<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-862/19 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0862</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:877">EU:C:2020:877</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony – věc C‑862/19 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">Česká republika v. Komise</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Manuela Campos Sánchez-Bordony</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20201029">29. října 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑862/19 P</HT></P><P>Česká republika</P><P>proti</P><P>Evropské komisi</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Evropský sociální fond (ESF)</KEYWORD><KEYWORD>Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR)</KEYWORD><KEYWORD>Částečné zrušení pomoci pro operační programy v České republice</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/18/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 16 písm. b)</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní vyloučení</KEYWORD><KEYWORD>Veřejné zakázky na služby, které se týkají programového vybavení určeného pro vysílání</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Kasační opravný prostředek se týká výkladu čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne <DATE ISO="20040331">31. března 2004</DATE> o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="134" PAGE.FIRST="114" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 134, s. 114</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).</P></NOTE>, podle něhož se tato směrnice nevztahuje na veřejné zakázky, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>nabývání, přípravy, výroby nebo společné výroby programového vybavení určeného pro vysílání vysílacími společnostmi<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Orgány České republiky zadaly přímo zakázky, spolufinancované z prostředků EFRR a ESF<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond.</P></NOTE>, na výrobu televizních spotů propagujících využívání evropských fondů. Komise měla za to, že na tyto zakázky nelze uplatnit čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18, a provedla tedy odpovídající finanční opravu, což Česká republika napadla před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20190912">12. září 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Věc T‑629/17, <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Česká republika v. Komise (nezveřejněný</NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:596">EU:T:2019:596</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</P></NOTE> zamítl Tribunál žalobu České republiky a ta podala k Soudnímu dvoru kasační opravný prostředek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Ve sporu se střetávají dva opačné postoje: a) podle České republiky může sporné výjimky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Abych se vyhnul opakování, budu o ní dále hovořit jako o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>výjimce<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> bez jakýchkoliv přívlastků.</P></NOTE> využít kterýkoliv veřejný zadavatel, pokud respektuje předmět zakázek; b) podle Komise se výjimka vztahuje pouze na zakázky zadávané vysílacími společnostmi, k čemuž v projednávané věci nedošlo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Zájem na tom, který z těchto dvou výkladů musí převážit, je nepopiratelný, nicméně obecný význam problému (a jeho řešení) byl překonán, neboť nová směrnice 2014/24/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne <DATE ISO="20140226">26. února 2014</DATE> o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="094" PAGE.FIRST="65" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 94, s. 65</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> se podle mého názoru přiklonila k právnímu názoru Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz níže bod 53 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 92/50/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Směrnice Rady 92/50/EHS ze dne <DATE ISO="19920618">18. června 1992</DATE> o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="209" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 209, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/01, s. 322).</P></NOTE></HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 1 stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Pro účely této směrnice:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>veřejnými zakázkami na služby<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/> se rozumí zakázky sjednané písemně úplatnou smlouvou mezi poskytovatelem služeb a zadavatelem, s výjimkou:</TXT><P>[…]</P><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>iv)</NO.P><TXT>smluv za účelem koupě, vývoje, výroby nebo účasti na výrobě programového materiálu vysílacími společnostmi a smluv na poskytnutí vysílacího času,</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2004/18</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Bod 25 odůvodnění uváděl:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Zadávání veřejných zakázek na určité audiovizuální služby v oblasti vysílání by mělo brát v úvahu význam kulturních a sociálních aspektů, což činí použití pravidel pro zadávání zakázek nevhodným. Z tohoto důvodu je třeba stanovit výjimku pro veřejné zakázky na služby, jejichž cílem je nákup, příprava, výroba nebo společná výroba hotových programů, a jiné přípravné [služby], jako jsou služby týkající se scénářů nebo uměleckých představení nezbytných pro výrobu programu, a pro zakázky týkající se vysílacích časů. Tato výjimka by se však neměla vztahovat na dodávku technického zařízení nezbytného pro výrobu, společnou výrobu či vysílání těchto programů. <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Vysíláním<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> se rozumí přenos a šíření prostřednictvím jakékoli formy elektronické sítě.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Podle článku 16 platilo:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Tato směrnice se nevztahuje na veřejné zakázky na služby, které se týkají:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>nabývání, přípravy, výroby nebo společné výroby programového vybavení určeného pro vysílání vysílacími společnostmi a zakázek na vysílací čas;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2014/24</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Bod 23 odůvodnění uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Zadávání veřejných zakázek na určité audiovizuální a rozhlasové mediální služby poskytovateli mediálních služeb by mělo brát v úvahu význam kulturních a sociálních aspektů, které by činily použití pravidel pro zadávání veřejných zakázek nevhodným. Z tohoto důvodu by měla být stanovena výjimka pro veřejné zakázky na služby zadávané samotnými poskytovateli mediálních služeb, jejichž cílem je nákup, příprava, výroba nebo společná výroba hotových programů a jiné přípravné služby, jako jsou služby týkající se scénářů nebo uměleckých představení nezbytných pro výrobu programu. Mělo by být rovněž vyjasněno, že tato výjimka by se měla vztahovat na vysílací služby sdělovacích prostředků, jakož i na služby na vyžádání (nelineární služby). Tato výjimka by se však neměla vztahovat na dodávku technického zařízení nezbytného pro výrobu, společnou výrobu či vysílání těchto programů.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 10 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Tato směrnice se nevztahuje na veřejné zakázky na služby, které se týkají:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pořízení, tvorby, produkce nebo koprodukce programového materiálu určeného pro audiovizuální mediální služby nebo rozhlasové mediální služby, které jsou zadávány poskytovateli audiovizuálních nebo rozhlasových mediálních služeb, nebo veřejných zakázek na vysílací čas nebo dodání programů, které jsou zadávány poskytovatelům audiovizuálních nebo rozhlasových mediálních služeb.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporu jsou obsaženy v bodech 1 až 6 napadeného rozsudku a lze je shrnout takto:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rozhodnutím C(2007) 5113 ze dne <DATE ISO="20071012">12. října 2007</DATE>, rozhodnutím C(2007) 6920 ze dne <DATE ISO="20071227">27. prosince 2007</DATE> a rozhodnutím C(2008) 5344 ze dne <DATE ISO="20080925">25. září 2008</DATE> schválila Komise postupně operační programy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Vzdělávání pro konkurenceschopnost<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Výzkum a vývoj pro inovace<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Technická pomoc<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, které Česká republika předložila na základě článku 32 nařízení (ES) č. 1083/2006<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne <DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE> o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="210" PAGE.FIRST="25" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 210, s. 25</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>v dubnu 2014 provedla Komise v rámci uvedených operačních programů audit veřejných zakázek na vysílací služby spolufinancované Českou republikou s využitím prostředků EFRR a ESF. Komise zjistila, že čtyři z těchto zakázek byly zadány Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy přímo, bez oznámení o zahájení zadávacího řízení;</P></ITEM><ITEM><P>podle Komise bylo přímé zadání nepřípustné, neboť na tyto zakázky nelze aplikovat výjimku uvedenou v čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18, jež se vztahuje pouze na veřejné zadavatele, kteří jsou vysílacími společnostmi;</P></ITEM><ITEM><P>v průběhu řízení o finančních opravách zahájeného Komisí dne <DATE ISO="20160617">17. června 2016</DATE> Česká republika tvrdila, že výjimka se vztahuje na jakéhokoliv veřejného zadavatele;</P></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><P>Komise nakonec v prováděcím rozhodnutí C(2017) 4682 final ze dne <DATE ISO="20170706">6. července 2017</DATE> zrušila část pomoci ESF pro operační program <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Vzdělávání pro konkurenceschopnost<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> a část pomoci EFRR pro operační programy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Výzkum a vývoj pro inovace<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Technická pomoc<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> a provedla vůči České republice odpovídající finanční opravy.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Česká republika napadla rozhodnutí Komise před Tribunálem, přičemž zopakovala svůj výklad čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18. Podpořila ji Polská republika.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Žaloba byla napadeným rozsudkem zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Tribunál konstatoval, že tato výjimka, která musí být vykládána striktně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Body 29 a 30 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, byla uvedena již v čl. 1 písm. a) bodě iv) směrnice 92/50, který Soudní dvůr vyložil v rozsudku Bayerischer Rundfunk a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20071213">13. prosince 2007</DATE> (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑337/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:786">EU:C:2007:786</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>rozsudek Bayerischer Rundfunk<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>).</P></NOTE> ve smyslu, jenž podporuje tvrzení Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Tribunál měl konkrétně za to, že podle uvedeného rozsudku je výjimka založena na poslání veřejné služby vysílacích subjektů, a nevztahuje se tudíž na veřejné zadavatele, kteří toto specifické poslání neplní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Bod 39 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podle Tribunálu argumenty České republiky tento závěr nevyvrátily. Uvedený stát vedle toho, že považuje rozsudek Bayerischer Rundfunk za irelevantní pro projednávanou věc, tvrdil, že podle doslovného, systematického a teleologického výkladu toto ustanovení neumožňuje omezit rozsah výjimky na veřejnoprávní vysílací společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>K relevanci rozsudku Bayerischer Rundfunk Tribunál uvádí, že i když v něm Soudní dvůr rozhodoval o jiných otázkách, než jaká je nastolena nyní, ozřejmil, které veřejné zakázky podléhají unijním pravidlům. Upřesnění Soudního dvora v tom smyslu, že se výjimka použije pouze tehdy, pokud se jedná o zakázky veřejného zadavatele ve smyslu směrnice 92/50, neznamená, že se vztahuje na všechny veřejné zadavatele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Body 46 a 47 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Tribunál mimoto připomněl, že tento rozsudek zdůraznil, že čl. 1 písm. a) bod iv) směrnice 92/50 se podobá článku 16 písm. b) směrnice 2004/18, což znamená, že je důvodné použít na posledně uvedené ustanovení judikaturu týkající se prvně uvedeného ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Bod 48 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Tribunál konstatoval, že slova <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> skutečně v čl. 1 písm. a) bodě iv) směrnice 92/50 uvedena nebyla. Z posouzení přípravných prací však vyplývá, že toto doplnění odpovídá <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>záměru normotvůrce poukázat výslovně na veřejné zakázky na služby zadávané vysílacími společnostmi v souvislosti s programovým vybavením určeným pro vysílání v jakékoli síti elektronických komunikací, včetně internetu, což se jeví být v souladu s duchem poslední věty bodu 25 odůvodnění uvedené směrnice<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Bod 49 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Tribunál uvádí, že služby, které jsou předmětem zakázek uvedených v tomto ustanovení, se shodují se službami uvedenými ve výjimce obsažené v poznámce pod čarou 3 v příloze II B směrnice 2004/18, ve znění nařízení (ES) č. 213/2008<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Nařízení Komise ze dne <DATE ISO="20071128">28. listopadu 2007</DATE>, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2195/2002 o společném slovníku pro veřejné zakázky (CPV) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES a 2004/18/ES o postupech při zadávání zakázek, pokud jde o přezkum CPV (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="074" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 74, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, která výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> neobsahuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>[z] důvodů vnitřní soudržnosti směrnice je třeba vycházet z toho, že výjimka zakotvená v čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 a výjimka uvedená v poznámce pod čarou 3 přílohy II B směrnice mají stejnou působnost, a […] slova [<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/>] […] nelze vykládat v tom smyslu, že působnost sporné výjimky rozšiřují<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Bod 50 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Tribunál připouští, že znění čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>neumožňuje samo o sobě dospět k jednoznačnému výkladu tohoto ustanovení a […] potenciálně připadá v úvahu více doslovných výkladů tohoto ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Bod 54 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Zjištěné rozdíly v různých jazykových verzích uvedeného ustanovení zbavují významu argumenty vycházející z doslovného výkladu ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Bod 56 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>V souvislosti se systematickým výkladem Tribunál vyloučil, že by kritériem normotvůrce při stanovení výjimek uvedených v článku 16 směrnice byl pouze obsah zakázky: byla zavedena i omezení osobní působnosti, jako je tomu u sporné výjimky a výjimky podle písmene d)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Bod 59 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Tribunál nesouhlasí s tím, že by systematika tohoto ustanovení vyžadovala, aby všechny zakázky uvedené v témže písmeni článku 16 směrnice 2004/18 byly definovány stejným způsobem, pokud jde o jejich předmět, veřejného zadavatele nebo poskytovatele. Veřejní zadavatelé, kteří nejsou vysílacími společnostmi, tak mohou zadávat přímo zakázky na vysílací čas na rozdíl od zakázek, o něž jde v projednávané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Bod 61 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Pokud jde o teleologický výklad, podle Tribunálu se výjimka vztahuje pouze na veřejné zakázky zadávané vysílacími společnostmi, jelikož jejím účelem je zaručit plnění jejich poslání veřejné služby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Bod 63 napadeného rozsudku.</P></NOTE>. Nemohou jí využít ostatní veřejnoprávní instituce, které plní jiné poslání veřejné služby v oblasti kulturní nebo sociální<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Bod 66 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Co se týče posledně uvedeného, tento výklad podle Tribunálu nezbavuje dotčené ustanovení užitečného účinku, jelikož se nevyjímají všechny zakázky na programový materiál určený pro vysílání, nýbrž pouze zakázky na služby, které se týkají vlastní funkce vysílacích subjektů. Tato výjimka, která musí být mimoto vykládána striktně, tedy musí platit pouze pro posledně uvedené zakázky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Bod 68 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že účel výjimky se váže k poslání veřejné služby vlastnímu vysílacím společnostem, nenacházejí se veřejní zadavatelé, kteří nejsou vysílacími společnostmi, ve stejné situaci jako vysílací společnosti, takže nelze konstatovat porušení zásady rovného zacházení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Bod 70 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Směrnice 2014/24, nepoužitelná <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT>, nepřipouští podle Tribunálu jiný výklad sporného ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Bod 73 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Česká republika podala dne <DATE ISO="20191126">26. listopadu 2019</DATE> kasační opravný prostředek, kterým se domáhá zrušení napadeného rozsudku a rozhodnutí Komise a uložení náhrady nákladů řízení Komisi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Komise navrhuje kasační opravný prostředek zamítnout a uložit České republice náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Česká republika uplatňuje jediný důvod kasačního opravného prostředku, kterým kritizuje údajné nesprávné právní posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál při výkladu čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Důvod kasačního opravného prostředku se dělí na čtyři části, které se týkají legislativní historie sporného ustanovení a jeho gramatického, teleologického a systematického výkladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Účastnice řízení se shodují na skutkových okolnostech sporu. Česká republika však poznamenává, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>v případě všech […] zakázek vysílací společnost [Česká televize] byla stranou smlouvy v roli poskytovatele programového materiálu. Tato skutečnost je mezi Českou republikou a Komisí od počátku nesporná […]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> (bod 8 kasačního opravného prostředku). Komise popírá, že by šlo o nespornou okolnost, a uvádí, že na tuto okolnost bylo poprvé výslovně poukázáno v kasačním řízení, takže nemohla být předmětem výměny mezi stranami v řízení před Tribunálem a nebyla Tribunálem přezkoumávána (bod 6 kasační odpovědi Komise), a její posouzení je tedy mimo rozsah tohoto řízení. V každém případě Komise tvrdí, že i když vysílací společnost byla stranou některých smluv vedle soukromých producentských společností, každá zakázka na výrobu programového materiálu byla zadána přímo společnosti, která není vysílací společností (bod 8 kasační odpovědi Komise).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Jak již bylo uvedeno, diskuse před Tribunálem se soustředila na otázku, zda se výjimka vztahuje pouze na veřejné zadavatele, kteří jsou vysílacími společnostmi, jak navrhuje Komise, nebo zda naopak zahrnuje i jakékoliv jiné veřejné zadavatele, jak tvrdí Česká republika.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Diskutovaná otázka nemůže být jasnější a stanoviska účastnic řízení, které mají pro podporu svých příslušných postojů pádné důvody, by nemohla být rozdílnější.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tedy čelí obtížnému výkladovému problému v normativním kontextu, který je příliš široký a neurčitý – a z důvodu rozdílu mezi jednotlivými jazykovými verzemi až rozporuplný – aby dával jednoznačnou odpověď.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">První část jediného důvodu kasačního opravného prostředku: legislativní historie čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanoviska účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Česká republika zaprvé tvrdí, že návrh Komise, který vyústil ve směrnici 92/50, omezoval výjimku na <HT TYPE="ITALIC">nabývání</HT> programového materiálu vysílacími společnostmi. Legislativní proces tento případ rozšířil tak, že zahrnuje rovněž <HT TYPE="ITALIC">vývoj</HT>, <HT TYPE="ITALIC">výrobu</HT> nebo <HT TYPE="ITALIC">účast na výrobě</HT> programového materiálu vysílacími společnostmi. Podle čl. 1 písm. a) bodu iv) směrnice 92/50 je tedy vysílací společnost tím, kdo programový materiál <HT TYPE="ITALIC">vyvíjí, vyrábí nebo se účastní na jeho výrobě</HT>, a nemůže být tudíž zadavatelem, takže výjimka byla rozšířena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Body 14 až 16 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Zadruhé Česká republika uvádí, že přípravné práce na směrnici 2004/18 prokazují, že normotvůrce chtěl položit důraz na předmět zakázky a její využití namísto osoby zadavatele či poskytovatele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Body 17 až 19 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Česká republika konečně tvrdí, že návrh Komise (výslovně omezit výjimku na zadavatele, kteří jsou vysílacími společnostmi) byl neúspěšný i při vypracovávání směrnice 2014/24, jelikož její čl. 10 písm. b) stanoví výjimku, která není vázána na osobu zadavatele. Podle České republiky tedy normotvůrce nejen znovu odmítl omezující snahy Komise, ale rozhodl se výjimku rozšířit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Body 20 až 22 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že změny v postupných verzích odpovídají na potřebu zohlednit technický vývoj (rozmach vysílání po internetu) a legislativní vývoj (zavedení unijní regulace poskytovatelů mediálních služeb) a neznamenalo to zásadní změnu jejich obsahu. Tento obsah je ostatně v zásadě v souladu s původním návrhem Komise, pokud jde o okruh veřejných zadavatelů, kteří mohou výjimky využít<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Body 16 až 28 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>V této části důvodu kasačního opravného prostředku Česká republika předkládá své úvahy o legislativní historii ustanovení, ale neuvádí, které body napadeného rozsudku konkrétně pokládá za hodné kritiky. Tato část důvodu by tedy mohla být označena za nepřípustnou, jelikož nesplňuje požadavek přesně označit body napadeného rozsudku, které jsou údajně stiženy nesprávným právním posouzením. Pro případ, že tomu tak nebude, posoudím jejich obsah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Bezprostředním předchůdcem článku 16 písm. b) směrnice 2004/18 je čl. 1 písm. a) bod iv) směrnice 92/50, podle kterého byly z pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>veřejné zakázky na služby<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> podléhající této směrnici vyloučeny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>sml[ouvy] za účelem koupě, vývoje, výroby nebo účasti na výrobě programového materiálu vysílacími společnostmi a sml[ouvy] na poskytnutí vysílacího času<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Původní návrh Komise hovořil výlučně o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>koupi programového materiálu<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> bez jakékoliv zmínky o vývoji, výrobě nebo účasti na výrobě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Vyňaty byly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>sml[ouvy] za účelem koupě programového materiálu vysílacími společnostmi […] a sml[ouvy] na poskytnutí vysílacího času ve veřejném zájmu […]<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. COM (1990) 372 final, čl. 1 písm. a) bod iii).</P></NOTE>. Podle návrhu se směrnice měla vztahovat na vysílací společnosti pouze tehdy, když zadávají zakázky ne-<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>související se samotným vysíláním<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>V bodě 32 důvodové zprávy k návrhu Komise bylo uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>[z]adávání zakázek subdodavatelům v oblasti audiovizuální produkce, například pro informační, vzdělávací a reklamní účely, musí být zahrnuty [do působnosti směrnice]. Zvláštní pozornost je však třeba věnovat činnostem vysílacích společností. Směrnice by se měla vztahovat pouze na jejich zakázky <HT TYPE="ITALIC">nesouvisející se samotným vysíláním</HT>. Jejich svobodná možnost nakupovat programový materiál tam, kde si to přejí, a podle jimi svobodně stanovených postupů má značný kulturní a společenský význam. Kromě toho jsou do působnosti směrnice zahrnuty pouze vysílací společnosti, které jsou veřejnými zadavateli ve smyslu směrnice, tedy právnické osoby veřejného práva. <HT TYPE="ITALIC">Nakupování programového materiálu vysílacími společnostmi by</HT> proto <HT TYPE="ITALIC">mělo být z oblasti působnosti směrnice vyňato</HT> […]. Udělení vysílacích práv je ze stejných důvodů vyloučeno z definice koncesí na veřejné služby.<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Podle mého názoru vychází pozdější doplnění slov <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>vývoj, výroba nebo účast na výrobě<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> z myšlenky jasněji vymezit <HT TYPE="ITALIC">zakázky související se samotným vysíláním</HT>. Stejně jako Komise mám za to, že normotvůrce nerozšířil dotčenou výjimku ze subjektivního hlediska, ale omezil se na to, že od zadavatelů, kteří by chtěli zadat buď koupi programového materiálu, nebo jejich vývoj, výrobu nebo účast na výrobě, požadoval postavení vysílací společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Pokud jde o směrnici 2004/18, návrh Komise vylučoval zakázky, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>nabývání, přípravy, výroby nebo společné výroby programového vybavení vysílacími společnostmi a zakázek na vysílací čas<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>COM(2000) 275 final, čl. 18 písm. b).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Toto znění – které bylo prakticky totožné se zněním čl. 1 písm. a) bodu iv) směrnice 92/50 – bylo posléze převzato do konečné verze čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 s doplněním sousloví <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> po výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>programového vybavení<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Toto doplnění bylo spouštěčem potíží s výkladem tohoto ustanovení. Lze jej vykládat tak, že se vztahuje k vysílacím společnostem (německá verze), nebo prostě jako kvalifikaci programového vybavení, jehož nabývání, příprava, výroba nebo společná výroba je zadávána (španělská verze a samozřejmě ty, do nichž takové doplnění vloženo nebylo)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz body 70 až 77 níže.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Vložení výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> je pak podle mého názoru odůvodněné nikoli v tom smyslu, v jakém jej odůvodňuje Tribunál<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Podle bodu 49 napadeného rozsudku toto doplnění odpovídá záměru normotvůrce poukázat na programové vybavení určené pro vysílání prostřednictvím všech vysílacích médií, včetně internetu.</P></NOTE>, ale tak, jak je to vyjádřeno v bodě 25 odůvodnění směrnice 2004/18, kde se hovoří o potřebě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>stanovit výjimku pro veřejné zakázky na služby, jejichž cílem je nákup, příprava, výroba nebo společná výroba <HT TYPE="ITALIC">hotových programů</HT><QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že jde o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>audiovizuální služby v oblasti vysílání<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, jak v úvodu stanoví tento bod odůvodnění, mám za to, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/><HT TYPE="ITALIC">hotovými</HT> programy<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>programy <HT TYPE="ITALIC">hotové k vysílání</HT><QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, to znamená k naplnění účelu, ke kterému jsou přirozeně určeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Upřesnění lze vysvětlit tím, že daný bod odůvodnění zahrnuje do výjimky programy a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>jiné přípravné [práce], jako jsou služby týkající se scénářů nebo uměleckých představení nezbytných pro výrobu programu, a […] zakázky týkající se vysílacích časů<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, ale nikoli <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>dodávku technického zařízení nezbytného pro výrobu, společnou výrobu či vysílání těchto programů<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Jde tedy o to, omezit výjimku na samotné programy a přípravné <HT TYPE="ITALIC">činnosti</HT>, nikoliv však na <HT TYPE="ITALIC">materiál</HT> nezbytný k jejich realizaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V konečném důsledku představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>programové vybavení určené pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> podle čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>hotové programy<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> uvedené v bodě 25 odůvodnění této směrnice. Takto chápané doplnění původního návrhu Komise je třeba vykládat jako kvalifikaci vysílaných programů, a nikoli ve vztahu k subjektům, které je vysílají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Rozbor legislativní historie výjimky každopádně nepřináší přesvědčivé výsledky, i když se přikláním k postoji Komise. Pokud je můj výklad smyslu čl. 1 písm. a) bodu iv) směrnice 92/50 správný, váže se slovní spojení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> k <HT TYPE="ITALIC">předmětu</HT> vyloučených zakázek, a nikoliv k zadávajícím <HT TYPE="ITALIC">subjektům</HT> (těmi jsou výhradně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>vysílací společnosti<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Tento výklad potvrzuje dodatečně směrnice 2014/24. Třebaže je nepoužitelná <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT>, může být užitečné věnovat pozornost jejímu obsahu, jelikož představuje poslední etapu <HT TYPE="ITALIC">vývoje</HT> dané výjimky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Podle návrhu Komise byly vyloučeny zakázky, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>získání, tvorby, produkce nebo koprodukce programů určených pro audiovizuální mediální služby, které jsou zadávány subjekty rozhlasového a televizního vysílání<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>, jakož i zakázky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>na vysílací čas, které jsou zadávány poskytovatelům audiovizuálních mediálních služeb<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>COM(2011) 896 final, čl. 10 písm. b).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Komise nepovažovala za nezbytné rozepisovat se o důvodech svého návrhu, což by bylo neomluvitelné, kdyby měla v úmyslu podstatně změnit režim výjimek platný podle směrnice 2004/18.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Podle ustanovení nakonec přijatého normotvůrcem [čl. 10 písm. b) směrnice 2014/24] se tato směrnice nevztahuje na veřejné zakázky na služby, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>pořízení, tvorby, produkce nebo koprodukce programového materiálu určeného pro audiovizuální mediální služby nebo rozhlasové mediální služby, <HT TYPE="ITALIC">které jsou zadávány poskytovateli audiovizuálních nebo rozhlasových mediálních služeb</HT>, nebo veřejných zakázek na vysílací čas nebo dodání programů, které jsou zadávány poskytovatelům audiovizuálních nebo rozhlasových mediálních služeb<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Nové ustanovení podle mého názoru na rozdíl od předchozího znění (směrnice 2004/18) rozptyluje dřívější pochybnosti, neboť omezuje výjimku na zakázky zadávané veřejnými zadavateli, kteří mají postavení poskytovatelů audiovizuálních nebo rozhlasových mediálních služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Pochybnost nepřipouští ani německá verze, podle níž jsou vyloučeny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/><HT TYPE="ITALIC">von Anbietern von audiovisuellen oder Hörfunkmediendiensten vergebene Aufträge</HT> über den Erwerb, die Entwicklung, Produktion oder Koproduktion von Sendematerial, das für audiovisuelle Mediendienste oder Hörfunkmediendienste bestimmt ist […]<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pokud by normotvůrce měl v úmyslu novým ustanovením provést radikální změnu oproti předchozímu ustanovení, uvedl by to v bodě 23 odůvodnění, v němž jsou obsaženy důvody výjimky. Tento bod odůvodnění však prakticky přebírá obsah bodu 25 odůvodnění směrnice 2004/18.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Nicméně s určitou výhradou: zatímco bod 25 odůvodnění směrnice 2004/18 poukazoval na potřebu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>stanovit výjimku pro veřejné zakázky […], jejichž cílem je nákup, příprava, výroba nebo společná výroba […] programů<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, aniž zmiňoval případné veřejné zadavatele, v bodě 23 odůvodnění směrnice 2014/24 se hovoří o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/><HT TYPE="ITALIC">[z]adávání</HT> veřejných zakázek na určité audiovizuální a rozhlasové mediální služby <HT TYPE="ITALIC">poskytovateli mediálních služeb</HT><QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> s doplněním, že by <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>měla být stanovena výjimka pro veřejné zakázky na služby <HT TYPE="ITALIC">zadávané samotnými poskytovateli mediálních služeb</HT>, jejichž cílem je nákup, příprava, výroba nebo společná výroba […] programů<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Došlo tedy k redakční změně, kterou podle mého názoru nelze vykládat jako změnu přístupu, ale spíše jako upřesnění smyslu, který již měla výjimka ve směrnici 2004/18.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Shrnuto, analýza toho, jak se výjimka vyvíjela od směrnice 92/50 k nyní platné směrnici 2014/24 přes směrnici 2004/18, která je použitelná v tomto řízení, umožňuje přiklonit se ke stanovisku, které zastává Komise a které převzal napadený rozsudek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>První část důvodu kasačního opravného prostředku, v níž se Česká republika omezuje na tvrzení, že výklad Tribunálu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>popírá výsledek legislativního procesu a zjevný záměr zákonodárce<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Bod 22 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>, tedy nemůže obstát.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Druhá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku: gramatický výklad čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanoviska účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Česká republika uvádí, že na rozdíl od toho, co tvrdí Tribunál, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>vazba slov <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/><HT TYPE="ITALIC">vysílací společnost</HT><QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="2018" ID="QE0055"/> na slova <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/><HT TYPE="ITALIC">programového vybavení určeného pro vysílání</HT><QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="2018" ID="QE0056"/> má oporu nejen v německém jazykovém znění<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Body 24 až 27 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Česká republika každopádně tvrdí, že i kdyby měl Tribunál pravdu, výjimka by nebyla omezena jen na vysílací společnosti v roli zadavatele, neboť pokud je tím, kdo programový materiál připravuje, vyrábí nebo společně vyrábí, vysílací společnost, nemůže být tato společnost zadavatelem veřejné zakázky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Body 28 až 30 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Česká republika konečně zpochybňuje výklad čl. 10 písm. b) směrnice 2014/24 provedený Tribunálem v napadeném rozsudku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Body 31 a 32 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Komise zaprvé tvrdí, že vložení slov <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> vedlo k tomu, že většina jazykových verzí čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 je z gramatického hlediska nejednoznačná. Jazykové odlišnosti tedy odůvodňují relativizaci hodnoty gramatického výkladu tohoto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Body 30 až 38 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Zadruhé Komise odmítá, že by výjimka postihovala situace, kdy vysílací společnost poskytuje charakteristické plnění, a nemůže tedy být v roli zadavatele. Podle Komise se jedná o nepodložené tvrzení, které navíc vede k absurdním výsledkům, jež jsou v rozporu s fungováním trhu audiovizuálních služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Bod 39 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Komise je toho názoru, že pokud by bylo záměrem normotvůrce, aby se výjimka uplatnila způsobem, který hájí Česká republika, nebylo by nutné doplňovat výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>vysílacími společnostmi<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>. Kromě toho, kdyby se uvedený výraz vztahoval ke slovům <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>programového vybavení určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, došlo by k absurdní situaci v případě vysílání po internetu: veřejný zadavatel, který není vysílací společností, by mohl zadat přímo zakázku na výrobu programového materiálu pro vysílání vysílací společností (televizí či rádiem), avšak nikoli v případě, že by chtěl vyrobit stejný programový materiál pro vysílání na internetu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Body 43 a 44 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Na rozdíl od první části důvodu kasačního opravného prostředku Česká republika v jeho druhé části upřesňuje, které body napadeného rozsudku považuje za hodné kritiky. Nicméně jak vysvětlím dále, její výtky nemohou vést k vyhovění tomuto důvodu, jelikož závěr, ke kterému nakonec Tribunál dospěl v tomto bodě, je opodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Není snadné nalézt pravidlo unijního práva, jehož smysl se může tak radikálně lišit v závislosti na jazyce, ve kterém bylo sepsáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Ze španělské verze článku 16 písm. b) směrnice 2004/18 lze s ohledem na větnou stavbu vyvodit, a) že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>nabývání, příprava, výroba nebo společná výroba programového vybavení určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> jsou jako celek <HT TYPE="ITALIC">předmětem</HT> vyloučených zakázek a b) že tímto <HT TYPE="ITALIC">předmětem</HT> jsou rovněž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>zakázky na vysílací čas<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Předmět</HT> vyloučených zakázek je tudíž dvojí: na jedné straně nabývání, příprava, výroba nebo společná výroba programového vybavení určeného pro vysílání, a na druhé straně vysílací čas.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">subjekt</HT> činností, které jsou <HT TYPE="ITALIC">předmětem</HT> vyloučených zakázek, ten je rovněž dvojí: na jedné straně <HT TYPE="ITALIC">vysílací společnosti</HT>, které jsou zmíněny specificky v souvislosti s nabýváním, přípravou, výrobou nebo společnou výrobu programového vybavení určeného pro vysílání jako celkem, a na druhé straně kterékoliv <HT TYPE="ITALIC">jiné subjekty</HT>, ovšem pouze v souvislosti se zakázkami, jejichž předmětem je vysílací čas.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Doslovné znění daného ustanovení ve španělské verzi tedy potvrzuje výklad zastávaný Komisí a převzatý Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Bude-li se však vycházet z německé verze<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Podle této verze se výjimka vztahuje na veřejné zakázky na služby, jejichž předmětem je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/><HT TYPE="ITALIC">Kauf, Entwicklung, Produktion oder Koproduktion von Programmen, die zur Ausstrahlung durch Rundfunk- oder Fernsehanstalten bestimmt sind, sowie die Ausstrahlung von Sendungen</HT><QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>.</P></NOTE>, převáží opačný výklad. V této verzi nejsou vysílací společnosti (<HT TYPE="ITALIC">Rundfunk- oder Fernsehanstalten</HT>) <HT TYPE="ITALIC">subjekty</HT>, které nabývají, připravují, vyrábějí nebo společně vyrábějí programové vybavení určené pro vysílání, nýbrž těmi, kdo toto programové vybavení vysílá. <HT TYPE="ITALIC">Předmět</HT> vyloučených zakázek zůstává dvojí (neboť k nabývání, přípravě, výrobě nebo společné výrobě programového vybavení se přidává i vysílací čas), ale <HT TYPE="ITALIC">subjekt</HT> je v obou případech jediný, neboť to může být jakýkoli subjekt. Výjimka je definována pouze svým <HT TYPE="ITALIC">předmětem</HT>, a právě toto stanovisko hájí Česká republika.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Francouzská<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>[C]oncernant l’achat, le développement, la production ou la coproduction des programmes destinés à la diffusion par des organismes de radiodiffusion et concernant les temps de diffusion<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>.</P></NOTE>, anglická<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>[T]he acquisition, development, production or co-production of programme material intended for broadcasting by broadcasters and contracts for broadcasting time<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>.</P></NOTE>, italská<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>[A]venti per oggetto l’acquisto, lo sviluppo, la produzione o coproduzione di programmi destinati alla trasmissione da parte di emittenti radiotelevisive e appalti concernenti il tempo di trasmissione<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>.</P></NOTE> a portugalská<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>À aquisição, desenvolvimento, produção ou co-produção de programas destinados a emissão por parte de organismos de radiodifusão e a tempos de antena<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</P></NOTE> verze je podle mého názoru v souladu s německou verzí, i když Tribunál má za to, že zejména anglickou a francouzskou verzi lze chápat rovněž ve smyslu hájeném Komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Bod 41 napadeného rozsudku, ve kterém je tato dvojznačnost přisuzována rovněž české, slovenské, řecké, maďarské, litevské, polské a rumunské verzi. Česká republika nicméně v bodě 25 svého kasačního opravného prostředku tvrdí, že některé z těchto verzí (slovenská, francouzská, řecká, maďarská, anglická, litevská, polská a rumunská) umožňují pouze jí zastávaný výklad, přičemž na seznam doplňuje českou, chorvatskou a nizozemskou verzi.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>K výše uvedenému je třeba doplnit, jak zdůraznil Tribunál<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Bod 41 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, že bulharské a slovinské znění výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> ani neobsahují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Česká republika v bodě 27 kasačního opravného prostředku kritizuje to, že Tribunál použil tuto skutečnost k odůvodnění odmítnutí jejího výkladu. Ve skutečnosti Tribunál v bodě 41 napadeného rozsudku připouští, že se jedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>politováníhodné<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> opomenutí, jak uvedla sama Česká republika na jednání. Není však pravda, že by Tribunál založil odmítnutí gramatického výkladu zastávaného Českou republikou na tom, co uvedený stát kvalifikuje jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>zjevnou chybu<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>. Tribunál připouští, že se jedná o chybu, ale jeho odmítnutí je založeno na tom, že většinu jazykových verzí podle něj nelze vyložit jednoznačně, takže gramatický výklad nemůže být rozhodující. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>Chyby<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> bulharské a slovinské verze jen potvrzují malou užitečnost gramatického výkladu.</P></NOTE>. Toto opominutí zvyšuje rozdílnost znění a přispívá k nevyhnutelné bagatelizaci gramatického výkladu ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Kdyby to nestačilo, Komise upozorňuje na způsob, jakým byla výjimka provedena do českého práva. Jak uvádí v bodě 83 své kasační odpovědi, § 18 odst. 2 písm. d) českého zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>[s] výjimkou veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti není zadavatel povinen zadávat veřejné zakázky podle tohoto zákona rovněž tehdy, jestliže […] jde o veřejné zakázky <HT TYPE="ITALIC">zadávané veřejným zadavatelem</HT>, spočívající v nabývání, přípravě, výrobě nebo společné výrobě <HT TYPE="ITALIC">programového obsahu určeného pro vysílání</HT> nebo distribuci, a o veřejné zakázky týkající se vysílacího času<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> (zvýrazněno Komisí). Opominutí odkazu na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>vysílací společnosti<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> a namísto toho vsunutí výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>veřejné zakázky zadávané veřejným zadavatelem<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> dovolují podle názoru Komise širší výklad, než jaký připouští výjimka. Takový výklad by naproti tomu nebyl možný v rámci prováděcích norem přijatých členskými státy, které, jako např. Slovenská republika, vycházely z jazykové verze směrnice 2004/18, která podle České republiky dovoluje pouze jí zastávaný výklad (body 85 a 86 kasační odpovědi Komise).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Rozdíl mezi jazykovými verzemi je totiž natolik výrazný, že jakýkoli pokus použít znění jedné z těchto verzí daného ustanovení jako parametr pro <HT TYPE="ITALIC">rozluštění</HT> jeho pravého významu je odsouzen k nezdaru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Podle ustálené judikatury Soudního dvora nelze bez dalšího upřednostnit čistě doslovný výklad jedné či několika jazykových verzí vícejazyčného textu unijního práva před ostatními, jelikož jednotné uplatňování ustanovení unijního práva vyžaduje, aby byla tato ustanovení vykládána na základě znění vypracovaných ve všech jazycích. Příkladmo viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130926">26. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:587">EU:C:2013:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Tak to správně chápal Tribunál, který se nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že s ohledem na nejednoznačnost (mohl uvést dokonce rozporuplnost) různých jazykových verzí nesmí upřednostnit verzi navrhovanou Českou republikou a je třeba použít zbývající výkladové metody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Podle judikatury Soudního dvora platí, že v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi ustanovení unijního práva musí být toto ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí. Za všechny viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Drozdovs</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑277/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:685">EU:C:2013:685</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Druhá část důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Třetí část jediného důvodu kasačního opravného prostředku: teleologický výklad čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanoviska účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Česká republika zaprvé tvrdí, že účel výjimky je uveden v bodě 25 odůvodnění směrnice 2004/18, který vysílací společnosti nezmiňuje, což by musel, kdyby mohly být zadavateli pouze tyto společnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Bod 35 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Zadruhé Česká republika zpochybňuje názor Tribunálu, že slova <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> odpovídají záměru poukázat výslovně na veřejné zakázky na služby zadávané vysílacími společnostmi v souvislosti s programovým vybavením určeným pro vysílání v jakékoli síti elektronických komunikací, včetně internetu. Podle České republiky lze tohoto výsledku dosáhnout i bez doplnění uvedeného výrazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Body 38 a 39 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Zatřetí Česká republika uvádí, že Tribunál dovodil účel výjimky na základě výkladu rozsudku Bayerischer Rundfunk<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Body 40 až 53 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE> mimo jeho kontext.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že podle bodu 25 odůvodnění směrnice 2014/18 je účelem výjimky zohlednit určité kulturní a sociální aspekty, což činí použití pravidel pro zadávání zakázek nevhodným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Vysílací společnosti, které jsou zároveň veřejnými zadavateli – tedy veřejnoprávní média – poskytují specifickou službu ve veřejném zájmu, při jejímž výkonu je třeba se řídit zásadami objektivity, nezávislosti, nestrannosti a neutrality. Jsou tedy ve specifické situaci, nesrovnatelné s jinými zadavateli, kteří nejsou vysílacími společnostmi a propagují nebo vyrábějí programový materiál více či méně příležitostně bez nutnosti striktně zohledňovat (jako je tomu u veřejnoprávních médií) sociální, kulturní, politické, výchovné, umělecké a další aspekty. Pro tyto ostatní veřejné zadavatele je dostačující ochrana objektivity a plurality, kterou poskytují pravidla pro zadávání veřejných zakázek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Body 46 až 54 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Pokud jde o výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>, Komise tvrdí, že tvrzení České republiky je v rozporu s legislativní historií tohoto ustanovení. Jak konstatuje napadený rozsudek, jeho vložení je důsledkem záměru zajistit právní jistotu ohledně vysílání po internetu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Body 57 až 59 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Komise má konečně za to, že odkazy Tribunálu na rozsudek Bayerischer Rundfunk jsou součástí analýzy řady aspektů, přičemž výrok není založen pouze na tomto rozhodnutí. Komise se jinak ztotožňuje s výkladem tohoto rozsudku ze strany Tribunálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Body 60 až 66 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Poté, co Tribunál zdůraznil, že v souladu s judikaturou Soudního dvora musí být výjimky z věcné působnosti unijního práva v oblasti veřejných zakázek vykládány striktně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Bod 29 napadeného rozsudku, v němž je citován rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171206">6. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Compania Naţională de Administrare a Infrastructurii Rutiere</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑408/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:940">EU:C:2017:940</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, dospěl na základě rozsudku Bayerischer Rundfunk k závěru, že účelem výjimky je zaručit plnění poslání veřejné služby veřejnoprávních vysílacích subjektů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Tento závěr je podle mého názoru v zásadě správný, i když (jak zdůrazňuje Česká republika) v bodě 25 odůvodnění směrnice 2004/18 nejsou vysílací organizace výslovně zmíněny. Rozsudek Bayerischer Rundfunk, i když není pro řešení projednávaného kasačního opravného prostředku <HT TYPE="ITALIC">zcela</HT> rozhodující, neboť byl vydán v jiném kontextu, poskytuje vodítka pro pochopení výjimky, kterými se budu zabývat dále<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz body 117 a 118 níže.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že výjimky z působnosti unijního práva musí být vykládány striktně, jeví se jako důvodné dospět k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>kulturní a sociální aspekty<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>, z důvodu kterých je podle bodu 25 odůvodnění směrnice 2004/18 třeba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>stanovit výjimku<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> pro veřejné zakázky, jejichž předmětem je určitá činnost, jsou relevantní pouze ve vztahu k subjektům, které se vyznačují tím, že vykonávají uvedenou činnost jako hlavní nebo charakteristickou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Je pravda, že <HT TYPE="ITALIC">de lege ferenda</HT> nic nebrání tomu, aby se výjimka vztahovala vedle vysílacích společností i na jiné veřejné instituce (veřejné zadavatele), které příležitostně chtějí zadat služby nabývání, přípravy, výroby nebo společné výroby programového materiálu určeného pro vysílání. Tyto veřejné instituce mohou mít legitimní zájem šířit nebo sdělovat veřejnosti některé programy, které považují za nezbytné z kulturních nebo společenských důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Požadavek restriktivního výkladu výjimek z použití unijního práva však nutně vede k závěru, že výjimka nemá zvýhodňovat zakázky inherentní jakémukoli poslání veřejné služby, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>nýbrž konkrétně poslání veřejné služby vlastní[mu] vysílacím společnostem<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Bod 66 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Podle mého názoru převážilo při volbě účelu sledovaného výjimkou subjektivní, nikoli objektivní hledisko. Použití obecných pravidel směrnice 2004/18 na nejtypičtější zakázky těch veřejných zadavatelů, kteří obvykle působí v oblasti vysílání, bylo posouzeno jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>nevhodné<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>, a uvedené subjekty získaly v této oblasti větší volnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Tento účel se podle mého názoru nevztahuje na ostatní veřejnoprávní entity, které potřebují zadávat zakázky na služby za účelem nabytí (nebo přípravy, výroby a společné výroby) audiovizuálních programů za účelem jejich vysílání mnohem méně často. V jejich případě nejsou dány tytéž důvody <HT TYPE="ITALIC">nevhodnosti</HT> k jejich vynětí z režimu směrnice 2004/18.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Ostatně, jak uvádí Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Bod 72 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>, všechny veřejné instituce mají vždy možnost, kterou jim nabízí čl. 31 odst. 1 písm. b) samotné směrnice 2004/18, a sice možnost využít zadání prostřednictvím vyjednávacího řízení bez zveřejnění oznámení o zakázce, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>jestliže zakázka může být z technických či uměleckých důvodů nebo z důvodů spojených s ochranou výlučných práv zadána pouze určitému hospodářskému subjektu<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Česká republika také tvrdí, že i kdyby byl výklad Tribunálu přijat, neexistuje žádný důvod pro nevztažení výjimky i na případy, kdy vysílací společnosti nejsou veřejnými zadavateli, nýbrž poskytovateli programového materiálu určeného pro vysílání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>V tomto ohledu souhlasím s Komisí, že možnost, aby vysílací společnosti plnily roli poskytovatelů, nemá žádný vliv na závěr, že co se týče zadavatelů, sporná výjimka je otevřena pouze vysílacím společnostem, a nikoli jakýmkoli veřejným zadavatelům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Bod 68 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>, což je předmětem diskuse v tomto řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že teleologický výklad výjimky, který zvolil Tribunál, není stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení. Třetí část důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">E.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Čtvrtá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku: systematický výklad čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stanoviska účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Podle České republiky vyplývá nesprávnost výkladu Tribunálu i z toho, že dané ustanovení obsahuje též výjimku pro zakázky na vysílací čas, u nichž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>je nepochybné, že vysílací společnost nemá být v roli zadavatele, ale v roli poskytovatele charakteristického plnění, tedy vlastního vysílacího času<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Bod 54 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Účel celého čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 tedy nemůže být omezen pouze na vysílací společnosti v roli zadavatele, když minimálně část tohoto ustanovení takové omezení neumožňuje. Tato skutečnost podle České republiky potvrzuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>činnost vysílacích společností má být předmětem výjimky i tehdy, když vysílací společnost charakteristické plnění sama poskytuje a v případném výběrovém řízení by tedy nebyla v roli zadavatele, ale v roli soutěžitele<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Bod 55 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Komise odpovídá, že argumenty České republiky musí být odmítnuty z důvodů uvedených v napadeném rozsudku. Mimoto zdůrazňuje, že Česká republika v kasačním opravném prostředku nerozporuje význam poznámky pod čarou 3 v příloze II B směrnice 2004/18, která potvrzuje závěry Tribunálu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Body 78 a 79 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Podle Komise tyto závěry potvrzuje i širší legislativní kontext. Směrnice 2004/17/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne <DATE ISO="20040331">31. března 2004</DATE> o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="134" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 134, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/07, s. 19).</P></NOTE> výjimku neobsahuje, třebaže veřejní zadavatelé v odvětvích, na které se tato směrnice vztahuje, mohou mít také zájem na zadávání zakázek na výrobu programového materiálu – například televizní reklamy státních či polostátních společností na energetické produkty a dodávky nejsou nijak výjimečné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Body 80 a 81 kasační odpovědi Komise.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Stejně jako v první části jediného důvodu kasačního opravného prostředku ani v této části neuvádí Česká republika přesně body napadeného rozsudku, o kterých má za to, že jsou stiženy nesprávným právním posouzením. Navíc odkazuje pouze na bod 61 uvedeného rozsudku na podporu tvrzení, že Tribunál nerozporuje určité posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Pro případ, že by Soudní dvůr dospěl k závěru, že tato vada nečiní poslední část kasačního opravného prostředku nepřípustnou, budu se zabývat jejím obsahem z dvojího hlediska, a sice a) jako výtkou, že napadený rozsudek provedl výklad neslučitelný se samotným čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18, a b) v souvislosti s výkladem výjimky v rámci celé směrnice 2004/18.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Výjimka v kontextu čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Podle Tribunálu (bod 61 napadeného rozsudku) nic nebrání tomu, aby různé zakázky uvedené v každém z jednotlivých písmen čl. 16 směrnice 2004/18 byly definovány jejich předmětem, veřejným zadavatelem nebo poskytovatelem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Ve stejném duchu Tribunál vysvětluje (bod 59 napadeného rozsudku), že tak je tomu i u všech písmen tohoto ustanovení jako celku, jelikož některé zakázky jsou vymezeny pouze jejich předmětem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Písmeno c): zakázky, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>rozhodčích a smírčích služeb<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>.</P></NOTE>, jiné jejich poskytovatelem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Písmeno d): zakázky, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>finančních služeb v souvislosti s vydáváním, prodejem, nákupem nebo převodem cenných papírů nebo jiných finančních nástrojů, zejména operací veřejných zadavatelů, které mají za cíl získat peněžní prostředky či kapitál, a služeb centrálních bank<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>.</P></NOTE> a další konečně zároveň předmětem i podmínkami spojenými s jejich veřejným zadavatelem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Písmeno f): zakázky, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>služeb ve výzkumu a vývoji jiných než těch, kde prospěch připadá výhradně veřejnému zadavateli, aby jej využil při vlastní činnosti, za podmínky, že poskytovaná služba je plně hrazena veřejným zadavatelem<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je odpověď Tribunálu správná a rozptyluje jakékoliv zdání nesoudržnosti v normativní struktuře článku 16 směrnice 2004/18 obecně a v jeho písmeni b) konkrétně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Jinou věcí je, že v souladu s touto systematikou se výjimka nevztahuje na případy, kdy vysílací společnosti nevystupují jako veřejní zadavatelé, ale jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>uchazeči<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/>. To je ve skutečnosti jádrem výtky České republiky, když poukazuje na negativní důsledky vyplývající z řešení přijatého Tribunálem z hlediska systematického výkladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Body 54 a 55 kasačního opravného prostředku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Podle mého názoru však tato námitka souvisí především s teleologickou racionalitou výkladu podaného Tribunálem, kterou jsem již analyzoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>V souvislosti s nyní posuzovaným jsem přesvědčen, že napadený rozsudek nerozvrací vnitřní systematiku článku 16 směrnice 2004/18, to znamená jeho vnitřní soudržnost. Posoudím tedy, zda řešení zvolené v rozsudku respektuje rovněž směrnici jako celek.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Výjimka v obecném kontextu směrnice 2004/18</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Výklad čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 nelze oddělovat od zbytku normativního obsahu směrnice. Konkrétně je třeba vzít v úvahu:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>na jedné straně bod 25 odůvodnění, kterým jsem se již zabýval;</P></ITEM><?PAGE NO="16"?><ITEM><P>na druhé straně poznámku pod čarou 3 v příloze II B směrnice 2004/18, podle které jsou z pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>veřejná zakázka na služby<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. d) téže směrnice vyloučeny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>sml[ouvy] za účelem koupě, vývoje, výroby nebo účasti na výrobě programového materiálu vysílacími společnostmi a sml[ouvy] na poskytnutí vysílacího času<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Tato <HT TYPE="ITALIC">poznámka</HT> <HT TYPE="ITALIC">pod čarou</HT> neobsahuje výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>určeného pro vysílání<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>, takže její text připomíná smysl článku 1 písm. a) bodu iv) směrnice 92/50. Rozsah výjimky je tedy omezen na zakázky <HT TYPE="ITALIC">zadávané</HT> vysílacími společnostmi, jak tvrdí Komise a jak uznal Tribunál.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Pokud je z důvodu nepřekonatelných rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi čl. 16 písm. b) směrnice 2004/18 nutné při určení rozsahu výjimky relativizovat jeho doslovné znění, je třeba vykládat bod 25 odůvodnění a poznámku č. 3 v příloze II B soudržně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Podle mého názoru uvedená poznámka pod čarou (která má stejnou normativní hodnotu jako zbytek směrnice 2004/18) nedává prostor pochybnostem: jsou vyloučeny pouze zakázky <HT TYPE="ITALIC">zadávané</HT> vysílacími společnostmi. Je tato poznámka pod čarou neslučitelná s bodem 25 odůvodnění, nebo lze pro ně nalézt harmonické řešení? Pokud by tomu tak bylo, vedl by jejich systematický výklad k přijetí významu společného uvedené poznámce i citovanému bodu odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Česká republika správně tvrdí, že bod 25 odůvodnění směrnice 2004/18 klade důraz především na předmět, a nikoli na subjekt vyloučených zakázek. Jak jsem však již zdůraznil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Bod 90 a násl. tohoto stanoviska.</P></NOTE>, tento předmět se týká činností, které jsou charakteristické pro vysílací společnosti a jsou jim vlastní. Bod 25 odůvodnění tak nepřímo omezuje rozsah výjimky konkrétně na tyto společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Tak to chápal Tribunál v bodě 39 napadeného rozsudku, přičemž se opíral o rozsudek Bayerischer Rundfunk.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Třebaže se tento rozsudek netýkal výkladu výjimky sporné v projednávané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Jednalo se konkrétně o to, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>zda německé veřejnoprávní vysílací subjekty […] představují zadavatele pro účely použití pravidel Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/>. Rozsudek Bayerischer Rundfunk, bod 2.</P></NOTE>, zabýval se rozsahem výjimky uvedené v čl. 1 písm. a) bodě iv) směrnice 92/50. A dospěl při tom k závěru, že uvedená směrnice se nepoužije <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>na veřejné zakázky, jejichž předmětem jsou služby, které se týkají <HT TYPE="ITALIC">vlastní funkce vysílacích subjektů, a to tvorby a realizace programů</HT>, z důvodů kulturní a společenské povahy uvedených v jedenáctém bodě odůvodnění směrnice 92/50 a výslovně ve dvacátém pátém bodě odůvodnění směrnice 2004/18, které takové použití činí neadekvátním<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Tamtéž, bod 62. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora je účelem této výjimky poskytnout <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>záruku plnění poslání veřejné služby veřejnoprávních vysílacích subjektů v naprosté nezávislosti a nestrannosti<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Tamtéž, bod 63.</P></NOTE>. Normotvůrce tedy při vymezení rozsahu výjimky vycházel z úkolů, které jsou takovým subjektům vlastní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Tento výklad bodu 25 odůvodnění směrnice 2004/18 umožňuje zajistit soudržnost jeho obsahu s obsahem poznámky pod čarou 3 v příloze II B a s obsahem jazykových verzí, které vymezují rozsah výjimky v závislosti na <HT TYPE="ITALIC">subjektu</HT> zadávání veřejných zakázek, a nikoliv jeho <HT TYPE="ITALIC">předmětu</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Je zřejmé, že výklad bodu 25 odůvodnění, který hájí Česká republika, by byl teoreticky a izolovaně rovněž možný. Nicméně právní názor zastávaný Komisí a převzatý Tribunálem je tím, který nejlépe zabrání rozporu mezi tímto bodem odůvodnění a poznámkou pod čarou 3 v příloze II B. Z hlediska systematického výkladu směrnice 2004/18 je tedy třeba čtvrtou část jediného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout a s ní i kasační opravný prostředek v celém rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="17"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, který je použitelný na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, navrhuji Soudnímu dvoru, aby náhradu nákladů řízení uložil České republice.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedeného navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>kasační opravný prostředek se zamítá;</P></ITEM><ITEM><P>České republice se ukládá náhrada nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>