<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-414/20 PPU</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0414</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1009">EU:C:2020:1009</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>26</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>26</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta J. Richarda de la Tour – věc C‑414/20 PPU</HT></P><P>MM</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Jeana Richarda De La Tour</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20201209">9. prosince 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑414/20 PPU</HT></P><P>MM</P><P>Trestní řízení</P><P>za přítomnosti</P><P>Specializirana prokuratura</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Naléhavé řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Evropský zatýkací rozkaz</KEYWORD><KEYWORD>Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 písm. c)</KEYWORD><KEYWORD>Postupy předávání mezi členskými státy</KEYWORD><KEYWORD>Evropský zatýkací rozkaz vydaný na základě vnitrostátního aktu sdělení obvinění</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Listina základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Článek 47</KEYWORD><KEYWORD>Účinná soudní ochrana</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="190" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 190, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 34.</P></NOTE>, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 81, s. 24</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>rámcové rozhodnutí 2002/584<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</P></NOTE>, jakož i výkladu článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení, ve kterém je zpochybňována platnost evropského zatýkacího rozkazu vydaného vůči MM, a to na podporu žádosti o opětovný přezkum rozhodnutí o vzetí MM do vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Podstatou otázek předložených Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko) je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>vnitrostátní zatýkací rozkaz<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> jakožto právní základ evropského zatýkacího rozkazu a dále podmínky a rozsah účinné soudní ochrany, kterou je třeba ve vystavujícím členském státě zaručit osobě, vůči které byl vydán evropský zatýkací rozkaz, a to poté, co došlo k jejímu předání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rámcové rozhodnutí 2002/584</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 a 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Evropský zatýkací rozkaz je soudní rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal vyžádanou osobu za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojené[ho] s odnětím osobní svobody.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčena povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 a 3 rámcového rozhodnutí 2002/584 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vystavujícím justičním orgánem je justiční orgán vystavujícího členského státu, který je příslušný pro vydání evropského zatýkacího rozkazu podle práva tohoto státu.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Každý členský stát informuje generální sekretariát Rady o příslušném justičním orgánu podle jeho práva.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 8 tohoto rámcového rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Obsah a forma evropského zatýkacího rozkazu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, v odstavci 1 písm. c) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Evropský zatýkací rozkaz obsahuje v souladu s formulářem uvedeným v příloze tyto údaje:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>údaj o tom, zda existuje vykonatelný rozsudek, zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem v oblasti působnosti článků 1 a 2.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Uvedené rámcové rozhodnutí obsahuje v příloze zvláštní formulář, jejž musí vystavující justiční orgány vyplnit s uvedením konkrétně požadovaných údajů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Bod 1 písmena b) tohoto formuláře odkazuje na rozhodnutí, na němž je zatýkací rozkaz založen, a sice na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>[z]atýkací rozkaz nebo soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Bulharské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Rámcové rozhodnutí 2002/584 do bulharského práva provedl zakon za ekstraditsiata i evropeiskata zapoved za arest (zákon o vydávání a evropském zatýkacím rozkazu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>ZEEZA<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>DV č. 46, ze dne <DATE ISO="20050603">3. června 2005</DATE>.</P></NOTE>, jehož článek 37 obsahuje ustanovení týkající se vydání evropského zatýkacího rozkazu ve znění, které se téměř shoduje se zněním článku 8 tohoto rámcového rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle čl. 56 odst. 1 bodu 1 ZEEZA má v přípravném řízení pravomoc k vydání evropského zatýkacího rozkazu vůči obviněnému státní zástupce. Bulharské právo nepočítá s tím, že by se vydávání evropského zatýkacího rozkazu v této fázi trestního řízení mohl účastnit soud, a to ani před jeho vydáním, ani po něm<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Naproti tomu během soudní fáze řízení je příslušný soud <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>vystavujícím justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, který má jako jediný pravomoc vydat evropský zatýkací rozkaz. Kromě toho ve fázi následující po odsouzení, po vynesení výroku o vině a vyměření vykonatelného trestu, je státní zástupce znovu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>vystavujícím justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, kterému náleží pravomoc vydat evropský zatýkací rozkaz.</P></NOTE>. Zejména v bulharských právních předpisech podle všeho není zakotvena možnost podat proti rozhodnutí státního zástupce o vydání evropského zatýkacího rozkazu opravný prostředek k soudu. Podle článku 200 nakazatelno protsesualen kodeks (trestní řád, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>NPK<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>) ve spojení s článkem 66 ZEEZA lze podat opravný prostředek proti evropskému zatýkacímu rozkazu pouze ke státnímu zastupitelství vyššího stupně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Příkaz k předvedení</HT>, který slouží k předvedení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu před vyšetřující policejní orgány, je upraven v článku 71 NPK. Nelze proti němu podat opravný prostředek k soudu. Je možné jej napadnout pouze opravným prostředkem podaným ke státnímu zástupci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Sdělení obvinění</HT> osobě podezřelé ze spáchání trestného činu je upraveno zejména v článku 219 NPK.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>V článku 219 odst. 1 NPK je uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>[j]e-li shromážděn dostatek důkazů o vině určité osoby […], vyšetřující orgán uvědomí státního zástupce a dotyčné osobě sdělí obvinění, o čemž vydá rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>. Jedná se o akt vydaný vyšetřujícím orgánem, nad kterým vykonává dozor státní zástupce. Cílem tohoto rozhodnutí je oznámit osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, že byla obviněna, a umožnit jí se hájit (čl. 219 odst. 4 až 8 a článek 221 NPK)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozhodnutí o sdělení obvinění musí obsahovat popis hlavních skutků, z jejichž spáchání je podezřelá osoba obviněna, a jejich právní kvalifikaci.</P></NOTE>. Právním účinkem tohoto rozhodnutí není zadržení obviněného. Za tímto účelem lze přijmout jiná rozhodnutí: rozhodnutí o předání příslušnému soudu podle čl. 64 odst. 2 NPK a příkaz k předvedení před vyšetřující policejní orgány podle článku 71 NPK.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Rozhodnutí o sdělení obvinění vydané vyšetřujícím orgánem nelze napadnout opravným prostředkem k soudu. Je proti němu přípustný jen opravný prostředek ke státnímu zástupci. Jak stanoví článek 200 NPK, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>[p]roti rozhodnutí vyšetřujícího orgánu lze podat opravný prostředek ke státnímu zástupci. Proti rozhodnutí státního zástupce, které nepodléhá soudnímu přezkumu, je přípustný opravný prostředek ke státnímu zastupitelství vyššího stupně, jehož rozhodnutí je konečné<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozhodnutí o vzetí</HT> osoby, proti které je vedeno trestní stíhání, <HT TYPE="ITALIC">do vazby</HT> je upraveno, pro přípravné řízení, článkem 64 NPK.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Podle čl. 64 odst. 1 NPK <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>[r]ozhodnutí o vzetí do vazby přijímá v přípravném řízení příslušný soud prvního stupně na návrh státního zástupce<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Za účelem podání takového návrhu musí státní zástupce posoudit, zda jsou splněny podmínky požadované čl. 63 odst. 1 NPK<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Podle čl. 63 odst. 1 NPK se o vzetí do vazby rozhodne, existuje-li důvodné podezření, že obviněný spáchal trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody nebo jiný přísnější trest, a jestliže z důkazů ve věci vyplývá, že skutečně hrozí, že obviněný uprchne nebo spáchá trestný čin.</P></NOTE> k tomu, aby uvedenému soudu podal návrh na uložení nejpřísnějšího opatření v rámci přípravného řízení, tedy vzetí obviněného do vazby, jakmile mu bylo sděleno obvinění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Podle čl. 64 odst. 2 NPK může státní zástupce rozhodnout o zadržení obviněné osoby na dobu nejvýše 72 hodin za účelem předání této osoby soudu, který má pravomoc rozhodnout o případném vzetí do vazby.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>V článku 64 odst. 3 NPK se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>soud věc bezodkladně přezkoumá […] za účasti obviněného<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Předkládající soud v tomto ohledu upřesňuje, že v této fázi trestního řízení lze přijmout rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby jen v jeho přítomnosti.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Podle čl. 64 odst. 4 NPK je soud orgánem, kterému náleží pravomoc přezkoumat návrh na vzetí do vazby a posoudit, zda je namístě uložit toto opatření, uložit mírnější opatření nebo naopak odmítnout uložení jakéhokoliv omezujícího procesního opatření vůči obviněnému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Článek 270 NPK, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Rozhodnutí o zajišťovacím opatření a jiných opatřeních soudního dohledu v průběhu řízení před soudem<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="270.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zmírnění zajišťovacího opatření lze navrhnout kdykoli v průběhu soudního řízení. V případě změny okolností může být k příslušnému soudu podán nový návrh týkající se zajišťovacího opatření.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="270.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Soud rozhodne usnesením na veřejném zasedání.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="270.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Proti usnesení podle odstavce 2 a 3 lze podat odvolání […]<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>V Bulharsku bylo zahájeno trestní řízení proti čtyřiceti jedné osobě pro účast na zločinném spolčení za účelem obchodování s omamnými látkami. Šestnáct z uvedených osob, včetně MM, uprchlo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20190808">8. srpna 2019</DATE>, které bylo příkazem k předvedení vydaným podle článku 71 NPK<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>V odpovědi na žádost Soudního dvora o upřesnění předkládající soud uvádí, že tento akt je zatýkacím rozkazem podle vnitrostátního práva. Následně jej označuje jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>příkaz k předvedení<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</P></NOTE>, vyšetřující orgán vyhlásil pátrání po MM za účelem jeho předvedení před policejní orgán. Právním účinkem tohoto rozhodnutí bylo zadržení MM na území Bulharska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Příkaz k předvedení vydává státní zástupce nebo policejní orgán pověřený vyšetřováním, přičemž ten podléhá dozoru státního zástupce. Předkládající soud upřesňuje, že bulharské právní předpisy nevyžadují pro vydání nebo provedení předmětného rozhodnutí předchozí nebo následný souhlas státního zástupce či soudce. O příkazu k předvedení tedy může rozhodnout pouze policejní orgán vedoucí vyšetřování, pokud se k němu hledaná osoba odmítá dostavit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že ve věci v původním řízení vydal příkaz k předvedení vyšetřující policejní orgán [Glavna direktsiya <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Borba s organiziranata prestapnost<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> (Generální ředitelství <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Boj proti organizovanému zločinu<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/>), útvar při Ministerstvo na vatreshnite raboti (ministerstvo vnitra, Bulharsko)], a že tento příkaz nebyl nikdy fakticky proveden.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>S ohledem na takto popsané vlastnosti příkazu k předvedení vyjadřuje předkládající soud pochybnosti ohledně toho, zda takový vnitrostátní akt může být označen za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>zatýkací rozkaz<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584. Tyto pochybnosti se zakládají na skutečnosti, že příkaz k předvedení vydává pouze vyšetřující policejní orgán, bez účasti státního zástupce nebo soudu (před nebo po vydání tohoto příkazu) a předpokládá zadržení na omezenou dobu, nezbytnou k předvedení vyžádané osoby před tento vyšetřující policejní orgán.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Předkládající soud poukazuje na to, že vedle rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20190808">8. srpna 2019</DATE>, které je příkazem k předvedení, rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>rozhodnutí o sdělení obvinění ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE><QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</P></NOTE> vyšetřující orgán se souhlasem státního zástupce sdělil MM obvinění z účasti na zločinném spolčení za účelem obchodování s omamnými látkami. Vzhledem k tomu, že MM uprchl, bylo toto rozhodnutí, jehož právním účinkem podle předkládajícího soudu nebylo zadržení MM, doručeno pouze jeho advokátovi ustanovenému <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT>. Předkládající soud upřesňuje, že jediným právním účinkem vyplývajícím ze zmíněného rozhodnutí o sdělení obvinění, které je třeba považovat za rozhodnutí přijaté státním zástupcem, je seznámit osobu s obviněními, která jsou proti ní vznesena a poskytnout jí možnost se hájit tím, že podá vysvětlení nebo předloží návrhy na provedení důkazů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200116">16. ledna 2020</DATE> vydal státní zástupce evropský zatýkací rozkaz vůči MM. V části týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>[r]ozhodnutí, na jehož základě byl zatýkací rozkaz vydán<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, v bodě 1, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>[z]atýkací rozkaz nebo soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, je uvedeno pouze rozhodnutí o sdělení obvinění ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE>, vydané vyšetřujícím orgánem, kterým bylo MM sděleno obvinění. MM byl ovšem stále na útěku, a nemohl být tudíž zatčen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200325">25. března 2020</DATE> byla věc předložena za účelem meritorního přezkumu předkládajícímu soudu. Dne <DATE ISO="20200416">16. dubna 2020</DATE> podal státní zástupce návrh na vzetí osob, které uprchly, včetně MM, do vazby. Dne <DATE ISO="20200424">24. dubna 2020</DATE> předkládající soud na veřejném zasedání tento návrh odmítl, a to s odůvodněním, že vnitrostátní právo neumožňuje o takovém zbavení svobody rozhodnout v nepřítomnosti obviněného. Státní zástupce toto rozhodnutí, kterým se soud odmítl uvedeným návrhem zabývat, nenapadl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že situace MM se odlišuje od situace několika obviněných, kteří uprchli. Kromě příkazu k předvedení vyplývajícího z rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20190808">8. srpna 2019</DATE> nebyl proti MM vydán jiný vnitrostátní zatýkací rozkaz. Předkládající soud v tomto ohledu upřesňuje, že vůči MM nebylo přijato žádné rozhodnutí na základě čl. 64 odst. 2 NPK<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Z upřesnění, která poskytl předkládající soud, dále vyplývá, že postup, který byl uplatněn za účelem vypátrání a zatčení osob stíhaných pro účast na zločinném spolčení za účelem obchodování s omamnými látkami, nebyl jednotný. Podle předkládajícího soudu bylo vydáno 18 evropských zatýkacích rozkazů. V části z nich je uvedeno jako vnitrostátní zatýkací rozkaz rozhodnutí o sdělení obvinění; v dalších je uvedeno rozhodnutí ve smyslu čl. 64 odst. 2 NPK (zadržení obviněného na dobu nejvýše 72 hodin), přičemž předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že se v Bulharsku jedná o typický základ pro vydání evropského zatýkacího rozkazu v přípravném řízení; v dalších je uvedeno rozhodnutí podle článku 71 NPK (příkaz k předvedení); konečně v dalších je uvedena kombinace dvou nebo tří těchto vnitrostátních aktů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Na základě evropského zatýkacího rozkazu byl MM dne <DATE ISO="20200705">5. července 2020</DATE> zatčen ve Španělsku. Dne <DATE ISO="20200728">28. července 2020</DATE> byl předán bulharským justičním orgánům. Téhož dne podal státní zástupce návrh na vzetí MM do vazby. Na základě tohoto návrhu přijal týž den předkládající soud rozhodnutí o předvolání MM na jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200729">29. července 2020</DATE>, po jednání, na které se MM osobně dostavil a během kterého byl předkládajícím soudem vyslechnut, rozhodl předkládající soud o vzetí MM do vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že při přijetí tohoto rozhodnutí měl předkládající soud s odvoláním na judikaturu Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Předkládající soud v tomto ohledu cituje rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:456">EU:C:2019:456</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, (C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours)<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1077">EU:C:2019:1077</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (C‑625/19 PPU, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko)<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1078">EU:C:2019:1078</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> za to, že předmětný evropský zatýkací rozkaz vydal orgán, který k tomu neměl pravomoc, a sice pouze státní zástupce bez účasti soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Předkládající soud měl dále za to, že tento evropský zatýkací rozkaz byl vydán, aniž by v něm byla zmíněna existence platného rozhodnutí o zadržení, nýbrž pouze s uvedením rozhodnutí o sdělení obvinění ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE>, které nemá účinek zadržení MM.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto skutečnosti předkládající soud dospěl k závěru, že předmětný evropský zatýkací rozkaz je protiprávní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Předkládající soud měl nicméně pochybnosti stran toho, zda v této fázi řízení může konstatovat protiprávnost uvedeného evropského zatýkacího rozkazu, a to jednak vzhledem k tomu, že postup jeho vydání a výkonu již byl s konečnou platností uzavřen, a jednak proto, že by tak nepřímo přezkoumával rozhodnutí státního zástupce. Takový přezkum přitom bulharské právo podle předkládajícího soudu zakazuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Předkládající soud měl dále za to, že takový přezkum by vedl k přezkumu legality rozhodnutí přijatého španělským justičním orgánem vykonat evropský zatýkací rozkaz a předat MM bulharským justičním orgánům. Předkládající soud mimoto vyjádřil výhrady ohledně toho, zda a do jaké míry by tato vada evropského zatýkacího rozkazu, pokud by byla náležitě prokázána, mohla ovlivnit možnost vzetí MM do vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Vzhledem k těmto obtížím při posuzování důsledků protiprávnosti evropského zatýkacího rozkazu v rámci následného řízení zahájeného za účelem vzetí MM do vazby měl předkládající soud již v této fázi řízení za to, že je nutné podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Avšak vzhledem k tomu, že soudy prvního stupně nemají povinnost takovou žádost podat, předkládající soud jakožto soud prvního stupně nechal na soudu druhého stupně, aby tak případně učinil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200805">5. srpna 2020</DATE> podal MM proti rozhodnutí o vazbě odvolání, přičemž se s odkazem na judikaturu Soudního dvora dovolával zejména protiprávnosti evropského zatýkacího rozkazu a soudu druhého stupně navrhl, aby Soudnímu dvoru podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200814">14. srpna 2020</DATE> soud druhého stupně vazbu MM potvrdil, otázkami ohledně možných vad evropského zatýkacího rozkazu se nezabýval a současně zamítl návrh obhajoby, aby Soudnímu dvoru byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200827">27. srpna 2020</DATE> podal MM předkládajícímu soudu na základě článku 270 NPK nový návrh na přezkum legality své vazby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Dopisem ze dne <DATE ISO="20201201">1. prosince 2020</DATE> předkládající soud informoval Soudní dvůr, že podmínky vazby MM byly změněny z důvodu jeho nemoci. MM je nyní v domácím vězení, což má za následek zákaz opustit své obydlí a uplatnění elektronického dohledu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Na veřejném zasedání, které se konalo dne <DATE ISO="20200903">3. září 2020</DATE>, se MM zejména dovolával protiprávnosti evropského zatýkacího rozkazu s tím, že tato protiprávnost nebyla zohledněna španělským justičním orgánem, který ho vykonal, a to z důvodu, že MM souhlasil se svým předáním bulharským orgánům. MM se domáhal práva namítat tuto protiprávnost před předkládajícím soudem a tvrdil, že v důsledku této protiprávnosti je jeho vzetí do vazby stiženo vadou. MM proto navrhl, aby byl z vazby propuštěn. Státní zástupce naproti tomu tvrdil, že evropský zatýkací rozkaz byl z hlediska bulharského práva zcela legální.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Třebaže má předkládající soud za to, že předmětný evropský zatýkací rozkaz je skutečně legální podle bulharského práva, domnívá se, že jsou dány závažné důvody pro to, aby byl pokládán za protiprávní z hlediska práva unijního. Předkládající soud uvádí, že si klade závažné otázky stran zohlednění dopadu této protiprávnosti na vazbu, která je jako taková podle jeho názoru zcela v souladu s právem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>1)</NO.P><TXT>Je vnitrostátní zákon, podle kterého přijímá evropský zatýkací rozkaz a vnitrostátní rozhodnutí, na jehož základě byl tento zatýkací rozkaz vydán, pouze státní zástupce, přičemž soud se tohoto postupu nemůže účastnit a nemůže provést předběžný ani následný přezkum, v souladu s čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je evropský zatýkací rozkaz, jenž byl vydán na základě rozhodnutí o sdělení obvinění vyžádané osobě, které nesouvisí se zadržením této osoby, v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi, pokud je evropský zatýkací rozkaz vykonán a vyžádaná osoba je předána i přesto, že se na vydání tohoto rozkazu ani na přezkumu jeho legality nepodílel soud a tento rozkaz byl vydán na základě vnitrostátního rozhodnutí, které nepředpokládá zadržení vyžádané osoby, je třeba přiznat vyžádané osobě v rámci téhož trestního řízení, v němž byl vydán tento evropský zatýkací rozkaz, právo na účinnou právní ochranu? Vyplývá z práva na účinnou právní ochranu, že vyžádaná osoba bude uvedena do stejného postavení, v němž by se nacházela v případě, že by k porušení nedošlo?<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Soudní dvůr souhlasil s projednáním této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v naléhavém řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je možné otázky předkládajícího soudu uspořádat do tří okruhů. První se týká platnosti evropského zatýkacího rozkazu vydaného vůči MM. Druhý souvisí s otázkou, zda může předkládající soud provést přezkum platnosti tohoto zatýkacího rozkazu v rámci řízení o návrhu týkajícího se ponechání MM ve vazbě, a to i přesto, že podle předkládajícího soudu vnitrostátní procesní právo nestanoví možnost napadnout uvedený zatýkací rozkaz, vydaný státním zástupcem, opravným prostředkem k soudu, nýbrž upravuje pouze opravný prostředek ke státnímu zastupitelství vyššího stupně. Konečně třetí z těchto okruhů se týká důsledků, které by mohl mít na vazbu MM závěr ve smyslu neplatnosti evropského zatýkacího rozkazu dotčeného ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Než přistoupím k těmto třem rovinám projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, učiním několik úvodních poznámek, abych upřesnil, že tato žádost se netýká rozhodnutí španělského justičního orgánu vykonat evropský zatýkací rozkaz dotčený ve věci v původním řízení ani kvalifikace bulharského státního zástupce jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>vystavujícího justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky k rozsahu žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K roli vykonávajícího justičního orgánu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Rozsah povinností, které příslušejí vykonávajícímu justičnímu orgánu, když má posoudit evropský zatýkací rozkaz a rozhodnout o tom, zda jej vykoná či nikoliv, je složitou otázkou, kterou Soudní dvůr dosud ve své judikatuře ve všech jejích aspektech neobsáhl, byť již tato judikatura obsahuje řadu poznatků, které mohou posloužit tomuto orgánu jako základní návod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200303">3. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>X (Evropský zatýkací rozkaz – Oboustranná trestnost)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑717/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:142">EU:C:2020:142</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>. Není pochyb o tom, že vykonávající justiční orgán je často nucen vyvažovat mezi rychlostí při výkonu evropského zatýkacího rozkazu a posouzením, zda zatýkací rozkaz netrpí vadami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>K mezím povinností vykonávajícího justičního orgánu viz stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1012">EU:C:2019:1012</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0099">99</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Ve svém písemném vyjádření i na jednání předložila španělská vláda několik argumentů na podporu rozhodnutí vykonávajícího justičního orgánu předat MM vystavujícímu justičnímu orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Nutno zdůraznit, že otázky předkládajícího soudu nevyzývají Soudní dvůr k tomu, aby posoudil, ať už přímo či nepřímo, uvedené rozhodnutí vykonávajícího justičního orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Původní řízení probíhá před soudem vystavujícího členského státu a v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle které je za zaručení práv vyžádané osoby v prvé řadě odpovědný vystavující členský stát<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180123">23. ledna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Piotrowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:27">EU:C:2018:27</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, se otázky, které tento soud Soudnímu dvoru předkládá, týkají podmínek a rozsahu tohoto zaručení práv ve vystavujícím členském státě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke kvalifikaci bulharského státního zástupce jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>vystavujícího justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>S ohledem na to, jak předkládající soud formuluje svou první předběžnou otázku, vychází podle všeho z předpokladu, podle kterého je kvalifikace jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>vystavujícího justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 podmíněna zejména existencí soudního přezkumu rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu a vnitrostátního rozhodnutí, na jehož základě je evropský zatýkací rozkaz vydán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že se projednávaná věc týká ustanovení vnitrostátního práva, a sice čl. 56 odst. 1 bodu 1 ZEEZA, které zakotvuje výlučnou pravomoc státního zástupce vydat evropský zatýkací rozkaz v přípravném řízení. Stejně tak je podle předkládajícího soudu třeba vnitrostátní akt sdělení obvinění, na jehož základě byl evropský zatýkací rozkaz dotčený ve věci v původním řízení vydán, považovat za akt přijatý státním zástupcem. Předkládající soud uvádí, že bulharské právo v případě těchto dvou rozhodnutí neupravuje opravný prostředek k soudu, a má tudíž za to, že je nezbytné, aby se Soudní dvůr vyslovil k souladu bulharského práva s čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Posledně zmíněné ustanovení definuje vystavující justiční orgán jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>justiční orgán vystavujícího členského státu, který je příslušný pro vydání evropského zatýkacího rozkazu podle práva tohoto státu<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Soudní dvůr přitom rozhodl, že existence soudního přezkumu rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu přijatého jiným orgánem než soudem nepředstavuje podmínku pro to, aby tento orgán mohl být považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>vystavující justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584. Na takový požadavek se nevztahují statutární a organizační pravidla uvedeného orgánu, ale týká se řízení o vydání takového rozkazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz zejména rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (body 30 a 31), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (body 48 a 49). Viz také stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg et Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1012">EU:C:2019:1012</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém uvádí, že existence takového opravného prostředku představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>podmínku týkající se <HT TYPE="ITALIC">bezvadnosti vydání evropského zatýkacího rozkazu</HT> státním zastupitelstvím, potažmo jeho účinnosti<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je třeba mít za to, že předkládající soud na Soudním dvoru v zásadě požaduje, aby rozhodl, zda rámcové rozhodnutí 2002/584 musí být vykládáno v tom smyslu, že je-li pravomoc k vydání evropského zatýkacího rozkazu za účelem trestního stíhání svěřena orgánu, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu, avšak není sám soudem, jsou požadavky na účinnou soudní ochranu splněny v případě, že podle právních předpisů vystavujícího členského státu podmínky pro vydání tohoto zatýkacího rozkazu a vnitrostátního rozhodnutí, na jehož základě byl vydán, nemohou být v tomto členském státě předmětem soudního přezkumu, ať už před předáním vyžádané osoby nebo po něm.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Předkládající soud naproti tomu podle všeho nezpochybňuje kvalifikaci bulharského státního zástupce jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>vystavujícího justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584, vyjdeme-li ze znaků, na které klade Soudní dvůr v souvislosti s touto kvalifikací důraz.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Co se týče těchto kvalifikačních znaků, Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>vystavující justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="2018" ID="QE0038"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584 může zahrnovat orgány členského státu, které se účastní, aniž jsou nezbytně soudci nebo soudy, výkonu trestního soudnictví tohoto členského státu, a jednají při výkonu svých funkcí inherentních vydání evropského zatýkacího rozkazu nezávisle, přičemž tato nezávislost vyžaduje existenci statutárních a organizačních pravidel, jež mohou zajistit, aby vystavující justiční orgán nebyl při přijímání rozhodnutí o vydání takovéhoto zatýkacího rozkazu vystaven jakémukoli riziku, že by podléhal zejména individuálnímu pokynu ze strany výkonné moci<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz zejména rozsudek Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 52 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>V projednávané věci není účast bulharských státních zástupců na výkonu trestního soudnictví zpochybňována.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Pokud jde o otázku, zda bulharští státní zástupci jednají při výkonu funkcí inherentních vydání evropského zatýkacího rozkazu nezávisle, z písemné odpovědi bulharské vlády na otázku Soudního dvora týkající se zejména tohoto aspektu vyplývá, že podle čl. 117 odst. 2 Konstitucija (Ústava) je soudní moc nezávislá a soudci, porotci, státní zástupci, jakož i vyšetřující soudci jsou při výkonu svých funkcí vázáni pouze zákonem. Článek 1a odst. 1 zakon za sadebnata vlasta (zákon o moci soudní)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>DV č. 64 ze dne <DATE ISO="20070807">7. srpna 2007</DATE>, ve znění použitelném na spor v původním řízení (DV č. 11, ze dne <DATE ISO="20200207">7. února 2020</DATE>).</P></NOTE> stanoví, že moc soudní je státní mocí, která chrání práva a právní zájmy občanů, právnických osob a státu. Odstavec 2 téhož ustanovení opětovně zakotvuje zásadu nezávislosti soudní moci. Podle článku 3 zákona o moci soudní jsou rozhodnutí soudců, státních zástupců a vyšetřujících soudců přijímána na základě zákona, jakož i na základě důkazů shromážděných v průběhu řízení. Bulharská vláda upřesňuje, že v bulharském soudním systému je státní zástupce orgánem moci soudní, který je ústavně nezávislý na orgánech moci zákonodárné a výkonné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Bulharská vláda v tomto ohledu odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:456">EU:C:2019:456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V souladu s čl. 14 odst. 1 NPK státní zástupce přijímá rozhodnutí na základě vnitřního přesvědčení, objektivního, nestranného a úplného posouzení všech okolností věci a v souladu se zákonem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Kromě toho na základě informací uvedených v předkládacím rozhodnutí a na základě srovnávacího přehledu EU o soudnictví za rok 2020<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Srovnávací přehled EU o soudnictví za rok 2020 [COM(2020) 306 final, obrázek 55, s. 62].</P></NOTE>, Evropská komise zastává názor, že se bulharští státní zástupci účastní na výkonu trestního soudnictví v Bulharsku a při výkonu funkcí inherentních vydání evropského zatýkacího rozkazu jednají nezávisle.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>MM naproti tomu vyjadřuje pochybnosti stran toho, zda bulharští státní zástupci splňují kritéria nezávislosti a nestrannosti, přičemž zdůrazňuje jejich závislost na státním zástupci vyššího stupně a na nejvyšším státním zástupci Bulharské republiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že z důvodů obsažených v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že předkládající soud neklade žádnou otázku ohledně nezávislosti státních zástupců při výkonu funkcí inherentních vydání evropského zatýkacího rozkazu, není podle mého názoru třeba, aby se Soudní dvůr k této otázce vyslovil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že s ohledem na to, jak předběžné otázky formuloval předkládající soud, se Soudní dvůr musí zaměřit na legalitu postupu vydání evropského zatýkacího rozkazu, která je podmínkou jeho platnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K legalitě postupu vydání evropského zatýkacího rozkazu jakožto podmínce jeho platnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda postup vydání evropského zatýkacího dotčený ve věci v původním řízení byl veden v souladu s dvoufázovou ochranou práv vyžádané osoby, jak ji požaduje Soudní dvůr. Podle předkládajícího soudu se především tento evropský zatýkací rozkaz nezakládá na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>[vnitrostátním] zatýkací[m] rozkaz[u] nebo jiné[m] vykonatelné[m] soudní[m] rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584 a v každém případě vnitrostátní akt, který je základem pro evropský zatýkací rozkaz, ani evropský zatýkací rozkaz, oba přijaté státním zástupcem, nelze napadnout opravným prostředkem k soudu. Předkládající soud má tudíž za to, že postup vydání evropského zatýkacího rozkazu dotčený ve věci v původním řízení nerespektoval požadavky týkající se účinné soudní ochrany, což má podle tohoto soudu za následek neplatnost tohoto zatýkacího rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Aby bylo možno zodpovědět otázky předkládajícího soudu, je třeba připomenout judikaturu Soudního dvora týkající se dvoufázové ochrany práv, která musí být zaručena osobám, vůči kterým je vydán evropský zatýkací rozkaz.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Z této judikatury vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>je-li […] evropský zatýkací rozkaz vydán proto, aby jiný členský stát zatkl a předal vyžádanou osobu za účelem trestního stíhání, musela tato osoba již v první fázi řízení využít procesní záruky a základní práva, jejichž ochrana musí být zajištěna justičními orgány vystavujícího členského státu podle použitelného vnitrostátního práva, zejména za účelem vydání vnitrostátního zatýkacího rozkazu<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:456">EU:C:2019:456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Mechanismus evropského zatýkacího rozkazu tak zahrnuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>dvoufázovou ochranu procesních a základních práv, kterých požívá vyžádaná osoba, jelikož k soudní ochraně v první fázi při přijetí takového vnitrostátního rozhodnutí, jakým je vnitrostátní zatýkací rozkaz, se připojuje ochrana, jež musí být zajištěna ve druhé fázi při vydání evropského zatýkacího rozkazu, k němuž může případně dojít krátce po přijetí uvedeného vnitrostátního soudního rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz zejména rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 38 a citovaná judikatura), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 59 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>Pokud jde o takové opatření, které jako vydání evropského zatýkacího rozkazu může ohrozit právo dotyčné osoby na svobodu, tato ochrana vyžaduje, aby rozhodnutí splňující požadavky na účinnou soudní ochranu bylo přijato alespoň v jedné ze dvou fází uvedené ochrany<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz zejména rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 39 a citovaná judikatura), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 60 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>pokud právo vystavujícího členského státu svěřuje pravomoc k vydání evropského zatýkacího rozkazu určitému orgánu, který se sice účastní výkonu spravedlnosti tohoto členského státu, avšak není soudcem ani soudem, takové vnitrostátní soudní rozhodnutí, jako je vnitrostátní zatýkací rozkaz, na jehož základě je evropský zatýkací rozkaz vydán, musí splňovat takovéto požadavky<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:456">EU:C:2019:456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Mimoto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>druhá fáze ochrany práv dotyčné osoby […] předpokládá, že vystavující justiční orgán kontroluje dodržování podmínek nezbytných k takovému vydání a posuzuje objektivně s přihlédnutím ke všem důkazům v neprospěch i prospěch, aniž je vystaven riziku, že bude podléhat externím pokynům, zejména ze strany výkonné moci, zda je uvedené vydání přiměřené<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz zejména rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 40 a citovaná judikatura), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 61 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Kromě toho, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>jestliže právo vystavujícího členského státu svěřuje pravomoc k vydání evropského zatýkacího rozkazu určitému orgánu, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu, avšak není sám soudem, rozhodnutí o vydání takovéhoto zatýkacího rozkazu, a zejména přiměřenost takovéhoto rozhodnutí musí být možno napadnout v uvedeném členském státě soudní žalobou, která plně splňuje požadavky na účinnou soudní ochranu<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz zejména rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 41 a citovaná judikatura), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 62 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>[t]aková žaloba proti rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu za účelem trestního stíhání přijatému orgánem, který se účastní výkonu soudnictví a požívá požadované nezávislosti ve vztahu k výkonné moci, avšak není soudem, má zaručit, že soudní přezkum tohoto rozhodnutí a podmínek nezbytných pro vydání tohoto rozkazu, a zejména jeho přiměřenosti, splňuje požadavky na účinnou soudní ochranu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz zejména rozsudek Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 42). Viz také rozsudek Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 63).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>S ohledem na tuto judikaturu je třeba ověřit, zda řízení týkající se vydání evropského zatýkacího rozkazu dotčeného ve věci v původním řízení bylo provedeno v souladu s dvoufázovou ochranou práv dotyčné osoby, jak ji požaduje Soudní dvůr.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Podle mého názoru tomu tak není, a to počínaje již první fází řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Vyjdeme-li z informací, které má k dispozici Soudní dvůr, a s výhradou ověření, která přísluší provést předkládajícímu soudu, evropský zatýkací rozkaz dotčený ve věci v původním řízení zjevně nemá jako právní základ vnitrostátní zatýkací rozkaz nebo vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem, což odporuje čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584, jak jej vyložil Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE> ve věci Bob-Dogi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Takový požadavek přitom přímo souvisí s požadavkem zajistit vyžádané osobě účinnou soudní ochranu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Ve svém stanovisku ve věci Bob-Dogi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>C‑241/15, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>stanovisko ve věci Bob-Dogi<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:131">EU:C:2016:131</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> generální advokát Yves Bot detailně vysvětlil důvody, pro které je nezbytné, aby evropský zatýkací rozkaz byl vydán na základě vnitrostátního rozhodnutí, jakožto jeho právním základu, který má právní účinky vnitrostátního zatýkacího rozkazu. Generální advokát popsal evropský zatýkací rozkaz jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>originální nástroj vytvořený rámcovým rozhodnutím [2002/584], kterým vystavující justiční orgán žádá o výkon vnitrostátního rozhodnutí v prostoru svobody, bezpečnosti a práva<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 50).</P></NOTE>, a který <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>nelze zaměňovat s příkazem k vypátrání a zatčení, k jehož výkonu je evropský zatýkací rozkaz vydán<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>, a je tedy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>aktem, který v evropském justičním prostoru umožňuje výkon vykonatelného soudního rozhodnutí nařizujícího zatčení vyžádané osoby<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 51).</P></NOTE>. Stručně řečeno, evropský zatýkací rozkaz a vnitrostátní zatýkací rozkaz plní každý svou vlastní funkci, přičemž první z nich je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>nástrojem soudní spolupráce, který […] nepředstavuje příkaz k vypátrání a zatčení dotyčné osoby na území vystavujícího členského státu<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 72).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Podle generálního advokáta Y. Bota <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>absenc[e] vnitrostátního zatýkacího rozkazu nebo jakéhokoliv jiného vykonatelného právního titulu se stejným účinkem [vede k tomu, že] […] evropský zatýkací rozkaz postrádá právní základ<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 51).</P></NOTE>, což ve svém důsledku zbavuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>vyžádanou osobu procesních záruk, které se pojí s vydáním vnitrostátního soudního rozhodnutí a rozšiřují záruky spojené s řízením o evropském zatýkacím rozkazu<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 52).</P></NOTE>. Generální advokát tak položil důraz na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>rizik[o] oslabení práva na obhajobu plynoucího z neexistence vnitrostátního soudního rozhodnutí, které by sloužilo jako základ pro evropský zatýkací rozkaz<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 54).</P></NOTE>, a měl za to, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>výrazné omezení důvodů, pro které nelze evropský zatýkací rozkaz vykonat, naproti tomu předpokládá, že ve členském státě vystavujícím evropský zatýkací rozkaz existují konkrétní a účinné procesní záruky práva na obhajobu, bez kterých by byla narušena nezbytná rovnováha mezi požadavky na efektivitu trestního soudnictví a požadavky na ochranu základních lidských práv, která je vlastní budování evropského justičního prostoru<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 55).</P></NOTE>. Přitom <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>podmínka existence vnitrostátního zatýkacího rozkazu odlišného od evropského zatýkacího rozkazu zdaleka není pouhým úzkostlivým a zbytečným formalismem, ale naopak představuje základní záruku zachování této rovnováhy v systému zavedeném rámcovým rozhodnutím [2002/584]<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 56).</P></NOTE> a tato podmínka je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>nezbytná pro existenci vzájemné důvěry a respektování práv vyžádané osoby<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 57).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Podmínka vyžadující, aby evropský zatýkací rozkaz spočíval <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>na společném procesním základě tvořeném vnitrostátním soudním rozhodnutím, které zaručuje účast nezávislého a nestranného soudce, jenž z něj učiní donucující opatření, dává zásadě účinné a přiměřené [soudní] ochrany její minimální věcný obsah, a umožňuje tak konkrétní právní zhmotnění zásady vzájemné důvěry<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 62).</P></NOTE>. Kromě toho <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>[e]xistence vnitrostátního zatýkacího rozkazu, který je základem evropského zatýkacího rozkazu, musí být […] považována za vyjádření zásady legality, podle níž nemůže být donucovací pravomoc, v rámci které je vydáván příkaz k vypátrání, zatčení a vzetí do vazby, vykonávána mimo hranice vymezené vnitrostátním právem každého členského státu, v jejichž rámci jsou orgány veřejné moci oprávněny vyhledávat, stíhat a soudit osoby podezřelé ze spáchání trestného činu<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 66).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Konkrétně vzato, neexistuje-li vnitrostátní zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem jakožto právní základ evropského zatýkacího rozkazu, a to v rozporu s tím, co požaduje čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584, je v důsledku toho <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>vyžádané osobě vzhledem k neexistenci jiného napadnutelného aktu než evropského zatýkacího rozkazu odepřena<?PAGE NO="13"?> možnost napadnout ve [vystavujícím] členském státě zákonnost svého zatčení a držení ve vazbě podle ustanovení tohoto státu. Pokud je vykonávající justiční orgán oprávněn pouze rozhodnout o důvodech nevykonání stanovených [tímto] rámcovým rozhodnutím, je zde riziko, že se celý aspekt zákonnosti zatčení a držení ve vazbě vyhne soudnímu přezkumu<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 73).</P></NOTE>. Podle generálního advokáta Y. Bota <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>je důvodem, proč unijní normotvůrce stanovil, že se evropský zatýkací rozkaz opírá o existenci soudního rozhodnutí přijatého v souladu s procesními pravidly [vystavujícího] členského státu, právě neutralizace rizika omezení záruk spojených se zásahem soudce, který je strážcem individuálních svobod<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz stanovisko ve věci Bob-Dogi (bod 75).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ve shodě s analýzou generálního advokáta Y. Bota rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí [2002/584] musí být vykládán v tom smyslu, že se výrazem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>zatýkací rozkaz<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="2018" ID="QE0063"/> obsaženým v tomto ustanovení rozumí vnitrostátní zatýkací rozkaz, který je odlišný od evropského zatýkacího rozkazu<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bob-Dogi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vedle doslovného výkladu vzal Soudní dvůr v úvahu konkrétně skutečnost, že v případě neexistence předchozího vnitrostátního zatýkacího rozkazu by mohly být ohroženy procesní záruky a základní práva, jejichž ochrana musí být zajištěna justičními orgány vystavujícího členského státu, jelikož by dotyčné osobě byla odepřena první fáze ochrany těchto práv a záruk, a sice fáze čistě vnitrostátní ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bob-Dogi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE> ve věci Bob-Dogi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> Soudní dvůr rozhodl, že i když články 3, 4, 4a a 5 rámcového rozhodnutí 2002/584 neponechávají žádný prostor pro jiný důvod nevykonání, než jsou důvody v nich uvedené, nemění to nic na tom, že uvedená ustanovení spočívají na předpokladu, že dotyčný evropský zatýkací rozkaz splňuje požadavky zákonnosti stanovené v čl. 8 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bob-Dogi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora přitom <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí [2002/584] obsahuje <HT TYPE="ITALIC">požadavek, jehož dodržením je podmíněna platnost evropského zatýkacího rozkazu</HT><QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bob-Dogi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska. Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Není-li evropský zatýkací rozkaz založen na vydání vnitrostátního zatýkacího rozkazu, který je od něj odlišný, je třeba mít za to, že tento evropský zatýkací rozkaz <HT TYPE="ITALIC">nesplňuje požadavky stanovené v čl. 8 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bob-Dogi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Z rozsudku ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE> ve věci Bob-Dogi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> tak jasně vyplývá, že evropský zatýkací rozkaz není platný, byl-li vydán, aniž předtím došlo k přijetí vnitrostátního zatýkacího rozkazu, odlišného od tohoto evropského zatýkacího rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Ve svých předběžných otázkách vychází předkládající soud, v souladu s touto judikaturou, z předpokladu, podle kterého je nezbytné, aby existoval vnitrostátní zatýkací rozkaz, který je odlišný od evropského zatýkacího rozkazu a který mu předchází. Předkládající soud nicméně poukazuje na to, že Soudní dvůr se dosud nevyslovil k otázce, zda je v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584 evropský zatýkací rozkaz vydaný na základě takového <HT TYPE="ITALIC">vnitrostátního aktu sdělení obvinění</HT>, jaký je obsažen v rozhodnutí o sdělení obvinění ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE>, kterým je dotyčná osoba oficiálně informována o obviněních proti ní vznesených.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Předkládající soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že na rozdíl od skutkových okolností rozsudku ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE> ve věci Bob-Dogi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, existuje ve věci v původním řízení vnitrostátní rozhodnutí, které je odlišné od evropského zatýkacího rozkazu a je v něm jasně uvedeno. Předkládající soud však uvádí, že uvedené rozhodnutí nestanoví zadržení vyžádané osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Podle mého názoru argumenty generálního advokáta Y. Bota v jeho stanovisku ve věci Bob-Dogi, kterými vysvětluje smysl požadavku, podle kterého musí mít evropský zatýkací rozkaz za právní základ vnitrostátní zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem, podporují tezi, podle níž takový vnitrostátní akt musí mít jednak za cíl vypátrání a zatčení trestně stíhané osoby, a jednak musí být dána možnost napadnout tento akt opravným prostředkem k soudu, je-li přijat orgánem, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu, avšak není sám soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Otázka, zda lze rozhodnutí o sdělení obvinění ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE>, které přijal státní zástupce, pokládat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584, si proto žádá přesné vymezení rozsahu tohoto pojmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba, aby se jednalo o soudní rozhodnutí. V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že z důvodu nezbytnosti zajistit soudržnost výkladu jednotlivých ustanovení rámcového rozhodnutí 2002/584 lze výklad, podle kterého je pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí třeba rozumět orgány, které se účastní výkonu trestního soudnictví členských států, v zásadě přenést na čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí. Posledně uvedené ustanovení musí být tedy vykládáno v tom smyslu, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> se vztahuje na rozhodnutí orgánů, které se účastní výkonu trestního soudnictví členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Özçelik</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:860">EU:C:2016:860</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že není sporu o tom, že státní zástupce se účastní výkonu trestního soudnictví v Bulharsku, musí být tudíž rozhodnutí o sdělení obvinění ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE>, které přijal, považováno za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161010">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Özçelik</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:860">EU:C:2016:860</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Zadruhé k tomu, aby byl vnitrostátní akt, který je základem pro evropský zatýkací rozkaz, podřaditelný pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584, musí mít tento akt, i když není právními předpisy vystavujícího členského státu označován názvem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>vnitrostátní zatýkací rozkaz<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, rovnocenné právní účinky. Tomu nasvědčuje znění tohoto ustanovení, když odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>jiné vykonatelné soudní rozhodnutí <HT TYPE="ITALIC">se stejným účinkem</HT><QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska. V tomto smyslu viz zejména anglická verze tohoto ustanovení (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>an arrest warrant or any other enforceable judicial decision <HT TYPE="ITALIC">having the same effect</HT><QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Takové rozhodnutí proto musí mít, obdobně jako vnitrostátní zatýkací rozkaz, právní účinky příkazu k vypátrání a zatčení osoby, proti které je vedeno trestní stíhání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Neztotožňuji se proto se stanoviskem španělské vlády, která se naopak domnívá, a to na základě širokého výkladu, podle kterého by tento pojem mohl v zásadě zahrnovat jakékoliv vykonatelné soudní rozhodnutí směřující k trestnímu stíhání, že takový vnitrostátní akt jako rozhodnutí o sdělení obvinění ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE> je dostačujícím právním základem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Mechanismus justiční spolupráce v trestních věcech zavedený rámcovým rozhodnutím 2002/584 nasvědčuje tomu, že právním základem evropského zatýkacího rozkazu musí být vnitrostátní akt, kterým je nařízeno zatčení dané osoby na území vystavujícího členského státu. Funkcí evropského zatýkacího rozkazu je rozšířit právní účinky vnitrostátního zatýkacího rozkazu nebo jiného rovnocenného rozhodnutí mimo území vystavujícího členského státu. Jakmile je evropský zatýkací<?PAGE NO="15"?> rozkaz vykonán a osoba předána vystavujícímu justičnímu orgánu, čímž jsou jeho účinky vyčerpány, je nezbytné, aby nadále existoval původní vnitrostátní právní základ umožňující donutit tuto osobu k tomu, aby se dostavila před soudce vystavujícího členského státu za účelem provedení úkonů trestního řízení. Ve stejném duchu souhlasím s Komisí, že vystavující justiční orgán nemůže použít evropský zatýkací rozkaz za účelem zatčení dané osoby v jiném členském státě, pokud nemůže nařídit takové zatčení na základě vlastního vnitrostátního práva. Jinými slovy, podle Komise, vystavující justiční orgán nemůže žádat po jiném členském státu, aby učinil více, než může sám nařídit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584 se tedy nevztahuje na akty, kterými je zahajováno trestní stíhání proti určité osobě, nýbrž na akty, které mají umožnit, donucovacím opatřením, zatčení této osoby za účelem jejího dodání soudu, aby mohly být provedeny úkony trestního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Z toho plyne, že evropský zatýkací rozkaz vydaný na základě takového rozhodnutí o sdělení obvinění, jaké je obsaženo v usnesení ze dne <DATE ISO="20190809">9. srpna 2019</DATE>, jehož jediným právním účinkem je podle předkládajícího soudu seznámit osobu s obviněními, která jsou proti ní vznesena, a poskytnout jí možnost se hájit tím, že podá vysvětlení nebo předloží návrhy na provedení důkazů, aniž by se jednalo o příkaz k vypátrání a zatčení této osoby, není v souladu s tím, co stanoví čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584. Nesplnění tohoto požadavku uvedeného v tomto ustanovení dopadá na platnost evropského zatýkacího rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Doplňuji, že ani <HT TYPE="ITALIC">příkaz k předvedení</HT> vydaný policejním orgánem podle článku 71 NPK nemůže představovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584. Jak totiž uvádí předkládající soud, tento příkaz k předvedení vydává pouze vyšetřující orgán, bez účasti státního zástupce nebo soudce (před vydáním tohoto příkazu nebo po něm). Nejedná se tedy o soudní rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>K opačnému případu, kdy je vnitrostátní zatýkací rozkaz vystavený policejním orgánem potvrzen státním zástupcem, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Özçelik</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:860">EU:C:2016:860</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Ze všech těchto skutečností dovozuji, že v procesním kontextu, ve kterém byl vydán evropský zatýkací rozkaz dotčený ve věci v původním řízení, a obdobně tomu, jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne <DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE> ve věci Bob-Dogi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, v níž proběhlo řízení o vydání evropského zatýkacího rozkazu, aniž by před vydáním evropského zatýkacího rozkazu bylo přijato rozhodnutí vnitrostátního justičního orgánu, jako například vnitrostátní zatýkací rozkaz, na jehož základě je evropský zatýkací rozkaz vydán, soudní ochrana zahrnující dvě fáze z povahy věci chybí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160601">1. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bob-Dogi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑241/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:385">EU:C:2016:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Na základě takto upřesněných okolností věci v původním řízení se lze podle mého názoru domnívat, že požadavek vnitrostátního zatýkacího rozkazu by naopak byl splněn, pokud by bylo vnitrostátním aktem, představujícím základ evropského zatýkacího rozkazu, rozhodnutí přijaté státním zástupcem podle čl. 64 odst. 2 NPK. Předkládající soud ovšem uvádí, že vůči MM nebylo takové opatření přijato. Připomínám, že se jedná o donucovací opatření spočívající v zadržení obviněné osoby<?PAGE NO="16"?> na dobu nejvýše 72 hodin za účelem předání této osoby soudu, který rozhodne o jejím případném vzetí do vazby. Předkládající soud v tomto ohledu upřesňuje, že toto rozhodnutí je v Bulharsku typickým vnitrostátním základem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu v přípravném řízení, což vyplývá, zdá se mi, i z informací poskytnutých Soudnímu dvoru bulharskou vládou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>V tomto smyslu viz také stanovisko, které předložila rayonna prokuratura Ruse (krajský státní zástupce v Ruse, Bulharsko) ve věci Prosecutor of the regional prosecutor’s office in Ruse, Bulgaria (C‑206/20), ve které v současnosti probíhá řízení před Soudním dvorem: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>Je-li obviněný stíhán v nepřítomnosti a nepodařilo se jej nalézt a předvést před soud za účelem projednání návrhu na vzetí do vazby, je podle stávajících právních předpisů <HT TYPE="ITALIC">jediným možným základem [(vnitrostátním zatýkacím rozkazem)] pro přijetí evropského zatýkacího rozkazu</HT> usnesení státního zástupce o zadržení osoby, které bylo sděleno obvinění, na dobu nejvýše 72 hodin podle čl. 64 odst. 2 [NPK]. K dnešnímu dni byly na tomto právním základě vydány a (provedeny) stovky evropských zatýkacích rozkazů“ […]<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> (bod 7, kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska). Kromě toho bulharská vláda ve svém písemném vyjádření předloženém v téže věci uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>[u]snesení státního zástupce, na jehož základě je dotyčná osoba zadržena na dobu 72 hodin za účelem jejího předání příslušnému vnitrostátnímu soudu, v podstatě splňuje požadavky čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584. Jedná se o vnitrostátní zatýkací rozkaz, který může být právním základem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> (bod 78).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Lze si ovšem klást otázku, zda i v takovém případě požadavky týkající se účinné soudní ochrany, jak je stanovil Soudní dvůr, bulharské procesní právo splňuje. To mě přivádí k další námitce, kterou předkládající soud vznáší za účelem zpochybnění legality řízení o vydání evropského zatýkacího rozkazu dotčeného ve věci v původním řízení, a to přesto, že již samo konstatování neexistence vnitrostátního zatýkacího rozkazu postačuje k tomu, aby založilo porušení požadavku stanoveného v čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584, a tedy k závěru, že takový evropský zatýkací rozkaz je neplatný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Za účelem zpochybnění platnosti evropského zatýkacího rozkazu totiž předkládající soud uvádí, že v bulharském procesním právu neexistuje možnost podat opravný prostředek k soudu proti vnitrostátním aktům, které přijal státní zástupce jako základ takového zatýkacího rozkazu, ani proti jeho rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu. Z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že jak proti příkazu k předvedení, tak proti rozhodnutí o sdělení obvinění či rozhodnutí o zadržení až na 72 hodin za účelem předání soudu, který má pravomoc rozhodnout o vzetí do vazby, jakož i proti rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu lze opravný prostředek podat pouze ke státnímu zastupitelství vyššího stupně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Domnívám se přitom, obdobně s tím, co požaduje Soudní dvůr v případě, že evropský zatýkací rozkaz vydává státní zástupce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz zejména rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 41), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 62 a citovaná judikatura).</P></NOTE>, že vnitrostátní akt státního zástupce, který je právním základem evropského zatýkacího rozkazu, by mělo být možné napadnout ve vystavujícím členském státě soudní žalobou, která splňuje v plném rozsahu požadavky na účinnou soudní ochranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Domnívám se, že tento požadavek klade Soudní dvůr již tím, že v situaci obdobné projednávané věci, kdy právo vystavujícího členského státu svěřuje pravomoc k vydání evropského zatýkacího rozkazu orgánu, který se sice účastní výkonu spravedlnosti tohoto členského státu, avšak není soudcem ani soudem, shledává, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/><HT TYPE="ITALIC">takové vnitrostátní soudní rozhodnutí, jako je vnitrostátní zatýkací rozkaz, na jehož základě je evropský zatýkací rozkaz vydán, musí [samo] splňovat […] požadavky [na účinnou soudní ochranu]</HT><QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:456">EU:C:2019:456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>[s]plnění těchto požadavků tedy umožňuje zaručit vykonávajícímu justičnímu orgánu, že rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu pro účely trestního stíhání je založeno <HT TYPE="ITALIC">na vnitrostátním řízení podléhajícím soudnímu přezkumu a</HT> že <HT TYPE="ITALIC">osoba, na kterou byl tento vnitrostátní zatýkací rozkaz vydán, využila všech záruk vztahujících se k přijetí tohoto druhu rozhodnutí</HT>, zejména záruk vyplývajících ze základních práv a obecných právních zásad stanovených v čl. 1 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2002/584<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:456">EU:C:2019:456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Z uvedené judikatury tak vyplývá, že evropský zatýkací rozkaz se musí zakládat na vnitrostátním zatýkacím rozkazu vydaném v rámci vnitrostátního řízení podléhajícího soudnímu přezkumu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Otázka, zda k takovému přezkumu musí nutně dojít před předáním vyžádané osoby vystavujícímu členskému státu, je předmětem věci Prosecutor of the regional prosecutor’s office in Ruse, Bulgaria (C‑206/20), ve které v současnosti probíhá řízení před Soudním dvorem.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby předkládajícímu soudu odpověděl, že čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládán v tom smyslu, že evropský zatýkací rozkaz je třeba považovat za neplatný, pokud se nezakládá na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>[vnitrostátním] zatýkací[m] rozkaz[u] nebo jin[ém] vykonateln[ém] soudní[m] rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> ve smyslu tohoto ustanovení. Tento pojem zahrnuje vnitrostátní opatření přijatá justičním orgánem k vypátrání a zatčení osoby, proti které je vedeno trestní stíhání za účelem jejího předání soudu, aby mohly být provedeny úkony trestního řízení. Přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda takový vnitrostátní akt sdělení obvinění, jakým je vnitrostátní akt, na němž je založen evropský zatýkací rozkaz dotčený ve věci v původním řízení, má takové právní účinky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci předkládajícího soudu provést přezkum platnosti evropského zatýkacího rozkazu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>V důvodech, které vedou předkládající soud k předložení třetí předběžné otázky Soudnímu dvoru, tento soud uvádí, že bulharské procesní právo brání tomu, aby mohl provést přezkum platnosti evropského zatýkacího rozkazu. To je důvod, proč se Soudního dvora v podstatě táže, zda mu pravomoc provést takový přezkum svěřuje unijní právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Předkládající soud připomíná, že za účelem přezkumu podmínek vydání vnitrostátního nebo evropského zatýkacího rozkazu bulharské právní předpisy neumožňují podat opravný prostředek k soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Předkládající soud poukazuje na to, že ani rámcové rozhodnutí 2002/584 neupravuje právo na účinný prostředek nápravy pro případ porušení práv vyžádané osoby. Podle tohoto soudu je nicméně třeba zohlednit článek 47 Listiny, který, jak Soudní dvůr rozhodl, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>je sám o sobě dostačující a nemusí být upřesněn ustanoveními unijního nebo vnitrostátního práva k tomu, aby bylo jednotlivcům přiznáno právo uplatnitelné jako takové<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Předkládající soud v tomto ohledu cituje rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200514">14. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Staatsanwaltschaft Offenburg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑615/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:376">EU:C:2020:376</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Předkládající soud si klade otázku, zda v situaci, kdy má řešit důsledky výkonu evropského zatýkacího rozkazu v rámci návrhu na propuštění MM z vazby, mu přísluší přiznat účinnou soudní ochranu požadovanou článkem 47 Listiny, nebo zda by se naopak měl prohlásit za nepříslušný v otázce platnosti evropského zatýkacího rozkazu a dát MM možnost podat nový návrh na peněžité odškodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že z bodu 69 rozsudku Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>V této souvislosti je třeba zmínit i bod 70 téhož rozsudku.</P></NOTE> vyplývá, že účinným prostředkem nápravy je takový prostředek nápravy, který lze proti evropskému zatýkacímu rozkazu podat po předání zatčení osoby. Předkládající soud se táže, zda takový účinný prostředek nápravy zahrnuje možnost uplatnit argumenty týkající se platnosti evropského zatýkacího rozkazu před soudem, který posuzuje legalitu vzetí do vazby, jako je tomu v případě předkládajícího soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se předkládající soud domnívá, že protiprávnost evropského zatýkacího rozkazu spočívá právě v nemožnosti podat opravný prostředek k soudu za účelem přezkumu jeho legality, mohlo by být podle názoru předkládajícího soudu namístě, aby takový přezkum provedl. Tento soud si klade otázku, zda samotný závěr ve smyslu protiprávnosti evropského zatýkacího rozkazu není z povahy věci takovým prostředkem nápravy před soudem, jak ho požaduje judikatura<?PAGE NO="18"?> Soudního dvora, jakkoli vnitrostátní právo neumožňuje předkládajícímu soudu takový závěr učinit. Jelikož vnitrostátní právo předkládajícímu soudu zakazuje nepřímo přezkoumat rozhodnutí státního zástupce o vydání evropského zatýkacího rozkazu, má předkládající soud za to, že základem takového řešení by mohl být jen rozsudek Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto skutečnosti předkládající soud vyslovuje názor, podle kterého výkon evropského zatýkacího rozkazu nemůže být důvodem pro odepření soudní ochrany, a to vzhledem k tomu, že Soudní dvůr podle názoru předkládajícího soudu připouští možnost žaloby proti takovému zatýkacímu rozkazu i po předání vyžádané osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Bulharská vláda se domnívá, že úloha, kterou plní předkládající soud, když má, jako v projednávané věci, rozhodnout podle článku 270 NPK o ponechání osoby, proti které je vedeno trestní stíhání, ve vazbě, umožňuje zaručit soudní přezkum podmínek vydání evropského zatýkacího rozkazu, jakož i jeho přiměřenosti, jak to vyžaduje Soudní dvůr.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Bulharská vláda v tomto ohledu vysvětluje, že opatření přijímané státním zástupcem podle čl. 64 odst. 2 NPK má zajistit, aby se obviněný v co nejkratší době dostavil před příslušný soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Připomínám ovšem, že vůči MM nebylo takové opatření před tím, než se dostavil k předkládajícímu soudu, přijato.</P></NOTE>. Státní zástupce může, je-li to nezbytné, rozhodnout o zadržení této osoby na dobu nejvýše 72 hodin za účelem jejího předání příslušnému soudu. Z rozhodnutí přijatého státním zástupem podle tohoto ustanovení plyne státnímu zástupci povinnost předvést obviněného před soud v co nejkratší době od jeho předání na základě evropského zatýkacího rozkazu, a to za účelem posouzení jeho návrhu, aby uvedený soud rozhodl o vzetí do vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Podle bulharské vlády představuje státnímu zástupci uložená povinnost v co nejkratší době dodat soudu vyžádanou osobu, předanou na základě evropského zatýkacího rozkazu, aby bylo rozhodnuto o návrhu na vzetí do vazby, následný soudní přezkum podmínek vydání evropského zatýkacího rozkazu, jakož i jeho přiměřenosti. Podle bulharské vlády je tato situace v souladu s judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Bulharská vláda v tomto ohledu cituje rozsudek Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 74).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Bulharská vláda vysvětluje, že soud, který má pravomoc rozhodnout o tom, zda jsou dány důvody umožňující vzetí do vazby ve smyslu čl. 63 odst. 1 NPK, je nevyhnutelně veden k tomu, aby souběžně s posouzením nezbytnosti vazby ověřil podmínky požadované pro vydání evropského zatýkacího rozkazu, jakož i jeho přiměřenost, a to z hlediska kritérií stanovených v čl. 63 odst. 1 a 2 NPK<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Podle čl. 63 odst. 2 NPK, při přijímání prvního rozhodnutí o vazbě, a není-li prokázán opak, skutečné nebezpečí, že obviněný uprchne nebo se dopustí trestného činu podle odstavce 1 tohoto ustanovení, existuje: pokud se obviněný dopustil opakované recidivy nebo speciální recidivy; pokud je daná osoba obviněna ze závažného a úmyslného trestného činu a byla dříve odsouzena pro jiný závažný a úmyslný trestný čin, kde státní zastupitelství postupuje z úřední povinnosti (bez ohledu na vůli poškozeného) k trestu odnětí svobody na nejméně jeden rok anebo k přísnějšímu trestu, jehož výkon nebyl odložen podle článku 66 nakazatelen kodeks (trestní zákoník); pokud je daná osoba obviněna z trestného činu, za který lze uložit trest odnětí svobody na nejméně deset nebo k jinému přísnějšímu trestu nebo pokud je daná osoba obviněna za okolností uvedených v čl. 269 odst. 3 NPK.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Bulharská vláda se v důsledku toho domnívá, že rozhodnutí státního zástupce o vydání evropského zatýkacího rozkazu podléhá soudnímu přezkumu, který splňuje požadavky účinné soudní ochrany formulované Soudním dvorem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Souhlasím s tím, že v bulharském procesním systému, ve kterém musí být obviněný v co nejkratší době předán soudu, který má pravomoc rozhodnout o případném vzetí této osoby do vazby, soudní přezkum podmínek vydání evropského zatýkacího rozkazu, který by mohl být tímto soudem proveden, by splňoval požadavek účinné soudní ochrany, jak na ni klade důraz Soudní dvůr. Okolnost, že se v daném případě nejedná o samostatný opravný prostředek proti rozhodnutí státního zástupce<?PAGE NO="19"?> o vydání evropského zatýkacího rozkazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Viz rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 44), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 65). Podle Soudního dvora zavedení práva na samostatnou žalobu proti rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu přijatému jiným soudním orgánem, než je soud, představuje pouze možnost, jak účinně zaručit úroveň soudní ochrany požadovanou rámcovým rozhodnutím 2002/584.</P></NOTE>, nýbrž o incidenční přezkum v rámci návrhu na propuštění z vazby, a dále okolnost, že k takovému přezkumu dochází po předání vyžádané osoby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Viz rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (body 52 a 53), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (body 70 a 71).</P></NOTE>, takovému závěru nebrání. Podle mého názoru, ke splnění požadavku účinné soudní ochrany postačuje, je-li soudní přezkum vydání evropského zatýkacího rozkazu proveden incidenčně v rámci právního prostředku, jehož není hlavním předmětem. To v projednávané věci odpovídá výsledku, ke kterému by rád dospěl předkládající soud, tedy k přezkumu legality řízení o vydání evropského zatýkacího rozkazu dotčeného ve věci v původním řízení při příležitostí žádosti o propuštění z vazby, kterou mu předložil MM.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Nutno ovšem zdůraznit, že předkládající soud se nevyjadřuje se stejnou jistotou jako bulharská vláda stran samotné možnosti předkládajícího soudu takový přezkum v souladu s bulharským procesním právem provést. Podle tohoto soudu skutečnost, že toto právo zakotvuje opravný prostředek proti rozhodnutí státního zástupce o vydání evropského zatýkacího rozkazu pouze ke státnímu zastupitelství vyššího stupně, a nikoliv k soudu, je překážkou tomu, aby se předkládající soud mohl prohlásit za příslušný k rozhodnutí o legalitě takového aktu státního zástupce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Připomínám, že Soudní dvůr ukládá vystavujícímu členskému státu jasně formulovanou povinnost co do výsledku, když rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>pokud právo vystavujícího členského státu svěřuje pravomoc k vydání evropského zatýkacího rozkazu určitému orgánu, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu, avšak není sám soudem, rozhodnutí o vydání takovéhoto zatýkacího rozkazu, a zejména přiměřenost takovéhoto rozhodnutí musí být možno napadnout v uvedeném členském státě soudní žalobou, která plně splňuje požadavky na účinnou soudní ochranu<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Viz rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 41 a citovaná judikatura), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 62 a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Taková žaloba má <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>zaručit, že soudní přezkum […] rozhodnutí [o vydání evropského zatýkacího rozkazu] a podmínek nezbytných pro vydání tohoto rozkazu, a zejména jeho přiměřenosti, splňuje požadavky na účinnou soudní ochranu<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Viz rozsudek Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 42). Viz také rozsudek Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 63).</P></NOTE>. Podle Soudního dvora je na členských státech <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>zajistit, aby jejich právní řády účinně zaručily úroveň soudní ochrany požadovanou rámcovým rozhodnutím 2002/584, jak je vykládáno judikaturou Soudního dvora<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Viz rozsudky Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 43), jakož i Parquet général du Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours) (bod 64).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE> ve věci F<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>celý postup předávání mezi členskými státy stanovený v rámcovém rozhodnutí [2002/584] […] podle tohoto rámcového rozhodnutí probíhá pod soudním dohledem<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>F</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑216/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:586">EU:C:2018:586</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Z uvedeného podle Soudního dvora plyne, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>již samotná ustanovení [tohoto] rámcového rozhodnutí stanovují postup, který je v souladu s požadavky článku 47 Listiny, a to bez ohledu na to, jakým způsobem provádějí [toto] rámcové rozhodnutí členské státy<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>F</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Ačkoliv tedy není v rámcovém rozhodnutí 2002/584 výslovně uvedena, povinnost vystavujícího členského státu upravit jeden nebo více účinných opravných prostředků umožňujících soudní přezkum podmínek vydání evropského zatýkacího rozkazu orgánem, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu, avšak není sám soudem, vyplývá z mechanismu zavedeného tímto rámcovým rozhodnutím v souladu s požadavky článku 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Existence takové možnosti soudního přezkumu podmínek vydání evropského zatýkacího rozkazu ve vystavujícím členském státě je nezbytnou podmínkou pro zachování vzájemné důvěry a vzájemného uznávání mezi členskými státy. V tomto ohledu připomínám, že podle Soudního dvora <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>[v]ysoký stupeň důvěry mezi členskými státy, na němž spočívá mechanismus evropského zatýkacího rozkazu, je založen na předpokladu, že trestní soudy ostatních členských států, které v důsledku výkonu evropského zatýkacího rozkazu budou muset vést trestní stíhání nebo řízení o výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, jakož i trestní řízení ve věci samé, splňují požadavky na účinnou soudní ochranu<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑216/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:586">EU:C:2018:586</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, která existenci možnosti soudního přezkumu jako takovou předpokládá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Ze zásady stanovené Soudním dvorem, podle které rozhodnutí státního zástupce o vydání evropského zatýkacího rozkazu musí být možno napadnout ve vystavujícím členském státě soudní žalobou, která splňuje v plném rozsahu požadavky na účinnou soudní ochranu, vyplývá, že v tomto členském státě musí být za tímto účelem dostupný jeden nebo více účinných opravných prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Poukazuji ostatně na to, že teze Soudního dvora, podle které je za přezkum legality evropského zatýkacího rozkazu v prvé řadě odpovědný vystavující členský stát<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180123">23. ledna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Piotrowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:27">EU:C:2018:27</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, by byla zbavena praktického významu, pokud by unijní právo nestanovilo povinnost, že k takovému přezkumu může v tomto členském státě skutečně dojít, přičemž je v tomto ohledu celkem nepodstatné, zda se tak stane před předáním vyžádané osoby, současně s ním nebo po něm. Rozhodnutím vykonávajícího justičního orgánu tedy není dotčena možnost dotyčné osoby využít po jejím předání opravné prostředky podle právního řádu vystavujícího členského státu, které jí umožní napadnout platnost evropského zatýkacího rozkazu, na jehož základě byla předána<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Obdobně k evropskému zatýkacímu rozkazu vydanému za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>V souladu s procesní autonomií, která členským státům náleží při provádění rámcového rozhodnutí 2002/584, mají členské státy prostor pro uvážení, co se týče konkrétních podmínek zavedení soudního přezkumu rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>F</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Při stanovení takových podmínek musí nicméně členské státy dbát na to, aby nebylo znemožněno použití rámcového rozhodnutí 2002/584<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>F</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:358">EU:C:2013:358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>Má-li předkládající soud dosáhnout výsledku, a tedy umožnit soudní přezkum podmínek vydání evropského zatýkacího rozkazu dotčeného ve věci v původním řízení, měl by podle mého názoru provést výklad svého vnitrostátního procesního práva, který mu umožní nalézt základ pro pravomoc, která mu dovolí incidenčně přezkoumat, v rámci řízení, které je před ním vedeno, legalitu řízení o vydání tohoto zatýkacího rozkazu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve spojených věcech Parquet général du <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Grand-Duché de Luxembourg a Openbaar Ministerie (Státní zástupci v Lyonu a Tours)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/19 PPU et C‑626/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1012">EU:C:2019:1012</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z tohoto úhlu pohledu by povinnost konformního výkladu, kterou má předkládající soud, umožnila neutralizovat nevýhody, které mohou vyplývat z procesní autonomie členských států pro požadavek účinné soudní ochrany předané osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>V případě, že taková mobilizace vnitrostátního procesního práva ve prospěch incidenčního soudního přezkumu řízení o vydání evropského zatýkacího rozkazu dotčeného ve věci v původním řízení není dostačující nebo se pro rozpor s vnitrostátními právními předpisy ukáže jako neschůdná, domnívám se, že by předkládající soud mohl takový základ pravomoci dovodit z článku 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>na základě zásady přednosti unijního práva má každý vnitrostátní soud v případě, že nemůže vyložit vnitrostátní právní úpravu v souladu s požadavky unijního práva jakožto orgán členského státu rozhodující v rámci svých pravomocí povinnost upustit [v rámci sporu, který mu byl předložen], od použití jakéhokoliv vnitrostátního ustanovení odporujícího ustanovení unijního práva, které má přímý účinek<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200514">14. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:367">EU:C:2020:367</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0139">139</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>článek 47 Listiny je sám o sobě dostačující a nemusí být upřesněn ustanoveními unijního nebo vnitrostátního práva k tomu, aby bylo jednotlivcům přiznáno právo uplatnitelné jako takové<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200514">14. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:367">EU:C:2020:367</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0140">140</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>Kromě toho <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>i když při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany individuálních práv vyplývajících z unijního právního řádu, jsou členské státy zodpovědné za to, aby v každém případě zajistily dodržování práva na účinnou právní ochranu uvedených práv, jak je zakotvuje článek 47 Listiny<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200514">14. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:367">EU:C:2020:367</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0142">142</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>Soudní dvůr dále rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>ačkoliv unijní právo v zásadě nenutí členské státy k tomu, aby zavedly před svými vnitrostátními soudy za účelem zajištění ochrany práv, jež jednotlivcům vyplývají z unijního práva, jiné právní prostředky než ty, které zakládá vnitrostátní právo […], je tomu jinak tehdy, pokud ze struktury dotčeného vnitrostátního právního řádu vyplývá, že neexistuje žádný soudní procesní prostředek umožňující, ani incidenčně, zajistit dodržování práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, či musejí‑li jednotlivci za účelem přístupu k soudu porušit právo<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200514">14. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:367">EU:C:2020:367</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0143">143</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pokud by měl mít předkládající soud za to, že mu vnitrostátní procesní právo, a to i poté, co provedl jeho výklad, brání v tom, aby incidenčně přezkoumal v řízení, které je před ním vedeno, legalitu řízení o vydání evropského zatýkacího rozkazu vydaného státním zástupcem, nalezl by podle mého názoru základ pravomoci pro takový přezkum v článku 47 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200514">14. května 2020</DATE>, <NAME.CASE>Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:367">EU:C:2020:367</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0146">146</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Pokud tedy procesní právo vystavujícího členského státu neupravuje opravný prostředek umožňující soudní přezkum podmínek vydání takového evropského zatýkacího rozkazu, a zejména jeho přiměřenosti, a to před jeho přijetím, současně s ním ani později<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>K opačnému případu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, Openbaar Ministerie (Státní zastupitelství Švédsko) (bod 52).</P></NOTE>, musí mít soud, který rozhoduje ve fázi trestního řízení následující po předání vyžádané osoby, možnost incidenčně přezkoumat podmínky vydání tohoto zatýkacího rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Předkládající soud, kterému byla předložena žádost o propuštění z vazby podle článku 270 NPK, je tudíž oprávněn na základě článku 47 Listiny přezkoumat podmínky vydání evropského zatýkacího rozkazu, který umožnil zatčení vyžádané osoby a její předvedení před předkládající soud, jakož i následné přijetí rozhodnutí o vzetí do vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Soudnímu dvoru proto navrhuji, aby předkládajícímu soudu odpověděl, že nezakotvují-li právní předpisy vystavujícího členského státu opravný prostředek k soudu za účelem přezkumu podmínek, za kterých byl vydán evropský zatýkací rozkaz orgánem, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu, avšak není sám soudem, zásada přednosti unijního práva, jakož i právo na účinnou<?PAGE NO="22"?> soudní ochranu, zaručené v článku 47 Listiny, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, který rozhoduje o opravném prostředku napadajícím legalitu dalšího trvání vazby osoby, která byla předána na základě evropského zatýkacího rozkazu, jehož vydání se opíralo o vnitrostátní akt, který nelze považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584, a v rámci kterého je vznesena námitka vycházející z neplatnosti tohoto evropského zatýkacího rozkazu z hlediska unijního práva, ukládají, aby se prohlásil za příslušný k takovému přezkumu platnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K důsledkům neplatnosti evropského zatýkacího rozkazu na vazbu obviněného</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>V rámci třetí předběžné otázky se předkládající soud Soudního dvora dále táže na to, jaké důsledky by měl vyvodit, v rámci řízení, které je před ním vedeno a které se týká vazby MM, ze zjištění, že evropský zatýkací rozkaz dotčený ve věci v původním řízení je neplatný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Zejména s odvoláním na bod 44 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne <DATE ISO="20160309">9. března 2016</DATE>, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="065" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 65, s. 1</REF.DOC.OJ>. Podle bodu 44 odůvodnění této směrnice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>[z]ásada účinnosti práva Unie vyžaduje, aby členské státy zavedly přiměřenou a účinnou právní ochranu pro případ porušení práva, jež jednotlivcům svěřuje právo Unie. Účinná právní ochrana při porušení jakéhokoli z práv stanovených v této směrnici by měla zajistit, aby podezřelá nebo obviněná osoba byla v co největší možné míře uvedena do stejného postavení, v němž by se nacházela v případě, že by k porušení nedošlo, s cílem ochrany práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/>.</P></NOTE>, si předkládající soud klade otázku, zda důsledkem zjištění, že evropský zatýkací rozkaz je neplatný, by v případě MM mělo být jeho uvedení do stejného postavení, v němž by se nacházel v případě, že by k porušení unijního práva nedošlo, což by v projednávané věci znamenalo propuštění MM z vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že všechny podmínky požadované vnitrostátním právem pro vzetí MM do vazby byly a nadále jsou splněny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>Předkládající soud nicméně poukazuje na to, že z čistě procesního hlediska bylo možné rozhodnout o vzetí MM do vazby pouze proto, že se osobně dostavil před předkládající soud, k čemuž ovšem došlo v důsledku neplatného evropského zatýkacího rozkazu. Jak uvádí předkládající soud, pokud by přitom nebyl tento zatýkací rozkaz vydán, nebyl by MM ve Španělsku zatčen, vydán bulharským orgánům a předkládající soud by nerozhodl o jeho vzetí do vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Předkládající soud se domnívá, že na základě tohoto přístupu by bylo třeba mít za to, že vzetí MM do vazby předcházelo porušení podstatných procesních náležitostí, jelikož evropský zatýkací rozkaz byl vydán orgánem, který k tomu neměl pravomoc (jelikož nebyla zajištěna nezbytná účast soudu), na základě rozhodnutí, které není vnitrostátním zatýkacím rozkazem. Předkládající soud by měl proto konstatovat protiprávnost následného zadržení MM, k němuž došlo po vydání tohoto evropského zatýkacího rozkazu. MM by měl tedy být propuštěn na svobodu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Předkládající soud zmiňuje spojitost s věcí, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dzivev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:30">EU:C:2019:30</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a to vzhledem k tomu, že tato věc se podle jeho názoru týkala důsledků rozhodnutí vydaného orgánem, který překročil své pravomoci (použití důkazů získaných odposlechy telefonních hovorů povolených soudním orgánem, který již neměl pravomoc k vydání takového povolení).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>Předkládající soud se tak domnívá, že by měl zohlednit vady, které zjistil v případě evropského zatýkacího rozkazu, a pokud dospěje k závěru, že se jedná o vady podstatné, měl by mít pravomoc ukončit vazbu MM na základě tohoto procesního důvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>V tomto ohledu připomínám, že předmětná vazba je výsledkem rozhodnutí přijatého předkládajícím soudem dne <DATE ISO="20200729">29. července 2020</DATE> na návrh podaný v tomto směru den předtím státním zástupcem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>Toto rozhodnutí potvrdil odvolací soud.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>Nyní má předkládající soud před sebou novou žádost o přezkum legality vazby MM. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce tedy byla podána v rámci řízení podle článku 270 NPK, které bylo zahájeno na návrh obhajoby znějící na propuštění MM z vazby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>Úvodem považuji za důležité zdůraznit, že unijní právo, ve své stávající podobě, dosud nepřistoupilo k harmonizaci podmínek, za kterých lze rozhodnout o vzetí osoby, proti které je vedeno trestní stíhání, do vazby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>K názornému příkladu mezí použitelnosti směrnice 2016/343 v oblasti vazby, jakož i mezím použitelnosti článků 6 a 47 Listiny v této oblasti, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191128">28. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>Specializirana prokuratura</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑653/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1024">EU:C:2019:1024</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Viz také stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Specializirana prokuratura (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑653/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:983">EU:C:2019:983</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>. Soud příslušný ve věcech vazby může tedy rozhodnout o takovém opatření pouze za podmínek stanovených vnitrostátním právním řádem, a případně výkon tohoto opatření přerušit, konstatuje-li, že takové podmínky nejsou splněny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>Nicméně nepůjdu tak daleko, že bych měl za to, jak to podle všeho navrhuje Komise, že celé řízení, které probíhá před předkládajícím soudem, se nachází mimo působnost unijního práva, takže podle čl. 51 odst. 1 Listiny by se Listina nepoužila. Vzhledem k tomu, že, jak jsem uvedl výše, ve věci dotčené v původním řízení musí být soudní přezkum platnosti evropského zatýkacího rozkazu proveden v rámci uvedeného řízení, jehož předmětem je ponechání MM ve vazbě nebo jeho propuštění z vazby, rámcové rozhodnutí 2002/584 a článek 47 Listiny se použijí. Jelikož mechanismus zavedený tímto rámcovým rozhodnutím spočívá, jak vyplývá z výše uvedených úvah, na záruce soudního přezkumu evropského zatýkacího rozkazu, je provádění tohoto přezkumu vždy uplatňováním unijního práva, v souladu s čl. 51 odst. 1 Listiny, a to bez ohledu na to, v jakém stadiu řízení se k tomuto přezkumu přistupuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Navzdory tomuto upřesnění se domnívám, že z důvodu mezí, které jsou vlastní evropskému zatýkacímu rozkazu jakožto nástroji justiční spolupráce v trestních věcech, rámcové rozhodnutí 2002/584 ani článek 47 Listiny předkládajícímu soudu neukládají, aby propustil na svobodu osobu, která byla vzata do vazby, konstatuje-li, že evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě byla osoba předána, je neplatný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 1 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>je účelem mechanismu evropského zatýkacího rozkazu umožnit <HT TYPE="ITALIC">zadržení a předání</HT> vyžádané osoby tak, aby s ohledem na cíl sledovaný uvedeným rámcovým rozhodnutím, spáchaný trestný čin nezůstal nepotrestán a tato osoba byla stíhána nebo vykonala trest odnětí svobody, který jí byl uložen<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Z toho vyplývá, že je-li vyžádaná osoba zatčena a následně předána vystavujícímu členskému státu, jsou právní účinky evropského zatýkacího rozkazu v zásadě vyčerpány, a to s výhradou účinků předání výslovně uvedených v kapitole 3 rámcového rozhodnutí 2002/584<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>V tomto ohledu viz stanovisko generální advokátky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>E. Sharpston ve věci IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:890">EU:C:2018:890</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Ta popisuje postup, na který se vztahuje rámcové rozhodnutí 2002/584 jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/> <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>uzavřený kruh<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="2018" ID="QE0095"/>, který se otevírá spolu s vydáním evropského zatýkacího rozkazu […] [a který se] uzavírá spolu [s] výkonem evropského zatýkacího rozkazu, který se provede předáním vyžádané osoby<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/> (bod 83). Z toho dovozuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>[ú]činky tohoto postupu nemohou […] překročit rozsah působnosti a cíle rámcového rozhodnutí, to znamená předání vyžádané osoby. V kapitole 3 rámcového rozhodnutí jsou účinky řízení, které přetrvávají i poté, co dojde k předání, jasně vymezeny<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> (bod 84).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto meze mechanismu evropského zatýkacího rozkazu je třeba zdůraznit, že tento zatýkací rozkaz není právním základem zadržení této osoby ve vystavujícím členském státě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="24"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>Tuto situaci je nutno odlišit od situace ve vykonávajícím členském státě. Přestože podle článku 12 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být o případné vazbě osoby zatčené ve vykonávajícím členském státě na základě evropského zatýkacího rozkazu rozhodnuto v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu, je tento zatýkací rozkaz nezbytným podkladem takové vazby. To znamená, že pokud vykonávající justiční orgán výkon evropského zatýkacího rozkazu odmítne, ztrácí vazba, o níž bylo rozhodnuto před předáním, svůj právní základ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>Po předání vyžádané osoby vystavujícímu členskému státu může být právním základem zadržení pouze vnitrostátní akt přijatý justičním orgánem vystavujícího členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) obsahuje v tomto ohledu užitečná vodítka, ačkoliv je třeba upřesnit, že tento rozsudek se jednak týká evropského zatýkacího rozkazu vydaného za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, a jednak se vztahuje na situaci, ve které skutečnost, že doplňující trest nebyl v evropském zatýkacím rozkazu uveden, neměl vliv na platnost tohoto zatýkacího rozkazu. Proto když měl Soudní dvůr reagovat na argument, podle kterého rozhodnutí vykonávajícího justičního orgánu představuje v podstatě titul, jenž je podkladem pro zbavení osobní svobody ve vystavujícím členském státě, takže trest, který nebyl předmětem rozhodnutí vykonávajícího justičního orgánu a pro který nebylo předání odsouhlaseno, nemůže být vykonán, rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>[r]ozhodnutí vykonávajícího orgánu totiž nemá v projednávaném případě odsouhlasit výkon trestu odnětí svobody ve vystavujícím členském státě […] [T]oto rozhodnutí <HT TYPE="ITALIC">se omezuje na umožnění předání dotyčné osoby</HT> v souladu s ustanoveními rámcového rozhodnutí 2002/584, aby spáchaný trestný čin nezůstal nepotrestán. <HT TYPE="ITALIC">Základem pro výkon trestu odnětí svobody je pravomocný rozsudek</HT> vydaný ve vystavujícím členském státě, jehož uvedení vyžaduje čl. 8 odst. 1 písm. c) tohoto rámcového rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> (bod 56, kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Proto poté, co je osoba, proti které je v tomto členském státě vedeno trestní stíhání, předána, může být držena pouze na základě vnitrostátního právního základu ve věci vazby, kterým může být, podle specifik vnitrostátních právních řádů, vnitrostátní zatýkací rozkaz, na který případně navazuje soudní rozhodnutí o vzetí této osoby do vazby, jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto ohledu vnitrostátním právem. Z toho plyne, že vazba v rámci trestního stíhání ve vystavujícím členském státě se neopírá o vydání evropského zatýkacího rozkazu, ale má základ ve vnitrostátním právním základu pro zbavení svobody vydaným v souladu se zákonem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152.</NO.P><TXT>Je na příslušném vnitrostátním soudě, aby v každém jednotlivém případě ověřil, zda vnitrostátní donucovací opatření zbavení svobody bylo vůči obviněné osobě přijato a zda k jeho přijetí došlo v souladu s vnitrostátním právem vystavujícího členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153.</NO.P><TXT>Zejména je na vnitrostátním právu vystavujícího členského státu, aby určilo, jaké důsledky může mít skutečnost, že neexistuje platný vnitrostátní zatýkací rozkaz, na rozhodnutí o tom, zda osobu, proti které je vedeno trestní stíhání, vzít do vazby a následně o tom, zda ji ve vazbě ponechat či nikoliv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>V tomto ohledu připomínám, že vůči MM nepřijal státní zástupce rozhodnutí podle čl. 64 odst. 2 NPK, přičemž takový akt je podle všeho v Bulharsku obvykle používaným prostředkem k vydání vnitrostátního zatýkacího rozkazu proti osobě, proti které je vedeno trestní stíhání.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154.</NO.P><TXT>Je třeba nicméně připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou členské státy povinny při vykonávání pravomoci v trestní oblasti dodržovat unijní právo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>V tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19981124">24. listopadu 1998</DATE>, <NAME.CASE>Bickel a Franz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:563">EU:C:1998:563</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200402">2. dubna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Ruska Federacija</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑897/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:262">EU:C:2020:262</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155.</NO.P><TXT>Přísluší tedy vnitrostátnímu soudu učinit vše pro to, aby v co nejvyšší možné míře zachoval účinnost systému předávání zavedeného rámcovým rozhodnutím 2002/584. Z toho důvodu by měla být spolu s případným rozhodnutím o propuštění dotyčné osoby na svobodu, nebo následně po něm, přijata opatření určená k tomu, aby tato osoba nemohla znovu uprchnout. Pokud by nebyla taková opatření přijata, mohlo by to snížit účinnost systému předávání zavedeného tímto rámcovým rozhodnutím, potažmo bránit dosahování cílů jím sledovaných<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>Obdobně, v kontextu uplynutí lhůt stanovených v článku 17 rámcového rozhodnutí 2002/584, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Lanigan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑237/15 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:474">EU:C:2015:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, k nimž náleží cíl zabránit tomu, aby<?PAGE NO="25"?> spáchaný trestný čin zůstal nepotrestán<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181206">6. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>IK (Výkon doplňujícího trestu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:991">EU:C:2018:991</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Efektivita justiční spolupráce v trestních věcech a vzájemná důvěra mezi členskými státy by jistě utrpěla, pokud by účinky takového postupu předání, k němuž došlo v projednávané věci, měly přijít vniveč a vést k tomu, že předaná osoba uprchne a bude třeba vydat nový evropský zatýkací rozkaz.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0156"><NO.P>156.</NO.P><TXT>Konečně upřesňuji, že výše uvedenou analýzou není dotčena možnost, aby osoba, vůči které byl vydán neplatný evropský zatýkací rozkaz, podala v souladu s vnitrostátním právem vystavujícího členského státu žalobu na náhradu škody u vnitrostátního soudu k tomu příslušného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0157"><NO.P>157.</NO.P><TXT>Ze všech těchto úvah dovozuji, že rámcové rozhodnutí 2002/584 a článek 47 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že neukládají, aby zjištění předkládajícího soudu, že evropský zatýkací rozkaz byl vydán v rozporu s právem, neboť se neopírá o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) tohoto rámcového rozhodnutí, mělo za následek propuštění osoby, která byla vzata do vazby, na svobodu poté, co ji vykonávající členský stát předal vystavujícímu členskému státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0158"><NO.P>158.</NO.P><TXT>Je na předkládajícím soudu, aby v souladu s vnitrostátním právem rozhodl, jaké důsledky může mít neexistence takového vnitrostátního aktu jakožto právního základu evropského zatýkacího rozkazu na rozhodnutí o tom, zda ponechat obviněného ve vazbě, či nikoliv, přičemž ovšem musí dbát na to, aby neohrozil účinnost systému předávání zavedeného rámcovým rozhodnutím 2002/584.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0159"><NO.P>159.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>1)</NO.P><TXT>Článek 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> musí být vykládán v tom smyslu, že evropský zatýkací rozkaz je třeba považovat za neplatný, pokud se nezakládá na <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>[vnitrostátním] zatýkací[m] rozkaz[u] nebo jin[ém] vykonateln[ém] soudní[m] rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="2018" ID="QE0100"/> ve smyslu tohoto ustanovení. Tento pojem zahrnuje vnitrostátní opatření přijatá justičním orgánem k vypátrání a zatčení osoby, proti které je vedeno trestní stíhání za účelem jejího předání soudu, aby mohly být provedeny úkony trestního řízení. Přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda takový vnitrostátní akt sdělení obvinění, jakým je vnitrostátní akt, na němž je založen evropský zatýkací rozkaz dotčený ve věci v původním řízení, má takové právní účinky.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Nezakotvují-li právní předpisy vystavujícího členského státu opravný prostředek k soudu za účelem přezkumu podmínek, za kterých byl vydán evropský zatýkací rozkaz orgánem, který se účastní výkonu soudnictví tohoto členského státu, avšak není sám soudem, zásada přednosti unijního práva, jakož i právo na účinnou soudní ochranu, zaručené v článku 47 Listiny, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu, který rozhoduje o opravném prostředku napadajícím legalitu dalšího trvání vazby osoby, která byla předána na základě evropského zatýkacího rozkazu, jehož vydání se opíralo o vnitrostátní akt, který nelze považovat za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="2018" ID="QE0101"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, a v rámci kterého je vznesena námitka vycházející z neplatnosti tohoto evropského zatýkacího rozkazu z hlediska unijního práva, ukládají, aby se prohlásil za příslušný k takovému přezkumu platnosti.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="26"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Rámcové rozhodnutí 2002/584, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, a článek 47 Listiny základních práv musí být vykládány v tom smyslu, že neukládají, aby zjištění předkládajícího soudu, že evropský zatýkací rozkaz byl vydán v rozporu s právem, neboť se neopírá o <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>[vnitrostátní] zatýkací rozkaz nebo jiné vykonatelné soudní rozhodnutí se stejným účinkem<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="2018" ID="QE0102"/> ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) pozměněného rámcového rozhodnutí, mělo za následek propuštění osoby, která byla vzata do vazby, na svobodu poté, co ji vykonávající členský stát předal vystavujícímu členskému státu.</TXT><P>Je na předkládajícím soudu, aby v souladu s vnitrostátním právem rozhodl, jaké důsledky může mít neexistence takového vnitrostátního aktu jakožto právního základu evropského zatýkacího rozkazu na rozhodnutí o tom, zda ponechat obviněného ve vazbě či nikoliv, přičemž musí dbát na to, aby neohrozil účinnost systému předávání zavedeného uvedeným pozměněným rámcovým rozhodnutím.<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>