<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑378/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0378</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:950">EU:C:2016:950</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>jakeskrcjeROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20161214">14. 12. 2016</DATE> – VĚC C‑378/15</P><P>MERCEDES BENZ ITALIA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20161214">14. prosince 2016</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>* Jednací jazyk: italština</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daně</KEYWORD><KEYWORD>Daň z přidané hodnoty</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 77/388/EHS</KEYWORD><KEYWORD>Článek 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d)</KEYWORD><KEYWORD>Působnost</KEYWORD><KEYWORD>Použití odpočitatelného podílu daně z přidané hodnoty, které podléhá pořízení veškerého zboží a služeb používaných osobou povinnou k dani</KEYWORD><KEYWORD>Příležitostná plnění</KEYWORD><KEYWORD>Použití obratu jako indicie</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑378/15,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Commissione tributaria regionale di Roma (regionální daňový soud v Římě, Itálie) ze dne <DATE ISO="20150506">6. května 2015</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Mercedes Benz Italia SpA</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Agenzia delle Entrate Direzione Provinciale Roma 3,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),</P><P>ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, M. Vilaras, J. Malenovský (zpravodaj), M. Safjan a D. Šváby, soudci,</P><P>generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: I. Illéssy, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20160414">14. dubna 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Mercedes Benz Italia SpA P. Centorem, avvocato,</P></ITEM><ITEM><P>za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s E. De Bonisem, G. De Bellisem a M. Capolupem, avvocato dello Stato,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a D. Recchia, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20160629">29. června 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 17 odst. 5 a článku 19 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 23), ve znění platném v rozhodné době (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>šestá směrnice<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Mercedes Benz Italia SpA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Mercedes Benz<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) a Agenzia delle Entrate Direzione Provinciale Roma 3 (daňová správa – provinční ředitelství Řím 3, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>daňová správa<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) ve věci odpočtů daně z přidané hodnoty (DPH) provedených společností Mercedes Benz za zdaňovací období roku 2004.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Sedmnáctý bod odůvodnění šesté směrnice stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>vzhledem k tomu, že členské státy by měly být oprávněny, s určitými omezeními a za určitých podmínek, přijímat nebo zachovávat zvláštní opatření odchylující se od této směrnice, která mají za účel zjednodušit ukládání daně a zamezit daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem;</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 13 část B této směrnice uváděl:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, osvobodí členské země od daně […]:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>tyto operace:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>poskytnutí a sjednání úvěru a správa úvěru osobou, která jej poskytla,</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 2 a 5 uvedené směrnice stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="017.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdanitelných plnění, je osoba povinná k dani oprávněna odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>daň z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na zboží nebo služby, jež jí byly nebo mají být dodány jinou osobou povinnou k dani, která je v tuzemsku daňovým dlužníkem;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="017.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>V případě zboží a služeb, které osoba povinná k dani hodlá použít jak pro plnění, na která se vztahují odstavce 2 a 3 a u nichž je daň z přidané hodnoty odpočitatelná, tak i pro plnění, u nichž daň z přidané hodnoty odpočitatelná není, je odpočitatelný jen podíl daně z přidané hodnoty připadající na hodnotu prvního druhu plnění.</ALINEA><ALINEA>Tento podíl se stanoví v souladu s článkem 19 pro všechna plnění uskutečňovaná osobou povinnou k dani.</ALINEA><?PAGE NO="3"?><ALINEA><P>Členské státy nicméně mohou:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>oprávnit osobu povinnou k dani k tomu, aby si tento podíl stanovila pro každou oblast své činnosti, s podmínkou, že pro každou oblast vede oddělené účetnictví;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>zavázat osobu povinnou k dani, aby si tento podíl stanovila pro každou oblast své činnosti a vedla pak pro každou oblast oddělené účetnictví;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>oprávnit nebo zavázat osobu povinnou k dani, aby provedla odpočet daně buď pro veškeré zboží a služby, nebo pro některou část;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>oprávnit nebo zavázat osobu povinnou k dani, aby provedla odpočet daně podle pravidla stanoveného v prvním pododstavci, tj. z veškerého zboží a služeb použitých při všech plněních tam uvedených;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>stanovit, že pokud je daň z přidané hodnoty, jež není osobou povinnou k dani odpočitatelná, zanedbatelná, nepřihlédne se k ní.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 19 odst. 1 a 2 téže směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Výpočet odpočitatelného podílu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, zněl takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="019.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Podíl odpočitatelný podle čl. 17 odst. 5 prvního pododstavce je dán zlomkem, který má:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>v čitateli celkovou výši ročního obratu vztahujícího se k plněním, u nichž je daň z přidané hodnoty odpočitatelná […], bez daně z přidané hodnoty;</P></ITEM><ITEM><P>ve jmenovateli celkovou výši ročního obratu vztahujícího se k plněním zahrnutým do čitatele a plněním, u nichž není daň z přidané hodnoty odpočitatelná, bez daně z přidané hodnoty. […]</P></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Podíl se stanoví ročně a definuje se jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="019.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odchylně od odstavce 1 se z výpočtu odpočitatelného podílu vylučuje […] výše obratu vztahující se […] k příležitostným operacím s nemovitostmi a příležitostným finančním operacím […]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Šestá směrnice byla zrušena a nahrazena směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>), která vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Italské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 10 odst. 1 decreto del Presidente della Repubblica n. 633 – istituzione e disciplina dell’imposta sul valore aggiunto (nařízení prezidenta Italské republiky č. 633, kterým se zavádí a upravuje daň z přidané hodnoty) ze dne <DATE ISO="19721026">26. října 1972</DATE> (GURI č. 292, ze dne <DATE ISO="19721111">11. listopadu 1972</DATE>), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>NPR č. 633/72<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Od daně jsou osvobozeny:</P><P>Poskytování služeb týkajících se poskytnutí a sjednání úvěru, správy úvěru a finančních operací […].<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 19 odst. 5 NPR č. 633/72 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>V případě osob povinných k dani, které uskutečňují plnění, u nichž je daň odpočitatelná, a zároveň plnění osvobozená […], přiznává se nárok na odpočet daně pouze u části DPH připadající na částku vztahující se k prvním plněním a příslušná částka se vypočte s použitím odpočitatelného podílu podle článku 19‑a.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že metoda určení nároku na odpočet, stanovená v čl. 19 odst. 5 NPR č. 633/72, se použije na veškeré zboží a služby pořízené osobami povinnými k dani uskutečňujícími plnění zakládající nárok na odpočet a plnění osvobozená od daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 19-a NPR č. 633/72 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="019A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Odpočitatelný podíl podle čl. 19 odst. 5 se vypočte na základě poměru mezi částkou plnění, u nichž je daň odpočitatelná, uskutečněných v průběhu roku a stejnou částkou zvýšenou o plnění osvobozená od daně uskutečněná v průběhu stejného roku. Odpočitatelný podíl se zaokrouhluje na celé procento nahoru nebo dolů podle toho, zda číslo za desetinnou čárkou je, nebo není větší než pět desetin.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="019A.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pro účely výpočtu odpočitatelného podílu uvedeného v odstavci 1 se nepřihlíží k […] osvobozeným plněním vyjmenovaným v bodech 1) až 9) [článku 10 NPR č. 633/72], pokud nespadají do hlavní činnosti osoby povinné k dani nebo jsou příležitostná ve vztahu ke zdanitelným plněním, aniž je dotčena nemožnost odpočtu daně související se zbožím a službami použitými výhradně pro uskutečnění těchto posledně uvedených plnění.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 36 NPR č. 633/72 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="036.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Pokud jde o osoby povinné k dani, které vykonávají více činností, daň se uplatňuje celkově a kumulativně na všechny činnosti vztahující se k celkovému obratu, s výhradou ustanovení následujících odstavců.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="036.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Pokud osoba povinná k dani provozuje podnik nebo vykonává současně živnostenskou činnost nebo povolání, daň se uplatňuje odděleně na provoz podniku a na výkon živnostenské činnosti nebo povolání, v souladu s příslušnými použitelnými ustanoveními a odkazem na obrat.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="036.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Osoby povinné k dani, které provozují více podniků nebo vykonávají více činností v rámci téhož podniku nebo více živností či povolání, si mohou zvolit oddělené uplatňování daně týkající se některých z činností, které vykonávají, tím, že svou volbu sdělí daňovému orgánu ve svém daňovém přiznání za předcházející rok nebo ve svém oznámení o zahájení činnosti. V tomto případě se odpočet podle článku 19 přizná za podmínky, že je o činnosti vedeno odděleného účetnictví, avšak je bez ohledu na ustanovení předcházejícího odstavce vyloučen, pokud jde o daň týkající se neodpisovatelného majetku se smíšeným použitím. Volba vyvolává účinky, dokud není odvolána, a v každém případě alespoň po dobu tří let. […] Ustanovení tohoto odstavce se mimoto použijí na osoby povinné k dani […], které vykonávají činnosti osvobozené od daně ve smyslu čl. 10 odst. 1.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="036.004"><NO.PARAG>(4)</NO.PARAG><ALINEA>Daň se stanoví v každém případě odděleně, v souladu s příslušnými použitelnými ustanoveními a odkazem na celkový obrat každé z nich […].</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="036.005"><NO.PARAG>(5)</NO.PARAG><ALINEA>Ve všech případech, kdy se stanoví daň odděleně pro určitou činnost, je-li odpočet podle článku 19 snížený na základě odstavce 3 téhož článku nebo je uplatněn paušálně, je odpočet přiznán pro daň související se zbožím a službami se smíšeným použitím, a to v mezích podílu připadajícího na výkon samotné činnosti; přechody nebo převody služeb na činnost podléhající sníženému nebo paušálnímu odpočtu představují poskytování služeb ve smyslu článku 3 a považují se za uskutečněné na základě jejich obvyklé hodnoty ke dni jejich poskytnutí. […]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Společnost Mercedes Benz je odpovědná za strategické řízení marketingu značek skupiny Daimler-Chrysler v Itálii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Ve svém přiznání k DPH za zdaňovací období roku 2004 označila Mercedes Benz svou finanční činnost, a sice poskytování půjček svým dceřiným společnostem, jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>příležitostnou<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> ve vztahu ke svým zdanitelným činnostem, což ji vedlo k vyloučení úroků narostlých z těchto půjček z výpočtu jmenovatele zlomku sloužícího ke stanovení odpočitatelného podílu ve smyslu článku 19-a NPR č. 633/72.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Na základě daňové kontroly provedené v průběhu roku 2008 za zdaňovací období roku 2004 byla společnosti Mercedes Benz uložena rozhodnutím daňové správy povinnost doplatit DPH ve výši <FT TYPE="NUMBER">1755882</FT> eur z důvodu, že úroky získané z těchto půjček byly neoprávněně vyloučeny ze jmenovatele zlomku sloužícího ke stanovení odpočitatelného podílu, jelikož poskytování uvedených půjček bylo jednou z hlavních činností společnosti Mercedes Benz, neboť úroky narostlé z těchto půjček představovaly 71,64 % jejího celkového obratu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Mercedes Benz podala proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Commissione tributaria provinciale di Roma (provinční daňový soud v Římě, Itálie), který ji zamítl. Mercedes Benz poté podala odvolání proti tomuto rozsudku k předkládajícímu soudu, Commissione tributaria regionale di Roma (regionální daňový soud v Římě, Itálie).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>V tomto sporu společnost Mercedes Benz tvrdila, že právem vyloučila úroky narostlé z poskytnutých půjček ve jmenovateli zlomku sloužícího ke stanovení odpočitatelného podílu DPH, a zejména uvedla, že každopádně vnitrostátní zákonodárce nesprávně provedl články 168 a 173 až 175 směrnice 2006/112, když stanovil, že se odpočitatelný podíl uvedený v článku 19-a NPR č. 633/72 použije bez rozdílu na veškeré zboží či služby pořízené osobou povinnou k dani, aniž by se rozlišovalo podle toho, zda jsou toto zboží a tyto služby použity k plněním zakládajícím nárok na odpočet, k plněním nezakládajícím nárok na odpočet nebo k oběma druhům plnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Commissione tributaria regionale di Roma (Regionální daňový soud v Římě) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Brání pro účely nároku na odpočet daně výkladu článků 168 a 173 až 175 směrnice 2006/112 na základě zásad proporcionality, efektivity a neutrality, jak jsou stanoveny v unijním právu, italské právní předpisy (konkrétně čl. 19 odst. 5 a článek 19-a [NPR č. 633/72]) a praxe vnitrostátní daňové správy, které ukládají, že je třeba vycházet ze složení obratu hospodářského subjektu, a to i pro určení takzvaných příležitostných plnění, aniž by stanovily metodu výpočtu založenou na složení a skutečném určení nákupů, která by objektivně odrážela skutečný podíl vzniklých výdajů na každou z činností – zdanitelných a nezdanitelných – vykonávaných osobou povinnou k dani?<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Zaprvé, přestože předkládající soud formálně odkázal ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na články 168 a 173 až 175 směrnice 2006/112, je třeba poukázat na to, že ve zdaňovacím období dotčeném v původním řízení byl nárok na odpočet daně osob povinných k dani upraven hlavně články 17 a 19 šesté směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Zadruhé ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že vnitrostátní zákonodárce tím, že přijal čl. 19 odst. 5 a článek 19-a NPR č. 633/72, hodlal použít odchylnou metodu stanovenou v čl. 17 odst. 5 třetím pododstavci písm. d) šesté směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) a článek 19 šesté směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě a vnitrostátní praxi, jako jsou právní úprava a praxe dotčené v původním řízení, které osobě povinné k dani ukládají:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>uplatnit na veškeré zboží a služby, které pořídila, odpočitatelný podíl založený na obratu, aniž by stanovily metodu výpočtu založenou na povaze a skutečném určení každého z pořízených zboží a služeb, která by objektivně odrážela skutečný podíl vzniklých výdajů na každou ze zdanitelných a nezdanitelných činností; a</P></ITEM><ITEM><P>vycházet ze složení svého obratu za účelem určení plnění kvalifikovatelných jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>příležitostná<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Odpověď Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Bez dalšího je třeba připomenout, že podle čl. 17 odst. 2 šesté směrnice mají osoby povinné k dani možnost odpočíst daň, které podléhá pořízení nebo dodání zboží či služeb určených výlučně k uskutečňování zdanitelných plnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Pokud jde o zboží a služby určené zároveň pro potřeby plnění zakládajících nárok na odpočet a plnění, která takový nárok nezakládají, čl. 17 odst. 5 první pododstavec této směrnice stanoví, že odpočitatelný je jen podíl DPH připadající na hodnotu prvního druhu plnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 5 třetí pododstavec šesté směrnice nicméně členským státům umožňuje, aby si zvolily specifické metody určení nároku na odpočet, které mají odchylnou povahu, mezi něž patří metoda uvedená v písm. d) tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121108">8. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>BLC Baumarkt</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑511/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:689">EU:C:2012:689</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Podle čl. 17 odst. 5 třetího pododstavce písm. d) šesté směrnice může členský stát oprávnit nebo zavázat osobu povinnou k dani, aby provedla odpočet daně podle pravidla stanoveného v čl. 17 odst. 5 prvním pododstavci této směrnice, tj. z veškerého zboží a služeb použitých při všech plněních tam uvedených.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba zkoumat, zda čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) šesté směrnice, vykládaný ve svém kontextu, musí být vykládán v tom smyslu, že metoda výpočtu nároku na odpočet DPH, kterou stanoví, předpokládá použití odpočitatelného podílu založeného na obratu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba poukázat na to, že na rozdíl od ostatních odchylných metod výpočtu, které jsou uvedeny v čl. 17 odst. 5 třetím pododstavci šesté směrnice, metoda uvedená v jeho písmenu d) výslovně stanoví, že se tato metoda uplatní v souladu s pravidlem uvedeným v čl. 17 odst. 5 prvním pododstavci této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Jak přitom vyplývá z bodu 23 tohoto rozsudku, pravidlo uvedené v čl. 17 odst. 5 prvním pododstavci šesté směrnice neuvádí, jak má být část DPH, která je úměrná k částce připadající na plnění, která zakládají nárok na odpočet, konkrétně určena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Druhý pododstavec čl. 17 odst. 5 šesté směrnice, který bezprostředně následuje po prvním pododstavci a začíná výrazem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>[t]ento podíl<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, který tak odkazuje na odpočitatelný podíl uvedený v prvním pododstavci, ovšem uvádí, že uvedený podíl musí být určen v souladu s článkem 19 této směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Článek 19 odst. 1 šesté směrnice přitom stanoví, že odpočitatelný podíl stanovený v čl. 17 odst. 5 prvním pododstavci této směrnice musí být stanoven na základě zlomku, který má v čitateli obrat připadající na plnění, která zakládají nárok na odpočet, a ve jmenovateli obrat připadající na tato plnění a plnění, která nárok na odpočet nezakládají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Odkaz uvedený v čl. 17 odst. 5 třetím pododstavci písm. d) šesté směrnice je tak třeba vykládat v souladu s pravidlem uvedeným v prvním pododstavci tohoto odstavce tak, že předpokládá při provedení uvedeného ustanovení použití odpočitatelného podílu založeného na obratu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) šesté směrnice, vykládaný ve spojení s čl. 17 odst. 5 prvním a druhým pododstavcem, jakož i s čl. 19 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že metoda výpočtu nároku na odpočet DPH, kterou stanoví, předpokládá použití podílu založeného na obratu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba zkoumat, zda čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) šesté směrnice brání tomu, aby členský stát ukládal osobě povinné k dani uplatnit na veškeré zboží a služby, které pořídila, odpočitatelný podíl založený na obratu, a to bez ohledu na povahu a skutečné určení každého z těchto zboží a těchto služeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V této souvislosti ze samotného znění čl. 17 odst. 5 prvního pododstavce šesté směrnice vyplývá, že výpočet odpočitatelného podílu pro účely určení částky odpočitatelné DPH je v zásadě vyhrazen pouze pro zboží a služby, které osoba povinná k dani používá k uskutečňování jak hospodářských plnění zakládajících nárok na odpočet, tak hospodářských plnění nezakládajících nárok na odpočet (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120906">6. září 2012</DATE>, <NAME.CASE>Portugal Telecom</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑496/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:557">EU:C:2012:557</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160609">9. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Wolfgang und Dr. Wilfried Rey Grundstücksgemeinschaft</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑332/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:417">EU:C:2016:417</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Kromě toho je podle čl. 17 odst. 5 třetího pododstavce písm. d) šesté směrnice členským státům umožněno oprávnit nebo zavázat osobu povinnou k dani, aby provedla odpočet daně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>podle pravidla stanoveného v prvním pododstavci, tj. z veškerého zboží a služeb použitých při všech plněních tam uvedených<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že čl. 17 odst. 5 první pododstavec šesté směrnice, který je výslovně zmíněn v čl. 17 odst. 5 třetím pododstavci písm. d) této směrnice, odkazuje jak na plnění zakládající nárok na odpočet, tak na plnění, která tento nárok nezakládají, je třeba chápat výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>všech plnění tam uvedených<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> tak, že se týká obou druhů plnění zmíněných v čl. 17 odst. 5 prvním pododstavci uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Na rozdíl od prvního pododstavce čl. 17 odst. 5 šesté směrnice přitom třetí pododstavec písm. d) téhož čl. 17 odst. 5 nepoužívá výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>jak […] tak<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Při neexistenci takového upřesnění musí být čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) šesté směrnice chápán tak, že odkazuje na veškeré zboží a služby, které dotyčná osoba povinná k dani používá k uskutečnění jak plnění zakládajících nárok na odpočet, tak plnění, která tento nárok nezakládají, aniž je třeba, aby toto zboží a tyto služby sloužily k uskutečňování obou těchto druhů plnění zároveň.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Je totiž třeba připomenout, že pokud lze ustanovení unijního práva vykládat několika způsoby, je třeba přijmout takový výklad, který zajistí jeho užitečný účinek (viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000309">9. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>EKW a Wein &amp; Co</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑437/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:110">EU:C:2000:110</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Vykládat čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) šesté směrnice tak, že se použije jen ve vztahu ke zboží a službám používaným k uskutečnění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>jak<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> plnění zakládajících nárok na odpočet, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>tak<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> plnění, která tento nárok nezakládají, by přitom vedlo k tomu, že by se tomuto ustanovení přiznal stejný význam, jako je rozsah článku 17 odst. 5 prvního pododstavce této směrnice, od kterého se však toto ustanovení má odchylovat.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Předkládající soud má podle všeho pochybnosti ohledně slučitelnosti výkladu uvedeného v bodě 38 tohoto rozsudku se zásadami proporcionality odpočtů, efektivity nároku na odpočet daně a neutrality DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Aniž je však třeba zabývat se přesným dopadem těchto zásad na výklad čl. 17 odst. 5 třetího pododstavce šesté směrnice, je třeba konstatovat, že zohlednění těchto zásad, kterými se řídí systém DPH, avšak od kterých se zákonodárce může právoplatně odchýlit, každopádně nemůže odůvodnit výklad, který by uvedenou výjimku, výslovně zamýšlenou zákonodárcem, zbavil veškerého užitečného účinku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Závěry uvedené v bodě 38 tohoto rozsudku jsou nadto podpořeny jedním z cílů sledovaných šestou směrnicí, který je, jak vyplývá z jejího sedmnáctého bodu odůvodnění, umožnit zavedení relativně jednoduchých prováděcích pravidel (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120308">8. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑524/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:129">EU:C:2012:129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Při použití pravidla výpočtu stanoveného v čl. 17 odst. 5 třetím pododstavci písm. d) šesté směrnice totiž osoby povinné k dani nemají povinnost přiřadit zboží a služby, které pořizují, buď k plněním zakládajícím nárok na odpočet, nebo k plněním, která tento nárok nezakládají, nebo k oběma těmto druhům plnění, a tudíž vnitrostátní daňové správy nemusejí ověřovat, zda toto přiřazení bylo správně provedeno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Zatřetí je třeba určit, zda je s ohledem na čl. 19 odst. 2 šesté směrnice členskému státu umožněno uložit, aby tato osoba povinná k dani vycházela rovněž ze složení svého obratu za účelem určení mezi uskutečněnými plněními těch plnění, která jsou kvalifikovatelná jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>příležitostná<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 19 odst. 2 šesté směrnice se pro účely stanovení podílu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku vylučuje výše obratu vztahující se k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>příležitostným operacím s nemovitostmi a příležitostným finančním operacím<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Šestá směrnice přitom posledně uvedený pojem nedefinuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Soudní dvůr však již upřesnil, že i když rozsah příjmů dosažených finančními operacemi spadajícími do rozsahu působnosti šesté směrnice může naznačovat, že tyto operace nesmí být považovány za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>příležitostné<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> ve smyslu čl. 19 odst. 2 této směrnice, nemůže skutečnost, že takovými operacemi je dosažen vyšší příjem, než je příjem, který je dosažen činností, o které dotčený podnik uvádí, že je jeho hlavní činností, sama o sobě vyloučit možnost kvalifikovat je jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>příležitostná plnění<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> ve smyslu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>EDM</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑77/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:243">EU:C:2004:243</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Mimoto z judikatury Soudního dvora vyplývá, že hospodářská činnost musí být považována za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>příležitostnou<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> ve smyslu čl. 19 odst. 2 šesté směrnice, jestliže nepředstavuje přímé, soustavné a nutné rozšíření zdanitelné činnosti podniku a jestliže neobnáší v podstatné míře využití zboží a služeb podléhajících DPH (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960711">11. července 1996</DATE>, <NAME.CASE>Régie dauphinoise,</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑306/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:290">EU:C:1996:290</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>EDM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑77/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:243">EU:C:2004:243</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091029">29. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>NCC Construction Danmark</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑174/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:669">EU:C:2009:669</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Musí být tedy konstatováno, že složení obratu osoby povinné k dani představuje relevantní prvek pro určení, zda některá plnění musí být považována za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>příležitostná<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu čl. 19 odst. 2 druhé věty šesté směrnice, avšak je třeba zohlednit za tímto účelem i poměr těchto plnění ke zdanitelným činnostem této osoby povinné k dani a případně použití zboží a služeb, které podléhají DPH, jež s sebou nesou.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) a článek 19 šesté směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě a vnitrostátní praxi, jako jsou právní úprava a praxe dotčené v původním řízení, které osobě povinné k dani ukládají:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>uplatnit na veškeré zboží a služby, které pořídila, odpočitatelný podíl založený na obratu, aniž by stanovily metodu výpočtu založenou na povaze a skutečném určení každého z pořízených zboží a služeb, která by objektivně odrážela skutečný podíl vzniklých výdajů na každou ze zdanitelných a nezdanitelných činností; a</P></ITEM><ITEM><P>vycházet ze složení svého obratu za účelem určení plnění kvalifikovatelných jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>příležitostná<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, pokud posouzení provedené za tímto účelem zohledňuje i poměr těchto plnění ke zdanitelným činnostem této osoby povinné k dani a případně použití zboží a služeb, které podléhají DPH, jež obnášejí.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. d) a článek 19 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě a vnitrostátní praxi, jako jsou právní úprava a praxe dotčené v původním řízení, které osobě povinné k dani ukládají:</HT></P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P><HT TYPE="BOLD">uplatnit na veškeré zboží a služby, které pořídila, odpočitatelný podíl založený na obratu, aniž by stanovily metodu výpočtu založenou na povaze a skutečném určení každého z pořízených zboží a služeb, která by objektivně odrážela skutečný podíl vzniklých výdajů na každou ze zdanitelných a nezdanitelných činností; a</HT></P></ITEM><ITEM><P><HT TYPE="BOLD">vycházet ze složení svého obratu za účelem určení plnění kvalifikovatelných jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>příležitostná<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, pokud posouzení provedené za tímto účelem zohledňuje i poměr těchto plnění ke zdanitelným činnostem této osoby povinné k dani a případně použití zboží a služeb, které podléhají DPH, jež obnášejí.</HT></P></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>