<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-137/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0137</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:272">EU:C:2018:272</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta Y. Bota – věc C‑137/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Van Gennip a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Yvese Bota</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180419">19. dubna 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑137/17</HT></P><P>Van Gennip BVBA,</P><P>Antonius Johannes Maria ten Velde,</P><P>Original BVBA,</P><P>Antonius Cornelius Ignatius Maria van der Schoot</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen (soud prvního stupně v Antverpách, Belgie)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/123/ES</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2007/23/ES</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2013/29/EU</KEYWORD><KEYWORD>Uvedení pyrotechnických výrobků na trh a jejich volný pohyb</KEYWORD><KEYWORD>Svoboda usazování</KEYWORD><KEYWORD>Omezující vnitrostátní opatření</KEYWORD><KEYWORD>Veřejný pořádek</KEYWORD><KEYWORD>Trestní sankce</KEYWORD><KEYWORD>Povolovací režim</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná věc, která má svůj původ v trestním stíhání maloobchodníků s pyrotechnickými výrobky, skýtá Soudnímu dvoru příležitost, aby se vyslovil k oblasti působnosti směrnic, jež se týkají pyrotechnických výrobků, ke slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy, která omezuje prodej pyrotechnických výrobků obsahujících více než jeden kilogram pyrotechnické slože<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>PTS<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>.</P></NOTE>, s unijním právem, a ke slučitelnosti systému duálního povolení pro skladování pyrotechnických výrobků se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o službách na vnitřním trhu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="376" PAGE.FIRST="36" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 376, s. 36</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>směrnice o službách<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice o službách</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 5 směrnice o službách stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Touto směrnicí nejsou dotčeny trestněprávní předpisy členských států. Členské státy však nesmějí omezovat volný pohyb služeb uplatňováním trestněprávních předpisů, které výslovně upravují přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon nebo se přístupu k této činnosti nebo jejího výkonu konkrétně dotýkají, a obcházet tak pravidla stanovená v této směrnici.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Tato směrnice se vztahuje na služby poskytované poskytovateli usazenými v některém členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>V kapitole III uvedené směrnice, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Svoboda usazování pro poskytovatele<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, se v článku 9, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Povolovací režimy<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Členské státy nepodrobí přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon povolovacímu režimu, nejsou-li splněny tyto podmínky:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>povolovací režim nediskriminuje dotyčného poskytovatele;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>potřeba povolovacího režimu je opodstatněna naléhavým důvodem obecného zájmu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>sledovaného cíle nelze dosáhnout pomocí méně omezujícího opatření, zejména z toho důvodu, že k následné kontrole by docházelo příliš pozdě na to, aby byla skutečně účinná.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V článku 10 směrnice o službách se stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="010.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Povolovací režimy jsou založeny na kritériích, která vylučují, aby příslušné orgány vykonávaly svoji diskreční pravomoc svévolným způsobem.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="010.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Kritéria uvedená v odstavci 1 musí být:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nediskriminační;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>opodstatněná naléhavým důvodem obecného zájmu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>přiměřená danému cíli obecného zájmu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>jasná a jednoznačná;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>objektivní;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>předem zveřejněná;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>průhledná a přístupná.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="010.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek nezpochybňuje rozdělení pravomocí orgánů členských států, které povolení udělují, na místní nebo regionální úrovni.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2007/23/ES</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>V bodě 4 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/23/ES ze dne <DATE ISO="20070523">23. května 2007</DATE> o uvádění pyrotechnických výrobků na trh<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="154" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 154, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> se stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Směrnice Rady 96/82/ES ze dne <DATE ISO="19961209">9. prosince 1996</DATE> o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek [<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="010" PAGE.FIRST="13" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 10, s. 13</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>] stanoví bezpečnostní požadavky na zařízení, ve kterých se nacházejí výbušné látky včetně pyrotechnických látek.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 1 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice stanoví pravidla určená k dosažení volného pohybu pyrotechnických výrobků na vnitřním trhu při současném zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví, veřejného zabezpečení a ochrany a bezpečnosti spotřebitelů, a to s ohledem na příslušná hlediska týkající se ochrany životního prostředí.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice stanoví základní požadavky na bezpečnost, které musí pyrotechnické výrobky s ohledem na uvedení na trh splňovat.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 2 uvedené směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>pyrotechnickým výrobkem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> jakýkoli výrobek obsahující výbušné látky nebo výbušnou směs látek určený k produkci tepla, světla, zvuku, plynu, kouře, nebo kombinace těchto efektů pomocí samoudržujících se exotermických chemických reakcí;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>zábavní pyrotechnikou<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> pyrotechnické výrobky určené k zábavním účelům;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>8)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>distributorem<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, která v rámci své podnikatelské činnosti dává pyrotechnický výrobek k dispozici na trh;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 6 směrnice 2007/23 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy nesmějí zakazovat, omezovat nebo bránit uvádění na trh těch pyrotechnických výrobků, které splňují požadavky této směrnice.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice nevylučuje přijetí opatření členskými státy s cílem zakázat nebo omezit držení a používání zábavní pyrotechniky kategorií 2 a 3, divadelních pyrotechnických výrobků a ostatních pyrotechnických výrobků nebo jejich prodej široké veřejnosti, která jsou odůvodněna veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo zabezpečením nebo ochranou životního prostředí.</ALINEA><?PAGE NO="4"?><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Podle čl. 20 prvního pododstavce této směrnice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice a zajistí jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2013/29/EU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 45 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/29/EU ze dne <DATE ISO="20130612">12. června 2013</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání pyrotechnických výrobků na trh<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" PAGE.FIRST="27" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 178, s. 27</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice ze strany hospodářských subjektů a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Takto stanovené sankce mohou zahrnovat trestněprávní sankce za závažná porušení.</ALINEA><ALINEA>Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Belgické právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>V článku 5 wet betreffende ontplofbare en voor de deflagratie vatbare stoffen en mengsels en de daarmede geladen tuigen (zákon o výbušných a zápalných látkách a směsích a jimi naplněných zařízeních)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><HT TYPE="ITALIC">Belgisch Staatsblad</HT>, <DATE ISO="19560609">9. června 1956</DATE>, s. 3990.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="19560528">28. května 1956</DATE> se stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Porušení ustanovení přijatých podle článku 1 se trestá odnětím svobody v trvání od patnácti dnů do dvou let a pokutou ve výši sto až tisíc franků anebo pouze jedním z těchto trestů.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>V článku 200 koninklijk besluit houdende algemeen reglement betreffende het fabriceren, opslaan, onder zich houden, verkopen, vervoeren en gebruiken van springstoffen (královská vyhláška, kterou se stanoví obecná pravidla pro výrobu, skladování, držení, prodej, přepravu a používání výbušnin)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P><HT TYPE="ITALIC">Belgisch Staatsblad</HT>, <DATE ISO="19581222">22. prosince 1958</DATE>, s. 9075 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>ARS<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>).</P></NOTE>, ze dne <DATE ISO="19580923">23. září 1958</DATE> se stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Žádnou výbušninu nelze uchovávat v množstvích, jež přesahují množství, jež může každá osoba držet podle článku 265, jinak než v prodejnách či skladech s řádným povolením.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Podle článku 257 této vyhlášky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Prodej jakékoli výbušniny ve větším množství, než které může každá osoba držet a jež jsou uvedena v článku 265, lze uskutečnit pouze tehdy, jsou-li splněny následující podmínky:</P><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>kupující je držitelem povolení k přepravě podle článku 72;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>kupující je držitelem povolení ke skladování nebo k dočasnému držení těchto výrobků;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>kupující prokáže, že vykonává profesní činnost v odvětví výbušnin jako výrobce, prodejce nebo uživatel výbušnin.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><?PAGE NO="5"?><ALINEA>Podmínka uvedená v bodě 2 se použije pouze tehdy, pokud je koupené zboží určeno ke skladování či dočasnému držení na belgickém území.</ALINEA><ALINEA>Prodávající ověří a uchovává veškeré dokumenty, jež kupující předloží k prokázání splnění povinností podle prvního pododstavce. Tyto dokumenty musí být nejméně po dobu tří let uchovávány v prostorách, v nichž se prodej uskutečňuje, pro potřeby využití ze strany zaměstnanců Direction générale Qualité et Sécurité du Service public fédéral Économie, P. M. E., Classes moyennes et Énergie (generální ředitelství pro kvalitu a bezpečnost veřejné federální služby pro hospodářství, malé a střední podniky, OSVČ a energii) a policejních a soudních orgánů.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 260 ARS stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Maloobchodníci musí mít vždy povolení ke skladování; jiné výbušniny, než jsou výbušniny uvedené v článku 261, nemohou držet ani prodávat, a to ani v minimálním množství.</ALINEA><ALINEA>Jejich sklady musí být zařízeny a udržovány tak, jak je stanoveno v článku 251.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podle článku 261 této vyhlášky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Povaha a množství výbušnin, které mohou maloobchodníci uchovávat, se stanoví v každém jednotlivém případě v povolovacím rozhodnutí podle úrovně bezpečnosti každého skladu.</ALINEA><ALINEA><P>Výrobky, které nelze držet ve větším množství, než je dále stanoveno:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>zábavní a signalizační pyrotechnika v rozsahu do padesáti kilogramů v ní obsažené [PTS];</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 265 uvedené vyhlášky stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>Povolení se nevyžaduje pro držení:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>7)</NO.P><TXT>zábavní a signalizační pyrotechniky v rozsahu do [jednoho] kilogramu v ní obsažené [PTS].<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 300 první odstavec ARS stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Za porušení ustanovení této vyhlášky, s výjimkou článku 295, a vyhlášek přijatých k provádění těchto ustanovení, jakož i ustanovení povolovacích rozhodnutí se ukládají tresty podle zákona ze dne <DATE ISO="19560528">28. května 1956</DATE>.<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>V rámci sporu v původním řízení jsou obžalovanými společnost Van Gennip BVBA, společnost Original BVBA, Antonius ten Velde a Antonius van der Schoot.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Original je podnikem se sídlem ve městě Olen (Belgie), nedaleko od nizozemských hranic, který se zabývá činnostmi dovozu, velkoobchodu a distribuce zábavní pyrotechniky. K tomuto účelu má mimo jiné dvě prodejní místa v obci Baarle-Hertog (Belgie), která se zčásti nachází v provincii Severní Brabantsko (Nizozemsko) a je obklopena obcí Baarle-Nassau (Nizozemsko), jež provozuje společnost Van Gennip se sídlem v Baarle-Hertogu. Atonius ten Velde a Antonius van der Schoot, oba nizozemští státní příslušníci, jsou odpovědnými osobami uvedených prodejen, v případě prvního z nich prodejny Zena-Tabak-O-Tiek a v případě druhého prodejny Zena-De Bunker.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Čtyři obžalovaní v původním řízení jsou v podstatě stíháni za to, že jako maloobchodníci s pyrotechnickými výrobky skladovali zábavní pyrotechniku, u které hmotnost PTS překročila maximální hmotnost uvedenou v povoleních, jež jim byla vydána belgickými orgány, že skladovali zábavní pyrotechniku v nepovolených skladovacích prostorách a prodávali osobě, která nemá nezbytné povolení, množství zábavní pyrotechniky, u níž byla překročena hmotnost jednoho kilogramu PTS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Atonius ten Velde a Antonius van der Schoot tvrdili, že trestnost protiprávních jednání, jak je stanovena belgickými právními předpisy, je v rozporu s článkem 45 směrnice 2013/29, podle které lze trestní sankce použít pouze v případě závažných porušení, a že žádný z činů, za které jsou stíháni, nezakládá porušení takové povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Podle předkládacího rozhodnutí je předmětem sporu mezi obžalovanými a openbaar ministerie (státní zastupitelství, Belgie) to, zda je povinnost mít současně jak federální povolení v oblasti výbušnin, tak regionální environmentální povolení v souladu se směrnicemi 2007/23, 2013/29 a se směrnicí o službách. Někteří z obžalovaných konkrétně tvrdí, že vzhledem k tomu, že belgická právní úprava je v rozporu s unijním právem, nelze mít v případě některých skutků, za něž jsou stíháni, za to, že jsou protiprávní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Výklad unijního práva může mít dopad na to, zda jsou skutky, kterých se měli dopustit obžalovaní, trestné, či nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen (soud prvního stupně v Antverpách, Belgie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1)</NO.P><TXT>Je třeba za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>závažná porušení<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/> ve smyslu článku 45 směrnice 2013/29 považovat následující porušení belgických právních předpisů o pyrotechnických výrobcích:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>prodej pyrotechnických výrobků v rozsahu 2,666 kg [PTS], který představuje porušení čl. 265 bodu 7 a článku 257 [ARS], jež zakazuj[í] prodej pyrotechnických výrobků v množství přesahujícím 1 kg PTS, pokud spotřebitel není držitelem jemu osobně vydaného správního povolení k držení většího množství pyrotechnických výrobků;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>překročení stanovených limitů pro uchovávání a nerespektování míst určených k uchovávání uvedených ve federálním povolení pro zábavní pyrotechniku, ačkoli již bylo vydáno regionální ekologické povolení pro uskladnění skutečně dotčených větších množství na příslušných místech;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>zcela přechodné skladování velmi malých množství pyrotechnických výrobků na různých místech, pro něž nebyla vydána konkrétní povolení pro skladování, v objektu maloobchodní prodejny s pyrotechnickými výrobky, pro kterou bylo vystaveno jak federální povolení pro zábavní pyrotechniku, tak regionální ekologického povolení?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Brání zásada volného pohybu pyrotechnických výrobků ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2007/23 (nyní čl. 4 odst. 1 směrnice 2013/29), případně ve spojení s článkem 10 směrnice [o službách], takové vnitrostátní právní úpravě, která místa pro skladování pyrotechnických výrobků, jež jsou v souladu se směrnicí [2007/23], podrobuje v souvislosti s maloobchodem dvojímu požadavku,<?PAGE NO="7"?> jímž je na jedné straně povolení vydané podle právních předpisů o výrobě, skladování, držení, prodeji, přepravě a používání výbušnin, a na straně druhé povolení vydané podle právních předpisů o environmentálních povoleních pro rušivá zařízení, ačkoli oba systémy povolení sledují v podstatě týž cíl (předcházení bezpečnostním rizikům), a jeden z těchto dvou systémů povolení (v projednávaném případě systém týkající se výbušnin) stanoví (velmi) nízký maximální limit pro skladování zábavní pyrotechniky (v rozsahu 50 kg PTS, tj. aktivní látky)?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Brání zásada volného pohybu pyrotechnických výrobků ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2013/29 a čl. 6 odst. [1] směrnice 2007/23 […] (případně ve spojení s články 34, 35 a 36 SFEU) a ve spojení se zásadou proporcionality vnitrostátní právní úpravě zakazující držení nebo používání zábavní pyrotechniky spotřebiteli a její prodej těmto spotřebitelům (zábavní pyrotechnika kategorií 2 a 3 ve smyslu směrnice 2007/23), která obsahuje více než 1 kg PTS?<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Moje analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Předkládající soud se první předběžnou otázkou táže Soudního dvora, zda jsou porušení, za která jsou stíháni obžalovaní v původním řízení, závažnými porušeními ve smyslu článku 45 směrnice 2013/29.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V tomto ohledu, jak na jednání zdůraznilo více zúčastněných, ke skutkům, pro které jsou v původním řízení stíháni obžalovaní, došlo v období mezi 22. listopadem 2010 a 27. lednem 2013, a tudíž předcházejí přijetí směrnice 2013/29 a jejímu vstupu v platnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V tomto ohledu připomínám, že směrnice 2013/29 byla přijata dne <DATE ISO="20130612">12. června 2013</DATE>, vstoupila v platnost, jak je uvedeno v jejím článku 49, v den následující po jejím vyhlášení v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT> a že podle článku 48 směrnice 2013/29 byla směrnice 2007/23 zrušena s účinkem od <DATE ISO="20150701">1. července 2015</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Mimoto v článku 20 směrnice 2007/23 se na rozdíl od článku 45 směrnice 2013/29 neuvádí, že členské státy mohou stanovit trestněprávní sankce za závažná porušení, ale pouze že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle této směrnice a tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Za těchto okolností mám za to, že není na místě vykládat pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>závažná porušení<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, který je uveden pouze ve směrnici 2013/29, neboť tato směrnice se na spor v původním řízení <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> nepoužije.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Navíc, i pokud by bylo tvrzeno, že článek 45 směrnice 2013/29 je výhodnější právní úpravou, jež má být použita zpětně, neboť na rozdíl od článku 20 směrnice 2007/23 umožňuje členským státům, aby stanovily trestní sankce pouze v případě závažných porušení, mám za to, že tuto argumentaci nelze následovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Předně je třeba zdůraznit, že z obou těchto ustanovení vyplývá nejen to, že členské státy mají povinnost stanovit sankce, které se použijí v případě porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých podle směrnic 2007/23 a 2013/29, ale rovněž i to, že tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Stran účinné, přiměřené a odrazující povahy sankcí, které členské státy musí stanovit podle unijního práva, viz Hagueneau-Moizard, C., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Sanction nationale du droit communautaire: Sanctions effectives, proportionnées et dissuasive<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, <HT TYPE="ITALIC">L’exécution du droit de l’Union, entre mécanismes communautaires et droits nationaux</HT>, Bruylant, Brusel, 2009, s. 205 až 223.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Tato povinnost členských států vyplývá ze zvláštního způsobu, který souvisí s prováděním a výkonem unijního práva. Za obě posledně uváděné činnosti totiž z velké části odpovídají členské státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V tomto ohledu viz prohlášení č. 43 připojené k závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>provádění unijního práva ve správní oblasti je v zásadě součástí odpovědnosti členských států v souladu s jejich ústavními předpisy<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="340" PAGE.FIRST="140" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, C 340, s. 140</REF.DOC.OJ>). Jak zdůraznil Jean-Paul Jacqué, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>[p]rovádění [unijního] práva členskými státy má zásadní význam. [Unie] totiž nemá pravomoci, jež jsou zapotřebí k přímému provádění [unijního] práva v rámci členských států<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> (Jacqué, J.-P., <HT TYPE="ITALIC">Droit institutionnel de l’Union européenne</HT>, 5. vydání, Dalloz, Paříž, 2009, s. 601).</P></NOTE> a s cílem zajistit účinnost právní úpravy týkající se pyrotechnických výrobků ji musí doprovázet režim sankcí, jehož stanovení přísluší členským státům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Catherine Hagueneau-Moizard uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>[s]kutečný účinek práva [Unie] závisí od jeho uplatňování ze strany států<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> (Hagueneau-Moizard, C., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>Sanction nationale du droit communautaire: Sanctions effectives, proportionnées et dissuasives<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, <HT TYPE="ITALIC">L’exécution du droit de l’Union, entre mécanismes communautaires et droits nationaux</HT>, Bruylant, Brusel, 2009, s. 205 až 223, a zejména s. 207). Tuto povinnost, která leží na členských státech, navíc posiluje zásada loajální spolupráce, neboť tato zásada vyžaduje, aby členské státy přijaly veškerá opatření k zajištění působnosti a účinnosti unijního práva [viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19890921">21. září 1989</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Řecko</NAME.CASE>, (<NO.CASE>68/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1989:339">EU:C:1989:339</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>V důsledku toho jsou taková ustanovení, jako jsou ustanovení článku 20 směrnice 2007/23 či článku 45 směrnice 2013/29, klasickými ustanoveními unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Jako příklad viz článek 15 směrnice Rady 2000/43/ES ze dne <DATE ISO="20000629">29. června 2000</DATE>, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 180, s. 22</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, jelikož jsou pouhým odrazem svébytné povahy provádění a výkonu unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Ustanovení směrnice, které stanoví, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující tudíž Catherine Hagueneau-Moizard považuje za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>standardní ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> (Hagueneau-Moizard, C., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>Sanction nationale du droit communautaire: Sanctions effectives, proportionnées et dissuasives<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, <HT TYPE="ITALIC">L’exécution du droit de l’Union, entre mécanismes communautaires et droits nationaux</HT>, Bruylant, Brusel, 2009, s. 205 až 223, a zejména s. 210).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Výklad těchto ustanovení, jak jej navrhují obžalovaní v původním řízení, přitom usiluje o to, aby jim byl přiznán význam, který nemají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Je totiž třeba konstatovat, že tato ustanovení nevymezují trestnost činu ani použitelné sankce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Na tomto místě je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>sankce<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> chápán velmi široce v tom smyslu, že zahrnuje sankce jakékoli povahy.</P></NOTE>, ale pouze uvádějí, že členské státy mají povinnost tyto sankce stanovit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že směrnice 2007/23 je založena na článku 95 Smlouvy o ES (nyní na článku 114 SFEU) a směrnice 2013/29 na článku 114 SFEU, a nikoli na článku 83 SFEU. Proto na rozdíl od textů, jejichž základem je toto posledně uvedené ustanovení, směrnice 2007/23 a 2013/29 stanovují pravidla, jejichž cílem je zajistit volný pohyb pyrotechnických výrobků na vnitřním trhu, a nikoli pravidla, jejichž cílem je stanovit minimální pravidla pro trestní sankce za určité skutky nebo chování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz mimo jiné směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/57/EU ze dne <DATE ISO="20140416">16. dubna 2014</DATE> o trestních sankcích za zneužívání trhu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="173" PAGE.FIRST="179" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 173, s. 179</REF.DOC.OJ>), v jejímž čl. 1 odst. 1 se stanoví: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>Tato směrnice stanoví minimální pravidla pro trestní sankce za obchodování zasvěcené osoby, nedovolené zpřístupnění vnitřní informace a manipulaci s trhem, aby tak zajistila integritu finančních trhů v Unii a posílila ochranu investorů a jejich důvěru v tyto trhy.<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Dále vzhledem k tomu, že článek 20 směrnice 2007/23 neupřesňuje povahu sankcí, jež mohou členské státy přijímat, znění tohoto ustanovení je nepochybně opravňuje k tomu, aby stanovily povahu sankcí, a tudíž i k tomu, aby pro případ porušení vnitrostátních ustanovení přijatých v souladu se směrnicí 2007/23 uložily trestní sankce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080710">10. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Feryn</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑54/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:397">EU:C:2008:397</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Konečně mám za to, že tento výklad není zpochybněn ani změnou znění, kterou provedl normotvůrce při vypracovávání znění článku 45 směrnice 2013/29, neboť toto znění nemůže mít za následek omezení prostoru pro uvážení členských států, pokud jde o povahu sankcí přijatých podle článku 20 směrnice 2007/23<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto ohledu je třeba uvést, že výslovné uznání možnosti členských států přijmout trestní sankce za závažná porušení byla nejprve stanovena v článku 41 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne <DATE ISO="20080709">9. července 2008</DATE>, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 339/93 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="218" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="2008">Úř. věst. 2008, L 218, s. 30</REF.DOC.OJ>), a že od uvedeného okamžiku obsahuje celá řada směrnic tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>Nového přístupu k technické harmonizaci a normalizaci<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ustanovení, jejichž znění je obdobné znění článku 45 směrnice 2013/29, tj. zejména článek 42 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU ze dne <DATE ISO="20140226">26. února 2014</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání vah s neautomatickou činností na trh (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="096" PAGE.FIRST="107" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 96, s. 107</REF.DOC.OJ>), článek 46 směrnice 2014/53/EU Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20140416">16. dubna 2014</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání rádiových zařízení na trh a zrušení směrnice 1999/5/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="153" PAGE.FIRST="62" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 153, s. 62</REF.DOC.OJ>), nebo článek 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/68/EU ze dne <DATE ISO="20140515">15. května 2014</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání tlakových zařízení na trh (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="189" PAGE.FIRST="164" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 189, s. 164</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Na druhé straně je třeba připomenout, že okolnost, že vnitrostátní soud formuloval předběžnou otázku po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl veškeré prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal, či nikoli. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky práva Unie, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Essent Energie Productie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑91/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:312">EU:C:2014:312</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že jelikož ke skutkům, za něž jsou obžalovaní v původním řízení stíháni, došlo v období mezi 22. listopadem 2010 a 27. lednem 2013, vztahuje se na ně <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> směrnice 2007/23. Mám tudíž za to, že k poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba přeformulovat předběžnou otázku, aby mohlo být určeno, zda článek 20 této směrnice umožňuje členským státům ukládat trestní sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Odpověď na tuto otázku, jak jsem již zdůraznil v bodě 37 tohoto stanoviska, je přitom bezpochyby kladná. Je nicméně na předkládajícím soudu, aby ověřil, že stanovené sankce jsou účinné, přiměřené a odrazující.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Zadruhé z druhé předběžné otázky vyplývá, že předkládající soud nevylučuje, že se na belgický duální systém povolení pro skladování pyrotechnických výrobků za účelem jejich prodeje vztahuje směrnice o službách. Mimoto dvě porušení, jichž se týká první předběžná otázka, jsou porušeními povolení, jež byla vydána podle tohoto duálního systému povolení. Je tudíž třeba určit, zda členské státy mohou stanovit trestní sankce za porušení vnitrostátních právních předpisů, které upravují přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Odpověď na tuto otázku je přitom vzhledem k tomu, že v čl. 1 odst. 5 směrnice o službách se stanoví, že touto směrnicí nejsou dotčeny trestněprávní předpisy členských států, pokud tyto předpisy nemají za následek obcházení pravidel stanovených v této směrnice, kladná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny tyto úvahy mám za to, že na první předběžnou otázku je třeba odpovědět tak, že ustanovení článku 20 směrnice 2007/23 a čl. 1 odst. 5 směrnice o službách musí být vykládána v tom smyslu – aniž je nutné určit, zda jsou dotčená porušení závažnými porušení – že členské státy mohou stanovit trestněprávní sankce, jsou-li, pokud jde o směrnici 2007/23, účinné, přiměřené a odrazující, a pokud jde o směrnici o službách, nemají-li vnitrostátní ustanovení za následek obcházení pravidel stanovených v této směrnici, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Předkládající soud se svou druhou předběžnou otázku táže Soudního dvora, zda zásada volného pohybu pyrotechnických výrobků, která je stanovena v čl. 6 odst. 1 směrnice 2007/23, případně ve spojení s článkem 10 směrnice o službách, brání vnitrostátní právní úpravě, která místa pro skladování pyrotechnických výrobků, jež jsou v souladu se směrnicí 2007/23, podrobuje v souvislosti s maloobchodem dvojímu požadavku, jímž je na jedné straně povolení vydané podle právních předpisů o výrobě, skladování, držení, prodeji, přepravě a používání výbušnin, a na straně druhé nutnost povolení vydaného podle právních předpisů o environmentálních povoleních pro rušivá zařízení, ačkoli oba povolovací režimy mají v podstatě týž cíl, a sice předcházení bezpečnostním rizikům, a jeden z těchto povolovacích režimů stanoví nízký maximální limit pro skladování zábavní pyrotechniky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V tomto ohledu mám za to, že přestože předkládající soud odkazuje na směrnici 2007/23 i na směrnici o službách, dotčená vnitrostátní právní úprava nespadá do oblasti působnosti prvně uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Směrnice 2007/23 totiž upravuje jak zacházení s pyrotechnickými výrobky před jejich uvedením na trh, tak i jejich uvedení na trh. Tato směrnice naproti tomu upravuje skladování pouze v rozsahu, v němž má přímý dopad na vlastnosti a bezpečnost těchto výrobků. Jak vyplývá mimo jiné z bodu 4 odůvodnění směrnice 2007/23<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Bod 7 odůvodnění směrnice 2013/29 je ještě jednoznačnější, neboť uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>[b]ezpečnost během skladování se řídí směrnicí […] 96/82 […], která stanoví bezpečnostní požadavky na zařízení, ve kterých se nacházejí výbušné látky včetně pyrotechnických látek<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>.</P></NOTE> a z čl. 14 odst. 1 a 2 této směrnice, její normativní znění se vztahuje na skladování pouze v tom směru, že podmínky skladování nesmí ohrozit soulad pyrotechnického výrobku se základními bezpečnostními požadavky stanovenými v uvedené směrnici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Vnitrostátní právní předpisy se přitom vztahují na skladování pyrotechnických výrobků, jež jsou v souladu s požadavky směrnice 2007/23 a jsou určeny k maloobchodnímu prodeji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Je rovněž pravda, že se systém duálního povolení, který je uveden v bodě 23 tohoto stanoviska, formálně vztahuje na skladování pyrotechnických výrobků, a nikoli na přístup k činnosti maloobchodního prodeje těchto výrobků nebo její výkon, která je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>službou<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> pro účely použití směrnice o službách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180130">30. ledna 2018</DATE>, <NAME.CASE>X a Visser</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑360/15 et C‑31/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:44">EU:C:2018:44</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, skladování pyrotechnických výrobků určených k prodeji je nezbytným předpokladem této maloobchodní činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vskutku vyplývá, že dotčená ustanovení ARS se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>maloobchodníků<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, a tudíž i skladování za účelem prodeje. Požadavek povolení množství pyrotechnických výrobků, které lze skladovat v rámci maloobchodní činnosti má dále bez pochyby dopad jak na přístup k této činnosti, tak na její výkon. Není-li povolení vydáno nebo je-li vydáno na velmi nízké množství, může to tedy fakticky vést k omezení přístupu k této činnosti nebo k jejímu výkonu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Mám tudíž za to, že na druhou předběžnou otázku je třeba odpovědět ve světle směrnice o službách, a zejména jejího článku 10<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>V tomto ohledu platí, že jelikož dotčená vnitrostátní právní úprava vyžaduje pro skladování povolení, vztahuje se na ni toto ustanovení a není požadavkem, který je uveden v bodě 9 odůvodnění směrnice o službách [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180130">30. ledna 2018</DATE>, <NAME.CASE>X a Visser</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑360/15 a C‑31/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:44">EU:C:2018:44</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0113">113</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)]. Mimoto, i kdyby bylo tvrzeno, že se všechny prvky věci v původním řízení nacházejí pouze uvnitř jediného členského státu, Soudní dvůr konstatoval, že takovou okolností není zpochybněna použitelnost kapitoly III směrnice o službách [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180130">30. ledna 2018</DATE>, <NAME.CASE>X a Visser</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑360/15 a C‑31/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:44">EU:C:2018:44</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0110">110</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Rovněž podotýkám, že rozsah otázky položené předkládajícím soudem je v konečném důsledku omezen, neboť předkládající soud se táže na slučitelnost belgického systému duálního povolení s unijním právem, a nikoli na slučitelnost regionálního a federálního systému s unijním právem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V tomto ohledu spočívá argumentace obžalovaných v původním řízení, podle níž sledují oba povolovací režimy týž cíl, na nesprávném předpokladu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Z vysvětlení, jež na jednání poskytla belgická vláda, totiž vyplývá, že pokud jde o obžalované v původním řízení, je pro skladování pyrotechnických výrobků za účelem jejich prodeje vyžadováno získání dvou povolení. Zaprvé přísluší místním orgánům odpovědným za životní prostředí, aby vydaly environmentální povolení, kterým se povoluje skladování určitého množství pyrotechnických výrobků, jež obsahují určité množství PTS. Zadruhé přísluší federálním orgánům, které odpovídají za bezpečnost a zdraví obyvatelstva, aby vydaly povolení pro skladování určitého množství pyrotechnických výrobků, jež obsahují určité množství PTS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Tyto povolovací režimy tudíž na rozdíl od toho, co tvrdí obžalovaní v původním řízení, nutně sledují odlišné cíle a získání každého z povolení podléhá odlišným kritériím. V tomto ohledu, ačkoli je pravda, že se povolená množství podle těchto povolení mohou lišit, nejsou tyto režimy rozporné, neboť dodržení povolení, které stanoví nižší množství, nevyhnutelně znamená dodržení druhého povolení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pokud jde o slučitelnost dotčeného systému duálních povolení s článkem 10 směrnice o službách, podle prvního odstavce tohoto článku se vyžaduje, aby povolovací režimy byly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>založeny na kritériích, která vylučují, aby příslušné orgány vykonávaly svoji diskreční pravomoc svévolným způsobem<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, zatímco jeho druhý odstavec stanovuje náležitosti těchto kritérií.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Mám za to, že belgický systém tato kritéria splňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Zaprvé mám za to, že s ohledem na informace, které má Soudní dvůr k dispozici, jsou totiž tato kritéria, na nichž spočívá belgický systém, opodstatněna naléhavým důvodem obecného zájmu, a sice ochranou veřejné bezpečnosti a životního prostředí, a vzhledem k tomu, že jsou federální a regionální právní předpisy zveřejňovány, jsou tato kritéria zveřejněna předem, jsou transparentní a přístupná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Zadruhé mám za to, že tato kritéria jsou jasná a jednoznačná. V tomto ohledu, jak jsem již zdůraznil, tyto dva systémy povolení nepředstavují duplicitu a mají chránit odlišné veřejné zájmy, a tudíž nelze tvrdit, že toto posouzení je zpochybněno z důvodu zásahu federálních a regionálních orgánů. Mimoto povinnost mít zároveň jak federální, tak regionální povolení, nemůže být sama o sobě důvodem neslučitelnosti se směrnicí o službách, neboť unijní normotvůrce v čl. 10 odst. 7 této směrnice výslovně uvedl, že tento článek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>nezpochybňuje rozdělení pravomocí orgánů členských států, které povolení udělují, na místní nebo regionální úrovni<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Zatřetí informace, které má Soudní dvůr k dispozici, mi neumožňují posoudit nediskriminační, přiměřenou a objektivní povahu těchto kritérií, a je proto na předkládajícím soudu, aby ji ověřil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny tyto úvahy mám za to, že belgický systém duálního povolení pro skladování pyrotechnických výrobků není neslučitelný s článkem 10 směrnice o službách, pokud jsou kritéria upravující výkon diskreční pravomoci příslušných orgánů nediskriminační, přiměřená a objektivní, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Předkládající soud se svou třetí předběžnou otázkou táže Soudního dvora, zda zásada volného pohybu pyrotechnických výrobků, která vyplývá ze směrnic 2007/23 a 2013/29, případně ve spojení s články 34, 35 a 36 SFEU, a ve spojení se zásadou proporcionality brání vnitrostátní právní úpravě zakazující držení nebo používání zábavní pyrotechniky spotřebiteli a její prodej těmto spotřebitelům, která obsahuje více než jeden kilogram PTS.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zaprvé v řízení před Soudním dvorem bylo tvrzeno, že belgická právní úprava je technickým předpisem ve smyslu směrnice 98/34/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne <DATE ISO="19980622">22. června 1998</DATE> o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="204" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 204, s. 37</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/20, s. 337), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne <DATE ISO="19980720">20. července 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="217" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 217, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/21, s. 8) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>směrnice 98/34<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>).</P></NOTE> a z důvodu jejího neoznámení Evropské komisi nelze tuto právní úpravu použít<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071108">8. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>Schwibbert</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑20/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:652">EU:C:2007:652</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ivansson a další</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑307/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2058">EU:C:2014:2058</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Belgická vláda na jednání tvrdila, že jelikož je vnitrostátní právní úprava opatřením, které je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>nezbytné pro ochranu osob, zejména pracovníků, při používání výrobků<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, jehož se týká článek 1 směrnice 98/34, posledně uvedená směrnice se nepoužije.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Tento argument mě nepřesvědčil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Totiž, i když je zřejmé, jak dále uvedu, že cílem belgické právní úpravy je chránit veřejnou bezpečnost a bezpečnost osob, tato právní úprava se nevztahuje na používání výrobků, ale na jejich prodej.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Belgická vláda rovněž tvrdila, že jelikož dřívější právní úprava podmiňovala prodej pyrotechnických výrobků tím, aby měl kupující povolení, obsahuje-li dotčený výrobek 500 g PTS, právní úprava dotčená v projednávané věci je zmírněním dřívějšího opatření, jehož oznámení není povinné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Soudní dvůr konstatoval, že změny provedené do návrhu technického předpisu, který již byl v souladu s čl. 8 odst. 1 prvním pododstavcem směrnice 98/34 oznámen Komisi, jež znamenají oproti návrhu, který byl oznámen, pouze zmírnění podmínek používání dotyčného výrobku, a jež v důsledku toho omezují případný dopad technického předpisu na obchodní vztahy, nejsou zásadními změnami návrhu, a nepodléhají tudíž povinnosti předběžného oznamování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100415">15. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Sandström</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑433/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:184">EU:C:2010:184</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V této souvislosti však v projednávané věci nelze na základě informací předložených Soudnímu dvoru s jistotou určit, zda dřívější přísnější právní úprava byla podle směrnice 98/34 oznámena Komisi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek mám za to, že je na předkládajícím soudu, aby určil, zda tomu tak bylo, a zda v důsledku toho belgická vláda nemusela oznamovat novou právní úpravu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Mám každopádně za to, že belgická právní úprava není technickým předpisem ve smyslu čl. 1 bodu 11 směrnice 98/34.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>technický předpis<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> čtyři kategorie opatření, a sice zaprvé <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>technickou specifikaci<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ve smyslu čl. 1 bodu 3 směrnice 98/34, zadruhé <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>jiný požadavek<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>, jak je definován v čl. 1 bodu 4 této směrnice, zatřetí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>předpis pro služby<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> uvedený v čl. 1 bodě 5 uvedené směrnice a začtvrté <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>právní a správní předpisy členských států zakazující výrobu, dovoz, prodej nebo používání určitého výrobku nebo zakazující poskytování nebo využívání určité služby nebo usazení poskytovatele služeb<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> ve smyslu čl. 1 bodu 11 téže směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170201">1. února 2017</DATE>, <NAME.CASE>Município de Palmela</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑144/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:76">EU:C:2017:76</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V tomto ohledu mám zaprvé za to, že dotčená právní úprava nespadá do kategorie předpisů pro služby, jelikož se netýká služeb informační společnosti ve smyslu čl. 1 bodu 2 této směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Zadruhé pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>technická specifikace<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> označuje specifikaci obsaženou v dokumentu, který stanoví požadované charakteristiky výrobků, jako jsou obchodní název, balení, opatřování štítkem a postupy posuzování shody. V případě tohoto pojmu měl Soudní dvůr za to, že předpokládá, že se vnitrostátní opatření vztahuje nezbytně na výrobek a jeho obal jako takové, a stanoví tudíž jednu z požadovaných charakteristik výrobku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ivansson a další</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑307/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2058">EU:C:2014:2058</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Belgická právní úprava se však nevztahuje na výrobek nebo jeho obal jako takové, neboť tato právní úprava nestanovuje některou z požadovaných charakteristik výrobků, jak na jednání tvrdila Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Zatřetí Soudní dvůr již konstatoval, že aby mohla dotčená vnitrostátní opatření kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>jiné požadavky<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>, musí představovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>podmínky<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, které mohou významně ovlivnit složení či povahu nebo uvedení na trh dotčeného výrobku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161027">27. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>James Elliott Construction</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑613/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:821">EU:C:2016:821</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že dotčená právní úprava podmiňuje prodej pyrotechnických výrobků s obsahem PTS vyšším než jeden kilogram povolením, není požadavkem kladeným na výrobek jako takový, ale požadavkem, který je uložen hospodářským subjektům, takže jej nelze kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>jiný požadavek<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu směrnice 98/34<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050421">21. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Lindberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑267/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:246">EU:C:2005:246</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161013">13. října 2016</DATE> <NAME.CASE>M. a S.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:771">EU:C:2016:771</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Začtvrté, pokud jde o kategorii uvedenou v čl. 1 bodě 11 směrnice 98/34, a sice zákaz výroby, dovozu, prodeje nebo používání určitého výrobku, z judikatury vyplývá, že tato kategorie technických předpisů předpokládá, že dotčená vnitrostátní ustanovení mají dosah, který jde jasně nad rámec omezení určitých možných způsobů používání dotčeného výrobku, a tudíž se neomezují na pouhé omezení používání tohoto výrobku. Tato kategorie se vztahuje konkrétně na vnitrostátní opatření, která neumožňují žádné používání dotčeného výrobku, s výjimkou čistě okrajového, které je možno od dotčeného výrobku důvodně očekávat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050421">21. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Lindberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑267/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:246">EU:C:2005:246</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Fortuna a další</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑213/11, C‑214/11 a C‑217/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:495">EU:C:2012:495</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Je však třeba konstatovat, že dotčená vnitrostátní právní úprava nezakazuje prodej pyrotechnických výrobků, které obsahují více než jeden kilogram PTS, ale prodej podmiňuje povolením, které musí mít kupující. Takové výrobky tudíž mohou být prodávány jak spotřebitelům, kteří takové povolení mají, tak profesionálním uživatelům, takže mám za to, že tato právní úprava umožňuje prodej v rozsahu, jenž není čistě okrajový.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Dále za účelem odpovědi na otázky předkládajícího soudu je třeba určit, zda zásada volného pohybu pyrotechnických výrobků, která vyplývá ze směrnic 2007/23 a 2013/29, případně ve spojení s články 34, 35 a 36 SFEU, a ve spojení se zásadou proporcionality brání vnitrostátní právní úpravě zakazující držení nebo používání zábavní pyrotechniky spotřebiteli a její prodej těmto spotřebitelům, která obsahuje více než jeden kilogram PTS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že A. van der Schoot je stíhán mimo jiné za prodej zábavní a signalizační pyrotechniky o objemu větším než jeden kilogram PTS, jež v ní byla obsažena, osobě, která neměla nezbytné povolení za tímto účelem, dále že se <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> vzhledem k tomu, že k porušení, za které je obžalovaná osoba stíhána, došlo dne <DATE ISO="20121223">23. prosince 2012</DATE>, použije se směrnice 2007/23 a podle předkládacího rozhodnutí je dotčená zábavní pyrotechnika, která byla dodána na trh, pyrotechnikou kategorií 2 a 3 ve smyslu směrnice 2007/23.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Zadruhé vzhledem k tomu, že směrnicí 2007/23 byla provedena úplná harmonizace jak hmotněprávních, tak procesních podmínek, které musí splňovat pyrotechnické výrobky za účelem jejich uvedení na trh, a že čl. 6 odst. 1 této směrnice zaručuje nejen první uvedení na trh ale i volný pohyb pyrotechnických výrobků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Mám za to, že uvedené vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161027">27. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑220/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:815">EU:C:2016:815</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a zejména z výkladu působnosti čl. 2 bodu 2 a článku 6 směrnice 2007/23. Rovněž zdůrazňuji, že Soudní dvůr za tímto účelem zamítl argumentaci Německa, podle níž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>členské státy mají pravomoc upravit všechny pozdější etapy distribuce [pyrotechnických výrobků] až do maloobchodního prodeje konečnému spotřebiteli<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>.</P></NOTE>, je třeba belgické opatření, jež se týká těchto výrobků posuzovat s ohledem na uvedenou směrnici, a nikoli s ohledem na primární právo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140910">10. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Vilniaus energija</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑423/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2186">EU:C:2014:2186</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Zatřetí není pochyb o tom, že dotčená právní úprava ze své podstaty omezuje ve smyslu článku 6 směrnice 2007/23 držení a používání zábavní pyrotechniky s obsahem vyšším než jeden kilogram PTS fyzickými osobami nebo prodej takové pyrotechniky uvedeným osobám. Mám nicméně za to, že tato právní úprava, jak tvrdí belgická vláda, má za cíl chránit základní zájmy, jež jsou uvedeny ve druhém odstavci tohoto ustanovení, a zejména veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo ochranu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>V unijním právu je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>ochrana veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> používán jen zřídka. Mimoto tento pojem, jak zdůraznil unijní normotvůrce v bodě 41 odůvodnění směrnice o službách, když uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>pojem veřejné bezpečnosti zahrnuje otázky ochrany obyvatelstva<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, není jasně odlišen od pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>veřejná bezpečnost<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Pokud jde o způsobilost právní úpravy chránit veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost a zabezpečení, mám za to, že dotčené opatření je vhodné k zajištění splnění těchto cílů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Mám za to, že je třeba ověřit, zda je vnitrostátní opatření vhodné k zajištění splnění sledovaného cíle a zda nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, a to i když požadavek proporcionality není <HT TYPE="ITALIC">stricto sensu</HT> uveden v článku 6 směrnice 2007/23. Totiž vzhledem k tomu, že zásada proporcionality prolíná jakožto obecná právní zásada veškerým unijním právem a že opatření členských států, která omezují svobody pohybu, jež jsou chráněny Smlouvou, podléhají přezkumu z hlediska zásady proporcionality, mám za to, že se takový přezkum musí vztahovat na opatření, jež jsou přijata podle čl. 6 odst. 2 směrnice 2007/23, neboť tato opatření jsou přijímána jakožto výjimka.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 4 SEU a článku 72 SFEU členské státy nesou i nadále odpovědnost za udržování veřejného pořádku na svém území. Členské státy tedy mohou určit opatření k udržování veřejného pořádku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>V tomto ohledu viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Josemans</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑137/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:433">EU:C:2010:433</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a poznámka pod čarou 61).</P></NOTE> nebo k ochraně veřejné bezpečnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Mám za to, že úvahy, které vyjádřil generální advokát Henri Mayras ve stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>van Duyn</NAME.CASE> (<NO.CASE>41/74</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:123">EU:C:1974:123</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 1358), a podle nichž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>členské státy mají, s výhradou určitých výjimek výslovně stanovených v určitých [unijních] ustanoveních […], výlučnou pravomoc přijímat opatření pro zajištění veřejné bezpečnosti na svém území rozhodovat o okolnostech, za nichž může být tato bezpečnost ohrožena<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, takže pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>veřejná bezpečnost<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>zůstává přinejmenším v současnosti pojmem vnitrostátním, což je v souladu se skutečným stavem věcí, neboť požadavky veřejné bezpečnosti se mezi jednotlivými státy liší v závislosti na času a místě<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>, zůstávají stále platné.</P></NOTE> v souladu se svými vnitrostátními potřebami a v závislosti na konkrétních okolnostech v daném čase a místě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Nicméně uplatnění výhrady veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo ochrany je výjimkou ze základní zásady volného pohybu, kterou je třeba vykládat striktně a jejíž dosah nemohou členské státy určovat jednostranně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060131">31. ledna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑503/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:74">EU:C:2006:74</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Prostor pro uvážení, který mají členské státy, musí být proto využíván v mezích stanovených unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19741204">4. prosince 1974</DATE>, <NAME.CASE>van Duyn</NAME.CASE> (<NO.CASE>41/74</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:133">EU:C:1974:133</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr již konstatoval, že aby se bylo možné dovolávat veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, musí existovat skutečná a dostatečně závažná hrozba, kterou je dotčen základní zájem společnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981029">29. října 1998</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑114/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:519">EU:C:1998:519</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>V projednávané věci není pochyb o tom, že podmínění prodeje pyrotechnických výrobků, které obsahují více než jeden kilogram PTS, fyzickým osobám nutností získání povolení má za cíl zabránit narušování veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že pyrotechnické výrobky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>jsou z podstaty věci nebezpečné<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Stanovisko generálního advokáta Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:534">EU:C:2016:534</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, totiž mohou kvůli svému složení, zejména v případě výrobků obsahujících více než jeden kilogram PTS, ohrožovat bezpečnost osob. Navíc tyto výrobky mohou kvůli své povaze a okolnostem, za nichž jsou použity, narušovat veřejný pořádek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Mimoto, jelikož ochrana veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a zabezpečení, jak vyplývá z bodu 84 tohoto stanoviska, úzce souvisí s okolnostmi v čase a místě, nelze odhlédnout od skutečnosti, že nebezpečnost pyrotechnických výrobků, jež obsahují více než jeden kilogram PTS, vyplývající z jejich podstaty, je ještě vyšší ve stávajícím kontextu hrozby terorismu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Za těchto okolností mám za to, že je opodstatněné, aby členské státy podmínily koupi výrobků, jejichž obsah překračuje určitou hranici PTS, ze strany široké veřejnosti povolením, neboť jednak nelze vyloučit, že tyto výrobky budou samy nebo ve spojení s jinými výrobky zneužity pro jiné než zábavné účely, a jednak může použití pyrotechnických výrobků s vysokým obsahem PTS ve stávajícím kontextu vyvolat samo o sobě reakci v podobě davové paniky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Dotčená vnitrostátní právní úprava je tedy vhodná k ochraně veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a zabezpečení, neboť umožňuje kontrolovat, a případně omezit množství PTS v držení jedné fyzické osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Pokud jde o nezbytnost dotčené právní úpravy, vzhledem k neúplnosti předkládacího rozhodnutí, skutečnosti, že je na předkládajícím soudu, aby určil, zda a případně v jakém rozsahu je vnitrostátní právní úprava přiměřená sledovanému cíli veřejného zájmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031023">23. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>Schönheit a Becker</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑4/02 a C‑5/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:583">EU:C:2003:583</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, avšak i k tomu, že mu Soudní dvůr může poskytnout vodítka, jež se opírají o spis<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100413">13. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bressol a další</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑73/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:181">EU:C:2010:181</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, se omezím pouze na poskytnutí rámce analýzy, na jejímž základě mu přísluší posoudit, zda právní úprava překračuje meze toho, co je nezbytné za účelem ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Zaprvé ze znění čl. 6 odst. 2 směrnice 2007/23 vyplývá, že svěřuje členským státům široký prostor pro uvážení, pokud jde o opatření, jichž se toto ustanovení týká.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Rozsah působnosti tohoto ustanovení je totiž velmi široký, neboť cíle, které členské státy mohou případně sledovat, jsou různé. Opatření mohou spočívat nejen v zákazu, ale i v omezení a mohou se vztahovat jak na držení, tak na používání a prodej určitých pyrotechnických výrobků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Mám za to, že tento výklad je podporován i tím, že bod 10 odůvodnění směrnice 2007/23 zakotvuje příčinnou souvislost mezi na jedné straně skutečností, že používání pyrotechnických výrobků, a zejména zábavní pyrotechniky, podléhá v jednotlivých členských státech značně rozdílným kulturním zvykům a tradicím, a na straně druhé potřebou umožnit členským státům, aby přijímaly vnitrostátní opatření k omezení používání nebo prodeje některých kategorií zábavní pyrotechniky široké veřejnosti z důvodu ochrany veřejného pořádku nebo bezpečnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Zadruhé vzhledem k tomu, že dotčená vnitrostátní právní úprava nezakotvuje žádný absolutní zákaz prodeje, ale podmiňuje tento prodej tím, že spotřebitel má mít předem vydané povolení, má tato úprava za cíl omezit prodej určitých výrobků spotřebiteli. Mimoto se toto omezující opatření nevztahuje na veškeré pyrotechnické výrobky, ale pouze na výrobky, které obsahují určitou gramáž nebezpečné slože, kterou je PTS.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Zatřetí mám za to, že ve stávajícím kontextu nejsou méně omezující opatření, jako je registrace po koupi výrobků, jež obsahují určitou hmotnost PTS, natolik účinná k tomu, aby ochránila dotčené základní zájmy. I když totiž takový požadavek umožňuje určit množství PTS, které spotřebitel nabyl, neumožňuje jeho omezení, a proto ani účinné potírání porušování základních zájmů, jichž se dovolává belgická vláda.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Vzhledem ke všem těmto úvahám mám za to, že belgická právní úprava jednak není technickým předpisem ve smyslu směrnice 98/34 a jednak sice omezuje volný pohyb zábavní pyrotechniky ve smyslu článku 6 směrnice 2007/23, avšak byla přijata z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a zabezpečení a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k ochraně těchto zájmů, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen (soud prvního stupně v Antverpách, Belgie) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>1)</NO.P><TXT>Ustanovení článku 20 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/23/ES ze dne <DATE ISO="20070523">23. května 2007</DATE> o uvádění pyrotechnických výrobků na trh a čl. 1 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o službách na vnitřním trhu musí být vykládána v tom smyslu, že členské státy mohou stanovit trestní sankce, jsou-li účinné, přiměřené a odrazující a nemají-li vnitrostátní ustanovení za následek obcházení pravidel stanovených v posledně uvedené směrnici, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Systém duálního povolení pro skladování pyrotechnických výrobků dotčený v původním řízení není neslučitelný s článkem 10 směrnice 2006/123, pokud jsou kritéria upravující výkon diskreční pravomoci příslušných orgánů nediskriminační, přiměřená a objektivní, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Právní úprava, která podmiňuje prodej pyrotechnických výrobků, jež obsahují více než jeden kilogram pyrotechnické slože, povolením, které musí mít kupující, není technickým předpisem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne <DATE ISO="19980622">22. června 1998</DATE> o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne <DATE ISO="19980720">20. července 1998</DATE>. Tato právní úprava sice omezuje volný pohyb zábavní pyrotechniky ve smyslu článku 6 směrnice 2007/23, avšak má za cíl chránit veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost a zabezpečení a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k ochraně těchto zájmů, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>