1.

Dokumenty, jež bývají předkládány veřejným zadavatelům v řízeních o zadání veřejné zakázky, mohou obsahovat obchodní tajemství a další důvěrné informace, jejichž zpřístupněním může majitelům těchto informací vzniknout škoda.

2.

V této oblasti dochází ke střetu dvou protichůdných zájmů:

3.

Střet mezi těmito zájmy je základem projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, v němž předkládající soud požaduje výklad směrnic 89/665/EHS ( 2 ), 2014/24/EU ( 3 ) a (EU) 2016/943 ( 4 ).

4.

Článek 18 („Zásady zadávání veřejných zakázek“) stanoví:

„Veřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.

[…]“

5.

Článek 21 („Ochrana důvěrných informací“) zní:

„1.   Pokud není v této směrnici nebo ve vnitrostátním právu, jež se vztahuje na veřejného zadavatele, a zejména pak v předpisech o přístupu k informacím stanoveno jinak a aniž by byly dotčeny povinnosti v souvislosti s uveřejňováním výsledku zadávacího řízení a informováním zájemců a uchazečů uvedené v článcích 50 a 55, neuveřejňuje veřejný zadavatel informace, jež mu byly sděleny hospodářskými subjekty a jimi označeny za důvěrné, zahrnující mimo jiné technická nebo obchodní tajemství a důvěrné aspekty nabídek.

2.   Veřejní zadavatelé mohou hospodářským subjektům uložit povinnosti, jejichž cílem je ochrana důvěrné povahy informací, které veřejní zadavatelé zpřístupňují během celého zadávacího řízení.“

6.

Článek 50 („Oznámení o výsledku zadávacího řízení“) stanoví:

„[…] Určité informace o výsledku zadávacího řízení nebo uzavření rámcové dohody se nemusí uveřejňovat, pokud by poskytnutí takových informací bránilo vymahatelnosti práva nebo bylo jinak v rozporu s veřejným zájmem či na újmu oprávněným obchodním zájmům konkrétního hospodářského subjektu, ať veřejného či soukromého, nebo pokud by poskytnutí takových informací bylo na újmu poctivé hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty.“

7.

Článek 55 („Informování zájemců a uchazečů“) má toto znění:

„3.   Veřejní zadavatelé mohou rozhodnout, že určité informace o zadání veřejné zakázky, uzavření rámcové dohody nebo zařazení do dynamického nákupního systému, uvedené v odstavcích 1 a 2, nesdělí, pokud by poskytnutí takových informací bránilo vymahatelnosti práva, bylo jinak v rozporu s veřejným zájmem nebo na újmu oprávněným obchodním zájmům konkrétního hospodářského subjektu, ať veřejného či soukromého, nebo pokud by bylo na újmu poctivé hospodářské soutěži mezi hospodářskými subjekty.“

8.

Článek 1 („Oblast působnosti a dostupnost přezkumných řízení“) ( 5 ) stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na zakázky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU, nejsou-li v souladu s články 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 17 a 37 uvedené směrnice z její působnosti vyjmuty.

[…]

Pokud jde o zakázky nebo koncese, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/24/EU nebo směrnice 2014/23/EU, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 2 až 2f této směrnice z důvodu, že těmito rozhodnutími bylo porušeno právo Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící.

[…]

3.   Členské státy zajistí, aby bylo přezkumné řízení podle prováděcích pravidel, která mohou členské státy samy stanovit, dostupné alespoň každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité zakázky a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla nebo hrozí škoda.

4.   Členské státy mohou požadovat, aby osoba, která má v úmyslu zahájit přezkumné řízení, oznámila veřejnému zadavateli domnělé protiprávní jednání a svůj záměr podat návrh na přezkum, za předpokladu, že tím nebude dotčena odkladná lhůta v souladu s čl. 2a odst. 2 ani žádné jiné lhůty pro podání návrhu na přezkum v souladu s článkem 2c.

5.   Členské státy mohou rovněž požadovat, aby dotyčná osoba podala nejprve návrh na přezkum u veřejného zadavatele. V tom případě členské státy zajistí, aby podání uvedeného návrhu na přezkum vedlo k okamžitému pozastavení možnosti uzavřít smlouvu.

[…]“

9.

Článek 2 („Náležitosti přezkumného řízení“) stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby opatření přijímaná v souvislosti s přezkumným řízením uvedeným v článku 1 stanovila pravomoci:

[…]

[…]“

10.

Bod 18 odůvodnění zní:

„[…] Tato směrnice by zejména neměla zbavovat veřejné orgány povinnosti zachovávat důvěrnost informací, které jim předali vlastníci obchodního tajemství, bez ohledu na to, zda je tato povinnost stanovena unijním či vnitrostátním právem. Tato povinnost zachovávat důvěrnost zahrnuje mimo jiné povinnost zachovávat důvěrnost informací předaných zadavatelům v rámci zadávání zakázek, jak je stanoveno například […] ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU […]“.

11.

Článek 1 („Předmět a oblast působnosti“) stanoví:

„2.   Touto směrnicí nejsou dotčeny:

[…]

[…]“

12.

Článek 20 stanoví:

„1.   Je zakázáno, aby zadavatel, zadávací komise a její členové a odborníci, jakož i jakákoli jiná osoba sdělovali třetím osobám důvěrné informace, jež jim poskytli dodavatelé.

2.   Za důvěrnou nelze označit celou nabídku nebo celou žádost o účast podanou dodavatelem, je však možné, aby dodavatel označil některé informace uvedené v jeho nabídce za důvěrné. Mezi důvěrné informace mohou patřit mimo jiné obchodní (výrobní) tajemství a důvěrné aspekty nabídky. Informace nemůže být považována za důvěrnou:

3.   Pokud má veřejný zadavatel pochybnosti o důvěrné povaze informací obsažených v nabídce podané dodavatelem, musí jej požádat, aby prokázal, z jakého důvodu je dotyčná informace důvěrná. […]

4.   Do šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy mohou zainteresovaní uchazeči požádat veřejného zadavatele o poskytnutí přístupu k nabídce nebo k žádosti úspěšného uchazeče (zájemci mohou požádat o poskytnutí přístupu k žádostem podaným jinými dodavateli, kteří byli vyzváni k podání nabídky nebo k účasti v dialogu), přičemž s výhradou odstavce 2 tohoto článku nelze poskytnout přístup k informacím, jež zájemci nebo uchazeči označili za důvěrné.“

13.

Článek 58 stanoví:

„3.   V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nesmí veřejný zadavatel poskytnout přístup k informacím, pokud by toto poskytnutí bylo v rozporu s předpisy v oblasti informací a ochrany údajů nebo s veřejným zájmem, pokud by bylo na újmu oprávněným obchodním zájmům konkrétního dodavatele, nebo pokud by poskytnutí takových informací bylo na újmu hospodářské soutěži mezi dodavateli.“

14.

Článek 101 stanoví:

„2.   Existují-li důvody k domněnce, že by mohlo dojít k odhalení obchodního tajemství, soud určí na základě řádně odůvodněné žádosti účastníků řízení nebo i bez návrhu usnesením s odůvodněním osoby, jež mohou:

[…]

4.   Při uplatnění omezení stanovených v odstavci 2 tohoto článku vezme soud v úvahu nutnost zaručení práva na právní ochranu a práva na spravedlivý proces, jakož i oprávněné zájmy účastníků řízení a ostatních osob účastnících se řízení a újmu, kterou by mohlo způsobit uplatnění nebo neuplatnění těchto omezení.“

15.

Dne 27. září 2018 vyhlásila UAB Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras (dále jen „veřejný zadavatel“) zadávací řízení, jehož předmětem bylo zadání veřejné zakázky na služby týkající se sběru komunálního odpadu v obci Neringa (Litva) a přepravu tohoto odpadu do zařízení pro jeho zpracování v regionu Klaipėda (Litva) ( 6 ).

16.

Dne 29. listopadu 2018 byla zakázka zadána skupině hospodářských subjektů, do níž patřily UAB Klaipėdos autobusų parkas, UAB Parsekas a UAB Klaipėdos transportas (dále jen „Skupina“). UAB Ecoservice Klaipėda (dále jen „Ecoservice“) se umístila na druhém místě.

17.

Dne 4. prosince 2018 požádala Ecoservice veřejného zadavatele o poskytnutí přístupu k informacím obsaženým v nabídce, kterou podala Skupina. Dne 6. prosince 2018 jí byl poskytnut přístup k nedůvěrným informacím z této nabídky.

18.

Dne 10. prosince 2018 podala Ecoservice u veřejného zadavatele návrh na přezkum, kterým napadla konečný výsledek řízení, když uvedla, že Skupina nesplnila požadavky zadávacího řízení ( 7 ). Veřejný zadavatel zamítl její návrh dne 17. prosince 2018.

19.

Dne 27. prosince 2018 napadla Ecoservice rozhodnutí veřejného zadavatele před Klaipėdos apygardos teismas (krajský soud v Klaipėdě, Litva). Kromě podání žaloby se také domáhala toho, aby jí byl poskytnut přístup ke všem informacím obsaženým v nabídce podané Skupinou a rovněž ke korespondenci vedené mezi Skupinou a veřejným zadavatelem.

20.

Soud prvního stupně poté, co vyslechl veřejného zadavatele, který vyjádřil nesouhlas s návrhem vzneseným zmíněnou společností, vyzval dne 15. ledna 2019 veřejného zadavatele, aby předložil veškeré požadované dokumenty s výjimkou korespondence, kterou vedl se Skupinou.

21.

Dne 25. ledna 2019 předložil veřejný zadavatel důvěrné i nedůvěrné informace obsažené v nabídce podané Skupinou. Požádal, aby společnosti Ecoservice nebyl poskytnut přístup k důvěrným informacím, čemuž soud prvního stupně vyhověl.

22.

Prostřednictvím dvou následně podaných návrhů požádala Ecoservice výše uvedený soud o poskytnutí přístupu: a) k informacím z nabídky, jež jsou považovány za důvěrné, a b) k informacím ze smluv o nakládání s odpady, jež uzavřel jeden ze subjektů patřících do Skupiny. Soud prvního stupně zamítl oba návrhy příslušnými usneseními, proti nimž nebylo možné podat opravný prostředek.

23.

V rozsudku ze dne 15. března 2019 soud prvního stupně určil, že Skupina splňovala požadavky kladené na kvalifikaci dodavatelů, a zamítl žalobu, kterou podala Ecoservice.

24.

Ecoservice napadla rozsudek vydaný v prvním stupni před Lietuvos apeliacinis teismas (Odvolací soud Litvy), který dne 30. května 2019 zrušil výše uvedený rozsudek i rozhodnutí veřejného zadavatele a nařídil, aby bylo znovu provedeno hodnocení nabídek.

25.

Veřejný zadavatel podal kasační opravný prostředek k Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy), jehož jediným účelem bylo napadnout způsob, jakým odvolací soud posoudil (nedostatečnou) technickou způsobilost Skupiny ( 8 ).

26.

Dne 26. července 2019 před podáním vyjádření ke kasační odpovědi požádala Ecoservice o poskytnutí přístupu k důvěrným dokumentům předloženým Skupinou soudu prvního stupně, „které obsahovaly informace z obchodního hlediska skutečně citlivé, jež byly znečitelněny“.

27.

Za těchto okolností pokládá Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) mimo jiné tyto předběžné otázky:

28.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce došla Soudnímu dvoru dne 18. prosince 2019.

29.

Písemná vyjádření předložily Klaipėdos autobusų parkas ( 9 ), Ecoservice, Rakouská republika, Litevská republika a Evropská komise.

30.

Účastníci řízení písemně odpověděli na otázky Soudního dvora, jež byly položeny namísto jednání.

31.

Na žádost Soudního dvora omezím svou analýzu pouze na čtvrtou až devátou předběžnou otázku. Podle jejich předmětu je lze rozdělit do tří částí:

32.

Nejprve se budu zabývat výkladem směrnic 2014/24 a 2016/943 v souvislosti se zpracováním důvěrných informací. Poté zodpovím předběžné otázky, a to s odkazy na směrnici 89/665.

33.

Podle Soudního dvora „[h]lavní cíl právních předpisů Společenství v oblasti veřejných zakázek zahrnuje otevření nenarušené hospodářské soutěži ve všech členských státech. […] K dosažení tohoto cíle je třeba, aby zadavatelé nezveřejňovali žádné informace týkající se řízení o zadání veřejných zakázek, jejichž obsah by mohl být použit k narušení hospodářské soutěže“ ( 10 ).

34.

Směrnice 2014/24 obsahuje několik pravidel upravujících zpřístupňování informací, jež má v držení veřejný zadavatel. Patří mezi ně ( 11 ) článek 21, který v podstatě zakazuje ( 12 ) veřejnému zadavateli zpřístupňovat „informace, jež mu byly sděleny hospodářskými subjekty a jimi označeny za důvěrné, zahrnující mimo jiné technická nebo obchodní tajemství a důvěrné aspekty nabídek“.

35.

S ohledem na argumenty účastníků řízení je třeba určit, jaký druh důvěrných informací musí veřejný zadavatel (a orgány příslušné k přezkumu jeho rozhodnutí) podle směrnice 2014/24 chránit. Následně posoudím dopad směrnice 2016/943 na řízení o zadání veřejné zakázky.

36.

Z doslovného a izolovaného výkladu článku 21 směrnice 2014/24 vyplývá, že důvěrnými informacemi jsou prostě ty informace, jež za důvěrné označí některý z hospodářských subjektů. Za důvěrné informace by potom mohly být každopádně považovány takové informace, které byly hospodářskými subjekty „označeny za důvěrné“.

37.

Postupovat podle tohoto výkladového pravidla by znamenalo, že jakákoli ( 13 ) informace, u níž nebylo uděleno povolení ze strany hospodářského subjektu, který tuto informaci poskytl veřejnému zadavateli, bude bez ohledu na svůj obsah automaticky zablokována v tom smyslu, že nebude možné ji zpřístupnit.

38.

Tento maximalistický výklad nelze přijmout. Článek 21 směrnice 2014/24 totiž uvádí příklady informací, jež mohou být označeny za důvěrné, a těmi jsou „technická nebo obchodní tajemství a důvěrné aspekty nabídek“. Znamená to, že toto označení musí vycházet z objektivního základu, a nikoli z pouhé subjektivní vůle osoby, která informaci poskytuje.

39.

Tentýž závěr by mohl z pohledu systematiky vyplývat i z dalších ustanovení směrnice 2014/24 (zvláště z čl. 50 odst. 4 a čl. 55 odst. 3). Podle těchto ustanovení je zakázáno zpřístupňovat informace mimo jiné v případě, že by toto zpřístupnění bylo na újmu „oprávněným obchodním zájmům konkrétního hospodářského subjektu, ať veřejného či soukromého“. I tentokrát převládají objektivní hlediska nad subjektivními.

40.

Mám tedy za to, že je-li článek 21 směrnice 2014/24 vykládán v jeho souvislostech, nepřiznává výhradně hospodářskému subjektu úkol podle svého uvážení určit, které z informací mají být považovány za důvěrné. Odůvodněná žádost, kterou hospodářský subjekt v tomto smyslu podá – a kterou podat musí, pokud má v úmyslu omezit zpřístupnění informací, jež sám poskytuje – podléhá následnému rozhodnutí veřejného zadavatele (a případně rozhodnutí orgánu příslušného k přezkumu rozhodnutí přijatých veřejným zadavatelem).

41.

K témuž závěru vede i cíl sledovaný tímto ustanovením. Vzhledem k tomu, že zmíněné ustanovení si stejně jako celá směrnice 2014/24 klade za cíl bránit narušování hospodářské soutěže ( 14 ), je logické, aby byl veřejný zadavatel – a nikoli pouze jednostranně hospodářský subjekt – oprávněn rozlišit, jakým způsobem by mohlo zpřístupnění údajně důvěrné informace narušit hospodářskou soutěž. Vzhledem k tomu, že veřejný zadavatel je povinen zachovat nestrannost a objektivitu vůči jednotlivým uchazečům, je pro přijetí takového rozhodnutí ideálním subjektem.

42.

Tímto způsobem může ostatně veřejný zadavatel zaručit, že se všemi hospodářskými subjekty bude jednat „na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace“, což je v souladu se zásadami, jimiž se řídí zadávání veřejných zakázek.

43.

Předkládající soud požaduje výklad článku 9 směrnice 2016/943 ve spojení s bodem 18 odůvodnění téže směrnice, protože zásadní dopad na poskytnutí přístupu k určité informaci má to, zda tato informace představuje obchodní tajemství ( 15 ).

44.

Je však třeba připomenout, že podle znění článku 21 směrnice 2014/24 se ochrana neomezuje pouze na „obchodní tajemství“, ale mimo jiné i na „důvěrné aspekty nabídek“. Znamená to tedy, že se toto ustanovení může vztahovat i na informace, které přísně vzato nelze považovat za obchodní tajemství: tyto dva pojmy nelze vzájemně zaměňovat.

45.

Směrnice 2016/943, jejímž cílem je ochrana „nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním“, se každopádně týká opačné situace, než jaká nastala v projednávaném sporu. Nyní se jedná konkrétně o nezveřejnění určitých důvěrných informací, jež nechce veřejný zadavatel předat hospodářskému subjektu, který o ně požádal.

46.

Shoduji se tedy s Komisí ( 16 ) v názoru, že článek 9 směrnice 2016/943 není na projednávanou věc použitelný, neboť toto ustanovení se týká soudních řízení, jejichž předmětem je neoprávněné získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství ( 17 ).

47.

Směrnice 2014/24 navíc představuje lex specialis, který upravuje zpřístupnění informací, jež poskytly hospodářské subjekty v souvislosti se zadáním veřejné zakázky.

48.

Tento závěr potvrzuje i bod 18 odůvodnění směrnice 2016/943, který odkazuje na povinnosti veřejných orgánů zachovávat důvěrnost „informací předaných zadavatelům v rámci zadávání zakázek, jak je stanoveno například ve […] směrnici 2014/24 […]“.

49.

Samotná směrnice 2016/943 tedy přímo uvádí, že pravidla upravující v této oblasti ochranu důvěrných informací vyplývají z režimu zavedeného směrnicí 2014/24. Pokud veřejný zadavatel zveřejní v rámci legitimního výkonu svých pravomocí informace tohoto druhu, jež spadají do působnosti směrnice 2014/24, nastane jeden z případů nepoužití směrnice 2016/943, které jsou uvedeny v čl. 1 odst. 2 a v čl. 3 odst. 2 posledně jmenované směrnice.

50.

Odpověď na otázky, jež položil předkládající soud v souvislosti s ochranou důvěrnosti, musí tedy vycházet z výkladu směrnice 2014/24. Směrnice 2016/943 spadá do příbuzné oblasti, a proto bude možné ji použít doplňkově, avšak nikoli jakožto směrodatný text.

51.

Prostřednictvím této otázky si předkládající soud přeje zjistit

52.

Předkládající soud vysvětluje, že vnitrostátní právo stanoví „závazný postup řešení sporu před zahájením soudního řízení“, v němž rozhoduje přímo veřejný zadavatel.

53.

Jak jsem již uvedl výše, veřejný zadavatel má určit, které z informací poskytnutých uchazečem, jež uchazeč označil za důvěrné, mají skutečně důvěrnou povahu. K témuž je oprávněn i orgán, který má v přezkumném řízení přezkoumat jednání veřejného zadavatele.

54.

Ochrana důvěrných informací a obchodních tajemství musí být prováděna tak, aby byla v souladu „s požadavky účinné právní ochrany a dodržením práv obhajoby účastníků sporu […], a aby bylo […] zajištěno, že bude v celém řízení dodrženo právo na spravedlivý proces“ ( 18 ).

55.

Má-li být zajištěna tato rovnováha, nutným předpokladem je, že podáním žádosti nebo návrhu na přezkum k veřejnému zadavateli nevzniká veřejnému zadavateli automaticky povinnost poskytnout navrhovateli všechny informace obsažené v nabídce úspěšného uchazeče ( 19 ). Neznamená to ani, že by veřejný zadavatel měl toto poskytnutí systematicky odmítat ( 20 ). Veřejný zadavatel se musí rozhodnout ve světle odůvodnění dané žádosti – nebo případně návrhu na přezkum – a s ohledem na povahu požadovaných informací.

56.

Musím zde zopakovat, že oprávnění veřejného zadavatele jsou platná jak v případě, kdy veřejný zadavatel jedná na základě odůvodněné žádosti o zpřístupnění důvěrných informací, tak i v případě zahájení přezkumného řízení (ve smyslu čl. 1 odst. 5 směrnice 89/665) ( 21 ) proti rozhodnutí, jímž bylo toto zpřístupnění povoleno či zamítnuto, nebo proti rozhodnutí, jímž byla zadána zakázka na základě hodnocení nabídek.

57.

Čtvrtá předběžná otázka, kterou položil předkládající soud, se v písmeni a) týká úlohy, kterou má veřejný zadavatel v „přezkumném řízení“. Je věcí veřejného zadavatele, aby v rámci tohoto řízení zajistil rovnováhu mezi ochranou důvěrných informací a právem na účinnou právní ochranu ve smyslu směrnice 89/665.

58.

Znamená to tedy, že veřejný zadavatel musí posoudit zájem a důvody na straně osoby, která žádá o zpřístupnění důvěrných informací (jež poskytl konkurenční uchazeč), a zvážit je v poměru k nutnosti zachování důvěrnosti těchto informací. Může případně požádat dotyčný hospodářský subjekt, aby vysvětlil, z jakého důvodu mají být dané informace nadále považovány v plném nebo částečném rozsahu za důvěrné.

59.

Způsob, jakým veřejný zadavatel nakonec toto řízení vyřeší, musí být podložen důvody, jimiž se konečné rozhodnutí vysvětluje, a to i v případě, kdy v daném řízení byla zpochybněna „legalita hodnocení dotyčné nabídky“. Znovu opakuji, že toto řešení nemusí nutně spočívat ve zpřístupnění „všech“ informací z nabídky jiného uchazeče ve prospěch navrhovatele. Bude naopak záviset na tom, zda veřejný zadavatel dospěje k závěru, že úplné nebo částečné zachování důvěrnosti informací, jež mu byly poskytnuty, je odůvodněné.

60.

Předkládající soud si přeje zjistit, zda musí veřejný zadavatel, zamítne-li návrh uchazeče na přezkum výsledku hodnocení, poskytnout „jasnou, úplnou a specifickou odpověď bez ohledu na riziko zpřístupnění důvěrných informací nabídky“.

61.

Tato pochybnost může být rozptýlena obdobným způsobem jako u písmene a) téže předběžné otázky.

62.

Pokud veřejný zadavatel rozhodne o zamítnutí k němu podaného návrhu na přezkum, musí toto rozhodnutí odůvodnit takovým způsobem, aby chránil práva navrhovatele stejně jako práva dalšího účastníka tohoto řízení (úspěšného uchazeče, o jehož informace má zájem jeho konkurent). Musí uvést důvody svého rozhodnutí, což usnadní jeho následný přezkum.

63.

K tomu, aby byla odpověď poskytnutá veřejným zadavatelem „jasná a specifická“, není totiž zapotřebí, aby nezbytně a automaticky obsahovala veškeré důvěrné informace předložené v nabídce. Tohoto výsledku bude dosaženo pouze tehdy, pokud veřejný zadavatel dospěje na základě nezbytného vážení zájmů ( 22 ) k závěru, že některé z těchto zájmů mají přednost.

64.

Pátá z této skupiny předběžných otázek, jimiž je třeba se zabývat společně, odkazuje na případný „samostatný návrh na přezkum“ rozhodnutí, jímž veřejný zadavatel zamítl poskytnutí přístupu k důvěrným informacím. Z téhož předpokladu vycházejí zřejmě i šestá a sedmá otázka.

65.

Z předkládacího rozhodnutí ( 23 ) nelze ve skutečnosti jednoznačně zjistit, zda Ecoservice podala tento samostatný (či autonomní) návrh na přezkum, když jí veřejný zadavatel poskytl přístup pouze k nedůvěrným informacím obsaženým v nabídce podané Skupinou ( 24 ).

66.

Z popisu skutkových okolností, který je součástí předkládacího rozhodnutí, vyplývá, že jednání Ecoservice spočívalo v tom, že požádala nejprve veřejného zadavatele a poté soud prvního stupně (v projednávaném případě společně s podáním žaloby), aby nařídili zpřístupnění veškerých informací, jež poskytla Skupina. Je tedy sporné, zda by mohla být tato žádost považována za autonomní návrh na přezkum ve výše uvedeném smyslu.

67.

Tato okolnost by nicméně neměla být důvodem k odmítnutí páté, šesté a sedmé otázky, neboť se na ně vztahuje domněnka relevance, kterou Soudní dvůr přiznává všem žádostem o rozhodnutí o předběžné otázce.

68.

Zmíněné otázky lze považovat za přípustné vzhledem k tomu, že podle předkládajícího soudu Ecoservice samostatně napadla – respektive mohla či měla napadnout – u veřejného zadavatele a před soudem prvního stupně rozhodnutí, kterým jí byl odepřen přístup k informacím.

69.

Výše uvedené otázky vycházejí z tohoto předpokladu, přičemž:

70.

Odpovědi na výše uvedené otázky musí vycházet z generální klauzule obsažené v čl. 1 odst. 1 posledním pododstavci směrnice 89/665. Přezkumu, na nějž toto ustanovení odkazuje, podléhají všechna rozhodnutí veřejného zadavatele, v nichž bylo použito unijní právo platné v této oblasti ( 25 ).

71.

Mezi zmíněná rozhodnutí veřejného zadavatele, jež podléhají přezkumu, patří logicky rozhodnutí, jimiž veřejný zadavatel rozhodl o zadání veřejné zakázky ve prospěch jedné z nabídek, ale současně i jiná rozhodnutí různé povahy (například rozhodnutí, jimiž se přijímají nebo zamítají předběžná opatření), která mají dopad na právní postavení zúčastněných osob ( 26 ).

72.

Jedním z rozhodnutí, v nichž veřejný zadavatel používá unijní právo (konkrétně článek 21 směrnice 2014/24), což tato rozhodnutí činí případným předmětem přezkumu, je rozhodnutí, jímž jsou určité informace prohlášeny za důvěrné a jímž je zpřístupnění těchto informací v plném nebo částečném rozsahu zakázáno nebo povoleno.

73.

Směrnice 89/665 „formálně nestanovila okamžik, odkdy je dostupná možnost opravného prostředku stanoveného v jejím čl. 1 odst. 1“ ( 27 ). Soudní dvůr prosazuje, aby byla zajištěna možnost účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů.

74.

Unijní normotvůrce svěřil členským státům úkol stanovit „prováděcí pravidla“ k přezkumným řízením vedeným proti rozhodnutím veřejných zadavatelů (čl. 1 odst. 3 směrnice 89/665) ( 28 ).

75.

V rozsahu, který umožňuje článek 2 směrnice 89/665, mají členské státy také možnost rozhodnout se, zda pověří vedením těchto přezkumných řízení soudy v úzkém slova smyslu, nebo orgány jiné povahy ( 29 ). Z předkládacího rozhodnutí nicméně vyplývá, že v Litvě jsou vedením přezkumných řízení proti rozhodnutím veřejných zadavatelů pověřeny soudy, což platí i pro rozhodnutí, jež veřejní zadavatelé přijímají ve správním řízení, které předchází řešení sporů.

76.

Členské státy tedy v zásadě mohou stanovit, že návrhy na přezkum rozhodnutí veřejných zadavatelů mohou být podávány ve sloučené podobě, ale i odděleně (od primárního návrhu). Směrnice 89/665 žádný z těchto dvou nástrojů nestanoví ani nevylučuje.

77.

Pokud se členské státy v rámci své procesní autonomie rozhodnou pro sloučený návrh, musí tak učinit způsobem, kterým neporuší cíle směrnice 89/665, pokud jde o nezbytnou účinnost a rychlost. Mimoto musí vzít v úvahu,

78.

Splnění cílů spočívajících v zajištění rychlosti a účinnosti usnadňují nástroje „samostatně podaného návrhu na přezkum“, na nějž odkazuje předkládající soud. Takto pojaté přezkumné řízení může zajistit nejen požadovanou rychlost, ale i účinnost, neboť umožňuje, aby bylo (primární) zpochybnění základního rozhodnutí (tj. rozhodnutí o zadání veřejné zakázky) vzneseno až s využitím údajů nezbytných pro účinnou ochranu práv zúčastněné osoby ( 32 ).

79.

Bylo by možné namítnout, že samostatně podané návrhy na přezkum mohou zdržovat ukončení postupu výběru subjektu, jemuž bude veřejná zakázka zadána. Soudní dvůr nicméně tuto námitku zmírňuje upozorněním na „[…] odůvodnění přiměřených promlčecích lhůt pro opravné prostředky proti rozhodnutím, která mohou být napadena, a nikoli vyloučení samostatného opravného prostředku“ ( 33 ).

80.

V zásadě je tedy samostatně podaný návrh na přezkum v souladu se směrnicí 89/665 a nic nebrání tomu, aby jej vnitrostátní právní předpisy povolovaly.

81.

Pokud by naopak vnitrostátní právo požadovalo, aby bylo rozhodnutí týkající se důvěrnosti napadeno společně s rozhodnutím týkajícím se zadání veřejné zakázky, soud by byl povinen posoudit, zda tento požadavek zachovává ve stejné míře užitečný účinek směrnice 89/665, pokud jde o rychlost a účinnost zmíněného způsobu zpochybnění.

82.

Procesní autonomie členských států zahrnuje i možnost rozhodnout se pro podání předchozího návrhu na přezkum u veřejného zadavatele. Článek 1 odst. 5 směrnice 89/665 nebrání tomu, aby vnitrostátní právní předpisy požadovaly, „aby dotyčná osoba podala nejprve návrh na přezkum u veřejného zadavatele“.

83.

Článek 2 směrnice 89/665 upravuje podmínky přezkumných řízení stanovených v článku 1, a to jak přezkumného řízení, jež nejprve probíhá před veřejným zadavatelem, tak přezkumného řízení, jehož vedením je následně pověřen orgán příslušný k přezkumu (v projednávaném případě soud).

84.

Ve světle výše uvedených úvah mám za to, že směrnice 89/665 nebrání tomu,

85.

Tyto otázky se týkají výkladu čl. 9 odst. 2 třetího pododstavce směrnice 2016/943. Jak jsem již uvedl výše, mám nicméně za to, že směrnice 2016/943 není na projednávanou věc přímo použitelná.

86.

Užitečnou odpověď lze však předkládajícímu soudu poskytnout na základě směrnice 89/665.

87.

Obě tyto otázky se týkají způsobu, jakým má jednat soud, který má řešit spor, ve vztahu k a) ohledu na předchozí jednání veřejného zadavatele (osmá otázka) a k b) možnosti i bez návrhu posoudit údaje, které mají být zbaveny důvěrnosti (devátá otázka) ( 34 ).

88.

Veřejný zadavatel musí rozhodnout, zda je namístě zpřístupnit důvěrné informace, jež poskytl uchazeč v nabídce. Toto rozhodnutí (nebo následně přijaté rozhodnutí, jímž veřejný zadavatel v rámci přezkumného řízení stanoveného vnitrostátním právem potvrzuje předchozí rozhodnutí) podléhá přezkumnému řízení podle článku 2 směrnice 89/665.

89.

Pokud tento přezkum přísluší soudu, tak jako je tomu v projednávaném případě, tento soud musí být s to posoudit v plném rozsahu rozhodnutí přijatá veřejným zadavatelem. Má-li za to, že tato rozhodnutí nejsou v souladu s právními předpisy, může je zcela či částečně zrušit.

90.

Pokud mezi rozhodnutí veřejného zadavatele, u nichž má být proveden soudní přezkum, patří také rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto zpřístupnění určitých informací obsažených v nabídce, soud vykonávající přezkum bude moci toto zamítnutí prohlásit buď za odůvodněné, nebo za neoprávněné.

91.

Dříve než tento soud přijme konečné rozhodnutí, ať již v tom či onom smyslu, musí, jak je uvedeno v předkládacím rozhodnutí, brát ohled „na jednání veřejného zadavatele v průběhu zadávacího či přezkumného řízení“.

92.

Z logiky věci to však neznamená, že by byl soud, který provádí přezkum, vázán tímto jednáním veřejného zadavatele, jehož legalitu posuzuje. Byla-li by soudu upřena pravomoc napravit a případně i zrušit rozhodnutí veřejného zadavatele, znamenalo by to, že akty čistě správní povahy by získaly stejnou sílu jako pravomocná rozhodnutí, což by bylo v rozporu s právem na právní ochranu a se systémem záruk, který zavádí směrnice 89/665.

93.

Odmítne-li soud provádějící přezkum poskytnout přístup k požadovaným informacím, neboť má za to, že tyto informace nemohou být zpřístupněny, může i přesto posoudit „důležitost údajů, které mají být zbaveny důvěrnosti“.

94.

Tato analýza mu umožní přístup k celému spisu včetně důvěrných informací. Soudní dvůr již v tomto smyslu rozhodl, že „orgán příslušný k přezkumu [musí mít] nezbytně možnost disponovat informacemi, včetně důvěrných informací a obchodního tajemství, potřebnými k tomu, aby mohl se vší znalostí věci rozhodnout“ ( 35 ).

95.

To, zda lze provést tuto analýzu i bez návrhu nebo pouze na návrh některého z účastníků řízení, rovněž závisí na pravomocích, jež v oblasti soudního přezkumu přiznávají vnitrostátní právní předpisy jednotlivým příslušným orgánům.

96.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby čtvrtá až devátá předběžná otázka, které položil Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) byly zodpovězeny takto: