<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-527/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016CC0527</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:52">EU:C:2018:52</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>22</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>22</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe – věc C‑527/16</HT></P><P><HT TYPE="SC">Alpenrind a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Henrika Saugmandsgaarda Øe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180131">31. ledna 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C-527/16</HT></P><P>Salzburger Gebietskrankenkasse,</P><P>Bundesminister für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz,</P><P>za přítomnosti</P><P>Alpenrind GmbH</P><P>Martin-Meat Szolgáltató és Kereskedelmi Kft,</P><P>Martimpex-Meat Kft,</P><P>Pensionsversicherungsanstalt,</P><P>Allgemeine Unfallversicherungsanstalt</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Správní soud, Rakousko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Migrující pracovníci</KEYWORD><KEYWORD>Sociální zabezpečení</KEYWORD><KEYWORD>Pracovníci vyslaní do jiného členského státu než do členského státu zaměstnavatele</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 987/2009</KEYWORD><KEYWORD>Článek 5 odst. 1 a čl. 19 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Přenositelný dokument A1</KEYWORD><KEYWORD>Závazný účinek</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení o zrušení přenositelného dokumentu A1</KEYWORD><KEYWORD>Zpětný účinek přenositelného dokumentu A1</KEYWORD><KEYWORD>Vydání přenositelného dokumentu A1 poté, co byl pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 883/2004</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Podmínka, že se nesmí jednat o pracovníka vyslaného za účelem nahrazení jiné vyslané osoby</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Verwaltungsgerichtshof (Správní soud, Rakousko) je výklad ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), ve znění opravy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="200" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 200, s. 1</REF.DOC.OJ>) a ve znění nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne <DATE ISO="20120522">22. května 2012</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="4" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 149, s. 4</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>nařízení č. 883/2004<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>). Jde o znění nařízení č. 883/2004 platné v rozhodné době z hlediska skutkového stavu ve sporu v původním řízení, viz body 6 a 7 tohoto stanoviska.</P></NOTE> a čl. 5 odst. 1 a čl. 19 odst. 2 nařízení (ES) č. 987/2009<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20090916">16. září 2009</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="284" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 284, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve znění nařízení (EU) č. 465/2012 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>nařízení č. 987/2009<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Uvedená žádost byla podána ve sporu mezi Salzburger Gebietskrankenkasse (oblastní zdravotní pojišťovna rakouské spolkové země Solnohradsko, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>zdravotní pojišťovna Solnohradska<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) a Bundesminister für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz (spolkový ministr práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitelů, Rakousko), na straně jedné, a rakouskou společností a dvěma maďarskými společnostmi, na straně druhé, ohledně určení právních předpisů použitelných na pracovníky vyslané do Rakouska.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>První a druhou předběžnou otázkou žádá předkládající soud, aby Soudní dvůr upřesnil účinky přenositelného dokumentu A1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Přenositelný dokument A1 nahradil potvrzení E 101, což byl vzorový formulář potvrzení o použitelných právních předpisech ve věcech sociálního zabezpečení v době platnosti dřívějšího nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1971">Úř. věst. 1971, L 149, s. 2</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 35) a nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne <DATE ISO="19720321">21. března 1972</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="074" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 74, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 83).</P></NOTE> vydaného v souladu s čl. 19 odst. 2 nařízení č. 987/2009, kterým se potvrzují právní předpisy použitelné na určitou osobu podle ustanovení hlavy II nařízení č. 883/2004. V této souvislosti je předmětem první otázky předkládajícího soudu, zda je přenositelný dokument A1 závazný pro soudy hostitelského členského státu ve smyslu článku 267 SFEU. V případě kladné odpovědi je podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, zda je přenositelný dokument A1 závazný i v případě, že Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>správní komise<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Pokud se jedná o správní komisi, zejména viz články 71 a 72 nařízení č. 883/2004.</P></NOTE> rozhodla o zrušení uvedeného dokumentu, avšak instituce, která jej vydala, předmětný dokument nezrušila. Předkládající soud dále žádá o určení, zda má přenositelný dokument A1 závazný účinek i v případě, že byl vydán až poté, co byl dotyčný pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, a zda má v takovém případě uvedený dokument zpětný účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Předmětem třetí otázky předkládajícího soudu je výklad čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004, podle nějž podléhá osoba vyslaná svým zaměstnavatelem k výkonu práce do jiného členského státu za určitých podmínek i nadále právním předpisům o sociálním zabezpečení členského státu původu. V této souvislosti je podstatou otázky předkládajícího soudu, zda je porušena podmínka stanovená v citovaném usnesení, že se nesmí jednat o pracovníka vyslaného za účelem nahrazení jiné vyslané osoby (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>podmínka nenahrazení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), pokud k nahrazení nedojde formou vyslání stejným zaměstnavatelem, ale jiným zaměstnavatelem, a jestli je v této souvislosti relevantní, zda jsou oba zaměstnavatelé usazeni ve stejném členském státě nebo zda mezi nimi existuje osobní nebo organizační propojení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 883/2004</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 11, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Obecná pravidla<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, který je součástí hlavy II nařízení č. 883/2004, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Určení použitelných právních předpisů<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví v odstavci 1 a v odst. 3 písm. a):</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="011.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu. Tyto právní předpisy se určí v souladu s touto hlavou.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="011.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>S výhradou článků 12 až 16 se:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 12, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Zvláštní pravidla<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, který je součástí téže hlavy nařízení č. 883/2004, stanovil v odstavci 1 v původním znění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Osoba, která jako zaměstnanec provozuje v členském státě činnost jménem zaměstnavatele, jenž zde běžně vykonává své činnosti, a která je tímto zaměstnavatelem vyslána do jiného členského státu, aby zde konala práci jménem tohoto zaměstnavatele, podléhá i nadále právním předpisům prvního členského státu, nepřesahuje-li předpokládaná doba trvání takové práce dvacet čtyři měsíců a není-li daná osoba vyslána za účelem nahrazení jiné osoby.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Ve sporném období v původním řízení, tj. v období od <DATE ISO="20120201">1. února 2012</DATE> do <DATE ISO="20131213">13. prosince 2013</DATE>, byl čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 pozměněn nařízením č. 465/2012, s účinností ke dni <DATE ISO="20120628">28. června 2012</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz článek 3 nařízení č. 465/2012. Pokud se jedná o období sporné v původním řízení, viz bod 15 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Zejména byl nahrazen výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>není-li daná osoba vyslána za účelem nahrazení jiné osoby<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> na konci citovaného ustanovení novým zněním <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>není-li daná osoba vyslána za účelem nahrazení jiné <HT TYPE="ITALIC">vyslané</HT> osoby<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Pokud se jedná o účel uvedené změny čl. 12 odst. 1, viz poznámku pod čarou 69 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 76, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Spolupráce<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, který je součástí hlavy V nařízení č. 883/2004, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Různá ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, stanoví v odstavci 6:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>V případě obtíží při výkladu nebo použití tohoto nařízení, které by mohly ohrozit práva osoby, na kterou se vztahuje, kontaktuje instituce příslušného členského státu nebo instituce členského státu bydliště dotčené osoby dotčenou (dotčené) instituci (instituce) členského státu (států). Není-li v přiměřené lhůtě nalezeno řešení, dotyčné instituce se mohou obrátit na správní komisi.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 987/2009</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 5, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Právní síla dokumentů a podpůrných dokladů vydaných v jiném členském státě<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, který je součástí hlavy I nařízení č. 987/2009, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Obecná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Dokumenty vydané institucí členského státu prokazující postavení osoby pro účely základního nařízení a prováděcího nařízení, jakož i podpůrné doklady, na základě kterých byly dokumenty vydány, uzná instituce jiného členského státu, pokud nebyly zrušeny nebo prohlášeny za neplatné členským státem, který je vydal.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>V případě pochybnosti o platnosti dokumentu nebo správnosti skutečností, které jsou podkladem pro údaje v něm uvedené, instituce členského státu, která obdrží dokument, se obrátí na instituci, jež dokument vydala, se žádostí o nezbytná vyjasnění a popřípadě o zrušení uvedeného dokumentu. Vydávající instituce opětovně zváží důvody pro vydání příslušného dokumentu a případně tento dokument zruší.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud podle odstavce 2 existují pochybnosti o informacích poskytnutých dotyčnými osobami, o platnosti dokumentů nebo podpůrných dokladů nebo o správnosti skutečností, na nichž jsou údaje v nich obsažené založeny, přistoupí instituce místa pobytu nebo místa bydliště na žádost příslušné instituce k nezbytnému ověření těchto informací nebo dokumentů, pokud je možné je provést.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud nebylo mezi dotčenými institucemi dosaženo shody, může být věc po uplynutí jednoho měsíce následujícího po dni, kdy instituce, která dokument obdržela, podala žádost, předložena prostřednictvím příslušných orgánů správní komisi. Správní komise se pokusí o sblížení rozdílných stanovisek do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla věc předložena.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 19, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Informování dotyčných osob a zaměstnavatelů<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, který je součástí hlavy II nařízení č. 987/2009, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Určení použitelných právních předpisů<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, stanoví v odstavci 2:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Na žádost dotyčné osoby nebo zaměstnavatele příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné podle hlavy II základního nařízení, potvrdí, že jsou tyto právní předpisy použitelné, a tam, kde je to vhodné, uvede, do jakého dne a za jakých podmínek.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Společnost Alpenrind GmbH se sídlem v Rakousku je činná v oblasti prodeje dobytku a masa. V Salzburku provozuje od roku 1997 pronajatá jatka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>V roce 2007 uzavřela společnost Alpenrind GmbH (neboli společnost S GmbH jako její právní předchůdkyně) smlouvu se společností Martin-Meat Szolgáltató es Kereskedelmi Kft, se sídlem v Maďarsku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Martin-Meat<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>), ve které se společnost Martin-Meat zavázala k porcování masa a balícím pracím. Tyto práce byly vykonávány v prostorách společnosti Alpenrind zaměstnanci vyslanými do Rakouska<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Pokud se jedná o smluvní vztah mezi společnostmi Martin-Meat a Alpenrind pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne <DATE ISO="19961216">16. prosince 1996</DATE> o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="018" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 18, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 431), viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150618">18. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Martin-Meat</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-586/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:405">EU:C:2015:405</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Společnost Martin-Meat vykonávala uvedené práce do dne <DATE ISO="20120131">31. ledna 2012</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20120124">24. ledna 2012</DATE> uzavřela společnost Alpenrind smlouvu se společností Martimpex-Meat Kft se sídlem v Maďarsku, ve které se společnost Martimpex-Meat Kft zavázala k porcování masa a balícím pracím v období od <DATE ISO="20120201">1. února 2012</DATE> do <DATE ISO="20140131">31. ledna 2014</DATE>. Tyto práce byly vykonávány v prostorách společnosti Alpenrind zaměstnanci vyslanými do Rakouska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20140201">1. února 2014</DATE> pověřila společnost Alpenrind znovu společnost Martin-Meat, aby její zaměstnanci prováděli práce spočívající v porcování masa v uvedených zařízeních.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Více než 250 zaměstnancům, které ve sporném období od <DATE ISO="20120201">1. února 2012</DATE> do <DATE ISO="20131213">13. prosince 2013</DATE> zaměstnávala společnost Martimpex-Meat, vydala příslušná maďarská instituce přenositelný dokument A1, kterým se potvrzuje použitelnost maďarského režimu sociálního zabezpečení na dotčené pracovníky v souladu s články 11 až 16 nařízení č. 883/2004 a článku 19 nařízení č. 987/2009. Předkládající soud uvádí, že tyto dokumenty byly vydány <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>částečně zpětně a částečně v případech, kdy rakouská instituce sociálního zabezpečení již (nepravomocně) rozhodla, že daný pracovník podléhá povinnému pojištění podle rakouských právních předpisů<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Maďarská vláda zpochybňuje tvrzení předkládajícího soudu, že dané přenositelné dokumenty A1 byly vydány až poté, co byli daní zaměstnanci podřízeni rakouskému režimu sociálního zabezpečení. V této souvislosti viz body 55a 56 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Ve všech předmětných dokumentech byla jako zaměstnavatel v místě, kde je vykonávána pracovní činnost, uvedena společnost Alpenrind.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20131213">13. prosince 2013</DATE> zdravotní pojišťovna Solnohradska určila, že výše uvedení zaměstnanci podléhali v rozhodném období povinnému pojištění v Rakousku podle rakouských právních předpisů o sociálním zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160307">7. března 2016</DATE> zrušil Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Rakousko) rozhodnutí zdravotní pojišťovny Solnohradska z důvodu, že není dána její příslušnost. Předkládající soud uvádí, že uvedený rozsudek byl odůvodněn mimo jiné tím, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>pro každou z osob podléhajících povinnému pojištění v Rakousku vydala příslušná maďarská instituce sociálního zabezpečení [přenositelný] dokument A1 potvrzující, že daná osoba je od stanoveného data zaměstnána v Maďarsku u společnosti [Martimpex-Meat] a podléhá povinnému pojištění a předpokládá se, že bude na dobu uvedenou v jednotlivých formulářích, zahrnující sporné období, vyslána do Rakouska ke společnosti [Alpenrind]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Zdravotní pojišťovna Solnohradska a spolkový ministr práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitelů podali proti uvedenému rozsudku opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> k Verwaltungsgerichtshof (Správní soud), v němž odmítli absolutně závazný účinek přenositelných dokumentů A1. Podle uvedených zúčastněných stran závisí závazný účinek na dodržování zásady loajální spolupráce mezi členskými státy zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU. Příslušná maďarská instituce však tuto zásadu v projednávané věci nedodržela. V této souvislosti předložil spolkový ministr práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitelů v řízení o opravném prostředku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> listiny dokládající, že ve dnech <DATE ISO="20160620">20.</DATE> a <DATE ISO="20160621">21. června 2016</DATE> dospěla správní komise k závěru, že Maďarsko nesprávně rozhodlo o své příslušnosti ve vztahu k dotčeným pracovníkům a tudíž je na místě předmětné dokumenty A1 zrušit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Ve svých závěrech ze dne <DATE ISO="20160620">20.</DATE> a <DATE ISO="20160621">21. června 2016</DATE> správní komise schválila jednomyslným souhlasem všech delegací, které nebyly účastníky sporu, stanovisko dohodovacího výboru správní komise (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>dohodovací výbor<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>) ze dne <DATE ISO="20160509">9. května 2016</DATE> vydané ve sporu mezi Rakouskou republikou a Maďarskem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz bod IV hlavních závěrů z 347. zasedání správní komise konaného ve dnech <DATE ISO="20160620">20.</DATE> a <DATE ISO="20160621">21. června 2016</DATE> (AC 827/16) a stanovisko dohodovacího výboru ze dne <DATE ISO="20160509">9. května 2016</DATE>, <HT TYPE="ITALIC">Opinion of the conciliation board in case CB-4/15 concerning Austria and Hungary, Subject: Replacement of posted workers (Stanovisko dohodovacího výboru ve věci CB-4/15 mezi Rakouskem a Maďarskem, Předmět</HT>: <HT TYPE="ITALIC">nahrazení již vyslaných zaměstnanců)</HT> (AC 336/16)Pokud se jedná o průběh řízení v daném sporu, viz bod 1 zmíněného stanoviska.</P></NOTE>. Z uvedeného stanoviska vyplývá, že řízení před správní komisí bylo zahájeno z důvodu sporu vzniklého několik let předtím mezi Rakouskem a Maďarskem ohledně určení právních předpisů použitelných na pracovníky vyslané do Rakouska společnostmi Martin-Meat a Martimpex-Meat na základě smluv uzavřených mezi těmito společnostmi a společností Alpenrind. Daný spor je součástí obecnější diskuse probíhající na půdě správní komise ohledně výkladu podmínky nenahrazení stanovené v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Výsledky uvedené diskuse byly shrnuty v Praktickém průvodci použitelnými právními předpisy v Evropské unii (EU), Evropském hospodářském prostoru (EHP) a ve Švýcarsku. Viz poznámku pod čarou 71 tohoto stanoviska. Ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 jsou citována v bodech 6a 7 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Ve stanovisku ze dne <DATE ISO="20160509">9. května 2016</DATE> se dohodovací výbor přiklonil k tvrzení Rakouské republiky, přičemž podstatou jeho odůvodnění je závěr, že i pokud je určitá osoba vyslána <HT TYPE="ITALIC">jiným</HT> zaměstnavatelem, než je zaměstnavatel již vyslaného pracovníka, není vyloučeno, že lze takovou situaci považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>nahrazení<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz bod 4 výše uvedeného stanoviska dohodovacího výboru ze dne <DATE ISO="20160509">9. května 2016</DATE>.</P></NOTE>. Z tohoto důvodu má dohodovací výbor za to, že v předmětné věci byly přenositelné dokumenty A1 vystavené pracovníkům vyslaným za účelem nahrazení předchozích pracovníků vydány neoprávněně a měly být zásadně zrušeny k datu, kdy byla příslušná maďarská instituce o této skutečnosti informována a obdržela doklady týkající se postavení dané osoby v hostitelském členském státě. Nicméně vzhledem k tomu, že zrušení přenositelných dokumentů A1 se zpětnou účinností by bylo spojeno s podstatnými administrativními obtížemi a mělo by nepříznivé důsledky pro dané pracovníky, vyzval dohodovací výbor Rakouskou republiku a Maďarsko, aby v této záležitosti vyjednaly dohodu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz bod 5 výše uvedeného stanoviska dohodovacího výboru ze dne <DATE ISO="20160509">9. května 2016</DATE>. V této souvislosti se dohodovací výbor vyjádřil v tom smyslu, že náhrada již vyplacených příspěvků a vracení veškerých plnění již poskytnutých daným pracovníkům by bylo pro správní orgány <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>noční můrou<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Je nesporné, že po skončení řízení před správní komisí příslušná maďarská instituce nezrušila přenositelné dokumenty A1 vydané dotčeným pracovníkům, ani je neprohlásila za neplatné. V tomto ohledu vyplývá z vyjádření maďarské a rakouské vlády, že příslušné orgány obou států začaly jednat o způsobu zrušení předmětných dokumentů, avšak tato jednání byla přerušena do té doby, než Soudní dvůr rozhodne o předběžné otázce v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20160914">14. září 2016</DATE>, které došlo Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20161014">14. října 2016</DATE>, Verwaltungsgerichtshof (Správní soud) přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>1)</NO.P><TXT>Vztahuje se závazný účinek dokumentů, jež jsou upraveny v čl. 19 odst. 2 [nařízení č. 987/2009], zakotvený v článku 5 citovaného nařízení, i na řízení před soudem ve smyslu článku 267 SFEU?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="6"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pro případ kladné odpovědi na první otázku:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>platí uvedený závazný účinek i tehdy, když se předtím uskutečnilo řízení před Správní komisí pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení, které nevedlo k dohodě ani ke zrušení sporných dokumentů?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>platí uvedený závazný účinek i tehdy, když je dokument ,A1‘ vydán až poté, co hostitelský členský stát formálně konstatuje povinné pojištění podle svých právních předpisů? Platí v takovém případě závazný účinek i zpětně?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě, že se za určitých podmínek jedná o omezený závazný účinek dokumentů ve smyslu čl. 19 odst. 2 [nařízení č. 987/2009]:</TXT><P>Je v rozporu se zákazem nahrazení obsaženým v čl. 12 odst. 1 [nařízení č. 883/2004], pokud k nahrazení nedojde formou vyslání stejným zaměstnavatelem, ale jiným zaměstnavatelem? Záleží v této souvislosti na tom, zda:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>má daný zaměstnavatel sídlo ve stejném členském státě jako první zaměstnavatel nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>zda je mezi prvním a druhým vysílajícím zaměstnavatelem osobní nebo organizační propojení?<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily zdravotní pojišťovna Solnohradska, společnosti Alpenrind, Martin-Meat a Martimpex-Meat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Společnosti Martin Meat a Martimpex-Meat byly zastoupeny v jednání před Soudním dvorem společně.</P></NOTE>, rakouská, belgická, česká, německá, irská, maďarská a polská vláda a Evropská komise. Na jednání konaném dne <DATE ISO="20170928">28. září 2017</DATE> přednesly ústní vyjádření zdravotní pojišťovna Solnohradska, společnosti Alpenrind, Martin-Meat a Martimpex-Meat, rakouská, česká, irská, francouzská, maďarská a polská vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda má být ustanovení čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009 vykládáno v tom smyslu, že přenositelný dokument A1 vydaný příslušnou institucí členského státu v souladu s čl. 19 odst. 2 citovaného nařízení, kterým se potvrzuje podřízení pracovníka režimu sociálního zabezpečení tohoto členského státu podle ustanovení hlavy II nařízení č. 883/2004, je závazný pro soudy jiného členského státu ve smyslu článku 267 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Chtěl bych upozornit na probíhající legislativní proces směřující ke změně nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009, která se týká zejména článků 5 a 19 nařízení č. 987/2009. Viz návrh Komise nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 [COM (2016) 815 final] ze dne <DATE ISO="20161213">13. prosince 2016</DATE> (čl. 2 body 7 až 11 citovaného návrhu a vysvětlení k uvedeným ustanovením v důvodové zprávě).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Obdobně jako všechny zúčastněné strany, které předložily Soudnímu dvoru svá vyjádření k uvedené otázce, vyjma zdravotní pojišťovny Solnohradska<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Francouzská vláda na uvedenou otázku neodpověděla.</P></NOTE>, mám za to, že na první otázku je třeba odpovědět kladně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Je třeba poukázat na to, že v předkládacím rozhodnutí neuvádí předkládající soud žádné informace v tom smyslu, že by skutkové okolnosti v původním řízení svědčily o možném podvodu nebo zneužití práva. Vycházím tudíž z předpokladu, že první otázka se netýká konkrétního případu podvodného jednání či zneužití práva, ale obecnější otázky, zda je přenositelný dokument A1 závazný pro soudy členských států. Rovněž viz bod 77 tohoto stanoviska. Pokud se jedná o případ, kdy soud hostitelského členského státu konstatuje, že potvrzení E 101 bylo získáno nebo uplatněno podvodně, viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Altun a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-359/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:850">EU:C:2017:850</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že dokud není potvrzení E 101 (které předcházelo přenositelnému dokumentu A1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz poznámku pod čarou 4 tohoto stanoviska.</P></NOTE>) zrušeno nebo prohlášeno za neplatné, má účinky ve vnitrostátním právním řádu členského státu, do něhož přijede zaměstnaná osoba za účelem výkonu práce, a tudíž je závazné pro instituce tohoto členského státu. Z toho vyplývá, že soud hostitelského členského státu není oprávněn ověřit platnost potvrzení E 101 s ohledem na skutečnosti, na jejichž základě bylo vydáno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz nedávno vyhlášený rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:309">EU:C:2017:309</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). K judikatuře Soudního dvora ohledně závaznosti potvrzení E 101, viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Altun a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-359/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:850">EU:C:2017:850</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Vzhledem k omezené pravomoci soudu ověřovat jeho platnost se potvrzení E 101 liší od jiných druhů potvrzení. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Bouman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-114/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:81">EU:C:2015:81</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Rovněž viz poznámku pod 61 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr konstatoval, nařízení č. 987/2009, které je v současnosti platné, kodifikovalo judikaturu Soudního dvora tak, že zakotvilo závaznost potvrzení E 101 a výlučnou pravomoc instituce, která jej vydá, posoudit platnost uvedeného potvrzení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:309">EU:C:2017:309</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Rovněž viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:12">EU:C:2017:12</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Altun a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-359/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:850">EU:C:2017:850</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Článek 5 odst. 1 citovaného nařízení totiž stanoví, že dokumenty vydané institucí členského státu prokazující postavení osoby pro účely použití nařízení č. 883/2004 a 987/2009, jakož i podpůrné doklady, na základě kterých byly dokumenty vydány, uzná instituce jiného členského státu, pokud nebyly zrušeny nebo prohlášeny za neplatné členským státem, který je vydal<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Předmětný článek 5 je citován v bodě 9 tohoto stanoviska. Pokud se jedná o vymezení pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>instituce<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, viz čl. 1 písm. p) nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podle mého názoru neexistuje žádný důvod se domnívat, že přijetím předmětného ustanovení zamýšlel unijní normotvůrce omezit závazný účinek dokumentů upravených v článku 5 nařízení č. 987/2009 pouze na instituce sociálního zabezpečení členských států a tím se odchýlit od ustálené judikatury Soudního dvora, podle které je potvrzení E 101 závazné i pro vnitrostátní soudy jiných členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rovněž viz bod 26a poznámku pod čarou 19 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Je pravdou, že v čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009 nejsou soudy jiných členských států zmíněny. Nicméně je třeba konstatovat, že znění předmětného ustanovení odpovídá z velké části znění judikatury Soudního dvora týkající se potvrzení E 101. Soudní dvůr v této souvislosti určil, že potvrzení E 101 <HT TYPE="ITALIC">váže příslušnou instituci členského státu</HT>, v němž tento pracovník vykonává svoji práci, a <HT TYPE="ITALIC">dokud není potvrzení zrušeno nebo prohlášeno za neplatné</HT>, musí uvedená instituce vzít v úvahu, že tento pracovník již podléhá právním předpisům sociálního zabezpečení členského státu, v němž je podnik, který jej zaměstnává, usazen, a v důsledku toho nemůže tato instituce podřídit dotčeného pracovníka svému režimu sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz nedávno vyhlášený rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:309">EU:C:2017:309</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Článek 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009 dále výslovně stanoví, že dokumenty, na něž se vztahuje předmětné ustanovení, budou uznány, pokud nebyly zrušeny nebo prohlášeny za neplatné <HT TYPE="ITALIC">členským státem, který je vydal</HT>, což potvrzuje závěr, že toto ustanovení nepřipouští, aby <HT TYPE="ITALIC">jiný</HT> členský stát napadl prostřednictvím svých soudů platnost takových dokumentů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Ani z přípravných aktů k nařízení č. 987/2009 nelze dovodit, že by bylo úmyslem unijního normotvůrce odchýlit se od judikatury Soudního dvora, pokud se jedná o závazný účinek potvrzení E 101 vůči vnitrostátním soudům. Naopak, z návrhu předmětného nařízení vyplývá, že jeho účelem je <HT TYPE="ITALIC">zjednodušit</HT> a <HT TYPE="ITALIC">modernizovat</HT> ustanovení nařízení č. 574/72<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Zejména viz body 1 a 3 důvodové zprávy k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004, předloženého Komisí dne <DATE ISO="20060131">31. ledna 2006</DATE> [COM (2006) 16 final].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Nadto je třeba připomenout, že podle bodu 12 odůvodnění nařízení č. 987/2009 vyplývají opatření v něm stanovená <HT TYPE="ITALIC">z judikatury [Soudního dvora</HT>], rozhodnutí správní komise, jakož i z více než třicetiletých zkušeností s uplatňováním koordinace systémů sociálního zabezpečení v rámci základních svobod zakotvených ve Smlouvě“<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. S ohledem na toto konstatování lze mít za to, že pokud by se chtěl unijní normotvůrce odchýlit od judikatury Soudního dvora ohledně závazného účinku potvrzení E 101, výslovně by to uvedl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Konečně, pokud se jedná o článek 6 nařízení č. 987/2009, na nějž odkazuje předkládající soud, je třeba zmínit, že citované ustanovení upravuje prozatímní uplatňování právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení, mají-li instituce nebo orgány dvou nebo více členských států rozdílná stanoviska k určení použitelných právních předpisů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto ohledu čl. 6 odst. 1 stanoví pořadí přednosti, přičemž jako první se použijí právní předpisy členského státu, ve kterém osoba skutečně vykonává své zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, pokud je toto zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost vykonávána pouze v jednom členském státě.</P></NOTE>. Podle mého názoru však nic nenasvědčuje tomu, že by unijní normotvůrce zamýšlel tímto ustanovením omezit závazný účinek dokumentů zmíněných v článku 5 citovaného nařízení. V této souvislosti připomínám, že podle odstavce 1 se článek 6 použije, [n]ení-li v nařízení [č. 987/2009] stanoveno jinak“<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Pokud se jedná o článek 6 nařízení č. 987/2009, rovněž viz bod 66 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je podle mého názoru třeba dospět k závěru, že přijetím nařízení č. 987/2009, zejména pak jeho čl. 5 odst. 1, zamýšlel unijní normotvůrce pouze kodifikovat judikaturu Soudního dvora, pokud se jedná o závazný účinek potvrzení E 101. Z tohoto důvodu se domnívám, že citovaná judikatura je použitelná obdobně na přenositelné dokumenty A1.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Dále doplňuji, že pokud by byl čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009 vykládán v tom smyslu, že se jím omezuje závazný účinek přenositelného dokumentu A1 pouze na instituce sociálního zabezpečení členských států, byl by ohrožen užitečný účinek citovaného ustanovení. Jak konstatoval Soudní dvůr ohledně potvrzení E 101, kdyby bylo připuštěno, že příslušná vnitrostátní instituce může tím, že předloží věc soudu hostitelského členského státu dotčeného pracovníka, jehož je institucí, dosáhnout prohlášení neplatnosti potvrzení, mohl by být ohrožen systém založený na loajální spolupráci mezi příslušnými institucemi členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:309">EU:C:2017:309</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že i když předchozí rámec právní úpravy tvořený nařízením č. 1408/71 a nařízením č. 574/72 neobsahoval ustanovení odpovídající čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009, Soudní dvůr přesto vycházel ve své judikatuře týkající se závazného účinku potvrzení E 101 zejména z respektování zásady použitelnosti právních předpisů jediného členského státu zakotvené v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71 (který odpovídá stávajícímu čl. 11 odst. 1 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Ustanovení čl. 11 odst. 1 nařízení č. 883/2004 je citováno v bodě 5 tohoto stanoviska.</P></NOTE>) a zásady právní jistoty pracovníků, kteří se pohybují v rámci Unie, a dále z povinností vyplývajících ze zásady loajální spolupráce mezi členskými státy zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz má stanoviska ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:12">EU:C:2017:12</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Altun a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-359/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:850">EU:C:2017:850</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Mám za to, že zmíněné úvahy jsou i nadále plně relevantní v oblasti působnosti nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první předběžnou otázku, zda má být ustanovení čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009 vykládáno v tom smyslu, že přenositelný dokument A1 vydaný příslušnou institucí členského státu v souladu s čl. 19 odst. 2 citovaného nařízení, kterým se potvrzuje podřízení pracovníka režimu sociálního zabezpečení daného členského státu podle ustanovení hlavy II nařízení č. 883/2004, je závazný pro soudy jiného členského státu ve smyslu článku 267 SFEU, pokud nebyl zrušen nebo prohlášen za neplatný, kladně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Pokud předkládající soud odkazuje na článek 267 SFEU, ve svém stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Altun a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-359/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:850">EU:C:2017:850</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) jsem již uvedl důvody, proč není podle mého názoru řízení o předběžné otázce vhodné k zodpovězení otázky řádnosti vydání dotčených potvrzení E 101 (která byla nahrazena přenositelným dokumentem A1) v konkrétní věci.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Druhá otázka, která byla položena pouze pro případ, že první otázka bude zodpovězena kladně, se skládá ze dvou částí vycházejících ze dvou odlišných hypotéz. Předmětem první části dané otázky předkládajícího soudu je, zda má přenositelný dokument A1 závazný účinek, pokud proběhlo řízení před správní komisí [druhá předběžná otázka, písm. a)]. Předmětem druhé části dané otázky předkládajícího soudu je, zda má přenositelný dokument A1 závazný účinek v případě, že byl vydán až poté, co byl dotčený pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, a v případě kladné odpovědi na tuto část předběžné otázky, zda má v takovém případě předmětný dokument zpětný účinek [druhá předběžná otázka, písm. b)]. Níže se věnuji postupně oběma uvedeným hypotézám.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První hypotéza: proběhlo řízení před správní komisí [druhá předběžná otázka, písm. a)]</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>V druhé předběžné otázce, písm. a) žádá předkládající soud o určení závazného účinku přenositelného dokumentu A1 v případě, že proběhlo řízení před správní komisí, ve kterém nebylo dosaženo dohody, ani nebyly sporné dokumenty zrušeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>V odůvodnění předkládající soud uvádí, že předmětnou otázkou žádá o určení, zda <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>přinejmenším po skončení řízení před správní komisí, ve kterém nebylo dosaženo dohody (v níž by příslušné instituce obou členských států uznaly do budoucna předmětné potvrzení za platné a správné), ani nebyl sporný dokument zrušen (buď proto, že komise nevydala doporučení v tomto smyslu, nebo že instituce, která potvrzení vydala, se takovým doporučení neřídila), nezanikl závazný účinek předmětného dokumentu, a zda se tím neotevřela možnost vést řízení o určení povinného pojištění<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí a vyjádření předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že se v projednávané věci dotčené členské státy obrátily na správní komisi, která vydala rozhodnutí o zrušení daných přenositelných dokumentů A1. Dále z nich vyplývá, že po skončení řízení před zmíněnou komisí nicméně příslušná maďarská instituce uvedené dokumenty nezrušila<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz body 18 až 21 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Za uvedených okolností je podle mého názoru třeba chápat druhou předběžnou otázku, písm. a) tak, že podstatou této části předběžné otázky je určení, zda je přenositelný dokument A1 závazný i v situaci, jaká je předmětem původního řízení, kdy správní komise vydala rozhodnutí o zrušení daného dokumentu, avšak instituce, která jej vydala, daný dokument nezrušila<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Je třeba uvést, že navzdory tvrzení irské a maďarské vlády se ve druhé předběžné otázce, písm. a) nejedná o hypotetický případ. V projednávané věci totiž maďarská vláda zřejmě přijala rozhodnutí správní komise, že předmětné dokumenty A1 mají být zrušeny, avšak příslušné maďarské orgány je dosud nezrušily. Dále, pokud je pravda, jak zdůraznila irská vláda, že dohodovací výbor zmínil ve svém stanovisku ze dne <DATE ISO="20160509">9. května 2016</DATE> možnost, aby Rakouská republika a Maďarsko vyjednaly dohodu o přesném postupu při zrušení sporných přenositelných dokumentů A1 a nápravných opatřeních, jež je třeba provést ve vztahu k dotčeným pracovníkům, je třeba konstatovat, že zmíněné členské státy zatím žádnou takovou dohodu neuzavřely. Viz body 18 až 21 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Podstatou návrhů zdravotní pojišťovny Solnohradska a rakouské, belgické, české<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Česká vláda konkrétně tvrdí, že za situace popsané v druhé předběžné otázce, písm. a) pozbyl daný přenositelný dokument A1 prozatímně závazný účinek a v tom případě je na místě použít ustanovení článku 6 nařízení č. 987/2009 o prozatímní uplatňování právních předpisů o sociálním zabezpečení. Pokud se jedná o citovaný článek, viz bod 32 tohoto stanoviska.</P></NOTE> a francouzské vlády je, aby byla předmětná otázka zodpovězena záporně. V této souvislosti namítají uvedené zúčastněné strany zejména porušení zásady loajální spolupráce mezi členskými státy zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU, jelikož instituce, která přenositelný dokument A1 vydala, neprohlásila daný dokument za neplatný, ani jej nezrušila v souladu s rozhodnutím správní komise. Ostatní zúčastněné strany, které předložily Soudnímu dvoru svá vyjádření, naopak tvrdí, že řízení před správní komisí není ve vztahu k závaznému účinku přenositelného dokumentu A1 relevantní. K posledně jmenovanému názoru se přikláním i já, a to z níže uvedených důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba uvést, že projednávaná věc se liší od věci, ve které byl vydán rozsudek A-Rosa Flussschiff<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:309">EU:C:2017:309</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, v tom směru, že v projednávané věci zahájily dotčené členské státy řízení před správní komisí, která vydala rozhodnutí o zrušení předmětných přenositelných dokumentů A1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>V bodě 56 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:309">EU:C:2017:309</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>francouzské orgány nevyužily možnosti navázat dialog se švýcarským fondem sociálního zabezpečení, ani se dokonce nepokusily předložit věc Správní komisi, takže skutečnosti, které vedly k tomuto sporu, nemohou ilustrovat údajné nedostatky postupu vymezeného judikaturou Soudního dvora nebo prokázat nemožnost vyřešit případné situace nekalé hospodářské soutěže nebo sociálního dumpingu<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</P></NOTE>. Domnívám se nicméně, že takovým rozdílem není nijak dotčen závěr vyplývající ze zmíněného rozsudku, který vychází z ustálené judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>K judikatuře Soudního dvora ohledně závaznosti potvrzení E 101, viz bod 26 a poznámku pod čarou 19 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, tedy že potvrzení E 101 (které bylo nahrazeno přenositelným dokumentem A1) je závazné jak pro instituce sociálního zabezpečení členského sátu, ve kterém je vykonávána pracovní činnost, tak pro soudy takového členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Mám totiž za to, že pokud by byl čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009 vykládán v tom smyslu, že přenositelný dokument A1 pozbývá za okolností, jež nastaly v původním řízení, závazného účinku, znamenalo by to ve skutečnosti přiznání závazného účinku rozhodnutím vydaným správní komisí. Podle mého názoru by byl takový závěr v rozporu se stávajícím rámcem právní úpravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>V této souvislosti je na místě připomenout, že v rozsudku Romano<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19810514">14. května 1981</DATE>, <NAME.CASE>Romano</NAME.CASE> (<NO.CASE>98/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:104">EU:C:1981:104</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr uvedl, že jak z primárního práva upravujícího pravomoci svěřené Radou Evropské unie komisi pověřené prováděním předpisů přijatých prvně jmenovanou, tak ze soudního systému vytvořeného Smlouvou [EHS] vyplývá, že takový subjekt, jakým je správní komise, nemůže být zplnomocněn Radou přijímat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>akty mající sílu zákona<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>. Soudní dvůr vyslovil názor, že rozhodnutí takového orgánu sice může sloužit jako opora pro instituce pověřené prováděním unijního práva, avšak nestanoví závazná pravidla, jak mají dané instituce postupovat či jaký výklad mají použít při provádění unijních předpisů. S ohledem na výše uvedené dospěl Soudní dvůr k závěru, že sporné rozhodnutí správní komise <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>není závazné<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> pro předkládající soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140122">22. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Spojené království v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-270/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:18">EU:C:2014:18</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19671205">5. prosince 1967</DATE>, <NAME.CASE>van der Vecht</NAME.CASE> (<NO.CASE>19/67</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1967:49">EU:C:1967:49</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0457">457</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0459">459</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880705">5. července 1988</DATE>, <NAME.CASE>Borowitz</NAME.CASE> (<NO.CASE>21/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:362">EU:C:1988:362</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19921001">1. října 1992</DATE>, <NAME.CASE>Grisvard a Kreitz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-201/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:368">EU:C:1992:368</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000210">10. února 2000</DATE>, <NAME.CASE>FTS</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-202/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:75">EU:C:2000:75</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Ačkoli si samozřejmě lze položit otázku, zda je citovaná judikatura stále platná i po změnách primárního práva, zavedených zejména Lisabonskou smlouvou, především pokud jde o možnost svěřovat takovým orgánům, jakým je správní komise, pravomoci přijímat opatření, která mají právní účinky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz zejména stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Spojené království v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-270/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:562">EU:C:2013:562</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140122">22. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Spojené království v. Parlament a Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-270/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:18">EU:C:2014:18</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V této souvislosti viz čl. 263 první pododstavec SFEU, který stanoví, že Soudní dvůr zejména <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>přezkoumává legalitu aktů <HT TYPE="ITALIC">institucí a jiných subjektů Unie</HT>, které mají <HT TYPE="ITALIC">právní účinky</HT> vůči třetím osobám<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Dále podle čl. 267 prvního pododstavce písm. b) SFEU přísluší Soudnímu dvoru pravomoc rozhodovat o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>platnosti a výkladu aktů přijatých <HT TYPE="ITALIC">orgány, institucemi nebo jinými subjekty</HT> Unie<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).</P></NOTE>, nic nenasvědčuje tomu, že by unijní normotvůrce ve skutečnosti zamýšlel udělit správní komisi takovou pravomoc.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Článek 72 nařízení č. 883/2004, v němž jsou vyjmenovány úkoly správní komise, totiž pod písm. a) stanoví, že zmíněná komise se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>zabývá všemi správními otázkami a otázkami výkladu vyplývajícími z [nařízení č. 883/2004] nebo [nařízení č. 987/2009] nebo z jakékoli uzavřené dohody nebo přijatého opatření, které s nimi souvisí, <HT TYPE="ITALIC">aniž je dotčeno právo úřadů, institucí a dotčených osob účastnit se řízení a obracet se na soudy stanovené právními předpisy členských států</HT>, [<HT TYPE="ITALIC">nařízením č. 883/2004] nebo Smlouvou</HT><QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Rovněž viz bod 3 rozhodnutí správní komise č. A1 ze dne <DATE ISO="20090612">12. června 2009</DATE> o zřízení dialogu a dohodovacího řízení týkajících se platnosti dokumentů, určení použitelných právních předpisů a poskytování dávek podle nařízení č. 883/2004 (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="106" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, C 106, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Ohledně prakticky totožného ustanovení obsaženého v článku 43 dřívějšího nařízení č. 3<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Nařízení Rady o sociálním zabezpečení migrujících pracovníků (Úř. věst. 1958, s. 561).</P></NOTE> dospěl Soudní dvůr k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>právní účinky rozhodnutí [správní komise] jsou vymezeny přímo zněním článku 43<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, a že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>podle uvedeného znění není dotčena pravomoc příslušných soudů posuzovat platnost a obsah daných ustanovení [daného nařízení č. 3], <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k nimž mají rozhodnutí [zmíněné komise] váhu pouhého posudku</HT><QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19671205">5. prosince 1967</DATE>, <NAME.CASE>van der Vecht</NAME.CASE> (<NO.CASE>19/67</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1967:49">EU:C:1967:49</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0457">457</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Článek 43 písm. a) stanoví, že se zřizuje správní komise pověřená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>jednáním ve všech správních otázkách nebo otázkách výkladu vyplývajících z tohoto nařízení a z pozdějších nařízení nebo z jakékoli dohody nebo úpravy provedené v jejich rámci, aniž je dotčeno právo dotyčných úřadů, institucí a osob využívat řízení a obracet se na soudy stanovené právními předpisy členských států, tímto nařízením nebo Smlouvou<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Dále, pokud se jedná o zahájení řízení před správní komisí, čl. 76 odst. 6 nařízení č. 883/2004 stanoví, že není-li v přiměřené lhůtě nalezeno řešení, dotyčné instituce se mohou obrátit na správní komisi. Článek 5 odst. 4 nařízení č. 987/2009 upřesňuje, že správní komise se pokusí o sblížení rozdílných stanovisek do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla věc předložena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Článek 76 odst. 6 nařízení č. 883/2004 je citován v bodě 8 tohoto stanoviska a čl. 5 odst. 4 nařízení č. 987/2009 je citován v bodě 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Z výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>se pokusí o sblížení<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, použitého rovněž v čl. 6 odst. 3 nařízení č. 987/2009 a v rozhodnutí správní komise č. A1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz bod 18 výše uvedeného rozhodnutí správní komise č. A1.</P></NOTE>, podle mého názoru jasně vyplývá, že řízení před danou komisí nemá závaznou povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Tato analýza není nijak dotčena skutečností, že čl. 89 odst. 3 nařízení č. 987/2009 ukládá obecně příslušným orgánům povinnost zajistit, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>aby jejich instituce byly informovány a aby uplatňovaly veškeré právní a jiné předpisy Společenství, včetně rozhodnutí správní komise<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>. Podle mého názoru nelze citované ustanovení vykládat v tom smyslu, že by zakládalo pravomoc správní komise vydávat akty, které mají právní účinky.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Mám za to, že i judikatura Soudního dvora týkající se potvrzení E 101 vychází z předpokladu, že rozhodnutí správní komise nemají závazný účinek. V příslušné judikatuře Soudní dvůr vymezil možnosti, jež mohou členské státy využít, pokud se v konkrétní věci nedohodne s jedním či více členskými státy na použitelných předpisech v oblasti sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Zmíněná judikatura byla částečně kodifikována ustanoveními čl. 5 odst. 2 až 4 nařízení č. 987/2009, jež jsou citována v bodě 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Soudní dvůr stanovil, že je třeba nejprve zahájit dialog s institucí, která daný dokument vydala. V případě, že dotčené instituce nedosáhnou dohody, mohou se v druhém kroku obrátit s danou záležitostí na správní komisi. Konečně, pokud se této komisi nepodaří sblížit názory příslušných institucí, zbývá hostitelskému členskému státu možnost, aniž jsou dotčeny případné procesní prostředky soudní povahy existující v členském státě, jehož instituce potvrzení vydala, zahájit před Soudním dvorem řízení o nesplnění povinnosti na základě článku 259 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>V tomto smyslu viz nedávno vyhlášený rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170427">27. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>A-Rosa Flussschiff</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-620/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:309">EU:C:2017:309</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V této souvislosti Soudní dvůr naopak neuvádí možnost podat proti rozhodnutí správní komise žalobu na <HT TYPE="ITALIC">neplatnost</HT> podle článku 263 SFEU, což by však bylo podle mého názoru logické, pokud by měl Soudní dvůr za to, že rozhodnutí uvedené komise mají závazný účinek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Připomínám, že podle čl. 263 prvního pododstavce SFEU Soudní dvůr zejména přezkoumává legalitu aktů institucí a jiných subjektů Unie, které mají právní účinky vůči třetím osobám.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že za stávajícího režimu založeného nařízením č. 883/2004 a nařízením č. 987/2009 nemají rozhodnutí vydaná správní komisí ve sporech mezi dvěma či více členskými státy týkajících se určení právních předpisů použitelných v konkrétní věci závazný účinek. Z toho podle názoru vyplývá, že řízením před správní komisí nemůže být dotčen závazný účinek přenositelného dokumentu A1.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Jinými slovy, mám za to, že přenositelný dokument A1 je závazný i za takové situace, jaká nastala v původním řízení, kdy se dotčené členské státy obrátily na správní komisi v souladu s čl. 76 odst. 6 nařízení č. 883/2004 a čl. 5 odst. 4 nařízení č. 987/2009<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Článek 76 odst. 6 nařízení č. 883/2004 je citován v bodě 8 tohoto stanoviska a čl. 5 odst. 4 nařízení č. 987/2009 je citován v bodě 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE> a kdy zmíněná komise vydala rozhodnutí o zrušení daného dokumentu, dokud nebude daný dokument zrušen nebo prohlášen za neplatný institucí, která jej vydala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Výše uvedené platí podle mého názoru nehledě na případné nesplnění povinností vyplývajících ze zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU členským státem, jehož instituce vydala předmětný dokument, v rámci řízení před správní komisí. Pokud se hostitelský členský stát domnívá, že první členský stát nesplnil své povinnosti vyplývající z práva Evropské unie, může podat žalobu pro nesplnění povinností podle článku 259 SFEU nebo požádat Komisi, aby sama přijala opatření proti danému členskému státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970529">29. května 1997</DATE>, <NAME.CASE>Denuit</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-14/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:260">EU:C:1997:260</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Podle mého názoru není nutné, aby Soudní dvůr v rámci projednávané věci rozhodoval o otázce, zda skutečnost, že členský stát nesplnil rozhodnutí správní komise, zakládá porušení zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby Soudní dvůr zodpověděl druhou předběžnou otázku, písm. a) v tom smyslu, že přenositelný dokument A1 je závazný i v takové situaci, jaká je předmětem původního řízení, kdy správní komise vydala rozhodnutí o zrušení daného dokumentu, avšak instituce, která jej vydala, daný dokument nezrušila.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhá hypotéza: zpětný účinek přenositelného dokumentu A1 [druhá předběžná otázka, písm. b)]</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky, písm. b) předkládajícího soudu je, zda má přenositelný dokument A1 závazný účinek v případě, že byl vydán až poté, co byl dotčený pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, a v případě kladné odpovědi na tuto část předběžné otázky, zda má v takovém případě předmětný dokument zpětný účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Nejprve konstatuji, že se nejedná o hypotetickou otázku, jak tvrdí maďarská vláda. Ta zejména namítá, že v projednávané věci nebylo prokázáno, že příslušná maďarská instituce vydala přenositelné dokumenty A1 zpětně až poté, co rakouské úřady určily, že daní pracovníci jsou podřízeni rakouskému režimu sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že v řízení podle článku 267 SFEU je Soudní dvůr oprávněn rozhodovat pouze o výkladu právního předpisu Unie na základě skutečností, které mu sdělil vnitrostátní soud. V důsledku toho Soudní dvůr není příslušný k rozhodování o skutkovém stavu v původním řízení, neboť tato otázka náleží do výlučné pravomoci vnitrostátního soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080911">11. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>CEPSA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-279/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:485">EU:C:2008:485</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V předkládacím rozhodnutí uvádí předkládající soud, že předmětné přenositelné dokumenty A1 byly vydány <HT TYPE="ITALIC">částečně zpětně</HT> a <HT TYPE="ITALIC">částečně až poté, co byli daní pracovníci podřízení rakouskému režimu sociálního zabezpečení</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz bod 15 tohoto stanoviska. Také zdravotní pojišťovna Solnohradska na jednání uvedla, že sporné přenositelné dokumenty A1 byly vydány jak předtím, tak poté, co rakouské úřady rozhodly o podřízení dotčených pracovníků rakouskému režimu sociálního zabezpečení.</P></NOTE>. Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba zodpovědět druhou předběžnou otázku, písm. b).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Domnívám se, stejně jako společnosti Alpenrind, Martin-Meat a Martimpex-Meat, česká, irská, maďarská a polská vláda a Komise a na rozdíl od zdravotní pojišťovny Solnohradska a rakouské, belgické a německé vlády<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Německá vláda se konkrétně domnívá, že přenositelný dokument A1 nemá závazný účinek, pokud byl vydán až poté, co hostitelský členský stát úředně uznal podřízení povinnému pojištění podle svých právních předpisů a <HT TYPE="ITALIC">o</HT> <HT TYPE="ITALIC">této skutečnosti byl informován</HT> členský stát původu.</P></NOTE>, že na položenou otázku je třeba odpovědět kladně. Z níže uvedených důvodů mám totiž za to, že přenositelný dokument A1 má závazný účinek i v případě, že byl vydán až poté, co byl dotčený pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, a že v takovém případě může mít předmětný dokument zpětný účinek.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora vyplývá, jak uvádí předkládající soud, že potvrzení E 101 může mít zpětný účinek. Soudní dvůr tak konstatoval, že vystavením takového potvrzení příslušná instituce pouze prohlašuje, že dotčený pracovník zůstává po stanovenou dobu, po kterou vykonává pracovní činnost na území jiného členského státu, nadále podřízen právním předpisům členského státu, pod nějž spadá daná instituce. Soudní dvůr dále stanovil, že ačkoli by mělo být takové potvrzení vydáno pokud možno před začátkem rozhodného období, může být vydáno i v jeho průběhu, případně i po jeho uplynutí. Za uvedených podmínek nic nebrání tomu, aby mělo potvrzení E 101 zpětný účinek, je-li to relevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000330">30. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Banks a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C178/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:169">EU:C:2000:169</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Rovněž viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121004">4. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Format Urządzenia i Montaże Przemysłowe</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑115/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:606">EU:C:2012:606</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze kterého vyplývá, že se potvrzení E 101 <HT TYPE="ITALIC">zpravidla</HT> vystavuje před začátkem nebo na začátku období, k němuž se vztahuje. Rovněž viz bod 6 rozhodnutí správní komise č. 181 ze dne <DATE ISO="20001213">13. prosince 2000</DATE> o výkladu čl. 14 odst. 1, čl. 14a odst. 1 a čl. 14b odst. 1 a 2 nařízení č. 1408/71 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="329" PAGE.FIRST="73" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 329, s. 73</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Mám za to, že citovaná judikatura je obdobně použitelná i v novém rámci právní úpravy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz bod 33 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. V této souvislosti je třeba uvést, že článek 15 nařízení č. 987/2009, který upravuje zejména provádění článku 12 nařízení č. 883/2004, výslovně stanoví ve svém odstavci 1, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>v případě, že osoba vykonává svou činnost v jiném členském státě, než je členský stát příslušný podle hlavy II [nařízení č. 883/2004], informuje o tom zaměstnavatel, nebo v případě osoby, která nevykonává činnost jakožto zaměstnanec, tato osoba sama, příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy se na ni vztahují, <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">to pokud možno předem</HT>. Tato instituce vydá dotčené osobě potvrzení uvedené v čl. 19 odst. 2 [nařízení č. 987/2009] a neprodleně zpřístupní instituci určené příslušným orgánem členského státu, ve kterém je činnost vykonávána, informace týkající se použitelných právních předpisů vztahujících se na uvedenou osobu v souladu s článkem […] 12 [nařízení č. 883/2004]<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Předkládající soud nicméně pokládá otázku, zda má přenositelný dokument A1 závazný účinek i v případě, že byl vydán až poté, co bylo určeno, že dotčený pracovník je podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu. Domnívá se totiž, že akty, kterými bylo určeno takové podřízení, lze rovněž považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>dokumenty<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009, což by znamenalo, že i takové akty mají závazný účinek pro úřady ostatních členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Takové odůvodnění podle mého názoru neobstojí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Zaprvé se domnívám, že takový výklad není v souladu s textem nařízení č. 987/2009. Připomínám, že čl. 5 odst. 1 citovaného nařízení se vztahuje na dokumenty vydané institucí členského státu <HT TYPE="ITALIC">prokazující</HT> postavení osoby pro účely nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009, jakož i na podpůrné doklady<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Předmětný čl. 5 odst. 1 je citován v bodě 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Rozhodnutí o tom, že daná osoba je podřízena režimu sociálního zabezpečení určitého členského státu, však podle mého názoru <HT TYPE="ITALIC">neprokazuje</HT> situaci takové osoby ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009, ale naopak <HT TYPE="ITALIC">zakládá</HT> její právní postavení. Podle čl. 19 odst. 2 nařízení č. 987/2009 dále platí, že příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné podle hlavy II nařízení č. 883/2004, potvrdí, že jsou tyto právní předpisy použitelné, <HT TYPE="ITALIC">na žádost</HT> dotyčné osoby nebo zaměstnavatele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Předmětný čl. 19 odst. 2 je citován v bodě 10 tohoto stanoviska. Rovněž viz čl. 15 odst. 1 nařízení č. 987/2009, který stanoví, že příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné, vydá dotčené osobě potvrzení uvedené v čl. 19 odst. 2 nařízení č. 987/2009.</P></NOTE>. Rozhodnutí o tom, že daná osoba je podřízena režimu sociálního zabezpečení určitého členského státu, nicméně není vydáno <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>na žádost dotyčné osoby nebo zaměstnavatele<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> ve smyslu posledně citovaného ustanovení, ale z podnětu dotčených orgánů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zadruhé, jak jsem již uvedl v tomto stanovisku výše, unijní normotvůrce přijetím čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009 zjevně zamýšlel kodifikovat judikaturu Soudního dvora, pokud se jedná o závazný účinek potvrzení E 101<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz body 27 až 33 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Zmíněná judikatura se však týká výlučně potvrzení E 101 (které bylo nahrazeno přenositelným dokumentem A1) a nikoli jiných druhů dokumentů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Pokud se jedná o rozdíl mezi účinky potvrzení E 101 a účinky jiných druhů dokumentů, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Bouman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-114/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:81">EU:C:2015:81</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150909">9. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>X a van Dijk</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-72/14 a C-197/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:564">EU:C:2015:564</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Mimoto se v této souvislosti domnívám, že rozsudek Banks a další byl vydán za obdobných skutkových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, kde byla sporná potvrzení E 101 vydána, přinejmenším zčásti, až <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, co byli dotčení pracovníci podřízeni režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000330">30. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Banks a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-178/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:169">EU:C:2000:169</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Zejména viz body 5 až 7 citovaného rozsudku.</P></NOTE>. Uvedená skutečnost neměla nicméně vliv na posouzení Soudního dvora, který stanovil, že předmětná potvrzení mají závazný účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Zatřetí mám za to, že výklad v tom smyslu, že rozhodnutí o podřízení dané osoby režimu sociálního zabezpečení určitého členského státu lze považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>dokument<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> uvedený v čl. 5 odst. 1 nařízení č. 987/2009, by mohl ve svém důsledku vést k nevhodnému, případně svévolnému jednání. Jak totiž namítá polská vláda, takový přístup by mohl vést k tomu, že úřady jednotlivých členských států se budou snažit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>předstihnout ostatní<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> a vydat rozhodnutí o podřízení svému režimu sociálního zabezpečení jako první, čímž by byla ohrožena právní jistota dotčených osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Připomínám, že judikatura Soudního dvora ohledně závazného účinku potvrzení E 101 vychází zejména z úvah týkajících se právní jistoty osob pohybující se v rámci Evropské unie. Viz bod 35 tohoto stanoviska. V této souvislosti bych rád zmínil, že podle předkládacího rozhodnutí namítla zdravotní pojišťovna Solnohradska v řízení před předkládajícím soudem, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>[p]odle jejího názoru je jediná cesta, jak dospět k rozhodnutí ve věci, vydání rozhodnutí o podřízení povinnému pojištění, a to navzdory existenci [přenositelných] dokumentů A1 vydaných maďarským orgánem<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>.</P></NOTE>. Pokud by se totiž uplatnil takový scénář, měl by každý členský stát finanční zájem na tom, aby byl první.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na druhou předběžnou otázku, písm. b) v tom smyslu, že přenositelný dokument A1 má závazný účinek i v případě, že byl vydán až poté, co byl dotčený pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, a že v takovém případě má předmětný dokument zpětný účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V tomto směru doplňuji, že otázka, zda vydáním přenositelného dokumentu A1 až poté, co byl dotčený pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, neporušila instituce, která daný dokument vydala, svou povinnost loajální spolupráce vyplývající z čl. 4 odst. 3 SFEU, případně zda v takovém případě neměly členské státy postupovat podle článku 6 nařízení č. 987/2009, není pro určení závazného účinku předmětného dokumentu relevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Pokud se jedná o vztah mezi články 5 a 6 nařízení č. 987/2009, viz bod 32 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Připomínám, že pokud se hostitelský členský stát domnívá, že jiný členský stát nesplnil své povinnosti vyplývající z práva Evropské unie, může podat žalobu pro nesplnění povinností podle článku 259 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Rovněž viz bod 52 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K předmětu otázky a navrhovaným možnostem výkladu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Třetí předběžná otázka se týká výkladu podmínky nenahrazení stanovené v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Upozorňuji, že článek 12 nařízení č. 883/2004 má být pozměněn výše uvedeným návrhem Komise ze dne <DATE ISO="20161213">13. prosince 2016</DATE>. Viz čl. 1 bod 13 zmíněného návrhu a související vysvětlení v důvodové zprávě.</P></NOTE>. Předkládající soud uvádí, že tuto otázku pokládá pouze pro případ, že by měl přenositelný dokument A1 za určitých okolností jen omezený závazný účinek. Vzhledem k odpovědi, kterou navrhuji na první a druhou předběžnou otázku, není v zásadě nutné zabývat se odpovědí na třetí předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>I přesto se nicméně k této otázce pro všechny případy níže vyjádřím, jelikož třetí předběžná otázka je předmětem sporu mezi Rakouskou republikou a Maďarskem, který představuje skutkové východisko původního řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz body 18 až 21 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>[o]soba, která jako zaměstnanec provozuje v členském státě činnost jménem zaměstnavatele, jenž zde běžně vykonává své činnosti, a která je tímto zaměstnavatelem vyslána do jiného členského státu, aby zde konala práci jménem tohoto zaměstnavatele, podléhá i nadále právním předpisům prvního členského státu, nepřesahuje-li předpokládaná doba trvání takové práce dvacet čtyři měsíců a <HT TYPE="ITALIC">není-li daná osoba vyslána za účelem nahrazení jiné osoby</HT><QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že je nesporné, že předpokládaná doba trvání práce nepřesáhla dvacet čtyři měsíců, jak vyžaduje čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>. V průběhu sporného období v projednávané věci byl výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>není-li daná osoba vyslána za účelem nahrazení jiné osoby<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> nahrazen výrazem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>není-li daná osoba vyslána za účelem nahrazení jiné <HT TYPE="ITALIC">vyslané</HT> osoby<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Z přípravných aktů k nařízení č. 465/2012 vyplývá, že účelem uvedené změny bylo upřesnění, že se nesmí jednat o nahrazení <HT TYPE="ITALIC">vyslané</HT> osoby jinou vyslanou osobou po uplynutí doby vyslání první osoby, s tím, že vynechání pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>vyslané<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> v původním znění nařízení č. 883/2004 bylo neúmyslné. Viz bod 5 důvodové zprávy k návrhu Komise nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20101220">20. prosince 2010</DATE> [COM (2010) 794 final]. Rovněž viz body 6 a 7 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Předkládající soud má pochybnosti o rozsahu působnosti zmíněné podmínky nenahrazení, zejména pokud se jedná o otázku, zda tato podmínka není porušena za situace, jaká nastala v původním řízení, kdy k nahrazení nedošlo formou vyslání stejným zaměstnavatelem, ale jiným zaměstnavatelem. V tomto směru zmíněný soud uvádí, že ačkoli osoby vyslané společností Martimpex-Meat ve sporném období ve skutečnosti nenahradily žádné pracovníky dané společnosti, nahradily pravděpodobně pracovníky společnosti Martin-Meat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Viz body 12 a 13 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Předkládající soud mimo jiné pokládá otázku, jestli je v této souvislosti relevantní, zda mají oba zaměstnavatelé sídlo ve stejném členském státě [třetí předběžná otázka, písm. a)], případně zda mezi nimi existuje osobní nebo organizační propojení [třetí předběžná otázka, písm. b)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>V řízení před Soudním dvorem jsou zastávány dvě teze ohledně výkladu podmínky nenahrazení stanovené v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Podle první z nich, odpovídající názoru zdravotní pojišťovny Solnohradska, rakouské, belgické, české, německé a francouzské vlády a Komise, nepřipouští podmínka nenahrazení žádné nahrazení vyslaných pracovníků, přičemž není podstatné, zda bylo provedeno stejným zaměstnavatelem, či různými zaměstnavateli. Z uvedené teze by vyplývalo, že předmětná podmínka není splněna, pokud zaměstnavatel B vyšle pracovníka do jiného členského státu, aby tam vykonával pracovní činnost, již předtím vykonával pracovník vyslaný zaměstnavatelem A, aniž by v této souvislosti bylo podstatné, zda mají daní dva zaměstnavatelé sídlo ve stejném členském státě nebo zda mezi nimi existuje osobní nebo organizační propojení. Takový široký výklad podmínky nenahrazení odpovídá obdobně výkladu obsaženému v praktickém průvodci správní komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Viz část I bod 7 Praktického průvodce použitelnými právními předpisy v Evropské unii (EU), Evropském hospodářském prostoru (EHP) a ve Švýcarsku z měsíce prosince 2013, z níž vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>[v]yslaný pracovník nemůže být v přijímajícím členském státě A ihned nahrazen jiným vyslaným pracovníkem z téhož podniku z vysílajícího členského státu B, ani vyslaným pracovníkem z jiného podniku nacházejícího se ve státě B či vyslaným pracovníkem z podniku nacházejícího se v členském státě C[…] [P]okud však byla činnost v hostitelském podniku členského státu A již od začátku vykonávána osobou vyslanou z členského státu B, pak tuto osobu nemůže přímo nahradit jiná osoba, bez ohledu na to, ze kterého členského státu byla vyslaná. Přitom je irelevantní, kterým vysílajícím podnikem nebo za kterého členského státu byl tento nový zaměstnanec vyslán – vyslaného zaměstnance nemůže okamžitě nahradit jiný vyslaný zaměstnanec.<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> Upozorňuji, že citované znění praktického průvodce bylo zveřejněno až po skočení sporného období, které je předmětem původního řízení. V předchozím znění praktického průvodce správní komise z měsíce ledna 2011 takové vysvětlení obsaženo nebylo.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Podle druhé teze, odpovídající názoru společnosti Alpenrind a maďarské a polské vlády, je na místě použít užší výklad podmínky nenahrazení. Uvedená podmínka totiž není porušena, pokud se jedná o vyslání provedené různými zaměstnavateli, přičemž v této souvislosti je irelevantní, zda mají oba dotčení zaměstnavatelé sídlo v témže členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Společnosti Martin-Meat a Martimpex-Meat ani irská vláda nepředložily odpověď na třetí předběžnou otázku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Uvedené dvě teze vycházejí ze zcela odlišných <HT TYPE="ITALIC">úhlů pohledu</HT>. Podle první teze je třeba podmínku nenahrazení posuzovat nejen z hlediska členského státu původu, ale rovněž z hlediska hostitelského členského státu. Cílem předmětné podmínky je tak zabránit tomu, aby byly určité činnosti či funkce v přijímajícím členském státě soustavně vykonávány vyslanými pracovníky, kteří nejsou podřízeni režimu sociálního zabezpečení daného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Takový přístup v praxi na jedné straně znamená, že zaměstnavatel B nemůže využít režim upravený v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 tím, že vyšle své pracovníky do jiného členského státu, aby tam poskytovali určitou službu, pokud předmětný režim již využil zaměstnavatel A za účelem poskytování stejné služby v témže členském státě. Na druhé straně nemůže podle zmíněného přístupu příjemce dané služby v hostitelském členském státě (v projednávané věci společnost Alpenrind) uzavírat samostatné, časově navazující smlouvy s různými společnostmi o provádění stejných pracovních činností vyslanými pracovníky, kteří nejsou podřízeni režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Druhý přístup vychází naopak z pohledu členského státu původu a zaměstnavatele vysílajícího dané pracovníky. Podle něj je jedinou relevantní otázkou, zda se z pohledu dotčeného zaměstnavatele jedná o nahrazení vyslaných zaměstnanců, či nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba konstatovat, že předkládající soud neuvádí žádné informace v tom smyslu, že by skutkové okolnosti v původním řízení mohly zakládat podvod nebo zneužití práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Rovněž viz poznámku pod čarou 17 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Vycházím tudíž z předpokladu, že třetí předběžná otázka se netýká konkrétního případu podvodného jednání či zneužití práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Následně je na místě uvést, že z předkládacího rozhodnutí není zřejmé, zda v projednávané věci existuje mezi dotčenými zaměstnavateli, tedy společnostmi Martin-Meat a Martimpex-Meat, osobní nebo organizační propojení, a případně jaká je povaha takového propojení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Společnosti Martin-Meat a Martimpex-Meat tvrdí, že mezi nimi neexistuje žádné propojení prostřednictvím vlastnictví, organizační struktury či řízení. Obdobně maďarská vláda uvádí, že se v projednávané věci jedná o právnické osoby, které jsou na sobě navzájem nezávislé. Rakouská vláda naopak namítá, že mezi oběma zaměstnavateli, a částečně také mezi vyslanými pracovníky, existují významné shodné prvky, pokud se jedná o jejich obchodní firmy a organizační strukturu.</P></NOTE>. Předmětem třetí předběžné otázky, písm. b) předkládajícího soudu však je, jaký význam má existence takového propojení mezi dotčenými zaměstnavateli na výklad čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Upřesňuji, že podle mého názoru nemá třetí předběžná otázka, písm. b) hypotetickou povahu, která by zakládala její nepřípustnost v souladu s judikaturou Soudního dvora. Z předkládacího rozhodnutí jsem totiž vyrozuměl, že v současné fázi předkládající soud dosud nerozhodl o otázce, zda mezi dotčenými zaměstnavateli existuje osobní či organizační propojení, či nikoli, přičemž tato otázka by byla relevantní, pouze pokud by Soudní dvůr odmítl širší výklad podmínky nenahrazení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Ve svém posouzení níže se nejprve zabývám otázkou, zda v případě, že mezi dotčenými zaměstnavateli neexistuje osobní ani organizační propojení, brání podmínka nenahrazení stanovená v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 tomu, aby zaměstnavatel vyslal pracovníka do jiného členského státu za účelem výkonu pracovní činnosti, již předtím vykonával pracovník vyslaný jiným zaměstnavatelem (2. část).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Rovnou uvádím, že podle mého názoru je na tuto otázku třeba odpovědět záporně. Z níže uvedených důvodů se totiž domnívám, že široký výklad podmínky nenahrazení je nepodložený a že nic nebrání zaměstnavateli B, aby vyslal pracovníky v souladu s čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004, pokud předtím provedl takové vyslání zaměstnavatel A.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Posléze se zabývám částmi třetí předběžné otázky předkládajícího soudu uvedenými pod písmeny a) a b), jejichž podstatou je, zda se odpověď na třetí předběžnou otázku změní jednak za situace, kdy jsou oba dotčení zaměstnavatelé usazeni ve stejném členském státě, a jednak v případě, že mezi nimi existuje osobní nebo organizační propojení. V tomto směru vysvětluji zaprvé důvody, proč je podle mého názoru místo usazení jednotlivých dotčených zaměstnavatelů irelevantní pro účely podmínky nenahrazení (třetí oddíl). Zadruhé se stručně zabývám případem, kdy mezi dotčenými zaměstnavateli existuje osobní nebo organizační propojení (čtvrtý oddíl).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výkladu čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K režimu upravenému v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Ustanovení hlavy II nařízení č. 883/2004, mezi něž patří čl. 12 odst. 1, zakládají úplný a jednotný systém kolizních norem, jejichž cílem je zajistit, aby pracovníci pohybující se v rámci Unie podléhali systému sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu, aby se tak zabránilo souběhu použitelných vnitrostátních právních předpisů a složitostem, které by z toho mohly vyplývat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Obdobně k čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 (který předcházel čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004), viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001109">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Plum</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-404/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:607">EU:C:2000:607</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Pokud se jedná o zásadu použitelnosti právních předpisů jediného členského státu, viz čl. 11 odst. 1 nařízení č. 883/2004 citovaný v bodě 5 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Článek 11 odst. 3 písm. a) nařízení č. 883/2004 stanoví obecné pravidlo, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu (<HT TYPE="ITALIC">lex loci laboris</HT>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Viz bod 5 tohoto stanoviska. Rovněž viz bod 17 odůvodnění nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>. Podle čl. 12 odst. 1 citovaného nařízení nicméně osoba, která je zaměstnavatelem vyslána do jiného členského státu, podléhá i nadále právním předpisům členského státu původu. Jinými slovy, ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 upravuje <HT TYPE="ITALIC">možnost</HT>, aby zaměstnavatel za určitých podmínek vyslal své pracovníky do jiného členského státu, aniž by museli daní pracovníci podléhat režimu sociálního zabezpečení posledně uvedeného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Ustanovení čl. 12 odst. 1 mají zejména usnadnit volné poskytování služeb ve prospěch podniků, které je chtějí využít vysláním svých pracovníků do jiného členského státu, než v jakém jsou usazeny. Jeho cílem je odstranit překážky, které by mohly bránit volnému pohybu pracovníků, podpořit hospodářský průnik a zabránit administrativním komplikacím, zejména pokud jde o pracovníky a podniky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Obdobně k čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 (který předcházel čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004), viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001109">9. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Plum</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-404/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:607">EU:C:2000:607</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Rovněž viz body 1 a 2 odůvodnění rozhodnutí správní komise č. A2 ze dne <DATE ISO="20090612">12. června 2009</DATE> o výkladu článku 12 nařízení č. 883/2004 (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="106" PAGE.FIRST="5" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, C 106, s. 5</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Je třeba upřesnit, že na rozdíl od tvrzení zdravotní pojišťovny Solnohradska, rakouské, belgické, české, německé a francouzské vlády a Komise nelze ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>výjimku<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>. V nadpisu citovaného ustanovení je totiž výslovně uvedeno, že se jedná o <HT TYPE="ITALIC">zvláštní pravidlo</HT>, upravující konkrétní situaci, která odůvodňuje jiná kritéria použitelnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 jsou citována v bodech 6 a 7 tohoto stanoviska. Rovněž viz bod 18 odůvodnění nařízení č. 883/2004, kde se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>[v]e zvláštních situacích, které odůvodňují jiná kritéria použitelnosti, je nutné postupovat odchylně od uvedeného obecného pravidla<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>.</P></NOTE>. V této souvislosti Soudní dvůr konstatoval ohledně čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 (který předcházel čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004), že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>v některých <HT TYPE="ITALIC">zvláštních případech</HT> by totiž prosté použití obecného pravidla stanoveného v čl. 13 odst. 2 písm. a) [stávající čl. 11 odst. 3 písm. a) nařízení<?PAGE NO="18"?> č. 883/2004] [nařízení č. 1408/71] nemohlo zamezit administrativním komplikacím – jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele i orgánů sociálního zabezpečení – jež by mohly ztěžovat volný pohyb osob spadajících do působnosti uvedeného nařízení […]. <HT TYPE="ITALIC">Zvláštní pravidla</HT> upravující takovéto případy jsou obsažena zejména v článku 14 nařízení č. 1408/71 [stávající článek 12 nařízení č. 883/2004]<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121004">4. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Format Urządzenia i Montaże Przemysłowe</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-115/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:606">EU:C:2012:606</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Za takových okolností není podle mého názoru žádný důvod použít zvláště restriktivní výklad čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K podmínce nenahrazení stanovené v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 stanoví, že vyslaná osoba podléhá režimu sociálního zabezpečení členského státu původu, a to zejména pod podmínkou, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>není vyslána za účelem nahrazení jiné vyslané osoby<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>V původním znění čl. 13 písm. a) nařízení č. 3 (který byl předchůdcem čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004) taková podmínka nenahrazení obsažena nebyla, avšak byla doplněna do textu citovaného ustanovení nařízením č. 24/64/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="19640310">10. března 1964</DATE>, kterým se mění článek 13 nařízení č. 3 a článek 11 nařízení č. 4 (právní předpisy použitelné na vyslané pracovníky a pracovníky obvykle vykonávající svou činnost v několika státech) (<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>) (Úř. věst. 1964, č. 47, s. 746).</P></NOTE>. V prvním bodě odůvodnění posledně uvedeného nařízení se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>použití ustanovení čl. 13 písm. a) [nařízení č. 3] vedlo k určitým případům zneužívání a je vhodné předmětné ustanovení pozměnit tak, aby se zamezilo takovému zneužívání a zároveň byla zachována možnost vyslaných pracovníků, aby nadále podléhali právním předpisům státu obvyklého výkonu práce<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> (<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Podle toho, jak já chápu postup přijetí podmínky nenahrazení, zamýšlel unijní normotvůrce uvedenou podmínkou napravit zřejmý nedostatek nařízení č. 3 v tom smyslu, že někteří zaměstnavatelé obcházeli podmínku délky vyslání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Článek 13 písm. a) nařízení č. 3 stanovil <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>pravděpodobnou dobu<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> nepřesahující dvanáct měsíců, již bylo možné prodloužit na dvacet čtyři měsíců. Připomínám, že čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 stanoví <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>předpokládanou dobu<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> nepřesahující dvacet čtyři měsíců. Viz bod 6 tohoto stanoviska.</P></NOTE> tím, že podle potřeby střídali své vyslané pracovníky tak, aby daní pracovníci mohli nadále podléhat právním předpisům členského státu původu, kde byly splatné nižší příspěvky na sociální zabezpečení než v hostitelském členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta O. Dutheilleta de Lamothe ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Manpower</NAME.CASE> (<NO.CASE>35/70</NO.CASE>, nezveřejněno, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1970:104">EU:C:1970:104</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 1265), v němž se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>[čl. 13 písm. a) nařízení č. 3] byl zneužíván. Některé podniky zakládaly provozovny mimo svůj stát původu a střídaly v nich podle potřeby své vyslané pracovníky tak, aby daní pracovníci mohli být nadále podřízeni právním předpisům svého státu původu, kde byly odváděny nižší příspěvky na sociální zabezpečení než ve státě, kde byli daní pracovníci zaměstnáni. Tyto praktiky byly zjištěny zejména ve Francii ve stavebnictví a dřevozpracovatelském průmyslu. Na druhé straně bylo zjištěno, zejména ve vztazích mezi Nizozemskem a Německem, že <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>náborové agentury<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="2018" ID="QE0063"/> či <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>subdodavatelé<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="2018" ID="QE0064"/>, kteří sami neměli v prvním státě postavení zaměstnavatele, poskytovali podnikům z druhého státu pracovníky, kteří zůstali podřízeni právním předpisům o sociálním zabezpečení prvního státu<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>. Citovaná konstatování generálního advokáta se týkají zejména souběžného zavedení pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>vyslání<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> v textu čl. 13 písm. a) nařízení č. 3. Viz rovněž pátou výroční zprávu Správní komise týkající se provádění nařízení o sociálním zabezpečení migrujících pracovníků, leden – prosinec 1963, s. 12 a s. 56. Rovněž viz stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>FTS</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-202/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:33">EU:C:1999:33</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), který také odkazuje na zavedení podmínky nenahrazení.</P></NOTE>. Podmínka nenahrazení byla následně zachována bez podstatných změn v čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 a následně v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Článek 13 písm. 3 nařízení č. 3, ve znění nařízení č. 24/64, stanovil podmínku, že vyslaný pracovník nesmí být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>vyslán za účelem nahrazení jiného pracovníka, jehož doba vyslání skončila<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>. Článek 14 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71, stanovil podmínku, že vyslaný pracovník nesmí být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>vyslán za účelem nahrazení jiného pracovníka, jehož doba vyslání uplynula<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> [<HT TYPE="ITALIC">ve francouzském znění nahrazeno slovo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>arrivé<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> slovem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>parvenu</HT><QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>]. Ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 jsou citována v bodech 6 a 7 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Otázka, která je položena v projednávané věci, zní, zda zavedením podmínky nenahrazení chtěl unijní normotvůrce zamezit i <HT TYPE="ITALIC">jiným</HT> situacím než takovým, kdy stejný zaměstnavatel postupně střídá své vyslané pracovníky, aby obešel podmínku délky vyslání, zejména pak, zda měl v úmyslu zakázat po sobě následující vysílání pracovníků různými zaměstnavateli.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Mám za to, že takový záměr neměl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Zaprvé nenacházím v textu nařízení č. 3, nařízení č. 1408/71 a nařízení č. 883/2004 ani v přípravných aktech k daným nařízením nic, co by svědčilo o takovém úmyslu unijního normotvůrce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Ačkoli znění čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004, který stanoví podmínku, že vyslaná osoba není <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>vyslána za účelem nahrazení jiné vyslané osoby<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, neposkytuje jednoznačnou odpověď, svědčí podle mého názoru ve prospěch výkladu v tom smyslu, že cílem podmínky nenahrazení není vyloučit po sobě následující vysílání různými zaměstnavateli. Domnívám se totiž, že z doslovného znění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>vyslána za účelem nahrazení<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>, použitého prakticky ve všech jazykových verzích čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 kromě německé, vyplývá, že daný pracovník je vyslán zaměstnavatelem, <HT TYPE="ITALIC">aby</HT> nahradil jiného vyslaného pracovníka<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Některé jazykové verze dokonce stanoví, že daná osoba není vyslána <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/><HT TYPE="ITALIC">k</HT><QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> nahrazení jiné vyslané osoby. Zejména viz znění v dánském jazyce (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>ikke udsendes for at afløse en anden person<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, anglickém jazyce (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>not sent to replace another person<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>) a švédském jazyce (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>inte sänds ut för att ersätta någon annan person<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>). Německé znění naopak stanoví, že daná osoba <HT TYPE="ITALIC">nenahrazuje</HT> jinou osobu (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>nicht eine andere [entsandte] Person ablöst<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>). Změnami čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 provedenými nařízením č. 465/2012 není tato analýza jednotlivých jazykových verzí nijak dotčena. Viz body 6 a 7 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Pokud se nejedná o podvod, není účelem vyslání provedeného zaměstnavatelem B nahradit pracovníka vyslaného zaměstnavatelem A. Jeho cílem je poskytování služby v hostitelském členském státě. V této souvislosti doplňuji, že zaměstnavatel B nemusí ve skutečnosti o předchozím vyslání zaměstnavatelem A vědět<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Připomínám, že analýza uvedená v této části se týká případu, kdy mezi dotčenými zaměstnavateli neexistuje osobní ani organizační propojení. Viz body 78 a 79 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Dále se domnívám, že výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>vyslána za účelem nahrazení<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> potvrzuje tezi, že splnění podmínky nenahrazení je třeba posuzovat výhradně z pohledu zaměstnavatele, který daného pracovníka vysílá. Připomínám, že čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 stanoví podmínky, za nichž může daný zaměstnavatel vyslat své pracovníky, aniž by je musel podřídit režimu sociálního zabezpečení daného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Rovněž viz bod 83 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. V tomto směru zakotvuje citované ustanovení podmínku, že vyslaná osoba není vyslána (daným zaměstnavatelem) za účelem nahrazení jiné vyslané osoby. Z hlediska znění citovaného ustanovení je tedy podmínka nenahrazení formulována z pohledu zaměstnavatele, který daného pracovníka vysílá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené tudíž podle mého názoru nejde o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>nahrazení<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> ve smyslu čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004, pokud zaměstnavatel B vyšle pracovníka za účelem výkonu činnosti, již předtím vykonával pracovník vyslaný zaměstnavatelem A. Jinými slovy mám za to, že zaměstnavateli B nic nebrání v tom, aby provedl takové vyslání. Z uvedeného rovněž vyplývá, že příjemci dané služby v hostitelském členském státě nic nebrání v tom, aby uzavíral samostatné, časově navazující smlouvy s různými společnostmi o provádění stejných pracovních činností vyslanými pracovníky, kteří nejsou podřízeni režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>V této souvislosti dodávám, že výklad v opačném smyslu by znamenal, že zaměstnavatel B bude v méně výhodném postavení než zaměstnavatel A, a to z pouhého důvodu, že posledně uvedený zaměstnavatel využil možnosti upravené v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 jako první (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>kdo dřív přijde, ten dřív mele<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>). Podle mého názoru však neexistují žádné skutečnosti, z nichž bylo možné dovodit, že unijní normotvůrce skutečně zamýšlel takový důsledek. Mám tudíž za to, že nastíněným výkladem by byla do citovaného ustanovení doplněna nová podmínka, která nevyplývá z jeho znění, což by podle mého názoru bylo v rozporu se zásadou právní jistoty zúčastněných stran<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Podle judikatury Soudního dvora zásada právní jistoty vyžaduje zejména, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce. Zejména viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081218">18. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Altun</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:744">EU:C:2008:744</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba vycházet z předpokladu, že při přijímání nařízení č. 883/2004 byl unijní normotvůrce velmi dobře obeznámen s problematikou nahrazování vyslaných pracovníků a že si byl také vědom potenciálních hospodářských výhod vyplývajících z čl. 12 odst. 1 citovaného nařízení pro zaměstnavatele a, v návaznosti na to, i pro jeho smluvního partnera v hostitelském členském státě. Pokud by měl v úmyslu vyloučit na sebe navazující vysílání pracovníků různými zaměstnavateli, nepochybně by tento záměr vyjádřil mnohem jasněji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o cíl zabránit zneužití práva, neexistuje podle mého názoru žádný důvod obecně považovat za zneužití práva situaci, kdy zaměstnavatel B vyšle své pracovníky v souladu s čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 za účelem výkonu pracovní činnosti, již předtím vykonávali pracovníci vyslaní zaměstnavatelem A. Mimoto připomínám, že v takovém případě nemusí zaměstnavatel B nutně vědět o předchozím vyslání zaměstnavatelem A<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>Připomínám, že předkládající soud neuvádí žádné informace v tom smyslu, že by skutkové okolnosti v původním řízení mohly zakládat podvod nebo zneužití práva. Viz bod 77 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Zatřetí mám za to, že pokud by byla podmínka nenahrazení vykládána široce v tom smyslu, že se vztahuje i na navazující vyslání provedená různými zaměstnavateli, došlo by tím k porušení cílů sledovaných ustanovením čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004. Jak jsem již uvedl, citované ustanovení má zejména usnadnit volné poskytování služeb a volný pohyb pracovníků, a rovněž podpořit hospodářský průnik a zabránit administrativním komplikacím, zejména pokud jde o pracovníky a podniky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Viz bod 84 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Široký výklad podmínky nenahrazení by v praxi znamenal, že daný zaměstnavatel by neměl v okamžiku vyslání jistotu, zda se na postavení vyslaného pracovníka použijí ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004, či nikoli, a tedy zda má být dotčený pracovník po svém vyslání podřízen režimu sociálního zabezpečení členského státu původu, nebo režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu. Zaměstnavatel B se totiž může oprávněně domnívat, že podmínky stanovené v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 jsou splněny. Pokud by však následně vyšlo najevo, že předmětnou pracovní činnost předtím vykonával v hostitelském členském státě pracovník vyslaný zaměstnavatelem A, musel by podle uvedeného výkladu zaměstnavatel B souhlasit s tím, že jím vyslaný pracovník bude podřízen režimu hostitelského členského státu. To by platilo, i pokud by příslušná instituce členského státu původu případně vydala přenositelný dokument A1, kterým se potvrzuje podřízení pracovníka režimu sociálního zabezpečení daného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>V tomto směru viz část I bod 7 výše zmíněného praktického průvodce správní komise z měsíce prosince 2013, kde se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>[z] hlediska příslušné instituce vysílajícího členského státu se při posuzování podmínek vyslání může zdát, že podmínky pro vyslání jsou splněny<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Takový výklad by mohl podstatně změnit hospodářské podmínky, za nichž zaměstnavatel B poskytuje své služby v hostitelském členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>V projednávané věci společnosti Martin-Meat a Martimpex-Meat uvádějí, že dne <DATE ISO="20160321">21. března 2016</DATE> zaslaly rakouské úřady sociálního zabezpečení společnosti Martimpex-Meat výzvu k úhradě příspěvků za dotčené zaměstnance ve výši přesahující 4 miliony eur, k níž byly připočteny úroky z prodlení a celková částka tak činila přibližně 5 milionů eur.</P></NOTE>, a kromě toho by znamenal pro zaměstnavatele B a dotčeného pracovníka administrativní překážky, zejména pokud se jedná o podřízení daného pracovníka režimu hostitelského členského státu, vracení příspěvků sociálního zabezpečení již zaplacených v členském státě původu a zrušení přenositelného dokumentu A1 institucí, která jej vydala. Domnívám se, že existence takové nejistoty pro zaměstnavatele B není v souladu se zásadou právní jistoty a mohla by bránit volnému poskytování služeb a volnému pohybu pracovníků v rámci Evropské unie, což by bylo v rozporu s účelem ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>S ohledem na veškeré výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí předběžnou otázku tak, že podmínka nenahrazení stanovená v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 nebrání zaměstnavateli vyslat pracovníka za účelem výkonu pracovní činnosti, již předtím vykonával pracovník vyslaný jiným zaměstnavatelem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Pro úplnost zdůrazňuji, že výklad čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004, který navrhuji, je odlišný od výkladu předloženého správní komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>Rovněž viz bod 72 a poznámku pod čarou 71 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. V tomto směru postačí konstatovat, že unijní normotvůrce může podle svého uvážení předmětné nařízení pozměnit, pokud by zamýšlel rozšířit rozsah působnosti podmínky nenahrazení stanovené v citovaném ustanovení i na navazující vyslání různými zaměstnavateli. Ve stávajícím právním rámci však nenacházím žádnou oporu pro upřednostnění takového důsledku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K situaci, kdy mají dotčení zaměstnavatelé sídlo ve stejném členském státě [třetí předběžná otázka, písm. a)]</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Podstatou třetí předběžné otázky písm. a) předkládajícího soudu je, zda se odpověď na třetí předběžnou otázku změní za situace, kdy jsou oba dotčení zaměstnavatelé usazeni ve stejném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je na uvedenou otázku nepochybně třeba odpovědět záporně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Z analýzy uvedené výše totiž nevyplývá žádný důvod, proč by bylo třeba odpovědi rozlišovat v závislosti na tom, kde mají sídlo jednotliví dotčení zaměstnavatelé. Mám tudíž za to, že podmínka nenahrazení stanovená v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 nebrání zaměstnavateli vyslat pracovníka za účelem výkonu pracovní činnosti, již předtím vykonával pracovník vyslaný jiným zaměstnavatelem, přičemž otázka, zda mají či nemají oba uvedení zaměstnavatelé sídlo ve stejném členském státě, je irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Navrhuji proto, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí otázku, písm. a) tak, že pro účely třetí předběžné otázky není relevantní, zda jsou či nejsou dotčení zaměstnavatelé usazeni ve stejném členském státě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K situaci, kdy mezi zaměstnavateli existuje osobní nebo organizační propojení [třetí předběžná otázka, písm. b)]</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Podstatou třetí předběžné otázky, písm. b) předkládajícího soudu je, zda se odpověď na třetí předběžnou otázku změní za situace, kdy mezi dotčenými zaměstnavateli existuje osobní nebo organizační propojení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že má analýza uvedená výše, která se týká výkladu podmínky nenahrazení stanovené v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004 platí za předpokladu, že mezi dotčenými zaměstnavateli neexistuje osobní ani organizační propojení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Viz bod 79 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Dále opakuji, že předkládající soud neuvedl žádné informace, že by mezi dotčenými zaměstnavateli existovalo osobní nebo organizační propojení, a pokud by takové propojení existovalo, jaká je jeho povaha<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>Viz bod 78 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Za takových okolností se omezím pouze na konstatování, že pokud by mezi dotčenými zaměstnavateli <HT TYPE="ITALIC">existovalo</HT> osobní nebo organizační propojení, je podle mého názoru třeba zkoumat, zda nemělo vyslání pracovníků takovými zaměstnavateli za cíl obejít podmínku nenahrazení stanovenou v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004. Připomínám, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se účastníci řízení před soudy nemohou s podvodným úmyslem nebo zneužívajícím způsobem dovolávat unijního práva a uplatňování unijní právní úpravy nelze rozšířit tak, aby pokrývalo zneužívající praktiky hospodářských subjektů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171122">22. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Cussens a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-251/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:881">EU:C:2017:881</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Předkládající soud nicméně neuvádí žádné informace v tom smyslu, že by skutkové okolnosti v původním řízení mohly zakládat podvod nebo zneužití práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>Viz bod 77 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Za takových okolností mám za to, že není třeba, aby se Soudní dvůr touto otázkou dále zabýval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí předběžnou otázku písm. b) tak, že pokud by mezi dotčenými zaměstnavateli existovalo osobní nebo organizační propojení, je třeba zkoumat, zda nemělo vyslání pracovníků takovými zaměstnavateli za cíl obejít podmínku nenahrazení stanovenou v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Verwaltungsgerichtshof (Správní soud, Rakousko) takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>1)</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne <DATE ISO="20090916">16. září 2009</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 465/2012 ze dne <DATE ISO="20120522">22. května 2012</DATE>, je třeba vykládat v tom smyslu, že přenositelný dokument A1 vydaný příslušnou institucí členského státu v souladu s čl. 19 odst. 2 nařízení č. 987/2009, ve znění nařízení č. 465/2012, kterým se potvrzuje podřízení pracovníka režimu sociálního zabezpečení daného členského státu podle ustanovení hlavy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení č. 465/2012, je závazný pro soudy jiného členského státu ve smyslu článku 267 SFEU, pokud nebyl zrušen nebo prohlášen za neplatný.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Přenositelný dokument A1 je závazný i v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, kdy Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení vydala rozhodnutí o zrušení daného dokumentu, avšak instituce, která jej vydala, daný dokument nezrušila.</TXT><P>Totéž platí v případě, že byl předmětný dokument vydán až poté, co byl dotyčný pracovník podřízen režimu sociálního zabezpečení hostitelského členského státu. Za takových okolností může mít daný dokument zpětný účinek.</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004, ve znění nařízení č. 465/2012, je třeba vykládat tak, že podmínka nenahrazení stanovená v citovaném ustanovení nebrání tomu, aby zaměstnavatel vyslal pracovníka do jiného členského státu za účelem výkonu pracovní činnosti, již předtím vykonával pracovník vyslaný jiným zaměstnavatelem, přičemž není relevantní, zda jsou či nejsou dotčení zaměstnavatelé usazeni ve stejném členském státě.</TXT><P>Pokud však mezi dotčenými zaměstnavateli existuje osobní nebo organizační propojení, je třeba zkoumat, zda nemělo vyslání pracovníků takovými zaměstnavateli za cíl obejít podmínku nenahrazení stanovenou v čl. 12 odst. 1 nařízení č. 883/2004.<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>