<number>–</number>

Rozsudek

<number>1</number> Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání (Úř. věst. 2008, L 327, s. 9).

<number>2</number> Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Betriebsrat der Ruhrlandklinik gGmbH (závodní rada Ruhrlandklinik, dále jen „závodní rada“) a společností Ruhrlandklinik gGmbH ohledně přidělení členky DRK-Schwesternschaft Essen eV (asociace zdravotních sester Německého červeného kříže v Essenu, Německo, dále jen „asociace“) paní K. k Ruhrlandklinik.

<titlecontent id="B300000000"> <emphasis role="bold" id="B400000001">Právní rámec</emphasis> </titlecontent>

<titlecontent id="B300000001"> <emphasis role="italc" id="B400000002">Unijní právo</emphasis> </titlecontent>

<number>3</number> V bodech 10 a 12 odůvodnění směrnice 2008/104 je uvedeno:
„(10) V rámci Evropské unie existují značné rozdíly, pokud jde o využívání agenturního zaměstnávání a o právní postavení a pracovní podmínky zaměstnanců agentur práce.

[…]

(12)Tato směrnice vytváří pro zaměstnance agentur práce ochranný rámec, který je nediskriminační, transparentní a přiměřený a který současně respektuje rozmanitost trhů práce a vztahů mezi sociálními partnery.“

<number>4</number> Článek 1 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví: „1.Tato směrnice se vztahuje na zaměstnance, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce a jsou přiděleni uživatelům, aby pod jejich dohledem a vedením po přechodnou dobu pracovali. 2.Tato směrnice se vztahuje na veřejné a soukromé podniky, které jsou agenturami práce nebo uživateli a které provozují hospodářskou činnost ziskové či neziskové povahy.“

<number>5</number> Článek 2 uvedené směrnice stanoví: „Cílem této směrnice je zabezpečit ochranu zaměstnanců agentur práce a zlepšit kvalitu agenturního zaměstnávání tím, že se zajistí uplatňování zásady rovného zacházení podle článku 5 na zaměstnance agentur práce a že se agentury práce uznají za zaměstnavatele, přičemž se vezme v úvahu potřeba vytvořit vhodný rámec pro využívání agenturního zaměstnávání s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce.“

<number>6</number> Článek 3 téže směrnice zní:
„1.Pro účely této směrnice se rozumí

a)‚zaměstnancem‘ osoba, které je v dotyčném členském státě poskytována ochrana jako zaměstnanci v souladu s vnitrostátním pracovním právem;

[…]

c)‚zaměstnancem agentury práce‘ zaměstnanec, který má pracovní smlouvu nebo je v pracovněprávním vztahu s agenturou práce, za účelem přidělení k uživateli, aby pod jeho dohledem a vedením po přechodnou dobu pracoval;

[…]
2.Touto směrnicí nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, pokud jde o definici odměňování, pracovní smlouvy, pracovněprávního vztahu nebo zaměstnance.
[…]“

<number>7</number> Článek 5 směrnice 2008/104, nadepsaný „Zásada rovného zacházení“, v odstavci 1 prvním pododstavci stanoví: „Základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání zaměstnanců agentur práce jsou po dobu trvání jejich přidělení k uživateli přinejmenším stejné jako podmínky, jež by se na tyto zaměstnance vztahovaly, pokud by je tento uživatel zaměstnal přímo na stejném pracovním místě.“

<titlecontent id="B300000002"> <emphasis role="italc" id="B400000011">Německé právo</emphasis> </titlecontent>

<number>8</number> V ustanovení § 99 Betriebsverfassungsgesetz (zákon o organizaci podniku), který byl naposledy pozměněn zákonem ze dne 20. dubna 2013 (BGBl. 2013 I, s. 868), ve znění platném v době rozhodné z hlediska skutkových okolností v původním řízení, je uvedeno: „1.V podnicích, které mají zpravidla více než 20 zaměstnanců s hlasovacím právem, je zaměstnavatel povinen před každým přijetím zaměstnance uvědomit závodní radu […], předložit jí osobní spis uchazeče a informace o osobě uchazeče; spolu s předložením nezbytných dokladů musí závodní radu uvědomit o důsledcích plánovaného opatření a získat její souhlas s plánovaným rozhodnutím. […] 2.Závodní rada může udělení souhlasu odmítnout, pokud
1)by personální opatření […] mohlo být v rozporu se zákonem […]

[…]“

<number>9</number> V ustanovení § 1 odst. 1 Arbeitnehmerüberlassungsgesetz (zákon o přidělování pracovní síly), ve znění zákona ze dne 28. dubna 2011 (BGBl. 2011 I, s. 642), který vstoupil v platnost dne 1. prosince 2011, je uvedeno: „Zaměstnavatelé, kteří jako poskytovatelé pracovní síly chtějí v rámci své hospodářské činnosti přidělovat zaměstnance (zaměstnance agentury práce) k třetím osobám (uživatelům), musí mít povolení. Přidělení zaměstnanců k uživateli je na přechodnou dobu […].“

<titlecontent id="B300000003"> <emphasis role="bold" id="B400000015">Spor v původním řízení a předběžná otázka</emphasis> </titlecontent>

<number>10</number> Ruhrlandklinik provozuje v Essenu (Německo) kliniku s lůžkovým oddělením. V roce 2010 uzavřela s asociací smlouvu o přidělování pracovní síly, podle které se uvedená asociace zavázala, že bude této klinice poskytovat ošetřovatele za finanční náhradu pokrývající náklady na zaměstnance navýšenou o 3 % paušální částku na administrativní náklady. Tito ošetřovatelé jsou členové asociace, kteří jsou oprávněni k výkonu povolání v oblasti zdravotních služeb.

<number>11</number> Asociace je registrovaným neziskovým sdružením, které je součástí Verband der Schwesternschaften vom Deutschen Roten Kreuz eV (Svaz asociací zdravotních sester Německého červeného kříže). Její členové vykonávají své povolání jako v hlavním poměru buď v rámci této asociace, nebo pro zdravotnická zařízení a zařízení pečovatelské služby na základě smluv o přidělování zaměstnanců. V tomto druhém případě se uvedení členové řídí odbornými a organizačními pokyny daného zařízení.

<number>12</number> Asociace vyplácí svým členům na základě svého pracovního řádu měsíční odměnu, jejíž výpočet se řídí podle kritérií obvyklých v dané oblasti činnosti, která je doplněna zejména o náhradu některých cestovních nákladů a nákladů na stěhování, nárok na doplňkový důchod a nárok na placenou dovolenou v souladu s platnými právními předpisy v této oblasti činnosti. Uvedení členové mají nárok na výplatu odměny i v případě pracovní neschopnosti v důsledku nemoci nebo úrazu.

<number>13</number> Vztah mezi asociací a jejími členy však neupravuje pracovní smlouva. Právní základ povinnosti členů vykonávat práci tedy spočívá v jejich vstupu do asociace a z toho plynoucího závazku plnit úkoly v rámci činnosti asociace ve formě výkonu práce ve vztahu osobní podřízenosti.

<number>14</number> Paní K. je zdravotní sestra a členka asociace. Na základě smlouvy o přidělování pracovníků uzavřené mezi Ruhrlandklinik a asociací měla od 1. ledna 2012 pracovat u Ruhrlandklinik jako zdravotní sestra.

<number>15</number> Dopisem ze dne 2. prosince 2011 však závodní rada odmítla udělit k tomuto přidělení souhlas, protože paní K. neměla být přidělena na přechodnou dobu, což bylo v rozporu s § 1 odst. 1 zákona o přidělování pracovní síly, který zakazuje přidělování zaměstnanců uživatelům, které není na přechodnou dobu.

<number>16</number> Ruhrlandklinik měla za to, že toto odmítnutí není důvodné, jelikož se § 1 v daném případě nepoužije, a paní K. proto na dočasnou dobu přijala a podala u soudu návrh, kterým se domáhala, aby soud svým rozhodnutím povolil její přidělení natrvalo. Jelikož soudy, které rozhodovaly ve věci v nižším stupni, tomuto návrhu vyhověly, závodní rada podala dovolání k předkládajícímu soudu Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud, Německo).

<number>17</number> Podle tohoto soudu se zákaz přidělování pracovníků, které není na přechodnou dobu, stanovený v § 1 odst. 1 zákona o přidělování pracovní síly uplatňuje pouze na zaměstnance agentur práce.

<number>18</number> Členové asociace včetně paní K. však podle německého práva postavení zaměstnance nemají, protože s touto asociací nemají uzavřenou pracovní smlouvu, i když za odměnu vykonávají práci ve prospěch jiné osoby a pod jejím vedením. Podle judikatury Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud) se totiž zaměstnancem v německém právu rozumí osoba, která je na základě soukromoprávní smlouvy povinna ve vztahu osobní podřízenosti vykonávat práci pro jinou osobu na základě pokynů této osoby.

<number>19</number> Předkládající soud se však táže, zda by paní K. i přes to, že podle německého práva postavení zaměstnance nemá, nemohla být považována za zaměstnance podle unijního práva, konkrétně ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/104.

<number>20</number> V této souvislosti se předkládající soud táže i na to, zda přidělení paní K. asociací k výkonu práce u Ruhrlandklinik představuje hospodářskou činnost ve smyslu čl. 1 odst. 2 této směrnice, který v tomto smyslu vymezuje její působnost.

<number>21</number> Za těchto podmínek se Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: „Použije se čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice 2008/104 na přidělení člena sdružení jinému podniku k výkonu práce podle odborných a organizačních pokynů posledně uvedeného podniku, pokud se člen sdružení při vstupu do sdružení zavázal poskytovat svou pracovní sílu v plném rozsahu také třetím osobám, za což dostane od sdružení měsíční odměnu, která se vypočte podle kritérií obvyklých pro danou činnost, a sdružení dostane za přidělení tohoto člena náhradu nákladů na zaměstnance, jakož i paušální částku na administrativní náklady?“

<titlecontent id="B300000004"> <emphasis role="bold" id="B400000016">K předběžné otázce</emphasis> </titlecontent>

<number>22</number> Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice 2008/104 vykládán v tom smyslu, že do působnosti této směrnice spadá situace, kdy neziskové sdružení přidělí uživateli za finanční náhradu jednoho ze svých členů, aby u něj jako v hlavním poměru a pod jeho vedením vykonával za odměnu práci, i když tento člen nemá podle vnitrostátního práva postavení zaměstnance, protože s uvedeným sdružením neuzavřel pracovní smlouvu.

<number>23</number> Předpokladem uplatnění směrnice 2008/104 je podle uvedeného článku 1 zejména to, aby byla dotčená osoba „zaměstnancem“ ve smyslu prvního odstavce tohoto článku a aby agentura práce, která přiděluje tuto osobu uživateli, provozovala „hospodářskou činnost“ ve smyslu druhého odstavce uvedeného článku.

<number>24</number> Za účelem zodpovězení položené otázky je tedy třeba zjistit, zda jsou tyto dvě podmínky splněny za takových okolností, jaké jsou uvedeny v bodě 22 tohoto rozsudku.

<titlecontent id="B300000005"> <emphasis role="italc" id="B400000017">K pojmu „zaměstnanec“</emphasis> </titlecontent>

<number>25</number> Za účelem výkladu pojmu „zaměstnanec“ ve smyslu směrnice 2008/104 je třeba zdůraznit, že pod tento pojem spadá podle čl. 3 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice „osoba, které je v dotyčném členském státě poskytována ochrana jako zaměstnanci v souladu s vnitrostátním pracovním právem“.

<number>26</number> Ze znění tohoto ustanovení tedy vyplývá, že pojem „zaměstnanec“ ve smyslu uvedené směrnice zahrnuje všechny osoby, které vykonávají práci a kterým je z tohoto důvodu v dotyčném členském státě poskytována ochrana.

<number>27</number> Podle ustálené judikatury Soudního dvora přitom platí, že základní charakteristikou pracovního poměru je okolnost, že určitá osoba vykonává po určitou dobu ve prospěch jiné osoby a pod jejím vedením činnosti, za které pobírá odměnu, přičemž právní kvalifikace podle vnitrostátního práva, forma tohoto vztahu ani povaha právního vztahu mezi těmito dvěma osobami nejsou v tomto ohledu určující (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 2010, Danosa, C‑232/09, EU:C:2010:674, body 39 a 40, jakož i citovaná judikatura).

<number>28</number> Z článku 1 odst. 1 směrnice 2008/104, jakož i z čl. 3 odst. 1 písm. c) této směrnice, který definuje pojem „zaměstnanec agentury práce“, kromě toho vyplývá, že se tato směrnice nevztahuje pouze na zaměstnance, kteří uzavřeli s agenturou práce pracovní smlouvu, nýbrž i na ty, kteří jsou s takovou agenturou v „pracovněprávním vztahu“.

<number>29</number> Z toho vyplývá, že právní kvalifikace vztahu mezi dotčenou osobou a agenturou práce ve vnitrostátním právu, povaha jejich právních vztahů, ani forma tohoto vztahu nejsou pro účely kvalifikace této osoby jakožto „zaměstnance“ ve smyslu směrnice 2008/104 určující. Na rozdíl od toho, co tvrdí Ruhrlandklinik ve svém vyjádření, je tedy třeba konkrétně konstatovat, že takovou osobu, jako je paní K., nelze vyloučit z rozsahu působnosti pojmu „zaměstnanec“ ve smyslu této směrnice, a tedy ani z její působnosti pouze proto, že neuzavřela s agenturou práce pracovní smlouvu, a tudíž podle německého práva nemá postavení zaměstnance.

<number>30</number> Okolnost, že směrnicí 2008/104 nejsou podle jejího čl. 3 odst. 2 dotčeny vnitrostátní právní předpisy, pokud jde o definici zaměstnance, tento závěr nemůže zpochybnit.

<number>31</number> Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 29 svého stanoviska, význam tohoto ustanovení spočívá pouze v tom, že unijní normotvůrce měl v úmyslu zachovat pravomoc členských států vymezit osoby, které spadají pod pojem „zaměstnanec“ ve smyslu vnitrostátního práva a mají být chráněny v rámci jejich vnitrostátní právní úpravy, což je otázka, kterou nemá směrnice 2008/104 harmonizovat.

<number>32</number> Uvedené ustanovení naproti tomu nelze vyložit tak, že unijní normotvůrce rezignoval na vymezení rozsahu působnosti tohoto pojmu ve smyslu směrnice 2008/104, a tedy i její působnosti ratione personae. Jak totiž plyne z bodů 25 a 26 tohoto rozsudku, unijní normotvůrce neponechal členským státům pravomoc uvedený pojem jednostranně definovat, ale sám v čl. 3 odst. 1 písm. a) této směrnice vymezil jeho hrubé obrysy, což ostatně učinil i v případě definice „zaměstnance agentury práce“ v čl. 3 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice.

<number>33</number> Uvedený pojem se tedy pro účely jeho výkladu vztahuje na všechny osoby, které jsou v pracovněprávním vztahu ve smyslu uvedeném v bodě 27 tohoto rozsudku a je jim v dotyčném členském státě poskytována ochrana na základě toho, že vykonávají práci.

<number>34</number> Výše uvedený výklad potvrzují také cíle sledované směrnicí 2008/104.

<number>35</number> Z bodů 10 a 12 odůvodnění této směrnice totiž vyplývá, že vzhledem k tomu, že v rámci Unie existují značné rozdíly ve využívání agenturního zaměstnávání a v právním postavení a pracovních podmínkách zaměstnanců agentur práce, cílem uvedené směrnice je vytvořit pro tyto zaměstnance ochranný rámec, který je nediskriminační, transparentní a přiměřený a současně respektuje rozmanitost trhů práce a vztahů mezi sociálními partnery. Cílem této směrnice je tedy podle jejího článku 2 zabezpečit ochranu zaměstnanců agentur práce a zlepšit kvalitu agenturního zaměstnávání tím, že se zajistí uplatňování zásady rovného zacházení na tyto zaměstnance a že agentury práce budou uznány za zaměstnavatele a bude vzata v úvahu potřeba vytvořit vhodný rámec pro využívání tohoto druhu zaměstnávání s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a k rozvoji pružných forem práce.

<number>36</number> Omezení rozsahu pojmu „zaměstnanec“ ve smyslu směrnice 2008/104 na osoby, které pod tento pojem spadají podle vnitrostátního práva, a to konkrétně na osoby, které uzavřely s agenturou práce pracovní smlouvu, by přitom mohlo dosažení těchto cílů ohrozit a narušit užitečný účinek této směrnice nepřiměřeným a neodůvodněným omezením její působnosti.

<number>37</number> Takové omezení by totiž umožnilo členským státům či agenturám práce svévolně vyloučit některé kategorie osob z ochrany zamýšlené uvedenou směrnicí, a to zejména z uplatňování zásady rovného zacházení se zaměstnanci agentur práce a zaměstnanci, které uživatel zaměstnává přímo, zakotvené v článku 5 této směrnice, i kdyby se pracovněprávní vztah mezi těmito osobami a agenturou práce podstatně neodlišoval od vztahu mezi pracovníky, kteří mají podle vnitrostátního práva postavení zaměstnance, a jejich zaměstnavatelem.

<number>38</number> V projednávaném případě předkládající soud uvádí, že asociace chce přidělit paní K. k Ruhrlandklinik, aby u ní jako v hlavním poměru a pod jejím vedením vykonávala práci zdravotní sestry za měsíční odměnu vypočtenou podle kritérií obvyklých v oblasti zdravotních služeb. S ohledem na úvahy vyložené v předkládacím rozhodnutí se tedy vztah paní K. a asociace podle všeho podstatně neodlišuje od vztahu mezi zaměstnanci agentury práce a touto agenturou.

<number>39</number> Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru kromě toho vyplývá, že členové asociace včetně paní K. mají určitá práva, která jsou zčásti totožná s právy, která mají osoby kvalifikované podle německého práva jako zaměstnanci, nebo jsou těmto právům rovnocenná.

<number>40</number> Sám předkládající soud v této souvislosti zdůraznil, že se na tyto členy vztahují kogentní ustanovení pracovního práva poskytující ochranu. Jak nadto uvedla Ruhrlandklinik a německá vláda v odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem na základě čl. 61 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, na uvedené členy se stejně jako na osoby kvalifikované v německém právu jako zaměstnanci vztahuje Sozialgesetzbuch (zákon o sociálním zabezpečení).

<number>41</number> Podle Ruhrlandklinik se kromě toho na uvedené členy vztahují právní předpisy uplatnitelné na zaměstnance, pokud jde o placenou dovolenou, nemocenskou dovolenou, mateřskou a rodičovskou dovolenou a nárok na výplatu odměny i v případě pracovní neschopnosti v důsledku nemoci nebo úrazu. Kromě toho se na ně vztahuje stejná ochrana jako na vlastní zaměstnance Ruhrlandklinik, pokud jde o účast na rozhodování v rámci tohoto zařízení, vyplácí se jim stejná odměna a vztahují se na ně stejné pracovní podmínky jako na posledně uvedené zaměstnance. Z asociace je lze nakonec vyloučit pouze z vážných důvodů.

<number>42</number> S ohledem na tyto skutečnosti je tedy v Německu členům asociace podle všeho poskytována ochrana na základě toho, že vykonávají práci, což však musí ověřit předkládající soud.

<number>43</number> S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být pojem „zaměstnanec“ ve smyslu směrnice 2008/104 vykládán tak, že zahrnuje všechny osoby, které vykonávají práci, to znamená, že po určitou dobu ve prospěch jiné osoby pod jejím vedením vykonávají činnosti, za které pobírají odměnu, a z tohoto důvodu je jim v dotyčném členském státě poskytována ochrana, a to bez ohledu na právní kvalifikaci jejich pracovněprávního vztahu ve vnitrostátním právu, povahu právního vztahu mezi těmito dvěma osobami a formu tohoto vztahu. Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda jsou tyto podmínky splněny i v projednávaném případě, a zda je tedy nutno paní K. kvalifikovat jako „zaměstnance“ ve smyslu této směrnice.

<titlecontent id="B300000006"> <emphasis role="italc" id="B400000019">K pojmu „hospodářská činnost“</emphasis> </titlecontent>

<number>44</number> Pokud jde o výklad pojmu hospodářská činnost ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/104, je třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury Soudního dvora má hospodářskou povahou každá činnost, která spočívá v nabídce zboží nebo služeb na daném trhu (viz zejména rozsudky ze dne 18. června 1998, Komise v. Itálie, C‑35/96, EU:C:1998:303, bod 36, ze dne 6. září 2011, Scattolon, C‑108/10, EU:C:2011:542, bod 43, a ze dne 23. února 2016, Komise v. Maďarsko, C‑179/14, EU:C:2016:108, bod 149).

<number>45</number> V projednávaném případě přitom asociace nabízí služby na trhu spočívající v přidělování ošetřovatelů ke zdravotnickým zařízením a zařízením pečovatelské služby v Německu za finanční náhradu pokrývající náklady na zaměstnance a administrativní náklady.

<number>46</number> Skutečnost, že asociace provozuje hospodářskou činnost neziskové povahy, není podle samotného znění čl. 1 odst. 2 směrnice 2008/104 a ustálené judikatury Soudního dvora (viz zejména rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Pfotenhilfe-Ungarn, C‑301/14, EU:C:2015:793, bod 30 a citovaná judikatura), na rozdíl od tvrzení Ruhrlandklinik v tomto ohledu relevantní. Relevantní není ani právní forma asociace, která byla založena jako sdružení, jelikož se netýká hospodářské povahy provozované činnosti.

<number>47</number> Je proto třeba konstatovat, že takové sdružení, jako je předmětná asociace, které přiděluje zdravotnickým zařízením a zařízením pečovatelské služby ošetřovatele za finanční náhradu pokrývající náklady na zaměstnance a administrativní náklady, provozuje hospodářskou činnost ve smyslu čl. 1 odst. 2 uvedené směrnice.

<number>48</number> S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice 2008/104 musí být vykládán v tom smyslu, že do působnosti této směrnice spadá situace, kdy neziskové sdružení přidělí uživateli za finanční náhradu jednoho ze svých členů, aby u něj jako v hlavním poměru a pod jeho vedením vykonával za odměnu práci, pokud je uvedenému členovi z tohoto důvodu v dotyčném členském státě poskytována ochrana, což musí ověřit předkládající soud, i když tento člen nemá podle vnitrostátního práva postavení zaměstnance, protože s uvedeným sdružením neuzavřel pracovní smlouvu.

<titlecontent id="B300000007"> <emphasis role="bold" id="B400000020">K nákladům řízení</emphasis> </titlecontent>

<number>49</number> Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.