<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-616/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0616</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:648">EU:C:2020:648</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe – věc C‑616/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Minister for Justice and Equality (Žádost o mezinárodní ochranu podaná v Irsku)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Henrika Saugmandsgaarda Øe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑616/19</HT></P><P>M. S.,</P><P>M. W.,</P><P>G. S.</P><P>proti</P><P>Minister for Justice and Equality</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Vrchní soud, Irsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE=" “" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Azylová politika</KEYWORD><KEYWORD>Přípustnost žádosti o mezinárodní ochranu v členském státě poté, co byla žadateli přiznána doplňková ochrana v jiném členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Žádost podaná v členském státě, na nějž se vztahuje nařízení (EU) č. 604/2013, avšak nikoli směrnice 2013/32/ES</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2005/85/ES</KEYWORD><KEYWORD>Důvody nepřípustnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 25 odst. 2 písm. a) a d)</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Vrchní soud, Irsko) se týká výkladu pravidel přípustnosti stanovených ve směrnici 2005/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne <DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="326" PAGE.FIRST="13" DATE.PUB="2005">Úř. věst. 2005, L 326, s. 13</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Otázky položené Soudnímu dvoru vyvstaly ve třech sporech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Předkládající soud tato tři řízení spojil.</P></NOTE>, ve kterých je žalobcem vždy státní příslušník třetí země, který požádal v Irsku o přiznání postavení uprchlíka poté, co mu byla přiznána doplňková ochrana v Itálii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Výkladový problém vyplývá ze zcela zvláštních okolností, a to, že Irsko oznámilo, že se chce účastnit přijímání a používání nařízení č. 604/2013<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE>, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="31" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 180, s. 31</REF.DOC.OJ>); viz bod 41 odůvodnění nařízení Dublin III.</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>nařízení Dublin III<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), a tedy se na něj vztahuje toto nařízení, avšak neúčastnilo se přijímání směrnice 2013/32/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE> o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="60" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 180, s. 60</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> o řízeních, která je spojena s uvedeným nařízením, a tato směrnice tak pro ně není závazná ani použitelná. Uvedený členský stát se nadále řídí dříve platnou směrnicí o řízeních, a to směrnicí 2005/85, která je vázána na nařízení č. 343/2003<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne <DATE ISO="20030218">18. února 2003</DATE>, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="050" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 50, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06 s. 109).</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>nařízení Dublin II<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak má zodpovědět otázku výkladu jednoho z ustanovení směrnice 2005/85 mimo rámec nařízení Dublin II, jehož použití předpokládal unijní normotvůrce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Na závěr své analýzy pravidel přípustnosti dotčených ve zvláštním kontextu projednávané věci navrhnu Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že tato pravidla nebrání Irsku považovat za nepřípustné takové žádosti, jako jsou žádosti státních příslušníků třetí země dotčené v původním řízení, kterými se tyto osoby domáhají přiznání postavení uprchlíka, ačkoli jim již byla jiným členským státem přiznána doplňková ochrana.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení Dublin II a Dublin III</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Nařízením Dublin III bylo zrušeno a nahrazeno nařízení Dublin II.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Zatímco nařízení Dublin II stanovovalo v článku 1 ve spojení s jejím čl. 2 písm. c) pouze kritéria a mechanismy pro určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků, podepsané v Ženevě dne <DATE ISO="19510728">28. července 1951</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Ženevská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), předmětem nařízení Dublin III je, jak vyplývá z jeho článku 1, stanovení takových kritérií a postupů, pokud jde o žádosti o mezinárodní ochranu, které podle definice obsažené v čl. 2 písm. b) nařízení Dublin III, jež odkazuje na definici uvedenou v čl. 2 písm. h) směrnice 2011/95<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20111213">13. prosince 2011</DATE> o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 337, s. 9</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, směřují k získání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2005/85</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Směrnice 2005/85 je spojena s nařízením Dublin II.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle článku 1 směrnice 2005/85 tato směrnice stanoví minimální normy pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Bod 22 odůvodnění uvedené směrnice zní:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Členské státy by měly všechny žádosti zhodnotit po věcné stránce, tj. posoudit, zda dotyčný žadatel může být uznán za uprchlíka podle směrnice Rady 2004/83/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="304" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 304, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/07 s. 96.</P></NOTE>], pokud tato směrnice nestanoví jinak, zejména v případech, kdy lze důvodně předpokládat, že posouzení provede nebo dostatečnou ochranu poskytne jiná země. Členské státy by zejména neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl, pokud první země azylu přiznala žadateli postavení uprchlíka nebo mu poskytla jinou dostatečnou ochranu a žadatel bude touto zemí převzat zpět.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 25 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Nepřípustné žádosti<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="025.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Kromě případů, kdy se žádost neposuzuje podle nařízení [Dublin II], nemusí členské státy posuzovat, zda žadatel může být uznán za uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES, považuje-li se žádost podle tohoto článku za nepřípustnou.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="025.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy mohou považovat žádost o azyl za nepřípustnou podle tohoto článku, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>postavení uprchlíka přiznal jiný členský stát;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>země, která není členským státem, je podle článku 26 považována za první zemi azylu pro žadatele;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>země, která není členským státem, je podle článku 27 považována za bezpečnou třetí zemi pro žadatele;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>žadatel může setrvat v dotyčném členském státě z jiného důvodu a v důsledku toho mu bylo přiznáno postavení, které právy a výhodami odpovídá postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>žadatel může setrvat na území dotyčného členského státu z jiných důvodů, které ho chrání před navrácením až do výsledku řízení o přiznání postavení podle písmene d);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>žadatel po pravomocném rozhodnutí podal stejnou žádost;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>osoba závislá na žadateli podá žádost poté, co v souladu s čl. 6 odst. 3 souhlasila, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem, a neexistují žádné skutečnosti týkající se situace této závislé osoby, které by odůvodňovaly samostatnou žádost.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2013/32</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Směrnice 2013/32 je spojena s nařízením Dublin III. Tato směrnice je přepracovaným zněním směrnice 2005/85.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Bod 58 odůvodnění směrnice 2013/32 uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného k SEU a SFEU, a aniž by byl dotčen článek 4 tohoto protokolu, se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání této směrnice, a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Podle článku 1 této směrnice je jejím účelem stanovit společná řízení pro přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 33 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Nepřípustné žádosti<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, zní</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="033.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Kromě případů, kdy se žádost neposuzuje podle nařízení [Dublin III], nemusí členské státy posuzovat, zda žadatel splňuje podmínky pro přiznání nároku na mezinárodní ochranu podle směrnice 2011/95/EU, považuje-li se žádost podle tohoto článku za nepřípustnou.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy mohou považovat žádost o mezinárodní ochranu za nepřípustnou, pouze pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>mezinárodní ochranu přiznal jiný členský stát;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>země, která není členským státem, je podle článku 35 považována za první zemi azylu pro žadatele;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>země, která není členským státem, je podle článku 38 považována za bezpečnou třetí zemi pro žadatele;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>žádost je následnou žádostí, v níž se neobjevily nebo nebyly žadatelem předloženy žádné nové skutečnosti či zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>osoba závislá na žadateli podá žádost poté, co v souladu s čl. 7 odst. 2 souhlasila, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem, a neexistují žádné skutečnosti týkající se situace této závislé osoby, které by odůvodňovaly samostatnou žádost.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Irské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 21 odst. 2 písm. a) International Protection Act 2015 (zákon z roku 2015 o mezinárodní ochraně) stanoví, že žádost o mezinárodní ochranu je považována za nepřípustnou, pokud bylo žadateli přiznáno postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spory v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>M. S., M. W. a G. S. jsou státní příslušníci třetích zemí, první dva pocházející z Afghánistánu a třetí z Gruzie, kteří nejprve získali status doplňkové ochrany v Itálii a poté se v roce 2017 přemístili do Irska, kde podali žádost o mezinárodní ochranu k International Protection Office (Úřad pro mezinárodní ochranu, Irsko).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Úřad pro mezinárodní ochranu rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20171201">1. prosince 2017</DATE> zamítl žádost o mezinárodní ochranu podanou M. S., rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180202">2. února 2018</DATE> zamítl žádost podanou M. W. a rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180629">29. června 2018</DATE> zamítl žádost podanou G. S., a to ve všech případech z důvodu, že uvedeným osobám již byla přiznána doplňková ochrana v jiném členském státě, konkrétně v Itálii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>M. S., M. W. a G. S. napadli uvedená rozhodnutí žalobami podanými k International Protection Appeals Tribunal (odvolací soud pro mezinárodní ochranu, Irsko), který rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20180523">23. května</DATE>, <DATE ISO="20180928">28. září</DATE> a <DATE ISO="20181018">18. října 2018</DATE> jejich žaloby zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Žalobci v původním řízení podali žaloby k High Court (Vrchní soud, Irsko), kterými se domáhali zrušení posledně uvedených rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Předkládající soud s odkazem na rozsudek Ibrahim a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190319">19. března 2019</DATE> (spojené věci <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑297/17, C‑318/17, C‑319/17 a C‑438/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:219">EU:C:2019:219</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>rozsudek Ibrahim<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>).</P></NOTE> připomíná, že článek 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32 umožňuje členským státům, aby odmítly žádost o azyl jako nepřípustnou, pokud již byla žadateli přiznána doplňková ochrana v jiném členském státě, přičemž toto ustanovení zakotvuje stejnou pravomoc, jaká byla předtím přiznána článkem 25 odst. 2 písm. a) směrnice 2005/85, který umožňoval takové odmítnutí pouze v případě, že bylo žadateli již přiznáno postavení uprchlíka v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Uvedený soud podotýká, že na základě směrnice 2013/32 ve spojení s nařízením Dublin III není žádný členský stát povinen posuzovat žádost o mezinárodní ochranu, pokud již byla taková ochrana poskytnuta v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Předkládající soud nicméně zdůrazňuje, že Irsko se sice účastnilo přijímání a uplatňování nařízení Dublin III, avšak rozhodlo se neúčastnit přijímání a uplatňování směrnice 2013/32, což znamená, že v tomto členském státě je nadále použitelná směrnice 2005/85.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>V této souvislosti pokládá předkládající soud otázku, zda směrnice 2005/85, zejména její článek 25, ve spojení s nařízením Dublin III musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, podle které lze odmítnout žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou, pokud již byla žadateli poskytnuta doplňková ochrana v jiném členském státě. Uvedený soud se především dotazuje na dosah důvodů nepřípustnosti stanovených v čl. 25 písm. d) a e) uvedené směrnice, zejména pokud jde o výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> obsaženého ve zmíněných ustanoveních.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Kromě toho pokládá předkládající soud otázku, zda skutečnost, že státní příslušník třetí země, kterému byla v prvním členském státě přiznána doplňková ochrana, podal žádost o mezinárodní ochranu ve druhém členském státě, představuje zneužití práva a zda tento druhý členský stát tak může považovat takovou žádost za nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se High Court (Vrchní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1)</NO.P><TXT>Znamená odkaz na <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> v čl. 25 odst. 2 písm. d) a e) směrnice 2005/85 první členský stát, který žadateli o mezinárodní ochranu poskytl ochranu rovnocennou s azylem, nebo druhý členský stát, ve kterém byla následně podána žádost o mezinárodní ochranu, nebo kterýkoli z těchto členských států?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě, že se státní příslušník třetí země, kterému byla poskytnuta mezinárodní ochrana v podobě doplňkové ochrany v prvním členském státě, přemístí na území druhého členského státu, představuje podání další žádosti o mezinárodní ochranu v druhém členském státě zneužití práva, takže druhý členský stát je oprávněn přijmout opatření, které stanoví, že taková následná žádost je nepřípustná?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Musí být článek 25 směrnice 2005/85 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát, který není vázán [směrnicí 2013/32<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>V původním znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je uvedena směrnice 2011/95. Jde však zřejmě o překlep, s ohledem na vysvětlení obsažené v bodě 11 předkládacího rozhodnutí, v němž uvedený soud zmiňuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>[p]řepracovanou směrnici o řízeních 2011/95<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> a odkazuje na čl. 33 odst. 2 písm. a) této směrnice. Přepracovanou směrnicí o řízeních je však směrnice 2013/32 a čl. 33 odst. 2 písm. a) je obsažen v posledně uvedené směrnici, a nikoli ve směrnici 2011/95.</P></NOTE>], ale je vázán [nařízením Dublin III], přijal takovou právní úpravu, jako je právní úprava dotčená v projednávané věci, podle které se považuje za nepřípustnou žádost o azyl podaná státním příslušníkem třetí země, kterému byla dříve přiznána doplňková ochrana jiným členským státem?<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Předmětem předběžných otázek položených předkládajícím soudem je, zda je ustanovení začleněné do zákona z roku 2015<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz bod 16 tohoto stanoviska.</P></NOTE> o mezinárodní ochraně, kterým byl doplněn důvod nepřípustnosti vycházející ze skutečnosti, že žadateli o takovou ochranu byl již přiznán status doplňkové ochrany v jiném členském státě, v souladu se směrnicí 2005/85 v rámci použití nařízení Dublin III. Za tímto účelem žádá Soudní dvůr o výklad důvodů nepřípustnosti stanovených v článku 25 této směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Nejprve zdůrazním, že ačkoli byla směrnice 2005/85 zrušena směrnicí 2013/32, nevztahuje se toto zrušení na Irsko. V článku 53 směrnice 2013/32 je totiž výslovně stanoveno, že směrnice 2005/85 se zrušuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>v případě členských států, pro které je tato směrnice závazná<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. V této souvislosti je v bodě 58 odůvodnění směrnice 2013/32 uvedeno, že se Irsko neúčastní přijímání této směrnice, a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná. Z uvedeného vyplývá, že na Irsko je nadále použitelná směrnice 2005/85, která ve vztahu k němu nebyla zrušena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Pokud jde o článek 25 směrnice 2005/85, Soudní dvůr již poskytl výklad tohoto ustanovení a posoudil otázku, zda skutečnost, že v prvním členském státě byla přiznána doplňková ochrana, umožňuje druhému členskému státu, k němuž podal státní příslušník třetí země žádost o azyl, odmítnout takovou žádost jako nepřípustnou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz rozsudek Ibrahim.</P></NOTE>. Odpověď na tuto otázku, posuzovanou na základě uvedené směrnice ve spojení s nařízením Dublin II, byla jednoznačně záporná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Může skutečnost, že v projednávané věci je směrnice 2005/85 posuzována ve spojení s nařízením Dublin III, a nikoli již ve spojení s nařízením Dublin II, vést k jinému výkladu?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>To je podstatou první a třetí předběžné otázky položených předkládajícím soudem. Předmětem těchto otázek, které spolu úzce souvisí, totiž je, zda <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>dotyčným členským státem<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> uvedeným v čl. 25 odst. 2 písm. d) téže směrnice může být první členský stát, který přiznal ochranu rovnocennou s ochranou, již poskytuje postavení uprchlíka, a zda tudíž může být přiznání doplňkové ochrany důvodem nepřípustnosti v kontextu nařízení Dublin II (1. otázka), případně v kontextu nařízení Dublin III (3. otázka). Navrhuji, aby byla předložená problematika posuzována tak, že budou důvody nepřípustnosti stanovené v článku 25 směrnice 2005/85 analyzovány nejprve v rámci nařízení Dublin II (část B) a poté v rámci nařízení Dublin III (část C). Nakonec uvedu několik poznámek k možnému zneužití práva, jež byla vznesena ve druhé předběžné otázce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Důvody nepřípustnosti stanovené ve směrnici 2005/85 v rámci nařízení Dublin II</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>V této části se nejprve zabývám článkem 25 odst. 2 směrnice 2005/85, konkrétně smyslem písmene d) zmíněného ustanovení, jak vyplývá z jeho znění a kontextu, a následně otázkou, jaké důsledky má v této záležitosti rozsudek Ibrahim.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Článek 25 odst. 2 směrnice 2005/85</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Článek 25 odst. 2 směrnice 2005/85 obsahuje sedm dispozitivních důvodů nepřípustnosti, které umožňují členským státům považovat žádost o azyl podanou státním příslušníkem třetí země za nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>První důvod nepřípustnosti obsažený v tomto ustanovení, pod písmenem a), se týká případu, kdy <HT TYPE="ITALIC">jiný členský stát</HT> přiznal <HT TYPE="ITALIC">postavení uprchlíka</HT>. Další dva důvody, uvedené pod písmeny b) a c) uvedeného ustanovení, se vztahují na případy, kdy <HT TYPE="ITALIC">ochranu</HT> poskytla <HT TYPE="ITALIC">třetí země</HT>, která je považována za první zemi azylu nebo za bezpečnou třetí zemi. Písmena d) a e) uvedeného článku se týkají případů, kdy žadatel může setrvat v <HT TYPE="ITALIC">dotyčném členském státě</HT> buď proto, že mu tento členský stát přiznal postavení, které právy a výhodami odpovídá postavení uprchlíka podle směrnice 2004/83/ES, jinými slovy, tento členský stát mu přiznal status doplňkové ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Cílem směrnice 2004/83 je, jak vyplývá z bodu 5 jejího odůvodnění, stanovit předpisy o postavení uprchlíků, jakož i opatření týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>podpůrných forem ochrany, které by poskytovaly náležité postavení každé osobě, která takovou ochranu potřebuje<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>. Soudní dvůr rozhodl, že pokud jde o osoby, jež mají nárok na doplňkovou ochranu, je cílem směrnice 2004/83 poskytnout <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>na území členských států […] ochranu obdobnou ochraně přiznané uprchlíkům<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180424">24. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>MP ([Doplňková] ochrana osoby podrobené v minulosti mučení)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑353/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:276">EU:C:2018:276</NO.ECLI> , bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> [písm. d)], nebo proto, že tento členský stát mu poskytl ochranu před navrácením až do výsledku řízení o přiznání či nepřiznání postavení uprchlíka<?PAGE NO="7"?> nebo statusu doplňkové ochrany [písm. e)]. Písmeno f) uvedeného článku se vztahuje na případ opakovaného podání žádosti po pravomocném rozhodnutí a jeho písmeno g) se týká žádosti podané osobou závislou na žadateli poté, co souhlasila, aby její případ byl součástí žádosti podané jejím jménem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Projednávaná věc se týká důsledků poskytnutí doplňkové ochrany v prvním členském státě a vyvstává v ní otázka, zda <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>dotyčným členským státem<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> ve smyslu čl. 25 odst. 2 písm. d) a e) směrnice 2005/85 může být tento první členský stát. Pokud ano, pak skutečnost, že Itálie přiznala takovým státním příslušníkům třetí země, jako jsou státní příslušníci dotčení ve věci v původním řízení, doplňkovou ochranu, zakládá důvod nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu podané ve druhém členském státě, tedy Irsku, podle písmene d) uvedeného ustanovení. Pokud naopak tento výraz znamená pouze druhý členský stát, nezakládá přiznání doplňkové ochrany v prvním členském státě důvod nepřípustnosti podle uvedeného písmene.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Znění</HT> čl. 25 odst. 2 písm. d) směrnice 2005/85 nedává na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Toto znění je nejednoznačné, jak dokládají otázky položené předkládajícím soudem. Dotčení státní příslušníci třetí země tvrdí, že pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> uvedeným pod písmeny d) a e) se rozumí pouze druhý členský stát a doplňková ochrana přiznaná v Itálii je irelevantní, zatímco Irsko a Komise mají shodně s předkládajícím soudem za to, že uvedený pojem zahrnuje jak první, tak druhý členský stát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Tuto nejednoznačnost ještě podtrhuje bod 22 odůvodnění směrnice 2005/85. V něm se uvádí, že členské státy jsou povinny posoudit žádost o azyl po věcné stránce, pokud tato směrnice nestanoví jinak, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>zejména v případech, kdy lze důvodně předpokládat, že posouzení provede nebo dostatečnou ochranu poskytne <HT TYPE="ITALIC">jiná země</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>. V tomto bodě odůvodnění se dále uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>[č]lenské státy by zejména neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl, pokud <HT TYPE="ITALIC">první země azylu</HT> přiznala žadateli postavení uprchlíka nebo mu poskytla jinou dostatečnou ochranu a žadatel bude touto zemí převzat zpět[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT>.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>jiná země<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>první země azylu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> jsou však v tomto bodě odůvodnění použity ve smyslu, který může zahrnovat třetí země i členské státy. Na rozdíl od pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>země<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> obsaženého v čl. 25 odst. 2 písm. b) a c) směrnice 2005/85, který odkazuje výslovně a výhradně na třetí zemi, není nikde upřesněno, že by země zmíněné v bodě 22 odůvodnění nezahrnovaly členské státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Irsko a Komise s odkazem na tento bod odůvodnění tvrdí, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> obsažený v čl. 25 odst. 2 písm. d) a e) směrnice 2005/85 zahrnuje první členský stát i druhý členský stát. Z toho dovozují, že pokud první členský stát přiznal doplňkovou ochranu státním příslušníkům třetí země, kteří podali žádost o azyl ke druhému členskému státu, může posledně uvedený členský stát tuto žádost odmítnout jako nepřípustnou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Z podrobnějšího posouzení znění čl. 25 odst. 2 a kontextu tohoto ustanovení však vyplývá jiný závěr.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl výše, unijní normotvůrce totiž použil ve zmíněném ustanovení pod jeho písmenem a) pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>jiný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> a pod jeho písmeny d) a e) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>. Důvodem, proč normotvůrce použil pod písmenem a) jiný pojem než pod písmeny d) a e), je, že měl na mysli dva různé případy. Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> tedy nelze považovat za rovnocenný pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>jiný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, což znamená, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>dotyčným členským státem<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> není první členský stát, ve kterém státní příslušník třetí země podal žádost o azyl.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Pokud by byl záměr normotvůrce jiný, bylo by logické dodat pod písmenem a) téhož ustanovení, že stejně jako postavení uprchlíka představuje důvod nepřípustnosti i status doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Tento doslovný výklad je podpořen i <HT TYPE="ITALIC">kontextuálním</HT> výkladem založeným na zohlednění definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>setrvání v členském státě<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> použitého v jejím čl. 25 odst. 2 písm. d) a e)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Pod těmito písmeny d) a e) se stanoví: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>žadatel může setrvat v dotyčném členském státě<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</P></NOTE>, která je obsažena v čl. 2 písm. k) směrnice 2005/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Článek 2 směrnice 2005/85 obsahuje definice řady pojmů, mimo jiné pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>setrvání v členském státě<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, kterým se rozumí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>setrvání na území členského státu, ve kterém byla žádost o azyl podána nebo se posuzuje<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>.</P></NOTE>. Tímto pojmem se totiž rozumí setrvání na území členského státu, ve kterém byla žádost o azyl podána nebo se posuzuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Z uvedeného vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>dotyčným členským státem<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> ve smyslu zmíněného čl. 25 odst. 2 písm. d) a e) se rozumí členský stát, ve kterém státní příslušník třetí země podal žádost o azyl, v projednávané věci Irsko, a na jehož území může setrvat z důvodu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Podle mého názoru je třeba pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>z jiného důvodu<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> uvedený pod písm. d) chápat jako případ, kdy byla předtím přiznána doplňková ochrana, a pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>z jiných důvodů<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> obsažený pod písm. e) jako případ, kdy bylo právo setrvat na území členského státu přiznáno zejména z humanitárních důvodů.</P></NOTE>, že mu tento členský stát buď předtím přiznal status doplňkové ochrany [písm. d)], nebo (poprvé) posuzuje jeho žádost o azyl a povolil mu setrvat na svém území až do výsledku probíhajícího řízení [písm. e)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Tuto analýzu potvrzuje i rozsudek Ibrahim, vydaný velkým senátem Soudního dvora, který se týkal konkrétně důvodu nepřípustnosti stanoveného v čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32. Jak uvedu v následující části, Soudní dvůr v něm porovnal článek 33 odst. 2 písm. a) s ustanovením, které tento článek nahradil, a to čl. 25 odst. 2 písm. a) směrnice 2005/85. Z analýzy provedené Soudním dvorem vyplývá, že důvod nepřípustnosti vycházející z přiznání doplňkové ochrany prvním členským státem, který je výslovně stanoven ve zmíněném čl. 33 odst. 2 písm. a), nebyl upraven ani pod písmenem a) článku 25 odst. 2 směrnice 2005/85, ani pod žádným jiným písmenem tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozsudek Ibrahim</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Tento rozsudek se týkal čtyř žádostí o azyl podaných v Německu, ve třech případech osobami palestinského původu bez státní příslušnosti a v jednom případě státním příslušníkem třetí země, kterým byl v prvním členském státě, Bulharsku, respektive v Polsku, přiznán status doplňkové ochrany. Tento rozsudek zahrnoval věci, jež Soudní dvůr spojil do jednoho řízení, a na které odkazuji jednak jako na věci Ibrahim a jednak jako na věc Magamadov. Jednou z předběžných otázek položených v těchto věcech bylo, zda dotyčný německý soud může odmítnout žádosti o azyl jako nepřípustné z důvodu, že v prvním členském státě byla přiznána doplňková ochrana, na základě přímého uplatnění čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32, i když se skutkové okolnosti dané věci vztahovaly zcela nebo zčásti k obdobím před vstupem v platnost uvedené směrnice a nařízení Dublin III.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>V bodě 58 rozsudku Ibrahim Soudní dvůr rozhodl, že tím, že čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32 stanovil možnost členského státu odmítnout žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou i v situacích, kdy byla žadateli poskytnuta v jiném členském státě doplňková ochrana, rozšířil možnost do té doby stanovenou v čl. 25 odst. 2 písm. a) směrnice 2005/85, který umožňoval odmítnutí takové žádosti <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> tehdy, když bylo žadateli v jiném členském státě přiznáno postavení uprchlíka.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>V bodě 71 zmíněného rozsudku Soudní dvůr dodal, že směrnice 2013/32 tak zavedla dodatečný důvod nepřípustnosti v širším právním rámci stanoveném normotvůrcem při přijetí této směrnice, která byla přijata týž den jako nařízení Dublin III. Oblast působnosti posledně uvedeného nařízení byla totiž stejně jako v případě oblasti působnosti směrnice 2013/32 rozšířena o žádosti o mezinárodní ochranu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz článek 2 písm. h) směrnice 2011/95.</P></NOTE>, a není tedy již, na rozdíl od nařízení Dublin II, omezena na azylové řízení a tedy postavení uprchlíka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Vztah mezi nařízeními Dublin II a Dublin III a příslušnými směrnicemi o řízeních, které se k nim váží, je dále zdůrazněn v bodě 72 rozsudku Ibrahim, kde se uvádí, že zatímco čl. 25 odst. 1 směrnice 2005/85 odkazuje na nařízení Dublin II, čl. 33 odst. 1 směrnice 2013/32 odkazuje na nařízení Dublin III.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Z této analýzy provedené Soudním dvorem je zřejmé, že je podstatné, v jakém právním rámci jsou procesní předpisy uplatňovány, přičemž se rozlišují dva regulační režimy, a to režim upravený nařízením Dublin II a režim upravený nařízením Dublin III. Rozdíl mezi těmito dvěma režimy, který vyplývá z rozšíření oblasti působnosti nařízení Dublin III, se odráží v označení jednotlivých nástrojů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz poznámky pod čarou 6 a 4 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, kdy v prvním režimu je zmiňována pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>žádost o azyl<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, zatímco druhý režim používá <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>žádost o mezinárodní ochranu<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>. Každý z těchto režimů byl doplněn řadou legislativních nástrojů, přičemž v dalším textu označuji tyto režimy, ve znění příslušných doplňujících předpisů, jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>režim Dublin II<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Tento režim zahrnuje kromě nařízení Dublin II zejména tři směrnice: směrnici 2004/83, takzvanou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>kvalifikační<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, která stanoví minimální podmínky, které musí být splněny k získání postavení uprchlíka nebo doplňkové ochrany, a stanoví práva s nimi spojená; směrnici 2005/85, takzvanou směrnici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>o řízeních<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, která se týká <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> postavení uprchlíka a upravuje přiznávání a odnímání tohoto postavení; směrnici Rady 2003/9/ES ze dne <DATE ISO="20030127">27. ledna 2003</DATE>, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl [v členských státech] (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="031" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 31, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 101), takzvanou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>přijímací<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> směrnici, jež stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl v členských státech.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>režim Dublin III<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Tento režim zahrnuje kromě nařízení Dublin III zejména tři směrnice, které jsou přepracovaným zněním směrnic uvedených v poznámce pod čarou 21, a to směrnici 2011/95 (přepracované znění kvalifikační směrnice), směrnici 2013/32 (přepracované znění směrnice o řízeních) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE>, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="96" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 180, s. 96</REF.DOC.OJ>) [přepracované znění přijímací směrnice].</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Toto rozšíření oblasti působnosti vysvětluje podle mého názoru nejen doplnění dodatečného důvodu nepřípustnosti v čl. 33, odst. 2 směrnice 2013/32 písm. a), ale také skutečnost, že z tohoto ustanovení byly vypuštěny dva důvody nepřípustnosti zakotvené v čl. 25 odst. 2 směrnice 2005/85, a to důvody uvedené pod jeho písmeny d) a e). Obsah těchto písmen i písmene f) zmíněného ustanovení je nově zahrnut pod jediným písmenem d) článku 33 odst. 2 směrnice 2013/32, který se týká následné žádosti podané v členském státě, v níž se neobjevily nebo nebyly předloženy žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní pro přiznání postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, tedy postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Soudní dvůr navíc v bodech 73 a 74 rozsudku Ibrahim konstatoval, že ze systematiky nařízení Dublin III a směrnice 2013/32, jakož i ze znění čl. 33 odst. 1 téže směrnice, vyplývá, že dodatečný důvod nepřípustnosti stanovený v čl. 33 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice není použitelný na žádost o azyl, která ještě v plném rozsahu spadá do působnosti nařízení Dublin II.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Pokud tedy jde o takovou situaci, jako je situace dotčená ve věci Magamadov, která s ohledem na data podání žádosti o azyl ke druhému členskému státu a žádosti o převzetí zpět prvním členským státem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>První z těchto žádostí byla podána dne <DATE ISO="20120619">19. června 2012</DATE> a druhá dne <DATE ISO="20130213">13. února 2013</DATE>. Oba tyto dny spadají do doby před 20. červencem 2013, kdy vstoupilo v platnost nařízení Dublin III a směrnice 2013/32, a před 11. lednem 2014, kdy nařízení Dublin III nabylo účinnosti.</P></NOTE> <HT TYPE="ITALIC">spadá v plném rozsahu do působnosti nařízení Dublin II</HT>, nezakládá skutečnost, že v prvním členském státě byla přiznána doplňková ochrana, důvod nepřípustnosti. Druhý členský stát musí v zásadě žádost o azyl posoudit, nerozhodne-li se přemístit žadatele do prvního členského státu v souladu s čl. 16 odst. 1 písm. e) a článku 20 nařízení Dublin II<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Článek 16 odst. 1 nařízení Dublin II zejména stanoví, ve kterých případech je příslušný členský stát povinen převzít zpět žadatele o azyl a posoudit jeho žádost. Pod písmenem e) tohoto ustanovení je stanoveno, že tato povinnost se vztahuje na státního příslušníka třetí země, jehož žádost příslušný stát zamítl a který bez povolení přebývá na území jiného členského státu. Jak uvádí Komise ve svém písemném vyjádření předloženém v projednávané věci, toto ustanovení je použitelné zejména v případě, kdy první členský stát poskytl doplňkovou ochranu, ale nepřiznal postavení uprchlíka. Článek 20 tohoto nařízení upřesňuje podmínky, za jakých se toto převzetí zpět provádí, a ve svém odst. 1 písm. d) upravuje <HT TYPE="ITALIC">přemístění</HT> žadatele do prvního členského státu. Komise má za to, že s ohledem na tuto možnost přemístění státního příslušníka třetí země a jeho převzetí příslušným členským státem nebylo nutné, aby byl ve směrnici 2005/85 stanoven pro takovou situaci i zvláštní důvod nepřípustnosti.</P></NOTE>, aby přezkum provedl první členský stát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Tento závěr Soudního dvora, podle kterého směrnice 2005/85 nestanoví důvod nepřípustnosti vycházející z přiznání statusu doplňkové ochrany v prvním členském státě a neumožňuje druhému členskému státu odmítnout žádost o azyl, pokud skutkové okolnosti věci spadají v plném rozsahu do působnosti nařízení Dublin II, je potvrzením závěru analýzy, že čl. 25 odst. 2, včetně jeho písmene d), nestanoví takový důvod nepřípustnosti, a pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>dotyčný členský stát<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> uvedený pod zmíněným písmenem se tedy nevztahuje na první členský stát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Naproti tomu, pokud jde o situaci, která, obdobně jako věci Ibrahim, <HT TYPE="ITALIC">spadá do působnosti nařízení Dublin III</HT>, Soudní dvůr v uvedené věci rozhodl, že dotyčný členský stát, tedy druhý členský stát, může odmítnout žádost o azyl jako nepřípustnou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz rozsudek Ibrahim, bod 74. Soudní dvůr posuzoval rovněž další předběžné otázky položené v uvedené věci, které se týkaly upřesnění způsobu provádění článku 33 směrnice 2013/32.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Tento závěr Soudního dvora je použitelný v případě, že skutkové okolnosti věci spadají v <HT TYPE="ITALIC">plném rozsahu</HT> do působnosti nařízení Dublin III a směrnice 2013/32, to znamená, pokud nastaly po <DATE ISO="20140101">1. lednu 2014</DATE>, kdy nařízení Dublin III podle jeho čl. 49 druhého pododstavce nabylo účinnosti, ale zároveň po 20. červenci 2015, kdy nabyla účinnosti směrnice 2013/32.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Stejný závěr platí rovněž v případě, kdy skutkové okolnosti věci spadají <HT TYPE="ITALIC">částečně</HT> do působnosti nařízení Dublin III<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Ibrahim, body 74 a 78.</P></NOTE>, pokud vnitrostátní právní úprava umožňuje okamžité použití směrnice 2013/32 před uplynutím jejího přechodného období, a za předpokladu, že tyto skutkové okolnosti nastaly po datu, kdy společně vstoupily v platnost směrnice 2013/32 a nařízení Dublin III<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Dne <DATE ISO="20130720">20. července 2013</DATE> (viz čl. 49 první pododstavec nařízení Dublin III a článek 54 směrnice 2013/32).</P></NOTE>, a část z nich nastala po datu účinnosti nařízení Dublin III, jak tomu bylo ve věcech Ibrahim<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Ve věcech Ibrahim byla žádost o azyl ve druhém členském státě podána <DATE ISO="20131129">29. listopadu 2013</DATE> a žádost o přijetí zpět <DATE ISO="20140122">22. ledna 2014</DATE>.</P></NOTE>. V uvedené situaci se na takové skutkové okolnosti použije jak nařízení Dublin III, tak směrnice 2013/32.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Ačkoli z rozsudku Ibrahim vyplývá, že pokud situace žadatelů spadá v <HT TYPE="ITALIC">plném rozsahu</HT> do působnosti nařízení <HT TYPE="ITALIC">Dublin II</HT>, nemůže členský stát odmítnout žádost jako nepřípustnou z důvodu, že žadateli byla v prvním členském státě přiznána doplňková ochrana, je třeba uvést, že tento rozsudek neposkytuje odpověď na otázku, zda lze zmíněný důvod uplatnit, pokud je na členský stát, v projednávané věci Irsko, použitelné nařízení Dublin III, ale nikoli směrnice 2013/32.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Navíc, pokud jde o závěr Soudního dvora připomenutý v bodě 57 tohoto stanoviska, týkající se uplatnění dodatečného důvodu nepřípustnosti v případě, kdy skutkové okolnosti spadají do působnosti <HT TYPE="ITALIC">nařízení Dublin III</HT> pouze <HT TYPE="ITALIC">částečně</HT>, je třeba uvést, že tento závěr se týká situace, kdy, na rozdíl od projednávané věci, se druhý členský stát řídí v plném rozsahu jak nařízením Dublin III, tak směrnicí 2013/32.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Platí stejný závěr i v případě, kdy druhý členský stát není vázán směrnicí 2013/32?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Důvody nepřípustnosti stanovené ve směrnici 2005/85 v rámci nařízení Dublin III</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>V této části nejprve posuzuji přínosy nařízení Dublin III oproti nařízení Dublin II a logiku mechanismů přemístění a nepřípustnosti spojených s těmito režimy, na jejichž základě může členský stát odmítnout přezkum žádosti o mezinárodní ochranu, která k němu byla podána (část 1). Následně popisuji, jaké případy nesouladu mohou vzniknout v důsledku zvláštní situace Irska, které není v plném rozsahu vázáno ani jedním, ani druhým režimem, a poté navrhuji výklad, který podle mého názoru vyplývá z úmyslu vyjádřeného normotvůrcem (část 2 a 3).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Přínosy režimu Dublin III a mechanismy přemístění a nepřípustnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Režim Dublin III znamená novou etapu ve vytváření společného azylového režimu. V první etapě, jíž odpovídá režim Dublin II, byly stanoveny některé společné normy. Ve druhé etapě, již představuje režim Dublin III, se normotvůrce snažil přiblížit postavení uprchlíka statusu doplňkové ochrany tím, že s nimi nakládá stejným způsobem a že posílil práva dotyčných osob v rámci Unie. Jedním z hlavních a trvalých cílů sledovaných normotvůrcem je zabránit druhotnému pohybu státních příslušníků třetích zemí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Pokud jde o režim Dublin II, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>N. S. a další</NAME.CASE> (spojené věci <NO.CASE>C‑411/10 a C‑493/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:865">EU:C:2011:865</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž je zmíněn cíl vyhnout se systému <HT TYPE="ITALIC">forum shopping</HT> využívaného žadateli o azyl, a pokud jde o režim Dublin III, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160317">17. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>Mirza</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑695/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:188">EU:C:2016:188</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, tedy tomu, aby se takoví státní příslušníci stěhovali v rámci Unie ve snaze využít případnou výhodnější ochranu nebo podmínky v jiném členském státě. Sbližování pravidel pro řízení o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany by mělo napomoci omezení takového dalšího pohybu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz zejména bod 13 odůvodnění směrnice 2013/32.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>V rámci každé etapy byl přijat režim spočívající v souboru vzájemně koordinovaných legislativních nástrojů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Pokud jde o režim Dublin III, v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160317">17. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>Mirza</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑695/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:188">EU:C:2016:188</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a viz poznámku pod čarou 21 a 22 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Z rozsudku Ibrahim pak vyplývá, že pravidla přípustnosti stanovená normotvůrcem musí být logicky uplatňována v rámci těchto jednotlivých režimů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>V rámci režimu Dublin III došlo k podstatnému sblížení postavení uprchlíka a statusu doplňkové ochrany, a nařízení Dublin III tak již, na rozdíl od nařízení Dublin II, neupravuje <HT TYPE="ITALIC">přemístění</HT> žadatele o azyl druhým členským státem do prvního členského státu, aby jej posledně uvedený stát poté, co mu přiznal doplňkovou ochranu a přezkoumal jeho žádost, přijal zpět. Soudní dvůr jasně potvrdil, že druhý členský stát nemůže v uvedeném kontextu žádat o takové přemístění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170405">5. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Ahmed</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑36/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:273">EU:C:2017:273</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek Ibrahim, bod 78.</P></NOTE>. Na druhé straně může odmítnout žádost o mezinárodní ochranu jako <HT TYPE="ITALIC">nepřípustnou</HT> na základě článku 33 směrnice 2013/32<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170405">5. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Ahmed</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑36/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:273">EU:C:2017:273</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek Ibrahim, body 79 a 80.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Z uvedeného vyplývá, že každý z těchto dvou právních prostředků, tedy <HT TYPE="ITALIC">přemístění</HT> a <HT TYPE="ITALIC">nepřípustnost</HT>, směřujících k zamítnutí nové žádosti o mezinárodní ochranu podané ve druhém členském státě za účelem získání postavení uprchlíka je upraven zvláštním souborem právních norem s vlastní logikou, v závislosti na dosažené míře harmonizace.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že Irsko tím, že se rozhodlo účastnit se přijímání nařízení Dublin III, aniž by bylo vázáno směrnicí 2013/32, která jej doplňuje, a tedy se nadále řídit směrnicí 2005/85, tuto logiku převrátilo a způsobilo asymetrii, kterou normotvůrce neřešil a jíž se zabývám níže.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nesoulad způsobený asymetrickou situací</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Irsko podléhá nařízení Dublin III, <HT TYPE="ITALIC">aniž by bylo vázáno směrnicí 2013/32</HT>, nemůže uplatnit článek 33 odst. 2 písm. a) posledně uvedené směrnice a na jeho základě odmítnout žádost o azyl podanou státním příslušníkem třetí země, kterému byla v prvním členském státě přiznána doplňková ochrana, jako <HT TYPE="ITALIC">nepřípustnou</HT>. Kromě toho, jelikož tento stát podléhá směrnici 2005/85, <HT TYPE="ITALIC">aniž by se řídil nařízením Dublin II</HT>, nemůže se opřít ani o článek 16 a na jeho základě <HT TYPE="ITALIC">přemístit</HT> státního příslušníka třetí země do prvního členského státu, aby projednal předmětnou žádost. Z čistě doslovného výkladu směrnice 2005/85 v rámci nařízení Dublin III by tak mohlo vplývat, že Irsko je povinno žádost o azyl posoudit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Všichni zúčastnění v řízení před Soudním dvorem i předkládající soud upozornili na nesoulad, který by z toho mohl vyplývat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Tento nesoulad je ve skutečnosti dvojího druhu. V <HT TYPE="ITALIC">první řadě</HT> se týká srovnání účinků přiznání ochrany v členských státech oproti účinkům přiznáni ochrany ve třetích zemích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Na základě čl. 25 odst. 2 písm. b) a c) směrnice 2005/85 by v případě, že byla poskytnuta ochrana považovaná za dostatečnou ve <HT TYPE="ITALIC">třetí zemi</HT>, nebylo Irsko povinno žádost o azyl posoudit a mohlo by ji odmítnout jako nepřípustnou, zatímco pokud byla přiznána doplňková ochrana v prvním <HT TYPE="ITALIC">členském státě</HT>, bylo by povinno takovou žádost posoudit. Tento rozdíl je ještě překvapivější, přihlédneme-li ke vzájemné důvěře, již si v zásadě musí členské státy prokazovat, a úrovni ochrany, již normotvůrce stanovil ve prospěch státních příslušníků třetích zemí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Doplňková ochrana je totiž status přiznaný Unií, který doplňuje a platí vedle postavení uprchlíka zavedeného Ženevskou úmluvou. Základem pro možnost jejího přiznání je vzájemná důvěra, která je základním stavebním kamenem evropského uspořádání a zejména společné evropské azylové politiky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>N. S. a další</NAME.CASE> (spojené věci <NO.CASE>C‑411/10 a C‑493/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:865">EU:C:2011:865</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a rozsudek Ibrahim, body 83 až 85.</P></NOTE>. Pokud by měla být ochraně přiznané třetími zeměmi přisuzována větší váha než ochraně přiznané členským státem, byl by takový postup v rozporu s duchem projektu Evropské unie, jehož cílem je vytvoření takového azylového systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ve druhé řadě</HT> spočívá zmíněný nesoulad v paradoxních účincích pouhého posuzování první žádosti o mezinárodní ochranu, případně jejího zamítnutí, oproti účinkům rozhodnutí, kterým bylo takové žádosti vyhověno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Zatímco pokud první členský stát žádost o mezinárodní ochranu <HT TYPE="ITALIC">přezkoumává</HT> nebo ji <HT TYPE="ITALIC">zamítl</HT>, není Irsko na základě ustanovení písm. b), resp. d) čl. 18 odst. 1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Článek 18 odst. 1 písm. b) nařízení Dublin III stanoví, že příslušný členský stát je povinen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 23, 24, 25 a 29 žadatele, jehož žádost se posuzuje a který učinil žádost v jiném členském státě nebo který se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>. Toto ustanovení se použije zejména v případě, kdy první členský stát zahájil přezkum žádosti o mezinárodní ochranu a státní příslušník třetí země se přestěhoval do druhého členského státu v době, kdy byla jeho žádost <HT TYPE="ITALIC">přezkoumávána</HT>. Článek 18 odst. 1 písm. d) stanoví, že příslušný členský stát je povinen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 23, 24, 25 a 29 státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jejíž žádost zamítl a která učinila žádost v jiném členském státě, nebo která se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu[<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>]. Toto ustanovení se tak uplatní především v případě, kdy první členský stát <HT TYPE="ITALIC">zamítl či odmítl</HT> žádost o mezinárodní ochranu a státní příslušník třetí země podal novou žádost ke druhému členskému státu. V obou případech může druhý členský stát požadovat, aby první členský stát přijal dotyčného státního příslušníka třetí země zpět (v souladu s články 23 a 24 nařízení Dublin III), a pokud tento členský stát žádosti o přijetí zpět vyhoví, oznámí dotyčnému státnímu příslušníku třetí země rozhodnutí <HT TYPE="ITALIC">přemístit</HT> jej do příslušného členského státu (v souladu s článkem 26 nařízení Dublin III).</P></NOTE> nařízení Dublin III povinno žádost, která k němu byla podána, posoudit. Naopak, pokud první členský stát <HT TYPE="ITALIC">přiznal</HT> požadovanou ochranu v podobě doplňkové ochrany, nemůže Irsko ani přemístit žadatele do prvního členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170405">5. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Ahmed</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑36/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:273">EU:C:2017:273</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, ani prohlásit jeho žádost za nepřípustnou na základě čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32, protože ta v něm není použitelná. Irsko by tak mohlo být povinno žádost posoudit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>To znamená, že pokud bylo první žádosti státního příslušníka třetí země vyhověno, je Irsko přesto povinno posoudit jeho následnou žádost o mezinárodní ochranu, zatímco v případě, kdy o první žádosti ještě nebylo rozhodnuto, nebo kdy byla první žádost zamítnuta, tuto povinnost přezkoumat následnou žádost nemá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Tento rozpor vyplývá z volby, již Irsko učinilo. Z bodu 41 odůvodnění nařízení Dublin III<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>V tomto bodě odůvodnění se uvádí, že Spojené království a Irsko v souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu (č. 21) o postavení těchto dvou členských států s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva oznámily, že se chtějí účastnit přijímání a používání nařízení Dublin III.</P></NOTE> a bodu 58 odůvodnění směrnice 2013/32 vyplývá, že normotvůrce skutečně umožnil tomuto členskému státu, aby se účastnil používání nařízení Dublin III, aniž by se účastnil celého legislativního režimu spojeného s nařízením Dublin III. Neupravil však řešení takové asymetrické situace. Uznal předem případnou volbu uvedeného členského státu uvedených ve zmíněných článcích, aniž přijal ustanovení, jež by upravovala postup v situacích z ní vyplývajících a překlenula uvedený nesoulad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl výše, rozsudek Ibrahim poskytuje odpověď na otázku, zda je druhý členský stát povinen posoudit žádost o azyl ve věci samé ve dvou případech, a to v případě, kdy se na žádost o azyl vztahuje nařízení Dublin II, a v případě, kdy se na takovou žádost vztahuje nařízení Dublin III. V žádné z těchto situací <HT TYPE="ITALIC">není</HT> druhý členský stát <HT TYPE="ITALIC">povinen</HT> posoudit žádost o azyl, pokud byla v prvním členském státě přiznána doplňková ochrana. Tento členský stát může buď prohlásit žádost za nepřípustnou (režim Dublin III), nebo přemístit žadatele do prvního členského státu (režim Dublin II).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Na druhou stranu nelze v uvedeném rozsudku nalézt odpověď na otázku, nepochybně výjimečnou, jelikož se týká pouze jediného členského státu, zda je druhý členský stát povinen posoudit žádost o mezinárodní ochranu po věcné stránce, pokud se tento členský stát řídí nařízením Dublin III, avšak nikoli směrnicí 2013/32, a tedy nadále podléhá směrnici 2005/85, a dotčená žádost nespadá v plném rozsahu ani pod režim Dublin III, ani pod režim Dublin II. Jak má být použita směrnice 2005/85 v rámci nařízení Dublin III, pokud jde o otázky přípustnosti?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Za účelem zodpovězení této otázky je třeba posoudit zmíněnou směrnici ve světle cílů sledovaných normotvůrcem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Výklad směrnice 2005/85 ve světle záměru vyjádřeného normotvůrcem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Jak jsem připomněl v bodě 62 tohoto stanoviska, jedním z hlavních cílů sledovaných normotvůrcem je zabránit druhotnému pohybu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V této souvislosti podotýkám, že pokud by bylo Irsko povinno posoudit žádosti podané státními příslušníky třetích zemí na jeho území i v případě, kdy jim již byla poskytnuta doplňková ochrana v prvním členském státě, představovala by uvedená situace spíše pobídku k takovým pohybům, což by bylo v rozporu s výše uvedeným cílem. Státní příslušníci třetích zemí by měli zájem usilovat o mezinárodní ochranu v jiném členském státě, aby mohli využít životní podmínky s ní spojené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že záměrem normotvůrce bylo umožnit druhým členským státům jak v právním rámci Dublin II, tak v právním rámci Dublin III, aby nemusely posoudit žádost o azyl, pokud již byla dotyčnému státnímu příslušníku třetí země přiznána doplňková ochrana v prvním členském státě, měla by tato pravomoc podle mého názoru existovat, i pokud se členský stát pohybuje mezi těmito dvěma právními rámci, jako je tomu v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Jelikož nařízení Dublin III neupravuje přemístění státního příslušníka třetí země do prvního členského státu za účelem jeho převzetí, a tento právní prostředek tak již nelze v jeho rámci uplatnit, pokud byla dotyčnému přiznána doplňková ochrana, mám za to, že druhý členský stát by měl mít za zvláštních okolností projednávané věci právo odmítnout žádost jako nepřípustnou na základě směrnice 2005/85, posuzované v jejím celku a použité v rámci nařízení Dublin III.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Takový přístup je plně v souladu s bodem 22 odůvodnění této směrnice. Podle zmíněného bodu odůvodnění by totiž členské státy neměly mít povinnost hodnotit věcnou stránku žádosti o azyl, pokud první země, tedy členský stát nebo třetí země, poskytla žadateli dostatečnou ochranu. Jak jsem již uvedl výše, byl záměr normotvůrce vyjádřený v tomto bodě odůvodnění konkretizován, pokud jde o třetí země, v čl. 25 odst. 2 písm. b) a c) zmíněné směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Pokud jde o členské státy, podotýkám, že ty nejsou podle čl. 25 odst. 1 směrnice 2005/85 povinny posoudit žádost o azyl po věcné stránce, jestliže jsou dány důvody nepřípustnosti uvedené v tomto článku, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>kromě případů, kdy se žádost neposuzuje podle nařízení [Dublin II]<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> Jinými slovy, tyto důvody nepřípustnosti jsou spojeny s případy, kdy nařízení Dublin II upravovalo možnost přemístění žadatele o azyl do prvního členského státu. Tato možnost přemístění byla výslovně stanovena v článku 16 nařízení Dublin II<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz poznámku pod čarou 24 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Z uvedeného vyplývá, že možnost členských států neposuzovat žádost o azyl po věcné stránce byla, v souladu s bodem odůvodnění 22 směrnice 2005/85, stanovena i v rámci uplatňování této směrnice ve spojení s nařízením Dublin II.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>V rámci režimu Dublin III je třeba uvést, že obsah bodu 43 odůvodnění směrnice 2013/32 je v podstatě totožný s obsahem bodu 22 odůvodnění směrnice 2005/85. Tento bod 43 odůvodnění je, pokud jde o členské státy, konkretizován v čl. 33 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32, kde je výslovně uveden odpovídající důvod nepřípustnosti, jelikož nařízení Dublin III již neupravuje přemístění žadatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Z této analýzy je zřejmé, že nehledě na použitelný režim bylo jasným záměrem normotvůrce neukládat členskému státu povinnost posoudit žádost o azyl, pokud byl dotyčnému státnímu příslušníku třetí země přiznán status doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Mnou navrhované řešení je tak v souladu s cílem sledovaným normotvůrcem ve směrnici 2005/85, jak vyplývá zejména z bodu 22 jejího odůvodnění. Kromě toho podle mého názoru i nejlépe odpovídá logice režimů Dublin II a Dublin III a umožňuje překlenout nesoulad zmíněný v bodech 69 až 74 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Zdůrazňuji, že tímto řešením nejsou dotčena práva státních příslušníků třetí země, v podobě harmonizované a rozšířené v režimu Dublin III, jelikož dotyčnému státnímu příslušníku třetí země byl přiznán status doplňkové ochrany v prvním členském státě, v projednávané věci v Itálii, která se tohoto režimu účastní v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Samozřejmě to znamená doplnit další důvod nepřípustnosti k těm výslovně vyjmenovaným ve směrnici 2005/85, nicméně mám za to, že tyto důvody měly být použitelné výhradně v rámci nařízení Dublin II, v souladu s logikou režimu Dublin II, a nevztahovaly se tedy na zvláštní situaci Irska<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Ostatně podotýkám, že na rozdíl od znění článku 33 odst. 2 směrnice 2013/32 neomezuje čl. 25 odst.2 směrnice 2005/85 výčet důvodů nepřípustnosti slovem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>pouze<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>. Domnívám se, že tento čl. 25 odst. 2 tak umožňuje vnitrostátnímu zákonodárci, aby v takové asymetrické situaci, jako je situace Irska, použil širší výklad těchto důvodů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Na shora uvedené analýze nic nemění ani argument žalobců v původním řízení, podle kterého důvody nepřípustnosti stanovené v článku 25 směrnice 2005/85 představují výjimku z povinnosti členských států posuzovat žádosti o azyl po věcné stránce, a tudíž musí být vykládány restriktivně. Takový argument totiž nemůže obstát, pokud by vedl k výkladu, který je v rozporu s cíli sledovanými normotvůrcem. V této souvislosti, jak vyplývá z analýzy výše, by byl závěr, že Irsko je povinno posoudit žádost o azyl, v rozporu s cíli a řešeními přijatými jak v rámci režimu Dublin II, tak v rámci režimu Dublin III pro 25 členských států, které se podřídily těmto režimům v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>K tomu bych dodal, že navrhovaným výkladem není nijak dotčen výklad článku 25 odst. 2 směrnice 2005/85 poskytnutý Soudním dvorem v rozsudku Ibrahim, a to jak pokud jde o písmeno a) uvedeného ustanovení, tak pokud jde o jeho ostatní písmena. Zmíněný výklad je nadále plně platný, a to i ve vztahu k Irsku, pokud skutkové okolnosti věci spadají v plném rozsahu do působnosti nařízení Dublin II, obdobně jako ve věci Magamadov.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že směrnice 2005/85, vykládaná ve světle bodu 22 jejího odůvodnění, nebrání tomu, aby druhý členský stát stanovil ve své právní úpravě možnost odmítnout žádost o mezinárodní ochranu, která k němu byla podána, jako nepřípustnou, a to ve výjimečném případě, kdy se na tento členský stát nadále použije tato směrnice, ale zároveň se na něj vztahuje nařízení Dublin III.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>S ohledem na mé posouzení první a třetí předběžné otázky nepovažuji za nutné zabývat se druhou předběžnou otázkou. Nicméně bych rád pro každý případ zdůraznil, že žádost o mezinárodní ochranu podaná státním příslušníkem třetí země poté, co mu byla přiznána doplňková ochrana v prvním členském státě, nepředstavuje podle mého názoru sama o sobě zneužití práva. Unijní normotvůrce uznal, že státní příslušníci třetích zemí mohou oprávněně hledat ochranu v Unii, pokud jsou k tomu donuceni okolnostmi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz zejména bod 1 odůvodnění nařízení Dublin II a směrnice 2005/85 a bod 2 odůvodnění nařízení Dublin III a směrnice 2013/32.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Kromě toho zdůrazňuji, že skutečnost, že se státní příslušník třetí země bude snažit získat v členském státě postavení uprchlíka poté, co mu byl v jiném členském státě přiznán status doplňkové ochrany, jak je popsáno v tomto stanovisku, normotvůrce výslovně předvídal jak v režimu Dublin II, tak v režimu Dublin III. Nelze ji tak obecně a abstraktně kvalifikovat jako zneužití práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Ačkoli tedy nelze zneužívající jednání při podání žádosti o mezinárodní ochranu ve všech případech vyloučit, je přinejmenším nutné je posuzovat v každém případě zvlášť<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Důkaz o zneužití vyžaduje zejména posoudit, zda se dotyčná osoba <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>snažila získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy tím, že [..] uměle vytvoř[ila] podmínky vyžadované pro její získání<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> [viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121016">16. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Maďarsko v. Slovensko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑364/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:630">EU:C:2012:630</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>McCarthy a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑202/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2450">EU:C:2014:2450</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky předložené High Court (Vrchní soud, Irsko) takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>Článek 25 odst. 2 směrnice Rady 2005/85/ES ze dne <DATE ISO="20051201">1. prosince 2005</DATE> o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, posuzovaný v rámci použití nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE>, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby Irsko stanovilo ve své vnitrostátní právní úpravě důvod nepřípustnosti, na jehož základě může odmítnout žádost o mezinárodní ochranu podanou státním příslušníkem třetí země jako nepřípustnou, pokud byl tomuto státnímu příslušníku již v prvním členském státě přiznán status doplňkové ochrany.<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>