<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-326/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0326</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:688">EU:C:2021:688</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>21</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>21</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta A. Rantose – věc C‑326/20</HT></P><P>MONO</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Athanasia Rantose</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210902">2. září 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑326/20</P><P>SIA <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>MONO<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></P><P>proti</P><P>Valsts ieņēmumu dienests</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud, Lotyšsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2008/118/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12</KEYWORD><KEYWORD>Spotřební daň</KEYWORD><KEYWORD>Osvobození od harmonizované spotřební daně</KEYWORD><KEYWORD>Zboží podléhající spotřební dani určené k použití v rámci diplomatických nebo konzulárních styků</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky</KEYWORD><KEYWORD>Skutečná platba za zboží podléhající spotřební dani jeho skutečnými příjemci</KEYWORD><KEYWORD>Platba bezhotovostními platebními prostředky</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud, Lotyšsko) položil v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru dvě otázky týkající se výkladu článku 12 směrnice 2008/118/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="009" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 9, s. 12</REF.DOC.OJ>)</P></NOTE> o obecné úpravě spotřebních daní v rámci sporu mezi společností Mono SIA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>žalobkyně<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) a Valsts ieņēmumu dienests (daňová správa, Lotyšsko, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>VID<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) ve věci osvobození zboží nakupovaného členy diplomatických misí a konzulárních úřadů, jakož i zaměstnanci mezinárodních organizací usazených v Lotyšsku od spotřební daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Podstatou těchto otázek je určit, zda článek 12 směrnice 2008/118 brání vnitrostátní právní úpravě, podle které je zboží podléhající spotřební dani určené k použití v rámci diplomatických nebo konzulárních styků osvobozeno od spotřební daně pouze pod podmínkou – kterou unijní právo nestanoví – že toto zboží bylo nabyto s použitím jiných platebních prostředků než hotovosti a že platba dodavateli byla uskutečněna skutečnými příjemci uvedeného zboží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>I když se jedná o první věc svého druhu, jedná se v ní o problematiku, kterou se Soudní dvůr zabýval v nedávné minulosti, a sice problematiku omezení týkajících se používání hotovosti jako platebního prostředku. Soudní dvůr je tedy žádán, aby se vyslovil ke slučitelnosti režimu osvobození od spotřební daně zavedeného lotyšskými právními předpisy, konkrétně pak k prostoru pro uvážení, který mají členské státy při uplatňování tohoto režimu, a to zejména s ohledem na zásadu proporcionality.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vídeňská úmluva o diplomatických stycích</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 34 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích sjednané ve Vídni dne <DATE ISO="19610418">18. dubna 1961</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><HT TYPE="ITALIC">Recueil des Traités des Nations unies</HT>, sv. 500, s. 95</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>VÚDS<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Diplomatický zástupce je osvobozen od všech daní a dávek, osobních nebo věcných, celostátních, oblastních nebo místních, s výjimkou:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nepřímých daní, jež bývají obvykle obsaženy v ceně zboží nebo služeb;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 36 odst. 1 VÚDS stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>V souladu se zákony a předpisy, jež může vydat, přijímající stát dovolí dovézt a poskytne vynětí ze všech celních dávek, daní a souvisících s tím poplatků, jiných než poplatků za skladování, odvoz a podobné služby:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>u předmětů určených pro úřední potřebu mise;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>u předmětů určených k osobní potřebě diplomatického zástupce nebo členů jeho rodiny tvořících součást jeho domácnosti, čítajíc v to věci určené pro jeho zařízení.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vídeňská úmluva o konzulárních stycích</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 49 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích sjednané ve Vídni dne <DATE ISO="19630424">24. dubna 1963</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><HT TYPE="ITALIC">Sbírka smluv Organizace spojených národů</HT>, sv. 596, s. 261.</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>VÚKS<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>), nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Osvobození od zdanění<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni od všech daní a poplatků, a to osobních nebo věcných, celostátních, oblastních nebo místních s výjimkou:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 50 VÚKS, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Osvobození od celních dávek a prohlídky<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Přijímající stát bude ve shodě se zákony a nařízeními, které přijme, povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>u předmětů určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Předměty určené pro spotřebu nesmí přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2008/118/ES</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Bod 13 odůvodnění směrnice 2008/118 zní následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Pravidla a podmínky pro dodávky, které jsou osvobozeny od spotřební daně, by měly zůstat harmonizovány. V případě osvobozených dodávek pro organizace nacházející se v jiných členských státech by se mělo použít osvědčení o osvobození od daně.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Tato směrnice stanoví obecnou úpravu spotřební daně, která se ukládá přímo nebo nepřímo na spotřebu níže uvedeného zboží (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>zboží podléhající spotřební dani<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/>):</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>alkohol a alkoholické nápoje, na něž se vztahují směrnice 92/83/EHS<HT TYPE="SUP">[</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19921019">19. října 1992</DATE> o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="316" PAGE.FIRST="21" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 316, s. 21</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 206).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT> a 92/84/EHS[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19921019">19. října 1992</DATE> o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="316" PAGE.FIRST="29" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 316, s. 29</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 213).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT>;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>tabákové výrobky, na něž se vztahují směrnice 95/59/EHS <HT TYPE="SUP">[</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19951127">27. listopadu 1995</DATE> o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="291" PAGE.FIRST="40" DATE.PUB="1995">Úř. věst. 1995, L 291, s. 40</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 283).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT>, 92/79/EHS[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19921019">19. října 1992</DATE> o sbližování daní z cigaret (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="316" PAGE.FIRST="8" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 316, s. 8</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 03/13, s. 202).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT> a 92/80/EHS[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19921019">19. října 1992</DATE> o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="316" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 316, s. 10</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 03/13. s. 204).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT>.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 12 směrnice 2008/118 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="012.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Zboží podléhající spotřební dani je osvobozeno od spotřební daně, je-li určeno k použití</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>v rámci diplomatických nebo konzulárních vztahů;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>mezinárodními organizacemi, které za mezinárodní organizace uznávají orgány veřejné moci hostitelského členského státu, a členy těchto organizací v mezích a za podmínek stanovených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo v souladu s dohodami o umístění jejich sídla;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>ozbrojenými silami jiných členských států Organizace severoatlantické smlouvy než členských států, ve kterých vznikla daňová povinnost ke spotřební dani, k použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími anebo k zásobení jejich jídelen;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="012.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Uplatnění těchto osvobození od daně může hostitelský stát podmínit nebo omezit. Členské státy mohou osvobození přiznat formou vrácení spotřební daně.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 13 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen čl. 21 odst. 1, musí být zboží podléhající spotřební dani, které je přepravováno v režimu s podmíněným osvobozením od daně příjemci podle čl. 12 odst. 1, provázeno osvědčením o osvobození od daně.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="013.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Komise postupem podle čl. 43 odst. 2 stanoví formu a obsah osvědčení o osvobození od daně.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 14 odst. 3 uvedené směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osvobození od daně stanovená v odstavcích 1 a 2 byla používána tak, aby bylo zabráněno možným daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 51 prováděcího nařízení č. 282/2011<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Prováděcí nařízení Rady ze dne <DATE ISO="20110315">15. března 2011</DATE>, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/EHS o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="077" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 77, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="051.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>[…] osvědčení o osvobození od [daně z přidané hodnoty (DPH)] nebo spotřební daně stanovené v příloze II tohoto nařízení jako potvrzení, že toto plnění splňuje podmínky pro osvobození podle článku 151 směrnice 2006/112/ES<HT TYPE="SUP">[</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT>, s výhradou vysvětlivek obsažených v příloze uvedeného osvědčení.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="051.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Osvědčení uvedené v odstavci 1 je příslušnými orgány hostitelského členského státu opatřeno úředním razítkem. Pokud jsou však zboží či služby určeny k úřednímu použití, může členský stát zprostit pořizovatele nebo příjemce povinnosti opatřit osvědčení úředním razítkem podle podmínek, které stanoví. Zproštění této povinnosti může být v případě zneužití zrušeno.</ALINEA><?PAGE NO="5"?><ALINEA>Členské státy informují Komisi o kontaktním místu pro stanovení útvarů odpovědných za opatření osvědčení úředním razítkem a o rozsahu zproštění od povinnosti opatřit osvědčení úředním razítkem. Komise informuje ostatní členské státy o informacích, které obdržela od členských států.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="051.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>V případě, že se přímé osvobození od daně uplatňuje v členském státě, v němž se uskutečňuje dodání nebo poskytnutí, obdrží dodavatel nebo poskytovatel osvědčení uvedené v odstavci 1 tohoto článku od pořizovatele zboží nebo příjemce služeb a ponechá si jej mezi svými záznamy. Je-li osvobození od daně uskutečněno v podobě vrácení DPH podle čl. 151 odst. 2 směrnice [2006/112], připojí se osvědčení k žádosti o vrácení DPH podané v dotčeném členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Příloha II prováděcího nařízení č. 282/2011 upravuje formu a obsah osvědčení o osvobození od DPH nebo spotřební daně uvedeného v článku 51 tohoto prováděcího nařízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Lotyšské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Likums <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Par akcīzes nodokli<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> (zákon o spotřebních daních) ze dne <DATE ISO="20031030">30. října 2003</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P><HT TYPE="ITALIC">Latvijas Vēstnesis</HT>, 2003, č. 161</P></NOTE> v článku 7 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Povinnost ke spotřební dani má:</P><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>dovozce […]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 1 tohoto zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Od spotřební daně je s výhradou ustanovení odst. 2 […] 5 tohoto článku osvobozeno zboží podléhající spotřební dani dodané</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>diplomatickým a konzulárním zastoupením;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>diplomatickým zástupcům a konzulárním úředníkům diplomatických a konzulárních zastoupení, členům administrativního a technického personálu a rodinným příslušníkům osob uvedených v tomto bodě, nejsou-li lotyšskými státními příslušníky ani nemají trvalý pobyt v Lotyšsku. […];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>mezinárodním organizacím, které za mezinárodní organizace uznává Lotyšská republika, nebo jejich zastoupením v mezích a za podmínek stanovených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo v souladu s dohodami o umístění jejich sídla;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>členům personálu mezinárodních organizací nebo těch jejich zastoupení, která mají postavení diplomatické mise na území Lotyšské republiky, nejsou-li lotyšskými státními příslušníky ani nemají trvalý pobyt v Lotyšsku;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><?PAGE NO="6"?><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>ozbrojeným silám členských států Organizace severoatlantické smlouvy (s výjimkou členských států, ve kterých vznikla daňová povinnost ke spotřební dani) ke spotřebě těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími anebo k pokrytí potřeb jejich důstojnických klubů a jídelen;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>9)</NO.P><TXT>[…]</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>spojeneckým vrchním velitelstvím uznaným v Lotyšské republice […]</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>členům spojeneckého vrchního velitelství nebo jimi vyživovaným osobám, nejsou-li lotyšskými státními příslušníky ani nemají trvalý pobyt v Lotyšsku.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 2 bod 2 uvedeného zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou v Lotyšské republice přijímat zboží podléhající spotřební dani, které pochází z:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>daňových skladů nacházejících se v Lotyšské republice za následujících podmínek:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>odesílatel zboží podléhajícího spotřební dani použije dokument uvedený v příloze II nařízení č. 282/2011, který potvrzuje, že toto zboží je osvobozeno od spotřební daně.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>odesílatel zboží podléhajícího spotřební dani vyhotoví potvrzující doklad v souladu s právní úpravou pohybu tohoto zboží,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>platba za nabytí zboží podléhajícího spotřební dani se provede bezhotovostními platebními prostředky.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 5 téhož zákona uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Od spotřební daně se zboží podléhající této dani určené k pokrytí potřeb osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku a dovezené na území Lotyšské republiky, s cílem jeho propuštění do volného oběhu, v souladu s celními předpisy z jiných zemí než z členských států nebo z území podle čl. 2 odst. 3<HT TYPE="SUP">1</HT> tohoto zákona osvobodí za těchto podmínek:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>odesílatel zboží podléhajícího spotřební dani použije dokument uvedený v příloze II [prováděcího] nařízení č. 282/2011, který potvrzuje, že toto zboží je osvobozeno od spotřební daně.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>platba za nabytí zboží podléhajícího spotřební dani se provede bezhotovostními platebními prostředky.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Žalobkyně deklarovala u lotyšské celní správy v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně a za účelem jeho propuštění do volného oběhu v rámci velvyslanectví a konzulárních úřadů různých členských států, jakož i zastoupení NATO v Lotyšsku zboží podléhající spotřební dani (alkohol a cigarety), které nabyla od britské společnosti a její lotyšské pobočky (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>dotčené zboží<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Žalobkyně poté, co dotčené zboží nabude od britské společnosti a její lotyšské pobočky, aniž přímo uhradí jeho cenu, prodává toto zboží diplomatickým a konzulárním misím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>diplomatické a konzulární mise<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> použitý v tomto stanovisku zahrnuje jak diplomatické mise a konzulární úřady, tak mezinárodní orgány a vojenské mise nacházející se v členském státě.</P></NOTE> nacházejícím se v Lotyšsku, aniž za něj obdrží platbu. Tyto mise totiž poté, co toto zboží obdrží, přímo uhradí cenu uvedeného zboží této britské společnosti, které žalobkyně postupuje pohledávky. Postupní smlouva rovněž stanoví odměnu, kterou uvedená společnost musí uhradit žalobkyni za její roli zprostředkovatele prodeje předmětného zboží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Po provedení daňové kontroly VID přijala rozhodnutí ukládající žalobkyni povinnost zaplatit spotřební daň z propuštění předmětného zboží do volného oběhu navýšenou o pokuty a úroky z prodlení. V tomto rozhodnutí bylo uvedeno, že vzhledem k tomu, že dotčená diplomatická a konzulární zastoupení neprovedla platbu žalobkyni za dodané zboží podléhající spotřební dani bezhotovostními platebními prostředky, není splněna podmínka stanovená v čl. 20 odst. 5 bodu 2 zákona o spotřebních daních pro uplatnění osvobození od daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Žalobkyně podala k Administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud) žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí VID. Tvrdila zejména to, že podmínka pro uplatnění osvobození od daně stanovená v čl. 20 odst. 5 bodu 2 zákona o spotřební dani není určující a kromě toho není stanovena jako podmínka osvobození v mezinárodních instrumentech zavazujících Lotyšskou republiku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud) rozsudkem ze dne <DATE ISO="20190610">10. června 2019</DATE> tuto žalobu zamítl, pokud jde o povinnost zaplatit spotřební daň.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Žalobkyně se proti tomu rozsudku odvolala k Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud). Tento soud poznamenává, že není zpochybňováno, že žalobkyně deklarovala dotčené zboží v režimu uskladnění v celním skladu s podmíněným osvobozením od spotřební daně a za účelem jeho propuštění do volného oběhu ve prospěch diplomatických zástupců, že použila osvědčení vydané v příloze II prováděcího nařízení č. 282/2011, že vydala doklady týkající se dodání zboží diplomatickým zástupcům různých států, jakož i zastoupení NATO v Lotyšsku a že platba, která jí náležela za dotčené zboží, byla uskutečněna britskou společností na základě smlouvy o postoupení pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud) však poznamenává, že VID má za to, že osvobození od spotřební daně nelze uplatnit, jelikož čl. 20 odst. 5 bod 2 zákona o spotřební dani vyžaduje, aby za dotčené zboží bylo zaplaceno jinými platebními prostředky než hotovostí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Kromě toho z postoje VID vyplývá, že je nejen nezbytné prokázat, že mezi stranami dotčené transakce je sjednána bezhotovostní platba, ale i to, že tato platba byla konkrétně uskutečněna osobami, kterým bylo zboží dodáno. Vzhledem k tomu, že zboží podléhající spotřební dani dodané velvyslanectvím a konzulárním úřadům bylo žalobkyni na základě postupní smlouvy<?PAGE NO="8"?> zaplaceno britskou společností, a nikoli velvyslanectvími a konzulárními úřady, kterým bylo toto zboží dodáno, nelze podle VID dohledat, zda platba při přijímání dotčeného zboží byla uvedenými velvyslanectvími a konzulárními úřady skutečně provedena bezhotovostními platebními prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V těchto souvislostech se Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1)</NO.P><TXT>Musí být čl. 12 odst. 1 [směrnice Rady 2008/118] vykládán v tom smyslu, že se zboží podléhající spotřební dani a určené k použití v rámci diplomatických a konzulárních vztahů osvobodí od této daně pod podmínkou, že platba za toto zboží má být provedena bezhotovostními platebními prostředky, že platba byla skutečně provedena a že platbu dodavateli provedl skutečný příjemce tohoto zboží?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Musí být čl. 12 odst. 2 [směrnice Rady 2008/118] vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou stanovit podmínky a omezení, které osvobození zboží podléhajícího spotřební dani od uvedené daně v rámci diplomatických nebo konzulárních vztahů vážou na požadavek, aby kupující tohoto zboží za něj skutečně zaplatil, a to bezhotovostními platebními prostředky?<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložili navrhovatel, lotyšská a španělská vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Účastníci původního řízení a vedlejší účastníci navrhují odpovědět na předběžné otázky následovně:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žalobkyně má za to, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2008/118 nemůže být vykládán v tom smyslu, že zboží podléhající spotřební dani určené k použití v rámci diplomatických a konzulárních vztahů je osvobozeno od této daně pod podmínkou, že platba za toto zboží má být provedena bezhotovostními platebními prostředky, že platba byla skutečně provedena a že platbu dodavateli provedl skutečný příjemce tohoto zboží. Článek 12 odst. 2 této směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje členskému státu uložit dodatečná zbytečná a byrokratická omezení týkající se zboží osvobozeného od spotřební daně, která u tohoto zboží vedou k omezení platebních prostředků;</P></ITEM><ITEM><P>lotyšská vláda navrhuje, aby Soudní dvůr odpověděl tak, že čl. 12 odst. 1 směrnice 2008/118 musí být vykládán v tom smyslu, že zboží podléhající spotřební dani určené k použití v rámci diplomatických nebo konzulárních styků je osvobozeno od spotřební daně za podmínky, že platba za toto zboží má být provedena bezhotovostními platebními prostředky, že platba byla skutečně provedena a že platbu dodavateli provedl skutečný příjemce tohoto zboží a že čl. 12 odst. 2 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou stanovit podmínky a omezení, které osvobození zboží, podléhajícího spotřební dani, od uvedené daně v rámci diplomatických nebo konzulárních vztahů vážou na požadavek, aby kupující tohoto zboží za něj skutečně zaplatil, a to bezhotovostními platebními prostředky;</P></ITEM><ITEM><P>španělská vláda má za to, že členské státy mohou do značné míry upravit podmínky a omezení pro uplatňování osvobození od daně stanovených v čl. 12 odst. 1 směrnice 2008/118, a to při dodržení zejména zásada právní jistoty a proporcionality. Povinnost osoby povinné k dani prokázat, že zboží nebo služby byly skutečně zaplaceny, a to jinak než v hotovosti, se jeví jako přiměřená k tomu, aby bylo zaručeno, že nedochází ke zneužitím při uplatňování osvobození od daně, neboť umožňuje potvrdit skutečné dodání zboží diplomatickému nebo konzulárnímu příjemci. Tento požadavek umožňuje zabránit jakékoli formě zneužití nebo podvodu.<?PAGE NO="9"?> Španělská vláda tedy navrhuje odpovědět na předběžné otázky v tom smyslu, že článek 12 této směrnice umožňuje členským státům, aby při stanovení podmínek a omezení pro uplatnění osvobození od spotřební daně u zboží užívaného v rámci diplomatických a konzulárních vztahů podřídily uplatnění tohoto osvobození tomu, že kupující tohoto zboží za něj skutečně zaplatil bezhotovostními platebními prostředky;</P></ITEM><ITEM><P>Komise má za to, že odpověď na první předběžnou otázku vyplývá ze samotného znění čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/118, který nijak nezmiňuje podmínky uvedené v této otázce. Jedinou podmínkou stanovenou v tomto ustanovení je tedy, aby zboží bylo skutečně určeno k uvedenému použití, to znamená k použití v rámci diplomatických nebo konzulárních vztahů. Vzhledem k tomu, že podle Komise může být důkaz o tomto určení předložen jinými prostředky než důkazem o bezhotovostní platbě provedené příjemci jejich přímému dodavateli, navrhuje odpovědět na první otázku tak, že čl. 12 odst. 1 písm. a) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohlo být přiznáno osvobození od daně, které stanoví, nevyžaduje tento článek, aby bylo sjednáno, že k platbě za toto zboží dojde bezhotovostními platebními prostředky, aby platba byla skutečně provedena a aby platbu provedl skutečný příjemce tohoto zboží;</P></ITEM><ITEM><P>podle Komise je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 12 odst. 2 směrnice 2008/118 brání vnitrostátní právní úpravě, podle které musí být za okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, osvobození od spotřební daně odepřeno z důvodu, že nabyvatel nezaplatil skutečně cenu zboží podléhajícího spotřební dani bezhotovostními platebními prostředky, aniž je možné na základě jiných důkazů prokázat, že podmínky pro osvobození stanovené v čl. 12 odst. 1 této směrnice jsou splněny.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Titíž zúčastnění rovněž písemně odpověděli ve stanovené lhůtě na otázku položenou Soudním dvorem na základě čl. 61 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz v tomto ohledu bod 83 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 12 směrnice 2008/118 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje členským státům, aby při stanovení podmínek a omezení pro uplatnění osvobození od spotřební daně u zboží používaného v rámci diplomatických a konzulárních vztahů podmínily uplatnění tohoto osvobození takovými dodatečnými podmínkami, které nejsou stanoveny unijním právem, jako jsou podmínky, že skutečný příjemce tohoto zboží za něj zaplatí přímo dodavateli bezhotovostními platebními prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Je třeba v této souvislosti předeslat, že Soudní dvůr dosud neměl příležitost vyslovit se k výkladu článku 12 směrnice 2008/118.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Je třeba rovněž upřesnit, že podle informací poskytnutých předkládajícím soudem není pochyb o tom, že ve sporu v původním řízení bylo dotčené zboží dodáno diplomatickým a konzulárním zastoupením a že VID kromě porušení dotčeného ustanovení lotyšského práva nekonstatovala žádnou nesrovnalost. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že žalobkyně<?PAGE NO="10"?> zcela vyhověla požadavkům stanoveným unijním právem jak z hlediska formy, tak z věcného hlediska. Předkládající soud si tak klade otázku, zda je v takovém případě možné, aby vnitrostátní právo stanovilo dodatečné podmínky a omezení ve srovnání s unijním právem, jejichž porušení vede k vyloučení osvobození od spotřební daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Než provedu důkladný rozbor otázek, které vyvstávají v projednávané věci, považuji za důležité zabývat se oblastí působnosti směrnice 2008/118, a konkrétně ustanoveními týkajícími se osvobození od spotřební daně ve prospěch diplomatických a konzulárních misí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Dále navrhuji analyzovat režim osvobození od spotřební daně, jak je stanoven lotyšským právem, s ohledem na zásadu proporcionality a konečně jeho slučitelnost s ohledem na judikaturu Soudního dvora v oblasti osvobození od DPH, což je oblast, v níž unijní normotvůrce stanovil totožný režim osvobození od daně, jako je režim použitelný na spotřební daně.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rozsah působnosti režimu osvobození od spotřební daně</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Působnost směrnice 2008/118</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Za účelem výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150326">26. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Litaksa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑556/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:202">EU:C:2015:202</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že cílem směrnice 2008/118 je stanovit obecnou úpravu spotřební daně ze zboží podléhajícího spotřební dani v Unii, aby byl zaručen jeho volný pohyb a tím i řádné fungování jednotného trhu Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz body 2, 8 a 10 odůvodnění směrnice 2008/118.</P></NOTE>. K výjimkám z této zásady patří osvobození stanovené v článku 12 této směrnice ve prospěch diplomatických a konzulárních misí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Následující předběžné závěry lze vyvodit z klíčových ustanovení směrnice 2008/118 týkajících se režimu osvobození od daně, která jsou popsána v bodech 10 až 12 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Zaprvé hlavním cílem režimu osvobození od daně stanoveného v článku 12 směrnice 2008/118 je zajistit, aby příjemci, kteří spadají do některé z kategorií vymezených tímto ustanovením, mohli využívat tohoto režimu. Zboží podléhající spotřební dani je tedy od příslušné daně osvobozeno, pokud je určeno k použití v rámci diplomatických nebo konzulárních styků. Takový výklad je rovněž v souladu s článkem 36 VÚDS a článkem 50 VÚKS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Zadruhé, i když se uznává, že členské státy mají při provádění režimu osvobození určitý prostor pro uvážení, je tento prostor omezen použitím osvědčení o osvobození od daně, jehož účelem je dát rámec systému uplatňování osvobození a zajistit právě to, aby cíl uvedený v článku 12 směrnice 2008/118 byl naplněn, a zároveň zaručit skutečné užívání dotčeného zboží těmi, kterým je určeno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Zatřetí mohou členské státy v rámci pravomocí svěřených členským státům přijmout opatření nezbytná k tomu, aby osvobození od daně stanovená ve prospěch diplomatických a konzulárních misí byla uplatňována způsobem, který zabrání jakýmkoli případným formám podvodů, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužitím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto smyslu viz 14 odst. 3 směrnice 2008/118.</P></NOTE>. V tomto ohledu je třeba připomenout, že předcházení takovým jevům představuje společný cíl unijního i lotyšského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Začtvrté, pokud jde o uplatňování režimu osvobození od spotřební daně, směrnice 2008/118 ponechává členským státům volbu přiznat osvobození pomocí dvou různých postupů, a to vrácením spotřební daně <HT TYPE="ITALIC">ex post</HT>, nebo osvobozením <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> ve formě podmíněného osvobození zboží od spotřební daně za účelem jeho dodání diplomatickým a konzulárním misím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto smyslu viz 12 odst. 2 směrnice 2008/118.</P></NOTE>, což je model, který si zvolila Lotyšská republika.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>A konečně kromě podmínek výslovně zmíněných ve směrnici 2008/118 a prováděcím nařízení č. 282/2011 nestanoví unijní právo žádné další harmonizované podmínky pro osvobození zboží podléhajícího spotřební dani určeného k použití v diplomatických a konzulárních vztazích. Poskytnutí osvobození nezávisí zejména na způsobech platby za zboží ani na tom, zda je platba uskutečněna pořizovatelem přímo dodavateli.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Uplatňování režimu osvobození od spotřební daně</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Aby bylo možné pochopit fungování režimu osvobození od spotřební daně a parametry jeho uplatňování, je třeba se nejprve zabývat obsahem osvědčení o osvobození od daně. Moje analýza se následně bude týkat úlohy vnitrostátního práva a jeho interakce s unijním právem při uplatňování režimu osvobození od spotřební daně.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Osvědčení o osvobození od daně</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Úvodem připomínám, že osvědčení o osvobození od daně je dokumentem, jehož formu a obsah stanoví Komise a kteréžto jsou členské státy povinny dodržovat, aby zajistily řádné fungování režimu osvobození od spotřební daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>V tomto smyslu viz čl. 13 odst. 2 směrnice 2008/118 a čl. 51 prováděcího nařízení č. 282/2011.</P></NOTE>. Je tedy třeba konstatovat, že použitím tohoto osvědčení chtěl unijní normotvůrce tento režim harmonizovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Pokud jde o jeho obsah, ten může být shrnut následovně: Osvědčení o osvobození od daně obsahuje totožnost a kontaktní údaje subjektu, jenž má nárok na osvobození od daně – organizace (diplomatické nebo konzulární zastoupení) nebo jeho zástupce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>V tomto smyslu viz příloha II prováděcího nařízení č. 282/2011 kolonka 1 osvědčení o osvobození a vysvětlivky.</P></NOTE> – podrobný popis dotčeného zboží nebo služeb, jejich množství nebo jejich počet, jejich jednotkové hodnoty a používanou měnu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto smyslu viz příloha II prováděcího nařízení č. 282/2011 kolonka 5 osvědčení o osvobození a vysvětlivky.</P></NOTE>, výslovné prohlášení příjemce osvobození od daně, že toto zboží nebo služby jsou určeny k některému z úředních použití podle čl. 12 směrnice 2008/118, nebo k soukromému použití členem diplomatické mise nebo konzulárního úřadu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>V tomto smyslu viz příloha II prováděcího nařízení č. 282/2011 kolonka 3 osvědčení o osvobození a vysvětlivky.</P></NOTE>, úřední razítko organizace s uvedením data a s podpisem v případě žádosti o osvobození od daně pro soukromé použití<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>V tomto smyslu viz příloha II prováděcího nařízení č. 282/2011 kolonka 4 osvědčení o osvobození a vysvětlivky.</P></NOTE> a úřední razítko<?PAGE NO="12"?> příslušného orgánu hostitelského státu s uvedením data a s podpisem potvrzující, že transakce splňuje v plném rozsahu nebo v upřesněném kvantitativním rozsahu podmínky osvobození od spotřební daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>V tomto smyslu viz příloha II prováděcího nařízení č. 282/2011 kolonka 6 osvědčení o osvobození a vysvětlivky.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Zaprvé podotýkám, že osvědčení o osvobození od daně přesně popisuje jednotlivé etapy, které mají dodržovat všechny subjekty zapojené do postupu osvobození od daně, a sice osoby povinné k dani, orgány hostitelského členského státu a organizace členského státu, která má nárok na osvobození.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Je tak třeba zdůraznit, že obsah osvědčení o osvobození od daně je v zásadě potvrzován jak organizací nebo jednotlivcem, kterým svědčí nárok na osvobození od daně, tedy diplomatickými a konzulárními misemi dotyčného členského státu (nebo jejich úředníky), tak orgány hostitelského členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Pokud jde o diplomatické nebo konzulární mise, na které se vztahuje osvobození od daně, tyto mise v uvedeném osvědčení zejména prohlašují: a) že zboží je určeno ke stanovenému úřednímu použití nebo k soukromému použití, b) že zboží nebo služby jsou v souladu s podmínkami a omezeními osvobození od daně v hostitelském členském státě a c) že informace byly sděleny v dobré víře. Za účelem osvědčení správnosti výše uvedených informací zástupce organizace připojí svůj podpis a razítko nebo pečeť diplomatické mise nebo konzulárního úřadu, pokud bylo osvobození přiznáno pro soukromé použití člena organizace osvoboditelné od daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Pokud jde o hostitelský členský stát, je třeba poznamenat, že obsah osvědčení o osvobození od daně je v zásadě rovněž potvrzován příslušnými orgány tohoto státu. Toto potvrzení může v závislosti na dotčeném členském státě provést jediný nebo více orgánů. V této souvislosti poukazuji na skutečnost, že v některých členských státech se do tohoto postupu zapojují dva orgány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz například osvědčení o osvobození používané ve Francii, jež je přístupné na následující adrese https://www.diplomatie.gouv.fr/IMG/pdf/Certificat_d_exoneration_de_la_TVA_et_des_droits_d_accises_f1_cle41f1f4.pdf.</P></NOTE>. Ministerstvo zahraničních věcí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Ve většině členských států je tímto úkolem pověřen protokolární útvar ministerstva zahraničních věcí.</P></NOTE> nebo ministerstvo obrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>V případech, kdy se osvobození týká ozbrojené mise, která má sídlo v hostitelském členském státě.</P></NOTE> tedy nejprve potvrdí, že dotyčná organizace má na základě svého postavení nárok na osvobození od daně. Po získání tohoto potvrzení předloží organizace, která má nárok na osvobození, dodavateli osvědčení o osvobození od daně a nakoupí osvobozené zboží, přičemž mu předá kopii tohoto osvědčení. Zadruhé může druhý orgán hostitelského členského státu – ve většině případů orgány daňové nebo celní správy – případně ověřit soulad transakce s pravidly použitelnými v oblasti osvobození od spotřební daně nebo od DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Jsou-li však zboží nebo služby určeny k úřednímu použití, může hostitelský členský stát za podmínek, které stanoví, zprostit diplomatické nebo konzulární zastoupení povinnosti získat předchozí povolení od příslušných orgánů tohoto členského státu k používání osvědčení o osvobození<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>V tomto smyslu viz čl. 51 odst. 2 prováděcího nařízení č. 282/2011 a bod 7 vysvětlivek k příloze II tohoto prováděcího nařízení.</P></NOTE>. V takovém případě bude moci být toto osvědčení použito bez potvrzení hostitelského členského státu a nebude muset obsahovat razítko příslušných orgánů tohoto členského státu. Bylo by tak možné předpokládat, že z důvodu vzájemnosti v rámci diplomatických vztahů mezi jednotlivými státy bude přijato rozhodnutí usnadnit diplomatickým a konzulárním misím nákupy zboží podléhajícího spotřební dani tím, že jim bude přiznáno toto osvobození, které však může být v případě zneužití odňato.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Nicméně i v případech, kdy se příslušný orgán hostitelského členského státu rozhodne nepřipojovat své razítko v případě osvobození od spotřební daně pro úřední použití, nic to nemění na tom, že to v zásadě nezbavuje diplomatickou nebo konzulární misi, na kterou se vztahuje toto osvobození, od povinnosti potvrdit správnost zanesených údajů a osvědčit obsah osvědčení o osvobození od daně prostřednictvím podpisu nebo úředního razítka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Pokud jde konečně o osobu povinnou k dani (nebo dodavatele zboží, na něž se vztahuje osvobození od daně), ve vysvětlivkách k příloze II prováděcího nařízení č. 282/2011 týkajících se osvědčení o osvobození je upřesněno, že toto osvědčení slouží jako doklad pro daňové osvobození dodání zboží diplomatickým a konzulárním misím. Osoba povinná k dani/skladovatel mají navíc povinnost založit uvedené osvědčení do svých záznamů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V tomto smyslu viz článek 51 odst. 3 prováděcího nařízení č. 282/2011.</P></NOTE> v souladu s ustanoveními právních předpisů použitelnými v jejich členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Ve vysvětlivkách v příloze II prováděcího nařízení č. 282/2011 se rovněž uvádí, že osvědčení o osvobození od daně musí být vydáno ve dvou vyhotoveních. První vyhotovení si ponechá odesílatel a druhé se připojí k přepravě zboží podléhajícího spotřební dani.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úloha vnitrostátního práva při uplatňování režimu osvobození od spotřební daně</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba připomenout, že podle čl. 12 odst. 2 směrnice 2008/118 uplatnění osvobození od daně ve smyslu prvního odstavce tohoto článku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>může hostitelský stát podmínit nebo omezit<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Lotyšská vláda má tedy za to, že požadavek bezhotovostní platby doplňující formálnost osvědčení o osvobození od daně je odůvodněn zejména s ohledem na prostor pro uvážení přiznaný členským státům zněním výše uvedeného ustanovení a možnost, kterou jim toto ustanovení dává, stanovit podmínky a meze osvobození od spotřební daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Tento postoj sdílí i španělská vláda, která má za to, že pokud bychom přijali výklad, podle kterého se osvobození uplatní automaticky v rámci dodání zboží nebo služeb diplomatickému nebo konzulárnímu zastoupení, čl. 12 odst. 2 směrnice 2008/118, který stanoví, že členské státy mohou stanovit podmínky a omezení takového osvobození, by zcela ztratil smysl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Úvodem poznamenávám, že nesdílím názor lotyšské ani španělské vlády.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Zaprvé je totiž zřejmé, že v takové harmonizované oblasti unijního práva, jako je obecná úprava spotřební daně, je prostor pro uvážení, který mají členské státy, omezený a musí být využíván v souladu s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Zadruhé, i když se omezíme na restriktivní výklad čl. 12 odst. 2 směrnice 2008/118, toto ustanovení nemůže zbavit členské státy možnosti stanovit určité parametry týkající se uplatnění osvobození od spotřební daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že vnitrostátnímu zákonodárci přísluší zvolit způsob osvobození, který zamýšlí uplatnit, a sice zda k němu dojde <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> a přímo prostřednictvím podmíněného osvobození od spotřebních daní, nebo <HT TYPE="ITALIC">ex post</HT> prostřednictvím vrácení spotřební daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Kromě toho prostor pro uvážení, který mají členské státy při uplatňování režimu osvobození od spotřební daně, jasně ilustrují různé přístupy, které tyto státy používají při nastavení parametrů tohoto režimu. Je třeba si povšimnout rozdílů, pokud jde o určení orgánů hostitelských členských států příslušných k potvrzení jak způsobilosti subjektů, které mají nárok na osvobození od daně,<?PAGE NO="14"?> tak platnosti provedených transakcí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz k tomuto bod 50 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, požadavky týkající se potvrzení obsahu dotyčnou diplomatickou misí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Některé členské státy vyžadují, aby osvědčení o osvobození obsahovalo jak podpis vedoucího mise (nebo osoby, na kterou vedoucí mise přenesl takové oprávnění), tak otisk úředního razítka diplomatického zastoupení. Viz například litevský režim osvobození od spotřební daně (https://urm.lt/default/en/value-added-tax-and-excise-duty-exemptions).</P></NOTE>, částku, od které je možné osvobození od daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Minimální výše nákupu, aby mohl vzniknout nárok na osvobození od spotřební daně nebo DPH, se může mezi jednotlivými členskými státy lišit v závislosti na dotčeném zboží. Například ve Finské republice je stanovena na 80 eur za transakci (https://www.vero.fi/en/detailed-guidance/guidance/48591/exemptions-from-excise-duties-diplomatic-missions-diplomats-consuls-international-organisations-and-institutions-of-the-european-union/), zatímco v Lucemburském velkovévodství mezi 120 eury a 240 eury za transakci [v tomto smyslu viz článek 2 a čl. 4 odst. 1 règlement grand-ducal du 7 février 2013 concernant les franchises et exonérations de la taxe sur la valeur ajoutée accordées aux missions diplomatiques et aux postes consulaires, ainsi qu’aux agents diplomatiques, aux fonctionnaires consulaires et aux agents de chancellerie (velkovévodského nařízení ze dne <DATE ISO="20130207">7. února 2013</DATE> o úlevách a osvobození diplomatických misí a konzulárních úřadů od daně z přidané hodnoty, jakož i diplomatických zástupců, konzulárních úředníků a zaměstnanců úřadu, <HT TYPE="ITALIC">Mémorial</HT> A 2013, no 24, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>velkovévodské nařízení<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>)] a 250 eur za transakci v případě Řecké republiky (v tomto smyslu viz čl. 3 písm. h) ministerského rozhodnutí POL.1268/<DATE ISO="20111230">30.12.2011</DATE>, ve znění ministerského rozhodnutí A 1144/<DATE ISO="20210625">25.06.2021</DATE> (FEK B’2821/<DATE ISO="20210630">30-06-2021</DATE>)].</P></NOTE>, období, po které je osvobození od daně platné, nebo lhůtu pro vrácení daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz například v maďarském právním řádu § 7 odst. 1 egyes, az általános forgalmi adót és a jövedéki adót érintő kiváltságok, kedvezmények és mentességek érvényesítésének végrehajtásáról szóló 11/2010. (III. 31.) PM rendelet [vyhláška Ministerstva financí č. 11/2010 (III. 31) o výkonu některých výsad, výhod a imunit v souvislosti s daní z přidané hodnoty a spotřební daně, která upřesňuje, že žádost o vrácení spotřební daně musí být podána od 1. ledna do 30. září roku následujícího po pořízení zboží, pro které je žádáno o osvobození od DPH nebo spotřební daně.</P></NOTE>, regulaci používání dotyčného zboží<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Například finský režim stanoví zvláštní regulační rámec pro používání alkoholu nakupovaného pro úřední účely diplomatickými a konzulárními misemi. Ke konzumaci alkoholu tak musí docházet v prostorách těchto organizací a může být podáván pouze zdarma určité skupině hostů velvyslance nebo člena diplomatické nebo konzulární mise (v tomto smyslu viz https://www.vero.fi/en/detailed-guidance/guidance/48591/exemptions-from-excise-duties-diplomatic-missions-diplomats-consuls-international-organisations-and-institutions-of-the-european-union/).</P></NOTE> nebo též počet vyhotovení vystavovaného osvědčení o osvobození od daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Počet vyhotovení se tak může pohybovat od tří v případě Lucemburského velkovévodství (v tomto smyslu viz čl. 7 odst. 1 velkovévodského nařízení) do čtyř v případě Francouzské republiky (v tomto smyslu viz formulář o osvobození od daně vydávaný francouzskou vládou) https://www.diplomatie.gouv.fr/IMG/pdf/Certificat_d_exoneration_de_la_TVA_et_des_droits_d_accises_f1_cle41f1f4.pdf).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že výklad zaměřený na hlavní účel režimu osvobození od spotřební daně, který spočívá v zajištění toho, aby příjemci uvedení v článku 12 směrnice 2008/118 dosáhli osvobození od daně, nezbavuje členské státy možnosti stanovit určité významné parametry pro uplatňování tohoto režimu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení přiměřenosti režimu osvobození od spotřební daně</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Tato zásada ukládá členským státům využívat prostředky, které, ač umožňují účinně dosáhnout cíle sledovaného vnitrostátním právem, nesmí překračovat meze toho, co je nezbytné a musí co nejméně narušovat cíle a zásady stanovené příslušnými unijními předpisy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971218">18. prosince 1997</DATE>, <NAME.CASE>Molenheide a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑286/94, C‑340/95, C‑401/95 a C‑47/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:623">EU:C:1997:623</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151022">22. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Impresa Edilux a SICEF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑425/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:721">EU:C:2015:721</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora v tomto ohledu upřesňuje, že pokud se nabízí volba mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit to, které je nejméně omezující, a že způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovanému cíli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170629">29. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:504">EU:C:2017:504</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Zaprvé je tedy třeba se zabývat legitimním cílem sledovaným lotyšským zákonodárcem při přijetí čl. 20 odst. 5 bodu 2 zákona o spotřebních daních za účelem posouzení, zda je toto ustanovení odůvodněné a přiměřené.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba posoudit, zda jsou tyto právní předpisy s to zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračují meze toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Považuji za důležité připomenout, že režim osvobození od spotřební daně byl předmětem harmonizace na úrovni Unie prostřednictvím směrnice 2008/118. Pokud jde o jeho uplatňování, tato harmonizace se projevuje regulací režimu osvobození prostřednictvím osvědčení o osvobození od daně. V tomto přesně vymezeném kontextu je tedy třeba zkoumat přiměřenost čl. 20 odst. 5 bodu 2 zákona o spotřebních daních, aby bylo možné odpovědět na položené předběžné otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že v případě neexistence takové harmonizace a požadavku jednotného systému osvobození od daně, který z ní vyplývá, by taková opatření, jako jsou opatření stanovená lotyšským právem, mohla být odůvodněná a přiměřená s ohledem jak na cíle sledované vnitrostátním právem, tak i na větší prostor pro uvážení, kterým disponuje členský stát.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Odůvodnění omezení uloženého lotyšským právem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí a z písemného vyjádření lotyšské vlády vyplývá, že podmínka platby bezhotovostními platebními prostředky je vedena úmyslem zaručit, že osvobození od spotřební daně bude správně přiznáno osobám, které mají nárok na osvobození od spotřební daně, jakož i účinněji bojovat proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Je třeba zdůraznit, že členské státy mají legitimní zájem na přijetí opatření k ochraně svých finančních zájmů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080710">10. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Sosnowska</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑25/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:395">EU:C:2008:395</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> a že boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a případným zneužitím je cílem, který sleduje směrnice 2008/118, jak vyplývá z článku 11 a čl. 39 odst. 3 prvního pododstavce této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170629">29. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:504">EU:C:2017:504</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že cíl sledovaný lotyšským zákonodárcem by se na první pohled mohl jevit jako odůvodněný ve zvláštním případě určitých výrobků podléhajících spotřební dani, jako jsou cigarety a alkohol, které pokud vstoupí na trh protiprávně, představují významný podíl na obchodování se zbožím podléhajícím spotřební dani.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Nicméně připomínám, že členské státy musejí při výkonu pravomocí, které jim jsou svěřeny unijním právem, respektovat obecné právní zásady, ke kterým patří zejména zásada proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170629">29. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:504">EU:C:2017:504</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Nyní je tedy třeba se zabývat argumenty předloženými těmito dvěma vládami k odůvodnění omezení stanoveného lotyšským právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Lotyšská a španělská vláda mají za to, že použití hotovosti u hospodářských transakcí značně usnadňuje podvodné a zneužívající jednání, a tedy omezení uložená lotyšským právem jsou legitimní a přiměřená.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Podle španělské vlády samotnému unijnímu právu není cizí takový typ omezení, která jsou stanovena k naplňování legitimních cílů, jako je předcházení daňovým únikům. V tomto ohledu tato vláda odkazuje na rozsudek Hessischer Rundfunk<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210126">26. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Hessischer Rundfunk</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑422/19 a C‑423/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:63">EU:C:2021:63</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jakož i na stanovisko generálního advokáta Richarda de la Tour ve věci ECOTEX BULGARIA<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Stanovisko generálního advokáta Richarda de la Tour ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ECOTEX BULGARIA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑544/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:931">EU:C:2020:931</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>I když bylo uznáno, že v některých zvláštních případech mohou být omezení týkající se používání hotovosti jako platebního prostředku legitimní, jsem toho názoru, že judikatura citovaná španělskou vládou není použitelná na projednávanou věc, jejíž skutkové okolnosti i použitelná právní úprava se značně liší od věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210126">26. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Hessischer Rundfunk</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑422/19 a C‑423/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:63">EU:C:2021:63</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Připomínám, že ve spojených věcech Hessischer Rundfunk (C‑422/19 a C‑423/19) Soudní dvůr, zasedající ve velkém senátu, rozhodl, že členský stát eurozóny může své veřejné správě uložit povinnost přijímat platby v hotovosti, ale rovněž může tuto možnost plateb v hotovosti omezit z důvodu veřejného zájmu pod podmínkou, že taková omezení budou přiměřená sledovanému cíli veřejného zájmu. Takové omezení může být tedy, jak uvedl Soudní dvůr, odůvodněné zejména tehdy, mohou-li veřejné správě v důsledku plateb v hotovosti vzniknout nepřiměřené výdaje kvůli velmi vysokému počtu plátců. Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že je na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda je takové omezení přiměřené cíli spočívajícímu v účinném výběru audiovizuálního poplatku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210126">26. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Hessischer Rundfunk</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑422/19 a C‑423/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:63">EU:C:2021:63</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a to především s ohledem na skutečnost, že právními předpisy stanovené alternativní platební prostředky nemusí být snadno dostupné všem osobám, které ho mají platit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210126">26. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Hessischer Rundfunk</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑422/19 a C‑423/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:63">EU:C:2021:63</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Na úvod poukazuji na to, že přezkum přiměřenosti, o němž hovoří rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210126">26. ledna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Hessischer Rundfunk</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑422/19 a C‑423/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:63">EU:C:2021:63</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), byl proveden v jiném kontextu, než je kontext projednávané věci. Cíl veřejného zájmu sledovaný ve výše uvedené věci spočíval v zaručení toho, že veřejné správě nevzniknou nepřiměřené náklady z důvodu plateb v hotovosti. O takové riziko se přitom nejedná ve věci v původním řízení, neboť cílem sledovaným lotyšskými právními předpisy je zabránit zneužívání daňových předpisů a podvodům v oblasti placení a osvobození od spotřební daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Ve věci ECOTEX BULGARIA (C‑544/19), v níž probíhá řízení před Soudním dvorem, má Soudní dvůr rozhodnout o otázce, v jakém rozsahu je s unijním právem v souladu vnitrostátní daňová úprava zakazující fyzickým a právnickým osobám provádět na vnitrostátním území hotovostní platbu, pokud se tato částka rovná nebo je vyšší než stanovená prahová hodnota a vyžaduje od poplatníků pod hrozbou sankce, aby za tímto účelem používali jiné platební prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Bez ohledu na skutečnost, že souhlasím s analýzou generálního advokáta Richarda de la Tour ve věci ECOTEX BULGARIA<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Stanovisko generálního advokáta Richarda de la Tour ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ECOTEX BULGARIA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑544/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:931">EU:C:2020:931</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, mám za to, že závěry vycházející z této analýzy nelze přenést na věc v původním řízení. Na rozdíl od lotyšských právních předpisů nespadá bulharská právní úprava dotčená v uvedené věci do oblasti harmonizované unijním právem. Kromě toho právní kontext a cíle sledované bulharskými právními předpisy se značně liší od lotyšských právních předpisů. Cílem bulharských právních předpisů je totiž bojovat proti vyhýbání se daňovým povinnostem pramenícím ze situací, kdy do účetní evidence nejsou zanášeny značné částky<?PAGE NO="17"?> v hotovosti, takže unikají zdanění a placení příspěvků na sociální zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz bod 83 stanoviska generálního advokáta Richarda de la Tour ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ECOTEX BULGARIA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑544/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:931">EU:C:2020:931</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Bulharský zákonodárce tak vyžaduje použití platebních prostředků zajišťujících vysledovatelnost finančních transakcí, u nichž neexistují jiné důkazní nebo kontrolní prostředky. Ve věci v původním řízení přitom unijní právo stanoví specifický mechanismus pro uplatňování režimu osvobození od spotřební daně prostřednictvím osvědčení o osvobození od daně, které může představovat důkaz, který v zásadě potvrzuje nejen uskutečnění obchodní operace, ale i její vysledovatelnost, aby se předešlo jakékoli formě zneužití a podvodů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Schopnost dotčené právní úpravy dosáhnout cílů, které sleduje a její nezbytnost</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Připomínám, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora jsou vnitrostátní právní předpisy s to zaručit uskutečnění tvrzeného cíle pouze tehdy, pokud skutečně odpovídají snaze dosáhnout jej soudržným a systematickým způsobem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130425">25. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Jyske Bank Gibraltar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑212/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:270">EU:C:2013:270</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Stanley International Betting a Stanleybet Malta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑375/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1026">EU:C:2018:1026</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Vyvstává tedy otázka, zda a v jakém rozsahu umožňuje osvědčení o osvobození od daně samo o sobě splnit cíle lotyšského práva i cíl uvedený v článku 12 směrnice 2008/118, a sice osvobození příslušných příjemců od daně při současném zaručení neexistence podvodu a zneužití. Předesílám, že pokud je odpověď na tuto otázku kladná, mám za to, že jakákoliv vnitrostátní právní úprava, která stanoví další podmínky a formality za účelem zajištění toho, že zboží osvobozené od spotřební daně bude dodáno oprávněným příjemcům, by mohla být neodůvodněná a nepřiměřená. Pokud však toto osvědčení neumožňuje zaručit legitimní a nezneužívající uplatňování režimu osvobození od spotřební daně – a zejména zajistit, aby dotčené zboží obdrželi skuteční příjemci – pak by taková dodatečná opatření, jako jsou opatření stanovená v lotyšském právu, mohla být odůvodněná a přiměřená.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Poznamenávám, že cílená otázka, která se týká právě této problematiky, byla zaslána všem účastníkům řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Soudní dvůr vyzval zúčastněné strany, aby odpověděly na otázku, zda a v jakém rozsahu může požadavek bezhotovostní platby poskytnout správním orgánům doplňující informace k těm, které jsou obsaženy v osvědčení definovaném v příloze II prováděcího nařízení č. 282/2011 a jsou nezbytné k ověření splnění podmínek pro osvobození od spotřební daně.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Ve svých odpovědích na položenou otázku žalobkyně a Komise tvrdí, že osvědčení o osvobození od daně obsahuje všechny údaje nezbytné k zaručení toho, že kupující dotčeného zboží jsou skutečně osobami uvedenými v článku 12 směrnice 2008/118.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Naproti tomu je třeba poznamenat, že lotyšská a španělská vláda ve svých odpovědích nevysvětlily, jak by požadavek bezhotovostní platby mohl přinést doplňující důkazy, které daňové orgány nemají k dispozici na základě osvědčení o osvobození od daně. Tyto vlády mají za to, že platba uskutečněná bezhotovostně by daňové správě umožnila prokázat jiným způsobem, že dodavatel uskutečnil plnění ve prospěch určitého příjemce, který je obvykle plátcem. Osoba, která provádí platbu, je tak jasně identifikována (svým jménem, číslem účtu nebo číslem bankovní karty) a je potvrzeno, že tato osoba je příjemcem zboží a zaplatila přímo tomuto dodavateli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Je však nutno konstatovat, že tyto informace jsou již obsaženy v osvědčení o osvobození od daně a mohou být zjištěny jasným a jednoznačným způsobem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V tomto smyslu viz popis osvědčení o osvobození od daně v bodě 46 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Údaje týkající se totožnosti kupujícího a celkové ceny zboží jsou již uvedeny v tomto osvědčení, stejně jako množství<?PAGE NO="18"?> nakoupeného zboží, typ a individuální cena každého výrobku, a tyto údaje nemohou být zjištěny z pouhého platebního dokladu. V důsledku toho a stejně jako Komise jsem toho názoru, že informace dokládající platbu by mohly v projednávaném případě případně sloužit k ověření správnosti informací uvedených v osvědčení díky srovnání obou zdrojů informací, ale neposkytují žádný další důkaz.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že osvědčení o osvobození od daně může <HT TYPE="ITALIC">prima facie</HT> na základě svého samotného obsahu umožnit kontrolu dodržování podmínek pro osvobození od daně definovaných v článku 12 směrnice 2008/118 a jí sledovaných cílů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Zadruhé se tedy budu zabývat otázkou, zda by v rámci uplatňování režimu osvobození od spotřební daně a s ohledem na prostor pro uvážení přiznaný členským státům mohla být případně odůvodněna doplňující opatření přijatá lotyšským zákonodárcem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Podle lotyšské vlády jsou tato dodatečná opatření odůvodněna zejména tím, jaký způsob osvobození od daně zvolil lotyšský zákonodárce. Uvedená vláda tak poznamenává, že na rozdíl od vrácení spotřební daně, které by daňové správě umožnilo ujistit se o tom, že tato daň byla vrácena diplomatickým a konzulárním misím, v případě uplatnění osvobození od uvedené daně daňové orgány nemají tytéž možnosti kontroly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Domnívám se, že odpověď lotyšské vlády si zasluhuje následující připomínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Zaprvé lotyšská vláda patrně uznává nejen možnost, kterou mají členské státy, zvolit si různé systémy osvobození od daně, ale také skutečnost, že pokud by si Lotyšsko zvolilo model vracení spotřební daně, tento model by mu v zásadě umožnil zajistit řádné fungování režimu osvobození od daně, aniž by bylo nutné použít další opatření. Mám přitom za to, že toto uznání je <HT TYPE="ITALIC">prima facie</HT> důležitou indicií, že lotyšské právní předpisy mohou být neodůvodněné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Kromě toho podotýkám, že podle čl. 51 odst. 3 prováděcího nařízení č. 282/2011, i když je osvobození přiznáno ve formě vrácení daně, je toto osvobození provedeno na základě téhož osvědčení o osvobození od daně, které je připojeno k žádosti o vrácení daně zaslané dotyčnému členskému státu bez dalších formalit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Vzhledem k prostoru pro uvážení, který mají členské státy při uplatňování režimu osvobození od daně, mohou některé z nich vyžadovat, aby k osvědčení o osvobození byly připojeny faktury nebo jiné doklady prokazující nákup zboží při podání žádosti o vrácení daně.</P></NOTE>. Z pohledu osvobození od daně se tedy jeví, ať již se osvobození uskutečňuje v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, nebo v režimu vrácení daně, že forma a obsah osvědčení o osvobození od daně zůstávají beze změny, přičemž si osvědčení zachovává stejnou důkazní hodnotu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>I když se zdá být zřejmé, že v případě vrácení spotřební daně má hostitelský členský stát větší prostor pro kontrolu, jelikož vrácení daně v zásadě předpokládá před jeho provedením kontrolu totožnosti příjemce finančních prostředků, v odpovědi na písemné otázky lotyšská vláda nepředložila důkazy, které by prokazovaly, že v případě podmíněného osvobození od spotřební daně osvědčení o osvobození od daně neumožňuje vykonávat kontrolu nezbytnou k zajištění řádného fungování režimu osvobození od daně a k zaručení toho, že nebude docházet k podvodům a zneužíváním, takže jsou odůvodněná taková dodatečná opatření, jako jsou ta, která zavedl lotyšský zákonodárce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Zadruhé argumentace lotyšské vlády, kterou předložila s cílem odůvodnit dodatečná opatření, spočívá na článku 72 Ministru kabineta noteikumi Nr 908 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Kārtība, kādā piemēro pievienotās vērtības nodokļa 0 procentu likmi preču piegādēm un pakalpojumiem, kas sniegti diplomātiskajām un konsulārajām pārstāvniecībām, starptautiskajām organizācijām, Eiropas Savienības institūcijām un Ziemeļatlantijas līguma organizācijai (NATO), un kārtība, kādā atmaksā akcīzes nodokli par Latvijas Republikā iegādātajām akcīzes precēm un piemēro akcīzes nodokļa atbrīvojumu<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> [nařízení Rady ministrů č. 908, jímž se stanoví podmínky uplatňování nulové sazby daně z přidané hodnoty na dodávky zboží a poskytování služeb diplomatickým misím a konzulárním úřadům, mezinárodním organizacím, Organizaci severoatlantické smlouvy (NATO), jakož i podmínky vracení spotřební daně ze zboží podléhajícího této dani pořízeného v Lotyšské republice a uplatňování osvobození od spotřební daně]<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P><HT TYPE="ITALIC">Latvijas Vēstnesis</HT>, 2012, č. 203.</P></NOTE>, který povoluje diplomatickým misím a konzulárním úřadům používat osvědčení o osvobození od daně bez předchozího schválení lotyšskými orgány daňové správy po dobu nepřekračující 36 měsíců<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Předkládajícímu soudu přísluší ověřit relevanci argumentace lotyšské vlády založené na tomto nařízení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Lotyšská vláda nicméně nevysvětluje, jak by tato možnost nabízená lotyšským právem mohla ohrozit uplatňování režimu osvobození od daně například zvýšením rizika podvodu nebo zneužití daňového režimu. Tato vláda rovněž nevysvětluje, proč by v tomto případě samotné osvědčení o osvobození od daně nestačilo ke splnění podmínek stanovených lotyšským právem. V tomto ohledu zdůrazňuji, že jak bylo vysvětleno v bodě 52 tohoto stanoviska, skutečnost, že členský stát zprošťuje příjemce povinnosti získat otisk úředního razítka příslušných orgánů tohoto státu na tomto osvědčení, nezbavuje diplomatickou nebo konzulární misi osvobozenou od spotřební daně povinnosti vyplnit uvedené osvědčení a osvědčit jeho obsah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Je rovněž nutno konstatovat, že pokud lotyšská vláda usoudí, že takové zproštění povinnosti schválení by mohlo ohrozit řádné fungování režimu osvobození od daně, může tato vláda kdykoli rozhodnout o zrušení tohoto opatření v souladu s čl. 51 odst. 2 prováděcího nařízení č. 282/2011, který stanoví možnost zrušit toto zproštění povinnosti v případě zneužití.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Na třetím a posledním místě poznamenávám, že lotyšská vláda odůvodňuje přijatá opatření nezbytností zajistit účinnější kontrolu ze strany celních orgánů. V tomto ohledu je tvrzeno, že z důvodu nemožnosti přijmout kontrolní opatření ve vztahu k diplomatickým a konzulárním misím může být tato kontrola vykonávána pouze u obchodníků, kteří jsou plátci spotřební daně, nebo jsou pověřeni uplatňováním osvobození od uvedené daně, zejména v případě, kdy bylo přiznáno výše uvedené zproštění povinnosti předchozího schválení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Připomínám nicméně, že jak unijní právo, tak lotyšské právo stanoví, že osvědčení o osvobození od daně musí být vystaveno ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno musí odesílatel uchovat ve svém účetnictví. Tento způsob by přitom lotyšským orgánům umožnil zajistit účinnou kontrolu, jakmile dané osvědčení o osvobození od daně bude obsahovat úřední potvrzení nákupu a skutečného používání zboží dotyčnými diplomatickými a konzulárními misemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Rovněž upozorňuji na to, že v souladu s unijním právem má lotyšská vláda k dispozici několik prostředků, které jí umožňují upravit svůj režim osvobození od spotřební daně, včetně prostředku uvedeného v bodě 96 tohoto stanoviska, spočívajícího v odnětí některých úlev přiznaných diplomatickým a konzulárním misím, pokud tato vláda má podezření na jakékoli riziko zneužití nebo podvodu. V tomto ohledu přitom zdůrazňuji, že lotyšské daňové orgány ani předkládající soud netvrdily, že by se navrhovatelka dopustila nějakých zneužití nebo podvodů. Jak uvádí<?PAGE NO="20"?> předkládající soud, VID nezpochybňuje ani skutečné dodání dotčeného zboží velvyslanectvím a konzulárním úřadům, ani dodržení ostatních podmínek stanovených směrnicí 2008/118 a zákonem o spotřebních daních.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Uplatňování režimu osvobození od spotřební daně v souladu s režimem osvobození od DPH</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Nakonec je třeba zdůraznit, že totéž osvědčení o osvobození od daně se používá rovněž v rámci režimu osvobození od DPH stanoveného v čl. 151 odst. 2 směrnice 2006/112.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že, vnitrostátní opatření, které v podstatě podmiňuje nárok na osvobození od daně dodržením formálních povinností, aniž zohledňuje věcné požadavky, a zejména aniž se zabývá otázkou, zda tyto požadavky byly splněny, jde nad rámec toho, co je nutné k zajištění správného výběru daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070927">27. září 2007</DATE>, <NAME.CASE>Collée</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑146/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:549">EU:C:2007:549</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Stejně jako Komise poznamenávám, že Soudní dvůr použil tuto judikaturu i v oblasti spotřebních daní týkající se osvobození energetických produktů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Polihim-SS</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑355/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:403">EU:C:2016:403</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle Soudního dvora tak mohou formální požadavky bránit přiznání osvobození od daně pouze tehdy, pokud by porušení takových formálních požadavků mělo za následek nemožnost předložení spolehlivého důkazu o splnění věcných požadavků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070927">27. září 2007</DATE>, <NAME.CASE>Collée</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑146/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:549">EU:C:2007:549</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Dále zdůrazňuji, že podle ustálené judikatury Soudního dvora v oblasti DPH platí, že konstatování zneužití vyžaduje naplnění dvou podmínek, a sice zaprvé, aby výsledkem dotčených plnění i přes formální dodržení podmínek stanovených relevantními ustanoveními směrnice 2006/112 a vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici bylo získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným těmito ustanoveními, a zadruhé, aby ze všech objektivních okolností vyplývalo, že se hlavní účel dotčených plnění omezuje na získání tohoto daňového zvýhodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190710">10. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Kuršu zeme</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑273/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:588">EU:C:2019:588</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Pokud přitom tuto logiku použijeme v oblasti spotřebních daní na věc v původním řízení, vyplývá z ní na základě popisu skutkových okolností popsaných v předkládacím rozhodnutí, že skutečnými adresáty dotčeného zboží byly vskutku diplomatické a konzulární mise a že z tohoto důvodu osoba povinná k dani/skladovatel z těchto transakcí nezískali žádnou výhodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že tuto ustálenou judikaturu Soudního dvora v oblasti osvobození od DPH je třeba použít obdobně ve věci v původním řízení, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování unijního práva a byl zajištěn užitečný účinek směrnice 2008/118.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Za těchto okolností a s výhradou ověření, které musí provést předkládající soud, aby se ujistil, že osvědčení o osvobození od daně použité ve věci v původním řízení obsahuje jak informace nezbytné k umožnění účinné kontroly ze strany lotyšských orgánů, tak potvrzení obsahu osvědčení o osvobození příslušnými diplomatickými nebo konzulárními misemi, mám za to, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, překračuje meze toho, co je nezbytné k zajištění předcházení zneužití nebo podvodu v souvislosti se spotřební daní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="21"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>1)</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 1 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohlo být přiznáno osvobození od daně, které upravuje, nevyžaduje tento článek, aby bylo stanoveno, že za zboží podléhající spotřební dani určené k použití v rámci diplomatických nebo konzulárních styků musí být zaplaceno bezhotovostními platebními prostředky a že musí skutečně dojít k platbě dodavateli a tato platba musí být provedena skutečnými příjemci tohoto zboží, jestliže lze důkaz o stanoveném použití v rámci diplomatických nebo konzulárních styků prokázat zejména na základě osvědčení o osvobození.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 2 směrnice 2008/118 brání vnitrostátní právní úpravě, podle které musí být osvobození od spotřební daně odepřeno z důvodu, že nabyvatel nezaplatil skutečně cenu za zboží podléhající spotřební dani bezhotovostními platebními prostředky, aniž je možné na základě jiných důkazů, zejména na základě osvědčení o osvobození, prokázat, že podmínky pro osvobození stanovené v čl. 12 odst. 1 této směrnice jsou splněny.<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>