<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.15-->
  <head>
    <title>2025-09-202509C111202300590-00-TRA-DOC-CS-CONCL-C-0059-23-202500359-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="4/03/2025 10:45:51" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="CNC" name="TypeDoc"/>
    <meta content="D2MhAHRouDvmDh6pwuJfvYqrnHC0jLcSOEsHedn9qKeYovDd5uR3zLbhXiG2uqmDNi7ExmJJ3XNPVq41e/gpoGlFLvSndotcyOX1/+fX31Qs/kwSu3DABqymHhMeYwW+nD0IK8TjzFj3pCbJrawE4U2vygaQ/IoorV2Q1cVG2+g=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="sounole" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0059" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2023" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="sounole" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="CNC_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 02-02-25 17:44:38" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="afd74371fd924a73ba4e586511d78337" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0059" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="PV" name="NatureAff"/>
    <meta content="PV" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId25" style="first"/>
      <div id="rId21" style="even">Stanovisko generální advokátky L. Medina – věc C‑59/23 P</div>
      <div id="rId22" style="default">Rakousko v. Komise (Jaderná elektrárna Paks II)</div>
    </div>
    <p class="C36Centre" id="para-1" title="page-1">
      STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-2" title="page-1">
      LAILY MEDINA
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-3" title="page-1">
      přednesené dne 27. února 2025 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">1</a>
</span>)
      
    </p>
    <p class="C38Centregrasgrandespacement" id="para-4" title="page-1">
      Věc C‑59/23 P
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-5" title="page-1">
      Rakouská republika
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-6" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-7" title="page-1">
      Evropské komisi
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-8" title="page-1">
      „Kasační opravný prostředek – Jaderný průmysl – Podpora, kterou maďarská vláda zamýšlí poskytnout na podporu rozvoje dvou nových jaderných reaktorů v jaderné elektrárně Paks II – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem pod podmínkou dodržení určitých závazků Maďarskem“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-9" title="page-2">
      
        <br/>
      
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">I.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvod</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouská republika se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 30. listopadu 2022, Rakousko v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">2</a>
</span>), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2017/2112 ze dne 6. března 2017 o opatření/režimu podpory/státní podpoře SA.38454 – 2015/C (ex 2015/N), kterou Maďarsko zamýšlí poskytnout na podporu rozvoje dvou nových jaderných reaktorů v jaderné elektrárně Paks II (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-3" href="#t-3">3</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">II.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutečnosti předcházející sporu, jak vyplývají z bodů 2 až 9 napadeného rozsudku, lze pro účely projednávané věci shrnout následovně.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 22. května 2015 oznámilo Maďarsko Evropské komisi opatření, jehož cílem bylo poskytnout finanční příspěvek na rozvoj dvou nových jaderných reaktorů v areálu jaderné elektrárny Paks v Maďarsku, v němž jsou již provozovány čtyři jaderné reaktory (dále jen „oznámené opatření“). Příjemcem tohoto opatření byla společnost MVM Paks II Nuclear Power Plant Development Private Company Limited by Shares (dále jen „společnost Paks II“), která se má stát vlastníkem a provozní společností obou nových jaderných reaktorů. Společnost Paks II je 100 % vlastněna maďarským státem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 23. listopadu 2015 se Komise rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-4" href="#t-4">4</a>
</span>) a dne 6. března 2017 přijala sporné rozhodnutí. Oznámené opatření, popsané v oddíle 2 tohoto rozhodnutí, se týká vývoje dvou jaderných reaktorů ruského typu VVER 1200 (V491) (dále jen „nové reaktory“), jejichž stavba je zcela financována maďarským státem ve prospěch společnosti Paks II, která je bude vlastnit a provozovat. Čtyři jaderné reaktory ruského typu VVER-440 (V213) již provozované v jaderné elektrárně Paks, kterou vlastní obchodník s elektřinou a výrobce energie vlastněný maďarským státem, by měly být postupně vyřazeny do roku 2037 a výhledově nahrazeny novými reaktory, které mají být uvedeny do provozu v letech 2025 a 2026.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle mezivládní dohody o spolupráci v oblasti mírového využívání jaderné energie uzavřené dne 14. ledna 2014 mezi Ruskou federací a maďarskou vládou (dále jen „mezivládní dohoda“) spolupracují obě země v rámci jaderného programu za účelem údržby a dalšího rozvoje jaderné elektrárny Paks. Podle této dohody Ruská federace i Maďarsko určí jednu zkušenou státem vlastněnou a kontrolovanou organizaci, která bude finančně a technicky odpovědná za plnění svých závazků jako dodavatele nebo vlastníka, pokud jde zejména o návrh, výstavbu a uvedení do provozu nových reaktorů. Ruská federace určila akciovou společnost Nižny Novgorod Engineering Company Atomenergoproekt (dále jen „JSC NIAEP“), která provede výstavu těchto reaktorů, a Maďarsko určilo společnost Paks II, aby je vlastnila a provozovala. Za tímto účelem uzavřely JSC NIAEP a společnost Paks II dne 9. prosince 2014 dohodu o inženýrských, pořizovacích a stavebních pracích na výstavbě uvedených reaktorů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V mezivládní dohodě se Ruská federace zavázala poskytnout Maďarsku státní půjčku na financování rozvoje nových reaktorů. Tato půjčka se řídí mezivládní dohodou o financování ze dne 28. března 2014 a poskytuje revolvingový úvěr ve výši 10 miliard eur, jejíž využití je omezeno výlučně na projekt, výstavbu a uvedení do provozu uvedených reaktorů. Maďarsko poskytne za účelem financování investice v jaderné elektrárně Paks II dodatečnou částku 2,5 miliardy eur z vlastního rozpočtu. Maďarsko nebude převádět finanční prostředky potřebné k zaplacení kupní ceny dvou nových reaktorů na účty společnosti Paks II. Největší část těchto finančních prostředků bude držet Vnešeconombank (banka pro rozvoj a zahraniční hospodářské záležitosti Ruska). Za každý milník, který bude považován za dosažený, podá společnost Paks II u této banky žádost o zaplacení 80 % dlužné částky přímo společnosti JSC NIAEP. Zároveň podá žádost maďarské agentuře pro správu veřejných dluhů o úhradu zbývajících 20 %.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve sporném rozhodnutí Komise konstatovala, že oznámené opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, které je s výhradou podmínek uvedených v článku 3 tohoto rozhodnutí slučitelné s vnitřním trhem v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU (dále jen „dotčená podpora“). Článek 3 sporného rozhodnutí ukládá Maďarsku povinnost přijmout několik opatření s cílem zajistit, aby společnost Paks II dodržovala určité povinnosti a omezení týkající se zejména její investiční strategie nebo reinvestic, provozování aukčního portálu a její právní a strukturální autonomie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">III.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Řízení před Tribunálem, napadený rozsudek, řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. února 2018 podala Rakouská republika žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí. Do řízení před Tribunálem vstoupili jako vedlejší účastníci řízení Lucemburské velkovévodství na podporu Rakouské republiky, Česká republika, Francouzská republika, Maďarsko, Polská republika, Slovenská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska na podporu Komise. Rakouská republika na podporu své žaloby uvedla deset žalobních důvodů. Napadeným rozsudkem Tribunál zkoumal a zamítl všechny tyto důvody s výjimkou druhého a třetího, které vzala Rakouská republika zpět, a žalobu zamítl.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Česká republika, Lucemburské velkovévodství, Polská republika, Francouzská republika, Maďarsko a Komise předložily v probíhajícím řízení o kasačním opravném prostředku kasační odpověď. Jednání k přednesu řečí se konalo dne 12. listopadu 2024. Rakouská republika a Lucemburské velkovévodství navrhují, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu, vyhověl žalobě v prvním stupni a uložil Komisi náhradu nákladů řízení. Komise a Česká republika navrhují, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení. Francouzská republika a Maďarsko navrhují, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek. Polská republika nepředkládá žádná formální návrhová žádání, ale omezuje se na podporu stanoviska Komise.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">IV.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Analýza</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na podporu kasačního opravného prostředku uvádí Rakouská republika čtyři důvody. V souladu s žádostí Soudního dvora se toto stanovisko bude zabývat pouze prvním, druhým a čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, které postupně vycházejí z nesprávného právního posouzení, jehož se měl Tribunál dopustit, když dospěl k závěru, že sporné rozhodnutí není stiženo vadou protiprávnosti z důvodu, že se neuskutečnilo zadávací řízení na výstavbu nových reaktorů, z nesprávného právního posouzení přiměřenosti dotčené podpory a z nesprávného právního posouzení týkajícího se určení prvků zakládajících dotčenou podporu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">První důvod kasačního opravného prostředku se týká toho, že Tribunál zamítl první žalobní důvod, v jehož rámci Rakouská republika tvrdila, že sporné rozhodnutí je stiženo vadou protiprávnosti spočívající v tom, že společnost JSC NIAEP byla pověřena výstavbou nových reaktorů bez zadávacího řízení v rozporu se základními ustanoveními práva v oblasti zadávání veřejných zakázek, jejichž dodržování je neoddělitelné od předmětu dotčené podpory.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento důvod má tři části. Nejprve se budu zabývat prvními dvěma částmi společně a poté třetí částí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K první a druhé části</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">a)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Shrnutí výtek vznesených Rakouskou republikou</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">První část</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 27 až 34 napadeného rozsudku. V těchto bodech Tribunál zamítl výtku Rakouské republiky, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když v bodě 280 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že její povinnost posoudit slučitelnost podpory s jinými ustanoveními unijního práva, než jsou ustanovení týkající se státních podpor, se vztahuje pouze na ty podmínky této podpory, které jsou do takové míry neoddělitelně spjaty s předmětem podpory, že by nebylo možné posoudit je odděleně (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-5" href="#t-5">5</a>
</span>). V této souvislosti Tribunál nejprve odmítl argument Rakouské republiky, že Soudní dvůr měl v rozsudku ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-6" href="#t-6">6</a>
</span>), v úmyslu rozšířit dosah této povinnosti a ustoupit od své judikatury, podle které je třeba rozlišovat mezi podmínkami, které jsou nerozlučně spjaty s předmětem podpory, a podmínkami, které takovou spojitost nemají. Dále uvedl, že povinnost Komise zaujmout konečné stanovisko k existenci nebo neexistenci porušení jiných ustanovení unijního práva, než jsou právní předpisy o státních podporách, bez zohlednění takového rozlišení, naráží jednak na procesní pravidla a záruky, které jsou typické pro řízení zvláště stanovená k přezkumu uplatňování těchto ustanovení, a jednak na zásadu autonomie správních řízení a opravných prostředků a vedla by k riziku rozporu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouská republika, podporovaná Lucemburským velkovévodstvím, tvrdí, že jediným předmětem oznámeného opatření je podpora výstavby nových reaktorů a že Tribunál nesprávně rozhodl, že tento předmět je omezen pouze na poskytnutí těchto reaktorů. Podle jejího názoru podpora poskytnutá na výstavbu uvedených reaktorů sama o sobě porušuje právo Unie, a zejména pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Rakouská republika dále uvádí, že z výkladu rozsudku Rakousko v. Komise, který Tribunál podal v bodech 29 a 30 napadeného rozsudku, nelze dovodit, že Komise může v rámci řízení podle článku 108 SFEU pominout pravidla práva veřejných zakázek. Kdyby Komise v rámci tohoto řízení nebyla povinna zohlednit ostatní relevantní ustanovení unijního práva, stalo by se právo státních podpor jakýmsi „samostatným režimem“ (self-contained regime). Dále tvrdí, že na rozdíl od toho, co uvádí Tribunál v bodě 33 napadeného rozsudku, riziku vnitřně rozporných nebo nesouladných výsledků by se nezabránilo zachováním autonomie správních řízení. Naopak, čím méně se v řízení podle článku 108 SFEU zohledňují jiné předpisy práva Unie než předpisy týkající se státních podpor, tím větší toto riziko je. Striktní rozlišování mezi správními řízeními by rovněž narušilo právní jistotu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhá část</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 35 až 39 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál rozhodl, že Komise v bodech 281 až 284 odůvodnění sporného rozhodnutí správně rozhodla, že zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů nepředstavovalo podmínku podpory, která byla neoddělitelná od této podpory (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-7" href="#t-7">7</a>
</span>). V této souvislosti Tribunál rozhodl, že jelikož dotčená podpora spočívala v bezplatném poskytnutí nových reaktorů ve prospěch společnosti Paks II za účelem jejich provozování, otázka, zda zadání zakázky na výstavbu mělo být předmětem zadávacího řízení, předchází samotnému opatření podpory a že provedení takového řízení a případná volba jiného podniku k výstavbě reaktorů „by nezměnily ani účel podpory […], ani příjemce podpory“. Kromě toho by porušení pravidel zadávání veřejných zakázek mělo účinky pouze na trh stavebních prací k výstavbě jaderných elektráren a nemohlo by mít důsledky na trh, kterého se týká předmět dotčeného opatření podpory (viz body 36 a 37 napadeného rozsudku). Pokud jde o vliv neexistence veřejného zadávacího řízení na výši podpory, Tribunál uvedl, že nebylo prokázáno, že by jiní uchazeči mohli poskytnout nové reaktory za lepších podmínek nebo za nižší cenu, a že i kdyby použití veřejného zadávacího řízení mohlo změnit výši podpory, neměla by tato okolnost sama o sobě žádný dopad na výhodu, kterou uvedená podpora poskytovala společnosti Paks II, takže „zvýšení nebo snížení částky podpory v projednávaném případě nevede ke změně podpory jako takové ani ke změně jejího protisoutěžního účinku“ (bod 38 napadeného rozsudku).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouská republika, podporovaná Lucemburským velkovévodstvím, zaprvé podotýká, že právní předpisy o veřejných zakázkách a právní předpisy o státních podporách sledují stejný cíl, a to zajistit spravedlivou a nenarušenou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. To postačuje k závěru, že mezi přímým zadáním zakázky na výstavbu nových reaktorů a dotčeným opatřením podpory existuje neoddělitelné spojení. Zadruhé tvrdí, že vyhlášení soutěže na zakázky v souladu s ustanoveními práva o veřejných zakázkách mohlo vést ke zcela jiné formě podpory, pokud jde o její výši a strukturu. V této souvislosti je skutečnost, že příjemcem podpory není společnost JSC NIAEP, irelevantní. Stejně tak není rozhodný argument, že zvýšení nebo snížení částky podpory by v projednávaném případě nevedlo ke změně podpory jako takové nebo jejího protisoutěžního účinku. Rozlišení mezi bezplatným poskytnutím nových reaktorů společnosti Paks II a prostředky, které na ně Maďarsko věnovalo, na kterém je tento argument založen, je totiž chybné. Zatřetí Rakouská republika tvrdí, že existence neoddělitelného spojení mezi zadáním veřejné zakázky na výstavbu nových reaktorů a dotčenou podporou vyplývá z jediné dohody uzavřené mezi Ruskou federací a Maďarskem, z čehož vyplývá, že zadání zakázky na výstavbu a půjčka od Ruské federace a představují jeden a tentýž proces.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">b)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Posouzení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak jsem avizovala, první a druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku by podle mého názoru měly být zkoumány společně. Zdá se mi totiž, že argumenty, které Rakouská republika uvádí v této první části, nezpochybňují tvrzení uvedené v bodě 30 napadeného rozsudku, podle kterého v rozsudku Rakousko v. Komise Soudní dvůr neměl v úmyslu ustoupit od své dřívější judikatury ohledně právního kritéria založeného na rozlišení mezi oddělitelnými a neoddělitelnými podmínkami předmětu podpory (dále jen kritérium „neoddělitelného spojení“ nebo „neoddělitelnosti“), ale naopak způsob, jakým Tribunál vyložil a použil toto kritérium v projednávané věci. Tato část je tedy podobná druhé části prvního důvodu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V následující části analýzy nejprve připomenu relevantní judikaturu ohledně rozsahu povinnosti Komise zkoumat soulad opatření podpory s jinými ustanoveními unijního práva, než jsou ustanovení o státních podporách. Poté se budu zabývat výtkami vznesenými Rakouskou republikou z hlediska zásad vyplývajících z této judikatury.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Připomenutí relevantní judikatury</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">i)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kritérium „neoddělitelného spojení“: rozsudek Iannelli &amp; Volpi</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kritérium „neoddělitelného spojení“ bylo poprvé formulováno v rozsudku ze dne 22. března 1977, Iannelli &amp; Volpi (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-8" href="#t-8">8</a>
</span>). Jedna z otázek předložených Soudnímu dvoru se týkala toho, zda může vnitrostátní soud při rozhodování o slučitelnosti režimu státních podpor nebo o některých jeho podmínkách zohlednit případné porušení článku 30 Smlouvy o EHS (nyní článek 34 SFEU), který se týká množstevních omezení dovozu. V odpovědi na tuto otázku Soudní dvůr nejprve uvedl, zaprvé že v rámci systému Smlouvy o EHS je uznání případné neslučitelnosti podpory se společným trhem výsledkem příslušného řízení, za jehož provedení je odpovědná Komise, a zadruhé že článek 30 této Smlouvy má přímý účinek (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-9" href="#t-9">9</a>
</span>), a poté v bodě 14 tohoto rozsudku rozhodl, že „podmínky podpory, které jsou v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy jinými než články 92 a 93 [nyní články 107 a 108 SFEU], mohou být natolik neoddělitelně spjaty s předmětem podpory, že by nebylo možné posoudit je odděleně, takže jejich vliv na slučitelnost či neslučitelnost podpory jako celku musí být nutně posouzen postupem podle článku 93“. Soudní dvůr upřesnil, že jinak tomu je „v případě, kdy je možné oddělit při posuzování režimu podpor podmínky nebo prvky, o nichž se lze domnívat, že přestože tvoří součást uvedeného režimu, nejsou k uskutečnění jeho předmětu nebo pro jeho fungování nezbytné“. V tomto posledně uvedeném případě totiž „není možné z důvodů vycházejících z rozdělení pravomocí, které vyplývá z článků 92 a 93 [Smlouvy o EHS] dospět k závěru, že v případě porušení jiných ustanovení Smlouvy, které mají přímý účinek, se nelze těchto ustanovení dovolávat před vnitrostátními soudy pouze na základě skutečnosti, že uvedený prvek představuje podmínku podpory […]“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z rozsudku Iannelli &amp; Volpi vyplývá, že pokud je to pro posouzení vnitrostátního opatření v rámci řízení o kontrole státních podpor nezbytné, je Komise nejen oprávněna, ale za určitých podmínek i povinna zohlednit další ustanovení unijního práva, a případně incidenčně určit, že byla porušena. Smyslem této povinnosti a právního kritéria, které vymezuje její dosah, tak jak vyplývá přinejmenším z tohoto rozsudku, je podle všeho jednak zachovat sféru pravomoci Komise v oblasti kontrol státních podpor, který je stanoven Smlouvou, a jednak zabránit tomu, aby výkon této pravomoci mohl vytvořit mezeru v systému ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z přímého účinku práva Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">ii)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Povinnost Komise zachovat soudržnost: rozsudky Komise v. Itálie a Matra</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">O několik let později měl Soudní dvůr vyjasnit důsledky rozsudku Iannelli &amp; Volpi pro soulad mezi postupem o kontrole podpor a řízením o nesplnění povinnosti. V rozsudku ze dne 21. května 1980, Komise v. Itálie (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-10" href="#t-10">10</a>
</span>), se Italská republika opírala zejména o rozsudek Iannelli &amp; Volpi, když tvrdila, že žaloba pro nesplnění povinnosti podaná proti ní pro porušení článku 95 Smlouvy o EHS (nyní článek 110 SFEU) je nepřípustná. Italská republika uvedla, že jelikož dotčené daňové opatření bylo určeno k financování režimu podpor, a tudíž představovalo opatření neoddělitelné od předmětu tohoto režimu, nemohlo být posuzováno v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti, ale pouze v rámci řízení o kontrole státních podpor. Soudní dvůr konstatoval, že ustanovení Smlouvy o státních podporách a ustanovení Smlouvy o diskriminačním zdanění sice směřují ke stejnému cíli, jímž je nenarušená hospodářská soutěž na společném trhu, avšak jsou založena na rozdílných podmínkách použití, a poté rozhodl, že opatření prováděné prostřednictvím diskriminačního zdanění, které lze současně považovat za součást státní podpory, může podléhat oběma souborům ustanovení, a může být tudíž předmětem samostatného řízení o nesplnění povinnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-11" href="#t-11">11</a>
</span>). Soudní dvůr dále v bodě 11 tohoto rozsudku uvedl, že z obecné systematiky Smlouvy vyplývá, že řízení o kontrole státních podpor „nesmí nikdy vést k výsledku, který je v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy […]“. Kdyby tedy v daném případě Soudní dvůr po skončení řízení o nesplnění povinnosti prohlásil, že dotčená daň je v rozporu s ustanoveními Smlouvy o diskriminačním zdanění, nemohlo by řízení zahájené Komisí na základě ustanovení o státních podporách v žádném případě vést k jejímu zachování.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-12" href="#t-12">12</a>
</span>) vyhlášeném deset let po vydání rozsudku Komise v. Itálie rozhodl Soudní dvůr, kterému byla předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí o povolení investiční podpory pro společný podnik dvou výrobců automobilů, o vztazích mezi řízením o kontrole státních podpor a řízením podle článků 85 a 86 Smlouvy o EHS (nyní články 101 a 102 SFEU), která Komise zahájila souběžně. Po připomenutí zásad stanovených v rozsudcích Iannelli &amp; Volpi a Komise v. Itálie Soudní dvůr dospěl k závěru, že povinnost Komise dodržovat soulad mezi ustanoveními o podporách a ostatními ustanoveními Smlouvy jí nemůže bránit v tom, aby přijala rozhodnutí o slučitelnosti státní podpory, aniž vyčká výsledku souběžného řízení zahájeného podle článku 85 nebo článku 86 Smlouvy o EHS, „pokud je na základě ekonomické analýzy situace […] přesvědčena, že příjemce podpory neporušil [tyto články]“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-13" href="#t-13">13</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku Matra Soudní dvůr poprvé zaujal postoj ke vztahu mezi rozsudkem Iannelli &amp; Volpi a rozsudkem Komise v. Itálie, přičemž potvrdil jak autonomii řízení o kontrolách podpor, tak požadavek, aby rozhodnutí přijatá po skončení tohoto řízení byla v souladu s ostatními ustanoveními Smlouvy. Rovněž uvedl, že takový požadavek konzistentnosti se uplatní „zejména tehdy, pokud jsou tato jiná ustanovení rovněž zaměřena na […] cíl nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-14" href="#t-14">14</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">iii)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Judikatura Soudního dvora po rozsudcích Iannelli &amp; Volpi, Komise v. Itálie a Matra a obtíže při použití kritéria „neoddělitelného spojení“</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zásady stanovené v rozsudcích Komise v. Itálie a Matra byly v průběhu let potvrzeny. Soudní dvůr opakovaně připomínal, že i) řízení o kontrole státních podpor nesmí nikdy vést k výsledku, který je v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy, že ii) tedy státní podpora, která některými ze svých podmínek porušuje jiná ustanovení Smlouvy, nemůže být prohlášena Komisí za slučitelnou s vnitřním trhem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-15" href="#t-15">15</a>
</span>), že iii) stejně tak státní podpora, která některými ze svých podmínek porušuje obecné zásady práva Unie, nemůže být prohlášena za slučitelnou (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-16" href="#t-16">16</a>
</span>) a že iv) ustanovení o státních podporách nemohou „v žádném případě“ bránit uplatnění jiných pravidel Smlouvy, která mají s těmito ustanoveními „společný cíl“, jímž je zajistit, aby zásahy členských států nenarušovaly podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-17" href="#t-17">17</a>
</span>). Tyto zásady Soudní dvůr nedávno znovu potvrdil v rozsudcích Rakousko v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-18" href="#t-18">18</a>
</span>) a Braesch a další (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-19" href="#t-19">19</a>
</span>), jakož i v rozsudcích týkajících se podpor poskytnutých leteckým společnostem během pandemie covidu-19 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-20" href="#t-20">20</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kritérium „neoddělitelného spojení“ stanovené v rozsudku Iannelli &amp; Volpi bylo nedávno potvrzeno v rozsudku ze dne 2. května 2019, A-Fonds (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-21" href="#t-21">21</a>
</span>), a od té doby bylo opakovaně používáno, a to i po vydání rozsudku Rakousko v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-22" href="#t-22">22</a>
</span>), a to jako kritérium pro rozdělení pravomocí mezi vnitrostátní soudy a Komisí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-23" href="#t-23">23</a>
</span>), a k vymezení dosahu povinnosti Komise zkoumat v řízení o kontrole podpor soulad dotčeného opatření s ustanoveními, která nejsou součástí práva státních podpor (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-24" href="#t-24">24</a>
</span>). Skutečný rozsah této povinnosti, která má zamezit tomu, aby podpora, která porušuje jiná příslušná ustanovení nebo obecné zásady práva Unie (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-25" href="#t-25">25</a>
</span>), nemohla být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem, závisí v konečném důsledku na tom, jak přísně je toto kritérium uplatňováno.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr se rovněž pokusil upřesnit podmínky pro použití tohoto kritéria.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr zaprvé uvedl, že Komise musí zohlednit porušení jiných ustanovení práva Unie než těch, která se týkají podpor, která vyplývají nejen z prvků, podmínek nebo postupů, které jsou neoddělitelné od podpory nebo jejího předmětu, ale také z těch, které vyplývají z podpory nebo jejího předmětu jako takového nebo z „hospodářské činnosti“, kterou má podpora financovat (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-26" href="#t-26">26</a>
</span>). V tomto případě je „neoddělitelné spojení“ ve smyslu judikatury vyplývající z rozsudku Iannelli &amp; Volpi in re ipsa.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále Soudní dvůr rozhodl, že způsob financování takové podpory, jako je vnitrostátní daň určená výslovně k financování režimu podpor, nelze oddělit od „podpory jako takové“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-27" href="#t-27">27</a>
</span>) a že její posouzení, a to i s ohledem na jiná ustanovení Smlouvy než ta, která se týkají státních podpor, spadá do výlučné pravomoci Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-28" href="#t-28">28</a>
</span>). Stejně tak Soudní dvůr upřesnil, že pravidla, jež vymezují podmínky způsobilosti pro režim podpor, jsou neoddělitelná od podpory jako takové, a jedná se tedy o aspekty, které musí Komise zkoumat v rámci řízení podle článku 108 SFEU, a případně schválit (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-29" href="#t-29">29</a>
</span>). Výběr příjemce individuální podpory je naproti tomu součástí samotného „předmětu“ této podpory (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-30" href="#t-30">30</a>
</span>). V rozsudku Braesch a další pak bylo upřesněno, že „neoddělitelné podmínky“ ve smyslu rozsudku Iannelli &amp; Volpi nepředstavují opatření přijatá dotčeným členským státem za účelem získání rozhodnutí Komise o schválení podpory na konci fáze předběžného posouzení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-31" href="#t-31">31</a>
</span>), ani obecněji opatření, která sice jsou s touto podporou „fakticky propojená“, „avšak z právního hlediska oddělená“ od této podpory, a která přijal členský stát, jenž tuto podporu oznámil (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-32" href="#t-32">32</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Bez ohledu na vyjasnění poskytnutá Soudním dvorem zůstává judikatura ohledně konkrétního významu kritéria „neoddělitelné spojení“, do značné míry kazuistická. Některé pojmy, jimiž se řídí jeho uplatňování, jako je „předmět“ nebo „podmínka“ podpory nebo dále „neoddělitelná podmínka“ nebo „neoddělitelně spojená“ s předmětem podpory, zůstávají nejasné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro poskytnutí vodítka k výkladu těchto pojmů v mezích toho, co je nezbytné pro projednávanou věc, je podle mého názoru třeba vycházet z negativní definice pojmu „podmínka neoddělitelně spojená s předmětem podpory“, která se nachází v rozsudku Iannelli &amp; Volpi.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Soudního dvora takovou podmínkou není podmínka nebo prvek, který „ačkoli je součástí režimu podpory“, může být považován za „nikoli nezbytný pro dosažení jeho cíle nebo jeho fungování“ a může být z tohoto důvodu z tohoto režimu izolován (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-33" href="#t-33">33</a>
</span>). Generální advokát H. Saugmandsgaard Øe (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-34" href="#t-34">34</a>
</span>) ve věci, v níž byl vydán rozsudek A-Fonds, se zabýval pojmem „nezbytnost“ a uvedl, že „o podmínku nezbytnou k uskutečnění předmětu nebo k fungování podpory jde tehdy, když tvoří určující nebo zásadní prvek podpory v tom smyslu, že její nepoužití by změnilo rozsah nebo hlavní znaky podpory“. Souhlasím sice v zásadě s touto definicí, avšak je tomu tak nicméně za podmínky, že odkazuje na opatření, které dotyčný členský stát skutečně zamýšlí, posuzované jako celek (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-35" href="#t-35">35</a>
</span>), a nikoliv tak, že se oddělí prvky tohoto opatření, které abstraktně odpovídají prvkům zakládajícím právní pojem „podpora“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde konkrétně o pojem „předmět“ podpory, který hraje ústřední roli při uplatňování kritéria „neoddělitelného spojení“, judikatura uvedená v bodech 19 až 28 tohoto stanoviska poskytuje informace, co tento pojem nezahrnuje. Tento pojem se tedy liší jak od pojmu „činnost financovaná“ podporou, tak od pojmu „podmínka“, který se vztahuje k různým prvkům opatření, kterým členský stát hodlá podporu v praxi provést. Pojem „předmět podpory“ by rovněž neměl být zaměňován s pojmem „cíl“, neboť první z těchto pojmů je prostředkem, kterým dotyčný stát navrhuje dosáhnout druhého (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-36" href="#t-36">36</a>
</span>). Například „napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní“ [čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU], „napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu“ nebo „napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu“ [čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU] nebo dále „usnadnit rozvoj určitých činností“ [čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU] jsou cíle uznané Smlouvou, které mohou členské státy sledovat prostřednictvím intervencí, jež se liší povahou, odvětvím nebo činností, na které jsou zaměřeny, nebo totožností či počtem příjemců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-37" href="#t-37">37</a>
</span>). Každá z těchto intervencí má svůj vlastní „předmět“, který je vymezen konkrétním cílem sledovaným opatřením (například napomoci určitým zemědělským podnikům nebo určitým průmyslovým odvětvím, podporovat podniky nacházející se v určité oblasti, podporovat investice do určitých činností) a způsobem, jakým se předpokládá její provádění (například osvobození od daně, otevření úvěrové linky, státní záruka, kapitálový vklad atd.). Podle mého názoru je třeba tento předmět určit s ohledem na veškeré prvky dotčeného zásahu, který je konkrétně plánován dotyčným členským státem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Lze shrnout, že při posuzování slučitelnosti státní podpory s vnitřním trhem je Komise povinna zohlednit případné porušení jiných ustanovení práva Unie, než jsou pravidla o podporách, pokud toto porušení vyplývá z financované hospodářské činnosti, podpory nebo jejího předmětu jako takových, nebo podmínek, které jsou neoddělitelně spjaty s předmětem podpory. Taková neoddělitelná souvislost existuje v případě prvků nebo podmínek, které jsou nezbytné pro uskutečnění předmětu podpory nebo její fungování, bez nichž plánovaný státní zásah nemůže dosáhnout cílů, které sleduje.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Výtky vznesené Rakouskou republikou v první a druhé části jejího prvního důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zkoumat právě s ohledem na judikaturu uvedenou v bodech 19 až 28 tohoto stanoviska a na všechny dosud rozvinuté úvahy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K použití na projednávanou věc</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Před provedením analýzy je třeba uvést, že za předpokladu, že argumenty, které navrhovatelka rozvíjí v první části jejího prvního důvodu, jsou chápány – tak jak je chápe Komise a členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci na její podporu – jako zpochybnění aktuálnosti kritéria „neoddělitelného spojení“ v návaznosti na rozsudek Rakousko v. Komise, z judikatury uvedené zejména v bodě 25 tohoto stanoviska vyplývá, že tyto argumenty nemohou obstát (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-38" href="#t-38">38</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">i)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K předmětu oznámeného opatření</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rakouská republika Tribunálu zaprvé vytýká, že neshledal, že „předmětem“ dotčené podpory byla výstavba nových jaderných reaktorů. Tím se Tribunál odchýlil od kvalifikace tohoto předmětu, kterou učinila Komise ve sporném rozhodnutí. Stejná výtka je v podstatě zopakována v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Česká republika, Francouzská republika a Maďarsko tvrdí, že Tribunál v bodech 36 a 37 napadeného rozsudku správně rozhodl, že dotčený předmět spočíval „v bezplatném poskytnutí dvou nových jaderných reaktorů [společnosti Paks II] za účelem jejich provozování“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-39" href="#t-39">39</a>
</span>). Komise tvrdí, že ačkoli se oznámené opatření týkalo vývoje dvou jaderných reaktorů v Maďarsku, netýkalo se výstavby těchto reaktorů jako takové, ale jejich poskytnutí za účelem jejich používání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V této souvislosti je třeba konstatovat, že v nadpisu sporného rozhodnutí je oznámené opatření označeno jako opatření, které Maďarsko zamýšlí poskytnout „na podporu rozvoje dvou nových jaderných reaktorů v jaderné elektrárně Paks II“. V bodě 3 odůvodnění tohoto rozhodnutí je toto opatření popsáno jako opatření „k poskytnutí finančního příspěvku na výstavbu dvou nových jaderných reaktorů v jaderné elektrárně v Paksi“. V bodě 9 odůvodnění uvedeného rozhodnutí se pod nadpisem 2 „Podrobný popis opatření“ a podnadpisem 2.1 „Popis projektu“ uvádí, že „[o]patření spočívá ve výstavbě dvou nových jaderných reaktorů […] v Maďarsku, jejichž výstavba je plně financována maďarským státem ve prospěch společnosti Paks II […], která bude nové reaktory vlastnit a provozovat“. V bodě 15 odůvodnění tohoto rozhodnutí, který stanoví finanční pomoc zamýšlenou Maďarskem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-40" href="#t-40">40</a>
</span>), se uvádí, že státní půjčka poskytnutá Ruskou federací Maďarsku „na financování rozvoje Paks II“ „stanoví poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 10 miliard eur“, který Maďarsko „použije k přímému financování investic do elektrárny Paks II nezbytných pro návrh, výstavbu, uvedení do provozu“ nových reaktorů, kromě kterého Maďarsko poskytne „dodatečnou částku ve výši až 2,5 miliardy eur z“ vlastního rozpočtu Maďarska. V bodě 21 odůvodnění sporného rozhodnutí se uvádí, že „Maďarsko a Ruská federace uzavřely mezivládní dohodu s cílem rozvíjet nové kapacity v Paksi“. Obecně je oznámené opatření Komisí vymezeno a zkoumáno jako investiční podpora „poskytnutá maďarským státem společnosti Paks II na rozvoj projektu“, který má pokrýt investiční náklady na jeho dokončení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-41" href="#t-41">41</a>
</span>). Je pravda, že v bodě 197 tohoto rozhodnutí Komise uvedla, že oznámené opatření „by mělo za následek hospodářskou výhodu pro společnost Paks II vzhledem k tomu, že bude vlastnit a provozovat dva nové bloky jaderné elektrárny plně financované maďarským státem“. V bodě 283 odůvodnění tohoto rozhodnutí, který je součástí odůvodnění věnovaného posouzení otázky existence neoddělitelné podmínky, Komise nicméně uvádí, že „cílem investiční podpory pro elektrárnu Paks II je umožnit jí vyrábět elektřinu, aniž by musela nést investiční náklady na výstavbu jaderných zařízení“, čímž jednoznačně spojuje investice schválené Maďarskem s výstavbou nových reaktorů. V bodech 324 až 328 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise považuje oznámené opatření za „vhodný nástroj pro výstavbu […] nových reaktorů […]“ „k dosažení cíle společného zájmu, tj. podpory jaderné energetiky“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-42" href="#t-42">42</a>
</span>), a dále se v bodě 332 odůvodnění uvádí, že toto opatření „představuje motivaci k dosažení cíle společného zájmu v podobě rozvoje jaderné elektrárny“. A konečně se v bodě 330 odůvodnění sporného rozhodnutí jasně uvádí, že společnost Paks II je „společnost, která byla státem zaregistrovaná s jediným cílem: postavit a provozovat“ uvedené reaktory a že jí bude poskytnuta dotčená podpora, aby byl tento cíl naplněn. Stejně tak bod 334 odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádí, že společnost Paks II jako příjemce „obdrží finanční příspěvek na výstavbu výrobních zařízení“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-43" href="#t-43">43</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho podle mého názoru vyplývá, že navrhovatelka správně tvrdí, že když Tribunál určil předmět dotčené podpory jako „bezplatné poskytnutí“ nových reaktorů, nepoužil popis tohoto předmětu, který až na několik nesrovnalostí vyplývá ze sporného rozhodnutí, a sice finanční příspěvek maďarského státu společnosti Paks II na rozvoj – včetně návrhu, výstavby a uvedení do provozu – dvou nových jaderných reaktorů. Dopustil se tím nesprávného výkladu před ním napadeného aktu, což představuje nesprávné právní posouzení, které může podléhat přezkumu Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-44" href="#t-44">44</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rakouská republika, podporovaná Lucemburským velkovévodstvím, rovněž tvrdí, že Tribunál tím, že vymezil předmět oznámeného opatření jako „bezplatné poskytnutí dvou nových jaderných reaktorů ve prospěch společnosti Paks II“, uměle rozlišil mezi různými prvky jednoho a téhož opatření. Výstavba nových reaktorů a přímé zadání zakázky společnosti JSC NIAEP byly totiž nedílnou součástí projektu, který byl jádrem dohody uzavřené mezi Ruskou federací a Maďarskem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise namítá, že tato výtka, která nebyla vznesena před Tribunálem, je nepřípustná. V tomto ohledu uvádím, že ačkoli podle čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-45" href="#t-45">45</a>
</span>), navrhovatel může podat kasační opravný prostředek tak, že před Soudním dvorem uvede důvody a argumenty vyplývající ze samotného napadeného rozsudku směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-46" href="#t-46">46</a>
</span>). Tak je tomu podle mého názoru v případě výtky předložené Rakouskou republikou. Dodávám, že navrhovatelka, podporovaná Lucemburským velkovévodstvím, touto výtkou nezpochybňuje posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem, ale právní kvalifikaci, kterou Tribunál ohledně skutkového stavu provedl, jež jej podle jejího názoru vedla k nesprávnému vymezení předmětu dotčené podpory. Podle ustálené judikatury je přitom pochybení při právní kvalifikaci skutkového stavu nesprávným právním posouzením, které lze vznést v rámci kasačního opravného prostředku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-47" href="#t-47">47</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve věci samé není sporné, že cílem podpory zamýšlené Maďarskem byla podpora výroby jaderné energie. Tento cíl byl sledován prostřednictvím projektu financování výstavby dvou jaderných reaktorů, které měly být uvedeny do provozu v jaderné elektrárně Paks a v budoucnu nahradit stávající reaktory. Jak tvrdí Rakouská republika a vyplývá z popisu oznámeného opatření obsaženého ve sporném rozhodnutí, poskytnutí nových reaktorů společnosti Paks II bylo pouze jednou z fází tohoto projektu, který byl zamýšlen jako celek a zahrnoval návrh, výstavbu a uvedení těchto reaktorů do provozu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-48" href="#t-48">48</a>
</span>). Nové reaktory, jejichž výstavba byla předmětem mezivládní dohody, byly totiž „objektem“ poskytnutým příjemci podpory. Ačkoli společnost Paks II sama neinvestovala do výstavby svých budoucích výrobních aktiv, neboť se maďarské orgány domnívaly, že nebude nutný žádný přímý závazek společnosti Paks II (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-49" href="#t-49">49</a>
</span>), byla tato společnost nicméně zapojena do každé fáze jejich rozvoje jako „státem vlastněná a kontrolovaná organizace“, určená Maďarskem, která byla „finančně a technicky“ odpovědná za plnění svých závazků vyplývajících ze záměru (viz bod 11 odůvodnění sporného rozhodnutí). Z bodu 14 odůvodnění sporného rozhodnutí tak vyplývá, že společnost Paks II uzavřela se společností JSC NIAEP smlouvu o inženýrských, pořizovacích a stavebních pracích na výstavbě dvou nových reaktorů a byla rovněž odpovědná za kontrolu stavebních prací a za schvalování plateb částek dlužných JSC NIAEP za každý milník těchto prací (bod 39 odůvodnění sporného rozhodnutí)</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto okolností Rakouská republika, podporovaná Lucemburským velkovévodstvím, správně tvrdí, že by bylo umělé rozlišovat v oznámeném opatření mezi výstavbou dvou jaderných reaktorů a jejich poskytnutím společnosti Paks II. Při pohledu na toto opatření jako celek je podle mého názoru zjevné, že je určeno k financování investice do výstavby a uvedení do provozu nových jednotek na výrobu v jaderné elektrárně Paks.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že i kdyby se Tribunál nedopustil nesprávného výkladu sporného rozhodnutí, když vymezil předmět dotčené podpory jako „bezplatné poskytnutí dvou nových reaktorů [společnosti Paks II] pro účely jejich provozu“, toto vymezení přesto vychází z nesprávné právní kvalifikace skutkového stavu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">ii)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K existenci porušení pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek vyplývajícího z předmětu podpory</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rakouská republika tvrdí, že Tribunál v podstatě povolil Komisi, aby při posuzování opatření podpory nezohlednila porušení ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek, a že v projednávané věci takové porušení vyplývá ze samotného předmětu dotčené podpory, tj. financování výstavby jaderné elektrárny, takže Tribunál v bodech 28 až 32 napadeného rozsudku nesprávně odlišil projednávanou věc od věci, v níž byl vydán rozsudek Rakousko v. Komise.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Francouzská republika zpochybňuje přípustnost této výtky z toho důvodu, že nebyla vznesena před Tribunálem. V tomto ohledu je pravda, že Rakouská republika ve své žalobě výslovně neuvedla, že přímé zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů společnosti JSC NIAEP spadá do samotného předmětu dotčené podpory. Z bodu 20 napadeného rozsudku však vyplývá, že na základě svého výkladu rozsudku Rakousko v. Komise nicméně tvrdila, že pro účely posouzení dotčené podpory není významné, zda takové přímé zadání představovalo „neoddělitelnou podmínku“, nebo dokonce „podmínku“ této podpory, jelikož obecně státní podpora, která porušuje ustanovení unijního práva, nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem. Nelze mít tedy za to, že výtka, kterou Rakouská republika nyní předkládá před Soudním dvorem, mění předmět sporu před Tribunálem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-50" href="#t-50">50</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve věci samé je podle mého názoru třeba tuto výtku, která ani není dostatečně rozvinutá, zamítnout.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé v rozsahu, v němž je touto výtkou Tribunálu vytýkáno, že rozhodl, že Komise „může v rámci řízení na základě článku 108 SFEU pominout pravidla v oblasti zadávání veřejných zakázek“, vychází tato výtka z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. V bodech 28 až 32 tohoto rozsudku se totiž Tribunál omezil na konstatování, že v rozsudku Rakousko v. Komise neměl Soudní dvůr v úmyslu ustoupit od své judikatury vycházející z rozsudku Iannelli &amp; Volpi, což nelze zpochybnit, jak jsem již měla příležitost zdůraznit. Naproti tomu na rozdíl od toho, co zřejmě tvrdí Rakouská republika, nepopřel Tribunál skutečnost, že Komise je povinna v rámci uvedeného řízení zohlednit případné porušení jiného ustanovení unijního práva, než jsou ustanovení v oblasti státních podpor, včetně pravidel v oblasti zadávání veřejných zakázek, pokud toto porušení vyplývá z předmětu dotčené podpory nebo z jedné z jejích neoddělitelných podmínek.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé, jak tvrdí zejména Česká republika, tato výtka nemůže uspět ani v rozsahu, v němž se v ní tvrdí, že porušení ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek, kterého se navrhovatelka dovolává, vyplývá ze samotného „předmětu“ dotčené podpory nebo z „činnosti“, která je jí financována. I kdyby totiž Soudní dvůr rozhodl, tak, jak navrhuji, že Tribunál nesprávně vyloučil výstavbu nových reaktorů z předmětu této podpory, přímé zadání zakázky na tuto výstavbu společnosti JSC NIAEP může představovat pouze „podmínku“ spojenou s tímto předmětem, jejíž neoddělitelnost od tohoto předmětu je třeba ověřit.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">iii)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K existenci neoddělitelné podmínky</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve druhé části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rakouská republika zpochybňuje analýzu Tribunálu týkající se existence „neoddělitelného spojení“ mezi přímým zadáním zakázky na výstavbu nových reaktorů společnosti JSC NIAEP a předmětem podpory. Pokud jde o popis argumentů předložených tímto členským státem, odkazuji na bod 16 tohoto stanoviska. Jak jsem uvedla v bodě 17 tohoto stanoviska, některé argumenty uvedené v první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku mají v podstatě rovněž zpochybnit tuto analýzu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Připomínám, že v bodech 36 až 43 tohoto stanoviska jsem dospěla k závěru, že vymezení předmětu dotčené podpory, které použil Tribunál zejména v bodě 36 napadeného rozsudku, je stiženo nesprávným výkladem sporného rozhodnutí a že takové vymezení v každém případě vychází z nesprávné kvalifikace skutkového stavu. Je však třeba připomenout, že došlo-li při odůvodnění rozsudku Tribunálu k porušení unijního práva, ale jeho výrok se z jiných právních důvodů jeví jako opodstatněný, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozsudku a je třeba odůvodnění nahradit a kasační opravný prostředek zamítnout (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-51" href="#t-51">51</a>
</span>). Je tedy třeba ověřit, zda Tribunál i přes nesprávná právní posouzení, kterých se dopustil, právem dospěl v bodě 39 napadeného rozsudku k závěru, že Komise měla správně za to, že zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů nepředstavovalo podmínku podpory, která by s ní byla nerozlučně spjata.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z důvodů, které vysvětlím, se domnívám, že tomu tak není.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V první řadě je třeba na úvod uvést, že ačkoli souhlasím zejména s Francouzskou republikou, že nelze přijmout argument Rakouské republiky, podle něhož pouhá skutečnost, že pravidla v oblasti státních podpor a pravidla v oblasti veřejných zakázek sledují stejný cíl, tj. zajistit nenarušenou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, sama o sobě postačuje k závěru, že v projednávané věci existuje neoddělitelná podmínka (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-52" href="#t-52">52</a>
</span>), nicméně Rakouská republika správně připomíná, že tento souběh cílů ukládá Komisi zvýšenou povinnost zajistit soulad mezi oběma soubory právních předpisů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve druhé řadě se Tribunál v bodě 36 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že rozhodnutí o zadání zakázky na výstavbu dvou nových reaktorů nepředstavuje samo o sobě podmínku podpory, jelikož se toto zadání „týká zhotovení a vybavení bezplatně přenechaného objektu“, a „předchází tak samotnému opatření podpory“. Předpoklad, z něhož takový závěr vychází, a sice že předmětem dotčené podpory je bezplatné poskytnutí dvou nových jaderných reaktorů společnosti Paks II, je totiž chybný, jak jsem prokázala výše. Jak v podstatě tvrdí Rakouská republika, pokud je státní zásah financovaný z podpory podle článku 107 SFEU rozložen do různých fází, není vyloučeno, aby opatření přijaté v jedné z těchto fází bylo kvalifikováno jako „podmínka“ nebo „neoddělitelná podmínka“ ve smyslu rozsudku Iannelli &amp; Volpi, pouze proto, že toto opatření předchází opatření, které celý proces ukončuje. I kdyby tedy Tribunál správně rozhodl, že jediným předmětem dotčené podpory bylo bezplatné poskytnutí nových reaktorů společnosti Paks II, neznamenalo by to automaticky, že přímé zadání zakázky na jejich výstavbu společnosti JSC NIAEP představuje prvek bez spojení s dotčenou podporou. Je zajisté pravda, jak tvrdí Francouzská republika, že výklad kritéria „neoddělitelného spojení“, který by pod pojem „neoddělitelné podmínky“ zahrnul jakoukoli „koncepční podmínku“ projektu, který je financován z veřejných prostředků, by takové kritérium zbavil užitečného účinku. Tento argument však nemůže být v projednávané věci úspěšný. Zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů není pouhou „koncepční podmínkou“ ani druhotným aspektem oznámeného opatření. Předmětem dotčené podpory je totiž vývoj těchto reaktorů a tyto reaktory představují objekt, jenž má být přenechán příjemci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve třetí řadě, jak správně tvrdí Rakouská republika, ze sporného rozhodnutí a z napadeného rozsudku vyplývá, že určení společnosti JSC NIAEP jako výrobce bylo jedním z prvků mezivládní dohody, jejíž nedílnou součástí byla dohoda o financování uvedená v bodě tohoto stanoviska, a představovalo jednu z podmínek, kterým podléhala půjčka určená k financování větší části investic potřebných pro rozvoj nových reaktorů. V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 25 tohoto stanoviska přitom nelze způsob financování podpory od podpory oddělit a její posouzení, a to i z hlediska jiných ustanovení Smlouvy než těch, která se týkají státních podpor, spadá do výlučné pravomoci Komise.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve čtvrté řadě z judikatury připomenuté v bodech 19 až 25 tohoto stanoviska nevyplývá, že prvek nebo podmínka podpory, která nemá přímý dopad na určení příjemce nebo příjemců podpory nebo na její výši, nemůže představovat „neoddělitelnou podmínku“, jejíž legalitu musí Komise zkoumat v rámci řízení podle článku 108 SFEU. Z této judikatury naproti tomu vyplývá, že takovou podmínkou je prvek nebo podmínka podpory, která je „nezbytná pro dosažení předmětu podpory nebo její fungování“. V projednávané věci, jak v podstatě tvrdí Rakouská republika, bylo zadání zakázky na výstavbu společnosti JSC NIAEP nezbytným prvkem jak pro dosažení předmětu dotčené podpory, tak pro její fungování. Zaprvé ze sporného rozhodnutí a z napadeného rozsudku totiž vyplývá, že výběr JSC NIAEP jako podniku odpovědného za návrh, výstavbu a uvedení nových reaktorů do provozu byl nedílnou součástí mezivládní dohody a že půjčka poskytnutá Ruskou federací Maďarsku byla s tímto výběrem spojena (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-53" href="#t-53">53</a>
</span>). Zadruhé ze skutečnosti, že Maďarsko před Komisí i Tribunálem a Soudním dvorem tvrdilo, že JSC NIAEP byl jediným podnikem schopným dodat technologii nezbytnou pro výstavbu nových reaktorů, vyplývá, že tento členský stát byl přesvědčen, že z technického hlediska bylo zadání zakázky na výstavbu tomuto podniku nezbytnou volbou, aby byla zajištěna životaschopnost a úspěch projektu financovaného z dotčené podpory.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V páté a poslední řadě pochybuji o relevanci zjištění obsaženého v bodě 37 napadeného rozsudku, že „porušení pravidel zadávání veřejných zakázek by mělo účinky pouze na trh stavebních prací k výstavbě jaderných elektráren a nemohlo by mít důsledky na trh, kterého se týká předmět [dotčeného] opatření podpory“, pro posouzení existence neoddělitelné podmínky ve smyslu rozsudku Iannelli &amp; Volpi. Zaprvé takové zjištění neumožňuje podpořit závěr, že takové zadání nepředstavuje neoddělitelnou podmínku dotčené podpory. Určení opatření, která nelze od podpory oddělit, totiž logicky předchází jak posouzení jejich souladu s unijním právem, tak zkoumání jejich dopadu na slučitelnost podpory. Zadruhé, a co je podstatnější, pochybuji o platnosti předpokladu, z něhož uvedené zjištění vychází, totiž že pouze porušení jiného ustanovení, než jsou ustanovení týkající se státních podpor, které by vedlo k dodatečnému narušení hospodářské soutěže nebo obchodu na trhu, kterého se dotčená podpora týká, může vést k povinnosti Komise konstatovat takové porušení v rámci řízení podle článku 108 SFEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-54" href="#t-54">54</a>
</span>). Z judikatury Soudního dvora totiž jasně vyplývá, že když Komise posuzuje, zda zamýšlená podpora splňuje podmínku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, podle níž nesmí měnit podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem, musí zvážit nepříznivé účinky, které může tato podpora mít na hospodářskou soutěž a obchod na vnitřním trhu jako celku, vymezeném v souladu s čl. 26 odst. 2 SFEU jako „prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-55" href="#t-55">55</a>
</span>). Odkaz Francouzské republiky a Maďarska na rozsudek ze dne 31. ledna 2001, Weyl Beef Products a další v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-56" href="#t-56">56</a>
</span>), nemůže vést k jinému závěru. V bodech tohoto rozsudku, na které se uvedené členské státy odvolávají, konstatoval Tribunál, že sporná opatření jsou neoddělitelně spojena s předmětem dotčené podpory, a poté ověřil, zda tato opatření měla účinky, které by „přesahovaly meze toho, co je nezbytné k tomu, aby podpora mohla dosáhnout cílů povolených Smlouvou“. Takové ověření je přitom jasně součástí zkoumání přiměřenosti podpory, které následuje po vymezení rozsahu opatření, jež je třeba vzít v úvahu pro účely posouzení jeho slučitelnosti s vnitřním trhem. Rozsudek Weyl Beef Products a další v. Komise tedy neposkytuje žádné upřesnění ohledně toho, co umožňuje kvalifikovat opatření jako „neoddělitelnou podmínku“, ani neumožňuje podpořit názor, že pro účely zkoumání, které musí Komise provést v rámci řízení podle článku 108 SFEU, jsou relevantní pouze účinky takového opatření, které se mohou projevit na „trhu, kterého se týká předmět [dotčeného] opatření podpory“. Naproti tomu tento rozsudek je v souladu s judikaturou vyplývající z rozsudku Iannelli &amp; Volpi (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-57" href="#t-57">57</a>
</span>). Totéž platí pro rozsudek ze dne 3. prosince 2014, Castelnou Energía v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-58" href="#t-58">58</a>
</span>), na který se odvolává zejména Komise, v němž se uvádí, že pokud je podmínka podpory neoddělitelně spjata s jejím předmětem, „posoudí Komise její slučitelnost s jinými ustanoveními, než jsou ustanovení týkající se státních podpor, v rámci řízení stanoveného článkem 108 SFEU a toto posouzení může vést k tomu, že dotčená podpora bude prohlášena za neslučitelnou s vnitřním trhem“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěrem se k tomuto poslednímu bodu domnívám, že nelze vyloučit, že Komise bude muset v rámci posuzování slučitelnosti podpory s vnitřním trhem zohlednit porušení ustanovení práva Unie, které by mohlo narušit hospodářskou soutěž na odlišném trhu, který je ovšem jako v projednávané věci spjatý s trhem, kterého se týká podpora.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">iv)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K povinnosti Komise zkoumat případné porušení předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že Tribunál nesprávně potvrdil závěr Komise, že přímé zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů společnosti JSC NIAEP nepředstavovalo „neoddělitelnou podmínku“ předmětu dotčené podpory.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že Tribunál rovněž nesprávně rozhodl, že Komise nebyla povinna zkoumat v rámci řízení, které vedlo k přijetí sporného rozhodnutí, otázku slučitelnosti tohoto zadání s ustanoveními v oblasti zadávání veřejných zakázek, kterou v průběhu tohoto řízení vznesla Rakouská republika a další zúčastněné strany (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-59" href="#t-59">59</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry týkající se první a druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě všech výše uvedených úvah se domnívám, že první a druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku jsou společně opodstatněné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K třetí části</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku obsahuje dvě výtky. První výtka vychází z nedostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí, které Tribunál opomenul konstatovat, a druhá výtka vychází z porušení ustanovení práva o zadávání veřejných zakázek. Tyto výtky směřují proti bodům 40 až 49 a 196 až 203 napadeného rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Body 40 až 49 napadeného rozsudku jsou součástí odůvodnění, na jehož základě Tribunál zamítl první žalobní důvod Rakouské republiky vycházející ze skutečnosti, že se neuskutečnilo zadávací řízení. V bodech 41 a 42 Tribunál zaprvé uvedl, že Komise v bodě 285 odůvodnění sporného rozhodnutí správně uvedla, že za účelem odpovědi na připomínky, které jí předložily zúčastněné strany ohledně souladu oznámeného opatření se směrnicí 2014/25, mohla odkázat na řízení o nesplnění povinnosti vedené proti Maďarsku, v němž dospěla k přesvědčení „založenému na důkladné analýze technických požadavků“ uvedených tímto členským státem, že tato směrnice nebyla použitelná na zadání stavebních prací na nových reaktorech na základě jejího čl. 50 písm. c) (dále jen „řízení o nesplnění povinnosti“). V bodech 43 až 46 tohoto rozsudku Tribunál zadruhé zkoumal odpověď Komise na písemné otázky položené v rámci organizačních procesních opatření, jakož i dokumenty předložené na její podporu, a konstatoval, že z této odpovědi vyplývalo a těmito dokumenty bylo potvrzeno, že Komise dospěla k závěru, že přímé zadání stavebních prací nových reaktorů společnosti JSC NIAEP „mohlo být provedeno bez uspořádání předchozího výběrového řízení, neboť z technických důvodů neexistovala hospodářská soutěž“. V bodech 47 a 48 napadeného rozsudku Tribunál zatřetí uvedl, že nelze připustit, aby „na základě řízení týkajícího se slučitelnosti podpory s vnitřním trhem byla zpochybněna všechna dříve přijatá rozhodnutí, která již byla předmětem odděleného řízení […]“, jelikož „[z]ásada právní jistoty brání tomu, aby Komise znovu zkoumala zadání veřejné zakázky v rámci řízení o státní podpoře, třebaže k okamžiku, kdy se rozhodla ukončit řízení o nesplnění povinnosti, neměla k dispozici nové informace“. Začtvrté a naposledy v bodě 49 napadeného rozsudku Tribunál dospěl k závěru, že „se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když se každopádně opřela o výsledek řízení o nesplnění povinnosti pro potřeby [sporného] rozhodnutí“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodech 196 až 203 napadeného rozsudku naproti tomu Tribunál zamítl první část desátého žalobního důvodu vycházející z nedostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o slučitelnost podpory s jinými ustanoveními práva Unie. V těchto bodech Tribunál v podstatě rozhodl, že vzhledem k tomu, že Komise v bodech 280 až 284 odůvodnění sporného rozhodnutí zastávala názor, že nebyla povinna zkoumat otázku případného porušení směrnice 2014/25, jelikož neexistovalo neoddělitelné spojení mezi tímto porušením a předmětem dotčené podpory, nebyla povinna ve sporném rozhodnutí odůvodnit, proč byly splněny podmínky stanovené v čl. 50 písm. c) směrnice 2014/25.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">a)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K výtce vycházející z nekonstatování neexistence odůvodnění sporného rozhodnutí</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouská republika tvrdí, že Tribunál nesprávně rozhodl, že sporné rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno ohledně toho, zda došlo k porušení ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek. Pouhý odkaz na ukončené neveřejné řízení o nesplnění povinnosti nepředstavuje dostatečné odůvodnění. Tvrdí, že Tribunál se mohl seznámit s důvody, které vedly Komisi k vyloučení existence porušení ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek, pouze na základě vyjádření Komise a dokumentů, které předložila v reakci na organizační procesní opatření přijaté Tribunálem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Francouzská republika předkládá námitku nepřípustnosti této výtky z toho důvodu, že byla poprvé vznesena ve fázi kasačního opravného prostředku. V tomto ohledu uvádím, že z bodů 192 a 196 až 203 napadeného rozsudku jasně vyplývá, jednak že Rakouská republika napadla u Tribunálu nedostatečnost odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o slučitelnost podpory s ustanoveními práva o zadávání veřejných zakázek, a jednak že Tribunál tuto výtku zkoumal a zamítl ji. Z bodů 40 až 49 napadeného rozsudku, jejichž obsah je uveden v bodě 62 tohoto stanoviska, rovněž vyplývá, že se Tribunál výslovně potvrdil odkaz na řízení o nesplnění povinnosti, který Komise učinila v bodě 285 odůvodnění sporného rozhodnutí. Z toho vyplývá, že jelikož tato výtka přebírá výtky vznesené Rakouskou republikou před Tribunálem a má svůj původ v odůvodnění napadeného rozsudku, je přípustná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-60" href="#t-60">60</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z ustálené judikatury vyplývá, že ačkoliv z odůvodnění vyžadovaného článkem 296 SFEU musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se dotčená osoba mohla seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby příslušný soud mohl vykonat přezkum, takové odůvodnění musí být přizpůsobeno povaze daného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-61" href="#t-61">61</a>
</span>). Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která zapadá do rámce meritorní legality sporného aktu. Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí z meritorního hlediska, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-62" href="#t-62">62</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci Komise odůvodnila svůj závěr, že posouzení dotčené podpory nebylo ovlivněno údajným porušením pravidel pro zadávání veřejných zakázek, dvěma důvody. Zaprvé v bodě 283 odůvodnění tohoto rozhodnutí primárně tvrdila, že za předpokladu, že by takové porušení bylo prokázáno, nemělo by za následek další narušení hospodářské soutěže a obchodu na trhu s elektřinou, kterého se týkal předmět podpory, a že tedy nebyla povinna rozhodnout o jeho existenci. Zadruhé v bodě 285 odůvodnění uvedeného rozhodnutí podpůrně (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-63" href="#t-63">63</a>
</span>) odkázala na řízení o nesplnění povinnosti, v němž konstatovala nepoužitelnost směrnice 2014/25 na přímé zadání zakázky na stavební práce společnosti JSC NIAEP, a tedy neexistenci porušení ustanovení této směrnice, jak tvrdila zejména Rakouská republika.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ačkoli důvody uvedené primárně splňují požadavky článku 296 SFEU, jsou ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v bodech 49 až 59 tohoto stanoviska, stiženy vadami, které mají vliv na jejich meritorní legalitu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se opodstatněnost závěru Komise, potvrzeného v napadeném rozsudku, že ve sporném rozhodnutí nebyla povinna zkoumat otázku slučitelnosti zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů s ustanoveními v oblasti zadávání veřejných zakázek, opírá pouze o podpůrně uvedené důvody.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem poznamenávám, že se stejně jako všechny členské státy zúčastněné na probíhajícím řízení a Komise domnívám, že Komise mohla v projednávané věci splnit svou povinnost provést takové posouzení odkazem na řízení o nesplnění povinnosti, které bylo ukončeno, aniž bylo zjištěno porušení uvedených ustanovení. Zejména z rozsudku Komise v. Itálie, uvedeného v bodě 21 tohoto stanoviska, totiž vyplývá, že kumulativní použití řízení o nesplnění povinnosti a řízení o kontrole státních podpor je obecným pravidlem, pokud státní opatření spadá současně do oblasti působnosti ustanovení o podporách a jiných ustanovení Smlouvy (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-64" href="#t-64">64</a>
</span>). Ze skutkových okolností věci, v níž byl vydán tento rozsudek, rovněž vyplývá, že takové kumulativní použití není vyloučeno ani v případě neoddělitelného spojení mezi vnitrostátním opatřením, které je považováno za opatření odporující jiným ustanovením Smlouvy, než jsou ustanovení o podporách, a předmětem podpory, přinejmenším pokud bylo řízení o nesplnění povinnosti zahájeno před zahájením řízení o kontrole státních podpor.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový odkaz však může nahradit meritorní posouzení ve sporném rozhodnutí ohledně otázky, zda je oznámené opatření v souladu s ustanoveními směrnice 2014/25, pouze za podmínky, že Komise v tomto rozhodnutí uvede skutkové a právní okolnosti, na jejichž základě dospěla k závěru, že nedošlo k porušení unijního práva. Ačkoli je třeba takovou povinnost sladit s požadavky na důvěrnost dokumentů řízení o nesplnění povinnosti, jichž se dovolávají zejména Polská republika a Francouzská republika, nemohou takové požadavky zrušit povinnost Komise uvést odůvodnění aktů, které přijímá.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba konstatovat, že bod 285 odůvodnění sporného rozhodnutí pouze uvádí „předběžný závěr“, k němuž Komise dospěla v řízení o nesplnění povinnosti, aniž uvádí jakékoli skutkové a právní okolnosti, na nichž byl tento závěr založen. Z ustálené judikatury zajisté vyplývá, že otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-65" href="#t-65">65</a>
</span>). V projednávané věci však Rakouská republika, aniž jí Komise v tomto bodě odporovala, tvrdila, že ke dni přijetí sporného rozhodnutí nebyly skutečnosti řízení o nesplnění povinnosti, které by mohly případně vyplnit mezery ve znění bodu 285 odůvodnění tohoto rozhodnutí, veřejné ani přístupné zúčastněným stranám, které se účastní řízení, takže se nelze domnívat, že byly součástí kontextu, který byl těmto zúčastněným stranám znám a umožňoval jim jasně a jednoznačně se seznámit s důvody, které vedly Komisi k závěru, že směrnice 2014/25 nebyla v projednávané věci použitelná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-66" href="#t-66">66</a>
</span>). Na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, skutečnost, že Komise uvedla odůvodnění sporného rozhodnutí v průběhu řízení, nemůže nahradit nedostatečnost původního odůvodnění tohoto rozhodnutí. Odůvodnění nelze totiž poprvé a a posteriori objasňovat až před soudem, s výjimkou mimořádných okolností, které vzhledem k neexistenci jakékoli naléhavosti, v projednávaném případě nenastaly (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-67" href="#t-67">67</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že této výtce musí být vyhověno.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">b)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K výtce vycházející z porušení ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V samostatné výtce Rakouská republika, podporovaná Lucemburským velkovévodstvím, „připomíná pochybnosti“, které vyjádřila při jednání před Tribunálem, pokud jde o použitelnost čl. 50 písm. c) bodu ii) směrnice 2014/25 za okolností projednávané věci, který umožňuje jednací řízení bez předchozí výzvy k účasti v soutěži, pokud práce může dodat pouze „určitý hospodářský subjekt“, jestliže „hospodářská soutěž z technických důvodů neexistuje“. Tvrdí, že je „mnohem pravděpodobnější“, že kritéria předložená Maďarskem pro zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů, mezi něž patří bezpečnost, byla uměle omezena s cílem využít ruské financování. V každém případě i za předpokladu, že by tato kritéria byla objektivní, nelze vyloučit, že vzhledem k hodnotě zakázky by se prostřednictvím výběrového řízení našli jiní uchazeči. Rakouská republika, podporovaná Lucemburským velkovévodstvím, rovněž tvrdí, že Tribunál jí zejména v bodech 38 a 64 napadeného rozsudku nesprávně uložil povinnost prokázat, že nové reaktory mohli dodat jiní uchazeči. Podle jejího názoru bylo na Maďarsku, které se hodlalo dovolávat výjimky stanovené v článku 50 směrnice 2014/25, aby prokázalo, že bylo možné vynechat vyhlášení soutěže na zakázky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nezdá se mi, že by tato výtka mohla uspět, pokud směřuje proti bodům 40 až 49 napadeného rozsudku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-68" href="#t-68">68</a>
</span>). Domnívám se, že její posouzení Soudním dvorem naráží na obtíže dvojího druhu. Zaprvé jsou argumenty Rakouské republiky neurčité a neúplné. Zadruhé z výkladu odůvodnění obsaženého v uvedených bodech 40 až 49 napadeného rozsudku podle mého názoru vyplývá, že se Tribunál omezil na konstatování, že v rámci řízení o nesplnění povinnosti Komise „dospěla k přesvědčení“, které bylo založeno na „důkladné analýze technických požadavků“, které Maďarsko uvedlo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-69" href="#t-69">69</a>
</span>), že tento členský stát mohl v projednávané věci použít řízení bez předchozí výzvy k účasti v soutěži podle čl. 50 písm. c) bodu ii) směrnice 2014/25 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-70" href="#t-70">70</a>
</span>), a dále že za těchto podmínek byl odkaz na výsledek uvedeného řízení obsažený v bodě 285 odůvodnění sporného rozhodnutí odůvodněný. Z týchž bodů napadeného rozsudku podle mého názoru naopak nevyplývá, že by Tribunál zkoumal legalitu závěru, o nějž se Komise ve sporném rozhodnutí opřela podpůrně, podle kterého nebyla směrnice 2014/25 v projednávané věci použitelná. Jak Komise správně uvedla při jednání, Tribunál ověřil v uvedených bodech pouze skutkový stav.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">c)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry ke třetí části</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedených důvodů se domnívám, že třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku v rozsahu, v němž je jím Tribunálu vytýkáno, že nekonstatoval nedostatek odůvodnění sporného rozhodnutí diskutovaný v bodech 71 a 72 tohoto stanoviska, je opodstatněná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">77.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě všech výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhověl.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K druhému a čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">78.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Většina argumentů uvedených Rakouskou republikou ve druhém a čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku se překrývá, a proto je budu posuzovat společně. Tyto důvody směřují proti bodům 51 až 65, jakož i 184 a 185 napadeného rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">79.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodech 51 až 65 napadeného rozsudku Tribunál zanalyzoval a zamítl první část čtvrtého žalobního důvodu, vycházejícího z nepřiměřenosti dotčené podpory. V této části Rakouská republika tvrdila, že jelikož neproběhlo zadávací řízení na výstavbu dvou nových reaktorů, nebyla zajištěna přiměřenost této podpory, neboť nebylo možné zaručit, že výše podpory bude omezena na minimum nezbytné pro realizaci projektu. Tribunál nejprve uvedl, že „ačkoli čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU vyžaduje, aby byla podpora omezena na minimum, nevyplývá z toho, že provedení zadávacího řízení je podmínkou přiměřenosti opatření podpory“ a že takové řízení „je pouze jedním z několika způsobů omezení podpory na minimum nezbytné k dosažení sledovaného cíle“ (body 59 a 60). Tribunál poté rozhodl, že „tvrzení Rakouské republiky, že výstavba reaktorů mohla být provedena s nižšími náklady a s méně podporami, pokud by byla vyhlášena soutěž na zakázky, nebylo podloženo důkazy“ a že „bylo na Rakouské republice, aby předložila důkazy poukazující na alternativní řešení výstavby dotčených reaktorů“ (bod 64). Nakonec v bodě 65 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že „[v] každém případě je otázka, zda opatření podpory bylo omezeno na minimum nezbytné k dosažení cíle, ve skutečnosti otázkou, zda bezplatné poskytnutí dvou nových reaktorů nebylo nepřiměřené, jelikož právě toto bezplatné poskytnutí bylo předmětem [dotčené] podpory“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">80.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodech 177 až 190 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal a zamítl devátý žalobní důvod, vycházející z nedostatečného určení dotčené podpory. V bodě 183 tohoto rozsudku jednak úvodem připomněl, že cílem určení prvků podpory je umožnit Komisi dospět k závěru, že je vhodná, nezbytná a není nepřiměřená, a jednak odkázal na rozsudek ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-71" href="#t-71">71</a>
</span>), v němž již rozhodl, že Komise není povinna vyčíslit přesnou výši grantového ekvivalentu vyplývajícího z opatření podpory předtím, než posoudí jeho přiměřenost z hlediska čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. V bodě 185 napadeného rozsudku Tribunál ohledně nákladů na financování nejprve konstatoval, že bod 28 odůvodnění sporného rozhodnutí se týkal nákladů na financování dluhu po celou dobu trvání revolvingového úvěru, a poté uvedl, že Rakouská republika nepředložila „žádný podrobný argument, který by mohl prokázat, že na základě údajů o úrokových sazbách půjčky uvedených v tomto bodě odůvodnění, s dalšími upřesněními uvedenými v poznámce pod čarou [16] [tohoto] rozhodnutí, Komise nemohla ověřit přiměřenost prvku podpory a k čemu by v tomto ohledu sloužilo uvedení takových nákladů na externí financování (úroky z půjček), jaké by musel zaplatit soukromý investor za tržních podmínek“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">81.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Rakouská republika vytýká Tribunálu, že nesprávně potvrdil posouzení přiměřenosti dotčené podpory provedené Komisí ve sporném rozhodnutí, které bylo podle jejího názoru nedostatečné. Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, který je rozdělen do tří částí, Rakouská republika naproti tomu Tribunálu vytýká, že potvrdil nedostatečné určení dotčené podpory, zejména z důvodu, že neproběhlo zadávací řízení, že nebyly zohledněny náklady na externí financování a nebyl vypočítán grantový ekvivalent.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">82.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Maďarsko, Polská republika a Komise vyjadřují v různých ohledech výhrady k přípustnosti druhého nebo čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku. I když jsou tyto výhrady neopodstatněné v rozsahu, v jakém se týkají těchto důvodů jako celku, některé z nich je třeba potvrdit v rozsahu, v němž se jedná o samostatné výtky vznesené Rakouskou republikou v rámci uvedených důvodů. V následující části mé analýzy uvedu, v jakých případech tomu tak je.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">83.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ačkoli obecně souhlasím s tím, že druhý a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku jsou poměrně málo rozvinuté a někdy nejasné, lze nicméně identifikovat tři výtky, které se týkají dopadu následujících faktorů v rámci přezkumu přiměřenosti dotčené podpory provedeného Tribunálem, a to i) skutečnost, že neproběhlo zadávací řízení, ii) nebyl vypočítán grantový ekvivalent a iii) nebyly stanoveny náklady na externí financování.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K neexistenci zadávacího řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">84.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouská republika tvrdí, že Tribunál jasně neurčil nebo nesprávně určil předmět dotčené podpory, když z tohoto předmětu vyloučil výstavbu nových jaderných reaktorů. To mu znemožnilo provést „řádný“ přezkum posouzení přiměřenosti této podpory ze strany Komise. Tvrdí, že výše zakázky, kterou Maďarsko zaplatilo za výstavbu těchto reaktorů, je nepominutelnou skutkovou okolností pro posouzení dotčené podpory. Z toho vyvozuje, že na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál zejména v bodě 65 napadeného rozsudku, jehož obsah je převzat v bodě 79 tohoto stanoviska, nemohla být přiměřenost této podpory řádně posouzena vzhledem k tomu, že neproběhlo zadávací řízení. Výsledkem takového řízení by totiž mohla být zcela jiná forma podpory, zejména pokud jde o její strukturu a výši. Pouhé tvrzení obsažené v bodě 59 napadeného rozsudku, že „zadávací řízení je pouze jedním z několika způsobů omezení podpory na minimum nezbytné k dosažení sledovaného cíle“, není samo o sobě dostatečné, pokud nejsou uvedena kritéria, z jejichž hlediska byla přiměřenost dotčené podpory přezkoumána. V tomto bodě je tedy napadený rozsudek stižen vadou spočívající v nedostatku odůvodnění (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-72" href="#t-72">72</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">85.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak jsem již měla příležitost uvést, z napadeného rozsudku, a zejména z jeho bodů 36 a 65, jasně vyplývá, že Tribunál rozhodl, že předmětem dotčené podpory bylo „bezplatné poskytnutí“ nových reaktorů. V bodech 34 až 39 tohoto stanoviska jsem však měla za to, že takové vymezení předmětu dotčené podpory, které z jejího rozsahu vylučuje výstavbu nových jaderných reaktorů, vyplývá z nesprávného výkladu sporného rozhodnutí a z nesprávné právní kvalifikace skutkového stavu. Tato pochybení přitom nutně zpochybňují předpoklad, na jehož základě Tribunál v bodě 65 napadeného rozsudku odmítl relevanci výtek uvedených Rakouskou republikou v jejím čtvrtém žalobním důvodu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">86.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsahu, v němž Tribunál v bodě 65 v omezenější míře odkazuje na zvýhodnění, které společnost Paks II získává z projektu financovaného Maďarskem tím, že pro něj rozvíjí a poskytuje nová výrobní aktiva, je třeba zdůraznit, že existuje úzké spojení mezi tímto zvýhodněním a výší investice Maďarska do tohoto projektu, včetně skutečné kupní ceny jaderné elektrárny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-73" href="#t-73">73</a>
</span>), která má alespoň částečně odrážet ekonomickou hodnotu těchto aktiv. Z toho vyplývá, že jakékoli posouzení přiměřenosti dotčené podpory musí nutně vycházet z uvedené částky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">87.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedených úvah vyplývá, že této výtce je třeba podle mého názoru vyhovět v rozsahu, v němž směřuje proti bodu 65 napadeného rozsudku. Zdůrazňuji však, že tento bod obsahuje důvod pro doplnění, jak vyplývá z použití výrazu „v každém případě“. Z toho vyplývá, že tato výtka může být účinná pouze v rozsahu, v němž bude vyhověno argumentům, které Rakouská republika předkládá proti bodům 58 až 64 napadeného rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">88.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde v této souvislosti zaprvé o důvody obsažené v bodech 58 a 59 napadeného rozsudku a uvedené v bodě 79 tohoto stanoviska, nelze podle mého názoru zpochybnit, jak jsem právě uvedla, že posouzení přiměřenosti dotčené podpory, a zejména analýza zaměřená na posouzení, zda byla tato podpora omezena na minimum nezbytné pro to, aby bylo možné uskutečnit projekt, který měla financovat, nemůže odhlédnout od výše investice stanovené pro dokončení tohoto projektu, včetně kupní ceny nových reaktorů. Rovněž nelze zpochybnit, jak ostatně uvádí sám Tribunál, že provedení zadávacího řízení je pro Komisi prostředkem k zajištění přiměřenosti ceny zakázky, neboť její stanovení podléhá soutěži. Jak přitom vyplývá z bodu 53 napadeného rozsudku, Rakouská republika v první části svého čtvrtého žalobního důvodu tvrdila, že při neexistenci zadávacího řízení na výstavbu nových reaktorů nebyla zaručena přiměřenost dotčené podpory a že skutečnosti, ze kterých vycházela Komise, tj. neexistence nadměrné kompenzace a povinnost vrátit zisk, nebyly relevantní pro to, zda byla dotčená podpora omezena na nezbytné minimum. Za těchto okolností Rakouská republika nyní správně tvrdí, že pouhé tvrzení v bodě 59 napadeného rozsudku, že „zadávací řízení je pouze jedním z několika způsobů omezení podpory na minimum nezbytné k dosažení sledovaného cíle“, nepostačuje k tomu, aby se vypořádalo s výtkami, které vznesla, vzhledem k neuvedení jakýchkoli skutečností, z nichž Komise vycházela při neexistenci takového řízení, a že je tedy napadený rozsudek v tomto bodě stižen vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění. Protiargumenty předložené členskými státy, které se účastní probíhajícího řízení, a Komisí, které ostatně všechny vycházejí ze samotného sporného rozhodnutí, nemohou zhojit nedostatky napadeného rozsudku v tomto bodě (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-74" href="#t-74">74</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">89.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé stran bodu 64 napadeného rozsudku, jehož obsah je uveden v bodě 79 tohoto stanoviska, Rakouská republika vytýká Tribunálu v rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku, že jí uložil povinnost prokázat, že jiní uchazeči mohli postavit nové reaktory za nižší cenu. V tomto ohledu postačí konstatovat, že Tribunál v uvedeném bodě 64 odůvodňuje uložení takového důkazního břemene Rakouské republice odkazem na hodnocení trhu provedené Maďarskem a ověřené Komisí v řízení o nesplnění povinnosti, z něhož vyplynulo, že jiní vhodní dodavatelé nebyli k dispozici. Vzhledem k tomu, že Rakouská republika neměla ke skutečnostem, z nichž Komise v tomto řízení vycházela, přístup a že sporné rozhodnutí nebylo v tomto ohledu dostatečně odůvodněno, nemůže být takové důkazní břemeno, jako je důkazní břemeno uložené Tribunálem, v žádném případě odůvodněné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">90.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z důvodů uvedených v bodech 85 až 89 tohoto stanoviska se domnívám, že tato výtka je opodstatněná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K absenci výpočtu grantového ekvivalentu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">91.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouská republika tvrdí, že za předpokladu, že dotčená podpora spočívá, jak uznává Tribunál, v poskytnutí nových reaktorů, měla Komise vypočítat grantový ekvivalent (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-75" href="#t-75">75</a>
</span>), aby mohla tuto podporu vyčíslit a posoudit její přiměřenost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">92.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Aniž je v této souvislosti nutné zaujmout stanovisko k otázce, která byla předmětem diskuse mezi účastnicemi řízení, zda je Komise povinna ve všech případech vyčíslit grantový ekvivalent (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-76" href="#t-76">76</a>
</span>), pouze připomínám, že v bodech 188 až 190 napadeného rozsudku Tribunál připomněl, že i) dotčená podpora zahrnovala revolvingovou úvěrovou linku ve výši 10 miliard eur a dodatečnou částku ve výši 2,5 miliardy eur hrazenou maďarským státem, přičemž tato úvěrová linka byla určena na financování 80 % potvrzených investičních nákladů a dodatečná částka na financování zbývajících 20 %, ii) do těchto částek byly zahrnuty veškeré náklady, které mohly být spojeny s investicí, a iii) sporné rozhodnutí se omezilo na schválení projektu oznámeného Maďarskem s vyloučením jakéhokoli navýšení těchto částek, takže „jakékoli financování nad částku 12,5 miliardy eur by představovalo změnu stávající podpory“, kterou by bylo třeba posoudit podle článku 4 nařízení (ES) č. 794/2004 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-77" href="#t-77">77</a>
</span>). Tribunál tedy zřejmě vycházel z předpokladu, že prvek podpory odpovídal celému financování poskytnutému maďarským státem, které je popsáno ve sporném rozhodnutí, a že tedy za okolností projednávané věci nebylo v každém případě nutné vypočítat grantový ekvivalent. Jak tvrdí zejména Maďarsko, Rakouská republika nepředkládá žádné konkrétní argumenty, které by umožnily zpochybnit úvahy Tribunálu a podpořit její názor, že při absenci výpočtu grantového ekvivalentu nebylo možné posoudit přiměřenost dotčené podpory. Tato výtka nemůže proto podle mého názoru uspět.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nestanovení externích finančních nákladů</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">93.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rakouská republika vytýká Tribunálu, že v bodě 185 napadeného rozsudku odmítl její argument, že jelikož nebyly stanoveny náklady na externí financování (úroky z půjček) dluhu, které by musel zaplatit soukromý investor za tržních podmínek, nemohla Komise správně určit výši dotčené podpory, a tudíž ani posoudit její přiměřenost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">94.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu stačí konstatovat, že Rakouská republika na podporu této výtky pouze opakuje argumenty, které uvedla ve své žalobě před Tribunálem, na kterou odkazuje. Za těchto okolností a vzhledem k tomu, že navíc nejsou přesně uvedeny body, které jsou v napadeném rozsudku kritizovány, je tato výtka podle mého názoru nepřípustná. V každém případě, jak Komise zdůrazňuje ve svých spisech, v takové situaci, jako je situace v projednávané věci, kdy byla půjčka sjednána státem s úrokovou sazbou, která je uvedena ve sporném rozhodnutí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-78" href="#t-78">78</a>
</span>), byla prokázána existence výhody pro společnost Paks II, rozhodnutí se týkalo financování nepřesahujícího částku 12,5 miliard eur (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-79" href="#t-79">79</a>
</span>), a kdy podle tvrzení samotné Rakouské republiky neexistovala žádná zvýhodněná půjčka, bylo na Rakouské republice, aby vysvětlila, jak uvedl Tribunál v bodě 185 napadeného rozsudku, proč Komise nemohla bez vyčíslení nákladů na externí financování posoudit přiměřenost dotčené podpory. Tato výtka proto nemůže být v žádném případě úspěšná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry týkající se druhého a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">95.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě výše uvedeného je podle mého názoru třeba vyhovět jediné výtce vznesené v rámci druhého a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, která byla předmětem analýzy obsažené v bodech 85 až 89 tohoto stanoviska.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">C.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Důsledky analýzy</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">96.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud by Soudní dvůr, jak navrhuji, prohlásil první důvod kasačního opravného prostředku, jakož i výtku zkoumanou v bodech 85 až 89 tohoto stanoviska, která byla vznesena v rámci druhého a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, za opodstatněné, bylo by třeba kasačnímu opravnému prostředku vyhovět a napadený rozsudek zrušit.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">V.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">97.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr prohlásil za opodstatněné první, druhou a částečně třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i výtku zkoumanou v bodech 85 až 89 tohoto stanoviska, která byla vznesena v rámci druhého a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku. Navrhuji proto vyhovět kasačnímu opravnému prostředku a napadený rozsudek zrušit.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">1</a>
</span>) Původní jazyk: francouzština.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">2</a>
</span>) T‑101/18, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2022:728.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-3" href="#c-3">3</a>
</span>) Úř. věst. 2017, L 317, s. 45, dále jen „sporné rozhodnutí“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-4" href="#c-4">4</a>
</span>) Úř. věst. 2016, C 8, s. 2, dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-5" href="#c-5">5</a>
</span>) V bodech 279 až 287 odůvodnění sporného rozhodnutí, uvedených v oddíle 5.3.2., nadepsaném „Soulad s ostatními právními předpisy Unie, jinými než pravidla státní podpory“, Komise odpověděla na připomínky předložené řadou zúčastněných stran ohledně slučitelnosti oznámeného opatření zejména se směrnicí 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 243).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-6" href="#c-6">6</a>
</span>) C‑594/18 P, dále jen rozsudek „Rakousko v. Komise“, EU:C:2020:742.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-7" href="#c-7">7</a>
</span>) V bodech 281 až 284 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise vyloučila existenci neodlučitelného spojení mezi možným porušením směrnice 2014/25 a předmětem podpory. V bodě 283 zejména uvedla, že „případné nedodržení pravidel zadávání veřejných zakázek v dotčeném případě by tak mohlo narušit trh v oblasti výstavby jaderných elektráren. Avšak cílem investiční podpory pro elektrárnu Paks II je umožnit jí vyrábět elektřinu, aniž by musela nést investiční náklady na výstavbu jaderných zařízení. Proto, co se týče zadání stavebních prací společnosti JSC NIAEP, nebyly zjištěny žádné další narušující účinky pro hospodářskou soutěž a obchod na trhu s elektrickou energií, které by byly způsobeny nesouladem se směrnicí 2014/25“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-8" href="#c-8">8</a>
</span>) 74/76, dále jen rozsudek „Iannelli &amp; Volpi“, EU:C:1977:51.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-9" href="#c-9">9</a>
</span>) Viz rozsudek Iannelli &amp; Volpi, body 12 a 13.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-10" href="#c-10">10</a>
</span>) 73/79, dále jen rozsudek „Komise v. Itálie“, EU:C:1980:129.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-11" href="#c-11">11</a>
</span>) Viz rozsudek Komise v. Itálie, body 8 a 9.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-12" href="#c-12">12</a>
</span>) C‑225/91, dále jen „rozsudek Matra“, EU:C:1993:239.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-13" href="#c-13">13</a>
</span>) Viz rozsudek Matra, body 41 až 45.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-14" href="#c-14">14</a>
</span>) Viz rozsudek Matra, bod 42.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-15" href="#c-15">15</a>
</span>) Mimo jiné viz rozsudky ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise (C‑156/98, EU:C:2000:467, bod 78); ze dne 3. května 2001, Portugalsko v. Komise (C‑204/97, EU:C:2001:233, bod 41); ze dne 19. září 2002, Španělsko v. Komise (C‑113/00, EU:C:2002:507, bod 78); ze dne 12. prosince 2002, Francie v. Komise (C‑456/00, EU:C:2002:753, bod 30), a ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast (C‑390/06, EU:C:2008:224, bod 50).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-16" href="#c-16">16</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast (C‑390/06, EU:C:2008:224, bod 51).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-17" href="#c-17">17</a>
</span>) V tomto smyslu mimo jiné viz rozsudky ze dne 13. března 1979, Hansen (91/78, EU:C:1979:65, body 9 a 10); ze dne 24. listopadu 1982, Komise v. Irsko (249/81, EU:C:1982:402, bod 18); ze dne 7. května 1985, Komise v. Francie (18/84, EU:C:1985:175, bod 13); ze dne 5. června 1986, Komise v. Itálie (103/84, EU:C:1986:229, bod 19), a ze dne 20. března 1990, Du Pont de Nemours Italiana (C‑21/88, EU:C:1990:121, bod 20).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-18" href="#c-18">18</a>
</span>) Body 44 a 45.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-19" href="#c-19">19</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další (C‑284/21 P, dále jen „rozsudek Braesch a další“, EU:C:2023:58, bod 96).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-20" href="#c-20">20</a>
</span>) Viz naposledy rozsudek ze dne 30. května 2024, Ryanair v. Komise (C‑353/21 P, nezveřejněný, EU:C:2024:437, bod 65).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-21" href="#c-21">21</a>
</span>) C‑598/17, dále jen „rozsudek A-Fonds“, EU:C:2019:352, bod 48.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-22" href="#c-22">22</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 30. května 2024, Ryanair v. Komise (C‑353/21 P, EU:C:2024:437, bod 91), a rozsudek Braesch a další, body 99 a 100, jakož i usnesení ze dne 15. července 2024, YU v. Komise (C‑233/24 P, EU:C:2024:625), a ze dne 14. prosince 2023, CAPA a další v. Komise (C‑742/21 P, EU:C:2023:1000).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-23" href="#c-23">23</a>
</span>) Kromě rozsudku Iannelli &amp; Volpi, viz rozsudky A-Fonds, body 47 a 48; ze dne 7. března 2024, Fallimento Esperia a GSE (C‑558/22, EU:C:2024:209, body 60 a 61), jakož i rozsudek Braesch a další, body 104, 107 a 108.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-24" href="#c-24">24</a>
</span>) Od vydání rozsudku Braesch a další se Soudní dvůr opírá o toto kritérium také za účelem posouzení postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU u osob, které se považují za poškozené poskytnutím podpory, a tedy jejich aktivní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí Komise přijatému v předběžné fázi zkoumání podpory. Zda byly zájmy takové osoby poškozeny, „je třeba posoudit s ohledem na závazné účinky rozhodnutí o schválení podpory, ať už vyplývají z provádění této podpory jako takové, z jejího předmětu nebo z jejích neoddělitelných modalit“, v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2024, PBL a Abdelmouine v. Komise (C‑224/23 P, EU:C:2024:682, bod 59 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-25" href="#c-25">25</a>
</span>) Viz například rozsudek Braesch a další, bod 100.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-26" href="#c-26">26</a>
</span>) Viz rozsudek Braesch, body 98 a 103 a citovaná judikatura.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-27" href="#c-27">27</a>
</span>) Viz rozsudky ze dne 25. června 1970, Francie v. Komise (47/69, EU:C:1970:60, bod 4), a ze dne 21. října 2003, Van Calster a další (C‑261/01 a C‑262/01, EU:C:2003:571, body 46 a 47).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-28" href="#c-28">28</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. října 1993, Scharbatke (C‑72/92, EU:C:1993:858, body 18 a 20). Viz také rozsudek ze dne 23. dubna 2002, Nygård (C‑234/99, EU:C:2002:244, bod 53). V posledně uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že diskriminační povaha dotčené parafiskální daně může být v tomto případě konstatována vnitrostátním soudem, přestože režim podpor, jehož součástí byla tato daň, byl schválen Komisí, zejména za účelem případné nápravy porušení práva Společenství, která nebyla tímto orgánem zjištěna (viz bod 60).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-29" href="#c-29">29</a>
</span>) Viz rozsudek Braesch a další, body 99 a 100.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-30" href="#c-30">30</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. května 2024, Ryanair v. Komise (C‑353/21 P, nezveřejněný, EU:C:2024:437, bod 92), a ze dne 5. září 2024, PBL a Abdelmouine v. Komise (C‑224/23 P, EU:C:2024:682, bod 59 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-31" href="#c-31">31</a>
</span>) Viz rozsudek Braesch a další, bod 103.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-32" href="#c-32">32</a>
</span>) Viz rozsudek Braesch a další, bod 81, jakož i usnesení ze dne 15. července 2024, YU v. Komise (C‑233/24 P, EU:C:2024:625, body 51 a 52), a ze dne 14. prosince 2023, CAPA a další v. Komise (C‑742/21 P, EU:C:2023:1000, bod 93).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-33" href="#c-33">33</a>
</span>) Viz rozsudek Iannelli &amp; Volpi, body 14 a 17 a bod 3 výroku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-34" href="#c-34">34</a>
</span>) Viz stanovisko ve věci A-Fonds, C‑598/17, EU:C:2018:1037, bod 81.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-35" href="#c-35">35</a>
</span>) Tuto definici Soudní dvůr v rozsudku A-Fonds nepřevzal a omezil se na konstatování, že taková podmínka bydliště, jako byla podmínka stanovená režimem vrácení daně z dividend dotčeným v původním řízení, se jeví jako „neoddělitelně spojená se samotným předmětem dotčených osvobození, kterým je zvýhodnění pouze tuzemských podniků“, a je „nezbytnou podmínkou pro dosažení cíle a fungování tohoto režimu podpor“, (viz body 49 až 51 tohoto rozsudku).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-36" href="#c-36">36</a>
</span>) Podotýkám však, že v některých nedávných rozsudcích Soudního dvora je tendence používat oba pojmy zaměnitelným způsobem. Viz například rozsudky ze dne 6. června 2024, Ryanair v. Komise (C‑441/21 P, EU:C:2024:477, bod 81), a ze dne 30. května 2024, Ryanair v. Komise (C‑353/21 P, nezveřejněný, EU:C:2024:437, bod 92).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-37" href="#c-37">37</a>
</span>) Například cílem společného zájmu použitým Komisí u oznámeného opatření byla „podpora nových investic do jaderné energie“ (viz bod 301 odůvodnění sporného rozhodnutí).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-38" href="#c-38">38</a>
</span>) V tomto ohledu stačí uvést, že v rozsudku Rakousko v. Komise Soudní dvůr rozhodl, že porušení unijního práva, o které se jednalo ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, vyplývalo z hospodářské činnosti financované podporou (viz bod 45 tohoto rozsudku), a nikoli z podmínky této podpory. Jak tedy tvrdí Komise i členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci na její podporu, nemusel se uchýlit k použití kritéria „neoddělitelného spojení“ ve smyslu rozsudku Iannelli &amp; Volpi.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-39" href="#c-39">39</a>
</span>) Viz také body 36, 65 a 73 napadeného rozsudku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-40" href="#c-40">40</a>
</span>) Viz bod 16 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-41" href="#c-41">41</a>
</span>) Viz zejména bod 325 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-42" href="#c-42">42</a>
</span>) Viz body 324 a 328 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-43" href="#c-43">43</a>
</span>) Viz body 300 a 304 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-44" href="#c-44">44</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Komise v. Irsko a další (C‑465/20 P, EU:C:2024:724, bod 112 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-45" href="#c-45">45</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise (C‑654/17 P, EU:C:2019:634, bod 69).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-46" href="#c-46">46</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Aeris Invest v. Komise a SRB (C‑535/22 P, EU:C:2024:819, body 145 a 146, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-47" href="#c-47">47</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Komise v. Irsko a další (C‑465/20 P, EU:C:2024:724, bod 169, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-48" href="#c-48">48</a>
</span>) Realizace každé fáze projektu byla předmětem samostatných smluv: smlouvy o inženýrských, pořizovacích a stavebních pracích, smlouvy o provozu a údržbě a smlouvy o dodávkách paliva.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-49" href="#c-49">49</a>
</span>) Viz body 38 a 39 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-50" href="#c-50">50</a>
</span>) Tato výtka se rovněž váže k odůvodnění napadeného rozsudku uvedeného v bodech 28 až 32 tohoto rozsudku, a je tedy přípustná na základě judikatury připomenuté v poznámce pod čarou 46 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-51" href="#c-51">51</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 19. září 2024, Santini a další v. Parlament (C‑198/21 P, EU:C:2024:768, bod 122).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-52" href="#c-52">52</a>
</span>) Takový argument nemůže mít oporu zejména v rozsudku Matra, na který Rakouská republika odkazuje. Je totiž sice pravda, že v bodě 43 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že při přijímání rozhodnutí o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem „Komise nemůže opomenout riziko poškození hospodářské soutěže na [tomto trhu]“, toto upřesnění však následuje po připomenutí rozsudku Iannelli &amp; Volpi a kritéria neoddělitelného spojení (viz bod 41 rozsudku Matra).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-53" href="#c-53">53</a>
</span>) V tomto smyslu viz například body 15, 28 a 39 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-54" href="#c-54">54</a>
</span>) Podobnou analýzu navrhl generální advokát Alber ve svém stanovisku ve věci Portugalsko v. Komise (C‑204/97, EU:C:2000:254, body 87 a 88). Soudní dvůr se s ní však neztotožnil, viz rozsudek ze dne 3. května 2001, Portugalsko v. Komise (C‑204/97, EU:C:2001:233, body 40 a 41).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-55" href="#c-55">55</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek Rakousko v. Komise, bod 101.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-56" href="#c-56">56</a>
</span>) T‑197/97 a T‑198/97, dále jen rozsudek „Weyl Beef Products a další v. Komise“, EU:T:2001:28, bod 78.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-57" href="#c-57">57</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek Weyl Beef Products a další v. Komise, bod 77.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-58" href="#c-58">58</a>
</span>) T‑57/11, EU:T:2014:1021, bod 184.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-59" href="#c-59">59</a>
</span>) Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že ačkoli při přezkumu existence a legality státní podpory může být nezbytné, aby Komise překročila rámec pouhého přezkumu skutkových a právních okolností, se kterými byla seznámena, nepřísluší jí, aby z vlastního podnětu a při neexistenci jakékoliv indicie v tomto smyslu vyhledávala všechny informace, které by mohly vykazovat spojitost s věcí, která jí byla předložena, i kdyby takové informace byly veřejně dostupné, viz rozsudek ze dne 5. září 2024, Slovinsko v. Komise (C‑447/22 P, EU:C:2024:678, bod 56). Podle mého názoru se tato pravidla vztahují i na povinnost Komise přezkoumat v řízení podle článku 108 SFEU případné porušení jiných ustanovení unijního práva, než jsou ustanovení týkající se podpor.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-60" href="#c-60">60</a>
</span>) V každém případě, na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, chybějící nebo nedostatečné odůvodnění se vztahuje k porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU a je důvodem nepominutelným, který musí unijní soud zkoumat i bez návrhu, viz usnesení ze dne 9. března 2017, Simet v. Komise (C‑232/16 P, EU:C:2017:200, bod 80 a citovaná judikatura). K precedentu, kterého se tento členský stát dovolává, konkrétně k rozsudku ze dne 5. června 2003, O’Hannrachain v. Parlament (C‑121/01 P, EU:C:2003:323, bod 39), viz stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci Prym a Prym Consumer v. Komise (C‑534/07 P, EU:C:2009:277, body 34 a 35).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-61" href="#c-61">61</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Aeris Invest v. Komise a SRB (C‑535/22 P, EU:C:2024:819, bod 114).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-62" href="#c-62">62</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Komise v. Irsko a další (C‑465/20 P, EU:C:2024:724).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-63" href="#c-63">63</a>
</span>) V bodě 285 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise uvádí, že „[s]oulad ze strany Maďarska se směrnicí [2014/25] je každopádně Komisí posuzován v odděleném řízení, kde se zatím na základě dostupných informací dospělo k předběžnému závěru, že postup stanovený v [této směrnici] by nebylo možno použít na zadání stavebních prací na dvou reaktorech na základě čl. 50 písm. c) této směrnice“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-64" href="#c-64">64</a>
</span>) Toto pravidlo zohledňuje autonomii řízení o nesplnění povinnosti a řízení o státních podporách a skutečnost, že Komise má rozhodovací pravomoc pouze ve druhém z nich.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-65" href="#c-65">65</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Komise v. Irsko a další (C‑465/20 P, EU:C:2024:724).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-66" href="#c-66">66</a>
</span>) Podotýkám, že projednávaná věc, v níž jde o posouzení souladu podmínky podpory neoddělitelné od jejího předmětu s právem Unie ze strany Komise, se liší od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 23. listopadu 2023, Ryanair a Airport Marketing Services (C‑758/21 P, EU:C:2023:917), v němž Soudní dvůr v bodě 97 rozhodl, že v dané věci mohlo postačovat implicitní odůvodnění, zejména s ohledem na skutečnost, že v řízení podle článku 108 SFEU se jiné zúčastněné strany než dotčený členský stát nemohou domáhat kontradiktorní diskuse s Komisí. V uvedené věci byly totiž navrhovatelky adresátkami opatření, jimiž byla přerušena promlčecí lhůta, která byla podle jejich názoru překročena, takže byly schopny, navzdory pouhému uvedení dat přijetí těchto opatření v rozhodnutí dotčeném v této věci, seznámit se s důvody, pro které se Komise domnívala, že tato opatření mohla přerušit běh uvedené lhůty [viz zejména bod 93 tohoto rozsudku]. Stejně tak se projednávaná věc liší od věci, která nedávno vedla k vydání rozsudku ze dne 23. ledna 2025, Neos v. Ryanair a Komise (C-490/23 P, EU:C:2025:32), v němž se zaprvé jednalo o rozhodnutí přijaté na konci fáze předběžného posouzení podle čl. 108 odst. 3 SFEU, a zadruhé, jak Soudní dvůr konstatoval zejména v bodech 58 a 59 tohoto rozsudku, hrozilo, že rozsudkem Tribunálu napadeným kasačním opravným prostředkem v posledně uvedené věci bude Komisi uložena obecná povinnost poskytnout specifické odůvodnění u každého ustanovení a zásady unijního práva, které by mohly být poskytnutou podporou porušeny.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-67" href="#c-67">67</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 11. května 2023, Komise v. Sopra Steria Benelux a Unisys Belgium (C‑101/22 P, EU:C:2023:396, bod 88, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-68" href="#c-68">68</a>
</span>) Pokud jde o argumenty, které mají za cíl zpochybnit důkazní břemeno, které Tribunál uložil Rakouské republice v bodech 38 a 64 napadeného rozsudku, odkazuji na rozbor druhého a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-69" href="#c-69">69</a>
</span>) Viz bod 42 napadeného rozsudku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-70" href="#c-70">70</a>
</span>) Z napadeného rozsudku vyplývá, že řízení o nesplnění povinnosti se týkalo čl. 40 odst. 3 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (Úř. věst. 2004, L 134, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 19), který předcházel čl. 50 písm. c) bodu ii) směrnice 2014/25.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-71" href="#c-71">71</a>
</span>) T‑356/15, EU:T:2018:439, bod 250.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-72" href="#c-72">72</a>
</span>) Tvrzení Komise, že Rakouská republika vznesla takovou výtku až ve své replice, a je tudíž nepřípustná, je podle mého názoru založeno na nesprávném chápání kasačního opravného prostředku. K tomu viz rovněž judikatura citovaná v poznámce pod čarou 60 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-73" href="#c-73">73</a>
</span>) Viz bod 40 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-74" href="#c-74">74</a>
</span>) Pokud jde zaprvé o argumenty Komise, České republiky a Maďarska, jejichž cílem je zpochybnit dopad kupní ceny nových reaktorů na posouzení přiměřenosti dotčené podpory, odkazuji na úvahy již uvedené v bodech 85 a 88 tohoto stanoviska. Pokud jde zadruhé o odkaz České republiky a Polské republiky v jejich vyjádřeních, jakož i Komise v reakci na otázku položenou Soudním dvorem při jednání, na oddíl 5.1 sporného rozhodnutí týkající se uplatnění zásady soukromého investora, Rakouská republika právem odpovídá, že tyto body odůvodnění mají za cíl určit existenci výhody pro společnost Paks II, a nikoli posoudit, zda byla dotčená podpora omezena na nezbytné minimum. Když Komise v bodě 337 odůvodnění sporného rozhodnutí odkázala na uvedený oddíl 5.1, bylo to proto, aby upřesnila, že z důvodu selhání trhu dospěla k názoru, že veškeré financování výstavby nových reaktorů musí být považováno za státní podporu. Zatřetí odkaz Polska na bod 84 Pokynů pro státní podporu v oblasti ochrany životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 (Úř. věst. 2014, C 200, s. 1) je rovněž irelevantní, neboť Komise v bodě 55 odůvodnění sporného rozhodnutí konstatovala, že se na oznámené opatření nevztahují. A konečně, pokud jde o odkaz obsažený zejména v písemném vyjádření České republiky a Polské republiky na analýzu provedenou Komisí v bodech 338 až 342 odůvodnění sporného rozhodnutí týkající se rizika nadměrné kompenzace ze strany příjemce, konstatuji, že tato analýza se liší od analýzy týkající se omezení podpory na minimum nezbytné k zajištění životaschopnosti financovaného projektu. Totéž platí pro povinnost úhrady investice maďarského státu, očekávané z provozu elektrárny Paks II, která je uvedena v bodě 343 odůvodnění sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-75" href="#c-75">75</a>
</span>) Výpočet hrubého grantového ekvivalentu, který umožňuje určit přesnou výši podpory, jež má formu odlišnou od pouhé dotace, je nezbytný zejména při posuzování dodržování stropů, jako jsou například ty, které vyplývají z uplatňování pravidla de minimis, v tomto ohledu viz nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis (Úř. věst. L 2023/2831).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-76" href="#c-76">76</a>
</span>) Pokud jde o neexistenci takové povinnosti, viz rozsudek ze dne 12. července 2018, Rakousko v. Komise (T‑356/15, EU:T:2018:439, bod 250), uvedený v bodě 184 napadeného rozsudku. Podotýkám však, že na rozdíl od toho, co zřejmě tvrdí Maďarsko, se Soudní dvůr ve svém rozsudku Rakousko v. Komise k této otázce meritorně nevyjádřil (viz body 129 a 130 tohoto rozsudku).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-77" href="#c-77">77</a>
</span>) Nařízení Komise ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (EU) 2015/1589, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU (Úř. věst. 2004, L 140, s. 1; Zvl. vyd. 08/4, s. 3).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-78" href="#c-78">78</a>
</span>) Bod 28 odůvodnění a poznámka pod čarou 16 sporného rozhodnutí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-79" href="#c-79">79</a>
</span>) Viz bod 190 napadeného rozsudku.</p>
</body>
</html>
