<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><ORDER xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.ORDER><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-272/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019TO0272</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:361">EU:T:2020:361</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.ORDER><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Usnesení ze dne <DATE ISO="20200731">31. 7. 2020</DATE> – věc T‑272/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">TO v. ESVČ</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Usnesení tribunálu</HT> (osmého rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20200731">31. července 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody</KEYWORD><KEYWORD>Veřejná služba</KEYWORD><KEYWORD>Smluvní zaměstnanci</KEYWORD><KEYWORD>Odmítnutí přijetí z důvodu nezpůsobilosti plnit služební povinnosti</KEYWORD><KEYWORD>Lhůta pro podání žaloby</KEYWORD><KEYWORD>Kogentní charakter</KEYWORD><KEYWORD>Opožděnost</KEYWORD><KEYWORD>Počítání lhůty</KEYWORD><KEYWORD>Určení data, od kterého se dotyčný mohl seznámit s obsahem rozhodnutí</KEYWORD><KEYWORD>Zjevná nepřípustnost</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><ORDER.INIT><P>Ve věci T‑272/19,</P></ORDER.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">TO</HT>, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený É. Boigelotem, advokátem,</P><PARTY.STATUS>žalobce,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ)</HT>, zastoupené S. Marquardtem a R. Spacem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh na základě článku 270 SFEU znějící na zrušení zaprvé rozhodnutí ESVČ ze dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>, kterým byla žalobkyně informována, že nesplňuje všechny podmínky pro přijetí stanovené v článku 82 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie a nemůže být přijata jako smluvní zaměstnankyně v ESVČ, a zadruhé rozhodnutí téhož orgánu ze dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, které se týkalo zamítnutí její stížnosti ze dne <DATE ISO="20180914">14. září 2018</DATE>, a kromě toho na přiznání náhrady škody, která žalobkyni údajně vznikla,</P><PREAMBLE.GEN><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát),</P><P>ve složení J. Svenningsen, předseda, R. Barents, C. Mac Eochaidh, T. Pynnä (zpravodajka) a J. Laitenberger, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,</P></PREAMBLE.INIT><PREAMBLE.FINAL>vydává toto</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE.GEN><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.ORDER><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Usnesení</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE> informoval orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>OOUPS<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) žalobkyni, která byla uchazečkou o pracovní místo smluvní zaměstnankyně u ESVČ, že nesplňuje všechny podmínky pro přijetí stanovené článkem 82 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>pracovní řád<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) a nemůže být přijata jako smluvní zaměstnankyně. ESVČ zaslala toto rozhodnutí žalobkyni na její osobní e-mailovou adresu dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180914">14. září 2018</DATE> podala žalobkyně na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>služební řád<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) proti tomuto rozhodnutí stížnost. Uvedená stížnost byla podána e-mailem z pracovní e-mailové adresy právního zástupce žalobkyně, přičemž její kopie byla zaslána na osobní e-mailovou adresu žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> zamítl OOUPS stížnost žalobkyně. ESVČ zaslala toto rozhodnutí žalobkyni a jejímu právnímu zástupci nejdříve prostřednictvím programu Ares, systému správy dokumentů, který umožňuje zaslání e-mailu osobám, které nejsou zaměstnanci ESVČ, dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> v 17:46 hod. a poté téhož dne e-mailem v 17:52 a v 18:05 hod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190115">15. ledna 2019</DATE> v 8:40 hod. zaslala žalobkyně svému právnímu zástupci e‑mail týkající se tohoto rozhodnutí ze stejné e-mailové adresy, jako byla adresa, kterou použila ESVČ pro zaslání uvedeného rozhodnutí a rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>ESVČ několikrát vyzvala žalobkyni e-mailem, aby potvrdila přijetí tohoto rozhodnutí, a sice dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> v 17:45 a v 18:05 hod. a poté dne <DATE ISO="20190122">22. ledna 2019</DATE>. Tyto výzvy zůstaly bez odpovědi.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastnic řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE> podala žalobkyně projednávanou žalobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190916">16. září 2019</DATE> předložila ESVČ žalobní odpověď.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne <DATE ISO="20191017">17. října 2019</DATE> byla projednávaná věc přidělena nové soudkyni zpravodajce zasedající v osmém senátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20191105">5. listopadu 2019</DATE> žalobkyně doručila soudní kanceláři Tribunálu repliku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200124">24. ledna 2020</DATE> ESVČ předložila dupliku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200214">14. února 2020</DATE> Tribunál (osmý senát) na návrh soudkyně zpravodajky a v rámci organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastnicím řízení písemné otázky, přičemž je vyzval, aby na ně odpověděly písemně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200302">2. března 2020</DATE> předložily účastnice řízení odpovědi na otázky Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200421">21. dubna 2020</DATE> na návrh předsedy Tribunálu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu předat věc rozšířenému senátu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20200428">28. dubna 2020</DATE> požádala žalobkyně o konání jednání. ESVČ se ke konání jednání ve stanovené lhůtě nevyjádřila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>, kterým jí OOUPS ESVČ informoval, že nesplňuje všechny podmínky pro přijetí stanovené v článku 82 pracovního řádu a nemůže být přijata jako smluvní zaměstnankyně ESVČ;</P></ITEM><ITEM><P>zrušil rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, kterým tentýž orgán zamítl její stížnost podanou dne <DATE ISO="20180914">14. září 2018</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>);</P></ITEM><ITEM><P>uložil ESVČ, aby jí zaplatila různé náhrady;</P></ITEM><ITEM><P>uložil ESVČ náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>ESVČ navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žalobu zčásti odmítl jako nepřípustnou a zčásti zamítl jako neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>ESVČ kromě toho v duplice tvrdí, že žaloba je nepřípustná z důvodu opožděného podání žaloby.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podle článku 126 jednacího řádu platí, že je-li určitý návrh zjevně nepřípustný, může Tribunál na návrh soudce zpravodaje kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž pokračuje v řízení. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě má Tribunál věc za dostatečně objasněnou na základě písemností obsažených ve spise, rozhodne bez pokračování v řízení, a to i když žalobkyně požádala Tribunál o konání jednání (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080924">24. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Van Neyghem v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑105/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:402">EU:T:2008:402</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101202">2. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Apostolov v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑73/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:495">EU:T:2010:495</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Ač ESVČ formálně nevznesla námitku nepřípustnosti podle článku 130 jednacího řádu, v duplice poprvé tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo oznámeno žalobkyni dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, a lhůta tří měsíců pro podání žaloby v souladu s čl. 91 odst. 3 služebního řádu prodloužená o lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti začala tudíž běžet dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> a uplynula dne <DATE ISO="20190424">24. dubna 2019</DATE>. Návrh podaný dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE> je proto podle ESVČ nepřípustný, jelikož byl podán opožděně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že podle čl. 91 odst. 3 služebního řádu musí být žaloba k Tribunálu podána ve lhůtě tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí, které bylo přijato na základě stížnosti. Článek 60 jednacího řádu stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba odmítnout argument žalobkyně, že důvod nepřípustnosti uplatňovaný ESVČ v duplice je novým žalobním důvodem, který je podle článku 84 jednacího řádu nepřípustným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury totiž platí, že lhůty pro podání stížnosti a žaloby stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu jsou kogentní a nemohou být ponechány ani na vůli účastníků řízení ani soudu, kterému přísluší ověřit, i bez návrhu, zda byly dodrženy. Tyto lhůty odpovídají požadavku právní jistoty a nutnosti zabránit jakékoli diskriminaci nebo svévoli při výkonu spravedlnosti (rozsudky ze dne<?PAGE NO="4"?> <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19710707">7. července 1971</DATE>, <NAME.CASE>Müllers v. HSV</NAME.CASE>, <NO.CASE>79/70</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1971:79">EU:C:1971:79</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130130">30. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Wahlström v. Frontex</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑87/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2013:10">EU:F:2013:10</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; viz rovněž usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140114">14. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Lebedef v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑60/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2014:6">EU:F:2014:6</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba poznamenat, že žalobkyně v žalobě nezpochybňuje, že dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> bylo napadené rozhodnutí doručeno do její e-mailové schránky a schránky jejího právního zástupce. V žalobě tedy uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>[d]ne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> OOJ ESVČ oznámil žalobkyni a jejímu právnímu zástupci své rozhodnutí týkající se stížnosti podané dne <DATE ISO="20180914">14. září 2018</DATE><QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>. Ve vyjádření v odpovědi na otázky položené Tribunálem žalobkyně uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>[s]e jedná jen o informaci týkající se data, které je uvedeno na samotném rozhodnutí […], nikoli data jeho přijetí a data, kdy s ním byla obeznámena<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. V odpovědi na otázku Tribunálu, v níž byla vyzvána, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>upřesnila datum a způsob(y), kterým(i) obdržela [napadené rozhodnutí]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, však žalobkyně uvedla, že toto rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>jí bylo zasláno e-mailem […] dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> v 18:04:43<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>ESVČ má také za to, že napadené rozhodnutí bylo právoplatně oznámeno žalobkyni dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, takže lhůta pro podání žaloby uplynula dne <DATE ISO="20190424">24. dubna 2019</DATE>, kdežto žalobkyně ve vyjádření v odpovědi na otázky Tribunálu tvrdí, že lhůta uplynula dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE>, tj. dne, kdy byla podána žaloba. Podle žalobkyně totiž platí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>pokud má mít [čl. 58 odst. 1 písm. a) jednacího řádu] účinky a smysl, je třeba z něj vyvodit, že pro výpočet lhůty pro podání žaloby je třeba mít o aktu za to, že byl učiněn den po dni, kdy byl zaslán úředníkovi<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>v projednávaném případě je tudíž prvním relevantním dnem 15. leden 2019, a nikoli 14. leden 2019<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Z vyjádření žalobkyně v odpovědi na otázky Tribunálu vyplývá, že její výpočet lhůty pro podání žaloby spočívá na nesprávném výkladu čl. 58 odst. 1 jednacího řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Článek 58 odst. 1 písm. a) jednacího řádu stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>je-li lhůta vyjádřená ve dnech, týdnech, měsících […] počítána od okamžiku, kdy nastala určitá skutečnost nebo byl učiněn určitý úkon, nezapočítá se do běhu lhůty den, v němž ke skutečnosti nebo úkonu došlo<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>. Článek 58 odst. 1 písm. b) jednacího řádu dále stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>lhůta vyjádřená v týdnech, měsících […] končí uplynutím dne, který se v posledním týdnu, měsíci […] svým označením nebo číslem shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost nebo byl učiněn úkon, od nichž se lhůta počítá<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Z judikatury založené Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870115">15. ledna 1987</DATE>, <NAME.CASE>Misset v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>152/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:10">EU:C:1987:10</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) vyplývá – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – že neexistuje rozpor mezi čl. 58 odst. 1 písm. a) a čl. 58 odst. 1 písm. b) jednacího řádu. Zajisté lhůta začíná běžet až na konci dne, v němž došlo k oznámení. Nic to však nemění na tom, že pokud je lhůta pro podání žaloby vyjádřena v měsících, končí tato lhůta na konci dne, který se v měsíci určeném lhůtou, číslem shoduje se dnem, v němž došlo k oznámení (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090512">12. května 2009</DATE>, <NAME.CASE>CHEMK a KF v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑190/08</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:154">EU:T:2009:154</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Pokud by v projednávaném případě bylo napadené rozhodnutí právoplatně oznámeno žalobkyni dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, tříměsíční lhůta pro podání žaloby by začala běžet dne <DATE ISO="20190115">15. ledna 2019</DATE> v 00:00 a skončila by dne <DATE ISO="20190414">14. dubna 2019</DATE> o půlnoci. Lhůta pro podání žaloby prodloužená o lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti by měla tedy uplynout o půlnoci dne <DATE ISO="20190424">24. dubna 2019</DATE>. Z toho by vyplynulo, že žaloba podaná dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE> byla podána opožděně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Zatřetí je tedy třeba posoudit, zda je prokázáno, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni právoplatně oznámeno dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pro případ, že by se žalobkyně zmýlila při výpočtu lhůty pro podání žaloby, jmenovaná zpochybňuje, že k oznámení právoplatně došlo dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>. Podle žalobkyně by měl být pro určení dne oznámení rozhodující okamžik, kdy se seznámila s napadeným rozhodnutím zaslaným e-mailem. Tvrdí přitom, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>pravděpodobně<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> se s dotčeným e-mailem seznámila až ráno <DATE ISO="20190115">15. ledna 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Kromě judikatury citované v bodě 22 výše je třeba připomenout, že je na účastníku řízení, který se dovolává překročení lhůty, a sice v projednávaném případě ESVČ, aby předložil důkaz o datu, kdy uvedená lhůta začala plynout (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800605">5. června 1980</DATE>, <NAME.CASE>Belfiore v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>108/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:146">EU:C:1980:146</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130130">30. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Wahlström v. Frontex</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑87/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2013:10">EU:F:2013:10</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Pokud tento účastník řízení nemůže předložit v tomto ohledu úplný důkaz, pochybnost, která přetrvává ohledně okamžiku, kdy začala běžet lhůta pro podání žaloby, musí být vykládána ve prospěch žalobce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800605">5. června 1980</DATE>, <NAME.CASE>Belifore v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>108/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:146">EU:C:1980:146</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200709">9. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. HM</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑70/19 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:544">EU:C:2020:544</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Důkaz o tom, že osoba, které bylo rozhodnutí určeno, se s ním mohla užitečně seznámit, však může vyplývat z různých okolností, konkrétně, pokud se dotčený orgán opírá nikoli o pouhé indicie, avšak o skutečnosti, včetně těch, které předložila dotyčná osoba, která uvedla, že jakožto osoba, které bylo rozhodnutí určeno, obdržela na svoji e-mailovou adresu e-mail a s největší pravděpodobností jej mohla otevřít a seznámit se tak s tímto rozhodnutím (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140114">14. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Lebedef v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑60/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2014:6">EU:F:2014:6</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Podle ustálené judikatury totiž platí, že skutkové okolnosti, kterých se jeden účastník řízení dovolává, mohou být takové povahy, že druhému účastníku řízení vznikne povinnost poskytnout vysvětlení nebo odůvodnění, a v případě, že tak posledně uvedený účastník řízení neučiní, lze dospět k závěru, že důkazní břemeno bylo uneseno (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161117">17. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Fedtke v. EHSV</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑157/16 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:666">EU:T:2016:666</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je tedy na Tribunálu, aby ověřil, zda je prokázáno, že lhůta pro podání žaloby neuplynula v okamžiku podání žaloby v projednávané věci, tj. dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE>, k čemuž by však bylo došlo, pokud by napadené rozhodnutí bylo právoplatně oznámeno žalobkyni dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Oznámení doporučeným dopisem s doručenkou, které je tedy upraveno v čl. 26 třetím pododstavci služebního řádu, je v tomto ohledu právoplatným způsobem oznámení. V projednávaném případě se ESVČ rozhodla nepoužít tento způsob. Tento způsob však není jediným možným způsobem oznamování administrativních rozhodnutí (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101216">16. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>AG v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑25/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2010:171">EU:F:2010:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140114">14. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Lebedef v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑60/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2014:6">EU:F:2014:6</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Zvláště, pokud administrativa přijme stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu předloženou prostřednictvím e-mailu, v projednávané věci zaslaným z pracovní e-mailové adresy právního zástupce stěžovatelky, přičemž její kopie byla zaslána na osobní e-mailovou adresu stěžovatelky, je legitimní, s ohledem na to, že si sama dotyčná osoba vybrala tento komunikační prostředek, aby tato administrativa na základě zásady dodržování stejného postupu dotyčné osobě oznámila odpověď rovněž prostřednictvím e-mailu zaslaného z e‑mailové adresy OOUPS nebo z jejího programu správy elektronické pošty, v projednávaném případě prostřednictvím programu Ares, na e-mailovou adresu uvedené stěžovatelky a jejího právního zástupce (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140114">14. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Lebedef v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑60/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2014:6">EU:F:2014:6</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Kromě toho ze zásady zastoupení vyplývá, že pokud stížnost podá advokát jménem osoby, kterou zastupuje, oznámení odpovědi tomuto advokátovi je oznámením této osobě (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090506">6. května 2009</DATE>, <NAME.CASE>Sergio a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑137/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2009:46">EU:F:2009:46</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0125">125</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Avšak k tomu, aby bylo rozhodnutí právoplatně oznámeno ve smyslu ustanovení služebního řádu, je třeba nejen, aby bylo sděleno osobě, které je určeno, ale také aby tato osoba měla rovněž možnost se užitečně seznámit s jeho obsahem (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19760615">15. června 1976</DATE>, <NAME.CASE>Jänsch v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>5/76</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1976:92">EU:C:1976:92</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130130">30. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Wahlström v. Frontex</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑87/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2013:10">EU:F:2013:10</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Je třeba konstatovat, že zaslání e-mailu samo o sobě nezaručuje jeho skutečné přijetí osobou, které je určen. Může se totiž stát, že jí e-mail nedojde z technických důvodů. Kromě toho i v případě, že e-mail skutečně dojde osobě, které je určen, je možné, že k jeho přijetí nedojde v den jeho odeslání [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081008">8. října 2008</DATE>, <NAME.CASE>Sogelma v. AER</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑411/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:419">EU:T:2008:419</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131128">28. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Gaumina v. EIGE</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑424/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2013:617">EU:T:2013:617</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181207">7. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>GE.CO. P. v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑280/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:889">EU:T:2018:889</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> (nezveřejněný)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>ESVČ prokázala v projednávaném případě, že e-mailem a prostřednictvím programu Ares zaslala napadené rozhodnutí žalobkyni a jejímu právnímu zástupci dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Z důkazů předložených ESVČ rovněž vyplývá, že její útvary použily pro zaslání napadeného rozhodnutí stejnou e-mailovou adresu žalobkyně, jako byla adresa, kterou předtím použily pro zaslání rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>, jež bylo předmětem stížnosti žalobkyně, a neučinily chybu při vložení uvedené adresy. ESVČ použila kromě toho stejnou e-mailovou adresu právního zástupce žalobkyně, jako byla adresa, ze které tento právní zástupce jménem žalobkyně podal stížnost dne <DATE ISO="20180914">14. září 2018</DATE>. Z toho vyplývá, že e-mailové adresy, které použila ESVČ pro zaslání napadeného rozhodnutí, byly platnými adresami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Jak již bylo uvedeno v bodě 23 výše, žalobkyně nezpochybňuje, že k přijetí napadeného rozhodnutí došlo v tomto případě okamžitě, a tedy že se shoduje s jeho zasláním dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> do její e-mailové schránky a e-mailové schránky jejího právního zástupce. V odpovědi na otázku Tribunálu, v níž byla vyzvána, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>upřesnila datum a způsob(y), kterým(i) obdržela [napadené rozhodnutí]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, žalobkyně uvedla, že toto rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>jí bylo zasláno e-mailem […] dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> v 18:04:43<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Z judikatury připomenuté v bodě 37 výše vyplývá, že k tomu, aby bylo rozhodnutí právoplatně oznámeno ve smyslu služebního řádu, není třeba, aby se osoba, které je určeno, skutečně seznámila s jeho obsahem, ale je třeba, aby jí bylo umožněno se s ním užitečně seznámit. V tomto ohledu může důkaz o tom, že osoba, které bylo rozhodnutí určeno, jej nejen obdržela, ale mohla se s ním i užitečně seznámit, vyplynout z různých okolností (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140114">14. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Lebedef v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑60/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2014:6">EU:F:2014:6</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140114">14. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Lebedef v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>F‑60/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2014:6">EU:F:2014:6</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) Soud pro veřejnou službu tedy poukázal na to, že je prokázáno, že žalobce mohl konzultovat svou pracovní e-mailovou schránku, obdržel dotčený e-mail a mohl jej otevřít a užitečně se s ním seznámit, i když se rozhodl neotevřít jej v tomto okamžiku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V projednávaném případě je třeba poznamenat, že rozhodnutí OOUPS ESVČ ze dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE>, které bylo předmětem stížnosti žalobkyně, bylo rovněž zasláno žalobkyni e-mailem na stejnou e-mailovou adresu. Žalobkyně použila rovněž tuto e-mailovou adresu pro zaslání e-mailu svému právnímu zástupci dne <DATE ISO="20190115">15. ledna 2019</DATE> v 8:40, v němž uvádí, že se seznámila s napadeným rozhodnutím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Písemnosti předložené účastnicemi řízení před Tribunálem tedy prokazují, že žalobkyně nejen, že neuplatňuje technickou překážku přijetí nebo konzultace dotčených e-mailů ESVČ, ale rovněž, že mohla konzultovat svou osobní e-mailovou schránku a před a po sdělení napadeného rozhodnutí použila tuto e-mailovou schránku v rámci výměny korespondence s ESVČ a se svým právním zástupcem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že ESVČ předložila dostatečné skutečnosti, které prokazují, že napadené rozhodnutí bylo oznámeno žalobkyni a jejímu právnímu zástupci dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> a žalobkyně se mohla seznámit s obsahem uvedeného rozhodnutí od tohoto data.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Konkrétně žalobkyně nezpochybňuje, že ona nebo její právní zástupce měli možnost seznámit se s napadeným rozhodnutím dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>. Avšak tvrdí, že jí nelze vytýkat, že nezkontrolovala svou e-mailovou schránku v průběhu večera dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, nebo jejímu právnímu zástupci, že nereagoval na tento e-mail v tentýž večer, čímž připouští, že taková možnost existovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Naproti tomu tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>se pravděpodobně ráno 15. ledna v 8:40 seznámila (s částí, a sice poslední stranou dokumentu) s e-mailem, který jí byl zaslán do její soukromé e-mailové schránky na konci předchozího dne<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Okolnost, že se žalobkyně pravděpodobně skutečně seznámila s dotčeným e-mailem ráno <DATE ISO="20190115">15. ledna 2019</DATE>, kterou uplatňuje, není však rozhodující pro určení začátku běhu lhůty, jak bylo připomenuto v bodě 42 výše. Z odpovědi žalobkyně vyplývá, že se opřela o nesprávný výklad judikatury, podle něhož je datum skutečného seznámení se s rozhodnutím rozhodující pro stanovení data oznámení. Jak bylo přitom připomenuto v bodě 42 výše, k tomu, aby bylo rozhodnutí náležitě oznámeno ve smyslu služebního řádu, není třeba, aby se osoba, které je určeno, skutečně seznámila s jeho obsahem, ale je třeba, aby jí bylo umožněno se s ním užitečně seznámit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Kdyby měla být totiž přijata argumentace žalobkyně, vedlo by to k uznání toho, že v případě, že rozhodnutí je oznámeno bez doručenky, má osoba, které je určeno, právo si zvolit datum, kdy se mohla potřebně seznámit s jeho obsahem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181129">29. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>WL v. ERCEA</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑493/17</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:852">EU:T:2018:852</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Zásada právní jistoty přitom brání tomu, aby rozhodnutí o začátku běhu lhůt pro podání žaloby mohlo být ponecháno na jednom z účastníků řízení (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101216">16. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>AG v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>F‑25/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:F:2010:171">EU:F:2010:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>K tomu, že žalobkyně tvrdí, že ona nebo její právní zástupce neměli v okamžiku údajného oznámení, a sice dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> v 18:05 hod., žádnou povinnost zkontrolovat své e-mailové schránky, je třeba uvést, že neexistují obecně stanovené hodiny, v nichž může být rozhodnutí právoplatně oznámeno a mimo něž není oznámení platné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Zaprvé podle judikatury citované v bodě 37 výše je oznámení rozhodnutí charakterizováno jen okolností, že osoba, které je určeno, se může užitečně seznámit s obsahem rozhodnutí, které jí bylo sděleno. Na základě této definice není tedy relevantní skutečnost, že k takovému oznámení došlo ráno, v poledne, večer, nebo dokonce v noci. Pokud je osobě, které je rozhodnutí určeno, umožněno, aby se užitečně seznámila s obsahem rozhodnutí, které jí bylo sděleno pozdě večer, je jí rozhodnutí oznámeno v tomto okamžiku. Pokud je osobě, které je rozhodnutí určeno, umožněno, aby se užitečně seznámila s obsahem rozhodnutí až následující den nebo později, je jí rozhodnutí oznámeno až v tomto okamžiku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Zadruhé Tribunál poznamenává, že by bylo nemožné s požadovanou právní jistotou stanovit hodiny, v nichž by bylo oznámení považováno za platně učiněné, a jiné hodiny vyloučit. Dostupnost osob, kterým rozhodnutí může být určeno, a jejich schopnost se připojit k internetu se totiž může značně lišit. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že normotvůrce se rozhodl vyjádřit lhůty pro podání žaloby ve dnech, týdnech a měsících, a nikoli v hodinách, což potvrzuje, že normotvůrce nepokládá za důležité, aby oznámení bylo uskutečněno v určitých hodinách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Zatřetí by kromě toho nebylo soudržné stanovit takové hodiny pro oznámení e-mailem, zatímco k oznámení doporučeným dopisem může v zásadě dojít kdykoli během dne. Doba předání doporučeného dopisu závisí především na organizaci poštovní služby. Aby bylo možné maximalizovat šance na skutečné předání doporučeného dopisu, není neobvyklé, alespoň v dnešní době, že k předání dopisů dochází brzy ráno nebo na konci dne. Otázka, zda se jedná o vhodnou dobu, či nikoli, není rozhodující pro určení, zda je oznámení platné, jakmile adresát obdrží dokument, který má být oznámen.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V tomto ohledu z čl. 58 odst. 1 písm. b) jednacího řádu vyplývá, že pokud jde o akty, které mají být oznámeny, lhůta pro podání žaloby začíná běžet na konci dne, v němž došlo k oznámení, nezávisle na hodině oznámení napadeného aktu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870115">15. ledna 1987</DATE>, <NAME.CASE>Misset v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>152/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:10">EU:C:1987:10</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200611">11. června 2020</DATE>, <NAME.CASE>GMPO v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑575/19 P</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:448">EU:C:2020:448</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Konečně, vzhledem k tomu, že přijetí napadeného rozhodnutí je v tomto případě prokázáno (viz body 23, 40 a následující výše), jen překážky související se situací žalobkyně a jejího právního zástupce, které by jim zabránily seznámit se s napadeným rozhodnutím dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> poté, co jej obdrželi, by mohly zpochybnit závěr, že jim bylo rovněž umožněno se s ním užitečně seznámit v tento den. S ohledem na skutečnosti předložené ESVČ ve vztahu k oznámení napadeného rozhodnutí žalobkyni a jejímu právnímu zástupci e-maily a prostřednictvím programu Ares, jakož i na skutečnost, že přijetí napadeného rozhodnutí je v tomto případě prokázáno, měla tedy žalobkyně uvést případné důvody, proč se ona ani její právní zástupce nemohli užitečně seznámit s napadeným rozhodnutím přijatým dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE> (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161117">17. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Fedtke v. EHSV</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑157/16 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:666">EU:T:2016:666</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Žalobkyně však neposkytla žádné upřesnění v tomto ohledu navzdory otázkám položeným Tribunálem. Naopak, omezila se na to, že uvedla, že se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>pravděpodobně<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> seznámila s e-maily ESVČ až <DATE ISO="20190115">15. ledna 2019</DATE> a má za to, že nebyla povinna zkontrolovat svou e-mailovou schránku před tímto okamžikem. Navíc nezpochybnila, že byla v tomto okamžiku zastoupena právním zástupcem, který obdržel e-mail ESVČ také dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Vzhledem ke skutečnostem připomenutým v bodech 31 a 32 výše Tribunál tudíž dospěl k závěru, že s ohledem na informace poskytnuté ESVČ a vzhledem k tomu, že žalobkyně neposkytla jakýkoli důkaz o tom, že jí a jejímu právnímu zástupci bylo zabráněno v tom, aby se užitečně seznámili s e-maily obdrženými dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, je třeba konstatovat, že ESVČ unesla důkazní břemeno. Bylo tudíž prokázáno, že žalobkyně nejenže přijala napadené rozhodnutí dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>, ale bylo jí umožněno se s ním v tento den seznámit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Je třeba dospět k závěru, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni právoplatně oznámeno ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 37 výše dne <DATE ISO="20190114">14. ledna 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Za těchto podmínek byla žaloba podaná dne <DATE ISO="20190425">25. dubna 2019</DATE> podána opožděně podle způsobu výpočtu lhůty vysvětleného v bodech 26 až 28.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že žaloba musí být odmítnuta jako nepřípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že ESVČ požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná.</HT></TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="9"?><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">TO se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.ORDER><SIGNATURE.CASE><P>V Lucemburku dne <DATE ISO="20200731">31. července 2020</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Vedoucí soudní kanceláře</P><P>E. Coulon</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Předseda</P><P>J. Svenningsen</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></ORDER>