

39

Kromě toho posouzení obsažené v bodě 36 tohoto rozsudku je potvrzeno souhlasnými vyjádřeními belgické vlády a Komise, podle nichž je cílem zákazu uvedeného v čl. 34 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 165/2014 jen odstranit praxi některých členských států, které kromě záznamů provedených do tachografu soustavně vyžadovaly od řidičů jako důkaz o jejich činnosti předložení vnitrostátních formulářů, přičemž tato praxe vedla k administrativní zátěži podniků silniční dopravy a jejich dodatečným nákladům.

40

Konečně je třeba uvést, že přijetí nařízení č. 165/2014 nijak neovlivnilo obsah čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/22. Toto ustanovení vyzývá Komisi, aby vypracovala elektronický vytisknutelný formulář, který má být použit, má-li řidič volno z důvodu nemoci, čerpá-li řádnou dovolenou, nebo pokud řidič řídil jiné vozidlo vyňaté zejména z oblasti působnosti nařízení č. 561/2006 během daného dne a předchozích dvaceti osmi dnů. V souladu s body 3 a 4 odůvodnění rozhodnutí 2009/959 je tento formulář, který je uveden v příloze tohoto rozhodnutí, přitom používán pouze v případě, že záznamy na tachografu nejsou s to prokázat, že byla dodržena ustanovení nařízení č. 561/2006.

41

Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 34 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 165/2014 musí být vykládán v tom smyslu, že zákaz, který stanoví, se nevztahuje na vnitrostátní právní úpravu ukládající řidiči vozidla vybaveného digitálním tachografem, aby v případě chybějících automaticky nebo ručně provedených záznamů v tachografu předložil jako podpůrný důkaz o své činnosti potvrzení o činnosti vystavené zaměstnavatelem v souladu s formulářem obsaženým v příloze rozhodnutí 2009/959.

K druhé otázce

42

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda změnou formuláře uvedeného v příloze rozhodnutí 2007/230 provedenou rozhodnutím 2009/959 v tom smyslu, že stanoví případy odpovídající dobám, kdy řidič neřídil, které jsou početnější než případy uvedené v čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/22, překročil tento orgán pravomoc, která mu byla svěřena tímto ustanovením, což by vedlo k úplné nebo částečné neplatnosti takto pozměněného formuláře.

43

Zaprvé je třeba uvést, že předkládající soud nemá žádné pochybnosti o platnosti uvedeného formuláře v rozsahu, v němž zahrnuje kolonky 14, 15 a 17, které na základě čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/22 odpovídají časovým úsekům, během nichž měl řidič volno z důvodu nemoci, nebo čerpal řádnou dovolenou, či řidič řídil jiné vozidlo vyňaté z oblasti působnosti mimo jiné nařízení č. 561/2006.

44

Zadruhé je třeba připomenout, že formulář uvedený v příloze rozhodnutí 2009/959 obsahuje tři další kolonky umožňující uvést časové úseky, během nichž řidič čerpal dovolenou nebo odpočíval, vykonával jinou práci než řízení nebo měl pracovní pohotovost, přičemž tyto časové úseky jsou vyjmenovány v kolonkách 16, 18 a 19 tohoto formuláře.

45

I když je pravda, že tyto kolonky nejsou uvedeny v čl. 11 odst. 3 směrnice 2006/22, je třeba uvést, že právním základem rozhodnutí 2009/959 není jen toto ustanovení, avšak rovněž článek 13 této směrnice, který mimo jiné opravňuje Komisi, aby z vlastního podnětu přijala prováděcí opatření ke směrnici 2006/22, mimo jiné s cílem podporovat soudržný přístup a harmonizovaný výklad nařízení č. 561/2006 u kontrolních orgánů.

46

Jak zdůrazňuje bod 3 odůvodnění rozhodnutí 2009/959, doplňující prvky uvedené v kolonkách 16, 18 a 19 formuláře obsaženého v příloze tohoto rozhodnutí byly do něj přidány s cílem, aby členské státy mohly účinněji a efektivněji kontrolovat dodržování ustanovení nařízení č. 561/2006.

47

Zejména z čl. 6 odst. 5 nařízení č. 561/2006 přitom vyplývá, že řidič musí zaznamenat automaticky nebo ručně denní nebo týdenní dobu odpočinku, celou dobu „pracovní pohotovosti“, jakož i čas věnovaný jiné práci. Tato záznamová povinnost se podle čl. 34 odst. 3 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 165/2014 vztahuje také na situaci, kdy se řidič vzdálil od vozidla.

48

Z toho vyplývá, že pokud takové záznamy nejsou k dispozici, lze od řidiče vyžadovat, aby předložil důkaz o dodržení ustanovení těchto nařízení tím, že předloží relevantní údaje vztahující se k jednomu z časových úseků uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku na základě formuláře obsaženého v příloze rozhodnutí 2009/959 s cílem umožnit kontrolním orgánům členských států ujistit se zvláště o tom, že cíle spočívající v zlepšení pracovních podmínek řidičů a bezpečnosti silničního provozu sledované těmito nařízeními byly respektovány.

49

Posouzení druhé otázky tudíž neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost formuláře Komise, jenž je obsažen v příloze rozhodnutí 2009/959.

K nákladům řízení

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

1)

Článek 34 odst. 3 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, musí být vykládán v tom smyslu, že zákaz, který stanoví, se nevztahuje na vnitrostátní právní úpravu ukládající řidiči vozidla vybaveného digitálním tachografem, aby v případě chybějících automaticky nebo ručně provedených záznamů v tachografu předložil jako podpůrný důkaz o své činnosti potvrzení o činnosti vystavené zaměstnavatelem v souladu s formulářem obsaženým v příloze rozhodnutí Komise 2009/959/EU ze dne 14. prosince 2009, kterým se mění rozhodnutí 2007/230/ES o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě.

2)

Posouzení druhé otázky neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost formuláře Komise, jenž je obsažen v příloze rozhodnutí 2009/959.