<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><ORDER xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.ORDER><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑19/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CO0019</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2049">EU:C:2014:2049</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>5</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>5</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.ORDER><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>USNESENÍ ZE DNE <DATE ISO="20140703">3. 7. 2014</DATE> – VĚC C‑19/14</P><P>TALASCA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Usnesení Soudního dvora</HT> (šestého senátu)</P><P><DATE ISO="20140703">3. července 2014</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Článek 53 odst. 2 a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora</KEYWORD><KEYWORD>Nedostatečné upřesnění skutkového a právního kontextu sporu v původním řízení, jakož i skutečností odůvodňujících nezbytnost odpovědi na předběžnou otázku</KEYWORD><KEYWORD>Zjevná nepřípustnost</KEYWORD></INDEX><ORDER.INIT><P>Ve věci C‑19/14,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Sozialgericht Duisburg (Německo) ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20140116">16. ledna 2014</DATE>, v řízení</P></ORDER.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Ana-Maria Talasca,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Angelina Marita Talasca</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Stadt Kevelaer,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE.GEN><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (šestý senát)</P><P>ve složení A. Borg Barthet, předseda senátu, M. Berger (zpravodajka) a S. Rodin, soudci,</P><P>generální advokát: N. Wahl,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout usnesením s odůvodněním, podle čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává toto</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE.GEN><CONTENTS.ORDER><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Usnesení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká slučitelnosti § 7 odst. 1 druhého pododstavce sociálního zákoníku, knihy II, s unijním právem, zejména se zásadou zákazu diskriminace.</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Anou-Marií Talasca a její dcerou Angelinou Maritou Talasca na jedné straně a Stadt Kevelaer (město Kevelaer) na straně druhé ohledně odmítnutí úřadu práce tohoto města (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Jobcenter<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) přiznat uvedeným určité sociální dávky.</TXT></NP><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Německý právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Ustanovení § 7 sociálního zákoníku (Sozialgesetzbuch), knihy II (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>SGB II<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Oprávněné osoby<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Dávky podle této knihy jsou určeny osobám, které</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>dovršily věk 15 let a nedosáhly dosud věkové hranice uvedené v § 7a,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>jsou práceschopné,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>jsou sociálně potřebné a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>mají obvyklé bydliště ve Spolkové republice Německo.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>(práceschopné oprávněné osoby). Vyloučeni jsou</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>cizinky a cizinci, kteří nejsou ve Spolkové republice Německo jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné a kteří nepožívají práva volného pohybu na základě § 2 odst. 3 zákona o volném pohybu občanů Unie [Freizügigkeitsgesetz/UE], a jejich rodinní příslušníci po dobu prvních tří měsíců svého pobytu,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>cizinky a cizinci, jejichž právo pobytu je odůvodněno pouze hledáním zaměstnání, a jejich rodinní příslušníci,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA><ALINEA>Druhá věta bod 1 se nevztahuje na cizinky a cizince, kteří pobývají ve Spolkové republice Německo na základě povolení k pobytu vydaného podle kapitoly 2 oddílu 5 zákona o právu pobytu. Ustanovení v oblasti práva pobytu nejsou dotčena.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Z procesní písemnosti nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Popis skutkových okolností k usnesení ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE><QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, kterou předložil Sozialgericht Duisburg Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20140207">7. února 2014</DATE>, vyplývá, že zákon o volném pohybu občanů Unie (Freizügigkeitsgesetz/UE) stanoví, že uchazečům o zaměstnání zůstává postavení zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné po dobu šesti měsíců po skončení pracovního poměru.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí, jakož i z procesní písemnosti doručené dne <DATE ISO="20140207">7. února 2014</DATE> vyplývá, že A.-M. Talasca má rumunskou státní příslušnost.</TXT></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20070701">1. července 2007</DATE> odcestovala z Rumunska do Kevelaer (Německo).</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20101027">27. října 2010</DATE> vydala cizinecká služba (Ausländerbehörde) A.-M. Talasca potvrzení o pobytu určené státním příslušníkům Evropské unie (Freizügigkeitsbescheinigung), které bylo platné výlučně za účelem hledání zaměstnání.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Od 23. května do <DATE ISO="20111123">23. listopadu 2011</DATE> byla A.-M. Talasca zaměstnána v zahradnickém podniku na místě podléhajícím povinnému sociálnímu pojištění.</TXT></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE> do <DATE ISO="20120119">19. ledna 2012</DATE> pobírala A.-M. Talasca podporu v nezaměstnanosti I (Arbeitslosengeld I). Vzhledem k nízkým příjmům požádala u Jobcenter, vnitrostátního orgánu příslušného pro dávky uchazečům o zaměstnání, o vyplácení dávek podle SGB II od <DATE ISO="20120101">1. ledna 2012</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Tyto dávky jí byly přiznány do <DATE ISO="20120523">23. května 2012</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Tyto dávky byly přiznány do <DATE ISO="20120523">23. května 2012</DATE> také dceři A.-M. Talasca, narozené dne <DATE ISO="20120311">11. března 2012</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že A.-M. Talasca a její dcera měly za to, že mají nárok na vyplácení uvedených dávek i po <DATE ISO="20120523">23. květnu 2012</DATE>, neboť jinak by byl porušen zákaz diskriminace stanovený ustanoveními <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>evropského práva<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, podaly opravný prostředek k Sozialgericht Duisburg.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Předkládající soud zdůrazňuje význam otázky vznesené v této věci pro řadu podobných věcí, které projednává.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Sozialgericht Duisburg rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1)</NO.P><TXT>Je § 7 odst. 1 druhá věta [SGB II] v souladu s [unijním právem]?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi, musí Spolková republika Německo změnit právní stav nebo vyplývá z toho přímo jiný právní stav, a případně jaký?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Zůstává § 7 odst. 1 druhá věta [SGB II] platná do (případně) nezbytné změny právního stavu orgány Spolkové republiky Německo?<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li určitá žádost nebo určitý návrh zjevně nepřípustný, může Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž by pokračoval v řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury vyplývá, že Soudnímu dvoru nepřísluší vyjadřovat se v rámci řízení zahajovaného podle článku 267 SFEU ke slučitelnosti vnitrostátních právních norem s unijním právem. Soudní dvůr však má pravomoc poskytnout předkládajícímu soudu veškeré poznatky k výkladu unijního práva, které mu umožní, aby tuto slučitelnost pro účely rozsudku ve věci, která mu byla předložena, sám posoudil (viz zejména rozsudky Fendt Italiana, C‑145/06 a C‑146/06, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:411">EU:C:2007:411</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 30, a KGH Belgium, C‑351/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:699">EU:C:2012:699</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 17, jakož i usnesení Mlamali, C‑257/13, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 17).</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Je však třeba připomenout, že v rámci spolupráce zavedené článkem 267 SFEU vyžaduje potřeba dospět k výkladu unijního práva, který by byl pro vnitrostátní soud užitečný, aby uvedený soud vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vychází otázky, které pokládá, nebo alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na nichž jsou tyto otázky založeny (viz zejména rozsudky Centro Europa 7, C‑380/05, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:59">EU:C:2008:59</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 57, a Mora IPR, C‑79/12, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:98">EU:C:2013:98</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 35, jakož i usnesení Augustus, C‑627/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:754">EU:C:2012:754</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 8, a Mlamali, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 18).</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Soudní dvůr je totiž oprávněn vyslovit se k výkladu unijního předpisu pouze na základě skutečností, jež mu uvede vnitrostátní soud (viz rozsudek Eckelkamp a další, C‑11/07, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:489">EU:C:2008:489</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 52, jakož i usnesení SKP, C‑433/11, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:702">EU:C:2012:702</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 24, a Mlamali, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 19).</TXT></NP><?PAGE NO="4"?><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Soudní dvůr též zdůraznil, že je důležité, aby vnitrostátní soud uvedl konkrétní důvody, proč má pochybnosti o výkladu unijního práva a proč považuje za nezbytné položit Soudnímu dvoru předběžné otázky (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ABNA a další, C‑453/03, C‑11/04, C‑12/04 a C‑194/04, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:741">EU:C:2005:741</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 46, a Mora IPR, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:98">EU:C:2013:98</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 36, jakož i usnesení Mlamali, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 20).</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že základem řízení u Soudního dvora je předkládací rozhodnutí, je nezbytné, aby vnitrostátní soud vyložil v samotném předkládacím rozhodnutí skutkový a právní rámec sporu v původním řízení a podal alespoň minimální vysvětlení k důvodům volby ustanovení unijního práva, o jejichž výklad žádá, a k souvislosti, kterou spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na spor (v tomto smyslu viz zejména rozsudky Asemfo, C‑295/05, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:227">EU:C:2007:227</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 33, a Mora IPR, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:98">EU:C:2013:98</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 37, jakož i usnesení Laguillaumie, C‑116/00, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:350">EU:C:2000:350</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 23 a 24, a Mlamali, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 21).</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Tyto požadavky na obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou výslovně uvedeny v článku 94 jednacího řádu Soudního dvora, který má předkládající soud v rámci spolupráce zavedené článkem 267 SFEU znát a který je povinen náležitě dodržovat.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Je třeba rovněž připomenout, že článek 267 SFEU nepředstavuje procesní prostředek, který mají k dispozici účastníci řízení ve sporu probíhajícím před vnitrostátním soudem, a nestačí tedy, že účastník tvrdí, že spor nastoluje otázku výkladu unijního práva, aby dotyčný soud musel mít za to, že vyvstala otázka ve smyslu článku 267 SFEU. Z toho plyne, že existence zpochybnění výkladu unijního aktu před vnitrostátním soudem sama o sobě nedostačuje k tomu, aby předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru bylo odůvodněné (viz rozsudky IATA a ELFAA, C‑344/04, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:10">EU:C:2006:10</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 28, jakož i Ascafor a Asidac, C‑484/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:113">EU:C:2012:113</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 33; usnesení Adiamix, C‑368/12, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:257">EU:C:2013:257</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 17, a Mlamali, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 23).</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba rovněž zdůraznit, že informace obsažené v předkládacích rozhodnutích nemají pouze umožnit Soudnímu dvoru, aby podal užitečné odpovědi, ale mají rovněž poskytnout vládám členských států, jakož i ostatním zúčastněným možnost předložit vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora Evropské unie. Je na Soudním dvoru, aby zajistil, že tato možnost bude zachována, s ohledem na to, že na základě tohoto ustanovení jsou zúčastněným oznamována pouze předkládací rozhodnutí (viz zejména rozsudek Holdijk a další, 141/81 až 143/81, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1982:122">EU:C:1982:122</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 6; usnesení Laguillaumie, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:350">EU:C:2000:350</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 14; Augustus, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:754">EU:C:2012:754</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 10, a Mlamali, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 24).</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>V projednávané věci je nutné konstatovat, že předkládací rozhodnutí neodpovídá požadavkům připomenutým v bodech 16 až 22 tohoto usnesení.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Pokud jde o první položenou otázku, je třeba především konstatovat, že předkládací rozhodnutí neobsahuje žádnou skutečnost týkající se skutkového rámce sporu v původním řízení. Teprve v písemnosti doručené Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20140207">7. února 2014</DATE>, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Popis skutkových okolností k usnesení ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE><QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, poskytl předkládající soud některé informace, které nicméně stále nedostačují k tomu, aby umožnily posoudit zejména postavení A.-M. Talasca jako pracovnice.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Dále je třeba uvést, že chybí rovněž jakékoliv údaje o vnitrostátním právním rámci, s výjimkou prosté zmínky o některých ustanoveních, jejichž znění ovšem není uvedeno. Co se týče § 7 odst. 1 druhé věty SGB II, která stanoví několik důvodů odmítnutí dávky v případě nezaměstnaných cizinců, omezuje se předkládající soud na to, že hovoří o těchto důvodech odmítnutí jako celku a neupřesňuje, který je použitelný na jím projednávaný spor.</TXT></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Konečně, předkládající soud sice žádá o výklad ustanovení unijního práva, avšak s výjimkou odkazu v procesní písemnosti doručené Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20130207">7. února 2013</DATE> na vyjádření uvedené v žalobě, kterou podala A.-M. Talasca ve věci v původním řízení, kde se hovoří o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>zákazu diskriminace stanoveném ustanoveními evropského práva<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, tuto žádost nijak dále neupřesňuje.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Předkládající soud kromě toho Soudní dvůr žádá, aby se vyjádřil ke slučitelnosti § 7 odst. 1 druhé věty SGB II s právem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>evropského společenství<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, aniž však uvádí důvody, proč má za to, že výklad unijního práva je podle něj nutný nebo užitečný pro účely řešení sporu v původním řízení, a zejména aniž vysvětluje, jaká je souvislost mezi unijním právem a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na tento spor. Omezuje se naopak na odkaz na tvrzení uvedené v žalobě v původním řízení, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>vyloučení nároku na dávky podle § 7 odst. 1 druhé věty SGB II porušuje zákaz diskriminace stanovený ustanoveními evropského práva<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>. Předkládající soud přitom sám zdůrazňuje, že spor v původním řízení představuje pilotní věc, jelikož projednává řadu podobných věcí.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Tento soud tak především neposkytuje žádné údaje o povaze sociálních dávek požadovaných žalobkyněmi v původním řízení, které by umožňovaly určit, zda tyto dávky spadají do působnosti ustanovení unijního práva zakazujících diskriminaci. V tomto kontextu neposkytuje předkládající soud údaje, které by dostačovaly k určení konkrétní situace, v níž se nachází A.-M. Talasca a její dcera, aby umožnil Soudnímu dvoru provést srovnání s jinými osobami, které mají na uvedené sociální dávky nárok.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Za těchto podmínek předkládající soud Soudnímu dvoru neumožnil ujistit se o tom, že skutkový předpoklad, na kterém jsou předložené otázky založeny, skutečně spadá do působnosti unijního práva, jehož výklad je požadován, ani obecně odpovědět užitečně a spolehlivě na položené otázky (viz usnesení Augustus, EU:C:2012:754,bod 14, a Mlamali, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:763">EU:C:2013:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 32).</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Je tedy třeba konstatovat, že první předběžná otázka je zjevně nepřípustná.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Vzhledem ke zjevné nepřípustnosti první otázky jsou druhá a třetí otázka bezpředmětné.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>S ohledem na vše předcházející je třeba na základě čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora konstatovat, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je zjevně nepřípustná.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Sozialgericht Duisburg (Německo) ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE> je zjevně nepřípustná.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.ORDER><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></ORDER>