<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!DOCTYPE C_Doc_Ref SYSTEM "CNC.dtd">
<C_Doc_Ref C_Langue="cs" C_Version_doc="4.0" C_Debut_ID="CS62015-0685">
   <Properties>
      <Property name="Annee">2015</Property>
      <Property name="NumSuite">0001</Property>
      <Property name="TypeProc">P</Property>
      <Property name="NumProc">1</Property>
      <Property name="Gendoc_Vademecum">0</Property>
      <Property name="EP_Version">0</Property>
      <Property name="Canevas3_Vademecum">0</Property>
      <Property name="Vademecum">0</Property>
      <Property name="ReadyToPublish">OK</Property>
      <Property name="Created">Canevas 3.9.0</Property>
      <Property name="Formation">C</Property>
      <Property name="Juridiction">C</Property>
      <Property name="Langue">CS</Property>
      <Property name="TypeDoc">CNC</Property>
      <Property name="NumeroOrdre">0685</Property>
      <Property name="NatureAff">RP</Property>
      <Property name="MessInFileNumber"/>
      <Property name="DtFilename"/>
      <Property name="CreatedFrom">Referentiel</Property>
      <Property name="EP_Mode">0</Property>
      <Property name="EP_ModeText">DEF</Property>
      <Property name="EP_Titre1"/>
      <Property name="EP_Titre2"/>
      <Property name="EP_Titre3"/>
      <Property name="EP_Mention_Texte">Texte pour publication</Property>
      <Property name="EP_IsMention_Texte"/>
      <Property name="NEW"/>
      <Property name="FileDoc"/>
      <Property name="TypeOrd"/>
      <Property name="TOC_Position_NotVademecum">0</Property>
      <Property name="LitFilePath"/>
      <Property name="FootNotes"/>
      <Property name="EP_Titre0"/>
      <Property name="EP_FormJug_Footer"/>
      <Property name="EP_FormJug_ID"/>
      <Property name="EP_FormJug_Texte"/>
      <Property name="SectionType1">CNC</Property>
      <Property name="SectionData1">§122;pos=36408:lng=CS</Property>
      <Property name="Filename">TRA-DOC-CS-CONCL-C-0685-2015-201700823-07_00</Property>
      <Property name="QuotationMark_Open">„</Property>
      <Property name="QuotationMark_Close">”</Property>
      <Property name="serveur_nom">Doc2XML_2003 PUB</Property>
      <Property name="serveur_config_path">C:\Documents and Settings\gti_prod\Application Data\Doc2XML\PR_Doc2XML_2003_PUB.xml</Property>
      <Property name="watch">R:\flux_Publication\conversion\doc2xml_in\</Property>
   </Properties>
   <C_Header_Gauche>
      <blockquote id="A010000000">
         <para style="header" id="A150000000">STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY E. SHARPSTON – VĚC C‑685/15</para>
      </blockquote>
   </C_Header_Gauche>
   <C_Header_Droit>
      <blockquote id="A010000001">
         <para style="header" id="A150000001">ONLINE GAMES a DALŠÍ</para>
      </blockquote>
   </C_Header_Droit>
   <C_Footer_Gauche>
      <blockquote id="A010000002">
         <para style="footer" id="A150000002">I - 18<emphasis role="tab" id="A400000000"/>
         </para>
      </blockquote>
   </C_Footer_Gauche>
   <C_Footer_Droit>
      <blockquote id="A010000003">
         <para style="footer" id="A150000003">
            <emphasis role="tab" id="A400000001"/>
            <emphasis role="tab" id="A400000002"/>I - 17</para>
      </blockquote>
   </C_Footer_Droit>
   <Affaire>
      <Introduction>
         <section id="A000000000">
            <para style="36Centre" id="A150000004">STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY</para>
            <para style="36Centre" id="A150000005">ELEANOR SHARPSTON</para>
            <para style="36Centre" id="A150000006">přednesené dne 9. března 2017<footnote role="fNote" id="A110000000">
                  <number>1</number>
                  <para style="40FootnoteLangue" id="A150000007"> –	Původní jazyk: angličtina.</para>
               </footnote>
            </para>
            <para style="38Centregrasgrandespacement" id="A150000008">
               <emphasis role="bold" id="A400000003">Věc C‑685/15</emphasis>
            </para>
            <para style="37Centregras" id="A150000009">
               <emphasis role="bold" id="A400000004">Online Games Handels GmbH</emphasis>
            </para>
            <para style="37Centregras" id="A150000010">
               <emphasis role="bold" id="A400000005">Frank Breuer</emphasis>
            </para>
            <para style="37Centregras" id="A150000011">
               <emphasis role="bold" id="A400000006">Nicole Enter</emphasis>
            </para>
            <para style="37Centregras" id="A150000012">
               <emphasis role="bold" id="A400000007">Astrid Walden</emphasis>
            </para>
            <para style="37Centregras" id="A150000013">
               <emphasis role="bold" id="A400000008">proti</emphasis>
            </para>
            <para style="37Centregras" id="A150000014">
               <emphasis role="bold" id="A400000009">Landespolizeidirektion Oberösterreich</emphasis>
            </para>
            <para style="39Centreespacement" id="A150000015">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Správní soud spolkové země Horní Rakousko, Rakousko)]</para>
            <para style="71Indicateur" id="A150000016">
               <phrase role="QuotationMark_Open" id="A410000000">„</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000001">Články 49 a 56 SFEU </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000002">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000003"> Hazardní hry </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000004">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000005"> Monopol na provozování hazardních her v členském státě </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000006">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000007"> Porušení </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000008">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000009"> Vnitrostátní právní úprava, jež soudu ukládá zkoumat skutkové okolnosti z moci úřední (Amtswegigkeitsgrundsatz) </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000010">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000011"> Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000012">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000013"> Článek 6 </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000014">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000015"> Listina základních práv Evropské unie </phrase>
               <phrase role="Separator" id="A410000016">–</phrase>
               <phrase role="motcle" id="A410000017"> Článek 47“</phrase>
            </para>
         </section>
      </Introduction>
      <C_Conclusions role="page break">
         <C_Conc_Txt>
            <section id="B000000000">
               <para style="02AlineaAltA" id="B150000000"/>
               <blockquote id="B010000000">
                  <title id="B210000000">
                     <number>1.</number>
                  </title>
                  <para style="01PointAltN" id="B150000001">Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vyvstává v kontextu Glücksspielgesetz (rakouský zákon o hazardních hrách) ze dne 28. listopadu 1989, jenž se mimo jiné vztahuje na fyzické nebo právnické osoby vykonávající právo usazování (článek 49 SFEU) nebo právo volného pohybu služeb (článek 56 SFEU), a procesních pravidel, která se vztahují na jednání před rakouskými správními soudy tohoto členského státu. V tomto kontextu je Soudní dvůr žádán o poskytnutí výkladu zásad základních práv podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), vykládaného ve světle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“)<footnote role="fNote" id="B110000000">
                        <number>2</number>
                        <para style="footnotetext" id="B150000002"> –	EÚLP byla podepsána v Římě dne 4. listopadu 1950.</para>
                     </footnote>. Konkrétně se otázka týká práva obžalovaného na spravedlivý proces, chráněného článkem 47 Listiny, v případech, kdy má soud projednávající danou věc vydat konečné rozhodnutí ve věci samé a rovněž vyhledat z moci úřední důkazy v téže věci.</para>
               </blockquote>
               <section id="B000000001">
                  <title style="27Titresansnumero1" id="B200000000">
                     <titlecontent id="B300000000">
                        <emphasis role="bold" id="B400000000">Právní rámec</emphasis>
                     </titlecontent>
                  </title>
                  <section id="B000000002">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000001">
                        <titlecontent id="B300000001">
                           <emphasis role="italc" id="B400000001">Unijní právo</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <section id="B000000003">
                        <title style="29Titresansnumero3" id="B200000002">
                           <titlecontent id="B300000002">Smlouva o fungování Evropské unie</titlecontent>
                        </title>
                        <blockquote id="B010000001">
                           <title id="B210000001">
                              <number>2.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000003">Článek 49 SFEU (který je součástí kapitoly 2, nadepsané „Právo usazování“, jež tvoří součást hlavy IV) stanoví:</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000004">„V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území jiného členského státu.</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000005">Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.“</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000002">
                           <title id="B210000002">
                              <number>3.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000006">Článek 52 odst. 1 SFEU stanoví:</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000007">„Ustanovení této kapitoly a opatření přijatá na jejich základě nevylučují užití těch ustanovení právních a správních předpisů, které stanoví zvláštní režim pro cizí státní příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví<footnote role="fNote" id="B110000001">
                                 <number>3</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000008"> –<emphasis role="tab" id="B400000002"/>Je třeba uvést, že zákon o hazardních hrách se patrně týká obecné výjimky ze svobody usazování a z volného pohybu služeb. Jako takový nestanoví „zvláštní režim pro cizí státní příslušníky“. Nicméně vzhledem k tomu, že v projednávané věci je dotčena stejná vnitrostátní právní úprava jako ve věci Pfleger a další (rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281) a že se projednávaná věc týká procesní otázky vyplývající z výkladu této právní úpravy vnitrostátními správními soudy, nepovažuji za nutné se touto otázkou podrobněji zabývat.</para>
                              </footnote>.“</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000003">
                           <title id="B210000003">
                              <number>4.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000009">Článek 56 SFEU (který je součástí kapitoly 3, nadepsané „Služby“, jež tvoří součást hlavy IV) stanoví:</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000010">„Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než se nachází příjemce služeb.</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000011">Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem rozšířit použitelnost této kapitoly též na poskytovatele služeb, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a kteří jsou usazeni v Unii.“</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000004">
                           <title id="B210000004">
                              <number>5.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000012">Článek 62 SFEU stanoví:</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000013">„Pro otázky upravené touto kapitolou se použijí články 51 až 54.“</para>
                        </blockquote>
                     </section>
                     <section id="B000000004">
                        <title style="29Titresansnumero3" id="B200000003">
                           <titlecontent id="B300000003">Listina</titlecontent>
                        </title>
                        <blockquote id="B010000005">
                           <title id="B210000005">
                              <number>6.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000014">Článek 47 Listiny stanoví:</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000015">„Každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem.</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000016">Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem. Každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován.</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000017">[…]“</para>
                        </blockquote>
                     </section>
                  </section>
                  <section id="B000000005">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000004">
                        <titlecontent id="B300000004">
                           <emphasis role="italc" id="B400000003">EÚLP</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <blockquote id="B010000006">
                        <title id="B210000006">
                           <number>7.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000018">Článek 6 odst. 1 EÚLP stanoví:</para>
                        <para style="02AlineaAltA" id="B150000019">„Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.</para>
                        <para style="02AlineaAltA" id="B150000020">[…]“</para>
                     </blockquote>
                  </section>
                  <section id="B000000006">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000005">
                        <titlecontent id="B300000005">
                           <emphasis role="italc" id="B400000004">Vnitrostátní právo</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <blockquote id="B010000007">
                        <title id="B210000007">
                           <number>8.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000021">Podle zákona o hazardních hrách mohou hazardní hry, při kterých se používají hrací přístroje, pořádat pouze oprávnění provozovatelé.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000008">
                        <title id="B210000008">
                           <number>9.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000022">Pokud jde o <emphasis role="italc" id="B400000005">první z věcí</emphasis> projednávaných předkládajícím soudem v původním řízení, § 50 tohoto zákona, ve znění platném v rozhodné době, stanovil, že k trestním řízením pro porušení tohoto zákona jsou v prvním stupni příslušné Bezirksverwaltungsbehörden (okresní správní orgány) a ve druhém stupni Unabhängiger Verwaltungssenat (nezávislý správní soud) [nyní Landesverwaltungsgericht (spolkový správní soud)] dané spolkové země. Donucovací orgány, včetně finančních úřadů, měly uvedeným subjektům poskytovat podporu a mohly z vlastního podnětu kontrolovat dodržování tohoto zákona.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000009">
                        <title id="B210000009">
                           <number>10.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000023">Podle § 52 odst. 1 uvedeného zákona měla být méně závažná porušení považována za správní delikty a správní orgány mohly ukládat pokuty až do výše 22 000 eur. Podle § 52 odst. 2 mělo být v případě závažnějších porušení postupováno jako v případě trestných činů upravených Strafgesetzbuch (trestní zákoník). V případě podezření z porušení monopolu na hazardní hry, který tento zákon přiznával státu, mohly správní orgány podle § 53 hrací přístroje zabavit.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000010">
                        <title id="B210000010">
                           <number>11.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000024">Na základě změn zákona o hazardních hrách, které vstoupily v platnost v roce 2014, a tudíž se vztahují na <emphasis role="italc" id="B400000006">druhou věc </emphasis>projednávanou předkládajícím soudem v původním řízení, byl § 52 uvedeného zákona pozměněn tak, aby za veškerá porušení byly ukládány pouze správní sankce.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000011">
                        <title id="B210000011">
                           <number>12.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000025">Podle čl. 90 odst. 2 Bundes-Verfassungsgesetz (Spolkový ústavní zákon) mají řízení v trestních věcech kontradiktorní povahu. Článek 130 odst. 4 téhož zákona v případě žalob na zrušení rozhodnutí správních orgánů podaných ke správním soudům spolkových zemí, jako je předkládající soud, stanoví, že v odvolacím řízení musí tyto soudy samy rozhodnout ve věci samé.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000012">
                        <title id="B210000012">
                           <number>13.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000026">Podle § 46 odst. 1 Verwaltungsgerichtverfahrengesetz (zákon o řízení před správními soudy) má správní soud shromáždit veškeré důkazy nezbytné k vyřešení sporu.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000013">
                        <title id="B210000013">
                           <number>14.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000027">Podle § 25 Verwaltungsstrafgesetz (zákon o správních deliktech) správní soud stíhá delikty z moci úřední. Přihlíží k polehčujícím i přitěžujícím okolnostem.</para>
                     </blockquote>
                  </section>
               </section>
               <section id="B000000007">
                  <title style="27Titresansnumero1" id="B200000006">
                     <titlecontent id="B300000006">
                        <emphasis role="bold" id="B400000007">Skutkové okolnosti, řízení a předběžná otázka</emphasis>
                     </titlecontent>
                  </title>
                  <blockquote id="B010000014">
                     <title id="B210000014">
                        <number>15.</number>
                     </title>
                     <para style="01PointAltN" id="B150000028">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká dvou věcí, které jsou projednávány předkládajícím soudem. Každou z nich uvedu samostatně.</para>
                  </blockquote>
                  <section id="B000000008">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000007">
                        <titlecontent id="B300000007">
                           <emphasis role="italc" id="B400000008">Řízení vedené proti společnosti Online Games Handels GmbH</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <blockquote id="B010000015">
                        <title id="B210000015">
                           <number>16.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000029">Na základě informace z anonymního zdroje nařídilo Bundespolizeidirektion Wels (nyní součást Landespolizeidirecktion Oberösterreich) (policejní ředitelství spolkové země Horní Rakousko, dále jen „policejní ředitelství“) úředníkům Finanzamt Linz (finanční úřad v Linci, dále jen „finanční úřad“), aby provedli prohlídku v kavárně známé jako „SJ-Bet Sportbar“ ve Welsu. Stalo se tak dne 8. března 2012. V prostorách se nacházelo osm hracích přístrojů, jež byly klasifikovány jako hrací přístroje, jejichž provozování zasahuje do federálního monopolu stanoveného zákonem o hazardních hrách. Úředníci provádějící prohlídku byli informováni, že jeden z těchto přístrojů patří společnosti Online Games Handels GmbH (dále jen společnost „Online Games“) založené v Rakousku. Následně vyšlo najevo, že dotčené hry provozuje společnost s ručením omezeným založená v Brně (Česká republika). Všechny hrací přístroje byly zajištěny a policejní ředitelství svým rozhodnutím ze dne 17. dubna 2012 nařídilo jejich zabavení.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000016">
                        <title id="B210000016">
                           <number>17.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000030">Společnost Online Games uvedené rozhodnutí napadla před předchůdcem předkládajícího soudu [Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich (Nezávislý správní senát spolkové země Horní Rakousko)]. Uvedený soud její opravný prostředek rozhodnutím ze dne 21. května 2012 zamítl. Společnost Online Games proti tomuto rozhodnutí podala odvolání k Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko), který uvedené rozhodnutí rozsudkem ze dne 1. října 2015 zrušil. Věc je nyní znovu projednávána předkládajícím soudem, který se nyní nazývá Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Správní soud spolkové republiky Horní Rakousko). Společnost Online Games v uvedených řízeních zpochybňuje slučitelnost zákona o hazardních hrách s unijním právem, zejména s ustanoveními Smlouvy týkajícími se svobody usazování, zakotvené v článku 49 SFEU, a volného pohybu služeb, zakotveného v článku 56 SFEU.</para>
                     </blockquote>
                  </section>
                  <section id="B000000009">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000008">
                        <titlecontent id="B300000008">
                           <emphasis role="italc" id="B400000009">Řízení vedené proti F. Breuerovi a dalším</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <blockquote id="B010000017">
                        <title id="B210000017">
                           <number>18.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000031">Na základě informací získaných od třetí osoby uskutečnili úředníci finančního úřadu dne 14. srpna 2014 prohlídku v kavárně „Café Vegas“ v Linci. Zabavili osm hracích přístrojů, které byly podle jejich názoru provozovány v rozporu se zákonem o hazardních hrách. Zaměstnanec nacházející se v provozovně jim sdělil, že tyto přístroje patří společnosti Franck Gastro s.r.o., která byla založena v České republice. Policejní ředitelství poté F. Breuerovi a dalším dvěma účastníkům původního řízení před předkládajícím soudem uložilo každému pokutu ve výši 24 000 eur, neboť mělo za to, že v dotčených prostorách provozují nebo se účastní provozování hracích přístrojů. Frank Breuer je zástupcem společnosti s ručením omezeným založené na Slovensku<footnote role="fNote" id="B110000002">
                              <number>4</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000032"> –<emphasis role="tab" id="B400000010"/>Viz poznámka pod čarou 19 níže.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000018">
                        <title id="B210000018">
                           <number>19.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000033">Každý z uvedených účastníků řízení podal proti uložené pokutě opravný prostředek k předkládajícímu soudu. Tvrdí, že federální monopol stanovený zákonem o hazardních hrách je v rozporu s unijním právem.</para>
                     </blockquote>
                  </section>
                  <section id="B000000010">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000009">
                        <titlecontent id="B300000009">
                           <emphasis role="italc" id="B400000011">Předběžná otázka</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <blockquote id="B010000019">
                        <title id="B210000019">
                           <number>20.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000034">Při rozhodování o jemu předložené otázce má předkládající soud na zřeteli judikaturu Soudního dvora týkající se zákona o hazardních hrách, jež vyplývá z rozsudku Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000003">
                              <number>5</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000035"> –	Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281.</para>
                           </footnote>, a zejména konstatování v bodě 50 tohoto rozsudku, jež se týká povinností členského státu, který se hodlá dovolávat cíle, jenž je způsobilý ospravedlnit omezení volného pohybu služeb<footnote role="fNote" id="B110000004">
                              <number>6</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000036"> –<emphasis role="tab" id="B400000012"/>Dále viz bod 33 níže.</para>
                           </footnote>. Podle předkládajícího soudu se toto konstatování vztahuje obdobně na omezení svobody usazování, neboť i zákon o hazardních hrách je třeba vykládat jako předpis, který se odchyluje od uvedené svobody<footnote role="fNote" id="B110000005">
                              <number>7</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000037"> –	Viz bod 49 a násl. mého stanoviska v uvedené věci (C‑390/12, EU:C:2013:747) týkající se analýzy omezení volného pohybu služeb plynoucích z uvedeného zákona.</para>
                           </footnote>. V této souvislosti vyjadřuje obavu, že aktivní úloha, kterou jsou rakouské správní soudy povinny plnit při získávání důkazů v jim předložených věcech<footnote role="fNote" id="B110000006">
                              <number>8</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000038"> –<emphasis role="tab" id="B400000013"/>Viz mimo jiné bod 14 výše a body 40, 58 a násl. níže.</para>
                           </footnote>, a tomu odpovídající relativně pasivní role, kterou má státní zastupitelství v uvedených řízeních, mohou být v rozporu s touto judikaturou Soudního dvora.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000020">
                        <title id="B210000020">
                           <number>21.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000039">Předkládající soud se proto rozhodl předložit na základě článku 267 SFEU Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</para>
                        <para style="02AlineaAltA" id="B150000040">„Mají být článek 56 SFEU nebo článek 49 a násl. SFEU, ve světle článku 6 [EÚLP] ve spojení s článkem 47 [Listiny], vykládány v tom smyslu, že s ohledem na objektivitu a nestrannost soudu požadovanou v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva [zejména s ohledem na rozsudek (Ozerov v. Rusko<footnote role="fNote" id="B110000007">
                              <number>9</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000041"> –<emphasis role="tab" id="B400000014"/>Rozsudek ze dne 18. května 2010, CE:ECHR:2010:0518JUD006496201.</para>
                           </footnote>), bod 54], tato ustanovení ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie [zejména rozsudku (Pfleger a další)] brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž má ve správním řízení trestní povahy důkazy odůvodňující trestněprávní ochranu kvazimonopolní právní úpravy vnitrostátního trhu v oblasti hazardních her bez návrhu a nezávisle na jednání účastníků řízení uvést a vymezit a následně samostatně vyšetřit a posoudit soud, jenž je (v témže obsazení/téže funkci) příslušný rozhodovat o zákonnosti trestního opatření, jež je předmětem žaloby, a nikoli státní zastupitelství (nebo jiný státní orgán podílející se na trestním stíhání) ve funkci zástupce obžaloby?“</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000021">
                        <title id="B210000021">
                           <number>22.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000042">Písemná vyjádření předložili společnost Online Games, F. Breuer a další, rakouská a belgická vláda a Evropská komise. Řeči těchto účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudním dvorem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 10. listopadu 2016.</para>
                     </blockquote>
                  </section>
               </section>
               <section id="B000000011">
                  <title style="27Titresansnumero1" id="B200000010">
                     <titlecontent id="B300000010">
                        <emphasis role="bold" id="B400000015">Posouzení</emphasis>
                     </titlecontent>
                  </title>
                  <section id="B000000012">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000011">
                        <titlecontent id="B300000011">
                           <emphasis role="italc" id="B400000016">K přípustnosti</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <blockquote id="B010000022">
                        <title id="B210000022">
                           <number>23.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000043">Podle rakouské vlády je projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nepřípustná.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000023">
                        <title id="B210000023">
                           <number>24.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000044">Zaprvé tvrdí, že tato předběžná otázka je hypotetická. Odkazuje na neexistující „vnitrostátní právní úpravu“, neboť výklad vnitrostátního práva poskytnutý předkládajícím soudem není správný a má být upřednostněn výklad poskytnutý rakouskou vládou.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000024">
                        <title id="B210000024">
                           <number>25.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000045">Pokud by byl akceptován argument rakouské vlády, bylo by tím v podstatě řečeno, že pokud jde o správný výklad vnitrostátního práva, je Soudní dvůr povinen upřednostnit tvrzení vnitrostátní vlády před popisem, který uvedl předkládající soud v předkládacím rozhodnutí. To je zjevně nesprávné a je zřejmé, že argument rakouské vlády je v tomto ohledu zcela neopodstatněný. Nebudu se jím dále zabývat<footnote role="fNote" id="B110000008">
                              <number>10</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000046"> –	Pokud jde o přípustnost předkládacího rozhodnutí v případě, kdy vnitrostátní soudy zaujímají rozdílné názory na výklad rozhodnutí Soudního dvora, viz rovněž usnesení ze dne 15. října 2015, Naderhirn, C‑581/14, nezveřejněné, EU:C:2015:707.</para>
                           </footnote>. Je zřejmé, že předběžnou otázku <emphasis role="italc" id="B400000017">nelze </emphasis>na tomto základě kvalifikovat jako „hypotetickou“.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000025">
                        <title id="B210000025">
                           <number>26.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000047">Zadruhé rakouská vláda tvrdí, že předkládající soud neposkytl v předkládacím rozhodnutí právní a skutkové okolnosti dostatečné k tomu, aby mohl Soudní dvůr rozhodnout.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000026">
                        <title id="B210000026">
                           <number>27.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000048">Podle ustálené judikatury platí u otázek předložených vnitrostátním soudem domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnout o takové otázce pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny<footnote role="fNote" id="B110000009">
                              <number>11</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000049"> –<emphasis role="tab" id="B400000018"/>Viz mimo jiné rozsudek ze dne 22. června 2010, Melki a Abdeli, spojené věci C‑188/10 a C‑189/10, EU:C:2010:363, bod 27 a citovaná judikatura.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000027">
                        <title id="B210000027">
                           <number>28.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000050">Je pravda, že přesné postavení zákona o hazardních hrách ve vnitrostátním právu je nejasné, přinejmenším ve vztahu k věcem předloženým Soudnímu dvoru, a to navzdory otázkám, které byly účastníkům řízení na jednání položeny. Nicméně mám za to, že Soudní dvůr disponuje dostatečnými informacemi o právním a skutkovém rámci sporu před předkládajícím soudem, a rozsah předběžné otázky je jasný. Evropská komise ani žádná z vlád, které předložily vyjádření, navíc neměly při formulování svého vyjádření na základě předkládacího rozhodnutí žádné problémy<footnote role="fNote" id="B110000010">
                              <number>12</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000051"> –	Viz například rozsudek ze dne 25. března 2004, Azienda Agricola Ettore Ribaldi a další, spojené věci C‑480/00, C‑482/00, C‑484/00, C‑489/00 až C‑491/00 a C‑497/00 až C‑499/00, EU:C:2004:179, bod 74.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000028">
                        <title id="B210000028">
                           <number>29.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000052">Dospěla jsem tudíž k závěru, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.</para>
                     </blockquote>
                  </section>
                  <section id="B000000013">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000012">
                        <titlecontent id="B300000012">
                           <emphasis role="italc" id="B400000019">Úvodní poznámky</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <section id="B000000014">
                        <title style="29Titresansnumero3" id="B200000013">
                           <titlecontent id="B300000013">Použitelnost Listiny a EÚLP</titlecontent>
                        </title>
                        <blockquote id="B010000029">
                           <title id="B210000029">
                              <number>30.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000053">K uplatnění Listiny je třeba, aby členský stát „uplatňoval právo Unie“ ve smyslu jejího článku 51. Jak jsem již vysvětlila ve svém stanovisku předneseném ve věci Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000011">
                                 <number>13</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000054"> –	C‑390/12, EU:C:2013:747.</para>
                              </footnote>, pokud členský stát přijme opatření, které se odchyluje od základní svobody zaručené Smlouvou o fungování Evropské unie, spadá toto opatření do oblasti působnosti unijního práva. Pravomoc odchýlit se za určitých okolností od základní svobody zaručené unijním právem je pravomocí ponechanou členským státům, kterou unijní právo uznává; <emphasis role="italc" id="B400000020">výkon </emphasis>této pravomoci je však unijním právem omezen. Pokud soud – ať již vnitrostátní soud nebo Soudní dvůr – přezkoumává, zda vnitrostátní právní úprava omezující výkon takové základní svobody spadá pod výjimku upravenou ve Smlouvě (a je tedy přípustná), musí být uvedený přezkum proveden za použití kritérií, která vyplývají z unijního, nikoli vnitrostátního práva, a na základě těchto kritérií. Je proto nutné vycházet z toho, že členský stát „uplatňuje unijní právo“ ve smyslu článku 51, pokud zavádí výjimku ze základní svobody. Z toho vyplývá, že Listina se použije<footnote role="fNote" id="B110000012">
                                 <number>14</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000055"> –	V tomto ohledu viz rovněž rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Pfleger a další, C‑390/12, EU:C:2014:281, bod 36.</para>
                              </footnote>. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní opatření dotčené v původních řízeních „uplatňuje“ unijní právo, protože spadá do jeho působnosti, musí být vykládáno ve světle Listiny. Skutečnost, že projednávaná věc se na rozdíl od věci Pfleger a další týká procesních pravidel, která musí vnitrostátní soud uplatňovat při rozhodování ve věci, a nikoliv platnosti samotného odchylného opatření, nemá podle mého názoru význam.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000030">
                           <title id="B210000030">
                              <number>31.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000056">Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „štrasburský soud“) se čl. 6 odst. 1 EÚLP vztahuje na správní delikty a odpovídající správní řízení trestní povahy podle rakouského práva<footnote role="fNote" id="B110000013">
                                 <number>15</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000057"> –<emphasis role="tab" id="B400000021"/>Viz mimo jiné rozsudek ze dne 20. prosince 2001, Baischer v. Rakousko, CE:ECHR:2001:1220JUD003238196, bod 22.</para>
                              </footnote>. Z toho vyplývá, že tyto delikty mají být klasifikovány jako „trestné“ ve smyslu uvedeného ustanovení, a tedy i ve smyslu článku 47 Listiny<footnote role="fNote" id="B110000014">
                                 <number>16</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000058"> –	Viz rozhodnutí štrasburského soudu ze dne 4. července 2002, Weh a Weh v. Rakousko, CE:ECHR:2002:0704DEC003854497.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                     </section>
                     <section id="B000000015">
                        <title style="29Titresansnumero3" id="B200000014">
                           <titlecontent id="B300000014">Rozsudek ve věci Pfleger a další</titlecontent>
                        </title>
                        <blockquote id="B010000031">
                           <title id="B210000031">
                              <number>32.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000059">Ve věci projednávané před Soudním dvorem vyvstává otázka, jež má spojitost s rozsudkem Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000015">
                                 <number>17</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000060">–<emphasis role="tab" id="B400000022"/>Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281.</para>
                              </footnote>. V uvedené věci byl Soudní dvůr požádán, aby rozhodl o řadě otázek, které mu položil Unabhängiger Verwaltungssenat des Landes Oberösterreich (Nezávislý správní senát spolkové země Horní Rakousko), tj. předchůdce předkládajícího soudu, a které se v podstatě týkaly platnosti zákona o hazardních hrách ve světle zásady proporcionality, jež se uplatňuje v kontextu článku 56 SFEU o volném pohybu služeb. Soudní dvůr konstatoval, že článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon o hazardních hrách, pokud tato právní úprava nesleduje skutečně cíl ochrany hráčů nebo boje proti kriminalitě a neodpovídá skutečně snaze o omezení herních příležitostí nebo o potírání kriminality spojené s těmito hrami soudržným a systematickým způsobem<footnote role="fNote" id="B110000016">
                                 <number>18</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000061"> –	Viz bod 56 a výrok rozsudku.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000032">
                           <title id="B210000032">
                              <number>33.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000062">K tomuto závěru Soudní dvůr dospěl zejména na základě následujících konstatování:</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000063">„43<emphasis role="tab" id="B400000023"/>[…] je třeba připomenout, že omezení, která stanoví členské státy, musejí splňovat příslušné podmínky přiměřenosti a zákazu diskriminace, jak je vyžaduje judikatura Soudního dvora. Vnitrostátní právní předpisy jsou k tomu, aby zaručily uskutečnění tvrzeného cíle, způsobilé pouze tehdy, pokud opravdu odpovídají snaze dosáhnout jej soudržným a systematickým způsobem […].</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000064">44<emphasis role="tab" id="B400000024"/>Pouhá okolnost, že si jeden členský stát zvolil jiný systém ochrany než jiný členský stát, nemůže mít vliv na posouzení přiměřenosti ustanovení přijatých v dané oblasti. Tato ustanovení musí být posuzována pouze z hlediska cílů, které příslušné orgány dotčeného členského státu sledují, a z hlediska úrovně ochrany, kterou chtějí zajistit. […]</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000065">[…]</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000066">47<emphasis role="tab" id="B400000025"/>[…] zjištění cílů, které vnitrostátní právní úprava skutečně sleduje, však spadá v rámci věci, která byla předložena Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU, do pravomoci předkládajícího soudu […].</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000067">48<emphasis role="tab" id="B400000026"/>Předkládající soud kromě toho musí za současného zohlednění vodítek poskytnutých Soudním dvorem rovněž ověřit, zda omezení, která ukládá dotyčný členský stát, splňují podmínky přiměřenosti, které vyžaduje judikatura Soudního dvora […].</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000068">49<emphasis role="tab" id="B400000027"/>Především se musí zejména s ohledem na konkrétní způsoby použití dotčené omezující právní úpravy ujistit, že tato právní úprava skutečně odpovídá snaze o omezení herních příležitostí, omezení činností v této oblasti a potírání kriminality spojené s těmito hrami soudržným a systematickým způsobem […].</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000069">50<emphasis role="tab" id="B400000028"/>V této souvislosti již Soudní dvůr judikoval, že členský stát, který se hodlá dovolávat cíle, jenž je způsobilý ospravedlnit překážku volného pohybu služeb, musí poskytnout soudu, který má o této otázce rozhodnout, všechny informace, které mu umožní ověřit, že uvedené opatření splňuje požadavky vyplývající ze zásady proporcionality […].</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000070">[…]</para>
                           <para style="02AlineaAltA" id="B150000071">52<emphasis role="tab" id="B400000029"/>[…] vnitrostátní soud musí provést celkové posouzení okolností, za kterých byla přijata a uplatňována taková omezující právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení.“</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000033">
                           <title id="B210000033">
                              <number>34.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000072">V uvedené věci Soudní dvůr ke svým závěrům dospěl s ohledem na základní svobodu poskytovat služby, jež je zakotvena v článku 56 SFEU. V projednávané věci se předběžná otázka netýká pouze uvedené svobody, ale i svobody usazování zakotvené v článku 49 SFEU<footnote role="fNote" id="B110000017">
                                 <number>19</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000073"> –	Přesný vztah mezi skutkovými okolnostmi původního řízení a svobodou usazování není v předkládacím rozhodnutí popsán zcela jasně. Nicméně předpokládám, že se jedná o účast slovenské společnosti uvedené v bodě 18 výše.</para>
                              </footnote>. Vzhledem k tomu, že ustanovení článku 51 až 54 SFEU, která členským státům poskytují právo odchýlit se od svobody usazování, se na základě článku 62 SFEU vztahují rovněž na svobodu poskytovat služby, mám za to, že zásady uvedené v rozsudku Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000018">
                                 <number>20</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000074"> –<emphasis role="tab" id="B400000030"/>Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281.</para>
                              </footnote> se vztahují stejně na obě svobody.</para>
                        </blockquote>
                     </section>
                     <section id="B000000016">
                        <title style="29Titresansnumero3" id="B200000015">
                           <titlecontent id="B300000015">Úloha předkládajícího soudu a povaha přečinů, jichž se údajně dopustili žalobci v původním řízení</titlecontent>
                        </title>
                        <blockquote id="B010000034">
                           <title id="B210000034">
                              <number>35.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000075">Předkládající soud je součástí systému rakouského správního soudnictví. Technicky je klasifikován jako odvolací soud druhého stupně, přičemž správní delikty projednávají správní orgány v prvním stupni<footnote role="fNote" id="B110000019">
                                 <number>21</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000076"> –<emphasis role="tab" id="B400000031"/>
                                    <emphasis role="tab" id="B400000032"/>Pokud jde o Unabhängiger Verwaltungssenat (Nezávislý správní senát), tj. předchůdce současného Landesverwaltungsgericht (Správní soud spolkové země), viz rozhodnutí štrasburského soudu ze dne 4. července 2002, Weh a Weh v. Rakousko, CE:ECHR:2002:0704DEC003854497. Rakouská vláda na jednání potvrdila, že Landesverwaltungsgericht (Správní soud spolkové země) zaujímá podobné postavení.</para>
                              </footnote>. Odvolání proti jejich rozsudkům jsou projednávána před Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud).</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000035">
                           <title id="B210000035">
                              <number>36.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000077">Přečiny, z nichž byli žalobci v původním řízení obviněni, jsou správními delikty podle vnitrostátních právních předpisů a věci, které se těchto žalobců týkají, se projednávají postupem uplatňovaným ve správním řízení. Tento postup vyžaduje, aby soud příslušný k rozhodování o dané věci vyšetřil dané protiprávní jednání z moci úřední<footnote role="fNote" id="B110000020">
                                 <number>22</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000078"> –	Viz bod 14 výše.</para>
                              </footnote>. V řízení o odvolání podaném k soudu, jako je předkládající soud, přebírá správní orgán, který uložil správní sankci, funkci žalobce<footnote role="fNote" id="B110000021">
                                 <number>23</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000079">–<emphasis role="tab" id="B400000033"/>Tak to alespoň uvádí rakouská vláda ve svém v písemném vyjádření. Pokud jde o Unabhängiger Verwaltungssenat (Nezávislý správní senát), tj. předchůdce současného Landesverwaltungsgericht, viz rozhodnutí štrasburského soudu ze dne 4. července 2002, Weh a Weh v. Rakousko, CE:ECHR:2002:0704DEC003854497. Předkládající soud ve svých vyjádřeních k projednávané věci uvádí, že §51d Verwaltungsstrafgesetz (zákon o správních deliktech), z něhož ve své analýze vycházel štrasburský soud, byl bez náhrady zrušen. Podotýkám však, že v zápise z jednání předkládajícího soudu ve věci Online Games, který je součástí vnitrostátního spisu předloženého Soudnímu dvoru, je jako žalovaný orgán uvedeno policejní ředitelství (<emphasis role="italc" id="B400000034">belangte Behörde</emphasis>), s tím, že žádný zástupce tohoto orgánu se jednání neúčastnil, a to bez udání důvodu.</para>
                              </footnote>. Jak bylo uvedeno v bodě 31 výše, protiprávní jednání, jichž se žalobci v původním řízení údajně dopustili, mají být kvalifikována jako „trestné činy“ ve smyslu článku 6 EÚLP.</para>
                        </blockquote>
                     </section>
                  </section>
                  <section id="B000000017">
                     <title style="28Titresansnumero2" id="B200000016">
                        <titlecontent id="B300000016">
                           <emphasis role="italc" id="B400000035">K podstatě věci</emphasis>
                        </titlecontent>
                     </title>
                     <blockquote id="B010000036">
                        <title id="B210000036">
                           <number>37.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000080">Podstatou otázky předkládajícího soudu je žádost o poskytnutí vodítka k použití článku 6 EÚLP a článku 47 Listiny v soudním řízení, jež se týká údajného porušení vnitrostátního pravidla, které ke své platnosti musí splnit podmínky vztahující se na odchylky od svobody usazování a volného pohybu služeb, jež jsou zakotveny v článku 49 a v článku 56 SFEU a uplatňovány v judikatuře Soudního dvora, zejména v rozsudku Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000022">
                              <number>24</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000081">–<emphasis role="tab" id="B400000036"/>Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000037">
                        <title id="B210000037">
                           <number>38.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000082">V řízení, které je obecně známé jako kontradiktorní<footnote role="fNote" id="B110000023">
                              <number>25</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000083">–<emphasis role="tab" id="B400000037"/>Uvedeným termínem označuji formu řízení, ve kterém účastníci řízení připravují a přednášejí své argumenty a shromažďují a předkládají důkazy, čímž v rámci určitých pravidel vládnou řízením. Nalézací orgán, představovaný soudem nebo porotou, je po celou dobu řízení neutrální či pasivní. Nepoužívám ho v širším smyslu, jak někdy činí štrasburský soud v případě řízení, ve kterém je zajištěna rovnost zbraní (viz například rozsudek ze dne 16. února 2000, <emphasis role="italc" id="B400000038">Rowe a Davis v. Spojené království</emphasis>, CE:ECHR:2000:0216JUD002890195, bod 60).</para>
                           </footnote>, jsou úlohy obžaloby a soudu, alespoň teoreticky, jasně rozdělené. Úkolem obžaloby je získávat a předkládat důkazy, jichž se dovolává na podporu svých tvrzení, a soud je povinen tyto důkazy posoudit mimo jiné s ohledem na vyjádření učiněná jménem obhajoby. Pokud by soud v uvedeném řízení plnil funkce obžaloby, jednalo by se o nepřijatelné vybočení z jeho soudní pravomoci a rozhodnutí vydané v takovém řízení by bylo v odvolacím řízení zcela jistě zrušeno.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000038">
                        <title id="B210000038">
                           <number>39.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000084">V řízení před předkládajícím soudem tento soud zkoumá předložené důkazy z moci úřední<footnote role="fNote" id="B110000024">
                              <number>26</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000085"> –<emphasis role="tab" id="B400000039"/>Viz body 14 a 36 výše.</para>
                           </footnote>. Takové řízení, ve kterém jsou povinnosti rozděleně zásadně jinak, než jak tomu je mezi obžalobou a soudem, se tradičně nazývá „vyšetřovací“<footnote role="fNote" id="B110000025">
                              <number>27</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000086">–<emphasis role="tab" id="B400000040"/>Tento výraz se sice používá v předkládacím rozhodnutí a objevuje se i v písemném vyjádření rakouské vlády, na jednání však zástupce rakouské vlády do jisté míry zpochybnil vhodnost jeho použití v souvislosti s rakouským systémem dotčeným v původním řízení. Chci proto zdůraznit, že tento výraz používám jako popis řízení, nikoliv jako název.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000039">
                        <title id="B210000039">
                           <number>40.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000087">Bylo uvedeno, že v současnosti nelze nalézt právní systém, který je výhradně kontradiktorní nebo výhradně vyšetřovací<footnote role="fNote" id="B110000026">
                              <number>28</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000088">–<emphasis role="tab" id="B400000041"/>Viz Armenta-DEU, T., Beyond Accusatorial or Inquisitorial Systems: a Matter of Deliberation and Balance, in <emphasis role="italc" id="B400000042">Visions of Justice</emphasis>, Ackerman, B., Ambos, K. a Sikirić, H., vydavatelé, Duncker &amp; Humboldt, Berlín, 2016, s. 57 až 75.</para>
                           </footnote>. Rakouská vláda ve svém písemném vyjádření uvedla následující základní znaky systému uplatňovaného v řízení před předkládajícím soudem. Zaprvé soud je z moci úřední povinen objasnit skutkovou podstatu přečinu a za tím účelem shromažďuje všechny potřebné důkazy, přičemž návrhy účastníků řízení nejsou v tomto ohledu relevantní. Při plnění tohoto úkolu je soud povinen učinit vše, co je v jeho pravomoci, aby se dobral skutečného stavu věci. Musí tedy využít veškeré prostředky vedoucí k objasnění skutkového stavu, a zejména shromáždit veškeré důkazy dostupné v jemu předložené věci, které mohou být relevantní při přijetí rozhodnutí. Zkoumá bez omezení veškeré skutkové okolnosti, které mohou potenciálně ovlivnit výsledné rozhodnutí, a činí tak zcela autonomně.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000040">
                        <title id="B210000040">
                           <number>41.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000089">Z části argumentace předkládajícího soudu uvedené v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že Soudní dvůr by měl konstatovat, že systém ovládaný vyšetřovací zásadou je již ze své podstaty v rozporu s požadavky stanovenými v článku 6 EÚLP a v článku 47 Listiny.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000041">
                        <title id="B210000041">
                           <number>42.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000090">Předkládající soud na podporu svého tvrzení uvádí některé rozsudky štrasburského soudu<footnote role="fNote" id="B110000027">
                              <number>29</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000091"> –	Jedná se o rozsudky ze dne 15. prosince 2005, Kyprianou v. Kypr, CE:ECHR:2005:1215JUD007379701, body 118, 121 a 126 až 128; ze dne 18. května 2010, Ozerov v. Rusko, CE:ECHR:2010:0518JUD006496201, body 51 až 54; a ze dne 20. září 2016, Karelin v. Rusko, CE:ECHR:2016: 0920JUD000092608. Posledně uvedený rozsudek byl vynesen po datu předkládacího rozhodnutí a předkládající soud jej uvedl samostatně.</para>
                           </footnote>, dvě stanoviska generálních advokátů Soudního dvora<footnote role="fNote" id="B110000028">
                              <number>30</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000092"> –	Jedná se o stanovisko generálního advokáta D. Ruiz-Jarabo Colomera přednesené ve věci Kaba, C‑466/00, EU:C:2002:447, bod 90 a následující, a stanovisko, které přednesl generální advokát P. Cruz Villalón ve věci X, C‑507/10, EU:C:2011:682, bod 20 a následující.</para>
                           </footnote> a stanovisko Poradního výboru evropských soudců a Poradního výboru evropských státních zástupců (dále jen „názor CCJE/CCPE“)<footnote role="fNote" id="B110000029">
                              <number>31</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000093"> –	Viz stanovisko č. 12 (2009) Poradního výboru evropských soudců a stanovisko č. 4 (2009) Poradního výboru evropských státních zástupců (dále jen „Deklarace z Bordeaux“), body 3 a 7. Tento dokument lze nalézt na adrese http://www.coe.int/t/dghl/cooperation/ccje/textes/avis_EN.asp.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000042">
                        <title id="B210000042">
                           <number>43.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000094">Je pravda, že ve výroku či ve vyjádření obsaženém v každém z uvedených souborů dokumentů je kladen velký důraz na důležitost nestrannosti soudu. V rozsudcích štrasburského soudu i ve stanovisku CCJE/CCPE je také zdůrazněno, že nesmí docházet ke směšování rolí státního zástupce a soudu<footnote role="fNote" id="B110000030">
                              <number>32</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000095">–<emphasis role="tab" id="B400000043"/>Viz zejména rozsudek štrasburského soudu ze dne 15. prosince 2005, Kyprianou v. Kypr, CE:ECHR:2005:1215JUD007379701, bod 126.</para>
                           </footnote>. Nikde však není zmínka o tom, že by systém ovládaný vyšetřovací zásadou sám o sobě měl nebo mohl být riskantní.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000043">
                        <title id="B210000043">
                           <number>44.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000096">Podle mého názoru není přístup předkládajícího soudu odůvodněný<footnote role="fNote" id="B110000031">
                              <number>33</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000097">–<emphasis role="tab" id="B400000044"/>Ačkoli zástupce společnosti Online Games na jednání tvrdil opak, chci zdůraznit, že jsem ve svém stanovisku ve věci Pfleger a další, C‑390/12, EU:C:2013:747,<emphasis role="italc" id="B400000045"> neuvedla</emphasis>, že řízení, v němž se uplatňuje vyšetřovací zásada, je v rozporu s ESLP nebo s unijním právem.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000044">
                        <title id="B210000044">
                           <number>45.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000098">Mám za to, že ve skutečnosti mohou v kontradiktorním i ve vyšetřovacím řízení – není-li tomu věnována pozornost – vyvstat problémy týkající se slučitelnosti s článkem 6 EÚLP a s článkem 47 Listiny. V prvním případě může nedostatečné zastoupení obžalovaného představovat porušení práva na rovnost zbraní. Ve druhém případě, nejsou-li správně odděleny úkoly státního zastupitelství a soudu, se mohou rozdíly mezi těmito dvěma funkcemi stírat, a to opět v neprospěch obžalovaného. V případě správného uplatňování však může každé z uvedených řízení vést ke zjištění pravdy, pouze jinými způsoby. K funkci státního zastupitelství ve vyšetřovacím řízení se vrátím níže<footnote role="fNote" id="B110000032">
                              <number>34</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000099"> –	Viz níže bod 63 a násl.</para>
                           </footnote>.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000045">
                        <title id="B210000045">
                           <number>46.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000100">Neztotožňuji se tedy s názorem, že řízení ovládané vyšetřovací zásadou má být již ze samotné podstaty považováno za řízení, jež je v rozporu s požadavky článku 6 EÚLP a článku 47 Listiny.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000046">
                        <title id="B210000046">
                           <number>47.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000101">Neznamená to však, že by Soudní dvůr nemohl v odpovědi předkládajícímu soudu poskytnout užitečné vodítko.</para>
                     </blockquote>
                     <blockquote id="B010000047">
                        <title id="B210000047">
                           <number>48.</number>
                        </title>
                        <para style="01PointAltN" id="B150000102">Zbývá tedy ještě otázka, jakým způsobem má být rozsudek Soudního dvora ve věci Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000033">
                              <number>35</number>
                              <para style="footnotetext" id="B150000103">–<emphasis role="tab" id="B400000046"/>Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281.</para>
                           </footnote> uplatněn v kontextu vnitrostátního systému, který je popsán v bodě 40 výše.</para>
                     </blockquote>
                     <section id="B000000018">
                        <title style="29Titresansnumero3" id="B200000017">
                           <titlecontent id="B300000017">Bod 50 rozsudku Pfleger a další</titlecontent>
                        </title>
                        <blockquote id="B010000048">
                           <title id="B210000048">
                              <number>49.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000104">Výklad uvedeného rozsudku, který v tomto ohledu poskytla rakouská vláda, podle mého názoru zcela opomíjí jeho bod 50. Důraz naopak klade na body 48, 49 a 52. V nich Soudní dvůr poskytl výklad povinností soudu, který má rozhodovat o platnosti toho, co označuje za „omezující právní úpravu“<footnote role="fNote" id="B110000034">
                                 <number>36</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000105"> –	Viz bod 52 rozsudku.</para>
                              </footnote>. Tyto body – vykládány samostatně – by alespoň potenciálně mohly podporovat názor, že obavy předkládajícího soudu jsou neopodstatněné. Členský stát a jeho orgány nehrají žádnou roli. Klíčová úloha přísluší vnitrostátnímu soudu.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000049">
                           <title id="B210000049">
                              <number>50.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000106">Nebyl by však zohledněn bod 50 rozsudku, čímž by došlo k opomenutí podstatné části analýzy Soudního dvora. To nepovažuji za vhodné. Je také třeba mít na paměti, že odůvodnění uvedené v tomto bodě odráží ustálenou judikaturu Soudního dvora v tomto ohledu<footnote role="fNote" id="B110000035">
                                 <number>37</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000107">–<emphasis role="tab" id="B400000047"/>Viz rozsudky ze dne 8. září 2010, Stoß a další<emphasis role="italc" id="B400000048">,</emphasis> spojené věci C‑316/07, C‑358/07 až C‑360/07, C‑409/07 a C‑410/07, EU:C:2010:504, bod 71; ze dne 15. září 2011, Dickinger a Ömer, C‑347/09, EU:C:2011:582, bod 54; a ze dne 11. června 2015, Berlington Maďarsko a další, C‑98/14, EU:C:2015:386; bod 65. Viz také rozsudek ze dne 13. března 2008, Komise v. Belgie, C‑227/06, nezveřejněný, EU:C:2008:160, body 62 a 63 a citovaná judikatura.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000050">
                           <title id="B210000050">
                              <number>51.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000108">V bodě 50 je členským státům uložena povinnost, která je zároveň důležitá i obtížná. V případě odchýlení se od některé z dotčených základních svobod musí členský stát uvést jasné a přesvědčivé důvody.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000051">
                           <title id="B210000051">
                              <number>52.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000109">Již ze své podstaty mohou být tyto důvody složité a vyžadovat speciální znalosti, které budou mít ve většině případů, ne-li ve všech, zvláštní vztah k členskému státu, který usiluje o odchylku. Téměř vždy budou vycházet z konkrétní sociální nebo hospodářské situace a konkrétní sociální nebo hospodářské politiky daného členského státu. Lze očekávat, že před přijetím daného opatření členský stát pečlivě zváží důvod(y) pro jeho přijetí. To je podle mého názoru kontext, v němž má být vykládán odkaz Soudního dvora uvedený v bodě 47 rozsudku Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000036">
                                 <number>38</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000110">–<emphasis role="tab" id="B400000049"/>Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281.</para>
                              </footnote> na „cíle<emphasis role="italc" id="B400000050">, které vnitrostátní právní úprava skutečně sleduje“</emphasis>
                              <footnote role="fNote" id="B110000037">
                                 <number>39</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000111"> –	Kurziva provedena autorkou tohoto stanoviska.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000052">
                           <title id="B210000052">
                              <number>53.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000112">Mám za to, že povinnost předložit toto odůvodnění má pouze dotčený členský stát<footnote role="fNote" id="B110000038">
                                 <number>40</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000113">–<emphasis role="tab" id="B400000051"/>Je třeba upřesnit, že odkazem na „členský stát“ v tomto kontextu nemyslím, že nezbytné odůvodnění musí poskytnout samotná vláda uvedeného členského státu. Toto odůvodnění však musí být předloženo stranou, která tento členský stát zastupuje nebo byla za tímto účelem členským státem zmocněna.</para>
                              </footnote>. Nevztahuje se na ostatní účastníky řízení, včetně vnitrostátního soudu nebo účastníka řízení, který se snaží zpochybnit platnost vnitrostátního opatření, jímž je prováděna dotčená výjimka. Jinými slovy, nelze od nich očekávat, že budou „odhadovat“ důvody, jež vedly členský stát k přijetí daného opatření.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000053">
                           <title id="B210000053">
                              <number>54.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000114">Povinnost takové povahy nahradí jinak použitelná procesní pravidla, a to v případě a v rozsahu, ve kterém uvedenou povinnost nestanoví právní řád dotčeného členského státu. Samozřejmě jí nemohou být dotčena práva na obhajobu; ve skutečnosti by je měla posílit tím, že poskytuje rychlejší a úplnější přístup k důvodům, které vedly členský stát k přijetí dotčené odchylky.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000054">
                           <title id="B210000054">
                              <number>55.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000115">Povinností vnitrostátního soudu samozřejmě zůstává posoudit skutečnosti, které mu předložil členský stát, a rozhodnout o nich. Je tomu tak v případě, kdy se řízení před vnitrostátním soudem řídí kontradiktorní či vyšetřovací zásadou. Ve druhém případě bude mít (nebo může mít) také povinnost vyšetřit věc sám z moci úřední a takový požadavek se na něj bude vztahovat za všech okolností. Skutečnosti předložené členským státem jeho vyšetřování doplní a, s výhradou uvedenou níže<footnote role="fNote" id="B110000039">
                                 <number>41</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000116"> –	Viz bod 68 níže.</para>
                              </footnote>, je nenahradí.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000055">
                           <title id="B210000055">
                              <number>56.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000117">Jak přesně vnitrostátní soud vyšetřování provádí je do značné míry záležitostí tohoto soudu, jsou-li respektovány požadavky stanovené v EÚLP a v unijním právu, zejména zásady rovnocennosti a efektivity<footnote role="fNote" id="B110000040">
                                 <number>42</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000118"> –	V tomto ohledu viz mimo jiné rozsudek ze dne 22. ledna 2015, Stanley International Betting a Stanleybet Malta, C‑463/13, EU:C:2015:25, bod 37.</para>
                              </footnote> a případně Listina. Povaha tohoto úkolu se nevyhnutelně liší (v některých případech výrazně) v každém jednotlivém případě a u jednotlivých soudů. Úkolem Soudního dvora není zasahovat do oblastí, jež jsou čistě záležitostí vnitrostátního práva<footnote role="fNote" id="B110000041">
                                 <number>43</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000119">–<emphasis role="tab" id="B400000052"/>Podle ustálené judikatury Soudního dvora přísluší při neexistenci právní úpravy Unie v této oblasti vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z práva Unie (v tomto smyslu viz mimo jiné rozsudek ze dne 18. března 2010, Alassini a další, spojené věci C‑317/08 až C‑320/08, EU:C:2010:146, bod 47).</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000056">
                           <title id="B210000056">
                              <number>57.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000120">Je však vhodné zabývat se dvěma konkrétními otázkami, které byly vzneseny v předkládacím rozhodnutí a ve vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000057">
                           <title id="B210000057">
                              <number>58.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000121">Zaprvé rakouskou vládou popsané úkoly soudu v oblasti vyšetřování jsou značné, ne-li herkulovské<footnote role="fNote" id="B110000042">
                                 <number>44</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000122"> –	Viz bod 40 výše.</para>
                              </footnote>. Jaké prostředky mohou vnitrostátní soudy při plnění těchto úkolů využívat? V jednoznačných případech týkajících se záležitostí, s nimiž je vnitrostátní soud již plně obeznámen, je tato otázka položena spíše v teoretické než praktické rovině. Ovšem ve věcech, jako je projednávaná věc, v rámci kterých mohou vyvstat složité otázky odborné a statistické analýzy, se nejedná o úkoly, které může vnitrostátní soud splnit vlastními silami. Významnou roli při jejich plnění hrají odborné posudky.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000058">
                           <title id="B210000058">
                              <number>59.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000123">Předkládající soud v předkládacím rozhodnutí uvádí, že rakouské spolkové správní soudy nedisponují vlastními nezávislými odborníky a musí se obracet především na odborníky některého z vnitrostátních správních orgánů (a může se stát, že se jedná o odborníky pracující v téže instituci, jež se účastní řízení před vnitrostátním soudem).</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000059">
                           <title id="B210000059">
                              <number>60.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000124">Pokud by tomu skutečně bylo tak<footnote role="fNote" id="B110000043">
                                 <number>45</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000125">–<emphasis role="tab" id="B400000053"/>Zástupce rakouské vlády na jednání v odpovědi na tuto otázku nepopřel, že tomu tak skutečně je, a raději se zaměřil na povinnost předkládajícího soudu přihlédnout ke všem relevantním okolnostem.</para>
                              </footnote>, mám značné pochybnosti o souladu s článkem 6 EÚLP a potažmo s článkem 47 Listiny. Článek 6 odst. 1 EÚLP požaduje, aby o trestním obvinění vzneseném vůči obžalovanému rozhodoval „nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem“. Vzhledem k tomu, že rakouské správní soudy mají toto posouzení provádět z moci úřední, je pravděpodobné, že k vydání závěrečného rozhodnutí budou soudy, přinejmenším ve složitějších věcech, potřebovat posudek jednoho nebo více odborníků. Považuji za samozřejmé, že tito odborníci musí být rovněž nezávislí a nestranní. Rovněž musí mít kvalifikaci dostatečnou k tomu, aby mohli posoudit protichůdné názory a vypracovat o nich posudek. Koneckonců jejich úkolem je, pomáhat soudu při plnění jeho povinností. Při posuzování nestrannosti štrasburský soud zdůraznil, že tento požadavek zahrnuje subjektivní i objektivní aspekt<footnote role="fNote" id="B110000044">
                                 <number>46</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000126">–<emphasis role="tab" id="B400000054"/>Viz mimo jiné rozsudek ze dne 15. prosince 2005, Kyprianou v. Kypr, CE:ECHR:2005:1215JUD007379701, body 118 a 119. Pro zamezení pochybnostem je třeba zdůraznit, že v projednávané věci nic nenasvědčuje výskytu jakéhokoli prvku subjektivního aspektu těchto kritérií.</para>
                              </footnote>. Mám za to, že minimálně musí existovat nebezpečí, že odborníci vybraní z vnitrostátních správních orgánů nebudou splňovat první z nich, a téměř jistota, že druhé nebudou splňovat vůbec. Vnitrostátní soudy tedy musí mít přístup ke službám odborníků, kteří jsou skutečně nezávislí a nestranní.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000060">
                           <title id="B210000060">
                              <number>61.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000127">Druhá otázka se týká významu, který vnitrostátní soud může přikládat důvodovým zprávám<footnote role="fNote" id="B110000045">
                                 <number>47</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000128"> –	V němčině „Erläuterungen“.</para>
                              </footnote> k napadeným vnitrostátním právním předpisům a záznamům z parlamentního jednání vedoucího k jejich přijetí. Podle rakouské vlády může soud přihlížet k důvodovým zprávám a podle belgické vlády může přihlížet k záznamům z parlamentního jednání. Může vnitrostátní soud využít některý (či oba) z uvedených pramenů, jež jsou již veřejně dostupné, a tím vyloučit povinnost členského státu uvést odůvodnění podle bodu 50 rozsudku Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000046">
                                 <number>48</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000129">–<emphasis role="tab" id="B400000055"/>Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, C‑390/12, EU:C:2014:281.</para>
                              </footnote>?</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000061">
                           <title id="B210000061">
                              <number>62.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000130">Takové řešení se jeví jako nepřiměřeně zjednodušující. Zatímco příslušné vnitrostátní orgány budou bezpochyby chtít čerpat z těchto dokumentů ve vyjádřeních před vnitrostátním soudem, je pravděpodobné, že se všechny stížnosti budou vztahovat k jednomu nebo několika konkrétním aspektům dotčených právních předpisů. Členský stát má povinnost vnitrostátnímu soudu sdělit, na které části jeho širšího odůvodnění by se měl při rozhodování v projednávané věci zaměřit. Členský stát může chtít (a potřebovat) poskytnout další a úplnější informace na podporu důvodů, z nichž vychází ve svých vyjádřeních. Kromě toho, tyto prostředky již ze své podstaty nemohou být považovány za zcela úplné či spolehlivé, pokud stejně jako v případě zákona o hazardních hrách Soudní dvůr poskytl přesvědčivé poznatky, že dotčená právní úprava nemusí splňovat požadavky stanovené unijním právem<footnote role="fNote" id="B110000047">
                                 <number>49</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000131">–<emphasis role="tab" id="B400000056"/>Viz rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Pfleger a další, C‑390/12, EU:C:2014:281, bod 56 a výrok.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                     </section>
                     <section id="B000000019">
                        <title style="29Titresansnumero3" id="B200000018">
                           <titlecontent id="B300000018">Účast státního zastupitelství na jednání</titlecontent>
                        </title>
                        <blockquote id="B010000062">
                           <title id="B210000062">
                              <number>63.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000132">Předkládající soud je znepokojen tím, že v před ním probíhajícím řízení nemá státní zastupitelství jasně vymezenou úlohu. Zejména uvádí, že takového řízení, jako je původní řízení, se státní zastupitelství účastní pouze výjimečně. Jeho místo zaujímá představitel výkonné moci, jehož účast je navíc zcela pasivní<footnote role="fNote" id="B110000048">
                                 <number>50</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000133"> –	Viz rovněž poznámka pod čarou č. 23 <emphasis role="italc" id="B400000057">in fine.</emphasis>
                                 </para>
                              </footnote>. Předkládající soud je v tomto ohledu zřejmě znepokojen především tím, že se stírají rozdíly mezi úlohou soudu a státního zastupitelství, což může mít následně vliv na nezávislost a nestrannost soudu. Odkazuje v tomto ohledu na tři rozsudky štrasburského soudu. Prvním z nich je Kyprianou v. Kypr<footnote role="fNote" id="B110000049">
                                 <number>51</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000134"> –	Rozsudek ze dne 15. prosince 2005, CE:ECHR:2005:1215JUD007379701.</para>
                              </footnote>. Uvedená věc se týkala pohrdání soudním řízením, jež bylo vedeno proti stěžovateli ve zkráceném řízení, přičemž soud byl obsazen týmiž soudci, kteří byli předmětem kritiky stěžovatele na veřejném zasedání. Obžalobu zastupovali sami soudci. Štrasburský soud konstatoval, že směšování rolí může zjevně vyvolat objektivně důvodné pochybnosti o nestrannosti soudu, který vedl řízení<footnote role="fNote" id="B110000050">
                                 <number>52</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000135"> –<emphasis role="tab" id="B400000058"/>Viz body 127 a 128 rozsudku.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000063">
                           <title id="B210000063">
                              <number>64.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000136">Zadruhé se jedná o rozsudek Ozerov v. Rusko<footnote role="fNote" id="B110000051">
                                 <number>53</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000137">–<emphasis role="tab" id="B400000059"/>Rozsudek ze dne 18. května 2010, CE:ECHR:2010:0518JUD006496201.</para>
                              </footnote>. V této věci byl stěžovatel odsouzen za zločin soudem prvního stupně. Řízení se neúčastnil žádný zástupce obžaloby, přestože účast státního zástupce byla povinná. Jednalo se o kontradiktorní řízení a podle vnitrostátního práva platného v rozhodné době byla přítomnost státního zástupce na řízení povinná, byla-li nařízena. Státní zástupce by se tak mohl účastnit posouzení důkazů a přednést vyjádření. Štrasburský soud konstatoval, že vnitrostátní soud smísil role státního zástupce a soudu a poskytl tím důvody k legitimním obavám o jeho nestrannosti<footnote role="fNote" id="B110000052">
                                 <number>54</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000138"> –	Viz body 52 až 55 rozsudku.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000064">
                           <title id="B210000064">
                              <number>65.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000139">Zatřetí předkládající soud uvádí rozsudek Karelin v. Rusko<footnote role="fNote" id="B110000053">
                                 <number>55</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000140">–<emphasis role="tab" id="B400000060"/>Rozsudek ze dne 20. září 2016, CE:ECHR:2016:0920JUD000092608. Jak je uvedeno v poznámce pod čarou č. 29 výše, tento rozsudek byl předkládajícím soudem předložen samostatně.</para>
                              </footnote>. Stěžovatel byl odsouzen pro správní delikt a proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. Zástupce obžaloby se neúčastnil řízení v prvním ani ve druhém stupni. Soudce během jednání pozměnil obvinění vznesená vůči stěžovateli. Štrasburský soud uvedl, že vzhledem k nepřítomnosti obžaloby musel soud při jednání plnit úkoly spočívající nejen v zastupování, ale i v podpoře obžaloby proti stěžovateli. Dále uvedl, že nepřítomnost obžaloby v prvním i druhém stupni řízení byla v rozporu s požadavkem na nestrannost<footnote role="fNote" id="B110000054">
                                 <number>56</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000141"> –	Viz bod 84 rozsudku.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000065">
                           <title id="B210000065">
                              <number>66.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000142">K uvedenému závěru štrasburský soud dospěl poté, co v plném rozsahu přezkoumal svou judikaturu týkající se obav z podjatosti, jež mohou vyvstat v případě nepřítomnosti státního zástupce na soudním jednání. Nečinil přitom zvláštní rozdíly mezi kontradiktorním a vyšetřovacím řízením<footnote role="fNote" id="B110000055">
                                 <number>57</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000143"> –	Viz bod 53 a násl. rozsudku.</para>
                              </footnote>. Zabýval se rovněž problémy, jež mohou vyvstat na základě skutečnosti, že věc byla projednávána v odvolacím řízení, a nikoliv v řízení v prvním stupni. Konstatoval, že v odvolacím řízení může být situace odlišná, zejména pokud jsou jeho předmětem pouze právní otázky, a že úloha obžaloby proto může být vnímána jako „méně nezbytná“. Dodal však, že i v této fázi řízení musí být splněna podmínka nestrannosti<footnote role="fNote" id="B110000056">
                                 <number>58</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000144"> –	Viz body 81 a 83 rozsudku.</para>
                              </footnote>. Uvedl také, že pokud je ústní jednání považováno za vhodné k soudnímu rozhodnutí o trestním obvinění vznesenému vůči obžalovanému, je přítomnost státního zástupce „zpravidla vhodná, aby se zabránilo vzniku důvodných pochybností, jež mohou jinak vyvstat ohledně nestrannosti soudu“<footnote role="fNote" id="B110000057">
                                 <number>59</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000145"> –<emphasis role="tab" id="B400000061"/>Viz bod 76 rozsudku.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000066">
                           <title id="B210000066">
                              <number>67.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000146">Kromě kategorického požadavku na objektivní nezávislost a nestrannost soudního orgánu, jenž má rozhodovat o vině obžalovaného v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, jsem mezi uvedenými výroky nenalezla žádnou spojitost. Jinými slovy, podle mého názoru nelze vyvodit přísná a přesná pravidla týkající se přítomnosti obžaloby na řízeních takové povahy, s výjimkou zásadního konstatování štrasburského soudu, že její přítomnost je zpravidla „vhodná“. Ačkoli bylo toto prohlášení učiněno v kontextu jednání v prvním stupni, přičemž řízení před soudem, jako je předkládající soud v projednávané věci, jsou klasifikována jako řízení odvolací, je povaha těchto řízení podle vnitrostátních právních předpisů taková, že se jedná o první příležitost, kdy je o daných otázkách rozhodováno v plné jurisdikci. Kromě toho, důvodem pro konání jednání je umožnit dialog mezi účastníky řízení a prostřednictvím tohoto dialogu zajistit lepší informovanost soudu. V nepřítomnosti obžaloby nelze tento dialog vést vůbec, nebo jej lze vést pouze v omezeném rozsahu<footnote role="fNote" id="B110000058">
                                 <number>60</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000147"> –	Rakouská vláda v písemných vyjádřeních klade značný důraz na skutečnost, že ve věcech, jako je věc projednávaná v původním řízení, přejímá funkci státního zastupitelství správní orgán, který uložil správní sankci (viz bod 36 výše). Nedochází tedy ke směšování rolí obžaloby a soudu. V souvislosti s hodnocením významu této skutečnosti chci uvést, že existuje korelace mezi mírou, do jaké tento orgán hraje aktivní roli v každém řízení, a čistě pasivní rolí.</para>
                              </footnote>.</para>
                        </blockquote>
                        <blockquote id="B010000067">
                           <title id="B210000067">
                              <number>68.</number>
                           </title>
                           <para style="01PointAltN" id="B150000148">Chtěla bych dodat, že v případě pochyb o splnění kategorického požadavku, kterým je nezávislost a nestrannost, musí vnitrostátní soud, jemuž byla věc předložena, nejprve zajistit, aby byl uvedený požadavek splněn. Bude-li to znamenat, že v daném případě musí vnitrostátní soud upustit od projednání otázky, jež by obžalobě poskytlo zvýhodnění na úkor obžalovaného, pak tak musí učinit. Dále chci zdůraznit, že soud, který je v postavení předkládajícího soudu, nemůže mít za žádných okolností povinnost uvádět v zastoupení členského státu odůvodnění, jež je daný členský stát povinen poskytnout s ohledem na bod 50 rozsudku Pfleger a další<footnote role="fNote" id="B110000059">
                                 <number>61</number>
                                 <para style="footnotetext" id="B150000149"> –	Rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Pfleger a další, C‑390/12, EU:C:2014:281, bod 51 a následující.</para>
                              </footnote>. Není-li toto odůvodnění poskytnuto (jak tomu je v každém případě, kdy státní zástupce z důvodu nepřítomnosti nebo pasivity nebo z jiného důvodu nesplní svou povinnost), může vnitrostátní soud z takového selhání vyvodit odpovídající důsledky.</para>
                        </blockquote>
                     </section>
                  </section>
               </section>
            </section>
         </C_Conc_Txt>
         <C_Conc_Conc>
            <section id="C000000000">
               <title style="27Titresansnumero1" id="C200000000">
                  <titlecontent id="C300000000">
                     <emphasis role="bold" id="C400000000">Závěry</emphasis>
                  </titlecontent>
               </title>
               <blockquote id="C010000000">
                  <title id="C210000000">
                     <number>69.</number>
                  </title>
                  <para style="01PointAltN" id="C150000000">Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr na otázku položenou Landesverwaltungsgericht Oberösterreich (Správní soud spolkové země Horní Rakousko) odpověděl takto:</para>
                  <para style="02AlineaAltA" id="C150000001">„Zamýšlí-li se členský stát ve své právní úpravě odchýlit od základní svobody Evropské unie, včetně volného pohybu služeb podle článku 56 SFEU a svobody usazování podle článku 49 SFEU, článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ani článek 47 Listiny základních práv Evropské unie nebrání vnitrostátní právní úpravě, jež v případě řízení o správních deliktech ukládá soudu příslušnému k rozhodování o platnosti této výjimky ve světle unijního práva, aby vyšetřoval protiprávní jednání z moci úřední. Členský stát, který se hodlá dovolávat této výjimky, však musí odůvodnit dotčené opatření tak, aby obviněnému z trestného činu byla známa povaha tohoto opatření a dotčený soud mohl toto opatření posoudit a rozhodnout. V této souvislosti mohou být relevantní také následující skutečnosti:</para>
                  <itemizedlist id="C030000000">
                     <listitem id="C060000000">
                        <blockquote id="C010000001">
                           <title id="C210000001">
                              <number>–</number>
                           </title>
                           <para style="10Tiretlong1" id="C150000002">při svém rozhodování v dané věci má příslušný soud v případě potřeby právo obrátit se na odborníky, kteří jsou nezávislí a nestranní;</para>
                        </blockquote>
                     </listitem>
                     <listitem id="C060000001">
                        <blockquote id="C010000002">
                           <title id="C210000002">
                              <number>–</number>
                           </title>
                           <para style="10Tiretlong1" id="C150000003">žádné obecné pravidlo sice státnímu zástupci neukládá, aby se účastnil jednání před daným soudem, jeho přítomnost je však zpravidla vhodná proto, aby se předešlo důvodným pochybnostem, jež mohou jinak vyvstat ohledně nestrannosti uvedeného soudu“.</para>
                        </blockquote>
                     </listitem>
                  </itemizedlist>
               </blockquote>
            </section>
         </C_Conc_Conc>
      </C_Conclusions>
   </Affaire>
</C_Doc_Ref>