<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-242/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0242</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:728">EU:C:2021:728</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>20</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>20</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe – věc C‑242/20</HT></P><P>HRVATSKE ŠUME</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Henrika Saugmandsgaarda Øe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210909">9. září 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑242/20</HT></P><P>HRVATSKE ŠUME d.o.o., Zagreb, jednající jako právní nástupkyně společnosti HRVATSKE ŠUME javno poduzeće za gospodarenje šumama i šumskim zemljištima u Republici Hrvatskoj p.o., Zagreb,</P><P>proti</P><P>BP EUROPA SE, jednající jako právní nástupkyně společnosti DEUTSCHE BP AG, která jedná jako právní nástupkyně společnosti THE BURMAH OIL (Deutschland) GmbH</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Visoki trgovački sud Republike Hrvatske (Nejvyšší obchodní soud, Chorvatsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE=" “" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Prostor svobody, bezpečnosti a práva</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Soudní příslušnost</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 44/2001</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na vrácení věci založená na bezdůvodném obohacení</KEYWORD><KEYWORD>Kvalifikace</KEYWORD><KEYWORD>Článek 5 bod 1 a článek 5 bod 3</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní příslušnost <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>ve věcech týkajících se smlouvy nebo nároku ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/></KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Na základě projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložil Visoki trgovački sud Republike Hrvatske (Nejvyšší obchodní soud, Chorvatsko) Soudnímu dvoru dvě otázky týkající se výkladu nařízení (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>nařízení Brusel I<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tyto otázky byly položeny v rámci sporu mezi společností HRVATSKE ŠUME d.o.o., Zagreb, společností založené podle chorvatského práva, a společností BP EUROPA SE, společností se sídlem v Hamburku (Německo), ve věci peněžní částky, zajištěné na bankovním účtu prvně uvedené společností a převedené do majetku druhé společnosti v rámci exekučního řízení. Vzhledem k tomu, že toto řízení bylo později prohlášeno za neplatné, domáhá se žalobkyně v původním řízení vrácení dotčené částky na základě bezdůvodného obohacení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V úvodní fázi, ve které se nachází spor v původním řízení, má předkládající soud určit, zda jsou chorvatské soudy příslušné k rozhodnutí o této žalobě na vrácení, nebo zda by měla být věc předložena k rozhodnutí spíše německým soudům jakožto soudům členského státu sídla společnosti BP EUROPA. Odpověď závisí zejména na tom, zda taková žaloba spadá pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>věc týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Nejedná se o první případ, kdy je Soudní dvůr požádán, aby rozhodl o kvalifikaci žaloby založené na bezdůvodném obohacení s ohledem na nařízení Brusel I. Soudní dvůr však dosud jednoznačně nezodpověděl otázku, zda se pravidlo pro určení soudní příslušnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanovené v čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení, použije na tento typ žalob. Vzhledem k tomu, že ze systematického hlediska má toto ustanovení souvislost s ustanovením o soudní příslušnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>ve věcech týkajících se smlouvy nebo nároku ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, které je obsaženo v čl. 5 bodu 1 uvedeného nařízení, má v projednávané věci Soudní dvůr příležitost poskytnout ucelenou odpověď ohledně těchto dvou norem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V tomto stanovisku vysvětlím, že žaloby na vrácení věci založené na bezdůvodném obohacení <HT TYPE="ITALIC">zaprvé</HT> nesouvisí s věcmi, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>jejichž předmět sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I, ledaže úzce souvisejí s existujícím nebo předpokládaným smluvním vztahem mezi stranami sporu, a <HT TYPE="ITALIC">zadruhé</HT> nespadají pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, ve smyslu čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení Brusel I</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Body 11 a 12 odůvodnění nařízení Brusel I stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>(11)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska. […]</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT>Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 5 uvedeného nařízení stanoví v bodech 1 a 3 následující:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována,</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;</TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST><?PAGE NO="3"?><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Nařízení Brusel I bylo nahrazeno nařízením (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>nařízení Brusel Ia<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>). Nicméně, v souladu s článkem 66 tohoto posledně uvedeného nařízení se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená ke dni <DATE ISO="20150110">10. ledna 2015</DATE> nebo po něm. Vzhledem k tomu, že dotčená žaloba ve věci v původním řízení byla podána dne <DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE>, použije se na toto řízení <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> nařízení Brusel I.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Chorvatské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>V chorvatském právu jsou pravidla týkající se bezdůvodného obohacení obsažena v článcích 1111 až 1120 zakona o obveznim odnosima (zákon o závazcích, <HT TYPE="ITALIC">Narodne novine</HT>, č. 35/05, 41/08, 125/11, 78/15 a 29/18).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 1111 tohoto zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>(1) Pokud je část majetku jedné osoby jakýmkoliv způsobem převedena do majetku jiné osoby, a tento převod nemá základ v určitém právním jednání, soudním rozhodnutím nebo rozhodnutím jiného příslušného orgánu nebo v zákoně, ten, kdo obdržel majetkový prospěch, je zavázán jej vrátit, nebo pokud to není možné, nahradit hodnotu získaného prospěchu.</ALINEA><ALINEA>(2) Převodem majetku se rovněž rozumí získání majetkového prospěchu z výkonu rozhodnutí.</ALINEA><ALINEA>(3) Povinnost vrátit získaný majetkový prospěch nebo nahradit jeho hodnotu se uplatní i v případě majetkového prospěchu získaného z neúčinného důvodu nebo z důvodu, který byl následně zrušen.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že k určitému datu nařídil Trgovački sud u Zagrebu (Obchodní soud v Záhřebu, Chorvatsko) na návrh společnosti THE BURMAH OIL (Deutschland) GmbH, výkon rozhodnutí týkající se povinnosti společnosti FUTURA d.o.o., Zagreb (Chorvatsko) zajištěním finanční pohledávky, kterou měla společnost FUTURA d.o.o., Zagreb vůči třetí společnosti, a sice vůči společnosti HRVATSKE ŠUME<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Konkrétně se v rozhodné době jednalo o společnost HRVATSKE ŠUME javno poduzeće za gospodarenje šumama i šumskim zemljištima u Republici Hrvatskoj p.o., Zagreb, jejíž právní nástupkyní se následně stala společnost HRVATSKE ŠUME d.o.o., Zagreb. Jelikož je tato okolnost pro projednávanou věc irelevantní, pro zjednodušení budu odkazovat na HRVATSKE ŠUME k označení obou těchto společností bez rozdílu.</P></NOTE>, ve prospěch společnosti THE BURMAH OIL (Deutschland), GmbH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Společnost HRVATSKE ŠUME podala u Vrhovni sud Republike Hrvatske (Nejvyšší soud, Chorvatsko) mimořádný opravný prostředek, ve kterém se domáhala určení neplatnosti exekučních opatření, která byla nařízena vůči ní. Vzhledem k tomu, že tento opravný prostředek nemá odkladný účinek, byl výkon rozhodnutí proveden dne <DATE ISO="20030311">11. března 2003</DATE>, kdy byla z jejího<?PAGE NO="4"?> bankovního účtu odepsána částka ve výši <FT TYPE="DECIMAL">3792600,87</FT> chorvatských kun (HRK) (přibližně <FT TYPE="NUMBER">503331</FT> eur) a převedena na společnost DEUTSCHE BP AG [která se v mezidobí stala právní nástupkyní společnosti THE BURMAH OIL (Deutschland)], z titulu vymáhání dotčené pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>V rámci žaloby podané společností HRVATSKE ŠUME rozhodl Vrhovni sud (Nejvyšší soud) rozsudkem ze dne <DATE ISO="20090521">21. května 2009</DATE>, že exekuční opatření provedená vůči této společnosti jsou neplatná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Návrhem ze dne <DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE> společnost HRVATSKE ŠUME podala u Trgovački sud u Zagrebu (obchodní soud v Záhřebu) žalobu na vrácení věci založenou na bezdůvodném obohacení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Předkládající soud objasňuje, že na základě chorvatských právních norem týkajících se exekučního řízení [viz zejména čl. 58 bod 5 Ovršni zakon (zákon o exekuci, Narodne novine, č. 57/96, 29/99, 42/00, 173/03, 194/03, 151/04, 88/05, 121/05, 67/08, 139/10, 154/11 a 70/12)], pokud byla povinnost nuceně splněna a exekuční opatření jsou následně prohlášena za neplatná, může být v rámci téhož exekučního řízení podán návrh na vrácení neprávem vymáhaného majetku. Nicméně takový návrh musí být podán nejpozději ve lhůtě do jednoho roku od data ukončení tohoto řízení. V projednávané věci byl přitom rozsudek Vrhovni sud (Nejvyšší soud) vydán šest let po provedení sporné exekuce. V důsledku toho musela společnost HRVATSKE ŠUME podat žalobu na vrácení mimo rámec původního exekučního řízení.</P></NOTE> proti společnosti BP EUROPA (která se mezitím stala právní nástupkyní společnosti DEUTSCHE BP). V tomto rámci žalobkyně v původním řízení v podstatě tvrdila, že rozsudek ze dne <DATE ISO="20090521">21. května 2009</DATE> vydaný Vrhovni sud (Nejvyšší soud) odstranil právní základ pro převod obstavené pohledávky do majetku společnosti DEUTSCHE BP, v důsledku čehož se tedy tato společnost bezdůvodně obohatila. Společnost BP EUROPA je proto povinna vrátit společnosti HRVATSKE ŠUME dotčenou částku, navýšenou o zákonné úroky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Na svou obhajobu vznesla společnost BP EUROPA námitku nepříslušnosti chorvatských soudů. Usnesením ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE> Trgovački sud u Zagrebu (Obchodní soud v Záhřebu) žalobu podanou společností HRVATSKE ŠUME z tohoto důvodu zamítl. Tento soud měl v podstatě za to, že vzhledem k neexistenci pravidla zvláštní příslušnosti ve věcech bezdůvodného obohacení v nařízení Brusel Ia se použije pouze obecné pravidlo příslušnosti soudů členského státu bydliště žalované, stanovené v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení. Žalobkyně v původním řízení by proto měla žalobu podat u německých soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Společnost HRVATSKE ŠUME podala odvolání proti tomuto usnesení u Visoki trgovački sud Republike Hrvatske (Nejvyšší obchodní soud). Tento soud uvádí, že Trgovački sud u Zagrebu (Obchodní soud v Záhřebu) nesprávně odkázal na nařízení Brusel Ia, neboť na žalobu podanou žalobkyní v původním řízení se použije <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz bod 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Kromě toho se předkládající soud táže, zda mohou být chorvatské soudy příslušné k projednání této žaloby na základě čl. 5 bodu 3 nebo čl. 22 bodu 5 nařízení Brusel I. V tomto rámci se tento soud <HT TYPE="ITALIC">jednak</HT> dotazuje, zda žaloba na vrácení věci založená na bezdůvodném obohacení spadá mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> ve smyslu prvního ustanovení. <HT TYPE="ITALIC">Dále</HT> klade otázku, zda dotčená žaloba spadá do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>řízení, jejichž předmět sporu je výkon rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve smyslu druhého ustanovení, a to vzhledem ke skutečnosti, že k údajnému obohacení došlo v souvislosti s exekučním řízením.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Visoki trgovački sud (Nejvyšší obchodní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>1)</NO.P><TXT>Je žaloba na vrácení plnění bez právního důvodu z titulu bezdůvodného obohacení zahrnuta v právním základu příslušnosti obsaženém v [nařízení Brusel I] ve věcech týkajících <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="2018" ID="QE0017"/>, s ohledem na skutečnost, že čl. 5 bod 3 tohoto nařízení stanoví mimo jiné, že <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se […] kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/>?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je sporné řízení zahájené z důvodu, že existuje lhůta pro nárokování náhrady neopodstatněných plnění v rámci jednoho exekučního řízení, zahrnuto do rozsahu výlučné příslušnosti upravené v čl. 22 bodu 5 [nařízení Brusel I], který předpokládá, že pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, jsou příslušné výhradně soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden, a to nezávisle na místu bydliště?<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ze dne <DATE ISO="20200506">6. května 2020</DATE> došla Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20200608">8. června 2020</DATE>. Chorvatská a česká vláda, jakož i Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemné vyjádření. V projednávané věci se nekonalo jednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Obě otázky položené předkládajícím soudem se týkají příslušnosti soudů členských států Unie na základě nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Je nesporné, že na žalobu podanou společností HRVATSKE ŠUME se vztahuje nařízení Brusel I. <HT TYPE="ITALIC">Nejprve</HT>, tato žaloba spadá do věcné působnosti tohoto nařízení, neboť jednak se jedná o přeshraniční spor a jednak patří (a <HT TYPE="ITALIC">priori</HT>) mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>věci občanské a obchodní<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení. <HT TYPE="ITALIC">Dále</HT> uvedená žaloba spadá do osobní působnosti uvedeného nařízení, jelikož pravidla o příslušnosti, která toto nařízení stanoví, se v zásadě použijí v případech, kdy má žalovaný bydliště v některém z těchto členských států (viz bod 8 odůvodnění uvedeného nařízení), a sídlo společnosti BP EUROPA se nachází v Německu (viz bod 21 tohoto stanoviska). <HT TYPE="ITALIC">Konečně</HT>, a jak již bylo vysvětleno v bodě 9 tohoto stanoviska, tato žaloba spadá do časové působnosti téhož nařízení.</P></NOTE> k projednání žaloby založené na bezdůvodném obohacení. V souladu s žádostí Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na první z nich.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení stanoví jako <HT TYPE="ITALIC">obecné pravidlo</HT> příslušnost soudů členského státu, kde má bydliště žalovaný. V projednávané věci je nesporné, že sídlo společnosti BP EUROPA se pro účely použití tohoto nařízení nachází v Německu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V souladu s čl. 60 odst. 1 nařízení Brusel I se pro účely tohoto nařízení v případě společností rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>bydlištěm<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> zejména místo, kde má tato osoba své sídlo.</P></NOTE>. Toto ustanovení tedy přiznává příslušnost německým soudům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Nicméně nařízení Brusel I stanoví rovněž pravidla, která umožňují v určitých případech žalobci zažalovat žalovaného v jiném členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V tomto smyslu viz čl. 3 odst. 1 nařízení Brusel I.</P></NOTE>. Toto nařízení obsahuje zejména v článku 5 <HT TYPE="ITALIC">pravidla zvláštní příslušnosti</HT> týkající se různých <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>věcí<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, která poskytují žalobci možnost podat žalobu u jednoho nebo několika dalších soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Taková pravidla existují zejména ve věcech, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>jejichž předmět sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. U žalob, které spadají do první kategorie, čl. 5 bod 1 nařízení Brusel I umožňuje žalobci obrátit se na soud <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Ohledně žalob, které spadají do druhé kategorie, čl. 5 bod 3 tohoto nařízení stanoví, že mohou být podány u soudu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Možnost žalobce využít těchto možností příslušnosti závisí na kvalifikaci žaloby podané žalobcem. Předkládající soud přitom vznáší právě otázku kvalifikace. V podstatě se táže, zda žaloba na vrácení věci založená na bezdůvodném obohacení, jako je žaloba podaná společností HRVATSKE ŠUME, se při neexistenci zvláštního pravidla v nařízení Brusel I týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>věcí týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, uvedených v čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení. Konečně jde o určení, zda chorvatský soud, u něhož podala žalobu tato společnost, může z tohoto ustanovení odvodit svou příslušnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Jak jsem uvedl v úvodu tohoto stanoviska, kvalifikace návrhů založených na bezdůvodném obohacení s ohledem na nařízení Brusel I není ve vlastním slova smyslu novou otázkou v judikatuře Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>V tomto stanovisku budu odkazovat na věci týkající se Úmluvy o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podepsané v Bruselu dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Bruselská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>), nařízení Brusel I (které tuto úmluvu nahradilo) a nařízení Brusel Ia (které přepracovalo první nařízení), aniž mezi těmito předpisy rozlišuji. Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž může být výklad Soudního dvora, který se týká ustanovení Bruselské úmluvy a nařízení Brusel I, použitelný na ustanovení nařízení Brusel Ia (a naopak) v případech, kdy jsou tato ustanovení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>rovnocenná<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. Tak je tomu zejména v případě čl. 5 bodů 1 a 3 prvních dvou právních předpisů na jedné straně a čl. 7 bodů 1 a 2 třetího právního předpisu na straně druhé [viz zejména rozsudek ze dne <DATE ISO="20201124">24. listopadu 2020</DATE>, Wikingerhof (C‑59/19, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>rozsudek Wikingerhof<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:950">EU:C:2020:950</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura)].</P></NOTE>. Soudní dvůr již totiž rozhodoval v několika věcech, které se týkaly této problematiky, ve vztahu k různým ustanovením tohoto nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19880927">27. září 1988</DATE>, Kalfelis (189/87, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>rozsudek Kalfelis<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:459">EU:C:1988:459</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19950328">28. března 1995</DATE>, <NAME.CASE>Kleinwort Benson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑346/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:85">EU:C:1995:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sapir a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑645/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:228">EU:C:2013:228</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160420">20. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Profit Investment SIM</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑366/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:282">EU:C:2016:282</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:607">EU:C:2016:607</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161012">12. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kostanjevec</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑185/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:763">EU:C:2016:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Dosud však jednoznačně nerozhodl o otázce položené v projednávané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Tato otázka byla již položena ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19950328">28. března 1995</DATE>, <NAME.CASE>Kleinwort Benson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑346/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:85">EU:C:1995:85</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:607">EU:C:2016:607</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V prvním rozsudku se však Soudní dvůr prohlásil za nepříslušný, zatímco ve druhém rozhodl, že není třeba rozhodnout z toho důvodu, že dotčená žádost nespadá do působnosti nařízení Brusel I. Naproti tomu generální advokát N. Wahl se touto otázkou rozsáhle zabýval ve svém stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:225">EU:C:2016:225</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze kterého budu vycházet. Konečně, aniž však poskytl jednoznačnou odpověď na stejnou otázku, obsahuje v tomto ohledu vodítka rozsudek Kalfelis (viz body 73 a 74 tohoto stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Předkládající soud se stejně jako česká vláda a Komise přiklání k tomu, že žaloba založená na bezdůvodném obohacení spadá do působnosti čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I. Stejně jako chorvatská vláda s tímto názorem nesouhlasím. V tomto rámci upřesňuji, že ačkoli se první předběžná otázka týká pouze čl. 5 bodu 3, je toto ustanovení systematicky spojeno, jak bude podrobně popsáno dále, s čl. 5 bodem 1 tohoto nařízení. Nelze totiž rozhodnout o prvně uvedeném ustanovení bez předchozího odmítnutí druhého ustanovení. Proto se budu postupně zabývat oběma ustanoveními (oddíl B). Předtím se budu ve stručnosti zabývat právním institutem bezdůvodného obohacení, jak vyplývá z vnitrostátních právních systémů členských států (oddíl A).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Hlavní rysy bezdůvodného obohacení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Podle mých znalostí obsahují všechny vnitrostátní právní systémy členských států, v různých formách, právní institut bezdůvodného obohacení (rovněž nazývaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>nespravedlivé<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>neodůvodněné<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> nebo dále <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>nelegitimní<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> obohacení)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Pokud jde o srovnávací analýzu, viz Von Bar, C. a další (sv.), <HT TYPE="ITALIC">Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law. Draft Common Frame of Reference (DCFR) – Interim Outline Edition; prepared by the Study Group on a European Civil Code and the Research Group on EC Private Law (Acquis Group)</HT>, Sellier, European Law Publishers, Mnichov, 2008, sv. IV, kniha VII (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>Unjustified enrichment<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>), s. 3843 a násl., zejména s. 3850 až 3874. Bezdůvodné obohacení je obsaženo rovněž v unijním hmotném právu [viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Somvao</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑599/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2462">EU:C:2014:2462</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061116">16. listopadu 2006</DATE>, <NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑333/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:348">EU:T:2006:348</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0094">94</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura)].</P></NOTE>. Na základě tohoto institutu je osoba,<?PAGE NO="7"?> která obdrží neodůvodněné obohacení na úkor jiné osoby, povinna toto obohacení této osobě vrátit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Pokud jde o blízkou definici, viz čl. VII.-1:101 odst. 1 DCFR.</P></NOTE>. Obecně se má za to, že uvedený institut představuje vyjádření zásady ekvity, podle níž se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiné osoby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz zejména stanovisko generálního advokáta J. Mazáka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:342">EU:C:2008:342</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Jak uvádí předkládající soud, bezdůvodné obohacení vychází z <HT TYPE="ITALIC">condictiones</HT> (<HT TYPE="ITALIC">condictio indebti, condictio sine causa</HT> atd.) římského práva (viz zejména Romani, A.-M., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>Enrichissement injustifié<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, Répertoire de droit civil, Dalloz, únor 2018, § 21).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Obrysy tohoto institutu se v jednotlivých členských státech liší. Zejména některé vnitrostátní právní předpisy, jako jsou maďarské a polské právní předpisy, obsahují všeobjímající pojem bezdůvodného obohacení, kterému odpovídá jediná žaloba, historicky nazývaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/><HT TYPE="ITALIC">de in rem verso</HT><QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>. Jiné vnitrostátní právní předpisy, mezi které patří dánské, španělské, francouzské nebo rakouské právní předpisy, upravují tento institut v různých variantách a jim odpovídajících žalobách, přičemž vrácení neoprávněné platby (<HT TYPE="ITALIC">condictio indebti</HT>) je zde zejména odlišeno od ostatních forem bezdůvodného obohacení. Kromě toho se liší právní kategorie, se kterou se tento institut a jeho případné varianty pojí. Například ve francouzském právu spadá bezdůvodné obohacení (a neoprávněné platby) pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>kvazismlouvy<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, což je pojem, který jiné právní systémy, jako je německé právo, neznají, zatímco v případě <HT TYPE="ITALIC">Common law</HT> spadá uvedený institut pod novodobé odvětví práva, označované jako <HT TYPE="ITALIC">law of restitution</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz zejména Von Bar, C. a další, <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 3860 až 3865.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Tyto rozdíly však nejsou rozhodující pro účely uplatňování pravidel unijního mezinárodního práva soukromého. Zejména nepovažuji za nutné rozlišovat neoprávněnou platbu od bezdůvodného obohacení, neboť později uvedený pojem, chápaný v jeho širokém smyslu, zahrnuje prvně uvedený pojem. Navíc na přesné klasifikaci posledně uvedeného institutu ve vnitrostátním právu každého členského státu nezáleží, jelikož obecně spadá do <HT TYPE="ITALIC">kategorie sui generis</HT>, která se nepojí zejména ani se smluvním právem, ani s pravidly použitelnými na občanskoprávní odpovědnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Ve vnitrostátních právních systémech členských států představuje bezdůvodné obohacení <HT TYPE="ITALIC">autonomní zdroj závazku</HT>. Přesněji přijetí takového obohacení zakládá <HT TYPE="ITALIC">závazek navrácení</HT>. Příjemce bezdůvodného obohacení je povinen vrátit poškozenému majetkové zvýhodnění (nebo případně peněžní ekvivalent této výhody), z něhož měl příjemce neoprávněný prospěch na úkor poškozeného. Právo tak usiluje o nápravu nespravedlivé situace uložením povinnosti obnovit <HT TYPE="ITALIC">status quo ante</HT>. Žalobce se tohoto závazku dovolává v žalobě na vrácení bezdůvodného obohacení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:726">EU:C:2008:726</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:225">EU:C:2016:225</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pro usnadnění tedy budu dále v tomto stanovisku hovořit o žalobě (žalobách) nebo návrhu (návrzích) na vrácení věci založených na bezdůvodném obohacení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V těchto různých vnitrostátních právních předpisech vyžaduje uplatnění takové žaloby obecně splnění <HT TYPE="ITALIC">čtyř podmínek</HT>, a sice 1) obohacení žalovaného, 2) finanční ztráta žalobce, 3) existence souvislosti mezi obohacením a finanční ztrátou a 4) absence <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>důvodu<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> (jinými slovy, právního základu), který by je ospravedlňoval<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Obohacení má <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>důvod<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, pokud je odůvodněno smlouvou, jednostranným úkonem, právním závazkem, soudním rozhodnutím atd. [viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:726">EU:C:2008:726</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. Kromě toho žaloba na vrácení věci založená na bezdůvodném obohacení je zpravidla možná pouze podpůrně, tedy pokud poškozený nemá jinou právní cestu, jak získat to, co je mu dlužno [viz zejména stanovisko generálního advokáta J- Mazáka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:342">EU:C:2008:342</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Společnost HRVATSKE ŠUME tvrdí, že tyto podmínky, jak jsou stanoveny v chorvatském právu, jsou v projednávané věci splněny. Jak předkládající soud vysvětluje, obstavení několika milionů HRK na bankovním účtu žalobkyně v původním řízení a převod této částky do majetku společnosti THE BURMAH OIL (Deutschland) vedly k obohacení této druhé společnosti a odpovídající finanční ztrátě první společnosti. I když <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>důvod<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> tohoto převodu majetku původně tkvěl v exekučním řízení vedeném společností THE BURMAH OIL (Deutschland) proti společnosti FUTURA a konkrétně v exekučních opatřeních nařízených Trgovački sud u Zagrebu (Obchodní soud v Záhřebu) ve vztahu ke společnosti HRVATSKE ŠUME, Vrhovni sud Hrvatske (Nejvyšší soud) tato opatření zneplatnil a tím tento <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>důvod<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> zpětně zrušil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz body 12 až 15 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Kvalifikace žalob na vrácení věci založených na bezdůvodném obohacení s ohledem na čl. 5 bod 1 a čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Po uvedení hlavních rysů bezdůvodného obohacení je třeba nyní posoudit <HT TYPE="ITALIC">kvalifikaci</HT> návrhů, které mají takový základ s ohledem na čl. 5 bod 1 a čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I. V tomto ohledu je třeba učinit několik metodických připomenutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Vzhledem k neexistenci definic v nařízení Brusel I Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že věci, jejichž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, uvedené v prvně uvedeném ustanovení, a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, uvedené v druhém ustanovení představují autonomní pojmy unijního práva, které musí být vykládány především<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Důležité jsou také obecné zásady, které vyplývají z vnitrostátních právních systémů (viz poznámka pod čarou 50 tohoto stanoviska).</P></NOTE> s ohledem na <HT TYPE="ITALIC">systematiku</HT> a <HT TYPE="ITALIC">cíle</HT> tohoto nařízení, a to za účelem zajištění jednotného uplatňování pravidel pro určení příslušnosti, která toto nařízení stanoví, ve všech členských státech. Zařazení žaloby do té či oné kategorie tedy nezávisí na řešeních stanovených vnitrostátním právem soudu, u něhož bylo řízení zahájeno (tzv. <HT TYPE="ITALIC">lex fori</HT>), ani na kvalifikaci v rozhodném právu (tzv. <HT TYPE="ITALIC">lex causae</HT>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19830322">22. března 1983</DATE>, <NAME.CASE>Peters Bauunternehmung</NAME.CASE> (<NO.CASE>34/82</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1983:87">EU:C:1983:87</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); rozsudek Kalfelis (body 15 a 16), jakož i stanovisko ve věci Wikingerhof (bod 25).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Co se týče jednak <HT TYPE="ITALIC">systému</HT> nařízení Brusel I, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že tento spočívá v obecném pravidle příslušnosti soudů členského státu, na jehož území je žalovaný usazen, stanoveném v čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení, zatímco zvláštní příslušnosti uvedené zejména v jeho článku 5 představují výjimky z tohoto obecného pravidla, které musí být jako takové vykládány restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz zejména rozsudek Kalfelis (bod 19); rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981027">27. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Réunion européenne a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:509">EU:C:1998:509</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i rozsudek Wikingerhof (bod 26).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Pokud jde kromě toho o <HT TYPE="ITALIC">cíle</HT> nařízení Brusel I, z bodu 12 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že pravidla zvláštní příslušnosti stanovená v čl. 5 bodu 1 a čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I sledují zejména<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Cílem pravidel pro určení příslušnosti v nařízení Brusel I je obecně zajistit právní jistotu a v tomto rámci posílit právní ochranu osob usazených na území členských států. Tato pravidla musí být z tohoto titulu vysoce předvídatelná: žalobce musí mít možnost snadno určit soud, u něhož může podat žalobu, a žalovaný rozumně předpokládat, u kterého soudu může být žalován [viz bod 11 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210617">17. června 2021</DATE>, <NAME.CASE>Mittelbayerischer Verlag</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑800/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:489">EU:C:2021:489</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura)].</P></NOTE> cíle blízkosti a řádného výkonu spravedlnosti. V tomto ohledu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že možnost, kterou tato ustanovení poskytují žalobci, byla zavedena s ohledem na existenci zvláště úzké vazby mezi žalobou a soudem, který může rozhodovat, ve <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>věcech<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, kterých se týkají, za účelem užitečné organizace řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761006">6. října 1976</DATE>, <NAME.CASE>Industrie Tessili Italiana Como</NAME.CASE> (<NO.CASE>12/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:133">EU:C:1976:133</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970220">20. února 1997</DATE>, <NAME.CASE>MSG</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:70">EU:C:1997:70</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i rozsudek Wikingerhof (body 28 a 37).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto obecné úvahy Soudní dvůr ve své judikatuře definoval věci, jejichž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zaprvé</HT> z ustálené judikatury Soudního dvora, zavedené rozsudkem Handte<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920617">17. června 1992</DATE> (<NO.CASE>C‑26/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:268">EU:C:1992:268</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, vyplývá, že použití čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>předpokládá určení právního závazku svobodně přijatého jednou osobou vůči jiné osobě, o který se opírá žalobcova žaloba<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050120">20. ledna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Engler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑27/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:33">EU:C:2005:33</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Kolassa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑375/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:37">EU:C:2015:37</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201111">11. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Ellmes Property Services</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑433/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:900">EU:C:2020:900</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jinak řečeno, věci, jejichž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve smyslu tohoto ustanovení, zahrnují jakýkoli návrh založený na takovém závazku“<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz mé stanovisko ve věci Wikingerhof (C‑59/19, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>mé stanovisko ve věci Wikingerhof<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:688">EU:C:2020:688</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> v souladu se stejně tak ustálenou judikaturou, vycházející z rozsudku Kalfelis, která byla upřesněna v rozsudku Wikingerhof, zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>jakýkoliv návrh směřující k určení odpovědnosti žalovaného, který nesouvisí se <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>smlouvou nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="2018" ID="QE0052"/> <QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 tohoto nařízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>a tedy není založen na právním závazku svobodně sjednaném mezi stranami<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz zejména rozsudek Kalfelis (bod 18); rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20021001">1. října 2002</DATE>, <NAME.CASE>Henkel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:555">EU:C:2002:555</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i rozsudek Wikingerhof (bod 23).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Ze společného výkladu těchto dvou definic vyplývá, jak bylo vysvětleno v mém stanovisku ve věci Wikingerhof<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz zejména body 6, 39, 46, 49, 90 a 118.</P></NOTE> a jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Wikingerhof<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz rozsudek Wikingerhof (bod 31).</P></NOTE>, že podřazení návrhu pod oblast <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>smlouvy nebo nároků ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I, nebo oblast <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení <HT TYPE="ITALIC">závisí na závazku, který je základem tohoto návrhu</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>Test<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> kvalifikace v podstatě spočívá v <HT TYPE="ITALIC">určení závazku</HT>, kterého se dovolává žalobce proti žalovanému, a poté v <HT TYPE="ITALIC">určení povahy tohoto závazku</HT>, která závisí na skutečnosti nebo aktu, z <HT TYPE="ITALIC">něhož tento závazek vyplývá</HT>. Jak dále uvedu, pokud daný závazek vyplývá ze smlouvy nebo z jiné formy dobrovolného závazku jedné osoby vůči druhé, má tento závazek, a na základě dedukce i žaloba, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>smluvní<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> povahu ve smyslu čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I. Naproti tomu, pokud dotčený závazek plyne ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, mají závazek i žaloba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>deliktní nebo kvazideliktní<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> povahu ve smyslu čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz mé stanovisko ve věci Wikingerhof (bod 49, jakož i citované odkazy). Ohledně použití tohoto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>testu<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> z nedávné doby, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210325">25. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>Obala i lučice</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑307/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:236">EU:C:2021:236</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Konečně, pokud je tento zdroj jiný, je použití těchto dvou ustanovení vyloučeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V této souvislosti jednak nařízení (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20080617">17. června 2008</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="177" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 177, s. 6</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>nařízení Řím I<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>) a jednak nařízení (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro nesmluvní závazkové vztahy (Řím II)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20070711">11. července 2007</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="199" PAGE.FIRST="40" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 199, s. 40</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>nařízení Řím II<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>) poskytují užitečná vodítka k určení povahy daného závazku, a tím i k rozhodnutí o kvalifikaci návrhu, který se o něj opírá.<?PAGE NO="10"?> Ačkoli totiž tato nařízení nemají úplně stejnou působnost jako čl. 5 bod 1 a čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz body 77 a 78 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, představují nicméně v oblasti kolize právních norem doplňky těchto ustanovení a tato tři nařízení musí být vykládána co možná nejsoudržněji<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz bod 7 odůvodnění nařízení Řím I a Řím II, jakož i mé stanovisko ve věci Wikingerhof (bod 5).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Po tomto připomenutí v následujících oddílech vysvětlím, proč žaloby na vrácení věci založené na bezdůvodném obohacení v zásadě nepatří mezi věci, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>jejichž předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, s výjimkou některých případů (oddíl 1), a proč nespadají mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> (oddíl 2).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Žaloby na vrácení věci založené na bezdůvodném obohacení v zásadě nepatří mezi věci, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>jejichž předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Jak jsem uvedl v bodě 38 tohoto stanoviska, věci, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>jejichž předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I zahrnují jakýkoli návrh založený na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>svobodně přijatém právním závazku<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>, tedy na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>smluvním závazku<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> v autonomním významu, jak tento pojem chápe unijní mezinárodní právo soukromé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Soudní dvůr ostatně přenesl tuto definici na nařízení Řím I [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>ERGO Insurance a Gjensidige Baltic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑359/14 a C‑475/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:40">EU:C:2016:40</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>. Takový závazek vyplývá ze smlouvy nebo z jiné formy dobrovolného závazku jedné osoby vůči druhé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Zdůrazňuji, že každý závazek, včetně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>smluvního závazku<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>, má svůj primární původ v zákoně. Otázkou však je, zda je povinnost uložena dlužníkovi v souladu se zákonem z <HT TYPE="ITALIC">důvodu smlouvy nebo jiného dobrovolného závazku dlužníka</HT> nebo nezávisle na takovém závazku [v tomto smyslu viz rozsudek Wikingerhof (body 33 a 34)]. Pokud jde o různé druhy dobrovolných závazků uznané Soudním dvorem v jeho judikatuře, viz mé stanovisko ve věci Wikingerhof (bod 37).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>V rámci žaloby založené na bezdůvodném obohacení přitom nevyplývá závazek vrácení, kterého se dovolává žalobce, obecně z takového dobrovolného závazku žalovaného vůči němu. Tento závazek vznikl naopak nezávisle na vůli příjemce bezdůvodného obohacení. Když v projednávané věci zahájila předchůdkyně společnosti BP EUROPA exekuční řízení, které vedlo k jejímu obohacení, její vůle byla omezena pouze na toto jednání. Neměla v úmyslu zavázat se vůči společnosti HRVATSKE ŠUME. Uvedený závazek vrácení ve skutečnosti vyplývá přímo ze zákona, který z důvodů ekvity pojí právní účinky s absencí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>důvodu<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, který by toto obohacení ospravedlňoval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V důsledku toho závazek, jehož základem je bezdůvodné obohacení, zpravidla nepředstavuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>svobodně přijatý právní závazek<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> ve smyslu judikatury týkající se čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I. Žaloby na vrácení založené na takovém obohacení proto v zásadě nepatří mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>věci, jejichž předmět sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, uvedené v tomto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>V témže smyslu viz Minois, M., <HT TYPE="ITALIC">Recherche sur la qualification en droit international privé des obligations</HT>, LGDJ, Paříž, 2020, s. 263. Je mi dobře známo, že ve svém rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090514">14. května 2009</DATE>, <NAME.CASE>Ilsinger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑180/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:303">EU:C:2009:303</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr uvedl z titulu <HT TYPE="ITALIC">obiter dictum</HT>, že návrhy povahy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>předsmluvní nebo […] kvazi-smluvní<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> patří systematicky pod čl. 5 bod 1 nařízení Brusel I. Zde se však podle mého názoru jedná o nešťastnou formulaci. Kromě toho, že počínaje rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020917">17. září 2002</DATE>, <NAME.CASE>Tacconi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:499">EU:C:2002:499</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), je stanoveno, že předsmluvní odpovědnost spadá do čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení (viz poznámka pod čarou 80 tohoto stanoviska), a nikoliv do tohoto čl. 5 bodu 1, kategorie <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>kvazi-smluv<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>, která v některých vnitrostátních právních řádech zahrnuje bezdůvodné obohacení (viz bod 28 tohoto stanoviska) obecně nemůže spadat pod tentýž čl. 5 bod 1 z důvodů, které jsem právě vysvětlil.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Výklad nařízení Řím II potvrzuje tento výklad. Z článku 2 odst. 1 tohoto nařízení totiž vyplývá, že závazek vrácení vyplývající z bezdůvodného obohacení je považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>závazek mimosmluvní povahy<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>, na který se vztahuje uvedené nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>ERGO Insurance a Gjensidige Baltic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑359/14 a C‑475/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:40">EU:C:2016:40</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:726">EU:C:2008:726</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a který je předmětem zvláštních kolizních norem upravených v článku 10 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Výše uvedený výklad je <HT TYPE="ITALIC">však</HT> třeba upravit. Jak totiž velmi správně uvádí Komise, žaloby na vrácení věci založené na bezdůvodném obohacení mohou být vzneseny v různých kontextech. Zejména, i když taková žaloba může být podána mezi osobami, které mimoto nejsou vázány žádným právním vztahem, jak je tomu <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">priori</HT> v případě společností HRVATSKE ŠUME a BP EUROPA<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Předkládací rozhodnutí neobsahuje žádné informace o případných smluvních vztazích, které by byly v pozadí věci v původním řízení. Z toho vyplývá, že <HT TYPE="ITALIC">jednak</HT> společnost THE BURMAH OIL (Deutschland) byla věřitelkou společnosti FUTURA. Dotčená pohledávka mohla pocházet ze smlouvy mezi těmito dvěma společnostmi. <HT TYPE="ITALIC">Navíc</HT> společnost FUTURA byla údajnou věřitelkou společnosti HRVATSKE ŠUME. Mezi těmito dvěma společnostmi tak mohla existovat také smlouva. Naproti tomu, mezi společnostmi THE BURMAH OIL (Deutschland) a HRVATSKE ŠUME neexistoval a <HT TYPE="ITALIC">priori</HT> žádný smluvní vztah (viz bod 12 tohoto stanoviska).</P></NOTE>, může však rovněž úzce souviset s existujícím nebo předpokládaným smluvním vztahem mezi stranami sporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Jak přitom Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Profit Investment SIM<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160420">20. dubna 2016</DATE> (<NO.CASE>C‑366/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:282">EU:C:2016:282</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, žaloby na vrácení plnění na základě neplatné smlouvy (nulitní, neplatné od samého počátku atd.) spadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>věci, jejichž předmět sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> ve smyslu čl. 5 bod 1 nařízení Brusel I. Stejný výklad je podle mého názoru třeba použít, pokud jde o žaloby na vrácení po zrušení smlouvy z důvodu jejího neplnění nebo bezdůvodné platby provedené v rámci smlouvy, například pokud smluvní dlužník splatí dluh přesahující jeho skutečnou výši.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Ačkoli jsou tyto žaloby na vrácení někdy (ale ne vždy) v hmotném právu založeny na pravidlech bezdůvodného obohacení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Pokud totiž vyjde najevo, že smlouva, na jejímž základě bylo poskytnuto plnění, je neplatná, obohacení příjemce těchto plnění ztrácí svůj <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>důvod<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:726">EU:C:2008:726</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. Stejně tak nemá žádný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>důvod<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> přeplatek dlužníka ze smluvního závazku, protože přesahuje to, co bylo právně odůvodněno. V některých právních řádech, včetně francouzského a maďarského práva, se však vrácení po zániku smlouvy řídí zvláštními smluvními pravidly (viz zejména Von Bar, C. a další., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 3860).</P></NOTE>, je třeba je pro účely použití pravidel příslušnosti stanovených v nařízení Brusel I považovat za žaloby, které mají svůj základ ve smlouvě. Žalobce se v podstatě dovolává <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>smluvního závazku<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>, který je podle jeho názoru neplatný nebo nebyl žalovaným splněn nebo o němž se domnívá, že ho <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>přeplnil<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>, aby odůvodnil své právo na vrácení, které představuje požadovanou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>nápravu<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> (<HT TYPE="ITALIC">remedy)</HT>. Taková žaloba se tedy v podstatě zakládá na dotčeném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>smluvním závazku<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>, jelikož závazek vrácení, jehož se žalobce dovolává, neexistuje samostatně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> mé stanovisko ve věci Wikingerhof (bod 99). V tomto kontextu je rovněž možné uvažovat o tom, že restituční povinnost je uložena zákonem z důvodu smlouvy, která zavazuje nebo má zavazovat strany (viz poznámka pod čarou 37 tohoto stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Navíc je v souladu s cíli blízkosti a řádného výkonu spravedlnosti, sledovanými v čl. 5 bodu. 1 nařízení Brusel I, že soud příslušný z hlediska smlouvy může rozhodnout o důsledcích její neplatnosti, nesplnění nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>přeplnění<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>, a o vrácení, která z nich vyplývají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>V témže smyslu viz stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Profit Investment SIM</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑366/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:274">EU:C:2015:274</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); Briggs, A., <HT TYPE="ITALIC">Civil Jurisdiction and Judgments</HT>, Informa Law, Oxon, 2009, 5. vydání, s. 225 až 227; Magnus, U., a Mankowski, P., <HT TYPE="ITALIC">Brussels Ibis Regulation – Commentary</HT>, Otto Schmidt, Kolín nad Rýnem, 2016, s. 174 až 176; Hartley, T., <HT TYPE="ITALIC">Civil Jurisdiction and Judgments in Europe – The Brussels I Regulation, the Lugano Convention, and the Hague Choice of Court Convention</HT>, Oxford University Press, Oxford, 2017, s. 111; Grušić, U., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>Unjust enrichment and the Brussels I Regulation<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>, <HT TYPE="ITALIC">International &amp; Comparative Law Quarterly</HT>, 2019, sv. 68, č. 4, s. 837 až 868, zejména s. 849 až 861, jakož i Minois, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 322.</P></NOTE>. Příslušnost by se zejména neměla lišit podle toho, zda v reakci na nesplnění smluvního závazku žalovaným žalobce<?PAGE NO="12"?> požaduje náhradu škody nebo zrušení smlouvy a vrácení poskytnutých plnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Obecně by kvalifikace neměla záviset na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>nápravě<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> (<HT TYPE="ITALIC">remedy</HT>) požadované žalobcem (viz poznámka pod čarou 82 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Ostatně rozhodnutí o takových žalobách na vrácení v zásadě vyžaduje, aby soud, u kterého byla žaloba podána, rozhodoval o otázkách smluvní povahy (jako je v závislosti na případu otázka obsahu dotčeného smluvního závazku, jeho platnosti nebo způsobu, jakým měl být proveden žalovaným) na základě posouzení odpovídajících důkazů. Mezi žalobou a soudem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> ve smyslu tohoto ustanovení tedy existuje obzvláště úzká vazba<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz bod 36 tohoto stanoviska. Zdůrazňuji, že jelikož <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>závazek, o nějž se jedná<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I, pokud jde o takové žaloby na vrácení, je podle mého názoru smluvní závazek uvedený v žalobě, který je neplatný, nesplněný žalovaným nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>nadměrně plněný<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/> žalobcem (viz bod 50 tohoto stanoviska), příslušným soudem je soud místa, kde tento závazek byl nebo měl být splněn [v tomto smyslu viz stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kostanjevec</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑185/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:397">EU:C:2016:397</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Mimoto, <HT TYPE="ITALIC">zaprvé</HT> čl. 12 odst. 1 písm. c) a e) nařízení Řím I stanoví, že právem rozhodným pro smlouvu (tzv. <HT TYPE="ITALIC">lex contractus</HT>) se řídí důsledky nesplnění smluvních závazků a důsledky neplatnosti smlouvy. Unijní normotvůrce tedy zaujal stanovisko ve prospěch <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>smluvní<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/> povahy žalob na vrácení po zrušení nebo neplatnosti smlouvy, jakož i závazků, které z ní vyplývají. <HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> z čl. 10 odst. 1 nařízení Řím II vyplývá, že souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, s již existujícím vztahem mezi stranami (typicky pokud smluvní dlužník splatí dluh vyšší, než je jeho skutečná výše), je rozhodným právem pro tento závazek právo, kterým se řídí uvedený existující vztah, tedy <HT TYPE="ITALIC">lex contractus</HT>. V maximálním možném rozsahu je tedy zajištěn soulad mezi těmito dvěma nařízeními a nařízením Brusel I.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Žaloby na vrácení věci založené na bezdůvodném obohacení nepatří mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Pokud jde nyní o čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I, připomínám, že z judikatury vyplývající z rozsudku Kalfelis, citované v bodě 39 tohoto stanoviska vyplývají dvě kumulativní podmínky: žaloba spadá mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> ve smyslu tohoto ustanovení, pokud <HT TYPE="ITALIC">zaprvé</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>zní na určení odpovědnosti žalovaného<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> a <HT TYPE="ITALIC">zadruhé</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>nesouvisí s věcmi, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>jejichž předmět sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="2018" ID="QE0094"/> <QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Z předcházejícího oddílu vyplývá, že žaloby na vrácení věci založené na bezdůvodném obohacení nesouvisí s věcmi, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>jejichž předmět sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/>, protože nejsou založeny na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>svobodně přijatém právním závazku<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/>, ale na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>závazku mimosmluvní povahy<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>, ledaže úzce souvisejí s existujícím nebo předpokládaným smluvním vztahem mezi stranami sporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Zbývá tedy posoudit, zda taková žaloba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>zní na určení odpovědnosti žalovaného<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> ve smyslu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>judikatury Kalfelis<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl, stejně jako chorvatská vláda tento názor nezastávám<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz rovněž stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:225">EU:C:2016:225</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a mé stanovisko ve věci Wikingerhof (poznámka pod čarou 66). Viz <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">contrario</HT> stanovisko generálního advokáta M. Darmona ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Shearson Lehman Hutton</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑89/91</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:410">EU:C:1992:410</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zaprvé</HT>, připomínám, že čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I určuje jako příslušný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> soud <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/>. Pro použití tohoto ustanovení je proto nezbytné takovou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>škodnou událost<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/> určit. Jedná se tak o předpoklad jakékoli žaloby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/>ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Počínaje rozsudkem Bier<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761130">30. listopadu 1976</DATE> (<NO.CASE>21/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:166">EU:C:1976:166</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr rozdělil pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>škodná událost<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I na dva samostatné pojmy: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>škoda<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> (nebo jinak řečeno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>újma<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>) a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>událost, která je příčinou této škody<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761130">30. listopadu 1976</DATE>, <NAME.CASE>Bier</NAME.CASE> (<NO.CASE>21/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:166">EU:C:1976:166</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto rámci Soudní dvůr poukázal na základní prvky mimosmluvní odpovědnosti, které vyplývají z obecných zásad, jež vycházejí ze systémů vnitrostátního práva členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761130">30. listopadu 1976</DATE>, <NAME.CASE>Bier</NAME.CASE> (<NO.CASE>21/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:166">EU:C:1976:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto ohledu Soudní dvůr v některých případech rozhodl, že pojmy použité v nařízení Brusel I je nutné vykládat jednak s ohledem na cíle a systém tohoto nařízení a jednak i <HT TYPE="ITALIC">na obecné zásady vyvozené ze všech vnitrostátních právních řádů</HT> [viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210325">25. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>Obala i lučice</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑307/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:236">EU:C:2021:236</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura)]. Kategorie uvedené v nařízení Brusel I totiž přebírají pojmy vycházející z občanského, obchodního a procesního práva (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>smlouva<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>přečin<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/>, atd.), jejichž význam nelze odvodit pouze s ohledem na cíle a systém tohoto nařízení. Za účelem autonomní definice těchto pojmů vychází Soudní dvůr výslovně nebo implicitně zejména z týchž obecných zásad, které umožňují určit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0110" REF.END="QE0110"/>podstatu<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/> každého z nich. Ve všech diskutabilních případech musí převládnout kvalifikace, která je nejvíce v souladu s cíli a systémem uvedeného nařízení [viz <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Verein für Konsumenteninformation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑272/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:679">EU:C:2019:679</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>. Rozhodl tak, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0111" REF.END="QE0111"/>odpovědnost za protiprávní jednání či za jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, může přicházet v úvahu pouze za podmínky, že je možné mezi újmou a událostí, která vedla k této újmě, prokázat příčinnou souvislost<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761130">30. listopadu 1976</DATE>, <NAME.CASE>Bier</NAME.CASE> (<NO.CASE>21/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:166">EU:C:1976:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Zuid-Chemie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:475">EU:C:2009:475</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>ÖFAB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:490">EU:C:2013:490</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>V důsledku toho žaloba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0112" REF.END="QE0112"/>zní na určení odpovědnosti žalovaného<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/> ve smyslu judikatury Kalfelis v případě, že je založena na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0113" REF.END="QE0113"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/> přičitatelné žalovanému, která způsobila újmu žalobci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V souladu s judikaturou Soudního dvora a s obecnými zásadami uvedenými v předcházejícím bodě je taková <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0114" REF.END="QE0114"/>škodná událost<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/> protiprávním chováním, tedy jednáním nebo opomenutím v rozporu s povinností nebo zákazem uloženými zákonem každému, které způsobuje škodu jiné osobě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020917">17. září 2002</DATE>, <NAME.CASE>Tacconi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:499">EU:C:2002:499</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20021001">1. října 2002</DATE>, <NAME.CASE>Henkel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑167/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:555">EU:C:2002:555</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>ÖFAB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:490">EU:C:2013:490</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i rozsudek Wikingerhof (body 33, 34 a 36). Myšlenka protiprávního jednání vyplývá z různých jazykových verzí nařízení Brusel I [viz zejména verze v jazyce italském (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0115" REF.END="QE0115"/>in materia di <HT TYPE="ITALIC">illeciti civili</HT> dolosi o colposi<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/>) a nizozemském (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0116" REF.END="QE0116"/><HT TYPE="ITALIC">onrechtmatige</HT> daad<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/>) (kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska)]. Nelze však vyloučit, že se čl. 5 bod 3 tohoto nařízení vztahuje rovněž na případy zvláštní odpovědnosti bez zavinění, v jejichž rámci zákon stanoví, že některé činnosti, které jsou jinak legální, zakládají odpovědnost za zvláštní škodu, kterou způsobí jiné osobě. O tento zvláštní případ se však v projednávané věci nejedná.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Předkládající soud se nicméně táže, zda rozlišení provedené v několika jazykových verzích čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0117" REF.END="QE0117"/>věcmi týkajícími se deliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0118" REF.END="QE0118"/>věcmi týkajícími se kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/>, nevyžaduje širší výklad působnosti tohoto ustanovení. V tomto rámci se přiklání k názoru, že druhý pojem by mohl na rozdíl od prvního zahrnovat jiné právní události než <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0119" REF.END="QE0119"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle mého názoru tomu tak není. Soudní dvůr ve své judikatuře týkající se čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I správně nikdy nerozlišoval mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0120" REF.END="QE0120"/>delikty<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0121" REF.END="QE0121"/>kvazidelikty<QUOT.END REF.START="QS0121" CODE="201C" ID="QE0121"/>. Kromě toho, že toto rozlišení není ve všech jazykových verzích tohoto nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Podle mých rešerší se pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0122" REF.END="QE0122"/>kvazidelikt<QUOT.END REF.START="QS0122" CODE="201C" ID="QE0122"/> v určité formě objevuje v čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I ve verzi v jazyce bulharském, španělském, českém, německém, řeckém, anglickém, francouzském, chorvatském, italském, lotyšském, litevském, maďarském, maltském, polském, rumunském a slovinském. Tento výraz není ve verzi tohoto nařízení v jazyce dánském, estonském, nizozemském, portugalském, slovenském, finském a švédském.</P></NOTE>, uvedení výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0123" REF.END="QE0123"/>kvazidelikt<QUOT.END REF.START="QS0123" CODE="201C" ID="QE0123"/> v některých z nich nemá za cíl rozšířit působnost tohoto ustanovení. Ve skutečnosti se jedná o výpůjčku z francouzského práva, které obsahuje zvláštní oddělení občanskoprávní odpovědnosti, jež je výsledkem úmyslných jednání (deliktů) od občanskoprávní odpovědnosti vyplývající ze škodných událostí spáchaných z neopatrnosti nebo nedbalosti (kvazidelikty)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz článek 1241 code civil français (francouzský občanský zákoník). Toto rozlišení je mimoto zřejmé z italského znění nařízení Brusel I (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0124" REF.END="QE0124"/>in materia di illeciti civili <HT TYPE="ITALIC">dolosi</HT> o <HT TYPE="ITALIC">colposi</HT><QUOT.END REF.START="QS0124" CODE="201C" ID="QE0124"/>) (kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Stručně řečeno, tento pojem pouze v dotčených verzích uvádí, že se toto ustanovení vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0125" REF.END="QE0125"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0125" CODE="201C" ID="QE0125"/> bez ohledu na to, zda byly spáchány úmyslně nebo z nedbalosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz zejména Dickinson, A., <HT TYPE="ITALIC">The Rome II Regulation</HT>, Oxford University Press, 2008, s. 347 a 348, jakož i Magnus, U., a Mankowski, P., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 271. Kromě toho podle mého názoru i případy objektivní odpovědnosti, které závisejí výhradně na zjištění škodlivého jednání nezávisle na jakémkoli nemajetkovém prvku, spadají do působnosti tohoto ustanovení.</P></NOTE>. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0126" REF.END="QE0126"/>Delikty<QUOT.END REF.START="QS0126" CODE="201C" ID="QE0126"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0127" REF.END="QE0127"/>kvazidelikty<QUOT.END REF.START="QS0127" CODE="201C" ID="QE0127"/> jsou dvěma variantami stejných <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0128" REF.END="QE0128"/>událostí<QUOT.END REF.START="QS0128" CODE="201C" ID="QE0128"/>. Ostatně, jak uvádí sám předkládající soud, i pokud by pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0129" REF.END="QE0129"/>kvazidelikt<QUOT.END REF.START="QS0129" CODE="201C" ID="QE0129"/> zahrnoval jiné druhy právních událostí, uvedený čl. 5 bod 3 nestanoví pro dotčené žaloby kritérium pro určení příslušnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah vyplývá, že žaloba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0130" REF.END="QE0130"/>zní na určení odpovědnosti žalovaného<QUOT.END REF.START="QS0130" CODE="201C" ID="QE0130"/> ve smyslu rozsudku Kalfelis, a proto souvisí s <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0131" REF.END="QE0131"/>věcmi týkajícími se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0131" CODE="201C" ID="QE0131"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I, pokud je založena na mimosmluvním závazku, který, jak jsem vysvětlil v bodě 41 tohoto stanoviska, vyplývá ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0132" REF.END="QE0132"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0132" CODE="201C" ID="QE0132"/> (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0133" REF.END="QE0133"/>deliktu<QUOT.END REF.START="QS0133" CODE="201C" ID="QE0133"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0134" REF.END="QE0134"/>kvazideliktu<QUOT.END REF.START="QS0134" CODE="201C" ID="QE0134"/>), vymezené v bodě 59 tohoto stanoviska<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz mé stanovisko ve věci Wikingerhof (bod 46). Z opačné perspektivy, Soudní dvůr již použil pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0135" REF.END="QE0135"/>pohledávka založená na deliktním jednání<QUOT.END REF.START="QS0135" CODE="201C" ID="QE0135"/> [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Folien Fischer a Fofitec</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:664">EU:C:2012:664</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>. Naproti tomu žaloba založená na mimosmluvním závazku, který vyplývá z jiné právní události, než ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0136" REF.END="QE0136"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0136" CODE="201C" ID="QE0136"/>, nespadá do působnosti tohoto ustanovení. Stručně řečeno, uvedené ustanovení se nevztahuje na všechny mimosmluvní závazky, ale na jejich podkategorii, kterou kvalifikuji jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0137" REF.END="QE0137"/>deliktní nebo kvazideliktní závazky<QUOT.END REF.START="QS0137" CODE="201C" ID="QE0137"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>I když tedy kategorie, kterou představují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0138" REF.END="QE0138"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0138" CODE="201C" ID="QE0138"/>, jak je vyložena v rozsudku Kalfelis, zahrnuje širokou škálu typů odpovědnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19761130">30. listopadu 1976</DATE>, <NAME.CASE>Bier</NAME.CASE> (<NO.CASE>21/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:166">EU:C:1976:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o různé příklady, viz mé stanovisko ve věci Wikingerhof (bod 48).</P></NOTE>, nejedná se však na rozdíl od toho, co navrhuje Komise, o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0139" REF.END="QE0139"/>zbytkovou kategorii<QUOT.END REF.START="QS0139" CODE="201C" ID="QE0139"/>, která pohlcuje jakoukoli žalobu založenou na občanskoprávním nebo obchodním závazku, který není <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0140" REF.END="QE0140"/>smluvní<QUOT.END REF.START="QS0140" CODE="201C" ID="QE0140"/> ve smyslu čl. 5 bodu 1 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Viz stanovisko generálního advokáta C. Gulmanna ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Reichert a Kockler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/90</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:78">EU:C:1992:78</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 2169); stanovisko generálního advokáta F. Jacobse ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Engler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑27/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:414">EU:C:2004:414</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Feniks</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:487">EU:C:2018:487</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0098">98</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981027">27. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Réunion européenne a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑51/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:509">EU:C:1998:509</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140313">13. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Brogsitter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑548/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:148">EU:C:2014:148</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Kolassa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑375/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:37">EU:C:2015:37</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr sice uvedl, že pokud dotčené návrhy nesouvisí s věcmi, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0141" REF.END="QE0141"/>jejichž předmět sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0141" CODE="201C" ID="QE0141"/>, je třeba je považovat za návrhy, které spadají pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0142" REF.END="QE0142"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0142" CODE="201C" ID="QE0142"/>. Soudní dvůr však použil tuto argumentaci z důvodu, že se tyto návrhy v každém případě zakládaly na protiprávním jednání přičitatelném žalovanému, kterým byla způsobena žalobci škoda. Jedinou otázkou bylo, zda je tato odpovědnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0143" REF.END="QE0143"/>smluvní<QUOT.END REF.START="QS0143" CODE="201C" ID="QE0143"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0144" REF.END="QE0144"/>deliktní<QUOT.END REF.START="QS0144" CODE="201C" ID="QE0144"/>.</P></NOTE>. V tomto rozsudku Soudní dvůr pouze uvedl, že toto ustanovení a čl. 5 bod 3 tohoto nařízení <HT TYPE="ITALIC">se vzájemně vylučují</HT>, jelikož tatáž žaloba na založení občanskoprávní odpovědnosti nemůže spadat pod obě ustanovení současně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz rozsudek Wikingerhof (bod 26).</P></NOTE>. Existují však žaloby, které nesouvisí ani s jedním z těchto ustanovení z toho důvodu, že jsou založeny na závazcích, které nejsou ani <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0145" REF.END="QE0145"/>smluvní<QUOT.END REF.START="QS0145" CODE="201C" ID="QE0145"/>, ani <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0146" REF.END="QE0146"/>deliktní nebo kvazideliktní<QUOT.END REF.START="QS0146" CODE="201C" ID="QE0146"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT>, i když se žaloba na vrácení založená na bezdůvodném obohacení v zásadě opírá o mimosmluvní závazek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Viz bod 54 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, tento závazek však nevyplývá ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0147" REF.END="QE0147"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0147" CODE="201C" ID="QE0147"/> přičitatelné žalovanému ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>V témže smyslu viz House of Lords (Spojené království), rozsudek ze dne <DATE ISO="19971030">30. října 1997</DATE>, Kleinwort Benson Ltd v. City of Glasgow District Council [1997] UKHL 43; Magnus, U., a Mankowski, P., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 272; Gaudemet-Tallon, H., <HT TYPE="ITALIC">Compétence et exécution des jugements en Europe</HT>, LGDJ, Paříž, 4. vydání, 2010, s. 219; Grušić, U., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 86; jakož i Minois, M., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 262 až 265.</P></NOTE>. Jak totiž v podstatě uvedl předkládající soud, bezdůvodné obohacení nelze považovat za takovou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0148" REF.END="QE0148"/>událost<QUOT.END REF.START="QS0148" CODE="201C" ID="QE0148"/>. Na rozdíl od toho, co tvrdí česká vláda a Komise, se tedy nejedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0149" REF.END="QE0149"/>kvazidelikt<QUOT.END REF.START="QS0149" CODE="201C" ID="QE0149"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Závazek vrácení, který je základem takové žaloby, totiž vyplývá z toho, že se žalovaný obohatil a že neexistuje (nebo v projednávané věci retroaktivně přestal existovat) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0150" REF.END="QE0150"/>důvod<QUOT.END REF.START="QS0150" CODE="201C" ID="QE0150"/>, který by to ospravedlňoval<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Viz bod 32 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Tudíž, jak právem tvrdí chorvatská vláda, taková žaloba <HT TYPE="ITALIC">nepředpokládá jakékoli škodlivé jednání nebo opomenutí přičitatelné žalované</HT>. Dotčený závazek vznikl samovolně, <HT TYPE="ITALIC">nezávisle</HT> na jejím jednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:726">EU:C:2008:726</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:225">EU:C:2016:225</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Česká vláda v reakci na to v podstatě uvádí, že skutečnost, jež vedla ke vzniku obohacení (a sice v projednávané věci provedení exekučního řízení žalovanou v původním řízení, které bylo následně zneplatněno) by měla být postavena na roveň <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0151" REF.END="QE0151"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0151" CODE="201C" ID="QE0151"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Podle mého názoru však pro toto postavení na roveň není důvod. <HT TYPE="ITALIC">Nejprve</HT> přísně vzato, závazek, o který se opírá žaloba na vrácení založená na bezdůvodném obohacení, nevyplývá ze skutečnosti, která vedla k bezdůvodnému obohacení, ale ze samotného obohacení. <HT TYPE="ITALIC">Dále</HT>, tuto skutečnost nelze vždy přičíst žalovanému. V mnoha případech bude naopak přičitatelná žalobci – který například omylem převedl bezdůvodně částku peněz. <HT TYPE="ITALIC">Konečně</HT> i když v projednávané věci bylo exekuční řízení provedeno na návrh žalované v původním řízení, nelze to považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0152" REF.END="QE0152"/>škodnou událost<QUOT.END REF.START="QS0152" CODE="201C" ID="QE0152"/>, jelikož takové jednání není nijak protiprávní a nezpůsobilo žalobkyni v původním řízení žádnou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0153" REF.END="QE0153"/>škodu<QUOT.END REF.START="QS0153" CODE="201C" ID="QE0153"/> v právním smyslu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Komise odpovídá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0154" REF.END="QE0154"/>škodnou událostí<QUOT.END REF.START="QS0154" CODE="201C" ID="QE0154"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I je skutečnost, že žalovaná v původním řízení nevrátila žalobkyni v původním řízení obohacení, které je předmětem sporu, a to v rozporu s článkem 1111 zákona o závazcích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Uvedeného v bodě 11 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Tento argument nemůže uspět. Údajný závazek vrácení existoval v každém případě dříve, než jej žalovaná v původním řízení případně odmítla splnit. Mít za to, že tento závazek vyplývá z jednání žalované v původním řízení, by tedy bylo argumentací v kruhu. Dotčený závazek má svůj původ v počáteční fázi: připomínám, že vznikl od okamžiku přijetí bezdůvodného obohacení (nebo v projednávané věci v době, kdy bylo exekuční řízení prohlášeno za neplatné <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Ostatně, pokud by pouhá skutečnost, že žalovaný nesplnil již existující závazek, musela být považována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0155" REF.END="QE0155"/>škodnou událost<QUOT.END REF.START="QS0155" CODE="201C" ID="QE0155"/>, měl by čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I mimořádně širokou působnost vzhledem k tomu, že žaloba v občanských a obchodních věcech je obecně založena na nesplnění údajného závazku žalovaným<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Viz stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:225">EU:C:2016:225</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Takový výsledek je v rozporu se zásadou restriktivního výkladu tohoto ustanovení (viz bod 83 tohoto stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, není tato situace srovnatelná se situací, o kterou se jednalo ve věci, v níž byl vydán rozsudek Austro-Mechana<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, kterého se dovolává rovněž předkládající soud. Okolnosti uvedené věci jsou totiž podle mého názoru velmi zvláštní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že v uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že návrh směřující k získání platby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0156" REF.END="QE0156"/>spravedlivé odměny<QUOT.END REF.START="QS0156" CODE="201C" ID="QE0156"/> stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="167" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 167, s. 10</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).</P></NOTE>, jako je návrh společnosti Austro-Mechana, společnosti pro kolektivní správu autorských práv, proti společnostem Amazon, spadá pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0157" REF.END="QE0157"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0157" CODE="201C" ID="QE0157"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Připomínám, že členské státy, které ve svých právních předpisech zavedou výjimku z práva na rozmnožování přiznaného nositelům práv pro rozmnožování jejich předmětů ochrany pro soukromé užití rozmnoženin (tzv. výjimka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0158" REF.END="QE0158"/>pro soukromé rozmnožování<QUOT.END REF.START="QS0158" CODE="201C" ID="QE0158"/>), musí stanovit zaplacení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0159" REF.END="QE0159"/>spravedlivé odměny<QUOT.END REF.START="QS0159" CODE="201C" ID="QE0159"/> ve prospěch těchto majitelů práv. Zatímco v zásadě by mělo být na uživatelích, kteří tyto rozmnoženiny pořizují, aby tuto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0160" REF.END="QE0160"/>odměnu<QUOT.END REF.START="QS0160" CODE="201C" ID="QE0160"/> zaplatili, členské státy mohou rovněž uložit zaplacení této odměny osobám, které uvádějí do oběhu záznamové nosiče, které umožňují tyto rozmnoženiny pořizovat [viz čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura)].</P></NOTE>. Tento návrh měl jako základ povinnost zaplatit tuto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0161" REF.END="QE0161"/>odměnu<QUOT.END REF.START="QS0161" CODE="201C" ID="QE0161"/> uloženou společnostem Amazon rakouským právem z důvodu uvádění do oběhu záznamových nosičů na rakouském území<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:286">EU:C:2016:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nejednalo se o protiprávní jednání. Toto jednání však přispělo ke škodě způsobené majitelům práv pořízením soukromých rozmnoženin jejich předmětů ochrany. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je přitom účelem této <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0162" REF.END="QE0162"/>odměny<QUOT.END REF.START="QS0162" CODE="201C" ID="QE0162"/> náhrada této škody. Společnost Austro-Mechana jako společnost kolektivní správy pobírala tutéž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0163" REF.END="QE0163"/>odměnu<QUOT.END REF.START="QS0163" CODE="201C" ID="QE0163"/> jménem majitelů práv, které zastupovala. Škoda, kterou tato společnost uplatňovala, byla tedy ve skutečnosti škodou těchto majitelů. Stručně řečeno, závazek, na němž se návrh zakládal, měl skutečně svůj základ s přihlédnutím ke všem okolnostem ve <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0164" REF.END="QE0164"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0164" CODE="201C" ID="QE0164"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Tento rozsudek proto spadá pod zvláštní případy uvedené v poznámce pod čarou 53 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Rakouské soudy měly ostatně nejlepší předpoklady k posouzení škody způsobené těmto majitelům soukromými rozmnoženinami pořízenými rakouskými spotřebiteli (které závisely na počtu záznamových nosičů prodaných v Rakousku společnostmi Amazon), a tedy k rozhodnutí o výši <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0165" REF.END="QE0165"/>spravedlivé odměny<QUOT.END REF.START="QS0165" CODE="201C" ID="QE0165"/>, která má být zaplacena těmito společnostmi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Austro-Mechana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑572/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:90">EU:C:2016:90</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0093">93</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Naproti tomu, v projednávané věci taková blízkost podle mého názoru neexistuje (viz body 84 až 89 tohoto stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zatřetí</HT> výklad, podle kterého žaloba na vrácení na základě bezdůvodného obohacení nespadá do působnosti čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I, je potvrzen podle mého názoru jinou částí rozsudku Kalfelis. Připomínám, že ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, podal jednotlivec žalobu proti své bance po neúspěšných burzovních transakcích a v tomto rámci učinil kumulativní návrhy založené na třech typech důvodů, a to smluvní odpovědnosti, deliktní odpovědnosti a, konečně, bezdůvodném obohacení. V této souvislosti se předkládající soud zejména dotázal Soudního dvora, zda soud, který je podle čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I příslušný rozhodovat o žalobě založené na deliktní odpovědnosti, je rovněž příslušný z důvodu akcesority, pokud jde o žaloby založené na smluvní odpovědnosti a bezdůvodném obohacení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Soudní dvůr odpověděl na tuto otázku tak, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0166" REF.END="QE0166"/>soud příslušný na základě [čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I] k tomu, aby rozhodl o části žaloby týkající se deliktní odpovědnosti, není příslušný k rozhodnutí o ostatních částech téže žaloby, <HT TYPE="ITALIC">které se deliktní odpovědnosti netýkají</HT><QUOT.END REF.START="QS0166" CODE="201C" ID="QE0166"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Rozsudek Kalfelis (bod 19) (kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0167" REF.END="QE0167"/>které se deliktní odpovědnosti netýkají<QUOT.END REF.START="QS0167" CODE="201C" ID="QE0167"/>, chápaný v kontextu připomenutém v předcházejícím bodě, přitom implicitně, ale nutně, odkazuje na smluvní odpovědnost a na <HT TYPE="ITALIC">bezdůvodné obohacení</HT>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Začtvrté</HT> na rozdíl od české vlády a Komise se domnívám, že výklad nařízení Řím II nevyvrací, ale naopak podporuje výklad navrhovaný v tomto stanovisku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Ačkoli, jak jsem uvedl v bodě 47 tohoto stanoviska, toto nařízení zahrnuje mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0168" REF.END="QE0168"/>mimosmluvní závazky<QUOT.END REF.START="QS0168" CODE="201C" ID="QE0168"/>, které spadají do jeho působnosti, závazky, které vyplývají z bezdůvodného obohacení, spadají tyto závazky do <HT TYPE="ITALIC">specifické kategorie</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>To je v souladu se skutečností, že v hmotném právu členských států spadá bezdůvodné obohacení do kategorie <HT TYPE="ITALIC">sui generis</HT> (viz bod 29 tohoto stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Konkrétně, kapitola II nařízení Řím II obsahuje <HT TYPE="ITALIC">zaprvé</HT> pravidla použitelná na mimosmluvní závazky, které vznikají ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0169" REF.END="QE0169"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0169" CODE="201C" ID="QE0169"/>. Tento pojem má podle mého názoru stejný význam jako stejný pojem v čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Vzhledem ke snaze o soudržnost při výkladu těchto dvou nařízení vyjádřené unijním normotvůrcem (viz bod 42 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Týká se tedy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0170" REF.END="QE0170"/>deliktních nebo kvazideliktních závazků<QUOT.END REF.START="QS0170" CODE="201C" ID="QE0170"/> uvedených v bodě 62 tohoto stanoviska<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Na rozdíl od některých jazykových verzí nařízení Brusel I neodkazuje nařízení Řím II na pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0171" REF.END="QE0171"/>kvazidelikt<QUOT.END REF.START="QS0171" CODE="201C" ID="QE0171"/>. Body 11 a 12 odůvodnění tohoto posledně uvedeného nařízení nicméně uvádějí, že kolizní normy stanovené tímto nařízením by se měly vztahovat na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0172" REF.END="QE0172"/>deliktní odpovědnost<QUOT.END REF.START="QS0172" CODE="201C" ID="QE0172"/> a na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0173" REF.END="QE0173"/>objektivní odpovědnost<QUOT.END REF.START="QS0173" CODE="201C" ID="QE0173"/>.</P></NOTE>. Stručně řečeno, tato kapitola II se v zásadě vztahuje na stejné závazky jako uvedený čl. 5 bod 3<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Verein für Konsumenteninformation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑191/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:612">EU:C:2016:612</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). S tím, že věcná působnost nařízení Brusel I obsahuje výjimky, které nejsou v nařízení Řím II, a naopak.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> nařízení Řím II obsahuje v kapitole III pravidla použitelná na mimosmluvní závazkové vztahy vzniklé <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0174" REF.END="QE0174"/>jiným způsobem než z civilního deliktu<QUOT.END REF.START="QS0174" CODE="201C" ID="QE0174"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Viz bod 29 odůvodnění nařízení Řím II.</P></NOTE>. Žaloby založené na dotčených závazcích by v každém případě neměly spadat pod čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Znovu odkazuji na bod 62 tohoto stanoviska. V tomto rozsahu je působnost nařízení Řím II podle mého názoru širší než působnost čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I. Je pravdou, že ve svém rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020917">17. září 2002</DATE>, <NAME.CASE>Tacconi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:499">EU:C:2002:499</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr rozhodl, že žaloba na založení předsmluvní odpovědnosti spadá do působnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0175" REF.END="QE0175"/>věcí týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0175" CODE="201C" ID="QE0175"/> ve smyslu tohoto ustanovení, zatímco unijní normotvůrce kategorizoval <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0176" REF.END="QE0176"/><HT TYPE="ITALIC">culpa in contrahendo</HT><QUOT.END REF.START="QS0176" CODE="201C" ID="QE0176"/> v článku 12 nařízení Řím II jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0177" REF.END="QE0177"/>vznik škody jiným způsobem než z civilního deliktu<QUOT.END REF.START="QS0177" CODE="201C" ID="QE0177"/>. Výsledkem je určitá nesoudržnost. Jak totiž Soudní dvůr rozhodl, povinnost nahradit škodu způsobenou neodůvodněným ukončením smluvních jednání vyplývá skutečně ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0178" REF.END="QE0178"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0178" CODE="201C" ID="QE0178"/> přičitatelné žalovanému, a to z porušení právních předpisů, které od stran vyžadují, aby v případě takových jednání jednaly v dobré víře (viz body 25 a 27 uvedeného rozsudku).</P></NOTE>. Kapitola III přitom zahrnuje bezdůvodné obohacení. Tato klasifikace tak potvrzuje, že závazek vrácení, o který se opírá žaloba založená na takovém obohacení, nemá svůj základ ve <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0179" REF.END="QE0179"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0179" CODE="201C" ID="QE0179"/> ve smyslu čl. 5 bodu 3<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Tvrzení Komise uvedené na s. 8 důvodové zprávy k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0180" REF.END="QE0180"/>Řím II<QUOT.END REF.START="QS0180" CODE="201C" ID="QE0180"/>), předloženému dne <DATE ISO="20030722">22. července 2003</DATE> [COM(2003) 427 final], podle kterého bezdůvodné obohacení spadá mezi <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0181" REF.END="QE0181"/>kvazidelikty<QUOT.END REF.START="QS0181" CODE="201C" ID="QE0181"/>, je proto podle mého názoru nesprávné. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0182" REF.END="QE0182"/>Kvazidelikty<QUOT.END REF.START="QS0182" CODE="201C" ID="QE0182"/> patří na rozdíl od bezdůvodného obohacení jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0183" REF.END="QE0183"/>škodné událost<QUOT.END REF.START="QS0183" CODE="201C" ID="QE0183"/> do kapitoly II nařízení Řím II.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vzhledem k výše uvedenému</HT> se domnívám, že na žaloby na vrácení založené na bezdůvodném obohacení se nevztahuje čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Zdůrazňuji, že rozhodující není, že předmětem takové žaloby je <HT TYPE="ITALIC">vrácení</HT> majetku. Jak jsem uvedl v bodě 41 tohoto stanoviska, kvalifikace žaloby závisí na <HT TYPE="ITALIC">základu</HT> závazku, na němž je tato žaloba založena, nikoli na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0184" REF.END="QE0184"/>nápravě<QUOT.END REF.START="QS0184" CODE="201C" ID="QE0184"/> (<HT TYPE="ITALIC">remedy</HT>) požadované žalobcem. Podle mého názoru tedy žaloby na vrácení založené na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0185" REF.END="QE0185"/>škodné události<QUOT.END REF.START="QS0185" CODE="201C" ID="QE0185"/> (viz pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0186" REF.END="QE0186"/>restitution for wrongdoing<QUOT.END REF.START="QS0186" CODE="201C" ID="QE0186"/> v <HT TYPE="ITALIC">Common law</HT>) spadají do působnosti čl. 5 bodu 3 nařízení Brusel I (v témže smyslu viz Magnus, U., a Mankowski, P., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 272). Totéž platí obdobně v rámci nařízení Řím II (viz Dickinson, A., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 301 až 307, 496 a 497).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co naznačuje česká vláda, tento výklad s sebou nenese žádné odepření spravedlnosti. V situacích, v nichž čl. 5 bod 1 tohoto nařízení není použitelný<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Viz body 44 až 52 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, z toho vyplývá pouze to, že jednotlivec nemá možnost zvolit si soudní příslušnost pro žalobu založenou na<?PAGE NO="18"?> bezdůvodném obohacení, která bude muset být podána u soudů členského státu, v němž má žalovaný bydliště, v souladu s obecným pravidlem stanoveným v čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Situace je tedy výrazně odlišná od situace, o kterou šlo v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Masdar (UK) v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:726">EU:C:2008:726</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), zmíněném českou vládou. V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že unijní soudy, které jsou na základě článku 268 a čl. 340 druhého pododstavce SFEU výlučně příslušné k rozhodování o žalobách <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0187" REF.END="QE0187"/>ve věcech mimosmluvní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0187" CODE="201C" ID="QE0187"/> podaných proti Unii, jsou rovněž příslušné z tohoto titulu k rozhodování o žalobě založené na bezdůvodném obohacení (viz bod 48 tohoto rozsudku). Opačný výklad by přitom podle Soudního dvora vedl k odepření spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní soudy jsou v systému Smlouvy o FEU příslušné rozhodovat o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0188" REF.END="QE0188"/>smluvní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0188" CODE="201C" ID="QE0188"/> Unie a unijní soudy o její <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0189" REF.END="QE0189"/>mimosmluvní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0189" CODE="201C" ID="QE0189"/>, měl by výklad druhého pojmu <HT TYPE="ITALIC">stricto sensu</HT> potenciálně za následek vznik negativního kolizního sporu, kdy by ani vnitrostátní soudy, ani unijní soudy nebyly oprávněny o takové žalobě rozhodnout (viz bod 49 uvedeného rozsudku). Naproti tomu, v systému nařízení Brusel I tento problém neexistuje.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ostatně</HT> tento výsledek je <HT TYPE="ITALIC">zaprvé</HT> plně v souladu se systémem nařízení Brusel I. Připomínám, že tento systém je založen právě na <HT TYPE="ITALIC">zásadě</HT> soudu příslušného podle bydliště žalovaného<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Viz bod 35 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. V tomto ohledu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že toto obecné pravidlo, které je vyjádřením rčení <HT TYPE="ITALIC">actor sequitur forum rei</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Tato zásada vyjadřuje myšlenku, že žalobce musí žalovaného zažalovat u soudů, kde má žalovaný své bydliště.</P></NOTE>, je vysvětleno skutečností, že žalovaný se může v zásadě lépe obhajovat před soudy svého bydliště<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920617">17. června 1992</DATE>, <NAME.CASE>Handte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:268">EU:C:1992:268</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000713">13. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Group Josi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑412/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:399">EU:C:2000:399</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020219">19. února 2002</DATE>, <NAME.CASE>Besix</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:99">EU:C:2002:99</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato volba zvýhodnit žalovaného je potom odůvodněna skutečností, že žalovaný je obecně v řízení ve slabším postavení, jelikož jej nezahájil a proti němu směřuje žaloba ze strany žalobce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970320">20. března 1997</DATE>, <NAME.CASE>Farrell</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑295/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:168">EU:C:1997:168</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Nelze tedy tvrdit, jak činí Komise, že v oblasti občanskoprávních a obchodních závazků by nemělo existovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0190" REF.END="QE0190"/>právní vakuum<QUOT.END REF.START="QS0190" CODE="201C" ID="QE0190"/> mezi čl. 5 bodem 1 a čl. 5 bodem 3 nařízení Brusel I a že by proto měla vždy existovat alternativa k příslušnosti soudů členského státu bydliště žalovaného. Pokud by vždy existovaly další možnosti míst, kde lze podat žalobu, stanovené v těchto ustanoveních, obecné pravidlo by bylo odsunuto do pozadí a žalobce by byl značně zvýhodněn v rozporu s vůlí unijního normotvůrce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta F. Jacobse ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Engler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑27/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:414">EU:C:2004:414</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Naproti tomu, v souladu s mým předcházejícím vysvětlením Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I je třeba jakožto odchylku od tohoto obecného práva vykládat restriktivně v tom smyslu, že neumožňuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0191" REF.END="QE0191"/>výklad, který přesahuje případy výslovně upravené<QUOT.END REF.START="QS0191" CODE="201C" ID="QE0191"/> v tomto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>ÖFAB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:490">EU:C:2013:490</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Vykládat pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0192" REF.END="QE0192"/>škodná událost<QUOT.END REF.START="QS0192" CODE="201C" ID="QE0192"/> tak široce, jak navrhuje česká vláda nebo Komise, by přitom vedlo právě k použití tohoto ustanovení na situaci, kterou výslovně nepředpokládá, a to na situaci bezdůvodného obohacení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Tato logika restriktivního výkladu je o to nezbytnější, že opačné řešení by v mnoha případech vedlo k tomu, že by byl příslušný soud podle bydliště žalobce, čímž by se vytvořilo <HT TYPE="ITALIC">forum actoris</HT>, které by bylo diametrálně odlišné od obecného pravidla stanoveného v nařízení Brusel I [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19950919">19. září 1995</DATE>, <NAME.CASE>Marinari</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑364/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:289">EU:C:1995:289</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. Komise totiž navrhuje, aby se za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0193" REF.END="QE0193"/>místo, kde vznikla škoda<QUOT.END REF.START="QS0193" CODE="201C" ID="QE0193"/> považovalo místo, kde by mělo být obohacení vráceno žalobci – což podle mého názoru ve většině případů povede k určení bydliště žalobce.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zadruhé</HT> nejsem přesvědčen, že cíle blízkosti a řádného výkonu spravedlnosti, na nichž je založen čl. 5 bod 3 nařízení Brusel I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Viz bod 36 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, vyžadují odlišný výklad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Kromě toho, že tyto cíle v žádném případě neumožňují odchýlit se od znění čl. 5 bodu 3, totiž pochybuji, zda v projednávané věci existuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0194" REF.END="QE0194"/>obzvláště úzká<QUOT.END REF.START="QS0194" CODE="201C" ID="QE0194"/> souvislost mezi žalobou dotčenou v původním řízení a chorvatským soudem, u kterého podala žalobu žalobkyně v původním řízení,<?PAGE NO="19"?> a tedy zda má tento soud nutně lepší předpoklady pro rozhodnutí o tvrzeních této společnosti než německé soudy, tedy pro určení, zda jsou splněny podmínky takového obohacení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Jak jsou připomenuty v bodě 31 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, zejména z hlediska shromažďování a posouzení důkazů relevantních v tomto ohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Předkládající soud, stejně jako česká vláda a Komise, má za to, že tak je tomu z toho důvodu, že skutečnost, jež vedla ke vzniku obohacení, a to exekuční řízení zahájené předchůdkyní společnosti BP EUROPA, nastala v Chorvatsku. Všechny relevantní skutečnosti jsou tedy spojeny s touto zemí, zatímco pouze bydliště žalované v původním řízení je v Německu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Nicméně proto, aby bylo možné rozhodnout o žalobě na vrácení založené na bezdůvodném obohacení, je třeba především určit, zda k takovému obohacení vůbec došlo. K rozhodování o takové žalobě mají tedy nejlepší předpoklady nikoli soudy místa, kde došlo ke skutečnosti, která vedla ke vzniku obohacení, ale soudy místa, kde se žalovaný údajně obohatil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Obdobně čl. 10 odst. 3 nařízení Řím II stanoví, že pokud k bezdůvodnému obohacení došlo v případě neexistence již existujícího vztahu mezi stranami a strany mají své obvyklé bydliště ve stejné zemi, je právem rozhodným pro mimosmluvní závazek právo země, kde <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0195" REF.END="QE0195"/>k bezdůvodnému obohacení došlo<QUOT.END REF.START="QS0195" CODE="201C" ID="QE0195"/>. Zde se nejedná o zemi, ve které došlo ke skutečnosti, která vedla ke vzniku obohacení, ale o zemi, ve které žalovaný získal dotčenou hospodářskou výhodu. V případě převodu peněžních prostředků na bankovní účet, jako je tomu v projednávaném případě, je zemí obohacení země, ve které se nachází bankovní instituce, u které je účet veden<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>V tomto ohledu viz Commercial Court, Queen’s Bench Division (Spojené království), rozsudek ze dne <DATE ISO="20150715">15. července 2015</DATE>, Banque Cantonale de Genève v. Polevent Ltd and others, [2016] 2 W. L. R. 550, § 18, jakož i Dickinson, A., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., s. 503 až 508. Ostatně Parlament během normotvorného procesu navrhl, aby bylo jako kritérium použito <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0196" REF.END="QE0196"/>právo země, <HT TYPE="ITALIC">kde primárně nastala skutečnost, která vedla ke vzniku bezdůvodného obohacení</HT>, bez ohledu na zemi, ve které k obohacení došlo<QUOT.END REF.START="QS0196" CODE="201C" ID="QE0196"/> (kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska) [viz postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne <DATE ISO="20050706">6. července 2005</DATE> za účelem přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č..../2005 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0197" REF.END="QE0197"/>Řím II<QUOT.END REF.START="QS0197" CODE="201C" ID="QE0197"/>), dokument P6_TC1-COD(2003)0168]. Tento návrh však nakonec nebyl unijním normotvůrcem přijat.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Přitom je pravděpodobné, že v projednávané věci se toto místo nachází v Německu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Předkládací rozhodnutí nicméně neobsahuje v tomto ohledu žádné informace.</P></NOTE>. Jelikož soudy členského státu, ve kterém má žalovaná bydliště, odpovídají místu, kde bylo obohacení získáno, mají tedy nejlepší předpoklady k posouzení, zda skutečně došlo k tomuto obohacení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>Pokud jde o důkaz o odpovídající finanční ztrátě žalobkyně v původním řízení a neexistenci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0198" REF.END="QE0198"/>důvodu<QUOT.END REF.START="QS0198" CODE="201C" ID="QE0198"/>, domnívám se, že v projednávané věci spočívá v rozsudku Vrhovni sud (Nejvyšší soud) (viz bod 14 tohoto stanoviska), který bude moci být uznán v Německu, aniž je nutné použít jakékoli řízení za tímto účelem (viz článek 33 nařízení Brusel I).</P></NOTE>. Z toho podle mého názoru obecně vyplývá, že neexistuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0199" REF.END="QE0199"/>zvláště úzká<QUOT.END REF.START="QS0199" CODE="201C" ID="QE0199"/> souvislost mezi žalobami založenými na bezdůvodném obohacení s jiným místem, než je bydliště žalované<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>Viz stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Siemens Aktiengesellschaft Österreich</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑102/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:225">EU:C:2016:225</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i House of Lords (Spojené království), Kleinwort Benson Limited v. City of Glasgow District Council, stanovisko Lorda Goffa.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Ostatně praktická nepříjemnost pro společnost HRVATSKE ŠUME spojená s povinností zažalovat společnost BP EUROPA před soudy členského státu, ve kterém má tato společnost sídlo (nepříjemnost, která, jak připomínám, pramení z vůle unijního normotvůrce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>Viz bod 81 tohoto stanoviska.</P></NOTE>) je kompenzována procesní výhodou: za předpokladu, že bude žaloba opodstatněná, a jelikož se majetek žalované v původním řízení nachází v Německu, bude mít žalobkyně v původním řízení již vnitrostátní exekuční titul k vymáhání sporné částky (budoucí rozsudek vydaný německými soudy) aniž by bylo vyžadováno provedení řízení o vykonatelnosti proto, aby byl případný chorvatský rozsudek prohlášen v tomto členském státě za vykonatelný<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Viz články 38 až 41 nařízení Brusel I.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="20"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na první otázku Visoki trgovački sud Republike Hrvatske (Nejvyšší obchodní soud, Chorvatsko) takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0200" REF.END="QE0200"/>Článek 5 bod 1 a čl. 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládány v tom smyslu, že žaloba na vrácení věci založená na bezdůvodném obohacení:</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>nepatří mezi věci, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0201" REF.END="QE0201"/>jejichž předmětem sporu je smlouva nebo nároky ze smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0201" CODE="2018" ID="QE0201"/> ve smyslu prvně uvedeného ustanovení, ledaže úzce souvisí s existujícím dřívějším nebo předpokládaným smluvním vztahem mezi stranami sporu, a</P></ITEM><ITEM><P>nespadá mezi <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0202" REF.END="QE0202"/>věci týkající se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0202" CODE="2018" ID="QE0202"/> ve smyslu druhého ustanovení.<QUOT.END REF.START="QS0200" CODE="201C" ID="QE0200"/></P></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>