1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnosti Soudal NV a Esko-Graphics BVBA domáhají zrušení rozhodnutí Tribunálu Evropské unie ze dne 6. prosince 2021, kterým jim Tribunál odmítl přiznat postavení vedlejších účastnic řízení ve věci T‑263/16 RENV a založit do spisu vedeného v této věci jimi předložená písemná vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku Soudního dvora ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741) pro rozhodnutí sporu v uvedené věci (dále jen „napadené rozhodnutí“).

Právní rámec

2

Článek 1 odst. 3 písm. c) jednacího řádu Tribunálu stanoví, že pro účely použití tohoto jednacího řádu se pojmy „účastník řízení“ a „účastníci řízení“ bez dalšího upřesnění rozumí kterýkoli účastník řízení, včetně vedlejšího účastníka.

3

Článek 60 jednacího řádu stanoví, že procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.

4

Článek 79 uvedeného jednacího řádu stanoví:

5

Články 142 až 145 téhož jednacího řádu stanoví pravidla vedlejšího účastenství před Tribunálem.

6

Článek 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že „[n]ávrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení se podává ve lhůtě šesti týdnů ode dne zveřejnění oznámení uvedeného v článku 79 tohoto jednacího řádu“.

7

Článek 215 uvedeného jednacího řádu stanoví:

8

Článek 217 uvedeného jednacího řádu stanoví:

9

Článek 219 uvedeného jednacího řádu stanoví:

Skutečnosti předcházející sporu

10

Rozhodnutím (EU) 2016/1699 ze dne 11. ledna 2016 o režimu státní podpory v podobě zdanění nadměrného zisku SA.37667 (2015/C) (ex 2015/NN) provedeném Belgií (Úř. věst. 2016, L 260, s. 61, dále jen „sporné rozhodnutí“) Evropská komise určila, že některá daňová osvobození poskytnutá Belgickým královstvím představují režim podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jenž je neslučitelný s vnitřním trhem a který byl zaveden v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU. Komise nařídila, aby příjemci, jejichž konečný seznam mělo Belgické království vypracovat později, takto poskytnuté podpory vrátili.

Řízení před Tribunálem a Soudním dvorem a napadené rozhodnutí

11

Návrhy došlými soudní kanceláři Tribunálu dne 22. března a 25. května 2016 podaly Belgické království a společnost Magnetrol International NV žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí, zapsané do rejstříku pod čísly T‑131/16 a T‑263/16.

12

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 2. května 2016 podala společnost Soudal žalobu na neplatnost uvedeného rozhodnutí, zapsanou pod číslem T‑201/16. Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 28. června 2016 podala společnost Esko-Graphics žalobu na neplatnost uvedeného rozhodnutí, zapsanou pod číslem T‑335/16.

13

Následně vedoucí soudní kanceláře Tribunálu informoval účastníky řízení ve věcech T‑201/16 a T‑335/16, že předseda senátu Tribunálu rozhodl přerušit řízení v těchto věcech, dokud nebude rozhodnuto ve věcech T‑131/16 a T‑263/16.

14

Usnesením ze dne 17. května 2018 rozhodl předseda sedmého rozšířeného senátu Tribunálu o spojení věcí T‑131/16 a T‑263/16 pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, jímž bude řízení ukončeno.

15

Rozsudkem ze dne 14. února 2019, Belgie a Magnetrol International v. Komise (spojené věci T‑131/16 a T‑263/16, EU:T:2019:91), Tribunál sporné rozhodnutí zrušil.

16

Dne 24. dubna 2019 podala Komise proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek. Tento kasační opravný prostředek byl zapsán do rejstříku pod číslem C‑337/19 P.

17

Usneseními ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International, povolil předseda Soudního dvora vstup společností Anheuser-Busch InBev SA/NV, Ampar BVBA, Atlas Copco Airpower NV a Atlas Copco AB (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:909), jakož i společností Soudal a Esko-Graphics (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915) do řízení na podporu návrhového žádání společnosti Magnetrol International.

18

Rozsudkem ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741), Soudní dvůr:

–

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 14. února 2019, Belgie a Magnetrol International v. Komise (T‑131/16 a T‑263/16, EU:T:2019:91);

–

zamítl první a druhý žalobní důvod ve věci T‑131/16 a první žalobní důvod a první část třetího žalobního důvodu ve věci T‑263/16;

–

vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o třetím až pátém žalobním důvodu ve věci T‑131/16 a o druhém žalobním důvodu, druhé a třetí části třetího žalobního důvodu a čtvrtém žalobním důvodu ve věci T‑263/16, a

–

určil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

19

Dne 16. listopadu 2021 předložily společnosti Soudal a Esko-Graphics Tribunálu na základě článku 217 jeho jednacího řádu svá vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741), pro rozhodnutí sporu ve věci T‑263/16 RENV (dále jen „dotčená vyjádření“).

20

Dopisem ze dne 6. prosince 2021, který byl společnostem Soudal a Esko-Graphics doručen dne 17. prosince 2021, jim vedoucí soudní kanceláře Tribunálu sdělil, že vzhledem k tomu, že tato vyjádření nepředstavují dokument upravený jednacím řádem Tribunálu, rozhodl předseda senátu Tribunálu, kterému byla věc přidělena, že je do spisu v této věci nezaloží.

21

Dopisem ze dne 29. prosince 2021 určeným předsedovi Tribunálu a jeho členům společnosti Soudal a Esko-Graphics podaly, mimo jiné na základě usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915) a judikatury Tribunálu, návrh zaprvé na opravu „pochybení“, kterého se Tribunál dopustil, a zadruhé na potvrzení svého postavení vedlejších účastnic v řízení před Tribunálem, přičemž požádaly o odpověď ve lhůtě pěti dnů.

22

Dopisem ze dne 11. ledna 2022 potvrdil vedoucí soudní kanceláře Tribunálu přijetí dopisu navrhovatelek ze dne 29. prosince 2021. Dále je upozornil na jedné straně na „skutečnost“, že jednací řád Tribunálu nestanoví možnost, aby vedlejší účastníci řízení, kteří byli připuštěni k účasti v řízení před Soudním dvorem ve věci C‑337/19 P, předložili vyjádření ve věci T‑263/16 RENV, a na druhé straně na to, že podle čl. 70 odst. 2 tohoto jednacího řádu může předseda Tribunálu rozhodnout o pokračování v přerušeném řízení před uplynutím doby přerušení.

Návrhová žádání účastnic řízení

23

Společnosti Soudal a Esko-Graphics navrhují, aby Soudní dvůr:

–

zrušil napadené rozhodnutí,

–

uložil, aby jejich písemná vyjádření byla založena do spisu ve věci T‑263/16 RENV, a

–

určil, že navrhovatelky mají nadále postavení vedlejších účastnic řízení ve věci T‑263/16 RENV poté, co Soudní dvůr vrátil tuto věc Tribunálu.

24

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–

prohlásil kasační opravný prostředek za nepřípustný,

–

pokud tak neučiní, aby zamítl kasační opravný prostředek jako neopodstatněný a

–

uložil společnostem Soudal a Esko-Graphics náhradu nákladů řízení.

Ke kasačnímu opravnému prostředku

K přípustnosti kasačního opravného prostředku

25

Komise tvrdí, že kasační opravný prostředek je nepřípustný zaprvé z důvodu povahy napadeného rozhodnutí, zadruhé z důvodu, že byl podán opožděně.

K námitce nepřípustnosti vycházející z povahy napadeného rozhodnutí

–

Argumenty

26

Komise tvrdí, že Tribunál napadeným rozhodnutím pouze odmítl založit dotčená vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV. Toto zamítavé rozhodnutí však nespadá do žádné z kategorií rozhodnutí, proti nimž lze podat kasační opravný prostředek podle čl. 56 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

27

Kromě toho čl. 57 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie sice umožňuje podat kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byl zamítnut návrh na vstup do řízení, avšak navrhovatelky v projednávané věci návrh na vstup do řízení před Tribunálem nepodaly. Tribunál tudíž podle ní žádný takový návrh nezamítl, a toto ustanovení není v projednávané věci použitelné.

28

Podle společností Soudal a Esko-Graphics představuje rozhodnutí Tribunálu o nezaložení dotčených vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV implicitní odmítnutí uznat jejich postavení vedlejších účastnic řízení v této věci.

29

Důvody uvedené předsedou Soudního dvora v usnesení ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915), jímž povolil vstup společností Soudal a Esko-Graphics do řízení o kasačním opravném prostředku, jsou však podle nich relevantní i ve věci T‑263/16 RENV.

–

Posouzení

30

Pro účely posouzení přípustnosti kasačního opravného prostředku je třeba nejprve určit dosah rozhodnutí obsaženého v dopise vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021.

31

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu a rozhodne o vrácení věci zpět Tribunálu po skončení písemné části řízení ve věci samé, mohou účastníci řízení před Tribunálem předložit svá písemná vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozhodnutí Soudního dvora pro vyřešení sporu, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí Soudního dvora.

32

V této souvislosti je nesporné zaprvé, že projednávaná věc odpovídá situaci, na niž se vztahuje uvedené ustanovení, a zadruhé, že dotčená vyjádření byla předložena ve lhůtě stanovené v tomto ustanovení, jež byla prodloužena podle článku 60 jednacího řádu z důvodu vzdálenosti, takže odmítnutí těchto vyjádření není založeno na jejich opožděném podání.

33

Z uvedeného vyplývá, že nehledě na jeho stručnou povahu je třeba dopis vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021, ve kterém se uvádí, že Tribunál odmítl založit dotčená vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV z důvodu, že představují dokument, který není upraven v jednacím řádu Tribunálu, vykládat tak, že vyjadřuje rozhodnutí Tribunálu nepřiznat navrhovatelkám postavení vedlejších účastnic v této věci, které podle svého názoru získaly automaticky tím, že jim byl povolen vstup do řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑337/19 P.

34

Toto posouzení je potvrzeno dopisem vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 11. ledna 2022, kterým byly navrhovatelky upozorněny na „skutečnost“, že jednací řád Tribunálu neupravuje možnost, aby vedlejší účastníci řízení, kterým byl povolen vstup do řízení u Soudního dvora ve věci C‑337/19 P, předložili vyjádření ve věci T‑263/16 RENV.

35

Argument Komise, podle kterého bylo napadeným rozhodnutím pouze odmítnuto založení dotčených vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV, je tudíž třeba odmítnout.

36

Pokud jde o právo podat kasační opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí, je třeba uvést, že dne 8. března 2022 Soudní dvůr rozhodl, že projednávaný kasační opravný prostředek, který byl podán podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, je třeba považovat za kasační opravný prostředek podle čl. 57 prvního pododstavce tohoto statutu, a že na tuto kvalifikaci byli účastníci řízení následně upozorněni, když jim byl kasační opravný prostředek doručen dopisem soudní kanceláře Soudního dvora ze dne 14. března 2022.

37

Článek 57 první pododstavec statutu stanoví, že opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byl zamítnut návrh na vstup do řízení, může podat osoba, jejíž návrh byl zamítnut.

38

Je pravda, že v projednávané věci je nesporné, že Tribunál napadeným rozhodnutím nezamítl návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení, neboť navrhovatelky takový návrh u Tribunálu nepodaly.

39

Nicméně je třeba rovněž uvést, že rozhodnutí implicitně obsažené v dopise vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021, tedy nepřiznání postavení vedlejších účastnic navrhovatelkám ve věci T‑263/16 RENV, má obdobný dosah, jaký by mělo případné rozhodnutí Tribunálu o zamítnutí návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení, kdyby jej navrhovatelky podaly, totiž že obě tato rozhodnutí zbavují účastníka řízení, který tvrdí, že má podle čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie zvláštní procesní postavení z důvodu svého zájmu na rozhodnutí sporu, všech práv, která jsou s tímto postavením spojena.

40

Navíc, pokud Soudní dvůr rozhodl, že kasační opravný prostředek je opodstatněný, zrušil rozhodnutí Tribunálu a vrátil mu věc zpět k rozhodnutí, nelze rozumně očekávat, že vedlejší účastník v řízení o tomto kasačním opravném prostředku, který se domnívá, že má automaticky postavení vedlejšího účastníka řízení i v řízení u Tribunálu, podá formální návrh na vstup do řízení u posledně uvedeného soudu pouze proto, aby mohl proti rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu podat kasační opravný prostředek podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

41

Takový návrh by totiž Tribunál musel v každém případě nutně zamítnout jako opožděný, neboť čl. 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ve spojení s článkem 79 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení musí být podán ve lhůtě šesti týdnů od zveřejnění oznámení, kterým bylo původně oznámeno podání návrhu na zahájení řízení v dotčené věci, v Úředním věstníku Evropské unie.

42

V tomto kontextu by závěr, že vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku, který požaduje automatické přiznání postavení vedlejšího účastníka v řízení u Tribunálu poté, co byla Tribunálu věc vrácena k rozhodnutí, nemá právo podat kasační opravný prostředek podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutí Tribunálu, kterým mu bylo toto postavení odepřeno, pouze z toho důvodu, že Tribunál formálně nezamítl návrh na vstup do řízení, vedl k tomu, že by byl dotyčný účastník řízení zbaven soudní ochrany, jež by mu umožnila uplatnit v řízení u Tribunálu svá procesní práva, která mu podle jeho názoru vyplývají z článku 40 uvedeného statutu, ačkoli účelem čl. 57 prvního pododstavce uvedeného statutu je právě zajistit tuto ochranu.

43

Pokud by se totiž uvedený účastník řízení o kasačním opravném prostředku dovolával svého postavení vedlejšího účastníka řízení před Tribunálem ve věci, která byla Tribunálu vrácena Soudním dvorem k rozhodnutí, oprávněně, což je otázka, jež musí být projednána ve fázi meritorního posouzení tohoto opravného prostředku, a nemůže být tudíž vyřešena ve fázi posouzení jeho přípustnosti, neměl by k dispozici žádný jiný opravný prostředek k uplatnění svých procesních práv vyplývajících z článku 40 zmíněného statutu.

44

Zaprvé tak vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku nemůže podat kasační opravný prostředek podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutí Tribunálu, jímž mu bylo odepřeno postavení vedlejšího účastníka řízení ve věci, kterou Soudní dvůr vrátil Tribunálu k rozhodnutí.

45

Toto ustanovení stanoví, že opravný prostředek lze podat proti konečným rozhodnutím Tribunálu, jakož i proti jeho rozhodnutím, která řeší věc pouze částečně nebo proti rozhodnutím o otázce týkající se příslušnosti Tribunálu nebo nepřípustnosti žaloby.

46

V projednávané věci je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí neukončuje řízení ve věci T‑263/16 RENV vedené u Tribunálu a že v této věci ani částečně neřeší spor ve věci samé.

47

Navíc toto rozhodnutí sice skutečně ukončuje překážku v řízení týkající se postavení navrhovatelek jakožto vedlejších účastnic řízení před Tribunálem, avšak tato překážka se netýká námitky nedostatku pravomoci, nepříslušnosti nebo nepřípustnosti.

48

Soudní dvůr přitom rozhodl, že kasační opravné prostředky podle článku 56 Statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutím Tribunálu, které řeší jinou překážku v řízení, než jsou překážky uvedené v tomto ustanovení, musí být odmítnuty jako nepřípustné (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 4. října 1999, Komise v. ADT Projekt, C‑349/99 P, EU:C:1999:475, body 10 a 11, a rozsudek ze dne 8. ledna 2002, Francie v. Monsanto a Komise, C‑248/99 P, EU:C:2002:1, bod 46).

49

Kromě toho je třeba uvést, že pokud Tribunál posuzuje překážku v řízení týkající se námitky nedostatku pravomoci, nepříslušnosti nebo nepřípustnosti, rozhoduje o návrhu účastníka řízení směřujícímu k tomu, aby bylo řízení ukončeno bez projednání ve věci samé, a proto musí být možné takové rozhodnutí předložit Soudnímu dvoru, aniž by se čekalo na případné rozhodnutí ve věci samé. To však neplatí pro rozhodnutí, kterým se ukončuje procesní překážka týkající se vstupu vedlejšího účastníka do řízení.

50

Soudní dvůr tak rozhodl, že proti rozhodnutí, kterým Tribunál vyhověl návrhu na vstup do řízení, nelze podat kasační opravný prostředek podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise, C‑654/17 P, EU:C:2019:634, body 29 a 30).

51

S ohledem na výše uvedené je třeba toto řešení použít i na kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, kterým odmítl uznat postavení vedlejšího účastníka ve věci, kterou mu Soudní dvůr vrátil k rozhodnutí.

52

Zadruhé podání kasačního opravného prostředku podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie proti rozhodnutí, kterým se končí řízení, v němž dotyčná osoba tvrdí, že má postavení vedlejšího účastníka, nemůže této osobě poskytnout dostatečnou soudní ochranu, jelikož tento opravný prostředek je k dispozici pouze účastníkům řízení před Tribunálem a jeho uplatnění by v každém případě neumožnilo zachovat užitečnost případného vedlejšího účastenství před Tribunálem tím, že by bylo zajištěno jeho povolení ve fázi řízení, v níž by toto vedlejší účastenství mohlo účinně přispět k řízení před tímto soudem.

53

S ohledem na výše uvedené lze rozhodnutí, kterým Tribunál odmítl založit do spisu vedeného ve věci, již mu Soudní dvůr po zrušení jeho rozhodnutí vrátil zpět, vyjádření vedlejšího účastníka řízení o kasačním opravném prostředku s odůvodněním, že se jedná o dokument, který není upraven jednacím řádem Tribunálu, čímž implicitně odepřel tomuto vedlejšímu účastníkovi postavení vedlejšího účastníka v této věci, napadnout kasačním opravným prostředkem podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

54

Z uvedeného vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená Komisí, vycházející z povahy napadeného rozhodnutí, musí být zamítnuta.

K námitce nepřípustnosti z důvodu opožděného podání kasačního opravného prostředku

–

Argumenty

55

[Ve znění oprav provedených usnesením ze dne 18. dubna 2023] Komise připomíná, že čl. 57 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že kasační opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byl zamítnut návrh na vstup do řízení, musí být podán do dvou týdnů od oznámení rozhodnutí o zamítnutí návrhu. Pokud by se mělo za to, že tento kasační opravný prostředek spadá do působnosti tohoto ustanovení, uplynula lhůta pro jeho podání 10. ledna 2022, jelikož navrhovatelkám bylo napadené rozhodnutí oznámeno 17. prosince 2021. Vzhledem k tomu, že tento kasační opravný prostředek byl podán 28. ledna 2022, musí být podle Komise odmítnut jako nepřípustný.

56

Přísné uplatňování pravidel o procesních lhůtách má podle ní zásadní význam pro zajištění právní jistoty a zamezení diskriminaci nebo svévolnému zacházení.

57

V projednávané věci se Komise domnívá, že navrhovatelky se nemohou dovolávat existence výjimečných okolností, které by odůvodňovaly nedodržení lhůty pro podání kasačního opravného prostředku. Zejména tvrdí, že pojem „omluvitelný omyl“ musí být vykládán restriktivně. Navrhovatelky podle ní nemohou tvrdit, že nevěděly, že Tribunál přijal konečné rozhodnutí, dokud jim nebyl doručen dopis vedoucího soudní kanceláře ze dne 11. ledna 2022. Naopak ve svých podáních uznávají, že tento dopis pouze potvrdil dřívější stanovisko Tribunálu. Podle Komise tedy nelze mít za to, že jednání Tribunálu mohlo jednotlivce jednajícího v dobré víře, jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, uvést v omluvitelné zmatení.

58

Společnosti Soudal a Esko-Graphics tvrdí, že omyl při volbě právního základu jejich kasačního opravného prostředku je omluvitelný.

59

V této souvislosti uvádějí, že formálně nepodaly návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice. Rozhodnutí Tribunálu jim navíc nebylo doručeno formou usnesení. Stejně tak z dopisů vedoucího soudní kanceláře podle nich nevyplývá, že Tribunál zamýšlel zamítnout návrh na vstup do řízení. Postup Tribunálu tedy mohl u navrhovatelek podle jejich mínění vyvolat omluvitelné zmatení ohledně druhu kasačního opravného prostředku, který má být proti napadenému rozhodnutí podán. Tvrdí, že jednaly v dobré víře a prokázaly veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, jak dokládá jejich dopis ze dne 29. prosince 2021.

60

Společnosti Soudal a Esko-Graphics se dále domnívají, že lhůta pro podání kasačního opravného prostředku v projednávané věci začala běžet okamžikem doručení dopisu vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 11. ledna 2022. Až po obdržení tohoto dopisu si navrhovatelky mohly být jisté, že odmítnutí založit dotčená vyjádření do spisu ve věci T‑263/16 RENV není důsledkem pouhého nesprávného právního posouzení ze strany Tribunálu, ale jeho vědomého postoje. Podpůrně navrhovatelky tvrdí, že opožděné podání jejich kasačního opravného prostředku je třeba považovat za omluvitelné vzhledem k nejednoznačnému postupu Tribunálu.

–

Posouzení

61

Článek 57 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, kterým byl zamítnut návrh na vstup do řízení, může osoba, jejíž návrh byl zamítnut, podat ve lhůtě dvou týdnů od oznámení rozhodnutí o zamítnutí.

62

Tato dvoutýdenní lhůta musí být podle článku 51 jednacího řádu Soudního dvora prodloužena o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.

63

V projednávané věci po podání dotčených vyjádření soudní kanceláři Tribunálu obdržely navrhovatelky dva dopisy od vedoucího soudní kanceláře Tribunálu, a to dopis ze dne 6. prosince 2021 a dopis ze dne 11. ledna 2022.

64

Z bodů 31 až 34 a 53 tohoto usnesení vyplývá, že dopis vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021 musí být chápán tak, že obsahuje rozhodnutí Tribunálu, kterým odmítl přiznat navrhovatelkám postavení vedlejších účastnic řízení ve věci T‑263/16 RENV, přičemž proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační opravný prostředek podle čl. 57 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

65

Z toho vyplývá, že lhůta pro podání takového kasačního opravného prostředku začala běžet 18. prosince 2021, tedy den po doručení tohoto dopisu.

66

Okolnost, že vedoucí soudní kanceláře Tribunálu navrhovatelkám v odpovědi na jejich dopis ze dne 29. prosince 2021 zaslal nový dopis ze dne 11. ledna 2022, nemůže být důvodem pro začátek běhu nové lhůty pro podání kasačního opravného prostředku.

67

Tento druhý dopis totiž na jedné straně pouze „potvrzuje přijetí“ dopisu navrhovatelek ze dne 29. prosince 2021. Na druhé straně, i kdyby měl být dopis vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 11. ledna 2022 vykládán tak, že jím byly odmítnuty návrhy navrhovatelek obsažené v jejich dopise ze dne 29. prosince 2021, pak by vzhledem k povaze těchto návrhů pouze potvrzoval rozhodnutí již vyjádřené v dopise vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021.

68

Zdá se tudíž, že tento kasační opravný prostředek byl podán opožděně.

69

V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že od použití unijních právních předpisů upravujících procesní lhůty se lze odchýlit pouze za zcela výjimečných okolností náhody nebo vyšší moci v souladu s čl. 45 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora, neboť striktní použití těchto pravidel odpovídá požadavku právní jistoty a nutnosti zabránění jakékoli diskriminaci nebo jakémukoli svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2016, SV Capital v. ABE, C‑577/15 P, EU:C:2016:947, bod 56, a usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 5. července 2018, Müller a další v. QH, C‑187/18 P(I), nezveřejněné, EU:C:2018:543, body 20 a 21].

70

Kromě toho, ačkoli se od těchto pravidel Unie lze odchýlit i v případě omluvitelného omylu účastníka, tento pojem, jenž je třeba vykládat restriktivně, se vztahuje pouze na výjimečné okolnosti, za kterých zejména dotčený orgán jednal tak, že lze připustit, že toto jednání samo o sobě nebo v rozhodující míře způsobilo, že jednotlivec v dobré víře, jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, mohl být zmaten [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2016, SV Capital v. EBA, C‑577/15 P, EU:C:2016:947, bod 59, a usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 5. července 2018, Müller a další v. QH, C‑187/18 P(I), nezveřejněné, EU:C:2018:543, bod 42].

71

Omluvitelnou povahu omylu účastníka řízení proto nelze uznat, pokud je překročení procesní lhůty způsobeno vadným fungováním útvarů dotyčného účastníka řízení nebo nedodržením jeho vnitřních pokynů, nebo pokud se jedná o použití ustanovení, které nepředstavuje zvláštní výkladové obtíže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 1994, Bayer v. Komise, C‑195/91 P, EU:C:1994:412, bod 28; usnesení ze dne 14. ledna 2010, SGAE v. Komise, C‑112/09 P, EU:C:2010:16, bod 24, jakož i usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 5. července 2018, Müller a další v. QH, C‑187/18 P(I), nezveřejněné, EU:C:2018:543, bod 43].

72

Naproti tomu lze tuto omluvitelnost uznat ve výjimečné situaci, kdy dotyčná strana byla v důsledku jednání orgánu a s ohledem na znění použitelných pravidel konfrontována se skutečnou nejistotou, zejména pokud jde o to, jaký akt lze napadnout, nebo o lhůty, v nichž musí být kasační opravný prostředek proti tomuto aktu podán (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 1977, Schertzer v. Parlament, 25/68, EU:C:1977:158, bod 19, a ze dne 5. dubna 1979, Orlandi v. Komise, 117/78, EU:C:1979:109, bod 11).

73

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že omluvitelnost omylu lze uznat, pokud taková výjimečná situace vyplývá z postupu unijního soudu [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. ledna 2010, SGAE v. Komise, C‑112/09 P, EU:C:2010:16, bod 29, a usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 5. července 2018, Müller a další v. QH, C‑187/18 P(I), nezveřejněné, EU:C:2018:543, bod 43].

74

V projednávané věci je třeba předně konstatovat, že odmítnutí Tribunálu přiznat společnostem Soudal a Esko-Graphics postavení vedlejších účastnic řízení ve věci T‑263/16 RENV, ačkoli měly postavení vedlejších účastnic v řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑337/19 P, představuje porušení dlouhodobé praxe Tribunálu, která je formálně potvrzena v jeho judikatuře, jak zdůraznil generální advokát v bodě 79 svého stanoviska.

75

Konkrétně v bodě 24 rozsudku Tribunálu ze dne 23. března 1993, Gill v. Komise (T‑43/89, EU:T:1993:24), Tribunál rozhodl, že jelikož Soudní dvůr neuložil vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení, ale vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí v plném rozsahu, zachoval si tento vedlejší účastník v řízení o kasačním opravném prostředku postavení vedlejšího účastníka i v řízení před Tribunálem po vrácení věci.

76

Je pravda, že se Tribunál od tohoto řešení odchýlil v bodech 23 až 26 usnesení ze dne 16. června 2020, Uniwersytet Wrocławski v. REA (T‑137/16 RENV, nezveřejněné, EU:T:2020:275).

77

Opodstatněnost tohoto řešení nicméně následně potvrdil v bodě 65 rozsudku ze dne 23. září 2020, Španělsko a další v. Komise (T‑515/13 RENV a T‑719/13 RENV, EU:T:2020:434), kde uvedl, že toto řešení vyplývá z požadavku řádného výkonu spravedlnosti a je v souladu s jednacím řádem Tribunálu.

78

Skutečnost, že Komise podala proti posledně uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek, je v projednávané věci irelevantní, jelikož navrhovatelky v každém případě mohly ke dni obdržení dopisu vedoucího soudní kanceláře Tribunálu ze dne 6. prosince 2021 oprávněně považovat způsob, jakým Tribunál v tomto rozsudku vyložil svá vlastní procesní pravidla, za ustálenou praxi tohoto soudu.

79

Dále je třeba zdůraznit, že tento dopis byl obecné povahy, neboť v něm nebylo výslovně uvedeno, že Tribunál odmítá přiznat navrhovatelkám postavení vedlejších účastnic, a že kromě obecného odkazu na jednací řád Tribunálu neuváděl žádný odkaz na právní základ přijatého rozhodnutí, a tím méně pak způsob, jakým nyní Tribunál zamýšlí vykládat svůj jednací řád.

80

Obecná povaha tohoto dopisu musí být s ohledem na souvislosti popsané v bodech 74 až 78 tohoto usnesení považována za takové povahy, že mohla u osoby jednající v dobré víře vyvolat omluvitelné zmatení ohledně dosahu tohoto dopisu a účelnosti neprodleného podání kasačního opravného prostředku proti rozhodnutí v něm obsaženému.

81

V tomto kontextu nelze považovat postup navrhovatelek, které se rozhodly objasnit tyto nejasnosti tím, že se neprodleně obrátily na Tribunál dopisem ze dne 29. prosince 2021, v němž mu předložily argumenty týkající se své konkrétní procesní situace, a požádaly jej o upřesnění, jaké stanovisko hodlá k této situaci zaujmout, za postup, který by běžně informovaná a pečlivá osoba nezvolila.

82

Konečně z bodů 36 až 53 tohoto usnesení vyplývá, že ke dni podání kasačního opravného prostředku proti rozhodnutí Tribunálu, kterým odmítl přiznat vedlejšímu účastníku řízení o kasačním opravném prostředku postavení vedlejšího účastníka ve věci, kterou mu Soudní dvůr vrátil k rozhodnutí, nebylo možné dovodit právní základ tohoto kasačního opravného prostředku ani ze znění článků 56 a 57 statutu Soudního dvora Evropské unie, ani z judikatury Soudního dvora.

83

Obtíže, které byly k uvedenému dni spojeny s určením režimu použitelného na kasační opravný prostředek, jenž lze podat proti napadenému rozhodnutí, zde mají rozhodující význam, jelikož kasační opravný prostředek podle článku 56 statutu musí být podán do dvou měsíců od rozhodnutí Tribunálu, zatímco kasační opravný prostředek podle článku 57 statutu musí být podán do dvou týdnů.

84

Ze souhrnu všech skutečností uvedených v bodech 74 až 83 tohoto usnesení vyplývá, že omyl navrhovatelek ohledně lhůty pro podání tohoto kasačního opravného prostředku je třeba považovat za omluvitelný.

85

Námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí, vycházející z opožděného podání kasačního opravného prostředku, je tudíž třeba zamítnout.

86

Kasační opravný prostředek je proto třeba považovat za přípustný.

K věci samé

Argumenty

87

Společnosti Soudal a Esko-Graphics v jediném důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil dvou případů nesprávného právního posouzení, a to prvního tím, že odmítl založit do spisu ve věci T‑263/16 RENV vyjádření, která hodlaly předložit k závěrům, jež je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741), a druhého tím, že jim odmítl přiznat postavení vedlejších účastnic řízení v této věci.

88

Zaprvé podle nich z judikatury Tribunálu vyplývá, že čl. 217 odst. 1 jednacího řádu tohoto soudu nedefinuje pojem „účastníci řízení před Tribunálem“, a že toto ustanovení tedy nebrání tomu, aby toto postavení bylo přiznáno vedlejším účastníkům řízení před Soudním dvorem, pokud byla věc vrácena Tribunálu. Z této judikatury byly společnosti Soudal a Esko-Graphics, podle svého tvrzení oprávněny podat písemná vyjádření ve smyslu čl. 217 odst. 1, což učinily ve lhůtě stanovené v tomto článku.

89

Zadruhé, jak podle nich Tribunál konstantně judikuje, je v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a kontinuity diskuze stran v soudním řízení, aby si účastník řízení, kterému byl povolen vstup do řízení o kasačním opravném prostředku, zachoval postavení vedlejšího účastníka řízení, pokud je věc vrácena Tribunálu poté, co bylo zrušeno jeho rozhodnutí. Navrhovatelky tvrdí, že tudíž měly být považovány za vedlejší účastnice řízení ve věci T‑263/16 RENV, aniž musely podat návrh na vstup do řízení před Tribunálem.

90

Toto řešení je podle nich odůvodněné i proto, aby mohl Tribunál rozhodnout o nákladech řízení, pokud Soudní dvůr před vrácením věci Tribunálu určí, že o těchto nákladech bude rozhodnuto později, jak podle navrhovatelek vyplývá z judikatury Tribunálu. Právě tak je tomu podle nich v projednávané věci.

91

Komise se domnívá, že Tribunál oprávněně odmítl navrhovatelkám přiznat postavení vedlejších účastnic ve věci T‑263/16 RENV.

92

Článek 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu totiž podle ní poskytuje možnost předložit písemná vyjádření po vrácení věci Soudním dvorem Tribunálu pouze „účastníkům řízení před Tribunálem“, a nikoli „účastníkům řízení před Soudním dvorem“ nebo „účastníkům řízení o kasačním opravném prostředku“. Rozsah působnosti čl. 217 odst. 1 je podle ní upřesněn v čl. 1 odst. 2 písm. c) tohoto jednacího řádu, který definuje pojmy „účastníci řízení“ a „účastník řízení“ ve smyslu „kterýkoli účastník řízení, včetně vedlejšího účastníka“.

93

Jelikož se podle ní navrhovatelky nemohou dovolávat postavení „účastnic řízení před Tribunálem“, znamenalo by vyhovění tomuto kasačnímu opravnému prostředku vytvoření kategorie vedlejších účastníků sui generis, na které by se nevztahovala ani lhůta stanovená v čl. 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, ani podmínky stanovené v čl. 143 odst. 2 tohoto jednacího řádu. Pokud by bylo takovým stranám umožněno vstoupit do řízení, neměla by Komise možnost na jimi podaná vyjádření odpovědět. Takové řešení by navíc podle ní v praxi vedlo k obcházení opatření spočívajících v přerušení některých řízení, která byla přijata s cílem umožnit určení a přednostní vyřízení „pilotních“ věcí.

94

Kromě toho se podle Komise judikatura Tribunálu, na niž navrhovatelky odkazují, omezuje na dvě rozhodnutí, přičemž proti novějšímu z nich byl podán kasační opravný prostředek, v němž Komise zpochybňuje postavení vedlejšího účastníka řízení o kasačním opravném prostředku jakožto vedlejšího účastníka řízení před Tribunálem. Situace navrhovatelek je podle ní navíc odlišná od situace účastníků řízení ve věcech, ve kterých byla vydána tato dvě rozhodnutí Tribunálu.

Posouzení

95

Článek 1 odst. 2 písm. c) jednacího řádu Tribunálu stanoví, že pro účely použití tohoto jednacího řádu se pojmy „účastník řízení“ a „účastníci řízení“ bez dalšího upřesnění rozumí kterýkoli účastník řízení, včetně vedlejšího účastníka.

96

Toto obecné ustanovení nicméně nespecifikuje, v jakých případech musí Tribunál přiznat určité osobě postavení vedlejšího účastníka v řízení, které je před ním vedeno.

97

V tomto ohledu články 142 až 145 uvedeného jednacího řádu sice upravují pravidla pro vstup vedlejšího účastníka do řízení před Tribunálem a stanoví pravidla týkající se podávání a posuzování návrhů na vstup vedlejšího účastníka do řízení, ale nezabývají se tím, jaké postavení má být přiznáno osobám, kterým Soudní dvůr povolil vstup do řízení ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku, pokud Soudní dvůr prohlásil kasační opravný prostředek za opodstatněný, zrušil rozhodnutí Tribunálu a vrátil mu věc zpět k rozhodnutí.

98

Obdobně články 217 a 218 tohoto jednacího řádu, které upravují průběh řízení a pravidla, jež se na ně použijí v řízeních vedených poté, co bylo rozhodnutí Tribunálu zrušeno a věc mu byla vrácena k rozhodnutí, neobsahují žádné pravidlo, které by v takovém řízení upřesňovalo postavení vedlejších účastníků řízení o kasačním opravném prostředku.

99

V této souvislosti je třeba uvést, že, jak zdůrazňují navrhovatelky, přezkum věci Tribunálem po rozhodnutí Soudního dvora, kterým se zrušuje rozhodnutí Tribunálu a věc se mu vrací k rozhodnutí, vykazuje kontinuitu ve vztahu k řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem.

100

Tato kontinuita se výslovně odráží v jednacím řádu Tribunálu. Především z článku 215 tohoto jednacího řádu vyplývá, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu a věc mu vrátí, je řízení před Tribunálem přímo zahájeno rozhodnutím o vrácení věci. Dále podle článku 217 uvedeného jednacího řádu běží lhůta pro předložení vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozhodnutí Soudního dvora pro rozhodnutí sporu, ode dne doručení uvedeného rozhodnutí. Konečně článek 219 téhož jednacího řádu stanoví, že Tribunál rozhoduje o nákladech souvisejících nejen s řízeními zahájenými před ním, ale i s řízeními o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem.

101

Kromě toho podle čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu a vrátí mu věc k rozhodnutí, je Tribunál vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora.

102

Tribunálu tudíž přísluší, aby po vrácení věci při novém posouzení žaloby podané v prvním stupni určil, jaké důsledky má rozsudek Soudního dvora o kasačním opravném prostředku pro výsledek sporu mezi účastníky řízení.

103

Účelem předložení vyjádření účastníků řízení v této souvislosti, které je povoleno článkem 217 jednacího řádu Tribunálu, je právě umožnit jim vyjádřit se k těmto důsledkům pro výsledek sporu a doplnit informace, které má Tribunál v tomto ohledu k dispozici.

104

Účelem tohoto ustanovení je tedy zajistit kontinuitu diskuze stran v soudním řízení při projednávání téže věci před soudy Unie, podobně jako v případě článku 172 jednacího řádu Soudního dvora, který umožňuje každému účastníku řízení v dotčené věci před Tribunálem, jenž má právní zájem na tom, aby bylo kasačnímu opravnému prostředku vyhověno, nebo aby byl odmítnut či zamítnut, předložit Soudnímu dvoru kasační odpověď.

105

Přitom zaprvé uznání osoby jako vedlejšího účastníka Soudním dvorem předpokládá podle čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, že tato osoba byla schopna prokázat zájem na rozhodnutí sporu předloženého Soudnímu dvoru.

106

To znamená, že nepřiznání vedlejšímu účastníku řízení o kasačním opravném prostředku postavení vedlejšího účastníka v řízení před Tribunálem poté, co mu byla věc vrácena Soudním dvorem k rozhodnutí, zbavuje dotyčnou osobu možnosti vyjádřit se před Tribunálem k důsledkům, které vyplývají z rozhodnutí Soudního dvora, ačkoli se dotklo jejích zájmů, jelikož z důvodu uvedeného v bodě 41 tohoto usnesení již nemůže podat návrh na vstup do řízení před Tribunálem.

107

Článek 40 druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie dále stanoví, že osoby, které mohou prokázat zájem, mohou vstoupit do „řízení“. Z článků 55 a 56 tohoto statutu, přinejmenším ve francouzském znění, však vyplývá, že pojem „řízení“, pokud se týká sporu mezi stranami, se liší od pojmu „věc“, který se týká věci projednávané před soudem, u něhož bylo toto řízení zahájeno.

108

Samozřejmě nelze zcela vyloučit, že v některých případech, zejména pokud Soudní dvůr vydal konečné rozhodnutí o některých aspektech věci před tím, než ji vrátil Tribunálu, vedlejší účastník v řízení o kasačním opravném prostředku již nemá zájem na vyřešení sporu před Tribunálem. Tato okolnost však sama o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby nebylo vedlejšímu účastníku řízení o kasačním opravném prostředku přiznáno postavení vedlejšího účastníka ve věci, která byla Soudním dvorem vrácena Tribunálu k rozhodnutí, jelikož soudům Unie přísluší v řízení ověřit, zda zájem, který odůvodňoval vedlejší účastenství, nadále trvá (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, EU:C:1999:358, body 52 až 55).

109

V projednávané věci, jak zdůrazňují navrhovatelky, bylo jejich návrhu na vstup do řízení před Soudním dvorem vyhověno z důvodu, že mají zájem na tom, aby bylo napadené rozhodnutí Tribunálu pravomocně zrušeno ex tunc a erga omnes (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International, C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915, bod 17), přičemž toto zrušení je právě předmětem řízení ve věci T‑263/16 RENV, v němž se navrhovatelky dovolávají vedlejšího účastenství.

110

Zadruhé je třeba uvést, že řešení přijaté Tribunálem v napadeném rozhodnutí znamená, že kontinuita diskuze stran v soudním řízení v dané věci a dosah účinků připuštění vedlejšího účastenství účastníka řízení před Soudním dvorem závisí na rozhodnutí přijatém Soudním dvorem na základě čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, zda ve věci pravomocně rozhodne sám, nebo zda věc vrátí Tribunálu k rozhodnutí.

111

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 87 svého stanoviska, pokud Soudní dvůr věc nevrátí Tribunálu a vydá pravomocné rozhodnutí ve věci sám, může vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku předložit své argumenty před soudem Unie, který rozhoduje o žalobě podané v prvním stupni, zatímco v případě vrácení věci Tribunálu tuto možnost nemá.

112

Zatřetí se jeví, že řešení přijaté Tribunálem může ovlivnit kontinuitu diskuze stran v řízení před soudy Unie tím spíše, že vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku by měl mít možnost, v souladu s podmínkami stanovenými v článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie a v příslušných ustanoveních jednacího řádu Soudního dvora, znovu se účastnit řízení před Soudním dvorem v případě, že bude podán kasační opravný prostředek proti novému rozhodnutí přijatému Tribunálem poté, co mu Soudní dvůr věc vrátil, což by vedlo k tomu, že by se v rámci jednoho a téhož sporu účastnil jen některých částí řízení před soudy Unie.

113

Začtvrté je třeba uvést, že čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

114

Z tohoto ustanovení a contrario vyplývá, že pokud je kasační opravný prostředek opodstatněný, avšak Soudní dvůr vrátí věc Tribunálu k rozhodnutí, Soudní dvůr nerozhoduje o nákladech řízení.

115

V takovém případě musí o nákladech řízení o kasačním opravném prostředku rozhodnout Tribunál, jak je výslovně stanoveno v článku 219 jeho jednacího řádu.

116

Pokud by tedy bylo vedlejšímu účastníku řízení o kasačním opravném prostředku odepřeno postavení vedlejšího účastníka ve věci, která byla Soudním dvorem vrácena Tribunálu, znamenalo by to, že pokud byl Soudnímu dvoru předložen návrh, aby náklady tohoto vedlejšího účastníka řízení nesl jiný účastník řízení nebo aby tomuto vedlejšímu účastníku byla uložena náhrada nákladů jiného účastníka řízení, pak by tento návrh buď nebyl posouzen soudem Unie, nebo by musel Tribunál rozhodnout o návrhu týkajícím se osoby, která není účastníkem řízení před ním, a jež tudíž nemohla v tomto řízení uplatnit své nároky.

117

Tak je tomu i v projednávané věci.

118

V projednávané věci totiž Komise navrhla, aby byla navrhovatelkám uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑337/19 P.

119

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741), určil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později, musí Tribunál, jak tvrdí navrhovatelky, v rámci projednání věci T‑263/16 RENV rozhodnout o tom, zda má být navrhovatelkám uložena náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku ve věci C‑337/19 P.

120

Zapáté argumenty vznesené Komisí proti přiznání postavení vedlejšího účastníka řízení ve věci, která byla Soudním dvorem vrácena Tribunálu, nemohou obstát.

121

Především tak, ačkoli přiznání postavení vedlejšího účastníka řízení před Tribunálem vedlejšímu účastníkovi řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem, není upraveno pravidly stanovenými v článku 143 jednacího řádu Tribunálu, nelze mít za to, že by takové vedlejší účastenství před Tribunálem bylo povoleno bez jakýchkoli obsahových nebo formálních náležitostí. Dotyčné osobě totiž musí být nejprve Soudním dvorem přiznáno postavení vedlejšího účastníka řízení před Soudním dvorem za podmínek stanovených v článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie a v příslušných ustanoveních jednacího řádu Soudního dvora.

122

Zadruhé skutečnost, že toto řešení umožňuje účastníkovi řízení předložit vyjádření, na něž ostatní účastníci řízení před Tribunálem nemohli odpovědět, je irelevantní, neboť na jedné straně jednací řád Tribunálu obecně nepřiznává právo na odpověď na vyjádření předložená podle článku 217 tohoto jednacího řádu, a na druhé straně čl. 217 odst. 3 tohoto jednacího řádu stanoví, že pokud to okolnosti odůvodňují, může být povoleno předložení doplňujících písemných vyjádření.

123

Konečně, pokud jde o tvrzení Komise, že přiznání postavení vedlejšího účastníka před Tribunálem vedlejšímu účastníkovi řízení o kasačním opravném prostředku, který je zároveň navrhovatelem v řízení, jež tento soud přerušil v rámci určení „pilotní“ věci, by vedlo k obcházení tohoto rozhodnutí o přerušení řízení, je třeba uvést, že takové rozhodnutí o přerušení řízení nemůže bránit připuštění vedlejšího účastenství tohoto navrhovatele před soudem Unie, pokud toto vedlejší účastenství musí být povoleno podle článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International, C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915, body 14 a 18 a citovaná judikatura).

124

S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že uvedený článek 40, dodržování procesních práv zaručených vedlejším účastníkům řízení jednacím řádem Tribunálu a zásada řádného výkonu spravedlnosti vyžadují, aby v rámci řádného vztahu mezi řízeními před Soudním dvorem a Tribunálem měl vedlejší účastník řízení o kasačním opravném prostředku automaticky postavení vedlejšího účastníka i v řízení před Tribunálem, pokud Soudní dvůr rozsudek Tribunálu zrušil a vrátil mu věc k rozhodnutí.

125

V projednávané věci je nesporné, že usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 15. října 2019, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:915), byl společnostem Soudal a Esko-Graphics povolen vstup do řízení před Soudním dvorem ve věci C‑337/19 P jako vedlejších účastnic a že rozsudkem ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741), Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 14. února 2019, Belgie a Magnetrol International v. Komise (T‑131/16 a T‑263/16, EU:T:2019:91), a vrátil věci T‑131/16 a T‑263/16 Tribunálu k rozhodnutí o některých žalobních důvodech uplatněných v těchto věcech.

126

Z toho vyplývá, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl navrhovatelkám přiznat postavení vedlejších účastnic řízení ve věci T‑263/16 RENV.

127

Jedinému důvodu kasačního opravného prostředku předloženému navrhovatelkami je proto třeba vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit.

K řízení před Tribunálem

128

Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

129

V projednávané věci z bodů 124 až 126 tohoto usnesení vyplývá, že společnosti Soudal a Esko-Graphics mají v projednávané věci automaticky postavení vedlejších účastnic řízení před Tribunálem, a tudíž mají všechna práva, která jsou s tímto postavením spojena, zejména právo předkládat vyjádření podle čl. 217 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

130

Tribunálu proto přísluší přijmout procesní opatření, která z tohoto postavení vyplývají.

K nákladům řízení

131

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

132

Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě svého čl. 184 odst. 1 na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, jenž neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

133

Komise sice neměla ve věci úspěch, avšak společnosti Soudal a Esko-Graphics náhradu nákladů řízení nepožadovaly. Každá účastnice řízení tedy ponese vlastní náklady tohoto řízení o kasačním opravném prostředku.

1)

Rozhodnutí Tribunálu Evropské unie ze dne 6. prosince 2021, kterým odmítl společnostem Soudal NV a Esko-Graphics BVBA přiznat postavení vedlejších účastnic řízení ve věci T‑263/16 RENV a založit do spisu vedeného v této věci jimi předložená písemná vyjádření k závěrům, které je třeba vyvodit z rozsudku Soudního dvora ze dne 16. září 2021, Komise v. Belgie a Magnetrol International (C‑337/19 P, EU:C:2021:741) pro rozhodnutí sporu v uvedené věci, se zrušuje.

2)

Společnosti Soudal NV, Esko-Graphics BVBA a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.