<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑299/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CJ0299</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:114">EU:C:2016:114</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20160225">25. 2. 2016</DATE> – VĚC C‑299/14</P><P>GARCÍA-NIETO A DALŠÍ</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20160225">25. února 2016</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb osob</KEYWORD><KEYWORD>Občanství Unie</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/38/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 24 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Dávky sociální pomoci</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 883/2004</KEYWORD><KEYWORD>Články 4 a 70</KEYWORD><KEYWORD>Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení státních příslušníků členského státu po dobu prvních tří měsíců pobytu v hostitelském členském státě</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑299/14,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen (Zemský soud pro sociální záležitosti v Severním Porýní – Vestfálsku, Německo) ze dne <DATE ISO="20140522">22. května 2014</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20140617">17. června 2014</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Vestische Arbeit Jobcenter Kreis Recklinghausen</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Jovanně García-Nieto,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Joelu Peña Cuevasi,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Jovanlis Peña García,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Joelu Luisi Peña Cruzovi,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení A. Tizzano, místopředseda Soudního dvora, vykonávající funkci předsedy prvního senátu, F. Biltgen, E. Levits, M. Berger (zpravodajka) a S. Rodin, soudci,</P><P>generální advokát: M. Wathelet,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20150422">22. dubna 2015</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za J. García-Nieto, J. Peña Cuevase, Jovanlis Peña García a Joela Luise Peña Cruze M. Schmitzem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za francouzskou vládu R. Coesmem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za vládu Spojeného království M. Holtem, jako zmocněncem, ve spolupráci s B. Kennellym, barrister,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi D. Martinem a M. Kellerbauerem, jakož i C. Tufvesson, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20150604">4. června 2015</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 18 SFEU a čl. 45 odst. 2 SFEU, článků 4 a 70 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), ve znění nařízení Komise (EU) č. 1244/2010 ze dne <DATE ISO="20101209">9. prosince 2010</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="338" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2010">Úř. věst. L 338, s. 35</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>nařízení č. 883/2004<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), jakož i článku 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="77" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 158, s. 77</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 46).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Vestische Arbeit Jobcenter Kreis Recklinghausen (Úřad práce okresu Recklinghausen, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>úřad práce<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) na jedné straně a J. Peña Cuevasem a J. García-Nieto, jakož i jejich společnou dcerou Jovanlis Peña García a synem J. Peña Cuevase Joelem Luisem Peña Cruzem (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>rodina Peña-García<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) na straně druhé ve věci odmítnutí tohoto úřadu přiznat dávky základního zabezpečení (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Grundsicherung<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) stanovené v německých právních předpisech.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 1 Evropské úmluvy o sociální a lékařské pomoci, kterou podepsali členové Rady Evropy v Paříži dne <DATE ISO="19531211">11. prosince 1953</DATE> a která pro Německo vstoupila v platnost v roce 1956 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Úmluva o pomoci<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), vyjadřuje zásadu zákazu diskriminace následujícím způsobem:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Každá smluvní strana se zavazuje, že poskytne státním příslušníkům ostatních smluvních stran, kteří oprávněně pobývají v kterékoliv části jejího území, na něž se vztahuje tato úmluva, a nemají dostatečné prostředky, sociální a lékařskou pomoc […] upravenou právními předpisy platnými na příslušné části území tak jako vlastním státním příslušníkům a za stejných podmínek.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Podle čl. 16 písm. b) Úmluvy o pomoci platí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>každá smluvní strana oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy přijetí jakéhokoliv nového zákona nebo jiného právního předpisu, který dosud není uveden v příloze I. Smluvní strana může při tomto oznámení vyslovit výhrady k uplatnění své nové právní úpravy na státní příslušníky ostatních smluvních stran<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. Německá vláda vznesla na základě tohoto ustanovení dne <DATE ISO="20111219">19. prosince 2011</DATE> výhradu, která zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Vláda Spolkové republiky Německo se nezavazuje poskytovat státním příslušníkům ostatních smluvních stran, tak jako vlastním státním příslušníkům a za stejných podmínek, dávky upravené v knize II zákona o sociálním zabezpečení – Základní ochrana uchazečů o zaměstnání [(Sozialgesetzbuch Zweites Buch – Grundsicherung für Arbeitsuchende)], ve znění platném v době podání žádosti [(dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>kniha II zákona o sociálním zabezpečení<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/>)].<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Podle čl. 16 písm. c) Úmluvy o pomoci byla tato výhrada oznámena ostatním stranám této úmluvy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Nařízení č. 883/2004</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 4 nařízení č. 883/2004, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Rovnost zacházení<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, požívají osoby, na které se toto nařízení vztahuje, stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Součástí hlavy III, kapitoly 9 tohoto nařízení, která se vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>[z]vláštní nepříspěvkové peněžité dávky<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, je článek 70, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Obecné ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>. Tento článek stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="070.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek se vztahuje na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky poskytované podle právních předpisů, které vykazují, s přihlédnutím k jejich osobní působnosti, cílům nebo podmínkám pro vznik nároku na dávku, vlastnosti jak právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení uvedených v odstavci 1, tak sociální pomoci.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="070.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely této kapitoly se <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>zvláštními nepříspěvkovými peněžitými dávkami<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/> rozumí dávky, které:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jsou určeny k poskytování buď:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>doplňkového, náhradního nebo pomocného krytí proti sociálním událostem zahrnutým do odvětví sociálního zabezpečení uvedeným v čl. 3 odst. 1, a které s ohledem na ekonomickou a sociální situaci v dotčeném členském státě zaručuje dotyčným osobám minimální existenčně nutný příjem, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>výhradně zvláštní ochrany pro zdravotně postižené, úzce spojené s jejich sociálním prostředím v dotyčném členském státě,</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>a</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jejichž financování je odvozeno výlučně od povinného daňového systému určeného ke krytí všeobecných veřejných výdajů, přičemž podmínky pro poskytování a výpočet dávek nezávisí v případě poživatele na žádném přispívání. Avšak dávky poskytované jako doplněk k příspěvkové dávce se nepovažují za příspěvkové dávky pouze z tohoto důvodu;</TXT><P>a</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>jsou uvedeny v příloze X.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="070.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Článek 7 a ostatní kapitoly této hlavy se na dávky uvedené v odstavci 2 tohoto článku nepoužijí.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="070.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Dávky uvedené v odstavci 2 se poskytují výlučně v členském státě, v němž dotyčné osoby bydlí, v souladu s jeho právními předpisy. Tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště na své náklady.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>V příloze X nařízení č. 883/2004, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, jsou v případě Spolkové republiky Německo uvedeny následující dávky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Dávky na zajištění živobytí podle základního ustanovení pro uchazeče o zaměstnání, pokud nejsou s ohledem na tyto dávky splněny požadavky opravňující k dočasnému příplatku po obdržení dávek v nezaměstnanosti (čl. 24 odst. 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení).<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Směrnice 2004/38</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Body 10, 16 a 21 odůvodnění směrnice 2004/38 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>(10)</NO.P><TXT>Při výkonu svého práva pobytu by se však osoby v počáteční fázi svého pobytu neměly stát nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu. [...]</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(16)</NO.P><TXT>Osoby požívající práva pobytu by neměly být vyhoštěny, pokud nepředstavují nepřiměřenou zátěž pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu. Vyhoštění ze země by tedy nemělo být automatickým důsledkem využití systému sociální pomoci. Hostitelský členský stát by měl posuzovat, zda se nejedná o dočasné potíže, a při posuzování, zda se příjemce pomoci stal nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci a zda by měl být vyhoštěn, zohlednit délku pobytu, osobní poměry a objem poskytované pomoci. Zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné či uchazeči o zaměstnání, jak byli definováni Soudním dvorem, by v žádném případě neměli být vyhoštěni, s výhradou případů odůvodněných veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečností.</TXT></NP></CONSID><P>[...]</P><CONSID><NP><NO.P>(21)</NO.P><TXT>Mělo by však být ponecháno na rozhodnutí hostitelského členského státu, zda občanům Unie jiným než zaměstnaným osobám nebo osobám samostatně výdělečně činným a osobám, které získají tento status, nebo jejich rodinným příslušníkům, přizná sociální pomoc během prvních tří měsíců pobytu, nebo u uchazečů o zaměstnání během delšího období, nebo zda těmto osobám před nabytím práva trvalého pobytu přizná podporu při studiu, včetně odborné přípravy.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 6 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Právo pobytu po dobu do tří měsíců<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu až tří měsíců, aniž by podléhali jakýmkoli podmínkám či formalitám s výjimkou povinnosti být držitelem platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 1 se použije také na rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a tohoto občana Unie doprovázejí nebo následují a kteří jsou držiteli platného cestovního pasu.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Právo pobytu po dobu delší než tři měsíce<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Všichni občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jsou v hostitelském členském státě zaměstnanými osobami nebo osobami samostatně výdělečně činnými; nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>mají pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné prostředky, aby se po dobu svého pobytu nestali zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu, a jsou účastníky zdravotního pojištění, kterým jsou v hostitelském členském státě kryta všechna rizika; […]</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Podle článku 14 téže směrnice, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Zachování práva pobytu<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, platí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="014.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům náleží právo pobytu uvedené v článku 6, dokud se nestanou nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům náleží právo pobytu stanovené v článcích 7, 12 a 13, dokud splňují podmínky uvedených ustanovení.</ALINEA><ALINEA>Ve zvláštních případech, existují-li odůvodněné pochybnosti, zda občan Unie nebo jeho rodinní příslušníci splňují podmínky stanovené v článcích 7, 12 a 13, mohou členské státy ověřit, zda jsou tyto podmínky splněny. Toto ověřování není prováděno systematicky.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Vyhoštění ze země nesmí být automatickým důsledkem využití systému sociální pomoci hostitelského členského státu občanem Unie nebo jeho rodinnými příslušníky.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odchylně od odstavců 1 a 2 a aniž je dotčena kapitola VI, nesmějí být v žádném případě vyhoštěni občané Unie ani jejich rodinní příslušníci, pokud</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>občané Unie jsou zaměstnanými osobami nebo osobami samostatně výdělečně činnými, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>občané Unie vstoupili na území hostitelského členského státu za účelem hledání zaměstnání. V tom případě nesmějí být občané Unie ani jejich rodinní příslušníci vyhoštěni, pokud mohou prokázat, že pokračují v hledání zaměstnání a mají skutečnou naději, že budou zaměstnáni.<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 24 směrnice 2004/38, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>Rovné zacházení<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="024.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou zvláštních ustanovení výslovně uvedených ve Smlouvě a v sekundárních právních předpisech požívají všichni občané Unie, kteří pobývají na základě této směrnice na území hostitelského členského státu, v oblasti působnosti Smlouvy stejného zacházení jako státní příslušníci tohoto členského státu. Právo na rovné zacházení se vztahuje i na rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a mají právo pobytu nebo trvalého pobytu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odchylně od odstavce 1 není hostitelský členský stát povinen přiznat nárok na sociální pomoc v prvních třech měsících pobytu nebo případně během delšího období stanoveného v čl. 14 odst. 4 písm. b), ani není povinen přiznat před nabytím práva trvalého pobytu vyživovací podporu při studiu, včetně odborné přípravy, jíž se rozumí stipendia nebo půjčky na studium osobám jiným než zaměstnaným osobám, osobám samostatně výdělečně činným, osobám ponechávajícím si takové postavení a jejich rodinným příslušníkům.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Zákon o sociálním zabezpečení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>V ustanovení § 19a odst. 1 knihy I zákona o sociálním zabezpečení (Sozialgesetzbuch Erstes Buch) jsou upraveny dva hlavní typy dávek základního zabezpečení pro uchazeče o zaměstnání následujícím způsobem:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>Podle předpisů základního zabezpečení pro uchazeče o zaměstnání lze čerpat:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>dávky na pracovní začlenění,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>dávky na zajištění živobytí.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>Úkoly a cíle základního zabezpečení pro uchazeče o zaměstnání<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, stanoví ve svých odstavcích 1 a 3:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Základní zabezpečení pro uchazeče o zaměstnání má za cíl umožnit oprávněným osobám vést důstojný život.</ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="001.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA><P>Základní zabezpečení pro uchazeče o zaměstnání zahrnuje dávky:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>na odstranění či zmírnění stavu hmotné nouze, zejména prostřednictvím pracovního začlenění, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>jejichž účelem je zajištění živobytí.<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Ustanovení § 7 knihy II zákona o sociálním zabezpečení, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>Příjemci<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, stanoví ve svém odstavci 1:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>Dávky upravené v této knize jsou určeny osobám, které</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>dosáhly věku 15 let, avšak dosud nedosáhly věkové hranice stanovené v § 7a,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>jsou práceschopné,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>nacházejí se ve stavu hmotné nouze a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>mají obvyklý pobyt ve Spolkové republice Německo (práceschopní příjemci).</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Vyloučeni jsou:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>cizinky a cizinci, kteří nejsou ve Spolkové republice Německo zaměstnanými osobami nebo osobami samostatně výdělečně činnými a nepožívají práva volného pohybu na základě § 2 odst. 3 zákona o volném pohybu občanů Unie [(Freizügigkeitsgesetz/UE, dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>zákon o volném pohybu<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="2018" ID="QE0032"/>)], a jejich rodinní příslušníci po dobu prvních tří měsíců svého pobytu,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>cizinky a cizinci, jejichž právo pobytu je odůvodněno pouze hledáním zaměstnání, a jejich rodinní příslušníci,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P></ALINEA><?PAGE NO="7"?><ALINEA>Věta druhá bod 1 se nevztahuje na cizinky a cizince, kteří ve Spolkové republice Německo pobývají v souladu s povolením k pobytu vydaným na základě kapitoly 2 oddílu 5 zákona o právu pobytu [(Aufenthaltgesetz)]. Ustanovení v oblasti práva pobytu nejsou dotčena.<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Z ustanovení § 7 odst. 2 a 3 vyplývá, že nezletilé osoby, které nejsou práceschopné, žijí s práceschopnými příjemci, a tvoří tak společně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>společenství potřeb<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, mají nárok, který je ve vztahu k dávkám stanoveným v knize II zákona o sociálním zabezpečení sekundární.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Ustanovení § 8 odst. 1 knihy II, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>Práceschopnost<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>Za práceschopného se považuje ten, kdo není po dohlednou dobu neschopen z důvodu nemoci nebo zdravotního postižení vykonávat výdělečnou činnost alespoň tři hodiny denně za podmínek obvyklých na trhu práce.<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Ustanovení § 9 odst. 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>Ve stavu hmotné nouze se nachází ten, kdo si nemůže svým příjmem či majetkem, které se pro tyto účely zohledňují, zajistit vůbec či dostatečně živobytí a nedostává se mu nezbytné pomoci od dalších osob, zejména od rodinných příslušníků nebo od poskytovatelů jiných sociálních dávek.<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V § 20 knihy II zákona o sociálním zabezpečení jsou zakotvena doplňující ustanovení o základních životních potřebách. V § 21 knihy II zákona o sociálním zabezpečení jsou upravena pravidla o dalších potřebách a § 22 knihy II se týká potřeb bydlení a tepla. V ustanoveních § 28 až § 30 knihy II zákona o sociálním zabezpečení jsou konečně upraveny dávky na vzdělávání a začlenění do společnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 knihy XII zákona o sociálním zabezpečení, které upravuje sociální podporu, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>Úkolem sociální podpory je umožnit oprávněným osobám vést důstojný život. […]<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Ustanovení § 21 knihy XII zákona o sociálním zabezpečení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>Osobám, na které jsou zaměřeny dávky podle knihy II zákona o sociálním zabezpečení vzhledem k jejich práceschopnosti nebo rodinným vazbám, se dávky na zajištění živobytí nevyplácejí. [...]<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Zákon o volném pohybu</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Působnost zákona o volném pohybu ve znění použitelném na skutkový stav ve věci v původním řízení je upřesněna v jeho § 1:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>Tento zákon upravuje právo vstupu a pobytu státních příslušníků jiných členských států Evropské unie (občanů Unie) a jejich rodinných příslušníků.<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Pokud jde o právo vstupu a pobytu, § 2 uvedeného zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Občané Unie požívající práva volného pohybu a jejich rodinní příslušníci mají právo vstoupit na spolkové území a pobývat tam v souladu s ustanoveními tohoto zákona.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA><P>Práva volného pohybu podle práva Unie požívají:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>občané Unie, kteří mají zájem pobývat na území jako pracovníci za účelem hledání zaměstnání nebo k odborné přípravě,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><?PAGE NO="8"?><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>občané Unie, kteří nevykonávají žádnou výdělečnou činnost, za podmínek podle § 4,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>rodinní příslušníci za podmínek podle § 3 a § 4,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA><P>Právo upravené v prvním odstavci není v případě zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob dotčeno</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>dočasnou pracovní neschopností v důsledku nemoci nebo úrazu,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>nedobrovolnou nezaměstnaností potvrzenou příslušným úřadem práce nebo ukončením samostatně výdělečné činnosti v důsledku okolností, které nastaly nezávisle na vůli samostatně výdělečné činné osoby, po výkonu činnosti trvající po dobu delší než jeden rok,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>odbornou přípravou, existuje-li mezi ní a předešlou výdělečnou činností vazba; tato vazba není nutná, pokud občan Unie nedobrovolně ztratil zaměstnání.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Právo stanovené v prvním odstavci není dotčeno po dobu šesti měsíců nedobrovolné nezaměstnanosti potvrzené příslušným úřadem práce po výkonu zaměstnání po dobu kratší než jeden rok.</ALINEA></PARAG><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Ustanovení § 3 zákona o volném pohybu, týkajícího se rodinných příslušníků, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Rodinným příslušníkům občanů Unie uvedených v § 2 odst. 2 bodech 1 až 5 náleží právo podle § 2 odst. 1, pokud uvedeného občana Unie doprovází nebo následují. Pro rodinné příslušníky občanů Unie uvedených v § 2 odst. 2 bodě 5 to platí za podmínek podle § 4.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA><P>Rodinnými příslušníky jsou</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>manžel a osoby, které jsou příbuznými v sestupné linii osob uvedených v § 2 odst. 2 bodech 1 až 5 a 7 nebo jejich manželů a ještě nedosáhly věku 21 let,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>osoby, které jsou příbuznými ve vzestupné nebo sestupné linii osob uvedených v § 2 odst. 2 bodech 1 až 5 a 7 nebo jejich manželů a kterým tyto osoby nebo jejich manželé zajišťují živobytí.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Ustanovení § 5 zákona o volném pohybu, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>Pobytové karty a potvrzení o právu trvalého pobytu<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Potvrzení o právu pobytu se neprodleně vydá z úřední povinnosti občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie a mohou se svobodně pohybovat na území.</ALINEA></PARAG><P>[...]</P><PARAG IDENTIFIER="005.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Příslušný cizinecký úřad může požadovat, aby bylo splnění podmínek, za nichž náleží právo upravené v § 2 odst. 1, věrohodně doloženo do tří měsíců od vstupu na spolkové území. Údaje a důkazy nezbytné k jejich doložení může při ohlášení převzít příslušný ohlašovací orgán, který je předá příslušnému cizineckému úřadu. [...]</ALINEA></PARAG><P>[...]<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Všichni členové rodiny Peña-García jsou španělskými státními příslušníky. J. García-Nieto a J. Peña Cuevas žili několik let ve Španělsku jako partneři ve společné domácnosti a tvořili hospodářskou jednotku, aniž uzavřeli manželství či registrované partnerství, a žila s nimi jejich společná dcera Jovanlis Peña García, jakož i Joel Luis Peña Cruz, dosud nezletilý syn J. Peña Cuevase.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V dubnu 2012 vstoupila J. García-Nieto se svou dcerou Jovanlis na území Německa a dne <DATE ISO="20120601">1. června 2012</DATE> se zaregistrovala jako uchazečka o zaměstnání. Od <DATE ISO="20120612">12. června 2012</DATE> vykonávala pracovní činnost pomocné síly v kuchyni, byla v souvislosti s tímto zaměstnáním ode dne <DATE ISO="20120701">1. července 2012</DATE> povinně přihlášena do německého systému sociálního zabezpečení a pobírala čistou měsíční mzdu ve výši 600 eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20120623">23. června 2012</DATE> se k J. García-Nieto a Jovanlis připojili J. Peña Cuevas a jeho syn. Do <DATE ISO="20121101">1. listopadu 2012</DATE> bydlela rodina Peña-Garcia u matky J. García-Nieto a zajišťovala své živobytí z příjmů J. García-Nieto. Kromě toho pobírali J. Peña Cuevas a J. García-Nieto od července 2012 rodinné přídavky na své děti Jovanlis a Joela Luise, které od <DATE ISO="20120822">22. srpna 2012</DATE> navštěvují školu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20120730">30. července 2012</DATE> rodina Peña-García požádala na úřadu práce o dávky na zajištění živobytí podle knihy II zákona o sociálním zabezpečení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>dotčené dávky<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>). Tento úřad však odmítl přiznat tyto dávky v rozsahu, v němž se týkaly J. Peña Cuevase a jeho syna za měsíce srpen a září 2012, nicméně uvedené dávky byly přiznány od října 2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Rozhodnutí o odmítnutí přiznat dávky, které přijal úřad práce, se zakládalo na § 7 odst. 1 druhé větě bodu 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení s tím, že v době podání žádosti pobývali J. Peña Cuevas a jeho syn na území Německa méně než tři měsíce a J. Peña Cuevas kromě toho nebyl zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou. Podle úřadu práce se vyloučení nároku na pobírání dotčených dávek vztahovalo i na syna J. Peña Cuevase. Na základě výhrady k Úmluvě o pomoci vznesené německou vládou dne <DATE ISO="20111219">19. prosince 2011</DATE> se totiž nemohl nárok zakládat na Úmluvě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Žalobě podané rodinou Peña-García proti tomuto rozhodnutí úřadu práce vyhověl Sozialgericht Gelsenkirchen (Soud pro sociální záležitosti v Gelsenkirchenu), který zamítl důvody vyloučení uvedené v § 7 odst. 1 druhé větě bodě 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení z důvodů týkajících se struktury vnitrostátní právní úpravy. Úřad práce podal proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu, Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen (Zemský soud pro sociální záležitosti v Severním Porýní – Vestfálsku, Německo).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Předkládající soud má pochybnosti stran slučitelnosti úplného vyloučení pobírání dotčených dávek v případech stanovených v § 7 odst. druhé větě bodě 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen (Zemský soud pro sociální záležitosti v Severním Porýní – Vestfálsku, Německo) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>1)</NO.P><TXT>Platí zásada zákazu diskriminace zakotvená v článku 4 nařízení č. 883/2004 – s výjimkou vyloučení možnosti výplaty dávek do zahraničí podle čl. 70 odst. 4 tohoto nařízení – také ve vztahu ke zvláštním nepříspěvkovým peněžitým dávkám ve smyslu čl. 70 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Jsou v případě kladné odpovědi na první otázku možná, a případně do jaké míry, omezení zásady zákazu diskriminace zakotvené v článku 4 nařízení č. 883/2004, obsažená v ustanoveních vnitrostátní právní úpravy provádějící čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38, na jejichž základě bez výjimky neexistuje přístup k těmto dávkám po dobu prvních tří měsíců pobytu v případech, kdy<?PAGE NO="10"?> se občané Unie ve Spolkové republice Německo nezdržují jako zaměstnané osoby ani jako osoby samostatně výdělečně činné, které nepožívají práva volného pohybu podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o volném pohybu?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Brání v případě záporné odpovědi na první otázku zásada zákazu diskriminace stanovená mimo jiné v primárním právu, a zejména v čl. 45 odst. 2 SFEU ve spojení s článkem 18 SFEU, ustanovení vnitrostátního práva, které bez výjimky všem občanům Unie odpírá po dobu prvních tří měsíců pobytu dávku sociálního zabezpečení, jejímž účelem je zajištění existenčního minima a současně usnadnění přístupu na trh práce, pokud tito občané Unie sice nejsou ve Spolkové republice Německo zaměstnáni, nejsou osobami samostatně výdělečně činnými ani nepožívají práva volného pohybu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o volném pohybu, avšak mohu prokázat skutečnou vazbu k hostitelskému státu a zejména na trh práce hostitelského státu?<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20150319">19. března 2015</DATE> nicméně předkládající soud rozhodl, že není třeba odpovídat na první otázku vzhledem k tomu, že otázka s týmž obsahem byla položena ve věci, ve které byl vydán rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dano</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a Soudní dvůr na ni odpověděl kladně, když rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>nařízení č. 883/2004 musí být vykládáno tak, že <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="2018" ID="QE0047"/> ve smyslu čl. 3 odst. 3 a článku 70 tohoto nařízení spadají do působnosti článku 4 uvedeného nařízení<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 24 směrnice 2004/38 a článek 4 nařízení č. 883/2004 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která vylučuje státní příslušníky jiných členských států, kteří se nacházejí v takové situaci, jakou upravuje čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/38, z pobírání některých <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve smyslu čl. 70 odst. 2 nařízení č. 883/2004, které rovněž představují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>sociální pomoc<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) již Soudní dvůr rozhodl, že takové dávky, jako jsou dotčené dávky, nelze kvalifikovat jako finanční dávky určené k usnadnění přístupu k zaměstnání na trhu práce členského státu, ale že je nutné je považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>sociální pomoc<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Pokud jde o přístup k takovým dávkám, občan Unie se může domáhat stejného zacházení jako státní příslušníci hostitelského členského státu podle čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38, pouze pokud jeho pobyt na území hostitelského členského státu splňuje podmínky stanovené směrnicí 2004/38 (rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dano</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Kdyby se totiž připustilo, že osoby, kterým nenáleží právo pobytu na základě směrnice 2004/38, mohou uplatňovat nárok na dávky sociální pomoci za stejných podmínek, jaké platí pro státní příslušníky hostitelského členského státu, bylo by to v rozporu s cílem uvedené směrnice vyjádřeným v bodě 10 jejího odůvodnění, tj. aby se občané Unie, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, nestali nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu (rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dano</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V důsledku toho je za účelem určení, zda lze takové dávky sociální pomoci, jako jsou dotčené dávky, odepřít na základě výjimky uvedené v čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38, třeba nejprve ověřit použitelnost zásady rovného zacházení připomenuté v čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice, a tudíž i legalitu pobytu dotyčného občana Unie na území hostitelského členského státu (rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, J. Peña Cuevas může zakládat právo pobytu na čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/38.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Toto ustanovení totiž stanoví, že občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu až tří měsíců bez dalších podmínek nebo formalit, než je požadavek být držitelem platného průkazu totožnosti nebo cestovního pasu, a čl. 14 odst. 1 této směrnice toto právo zachovává, dokud se občan Unie a jeho rodinní příslušníci nestanou nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu (rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ziolkowski a Szeja</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑424/10 a C‑425/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:866">EU:C:2011:866</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dano</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Nehledě na to je však nutno uvést, že v takovém případě se hostitelský členský stát může odvolat na výjimku uvedenou v čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 a odmítnout přiznat uvedenému občanovi nárok na požadovanou sociální pomoc (rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dano</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Ze znění tohoto ustanovení totiž výslovně vyplývá, že hostitelský členský stát může odmítnout přiznat jakoukoli sociální pomoc po dobu prvních tří měsíců pobytu jiné osobě, než jsou zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby, které si zachovávají takové postavení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 70 svého stanoviska, uvedené ustanovení je v souladu s cílem zachování finanční rovnováhy systému sociální pomoci členských států sledovaným směrnicí 2004/38, jak vyplývá zejména z jejího bodu 10 odůvodnění. Vzhledem k tomu, že členské státy nemohou požadovat od občanů Unie, aby měli po dobu nanejvýš tříměsíčního pobytu na jejich územích dostatečné prostředky na zajištění živobytí a osobní zdravotní pojištění, je legitimní neukládat uvedeným členským státům povinnost hradit během tohoto období náklady těchto občanů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>V tomto ohledu je rovněž třeba upřesnit, že ačkoli směrnice 2004/38 vyžaduje, aby hostitelský členský stát v případě, že má v úmyslu přijmout opatření spočívající ve vyhoštění nebo konstatovat, že dotyčná osoba způsobí v rámci svého pobytu nepřiměřenou zátěž pro systém sociální pomoci, zohlednil její individuální poměry (rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Brey</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑140/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:565">EU:C:2013:565</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), toto individuální posouzení není v takovém případě, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, nutné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) již totiž Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2004/38, která zakotvuje odstupňovaný systém ponechání si postavení pracovníka, jehož cílem je zajistit právo pobytu a přístup k sociálním dávkám, zohledňuje různé faktory, které charakterizují individuální poměry každého žadatele o sociální dávku, a zejména dobu výkonu hospodářské činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Jestliže takové individuální posouzení není nezbytné v případě občana, který si hledá zaměstnání a nemá již postavení pracovníka, platí to tedy tím spíše pro osoby nacházející se v takové situaci, jako je situace J. Peña Cuevase ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Tím, že dotčeným osobám umožňuje jednoznačně zjistit jejich práva a povinnosti, může totiž výjimka stanovená v § 7 odst. 1 druhé větě bodě 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení ve spojení s čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38, podle které není Spolková republika Německo povinna přiznat nárok na sociální pomoc po dobu prvních tří měsíců pobytu občana Unie na jejím území, zajistit vysokou úroveň právní jistoty a transparentnosti při poskytování dávek sociální pomoci v systému základního zabezpečení a je přitom v souladu se zásadou proporcionality (viz obdobně rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Stran individuálního posouzení směřujícího k celkovému zhodnocení zátěže, kterou by konkrétně představovalo poskytnutí dávky pro celý vnitrostátní systém sociální pomoci dotčený ve věci v původním řízení, je třeba dále připomenout, že podporu poskytnutou jedinému žadateli lze jen stěží kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>nepřiměřenou zátěž<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> pro členský stát ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2004/38,<?PAGE NO="12"?> jelikož tato pomoc by na dotčený členský stát nemohla dopadnout poté, co mu byla předložena jedna individuální žádost, nýbrž až nutně v důsledku kumulace všech individuálních žádostí, které by u něj byly podány (viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nebrání čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, v rozsahu, v němž vylučuje z pobírání některých <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> ve smyslu čl. 70 odst. 2 nařízení č. 883/2004 státní příslušníky jiných členských států, kteří se nacházejí v takové situaci, jako je situace uvedená v čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Tentýž závěr platí pro výklad článku 4 nařízení č. 883/2004. Dotčené dávky, které jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>zvláštními nepříspěvkovými peněžitými dávkami<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> ve smyslu čl. 70 odst. 2 uvedeného nařízení, se totiž na základě odstavce 4 téhož článku poskytují výlučně v členském státě, v němž dotyčná osoba bydlí, v souladu s právními předpisy tohoto státu. Z toho vyplývá, že nic nebrání tomu, aby takové dávky byly odepřeny státním příslušníkům, kteří nemají postavení zaměstnané osoby nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo osob, které si zachovávají takové postavení po dobu prvních tří měsíců jejich pobytu v hostitelském státě (v tomto smyslu viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Brey</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑140/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:965">EU:C:2013:965</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dano</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba odpovědět na druhou otázku tak, že článek 24 směrnice 2004/38 a článek 4 nařízení č. 883/2004 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, která vylučuje státní příslušníky jiných členských států, kteří se nacházejí v takové situaci, kterou upravuje čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/38, z pobírání některých <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu čl. 70 odst. 2 nařízení č. 883/2004, které rovněž představují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>sociální pomoc<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že třetí otázka byla předložena pro případ, že odpověď na první otázku bude záporná, a že Soudní dvůr poskytl kladnou odpověď na otázku téhož obsahu ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dano</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE> (<NO.CASE>C 67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), není třeba odpovědět na třetí předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, a článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění nařízení Komise (EU) č. 1244/2010 ze dne <DATE ISO="20101209">9. prosince 2010</DATE>, musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, která vylučuje státní příslušníky jiných členských států, kteří se nacházejí v takové situaci,<?PAGE NO="13"?> kterou upravuje čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/38, z pobírání některých <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> ve smyslu čl. 70 odst. 2 nařízení č. 883/2004, které rovněž představují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>sociální pomoc<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>