<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-798/18</NO.CASE><NO.CASE>C-799/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0798</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:876">EU:C:2020:876</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta H. SaugmandsgaardA Øe – spojené věci C‑798/18 a C‑799/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další a Athesia energy a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta Henrika Saugmandsgaarda Øe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20201029">29. října 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Spojené věci C‑798/18 a C‑799/18</P><P>Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další <HT TYPE="NORMAL">(C‑798/18)</HT>,</P><P>Athesia Energy Srl a další <HT TYPE="NORMAL">(C‑799/18)</HT></P><P>proti</P><P>Ministero dello Sviluppo Economico,</P><P>Gestore dei servizi energetici (GSE) SpA,</P><P>za účasti</P><P>Elettricità Futura – Unione delle Imprese Elettriche italiane,</P><P>Confederazione Generale dell’Agricoltura Italiana – Confagricoltura</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio, Itálie)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Životní prostředí</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2009/28/ES</KEYWORD><KEYWORD>Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů</KEYWORD><KEYWORD>Výroba elektřiny v solárních fotovoltaických zařízeních</KEYWORD><KEYWORD>Režim podpory</KEYWORD><KEYWORD>Změna již přiznaných, ještě však nesplatných pobídek</KEYWORD><KEYWORD>Články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Svoboda podnikání</KEYWORD><KEYWORD>Právo na vlastnictví</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>majetek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Legitimní očekávání</KEYWORD><KEYWORD>Smlouva o energetické chartě</KEYWORD><KEYWORD>Článek 10</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V roce 2014, v reakci na rozmach odvětví fotovoltaické energie, se italský zákonodárce rozhodl snížit pobídky přiznávané provozovatelům v tomto odvětví na italském území.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které dne <DATE ISO="20181217">17. prosince 2018</DATE> podal Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio, Itálie), se týkají slučitelnosti takové reformy s unijním právem a konkrétně mezí případně vyplývajících z článků 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), které upravují svobodu podnikání a právo na vlastnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi velkým počtem provozovatelů solárních fotovoltaických zařízení v Itálii a Federazione Nazionale delle Imprese Elettrotecniche ed Elettroniche (Národní federace elektrotechnických a elektronických společností) (Anie)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Anie zastupuje podniky, které v Itálii vykonávají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>činnost zaměřenou na výrobu zboží nebo poskytování služeb v elektrotechnickém a elektronickém odvětví či v souvisejících odvětvích<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>. Dále v tomto stanovisku odkazuje výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>žalobkyně v původním řízení<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> na Anie, jakož i na všechny provozovatele fotovoltaických zařízení, kteří jsou účastníky sporu před předkládajícím soudem.</P></NOTE> na straně jedné a Ministero dello Sviluppo economico (Ministerstvo pro hospodářský rozvoj, Itálie) a Gestore dei servizi energetici (GSE) SpA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>GSE<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), akciovou společností, jejíž kapitál plně vlastní Ministero dell’Economia e delle Finanze (ministerstvo hospodářství a financí, Itálie), na straně druhé.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Specifikum projednávaných věcí spočívá v tom, že GSE uzavřela s těmito provozovateli dohody předpokládající vyplácení pobídek po dobu 20 let, a to v rámci režimu podpory, jehož cílem je provedení několika po sobě následujících směrnic, které se týkají podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů, do italského práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>První směrnicí týkající se podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů byla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne <DATE ISO="20010927">27. září 2001</DATE> o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="283" PAGE.FIRST="33" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 283, s. 33</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 12/02, s. 121). Tato směrnice byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne <DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE> o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="140" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 140, s. 16</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Reforma provedená italským zákonodárcem vstoupila do tohoto zvláštního legislativního rámce, a to za účelem pro tyto provozovatele nevýhodné změny pobídek, které podle těchto dohod měly být vyplaceny, avšak ještě se nestaly splatnými.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na výklad článků 16 a 17 Listiny, jakož i článku 10 Smlouvy o energetické chartě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Podepsané v Lisabonu dne <DATE ISO="19941217">17. prosince 1994</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="380" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 380, s. 24</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 12/01, s. 199) a schválené jménem Evropské unie rozhodnutím Rady a Komise 98/181/ES, ESUO, Euratom ze dne <DATE ISO="19970923">23. září 1997</DATE> o uzavření Smlouvy o energetické chartě a Protokolu k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích Evropskými společenstvími (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="069" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 69, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 12/02, s. 24) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Energetická charta<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>). Upřesňuji, že v každé z projednávaných věcí předběžná otázka zmiňuje Energetickou chartu, aniž by odkazovala na nějaké konkrétní ustanovení této charty. Nicméně s ohledem na informace poskytnuté předkládajícím soudem mám za to, že si tento soud klade konkrétně otázku stran slučitelnosti reformy provedené italským zákonodárcem s článkem 10 této charty. V tomto stanovisku proto omezím výklad uvedené charty pouze na toto ustanovení.</P></NOTE>, ve spojení s čl. 216 odst. 2 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Připomínám, že čl. 216 odst. 2 SFEU stanoví, že dohody uzavřené Unií jsou závazné pro orgány Unie i pro členské státy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>V závěru své analýzy Soudnímu dvoru navrhnu, aby rozhodl, že články 16 a 17 Listiny nebrání takové reformě, jako je reforma provedená italským zákonodárcem. Kromě toho objasním, z jakých důvodů se domnívám, že se článek 10 Energetické charty ve spojení s čl. 216 odst. 2 SFEU na projednávané věci nepoužije.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Mezinárodní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 10 odst. 1 Energetické charty, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Podpora a ochrana investic a zacházení s nimi<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="010.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Každá smluvní strana v souladu s ustanoveními této smlouvy podporuje a vytváří stabilní, přiměřené, příznivé a transparentní podmínky pro investory ostatních smluvních stran, aby investovali na jejím území. Takové podmínky zahrnují závazek trvale zajišťovat investicím investorů každé ze smluvních stran řádné, nediskriminační a spravedlivé zacházení. Tyto investice požívají co nejplnější ochrany a bezpečnosti a žádná ze smluvních stran nebude žádnými svévolnými nebo diskriminačními opatřeními omezovat řízení, provoz, udržování, používání, využívání nebo rozšiřování investice nebo možnost dispozice s ní […]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Bod 25 odůvodnění směrnice 2009/28 uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Členské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a na vnitrostátní úrovni používají odlišné režimy podpory pro energii z obnovitelných zdrojů. […] K tomu, aby vnitrostátní režimy podpory náležitě fungovaly, je nezbytné, aby členské státy mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory na základě svých odlišných potenciálů. Důležitým prostředkem k dosažení cíle této směrnice je zajistit řádné fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnice 2001/77/ES tak, aby byla zachována důvěra investorů a aby členské státy mohly přijmout účinná vnitrostátní opatření v zájmu splnění cíle […]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Závazné [celkové] národní cíle a opatření pro využívání energie z obnovitelných zdrojů<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie […] rovnal alespoň jeho celkovému národnímu cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v uvedeném roce, jak stanoví třetí sloupec tabulky v příloze I části A […]</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Za účelem dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy použít mimo jiné tato opatření:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>režimy podpory;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Italské právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 26 nařízení s mocí zákona č. 91/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Decreto-legge n. 91 – Disposizioni urgenti per il settore agricolo, la tutela ambientale e l’efficientamento energetico dell’edilizia scolastica e universitaria, il rilancio e lo sviluppo delle imprese, il contenimento dei costi gravanti sulle tariffe elettriche, nonché per la definizione immediata di adempimenti derivanti dalla normativa europea (nařízení s mocí zákona č. 91 – Naléhavá opatření pro odvětví zemědělství, ochranu životního prostředí a energetickou účinnost v budovách škol a univerzit, na obnovu a rozvoj podniků, snížení nákladů souvisejících se sazbami za elektřinu a okamžité zavedení opatření zajišťujících soulad s unijním právem) ze dne <DATE ISO="20140624">24. června 2014</DATE>, které bylo s úpravami přeměněno na zákon, a to zákonem č. 116 ze dne <DATE ISO="20140811">11. srpna 2014</DATE> (běžný dodatek č. 72 ke GURI č. 193 ze dne <DATE ISO="20140820">20. srpna 2014</DATE>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>nařízení s mocí zákona č. 91/2014<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>).</P></NOTE> zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="026.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Za účelem optimálního nastavení lhůt pro shromažďování a vyplácení pobídek a s cílem podpořit větší udržitelnost politiky podpory energie z obnovitelných zdrojů jsou pobídkové sazby pro elektřinu vyráběnou v solárních fotovoltaických zařízeních […] vypláceny za podmínek uvedených v tomto článku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Od druhé poloviny roku 2014 [GSE] vyplácí pobídkové sazby podle odstavce 1 v měsíčních splátkách v neměnné výši odpovídající 90 % předpokládané průměrné roční výrobní kapacity každého zařízení v kalendářním roce výroby a do 30. června následujícího roku provede vyúčtování na základě skutečné výroby. Prováděcí pravidla jsou stanovena GSE do patnácti dnů od zveřejnění tohoto nařízení a schvalována nařízením ministra pro hospodářský rozvoj.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="026.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Počínaje 1. lednem 2015 se pobídková sazba za energii vyráběnou v zařízeních s nominálním výkonem vyšším než 200 kW mění na základě jedné z následujících možností, kterou zvolí provozovatel a oznámí GSE do <DATE ISO="20141130">30. listopadu 2014</DATE>:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>sazba je vyplácena po dobu 24 let od okamžiku uvedení zařízení do provozu a následně je přepočítána podle procentního snížení uvedeného v tabulce obsažené v příloze 2 tohoto nařízení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>aniž je dotčena doba vyplácení sazeb v délce dvaceti let, sazba se mění tak, že je stanoveno první období, kdy je poskytována sazba nižší než sazba stávající, a druhé období, kdy je poskytována sazba navýšená ve stejném rozsahu. Procentní podíly předmětné úpravy sazby stanoví nařízením ministr pro hospodářský rozvoj na základě stanoviska úřadu pro elektřinu, plyn a vodu, a to nejpozději do <DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE>, aby bylo možné, pokud této volby využijí všechny oprávněné subjekty, dosáhnout v porovnání s předpokládaným vyplácením podle platných sazeb úspory ve výši nejméně 600 milionů eur ročně v období 2015–2019;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>aniž je dotčena doba vyplácení v délce trvání dvaceti let, sazba je snížena o procentní podíl pobídky, platné v den vstupu tohoto nařízení v platnost, a to po zbývající období, kdy se použije uvedená pobídka, a v následujícím rozsahu:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>6 % pro zařízení s nominálním výkonem vyšším než 200 kW a do nominálního výkonu 500 kW;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>7 % pro zařízení s nominálním výkonem vyšším než 500 kW a do nominálního výkonu 900 kW;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>8 % pro zařízení s nominálním výkonem vyšším než 900 kW.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>Pokud provozovatel jím zvolenou možnost neoznámí, GSE použije možnost uvedenou v písmeni c).</P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>V rámci italského režimu podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů (zavedeného legislativními nařízeními č. 387/2003<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Decreto legislativo n. 387 – Attuazione della direttiva 2001/77/CE relativa alla promozione dell’energia elettrica prodotta da fonti energetiche rinnovabili nel mercato interno dell’elletricità (legislativní nařízení č. 387, kterým se provádí směrnice 2001/77), ze dne <DATE ISO="20031229">29. prosince 2003</DATE> (běžný dodatek ke GURI č. 25 ze dne <DATE ISO="20040131">31. ledna 2004</DATE>, s. 5, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>legislativní nařízení č. 387/2003<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>).</P></NOTE> a č. 28/2011<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Decreto legislativo n. 28 – Attuazione della direttiva 2009/28/CE sulla promozione dell’uso dell’energia da fonti rinnovabili, recante modifica e successiva abrogazione delle direttive 2001/77/CE e 2003/30/CE (legislativní nařízení č. 28, kterým se provádí směrnice 2009/28), ze dne <DATE ISO="20110303">3. března 2011</DATE> (běžný dodatek ke GURI č. 71 ze dne <DATE ISO="20110328">28. března 2011</DATE>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>legislativní nařízení č. 28/2011<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>).</P></NOTE>) uzavřela GSE s provozovateli fotovoltaických zařízení s nominálním výkonem vyšším než 200 kW soukromoprávní dohody, které byly vypracovány podle smluvního vzoru stanoveného italským úřadem pro elektřinu a plyn<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Článek 24 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení č. 28/2011 pro fotovoltaická zařízení uvedená do provozu po 31. prosinci 2012 stanovil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>pobídky jsou poskytovány na základě soukromoprávních smluv, které byly uzavřeny mezi GSE a odpovědným subjektem těchto zařízení podle smluvního vzoru stanoveného úřadem pro elektřinu a plyn<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. K tomu dále uvádím, že v žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce se předkládající soud zmiňuje pouze o dohodách uzavřených mezi GSE a provozovateli fotovoltaických zařízení, která spadají do působnosti toto ustanovení. V tomto stanovisku budu tedy vycházet z předpokladu, že všechny sporné dohody jsou soukromoprávními dohodami, které se týkají zařízení uvedených do provozu po 31. prosinci 2012.</P></NOTE>. Tyto dohody, s předpokládanou dobou platnosti dvaceti let, stanovily pravidelné vyplácení pobídkových sazeb ve prospěch těchto provozovatelů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Za této situace byla v roce 2014 přijata reforma za účelem změny pobídek, které podle těchto dohod měly být vyplaceny, avšak ještě se nestaly splatnými. Tato reforma, obsažená v čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014, sestávala ze dvou částí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Podle čl. 26 odst. 1 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 si reforma kladla za cíl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>optimální[…] nastavení lhůt pro shromažďování a vyplácení pobídek a […] podpořit větší udržitelnost politiky podpory energie z obnovitelných zdrojů<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Zaprvé podle čl. 26 odst. 2 tohoto nařízení s mocí zákona, měly být tyto pobídky vypláceny od druhé poloviny roku 2014 v měsíčních splátkách v neměnné výši odpovídající 90 % předpokládané průměrné roční výrobní kapacity každého zařízení v kalendářním roce výroby. Za účelem případných oprav se mělo vyúčtování na základě skutečné výroby nadále provádět až následně (a sice nejpozději 30. června následujícího roku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Zadruhé čl. 26 odst. 3 uvedeného nařízení s mocí zákona těmto provozovatelům ukládal přejít na odlišný systém sazeb založený na třech možnostech, ve všech třech případech pro tyto provozovatele nevýhodných, a to s účinností od <DATE ISO="20150101">1. ledna 2015</DATE>, to jest před uplynutím platnosti dohod uzavřených s GSE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Za těchto okolností žalobkyně v původním řízení podaly předkládajícímu soudu návrh na zrušení ministerských nařízení ze dne <DATE ISO="20141016">16.</DATE> a <DATE ISO="20141017">17. října 2014</DATE>, kterými byl proveden čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Jedná se o ministerské nařízení ze dne <DATE ISO="20141016">16. října 2014</DATE>, kterým se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>schvalují prováděcí pravidla pro vyplácení pobídkových sazeb k výrobě elektřiny ve fotovoltaických zařízeních prostřednictvím [GSE] podle čl. 26 odst. 2 [nařízení s mocí zákona č. 91/2014]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a o ministerské nařízení ze dne <DATE ISO="20141017">17. října 2014</DATE>, kterým se stanoví <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>podmínky pro změnu pobídkových sazeb k výrobě elektřiny ve fotovoltaických zařízeních podle čl. 26 odst. 3 písm. b) [nařízení s mocí zákona č. 91/2014]<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že předložil Corte costituzionale (Ústavní soud, Itálie) otázku týkající se ústavnosti čl. 26 odst. 3 tohoto nařízení. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20170124">24. ledna 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Nález Corte costituzionale (Ústavní soud) č. 16, ze dne <DATE ISO="20170124">24. ledna 2017</DATE>.</P></NOTE> Ústavní soud rozhodl, že toto ustanovení není v rozporu s italskou ústavou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Předkládající soud má nicméně za to, že Corte costituzionale (Ústavní soud) ve svém rozhodnutí neodpověděl na některé otázky, které jsou relevantní pro řešení jemu předložených sporů. Konkrétně je podle předkládajícího soudu namístě vyjasnit ve světle unijního práva, zda je možný zásah vnitrostátního zákonodárce za účelem snížení výše pobídek, které byly přiznány v rámci režimu podpory, jehož účelem je podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů, a to i přesto, že vyplacení těchto pobídek již bylo zakotveno v dohodách uzavřených s příjemci pobídek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Předkládající soud si zejména klade otázku, zda je čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 v rozporu s články 16 a 17 Listiny, a to tím, že představuje zásah do práv příjemců pobídek organizovat a směřovat jejich hospodářskou aktivitu na základě těchto dohod. Ze stejných důvodů má tento soud pochybnosti o slučitelnosti předmětného ustanovení s Energetickou chartou, jejíž čl. 10 odst. 1 stanoví, jak připomíná předkládající soud, že každá smluvní strana <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>podporuje a vytváří stabilní, přiměřené, příznivé a transparentní podmínky pro [investice]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio, Itálie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru, v každé ze spojených věcí, následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Brání [unijní] právo použití takového vnitrostátního ustanovení, jako je ustanovení čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona [č. 91/2014], které významným způsobem snižuje nebo odkládá vyplácení pobídek, které již byly přiznány na základě zákona a stanoveny dohodami <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT> uzavřenými mezi výrobci elektřiny fotovoltaickou přeměnou a [GSE], veřejnou společností pověřenou tímto úkolem?</P><?PAGE NO="6"?><P>Zejména je toto vnitrostátní ustanovení slučitelné s obecnými zásadami [unijního] práva týkajícími se ochrany legitimního očekávání, právní jistoty, loajální spolupráce a užitečného účinku, s články 16 a 17 [Listiny], se směrnicí [2009/28] a s právní úpravou režimů podpory stanovených touto směrnicí, jakož i s čl. 216 odst. 2 SFEU, a to zejména ve vztahu k [Energetické chartě]?<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Žalobkyně v původním řízení, vedlejší účastnice v projednávaných věcech, a to Elettricità Futura – Unione delle Imprese Elettriche italiane, Confederazione Generale dell’Agricoltura Italiana Confagricoltura, italská, česká, německá, řecká a španělská vláda, jakož i Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemná vyjádření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20190205">5. února 2019</DATE> byly projednávané věci spojeny pro účely písemné části řízení, jakož i rozhodnutí, jímž se končí řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Zúčastněné strany odpověděly písemně na otázky položené Soudním dvorem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>V projednávaných žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce se po Soudním dvoru v zásadě požaduje, aby určil, zda unijní právo brání tomu, aby členský stát snížil částky pobídek, které jsou stanoveny v rámci režimu podpory, jehož účelem je podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů v souladu s cíli vymezenými evropskými směrnicemi, které byly postupně v této oblasti přijaty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Podle informací poskytnutých předkládajícím soudem jsou spory, které mu byly předloženy, součástí rozsáhlého souboru vnitrostátních soudních řízení. Před Soudním dvorem jsou v současné době projednávány tři identické žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Jedná se o věci C‑306/19, Milis Energy, C‑512/19, Go Sun et Malby Energy 4, a C‑595/19, Fototre, které byly přerušeny do vydání rozhodnutí, jímž bude ukončeno řízení v projednávaných věcech. Podotýkám, že Evropskému soudu pro lidská práva byla předložena otázka týkající se slučitelnosti reformy dotčené v původním řízení s článkem 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaného v Paříži dne <DATE ISO="19520320">20. března 1952</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>) (viz stížnosti č. 20445/15, Salento Energy Srl v. Itálie, ze dne <DATE ISO="20150417">17. dubna 2015</DATE>, a č. 59246/17, Nuovo Sole Srl v. Itálie, ze dne <DATE ISO="20170804">4. srpna 2017</DATE>).</P></NOTE> předložené stejným předkládajícím soudem. Kromě toho podobně jako Italská republika, přistoupily další členské státy k revizi opatření, která na svém území přijaly za účelem podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Jak uvedla italská vláda, více členských států přijalo nástroje s cílem snížit výši pobídek týkajících se využívání energie z obnovitelných zdrojů, které byly dříve zavedeny na jejich území. Například věc C‑366/19, BOSOLAR, v současné době projednávaná před Soudním dvorem a přerušena do vydání rozhodnutí, jímž bude ukončeno řízení v projednávaných věcech, se týká opatření, jehož předmětem je snížení výkupní ceny elektřiny vyráběné ve fotovoltaických zařízeních v Bulharsku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>V následujících oddílech mého stanoviska vysvětlím důvody, na jejichž základě se domnívám, že taková reforma, jakou provedl italský zákonodárce za okolností věcí v původním řízení, neporušuje svobodu podnikání a právo na vlastnictví ve smyslu článků 16 a 17 Listiny a že jakékoliv omezení práv chráněných těmito ustanoveními, pokud by bylo prokázáno, by bylo v každém případě odůvodněné a přiměřené z hlediska cílů sledovaných Unií v oblasti podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů (oddíl A). Dále, na základě doslovného a teleologického výkladu Energetické charty a konkrétně jejího článku 10, vyslovím závěr, že se toto ustanovení nepoužije ve věcech v původním řízení (oddíl B).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K článkům 16 a 17 Listiny</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní úvahy</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Článek 16 Listiny stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>[s]voboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. Ochrana poskytnutá tímto článkem se vztahuje na svobodu vykonávat hospodářskou nebo obchodní činnost, smluvní svobodu a volnou soutěž, jak vyplývá i z vysvětlení týkajících se téhož článku, které je v souladu s čl. 6 odst. 1 třetím pododstavcem SEU a čl. 52 odst. 7 Listiny třeba zohlednit pro účely jejího výkladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sky Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:28">EU:C:2013:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). V tomto smyslu viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Adusbef a Federconsumatori</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑686/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:567">EU:C:2020:567</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Co se týče článku 17 Listiny, ten v odstavci 1 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>[k]aždý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Vysvětlení týkající se tohoto článku upřesňují, že je založen na článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz Vysvětlení k Listině základních práv (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="303" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, C 303, s. 23</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Z toho vyplývá v souladu s tím, co stanoví čl. 52 odst. 3 Listiny, že smysl a rozsah práva na vlastnictví chráněného článkem 17 Listiny jsou stejné jako ty, které jim přikládá EÚLP, s tím, že unijní právo může tomuto právu poskytovat širší ochranu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto ohledu upřesňuji, že rovněž na základě čl. 52 odst. 3 Listiny, je pro účely výkladu článku 17 Listiny třeba vzít v úvahu judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150903">3. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑398/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:535">EU:C:2015:535</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190521">21. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑235/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:432">EU:C:2019:432</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>V souladu s judikaturou Soudního dvora se ovšem svoboda podnikání a právo na vlastnictví neprojevují jako absolutní výsady, ale musí k nim být přihlédnuto ve vztahu k jejich funkci ve společnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130115">15. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Križan a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑416/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:8">EU:C:2013:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0113">113</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sky Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:28">EU:C:2013:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). V tomto smyslu viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Adusbef et Federconsumatori</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑686/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:567">EU:C:2020:567</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a mohou být předmětem omezení, jsou-li tato omezení, při dodržení zásady proporcionality, nezbytná a odůvodněná cíli obecného zájmu, které Unie sleduje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Lidl</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑134/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:498">EU:C:2016:498</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170613">13. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Florescu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:448">EU:C:2017:448</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Soudní dvůr již zejména rozhodl, že s ohledem na znění článku 16 Listiny může být svoboda podnikání předmětem široké škály zásahů ze strany veřejné moci, jimiž lze ve veřejném zájmu stanovit hranice pro výkon hospodářské činnosti (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sky Österreich</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑283/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:28">EU:C:2013:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Lidl</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑134/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:498">EU:C:2016:498</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tyto požadavky vyplývají z čl. 52 odst. 1 Listiny, který mimo jiné stanoví, že každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Pro všechny případy poznamenávám, že svoboda podnikání a právo na vlastnictví podléhají rovněž omezením, která vyplývají již ze samotného znění ustanovení Listiny, v nichž jsou zakotveny. Podle článku 16 Listiny se svoboda podnikání uznává výlučně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>v <HT TYPE="ITALIC">souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi</HT><QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Stejně tak druhá a třetí věta čl. 17 odst. 1 Listiny omezuje rozsah práva uznaného v první větě tohoto ustanovení [v tomto ohledu viz Oliver, P., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>What Purpose Does Article 16 of the Charter Serve?<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, v Bernitz, U. a další (ed.), <HT TYPE="ITALIC">General Principles of EU Law and European Private Law</HT>, Wolters Kluwer, Alphen aan den Rijn, 2013, s. 293, a Jaeger, M., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>La protection du droit de propriété dans l’ordre juridique de l’Union européenne à la lumière de l’article 17 de la charte des droits fondamentaux<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, v <HT TYPE="ITALIC">De Rome à Lisbonne: les juridictions de l’Union européenne à la croisée des chemins – Mélanges en l’honneur de Paolo Mengozzi</HT>, Bruxelles, Bruylant, 2013, s. 167].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V projednávané věci žalobkyně v původním řízení a vedlejší účastnice tvrdí, že čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014, kterým se pro provozovatele fotovoltaických zařízení nevýhodným způsobem mění výši pobídek, které měly být podle dohod uzavřených mezi těmito provozovateli a GSE vyplaceny, avšak ještě se nestaly splatnými, zasahuje do jejich práva na vlastnictví. Zdůrazňují, že toto nařízení má účinek zbavení majetku, neboť náklady na výstavbu fotovoltaických zařízení a jejich uvedení do provozu, na jejichž základě byly tyto částky stanoveny, již byly těmito provozovateli<?PAGE NO="8"?> v plném rozsahu vynaloženy. V tomto ohledu uvádějí, že směrnice 2009/28 (jejíž cíle mají být provedeny předmětným režimem podpory) v bodech 8, 14 a 25 odůvodnění klade důraz na nutnost zachovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>důvěru investorů<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> a poskytnout jim <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>jistotu<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Připomínám, že bod 8 odůvodnění směrnice 2009/28 zdůrazňuje zejména, že nutnost stanovit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>rámec, který zahrnuje povinné cíle<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> by měla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>podnikatelskému prostředí poskytnout dlouhodobou stabilitu, kterou potřebuje k udržitelnému investování do odvětví obnovitelné energie<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>. Bod 14 odůvodnění této směrnice pak stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>[h]lavním účelem závazných národních cílů je poskytnout jistotu investorům<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</P></NOTE>. Tytéž úvahy vedou žalobkyně v původním řízení a vedlejší účastnice v podstatě k závěru, že zmíněné nařízení omezuje svobodu podnikání těchto provozovatelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Italská, česká, řecká a španělská vláda mají naproti tomu za to, že nařízení s mocí zákona č. 91/2014 nezbavuje provozovatele fotovoltaických zařízení jejich majetku, ani neomezuje jejich svobodu podnikání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto protichůdné postoje považuji za užitečné úvodem zdůraznit, s přihlédnutím ke spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, některé charakteristické rysy předmětného režimu podpory, a to za účelem upřesnění kontextu, v němž proběhla reforma podle čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zaprvé</HT>, cílem předmětného režimu podpory je provést do italského práva směrnici 2009/28. Z článku 3 odst. 3 této směrnice přitom vyplývá, že členské státy <HT TYPE="ITALIC">mohou</HT> zavést režimy podpory za účelem dosažení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>závazných [celkových] národních cílů […] pro využívání energie z obnovitelných zdrojů<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>. V tomto ohledu bod 25 odůvodnění uvedené směrnice zdůrazňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>[č]lenské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> a je nezbytné, aby mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory na základě svých odlišných potenciálů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již rozhodl, že za účelem podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů členské státy nejsou v žádném případě povinny přijmout režimy podpory, a že tedy disponují prostorem pro uvážení, pokud jde o opatření, která považují za vhodná k dosažení cílů podpory stanovených směrnicí 2009/28. Takový prostor pro uvážení znamená, že členské státy mohou přijmout, změnit nebo zrušit režimy podpory, zejména pokud jsou splněny tyto cíle<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190711">11. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Agrenergy a Fusignano Due</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑180/18, C‑286/18 a C‑287/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:605">EU:C:2019:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Ve světle této judikatury se domnívám, že směrnice 2009/28 jako taková nebrání takové reformě, jako je reforma, kterou provedl italský zákonodárce za okolností věcí v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Tyto úvahy využiji dále ve své analýze pro účely posouzení toho, zda se provozovatelé fotovoltaických zařízení mohou dovolávat legitimního očekávání, že jim budou pobídky stanovené v dohodách uzavřených s GSE poskytovány v nezměněné podobě po celou dobu platnosti těchto dohod, a zda tedy mohou důvodně tvrdit, že taková reforma představuje zásah do jejich práva na vlastnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> již čl. 7 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení č. 387/2003 stanovil, že poskytnuté pobídky musí odpovídat <HT TYPE="ITALIC">klesající částce</HT>, stanovené pro konkrétní období. V případě legislativního nařízení č. 28/2011, podle kterého byly dohody mezi GSE a těmito provozovateli uzavřeny, z čl. 24 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení vyplývá, že tyto dohody byly vypracovány podle smluvního vzoru stanoveného italským úřadem pro elektřinu a plyn. Podle žalobkyň v původním řízení přitom tato smlouva stanovila, že GSE je oprávněna jednostranně změnit obsah smlouvy za účelem zohlednění vývoje referenčního legislativního rámce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Konkrétně podle žalobkyň v původním řízení dohody týkající se zařízení, která byla uvedena do provozu po 31. prosinci 2012, obsahují v článku 17.3 následující ustanovení: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>[…] GSE si vyhrazuje právo jednostranně změnit ustanovení […], která by v důsledku případných změn právních předpisů byla v rozporu s platným referenčním rámcem<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>. Bude na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda je takové ustanovení skutečně součástí všech sporných dohod.</P></NOTE>. Tyto skutečnosti podle mého názoru nasvědčují tomu, že podmínky vyplácení těchto pobídek bylo možné změnit a jejich výše mohla být snížena.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zatřetí</HT> reforma na základě čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014, která spočívala ve změně pobídek stanovených uvedenými dohodami, se vztahovala pouze na částky, jejichž vyplacení již bylo stanoveno, ale které se ještě nestaly splatnými, a nedotýká se již provedených plateb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně v původním řízení a vedlejší účastnice, se domnívám, že čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 nemá retroaktivní účinek v pravém slova smyslu, jelikož se týká toliko budoucích plateb, a nikoliv plateb již provedených.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>V mém stanovisku se budu dále zabývat nejdříve otázkou, zda taková reforma zasahuje do svobody podnikání a práva na vlastnictví, které jsou chráněny ustanoveními Listiny. Má odpověď bude záporná. Pro případ, že by se Soudní dvůr neztotožnil s mým stanoviskem, uvedu podpůrně důvody, na jejichž základě se domnívám, a to ve světle judikatury připomenuté v bodě 30 tohoto stanoviska, že by se v každém případě jednalo o zásah odůvodněný a přiměřený z hlediska cílů sledovaných Unií v oblasti podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K existenci případného zásahu do svobody podnikání a práva na vlastnictví ve smyslu článků 16 a 17 Listiny</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Právo na vlastnictví</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Poukazuji na to, že projednávané věci se dotýkají dvou rozdílných aspektů vlastnictví, a sice jednak práva na poskytnutí pobídek, které eventuálně zakládají dohody uzavřené mezi GSE a provozovateli fotovoltaických zařízení, a jednak práva užívat a využívat tato zařízení.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První aspekt: k případnému zásahu do tvrzeného práva na poskytnutí pobídek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Co se týče hmotných podmínek uvedených v čl. 17 odst. 1 Listiny, Soudní dvůr rozhodl, že ochrana zaručená tímto ustanovením se týká práv majetkové hodnoty, z nichž s ohledem na dotčený právní řád plyne právní postavení umožňující nositeli těchto práv jejich nezávislý výkon na jeho účet<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190521">21. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑235/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:432">EU:C:2019:432</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>V mém stanovisku ve věci Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑235/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:971">EU:C:2018:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0135">135</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> jsem uvedl, že je v podstatě potřeba posoudit, zda jsou splněny dvě podmínky, a to zaprvé, zda mají tato práva majetkovou hodnotu, a zadruhé, zda z těchto práv plyne právní postavení umožňující držiteli těchto práv jejich nezávislý výkon na jeho účet.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Co se týče první podmínky, z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> neomezuje na vlastnictví hmotného majetku, jelikož některá jiná práva a zájmy představující aktiva mohou být také považována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>majetková práva<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20040622">22. června 2004</DATE>, Broniowski v. Polsko, CE:ECHR:2004:0622JUD003144396, bod 129. Jako příklad uvádím, že je třeba mít za to, že společnosti svědčí majetkový zájem představující <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>majetek<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ve smyslu článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP, pokud má společnost nárok na vrácení přeplatku na dani (rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20060309">9. března 2006</DATE>, Eko-Elda Avee v. Řecko, CE:ECHR:2006:0309JUD001016202, bod 27).</P></NOTE>. Za určitých podmínek mohou spadat pod ochranu podle článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP dokonce legitimní očekávání budoucího uspokojení majetkových nároků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20120214">14. února 2012</DATE>, Arras a další v. Itálie, CE:ECHR:2012:0214JUD001797207, bod 75. Odkazuji také na stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:190">EU:C:2015:190</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i na tam citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.</P></NOTE>. Opatření předpokládající budoucí vyplacení sociální dávky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že o zásah ve smyslu článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP se může jednat v případě snížení výše sociální dávky nebo jejího zrušení (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20090428">28. dubna 2009</DATE>, Rasmussen v. Polsko, CE:ECHR:2009:0428JUD003888605, bod 71, jakož i rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20110707">7. července 2011</DATE>, Stummer v. Rakousko, CE:ECHR:2011:0707JUD003745202, bod 82). Upřesňuji, že toto posledně uvedené rozhodnutí bylo citováno v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170613">13. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Florescu a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑258/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:448">EU:C:2017:448</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém měl Soudní dvůr za to, že opatření spočívající v pozastavení vyplácení důchodu v případě, že se dotyčné osoby rozhodly současně vykonávat výdělečnou činnost u veřejné instituce, omezuje právo těchto osob na vlastnictví ve smyslu článku 17 Listiny.</P></NOTE> nebo dotací<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20100518">18. května 2010</DATE>, Plalam s.p.a. v. Itálie, CE:ECHR:2010:0818JUD001602102, bod 38.</P></NOTE> mohou, podobně jako nároky vyplývající ze smlouvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Jednotlivcům zejména svědčí právo na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>majetek<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP, pokud mají podle kupní smlouvy právo stavby a mají legitimní očekávání stran možnosti toto právo vykonat za smluvních podmínek (viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20101118">18. listopadu 2010</DATE>, Consorts Richet a Le Ber v. Francie, CE:ECHR:2010:1118JUD001899007, bod 98).</P></NOTE> či pohledávky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="19941209">9. prosince 1994</DATE>, Raffineries grecques Stran a Stratis Andreadis v. Řecko, CE:ECHR:1994:1209JUD001342787, bod 59, jakož rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20090609">9. června 2009</DATE>, Nicola Silvestri v. Itálie, CE:ECHR:2009:0609JUD001686102, bod 70.</P></NOTE>, zakládat na straně příjemců majetkový zájem spadající do působnosti tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Za okolností věcí v původním řízení bych se přiklonil k závěru, že právo na výplatu pobídek podle dohod uzavřených s GSE představuje pro příjemce těchto sazeb zdroj bohatství, který může mít majetkovou povahu. Vzhledem k tomu zejména, že tito příjemci k těmto dohodám přistoupili <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT> a vlastním jménem, se domnívám, že toto právo má výlučný charakter.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Nabízí se ovšem otázka, zda uvedené právo zakládá právní postavení ve smyslu druhé podmínky, jak byla připomenuta v bodě 43 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že v souladu s judikaturou týkající se výkladu článku 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP budoucí příjmy lze pokládat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>majetek<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, který může být chráněn na základě tohoto článku, pouze pokud byl již získán, je-li předmětem jisté pohledávky, nebo pokud existují zvláštní okolnosti, jež mohou zakládat legitimní očekávání dotčené osoby, že získá určitou majetkovou hodnotu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150903">3. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:535">EU:C:2015:535</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V projednávané věci nelze podle mého názoru právo na budoucí výplatu pobídek stanovených dohodami uzavřenými mezi provozovateli fotovoltaických zařízení a GSE považovat za dostatečně konečné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Soudní dvůr již například rozhodl, že členským státem poskytované roční platby podpor nelze považovat za konečné, jelikož takto vyplacené podpory mohou být vráceny příjemcem, pokud nedodrží všechny podmínky jejich vyplacení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160526">26. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ezernieki</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑273/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:364">EU:C:2016:364</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> natolik, že by snížení výše těchto pobídek nebo změna podmínek jejich vyplácení odpovídaly vyvlastnění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>majetku<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, který se již stal [nedílnou] součástí jmění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Jedná se o výraz, který použil generální advokát M. Campos Sánchez-Bordona ve svém stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ArcelorMittal Rodange a Schifflange</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑321/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:516">EU:C:2016:516</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> těchto provozovatelů. Jak jsem již uvedl v bodě 39 tohoto stanoviska, čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 toliko mění částky, jejichž vyplacení již bylo stanoveno, ale které se ještě nestaly splatnými, a nedotýká se již provedených plateb.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Nadto se domnívám, že provozovatelé fotovoltaických zařízení se nemohou dovolávat legitimního očekávání, že jim uvedené pobídky budou poskytovány v nezměněné podobě po celou dobu platnosti dohod uzavřených s GSE.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>K tomu uvádím, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se zásady ochrany legitimního očekávání může dovolávat jakýkoli hospodářský subjekt, u něhož vnitrostátní orgán vyvolal podložené naděje. Jestliže je však opatrný a obezřetný hospodářský subjekt s to předvídat přijetí opatření, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se takové zásady dovolávat, je-li toto opatření přijato. Navíc hospodářské subjekty nejsou oprávněny legitimně očekávat, že bude zachován existující stav, který může být změněn v rámci prostoru pro uvážení vnitrostátních orgánů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090910">10. září 2009</DATE>, <NAME.CASE>Plantanol</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑201/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:539">EU:C:2009:539</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190711">11. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Agrenergy a Fusignano Due</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑180/18, C‑286/18 a C‑287/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:605">EU:C:2019:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Evropský soud pro lidská práva již v souvislosti s článkem 1 Dodatkového protokolu č. 1 k EÚLP rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>legitimní očekávání<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> vyplývá z okolnosti, že dotyčná osoba <HT TYPE="ITALIC">se rozumně důvodným způsobem opírá o právní akt, který má dostatečný právní základ a dotýká se vlastnických práv</HT> (viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20040928">28. září 2004</DATE>, Kopecký v. Slovensko, CE:ECHR:2004:0928JUD004491298, bod 47).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Za okolností věcí v původním řízení přísluší předkládajícímu soudu, aby posoudil, zda je takové vnitrostátní ustanovení, jako je čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014, v souladu s uvedenou zásadou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190711">11. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Agrenergy a Fusignano Due</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑180/18, C‑286/18 a C‑287/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:605">EU:C:2019:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Nicméně aby tomuto soudu byla poskytnuta užitečná odpověď, mohly by být podle mého názoru zohledněny zejména dále uvedené skutečnosti, které vyplývají ze spisu, jenž má Soudní dvůr k dispozici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zaprvé</HT> mám za to, že pro provozovatele fotovoltaických zařízení nevýhodnou změnu výše pobídek nebylo možné pokládat za nepředvídatelnou již v kontextu legislativních nařízení č. 387/2003 a 28/2011, na které navázalo nařízení s mocí zákona č. 91/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>K tomuto závěru v podstatě dospěl Corte costituzionale (Ústavní soud) ve svém nálezu č. 16 ze dne <DATE ISO="20170124">24. ledna 2017</DATE> (bod 9).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Z ustanovení čl. 7 odst. 2 písm. d) legislativního nařízení č. 387/2003 totiž předně vyplývá, že pobídky poskytnuté provozovatelům fotovoltaických zařízení musely odpovídat, jak jsem uvedl v bodě 38 tohoto stanoviska, <HT TYPE="ITALIC">klesající částce</HT>, stanovené pro konkrétní období.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Dále, co se týče legislativního nařízení č. 28/2011, Soudní dvůr ve věci Agrenergy a Fusignano Due<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190711">11. července 2019</DATE> (<NO.CASE>C‑180/18, C‑286/18 a C‑287/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:605">EU:C:2019:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> rozhodl, že právní ustanovení týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>pátého energetického účtu<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> přijatého na základě tohoto nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>Pátým energetickým účtem<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> je třeba rozumět decreto ministeriale – Attuazione dell’art. 25 del decreto legislativo del 3 marzo 2011, n. 28, recante incentivazione della produzione di energia elettrica da impianti solari fotovoltaici (ministerské nařízení týkající se provedení článku 25 legislativního nařízení č. 28 ze dne <DATE ISO="20110303">3. března 2011</DATE> o pobídkách pro výrobu elektrické energie v solárních fotovoltaických zařízeních), ze dne <DATE ISO="20120705">5. července 2012</DATE> (běžný dodatek ke GURI č. 159 ze dne <DATE ISO="20120710">10. července 2012</DATE>).</P></NOTE> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>opatrným a obezřetným hospodářským subjektům bez dalšího ukazoval[a], že režim pobídek použitelný na solární fotovoltaická zařízení může být vnitrostátními orgány změněn, nebo dokonce zrušen s cílem zohlednit změny určitých okolností<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> poukazuji na to, že samy žalobkyně v původním řízení připouštějí, že postupné snižování výše poskytovaných pobídek již bylo zavedeno počínaje rokem 2011 ministerskými nařízeními předcházejícími přijetí nařízení s mocí zákona č. 91/2014.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zatřetí</HT> mám za to, že právo, které si GSE vyhradila v dohodách uzavřených s provozovateli fotovoltaických zařízení, jednostranně změnit obsah dohody za účelem zohlednění vývoje referenčního legislativního rámce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Jak jsem upřesnil v poznámce pod čarou 23 tohoto stanoviska, bude na předkládajícím soudu, aby ověřil, že všechny sporné dohody GSE takové právo skutečně vyhrazují.</P></NOTE> bylo jasnou indikací toho, že tyto pobídky mohou být upraveny, či dokonce zrušeny právě na základě legislativních změn. Tyto změny bylo namístě předpokládat tím spíše, že jak uvedl předkládající soud, uvedené dohody jsou platné po dobu dvaceti let. S přihlédnutím k rozsahu tohoto období byl opatrný a obezřetný hospodářský subjekt podle mého názoru s to předjímat, že se tržní podmínky či rozpočtové priority Italské republiky mohou změnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Konečně</HT> připomínám, jak jsem uvedl v bodě 35 tohoto stanoviska, že Soudní dvůr ve věci Agrenergy a Fusignano Due<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190711">11. července 2019</DATE> (<NO.CASE>C‑180/18, C‑286/18 a C‑287/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:605">EU:C:2019:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> rozhodl, že členské státy nejsou v žádném případě povinny přijmout za účelem podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů režimy podpory podle směrnice 2009/28. Tento závěr je podpořen bodem 25 odůvodnění této směrnice, který dosažení tohoto cíle v podstatě váže na potenciál každého členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto skutečnosti a na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně v původním řízení a vedlejší účastnice, nemám nejmenší pochybnosti o tom, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věcí v původním řízení, se opatrný a obezřetný hospodářský subjekt nemůže dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, a to ani na základě legislativního rámce, jehož je předmětný režim podpory součástí, ani na základě směrnice 2009/28. Pokud bychom měli dospět k jinému závěru, byla by podle mého soudu, jak správně uvádí italská vláda, pravomoc členských států s ohledem na obecný zájem a cíl směrnice 2009/28 přijímat politická rozhodnutí a měnit právní předpisy nadměrně omezena ve vztahu k prostoru uvážení, který jim unijní zákonodárce přiznal, aby mohly přizpůsobit režimy podpory přijaté na základě této směrnice tržním podmínkám a svým rozpočtovým prioritám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Na základě těchto důvodů mám za to, že na provozovateli fotovoltaických zařízení tvrzené právo na poskytování pobídek v nezměněné podobě po celou dobu platnosti dohod, které uzavřeli s GSE, se nevztahuje ochrana podle článku 17 Listiny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhý aspekt: případný zásah do práva provozovatelů fotovoltaických zařízení na vlastnictví těchto zařízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>V této části vysvětlím, jaké důvody mě vedou k závěru, že čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 není ani úpravou užívání předmětných zařízení jejich provozovateli, která by jako taková byla způsobilá zasáhnout do jejich práva na vlastnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>V tomto ohledu připomínám, že, jak vyplývá z bodu 28 tohoto stanoviska, čl. 17 odst. 1 třetí věta Listiny v podstatě stanoví, že užívání majetku je sice tímto ustanovením chráněno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Připomínám, že čl. 17 odst. 1 Listiny rozlišuje dva typy omezení práva na vlastnictví: zbavení majetku (druhá věta) a úpravu užívání majetku (třetí věta) (v tomto ohledu viz Wollenschläger, F., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>Article 17 – Right to Property<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> v Peers, S., Hervey, T., Kenner, J., a Ward, A., <HT TYPE="ITALIC">The EU Charter of Fundamental Rights – A commentary</HT>, Hart Publishing, 2014, s. 476). Dále odkazuji na mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑235/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:971">EU:C:2018:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0154">154</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), kde jsem zdůraznil existenci těchto dvou typů omezení, jakož i obecné pravidlo (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>[k]aždý má právo vlastnit […] majetek<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>) obsažené v čl. 17 odst. 1 první větě Listiny.</P></NOTE>, může však být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>úprava užívání majetku<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> zahrnuje opatření, které má za cíl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>omezit nebo kontrolovat<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> užívání majetku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="19820923">23. září 1982</DATE>, Sporrong a Lönnroth v. Švédsko, CE:ECHR:1982:0923JUD00715175, bod 65, jakož i rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="19891219">19. prosince 1989</DATE>, Mellacher a další v. Rakousko, CE:ECHR:1989:1219JUD001052283, bod 44.</P></NOTE>, aniž by vedlo k převodu vlastnictví.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>V projednávané věci žalobkyně v původním řízení tvrdí, že s ohledem na perspektivu vyplácení pobídek příjemci těchto pobídek investovali do fotovoltaických zařízení, která provozují. Po reformě, která byla provedena čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014, nejsou dle žalobkyň v původním řízení tito provozovatelé nadále schopni splácet bankovní půjčky, které uzavřeli za účelem financování těchto investic.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Mám za to, že z těchto skutečností ovšem není možné dovodit, že čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 omezuje nebo kontroluje užívání těchto zařízení. Uvedené ustanovení pouze snižuje výši podpor, které byly ve prospěch těchto příjemců stanoveny, avšak neukládá jim žádná další omezení nebo povinnosti. Z toho podle mého názoru, jak ostatně tvrdí i Komise, vyplývá, že tito příjemci mohou nadále svobodně a podle svého uvážení využívat svá zařízení a do těchto zařízení investovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se shodně s Komisí domnívám, že takové ustanovení, jako je čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 neomezuje užívání fotovoltaických zařízení jejich provozovateli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je podle mého názoru třeba konstatovat, že takové ustanovení nezasahuje do práva na vlastnictví zakotveného v článku 17 Listiny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Svoboda podnikání</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Co se týče svobody podnikání, jejíž ochrana je zaručena článkem 16 Listiny, žalobkyně v původním řízení tvrdí, že čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 zasahuje jak do smluvní svobody příjemců pobídek, tak do jejich práva svobodně nakládat s jejich hospodářskými a finančními zdroji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>S tímto názorem se neztotožňuji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zaprvé</HT> v souvislosti se smluvní svobodou připomínám, že Soudní dvůr rozhodl, že smluvní svoboda zahrnuje zejména možnost zvolit si hospodářského partnera, jakož i možnost určit cenu za plnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130122">22. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sky Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:28">EU:C:2013:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Je zřejmé, že ačkoliv se článek 16 Listiny vztahuje zejména na ochranu smluvní autonomie stran smlouvy, neklade si toto ustanovení naproti tomu za cíl vytvářet ve prospěch smluvních stran práva, která by šla nad rámec práv takovou smlouvou již stanovených, ani dát smluvním stranám možnost vyžadovat jiné smluvní podmínky než ty, které již tato smlouva obsahuje. Jedná-li se o smluvní vzor vypracovaný jednou ze smluvních stran, spočívá smluvní svoboda v podstatě v rozhodnutí, zda smluvní podmínky přijmout či nikoliv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>V projednávané věci, myslím, není pochyb o tom, že dohody uzavřené mezi GSE a provozovateli fotovoltaických zařízení v žádném případě nezakotvují ve prospěch těchto provozovatelů právo na neměnnost pobídek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Z těchto dohod naopak vyplývá, že výše uvedených pobídek se odvíjí od vnitrostátních právních předpisů umožňujících jejich vyplácení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>V tomto ohledu upřesňuji, že v nálezu č. 16 ze dne <DATE ISO="20170124">24. ledna 2017</DATE> (bod 8.3) Corte costituzionale (Ústavní soud) v podstatě rozhodl, že na dohody uzavřené mezi provozovateli fotovoltaických zařízení a GSE nelze s přihlédnutím k jejich specifickému legislativnímu rámci nahlížet jako na prosté smlouvy ve prospěch těchto provozovatelů.</P></NOTE>. Jak jsem již uvedl v bodech 38 a 56 tohoto stanoviska, zmíněné dohody obsahují ustanovení, které dává GSE možnost zohlednit vývoj platného legislativního rámce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Z toho plyne, že když byla výše těchto sazeb na základě čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 změněna, byli provozovatelé fotovoltaických zařízení podle mého názoru jednoduše vázáni smluvními podmínkami, které se rozhodli svobodně přijmout, když k těmto dohodám přistoupili.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se domnívám, že jejich smluvní svoboda nebyla nikterak porušena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> připomínám, že svoboda podnikání zahrnuje také právo každého podniku využít, v mezích odpovědnosti, kterou nese za vlastní jednání, možnosti volně nakládat hospodářskými a finančními zdroji, jež <HT TYPE="ITALIC">má k dispozici</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140327">27. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>UPC Telekabel Wien</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑314/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:192">EU:C:2014:192</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že volnost využívání zdrojů, jež má podnik k dispozici, je omezena zejména tehdy, když určitá povinnost nutí podnik přijmout opatření, která pro něj mohou znamenat značné náklady, vést k výrazným dopadům na organizaci jeho činností nebo vyžadovat obtížná a složitá řešení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140327">27. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>UPC Telekabel Wien</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑314/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:192">EU:C:2014:192</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr například rozhodl, že možnost požadovat od operátora, aby každoročně upravoval své sazby a podstupoval pravidelné kontroly, zasahuje do výkonu práva zaručeného článkem 16 Listiny (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Polkomtel</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑277/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:989">EU:C:2017:989</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr rovněž rozhodl, že označovací povinnost zatěžující maloobchodní podnik může omezovat výkon jeho svobody podnikání (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Lidl</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑134/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:498">EU:C:2016:498</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Podotýkám, že i zákaz uložený podniku může být zásahem do výkonu práva na podnikání (viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>Neptune Distribution</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑157/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:823">EU:C:2015:823</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>S výhradou posouzení všech skutkových okolností, které má k dispozici, předkládajícím soudem, se domnívám, že provozovatelům fotovoltaických zařízení nebyla na základě čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 stanovena žádná zvláštní povinnost ve smyslu této judikatury.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>V každém případě se domnívám, že částky pobídek stanovené dohodami mezi GSE a těmito provozovateli nelze považovat za součást hospodářských, technických a finančních zdrojů, které tito provozovatelé <HT TYPE="ITALIC">mají k dispozici</HT>, a to vzhledem k tomu, že tyto částky, jak jsem uvedl v bodech 48 až 58 tohoto stanoviska, nebyly dosud vyplaceny a zmínění provozovatelé se nemohou dovolávat legitimního očekávání stran jejich vyplacení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny tyto důvody mám za to, že takové ustanovení, jako je čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014, nezasahuje do svobody podnikání zakotvené v článku 16 Listiny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Podpůrně, k možnosti odůvodnit případný zásah do svobody podnikání a do práva na vlastnictví, jakož i k přiměřenosti takového zásahu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Třebaže jsem přesvědčen, že za okolností věcí v původním řízení není namístě konstatovat, že došlo k zásahu do svobody podnikání a práva na vlastnictví z hlediska článků 16 a 17 Listiny, uvedu podpůrně následující poznámky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Ve světle okolností věcí v původním řízení se domnívám, že případný zásah do těchto práv by v každém případě splňoval požadavky čl. 52 odst. 1 Listiny, z něhož vyplývá, že každé omezení výkonu uznaných práv a svobod musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>V projednávané věci není podle mého názoru pochyb o tom, že na každé omezení výkonu práv a svobod zakotvených v článcích 16 a 17 Listiny, pokud bude prokázáno, by mělo být nahlíženo jako na omezení, které je stanoveno zákonem a respektuje podstatu těchto práv a svobod. Připomínám, že provozovatelé fotovoltaických zařízení, jak vyplývá z předchozího oddílu, mohou nadále svobodně užívat svá zařízení a organizovat svou činnost, jak považují za vhodné, a nebyli připraveni o pobídky, které již byly na základě dohod uzavřených s GSE vyplaceny.</P></NOTE> a při dodržení zásady proporcionality musí být nezbytné a skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>V tomto ohledu připomínám, že podle italské vlády si nařízení s mocí zákona č. 91/2014 v podstatě klade za cíl posílit konkurenceschopnost vnitrostátního systému výroby elektřiny, a to cestou přerozdělení obecných nákladů na tento systém a tím, že těmito náklady více zatíží provozovatele fotovoltaických zařízení. Italská vláda zejména tvrdí, že změna výše pobídek je odůvodněna nutností znovunastolit rovnováhu předmětného režimu podpory a rozložit náklady vzniklé konečným spotřebitelům elektrické energie s ohledem na omezenou dostupnost prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Italská vláda rovněž zdůrazňuje, že v Itálii zaznamenalo odvětví obnovitelné energie rychlý rozvoj, což podle ní vedlo k tomu, že tento členský stát se stává jedním z nejvýznamnějších producentů fotovoltaické energie na evropském trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto úvahy mám za to, že i pokud by Soudní dvůr, na rozdíl od mnou zastávaného přístupu, rozhodl, že změna výše pobídek vyplývající z čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 zasahuje do jejich svobody podnikání a práva na vlastnictví zakotvených v článcích 16 a 17 Listiny, muselo by na tento zásah být nahlíženo jako na zásah, který je nezbytný a odůvodněný cíli obecného zájmu, které odpovídají cílům sledovaným směrnicí 2009/28<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Co se týče obsahu cílů sledovaných směrnicí 2009/28, odkazuji na bod 34 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Kromě toho se domnívám, s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, že tato změna by měla být považována za změnu, která je v souladu se zásadou proporcionality. Jak správně zdůrazňuje italská vláda, provozovatelé fotovoltaických zařízení si mohli zvolit mezi několika možnostmi stanovenými čl. 26 odst. 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014. Mimoto podle všeho byla ve prospěch těchto provozovatelů stanovena kompenzační opatření, jako přístup k bankovním úvěrům za zvýhodněných podmínek, která měla kompenzovat nevýhody vzniklé v důsledku přijetí tohoto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Upřesňuji, že v nálezu č. 16 ze dne <DATE ISO="20170124">24. ledna 2017</DATE> (bod 8.4) Corte costituzionale (Ústavní soud) v podstatě dospěl k závěru, že cílem kompenzačních opatření je umožnit ochranu investic realizovaných provozovateli fotovoltaických zařízení. Tento soud dále zdůraznil progresivní povahu reformy provedené nařízením s mocí zákona č. 91/2014 s tím, že tři možnosti stanovené čl. 26 odst. 3 tohoto nařízení jsou rozloženy do relativně dlouhého časového období.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům a s přihlédnutím ke spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, se domnívám, že čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 je slučitelný s právy chráněnými články 16 a 17 Listiny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K Energetické chartě</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Jak vyplývá z bodu 19 tohoto stanoviska, předkládající soud si klade také otázku ohledně slučitelnosti čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení s mocí zákona č. 91/2014 s článkem 10 Energetické charty (ve spojení s čl. 216 odst. 2 SFEU).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Aby bylo možné tuto otázku zodpovědět, je třeba nejprve určit, zda se lze tohoto ustanovení dovolávat ve sporech mezi jednotlivci a jejich členským státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>V tomto ohledu žalobkyně v původním řízení uvádějí, že Energetická charta zavedla systém pro řešení sporů mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>smluvními stranami<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>investory jiných smluvních stran<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Podle čl. 1 bodu 2 energetické charty se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>smluvní stranou<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> rozumí každý stát nebo organizace pro regionální hospodářskou integraci, které vyslovily souhlas s tím, že budou vázány touto smlouvou, a pro něž je tato smlouva v platnosti.</P></NOTE>. Vedlejší účastnice dále tvrdí, že z preambule této charty vyplývá, že byla přijata s cílem zavést příznivější investiční podmínky v odvětví energetiky a rozvíjet spolupráci v oblasti energetiky. K dosažení těchto cílů podle nich článek 10 této charty ukládá každé smluvní straně v souladu s ustanoveními této smlouvy podporovat a vytvářet <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>stabilní, přiměřené, příznivé a transparentní podmínky pro investory ostatních smluvních stran, aby investovali na jejím území<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Připomínám, že Unie přistoupila k Energetické chartě, a je tudíž jednou ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>smluvních stran<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu čl. 1 bodu 2 této charty. Podle čl. 216 odst. 2 SFEU mezinárodní dohody uzavřené Unií jsou závazné pro orgány Unie i pro členské státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Mimoto upřesňuji, že jak správně zdůraznily německá a řecká vláda, jakož i Komise, článek 10 Energetické charty se týká podmínek zavedených smluvními stranami této charty pro investice realizované investory <HT TYPE="ITALIC">jiných smluvních stran</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Z toho podle mého názoru vyplývá, jak správně tvrdí německá vláda, že cílem článku 10 Energetické charty je ochrana, v unijním právním řádu, investorů jiných smluvních stran, tedy třetích států, které jsou rovněž smluvními stranami této charty, a to na celém území Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>V tomto ohledu upřesňuji, že co se týče organizací pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>území<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> je definován v čl. 1 bodu 10 energetické charty jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>území členských států takov[ých] organizac[í]<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>.</P></NOTE>. Naproti tomu se domnívám, že tohoto ustanovení se nemohou dovolávat investoři Unie vůči orgánům Unie nebo vůči členským státům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Pokud jde o členské státy, které k Energetické chartě samy přistoupily jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>smluvní strany<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> (což již není případ Italské republiky)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Ve stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Achmea</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑284/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:699">EU:C:2017:699</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), generální advokát M. Wathelet připomněl, že všechny členské státy a Unie ratifikovaly energetickou chartu. Upřesňuji ovšem, že Italská republika, jak uvedly žalobkyně v původním řízení a vedlejší účastnice, zahájila dne <DATE ISO="20141231">31. prosince 2014</DATE> postup pro odstoupení od energetické charty a toto odstoupení nabylo účinku dne <DATE ISO="20160101">1. ledna 2016</DATE>. Tento členský je tak nadále touto chartou vázán pouze podle jejího čl. 47 odst. 3, podle kterého se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>na investice, které na území smluvní strany učinili investoři jiných smluvních stran, se ustanovení této [charty] použijí po dobu 20 let po dni, kdy odstoupení dané smluvní strany nabude účinku<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, jakož i podle čl. 216 odst. 2 SFEU, tedy v rozsahu, v němž je tato charta nedílnou součástí právního řádu Unie.</P></NOTE>, vznesly zúčastněné strany otázku, zda se článku 10 Energetické charty mohou ve sporech týkajících se některého z těchto členských států dovolávat také investoři jiných členských států, a nikoli jen investoři z třetích států. Touto otázku se nicméně není třeba v projednávaných věcech zabývat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Ačkoli je třeba zdůraznit, že v projednávaných věcech není třeba tuto otázku rozhodnout, podotýkám, že v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180306">6. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Achmea</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑284/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:158">EU:C:2018:158</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr rozhodl, že články 267 a 344 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání ustanovení obsaženému v mezinárodní dohodě uzavřené mezi členskými státy, podle něhož investor z jednoho z těchto členských států může v případě sporu týkajícího se investic v druhém členském státě zahájit řízení proti posledně uvedenému členskému státu před rozhodčím soudem, jehož pravomoc se zavázal uznávat. Ve světle tohoto rozsudku mám za to, že v rozsahu, v němž článek 26 energetické charty, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>Řešení sporů mezi investorem a smluvní stranou<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, umožňuje řešení těchto sporů rozhodčími soudy, nelze toto ustanovení použít na spory uvnitř Unie. Podle mého názoru je dokonce možné, s ohledem na to, co Soudní dvůr v tomto rozsudku uvedl zejména v souvislosti se zachováním specifického charakteru práva zavedeného Smlouvami a zásadou vzájemné důvěry mezi členskými státy, že tato charta je v takových sporech nepoužitelná v celém svém rozsahu. K takovému závěru ostatně podle všeho dospěly i zástupci vlád členských států v dokumentu, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>Deklarace zástupců vlád členských států ze dne <DATE ISO="20190115">15. ledna 2019</DATE> k právním dopadům rozsudku Soudního dvora ve věci <HT TYPE="ITALIC">Achmea</HT> a k ochraně investic v Evropské unii<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> (dostupná na internetových stránkách Komise na následující adrese: https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/business_economy_euro/banking_and_finance/documents/190117-bilateral-investment-treaties_en.pdf), jejíž bod 5 stanoví, že ve světle uvedeného rozsudku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>členské státy vypoví všechny dvoustranné dohody o ochraně investic, které mezi sebou uzavřely<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</P></NOTE>. Mám totiž za to, že uvedené ustanovení každopádně nelze použít v takových věcech, jako jsou věci v původním řízení, ve kterých se jedná o spor mezi investory a jejich vlastním členským státem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Připomínám, že podle čl. 1 bodu 7 písm. a) podbodu i) energetické charty se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>investorem<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>každá fyzická osoba mající občanství nebo státní příslušnost [některé] smluvní strany nebo trvalý pobyt v ní v souladu s jejími právními předpisy<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>. V projednávané věci není sporu o tom, že všechny podniky, které jsou účastníky řízení ve sporech, o nichž rozhoduje předkládající soud, jsou podniky italské.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Takové řešení je podle mého názoru zřejmé již s ohledem na samotné znění zmíněného ustanovení. Domnívám se, že je také v souladu s omezeními vyplývajícími z jiných ustanovení Energetické charty, zejména z jejího článku 26, který se týká výhradně řešení sporů mezi smluvní stranou a investory <HT TYPE="ITALIC">jiné smluvní strany</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Pro všechny případy upřesňuji, že podle mého názoru mimo jiné jasně vyplývá z prohlášení Kanady a Spojených států amerických k článku 10 energetické charty, že pokud je smluvní stranou stát, označuje výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>investoři jiných smluvních stran<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> pouze investory zahraniční z pohledu této smluvní strany, nikoli jejich vnitrostátní protějšky.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>V každém případě se domnívám, že i kdyby bylo třeba mít za to, a to na rozdíl od mnou zastávaného doslovného a kontextuálního výkladu, že článek 10 Energetické charty je použitelný ve sporech mezi investory a jejich vlastním členským státem, skutečnost, že se toto ustanovení obecně zmiňuje o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>stabilních, přiměřených, příznivých a transparentních podmínkách<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>, nemůže sama o sobě znamenat, že je tomuto členskému státu zapovězeno změnit nebo zrušit režim podpory přijatý pro jeho území na základě čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice 2009/28<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Obecně vzato se zdá, že judikatura rozhodčích soudů týkající se výkladu článku 10 energetické charty vyložila povinnost ochrany legitimního očekávání investorů restriktivně (viz Montanaro, F., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>Les politiques en matière d’énergie photovoltaïque en Europe, au carrefour entre le droit de l’Union européenne et le Traité sur la Charte de l’énergie<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>, <HT TYPE="ITALIC">Revue belge de droit international</HT>, sv.1, Bruxelles, Bruylant, 2016, s. 416).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Zejména pak podle mého názoru není cílem tohoto ustanovení přiznat investorům, kteří s takovou reformou nesouhlasí, ochranu jdoucí nad rámec záruk již stanovených unijním právem, a to konkrétně články 16 a 17 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Podotýkám, že ve stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Slovensko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑264/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:150">EU:C:2011:150</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) generální advokát N. Jääskinen v podstatě vyslovil názor, že pokud jde o využívání a ochranu investic, obecná úroveň ochrany základních práv stanovená unijním právem chrání investory způsobem, který splňuje normy vyplývající zejména z čl. 10 odst. 1 energetické charty. Pro úplnost ještě dodávám, že ve věci Electrabel S. A. v. Maďarsko (CIRDI, věc č. ARB/07/<DATE ISO="20121119">19</DATE>, <DATE ISO="20121130">30. listopadu 2012</DATE>, body 7.77–78), rozhodčí soud (International Centre for Settlement of Investment Disputes, Washington, D. C.) konstatoval, že toto ustanovení smluvním stranám nebrání v tom, aby s výhradou určitých podmínek změnily svůj legislativní rámec [<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>While the investor is promised protection against unfair changes, it is well established that <HT TYPE="ITALIC">the host State is entitled to maintain a reasonable degree of regulatory flexibility to respond to changing circumstances in the public interest</HT>. Consequently, <HT TYPE="ITALIC">the requirement of fairness must not be understood as the immutability of the legal framework</HT>, but as implying that subsequent changes should be made fairly, consistently and predictably, taking into account the circumstances of the investment […]. Fairness and consistency must be assessed against the background of information that the investor <HT TYPE="ITALIC">knew and should reasonably have known</HT> at the time of the investment and of the conduct of the host State<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska)]. Tentýž rozhodčí soud zdůraznil, že v případě sporu má unijní právo přednost před energetickou chartou (bod 4.189).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>S ohledem na veškeré výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku položenou Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio, Itálie) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>1)</NO.P><TXT>Články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je vnitrostátní ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, kterým členský stát stanoví snížení pobídek, které mají být vyplaceny na základě režimu podpory, jehož cílem je podpořit na území tohoto členského státu využívání energie z obnovitelných zdrojů, a konkrétně na základě soukromoprávních dohod uzavřených mezi příjemci tohoto režimu a společností, jejíž kapitál vlastní v plném rozsahu tento členský stát, když tito příjemci nemohou legitimně očekávat, že tyto částky pobídek zůstanou nezměněny po dobu platnosti těchto dohod, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 10 Smlouvy o energetické chartě, podepsané v Lisabonu dne <DATE ISO="19941217">17. prosince 1994</DATE> a schválené jménem Evropské unie rozhodnutím Rady a Komise 98/181/ES, ESUO, Euratom ze dne <DATE ISO="19970923">23. září 1997</DATE> o uzavření Smlouvy o energetické chartě a Protokolu k energetické chartě o energetické účinnosti a souvisejících ekologických hlediscích Evropskými společenstvími, ve spojení s čl. 216 odst. 2 SFEU, není použitelný ve sporech mezi investory v odvětví energetiky a jejich vlastním členským státem.<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>