<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-791/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0791</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:366">EU:C:2021:366</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>26</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>26</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta E. Tančeva – věc C‑791/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Komise v. Polsko (Kárný režim soudců)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Evgenije Tančeva</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210506">6. května 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑791/19</P><P>Evropská komise</P><P>proti</P><P>Polské republice</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Nesplnění povinnosti státem</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní opatření, jimiž se zavádí kárný režim soudců</KEYWORD><KEYWORD>Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU</KEYWORD><KEYWORD>Právní stát</KEYWORD><KEYWORD>Nezávislost soudců</KEYWORD><KEYWORD>Definice kárných provinění</KEYWORD><KEYWORD>Posouzení nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem</KEYWORD><KEYWORD>Přiměřená lhůta</KEYWORD><KEYWORD>Právo na obhajobu</KEYWORD><KEYWORD>Články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Článek 267 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Překážka práva vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V projednávané věci zahájila Evropská komise řízení proti Polské republice na základě článku 258 SFEU z důvodu nesplnění povinností, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU, přičemž příčinou nesplnění povinností jsou vnitrostátní opatření, jimiž se zřizuje nový kárný režim pro soudce Sądu Nawyższego (Nejvyšší soud, Polsko; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Nejvyšší soud<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) a obecných soudů zavedený právními předpisy přijatými v roce 2017<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Obecné soudy se dělí na okresní, krajské a odvolací soudy, čítající dle nedávno provedené statistiky přibližně <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> soudců.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Podstatou tvrzení Komise je konkrétně to, že se Polská republika dopustila porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ze čtyř následujících důvodů: zaprvé, kvalifikace obsahu soudních rozhodnutí jako kárného provinění; zadruhé, nedostatku nezávislosti a nestrannosti Izby Dyscyplinarnej Sądu Nawyższego (kárné kolegium Nejvyššího soudu, Polsko; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>kárné kolegium<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>); zatřetí, diskreční pravomoci předsedy tohoto kolegia určit příslušný soud, která brání tomu, aby byly kárné věci rozhodovány soudem zřízeným zákonem; a začtvrté, neexistence záruky projednání kárných věcí v přiměřené lhůtě a nezajištění práva obviněných soudců na obhajobu, čímž jsou zohledňována práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Komise rovněž tvrdí, že Polská republika porušila čl. 267 druhý a třetí pododstavec SFEU, neboť právo vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je omezeno možností zahájit kárné řízení se soudci, kteří toto právo vykonají.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Na projednávanou věc je nutno nahlížet v kontextu rostoucího počtu věcí, které byly Soudnímu dvoru předloženy v souvislosti s legislativními změnami dotýkajícími se nezávislosti soudců v Polsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Minister for Justice and Equality (Nedostatky v systému soudnictví)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑216/18 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:586">EU:C:2018:586</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Openbaar Ministerie (Nezávislost vystavujícího justičního orgánu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/20 PPU a C‑412/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1033">EU:C:2020:1033</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a poznámky pod čarou 4, 5, 9 a 10 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, včetně nezávislosti kárného kolegia, které již vedly k vydání rozsudku ze dne <DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE> ve věci A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:982">EU:C:2019:982</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>rozsudek A. K. a další<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>).</P></NOTE>, společně s dalšími aspekty majícími vliv na nový kárný režim soudců, jak bylo zdůrazněno v rozsudku ze dne <DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑558/18 a C‑563/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:234">EU:C:2020:234</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>rozsudek Miasto Łowicz<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané dotčenými soudci (viz bod 41 tohoto stanoviska) jsou nepřípustné z důvodu neexistence věcného vztahu mezi původním řízením a ustanoveními unijního práva.</P></NOTE>. Jak je obecně dobře známo, tyto změny vyvolaly rozsáhlou mezinárodní kritiku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:551">EU:C:2019:551</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>stanovisko ve věci A. K. a další<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, bod 1 poznámka pod čarou 4).</P></NOTE> a vedly k vydání odůvodněného stanoviska Komise podle čl. 7 odst. 1 SEU týkajícího se otázky právního státu v Polsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz odůvodněný návrh Komise podle čl. 7 odst. 1 SEU týkající se otázky právního státu v Polsku, COM(2017) 835 final, ze dne <DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Projednávaná věc je totiž již třetí žalobou podanou Komisí proti Polské republice na základě článku 258 SFEU z důvodu tvrzeného porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU způsobeného uvedenými změnami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Komise podala čtvrtou žalobu pro nesplnění povinnosti proti Polské republice týkající se nového kárného režimu (viz tisková zpráva ze dne <DATE ISO="20210127">27. ledna 2021</DATE>, IP/21/224). Viz dále poznámka pod čarou 49 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Prvními dvěma rozsudky ze dne <DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. Viz též mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:325">EU:C:2019:325</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a ze dne <DATE ISO="20191105">5. listopadu 2019</DATE>, Komise v. Polsko (Nezávislost obecných soudů)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑192/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:924">EU:C:2019:924</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. Viz též mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost obecných soudů)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:529">EU:C:2019:529</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, Soudní dvůr v souladu s mým stanoviskem v těchto věcech v podstatě rozhodl, že opatření spočívající ve snížení věku odchodu do důchodu u soudců Nejvyššího soudu a obecných soudů a přiznávající prezidentu Polské republiky (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>prezident republiky<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>) a ministru spravedlnosti diskreční pravomoc prodloužit dobu aktivní služby těchto soudců jsou neslučitelná se závazky Polské republiky podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, neboť jsou v rozporu se zásadami nezávislosti soudnictví a neodvolatelnosti soudců zaručenými tímto ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Projednávaná věc má pro unijní právní řád bezpochyby zásadní význam. Kárný režim soudců je, obecně řečeno, ztělesněním souboru pravidel, která umožňují, aby soudci nesli odpovědnost za vážné formy porušení povinností, čímž tento soubor pravidel přispívá k posílení důvěry veřejnosti v soudnictví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Pokud jde o obecný přehled, viz Devlin, R., a Wildeman, S. (eds), <HT TYPE="ITALIC">Disciplining Judges: Contemporary Challenges and Controversies</HT>, Edward Elgar, 2021.</P></NOTE>. Přesto však musí existovat dostatečné záruky, aby nebyla hrozbou nebo uložením sankcí, které mohou být proti soudcům použity, ohrožena jejich nezávislost. Takový režim je tedy provázán s institutem právního státu a tím i s fungováním a budoucností unijního soudního systému, které závisí na fungování Soudního dvora a vnitrostátních soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Z uvedeného důvodu poskytuje projednávaná věc Soudnímu dvoru příležitost rozvinout svou judikaturu týkající se slučitelnosti opatření přijatých členským státem, která se týkají organizace jeho soudnictví, a zejména kárného režimu soudců, s požadavky čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU na zajištění účinné soudní ochrany a dodržování zásad právního státu v unijním právním řádu. Projednávaná věc v tomto kontextu rovněž nastoluje některé důležité otázky týkající se vztahu mezi čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a články 47 a 48 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>V tomto stanovisku uvedu důvody, proč mám za to, že projednávané žalobě pro nesplnění povinnosti je nutno vyhovět.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 267 druhý a třetí pododstavec SFEU stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o této otázce.</ALINEA><ALINEA>Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Polské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon o Nejvyšším soudu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Novelizace polského práva týkající se nového kárného režimu soudců Nejvyššího soudu a obecných soudů, o který v projednávané věci jde, byly provedeny ustawou o Sądzie Najwyższym (zákon o Nejvyšším soudu) ze dne <DATE ISO="20171208">8. prosince 2017</DATE> (Dz. U. z roku 2018, č. 5, v platném znění; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>zákon o Nejvyšším soudu<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>), který nabyl účinnosti dne <DATE ISO="20180403">3. dubna 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podle článku 3 zákona o Nejvyšším soudu byla tímto zákonem zřízena v rámci Nejvyššího soudu dvě nová kolegia, a sice tzv. Izba Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu, Polsko; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>) podle čl. 3 odst. 4 zákona o Nejvyšším soudu a kárné kolegium podle čl. 3 odst. 5 zákona o Nejvyšším soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 27 zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="027.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Kárné kolegium rozhoduje:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>ve věcech kárných</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>týkajících se soudců Nejvyššího soudu,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>projednávaných Nejvyšším soudem v souvislosti s kárnými řízeními vedenými podle:</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><P>– zákona o organizaci obecných soudů ze dne <DATE ISO="20010727">27. července 2001</DATE>;</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 73 zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="073.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Kárnými soudy v kárných věcech týkajících se soudců Nejvyššího soudu jsou:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>v prvním stupni – Nejvyšší soud v senátech složených ze dvou soudců kárného kolegia a jednoho přísedícího Nejvyššího soudu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>ve druhém stupni – Nejvyšší soud v senátech složených ze tří soudců kárného kolegia a dvou přísedících Nejvyššího soudu.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 97 zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="097.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zjistí-li Nejvyšší soud při přezkumu věci zjevné porušení pravidel – nezávisle na svých dalších pravomocích, upozorní dotyčný soud na pochybení. Před upozorněním na pochybení je povinen informovat soudce, který je členem soudního kolegia, nebo soudce, kteří jsou členy tohoto kolegia, o možnosti předložit písemné vysvětlení ve lhůtě 7 dnů. Zjištění pochybení a upozornění na něj nemá vliv na výsledek věci.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="097.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Nejvyšší soud může v případě upozornění na pochybení podat ke kárnému soudu návrh na přezkum kárné věci. Prvostupňovým kárným soudem je Nejvyšší soud.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon o organizaci obecných soudů</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Kárný režim soudců obecných soudů je rovněž upraven ustawou – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákon o organizaci obecných soudů) ze dne <DATE ISO="20010727">27. července 2001</DATE> (Dz. U. z roku 2001, částka 98, č. 1070, v platném znění, zejména ve znění zákona o Nejvyšším soudu; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>zákon o organizaci obecných soudů<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů, ve znění použitelném v rozhodné době<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz poznámka pod čarou 49 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Soudce je kárně odpovědný za služební provinění (kárné provinění), včetně zjevného a hrubého porušení právních předpisů a narušení důstojnosti soudcovské funkce.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 110 odst. 3 zákona o organizaci obecných soudů stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Kárný soud, v jehož obvodu vykonává funkci soudce, proti němuž je vedeno kárné řízení, není oprávněn rozhodovat ve věcech uvedených v odst. 1 bodě 1 písm. a). Kárný soud příslušný k projednání věci určí předseda Nejvyššího soudu, který řídí činnost kárného kolegia, na návrh kárného zmocněnce.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Článek 112b zákona o organizaci obecných soudů stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="112B.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Ministr spravedlnosti může pro účely určité věci týkající se soudce jmenovat kárného zmocněnce ministra spravedlnosti. Jmenování kárného zmocněnce ministra spravedlnosti brání jiným úředníkům činit ve věci úkony.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="5"?><PARAG IDENTIFIER="112B.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Kárný zmocněnec ministra spravedlnosti je jmenován z řad soudců obecných soudů nebo Nejvyššího soudu. Ve věcech kárných provinění naplňujících znaky skutkové podstaty úmyslných trestných činů, které jsou státním zastupitelstvím stíhány z moci úřední, může být kárný zmocněnec ministra spravedlnosti jmenován i z řad státních zástupců určených prvním náměstkem nejvyššího státního zástupce. V odůvodněných případech, zejména v případě smrti nebo dlouhodobé překážky v plnění funkce kárného zmocněnce ministra spravedlnosti, určí ministr spravedlnosti namísto něj jiného soudce, nebo ve věci kárného provinění naplňujícího znaky skutkové podstaty úmyslného trestného činu, který je státním zastupitelstvím stíhán z moci úřední, soudce nebo státního zástupce.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="112B.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Kárný zmocněnec ministra spravedlnosti může zahájit řízení na návrh ministra spravedlnosti nebo vstoupit do probíhajícího řízení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="112B.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Má se za to, že jmenováním kárného zmocněnce ministra spravedlnosti je podán návrh na zahájení vyšetřovacího nebo kárného řízení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="112B.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Funkce kárného zmocněnce ministra spravedlnosti zaniká právní mocí rozhodnutí o odmítnutí zahájení kárného řízení, o zastavení kárného řízení nebo o skončení kárného řízení. Zánik funkce kárného zmocněnce ministra spravedlnosti nebrání tomu, aby byl kárný zmocněnec ministra spravedlnosti v téže věci ministrem spravedlnosti opětovně jmenován.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Článek 113a zákona o organizaci obecných soudů stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Úkony související s ustanovením obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT> a s převzetím obhajoby tímto obhájcem nestaví běh kárného řízení.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Článek 114 odst. 7 zákona o organizaci obecných soudů stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Po sdělení kárného obvinění požádá kárný zmocněnec předsedu Nejvyššího soudu, který řídí práci kárného kolegia, aby určil příslušný prvostupňový kárný soud. Předseda Nejvyššího soudu, který řídí práci kárného kolegia, tento soud určí do sedmi dnů od obdržení žádosti.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Článek 115a odst. 3 zákona o organizaci obecných soudů stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Kárný soud vede řízení i navzdory odůvodněné nepřítomnosti obviněného, jenž byl řádně vyrozuměn, nebo jeho obhájce, ledaže by to bylo v rozporu se zájmem na řádném průběhu kárného řízení.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon o KRS</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Krajowa Rada Sądownictwa (Národní rada soudnictví, Polsko; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>KRS<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>) se řídí ustawou o Krajowej Radzie Sądownictwa (zákon o Národní radě soudnictví) ze dne <DATE ISO="20110512">12. května 2011</DATE> (Dz. U. z roku 2011, částka 126, č. 714), ve znění zejména ustawy o zmianie ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa oraz niektórych innych ustaw (zákon, kterým se mění zákon o Národní radě soudnictví a některé další zákony) ze dne <DATE ISO="20171208">8. prosince 2017</DATE> (Dz. U. z roku 2018, č. 3; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>zákon o KRS<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>), který nabyl účinnosti dne <DATE ISO="20180117">17. ledna 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Článek 9a zákona o KRS stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="009A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Sněmovna [polského parlamentu] volí z řad soudců Nejvyššího soudu, obecných soudů, správních soudů a vojenských soudů 15 členů [KRS] na společné čtyřleté funkční období.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="009A.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Při volbě podle odstavce 1 Sněmovna pokud možno přihlíží k potřebě, aby byli v [KRS] zastoupeni soudci jednotlivých odvětví soudnictví a jednotlivých stupňů soudů.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="6"?><PARAG IDENTIFIER="009A.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Společné funkční období nových členů [KRS] volených z řad soudců začíná plynout dnem následujícím po dni, kdy došlo k jejich zvolení. Členové [KRS] jmenovaní na předchozí funkční období setrvají ve funkci do dne, kterým začíná plynout společné funkční období nových členů [KRS].<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Postup před zahájením soudního řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190403">3. dubna 2019</DATE> zaslala Komise Polské republice výzvu dopisem podle článku 258 SFEU ohledně slučitelnosti nového kárného režimu soudců Nejvyššího soudu a obecných soudů – jak vyplývá ze zákona o Nejvyšším soudu, zákona o organizaci obecných soudů a zákona o KRS (společně dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>napadená opatření<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>) – s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a čl. 267 druhým a třetím pododstavcem SFEU a vyzvala ji k předložení vyjádření ve lhůtě dvou měsíců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Polská republika odpověděla na výzvu dopisem dne <DATE ISO="20190601">1. června 2019</DATE> a argumenty Komise zpochybnila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190717">17. července 2019</DATE> zaslala Komise Polské republice odůvodněné stanovisko, v němž tvrdila, že dotčený kárný režim porušuje ustanovení Smlouvy uvedená v bodě 25 tohoto stanoviska, a vyzvala ji, aby tomuto odůvodněnému stanovisku vyhověla ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190917">17. září 2019</DATE> Polská republika na toto odůvodněné stanovisko odpověděla tak, že výtky týkající se tvrzených porušení nejsou opodstatněné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Návrhem došlým dne <DATE ISO="20191025">25. října 2019</DATE> podala Komise k Soudnímu dvoru projednávanou žalobu na základě článku 258 SFEU. Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><PARAG IDENTIFIER="258.001"><NO.PARAG>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>určil, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU:</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>tím, že umožňuje, aby obsah soudních rozhodnutí mohl být kvalifikován jako kárné provinění soudců obecných soudů;</P></ITEM><ITEM><P>nezaručuje nezávislost a nestrannost kárného kolegia, jemuž přísluší přezkum rozhodnutí vydaných v kárných řízeních se soudci;</P></ITEM><ITEM><P>uděluje předsedovi kárného kolegia diskreční pravomoc určit příslušný prvostupňový kárný soud ve věcech týkajících se soudců obecných soudů, a tudíž nezaručuje, aby byly kárné věci projednávány soudem zřízeným zákonem;</P></ITEM><ITEM><P>uděluje ministru spravedlnosti pravomoc jmenovat kárného zmocněnce ministra spravedlnosti, a tudíž nezaručuje, aby byly kárné věci týkající se soudců obecných soudů projednávány v přiměřené lhůtě, a stanoví, že úkony související s ustanovením obhájce a s převzetím obhajoby tímto obhájcem nestaví běh kárného řízení a že kárný soud vede řízení i v případě odůvodněné nepřítomnosti kárně obviněného soudce, který byl uvědomen, nebo jeho obhájce, a tudíž nezajišťuje právo na obhajobu kárně obviněných soudců obecných soudů;</P></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="258.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA>určil, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU, tím, že umožňuje, aby právo soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce bylo omezeno možností zahájit kárné řízení; a</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="258.003"><NO.PARAG>3)</NO.PARAG><ALINEA>uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.</ALINEA></PARAG></P></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>V žalobní odpovědi podané dne <DATE ISO="20200109">9. ledna 2020</DATE> Polská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P>1) tuto žalobu v plném rozsahu zamítl jako neopodstatněnou a</P><P>2) uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Komise podala rovněž repliku dne <DATE ISO="20200221">21. února 2020</DATE> a Polská republika dupliku dne <DATE ISO="20200506">6. května 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20191126">26. listopadu 2019</DATE> předseda Soudního dvora zamítl žádost Komise o projednání této věci ve zrychleném řízení a rozhodl o přednostním projednání věci podle čl. 53 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Samostatným podáním došlým dne <DATE ISO="20200123">23. ledna 2020</DATE> podala Komise návrh na předběžná opatření, jímž navrhuje, aby Soudní dvůr Polské republice nařídil: zaprvé pozastavit uplatňování ustanovení čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 zákona o Nejvyšším soudu, jež zakládají pravomoc kárného kolegia rozhodovat jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení v druhém stupni v kárných věcech týkajících se soudců; zadruhé zdržet se předávání věcí projednávaných kárným kolegiem soudnímu kolegiu, které nesplňuje požadavky nezávislosti, jež byly vymezeny zejména v rozsudku A. K. a další, a zatřetí sdělit Komisi nejpozději jeden měsíc po doručení usnesení Soudního dvora opatření, která přijala k úplnému splnění povinností plynoucích z tohoto usnesení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Usneseními ze dne <DATE ISO="20200211">11.</DATE>, <DATE ISO="20200219">19.</DATE> a <DATE ISO="20200220">20. února 2020</DATE> povolil předseda Soudního dvora Belgickému království, Dánskému království, Finské republice, Nizozemskému království a Švédskému království vstup do tohoto řízení v postavení vedlejších účastníků na podporu návrhových žádání Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20200408">8. dubna 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P><REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Polsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑791/19 R</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:277">EU:C:2020:277</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr návrhu Komise na předběžná opatření v plném rozsahu vyhověl až do vyhlášení rozsudku, kterým bude ukončeno řízení v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Na jednání konaném dne <DATE ISO="20201201">1. prosince 2020</DATE> přednesly ústní vyjádření Komise, Belgické království, Dánské království, Finská republika, Nizozemské království, Polská republika a Švédské království.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Shrnutí argumentace účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K žalobním důvodům týkajícím se porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K použitelnosti a dosahu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že se v projednávané věci použije čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, neboť Nejvyšší soud a obecné soudy rozhodují o otázkách týkajících se použití nebo výkladu unijního práva. Dle jejího názoru zahrnuje podle judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Komise odkazuje zejména na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU veškeré záruky vyplývající z článků 47 a 48 Listiny, včetně práva na soud zřízený zákonem, práva být vyslechnut v přiměřené lhůtě a práva na obhajobu, jelikož mají zabránit tomu, aby byla kárná opatření použita jako systém politické kontroly obsahu soudních rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že tato práva vzniklá na základě článků 47 a 48 Listiny nevyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, takže třetí a čtvrtý žalobní důvod nemohou obstát. S ohledem na oblast působnosti Listiny ve vztahu k členským státům, jak je stanovena v čl. 51 odst. 1 Listiny, se tato práva nevztahují na kárné věci projednávané na základě napadených opatření, jelikož mají vnitrostátní povahu a v takových případech kárný soud neuplatňuje unijní právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Podle Belgického království a Švédského království se čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU v projednávané věci použije. Belgické království připomíná, že v judikatuře Soudního dvora jsou hmotněprávní záruky, kterým podléhá účinná soudní ochrana na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a na základě článku 47 Listiny, stejné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se kvalifikace obsahu soudních rozhodnutí jako kárného provinění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>V rámci prvního žalobního důvodu Komise tvrdí, že čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů i čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu porušují na základě svého znění čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, jelikož vnitrostátním orgánům příslušným v kárných věcech týkajících se soudců obecných soudů umožňují vykládat podmínky kárné odpovědnosti takovým způsobem, aby mohl být obsah soudních rozhodnutí kvalifikován jako kárné provinění. To umožňuje použít kárný režim jako prostředek výkonu politické kontroly nad soudci obecných soudů v rozporu se zásadou nezávislosti soudců, která je tímto ustanovením chráněna. I kdyby definice kárných provinění, a konkrétně kategorie zjevných a hrubých porušení právních předpisů podle čl. 107 odst. 1 tohoto zákona, nebyla právní úpravou přijatou v roce 2017 změněna, je její výklad svěřen kárnému kolegiu, které není nezávislé, jak je podrobně popsáno v druhém žalobním důvodu, a není vázáno stávající judikaturou Nejvyššího soudu, která se přiklání k restriktivnímu výkladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Komise odkazuje mimo jiné na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne <DATE ISO="20031029">29. října 2003</DATE> (SNO 48/03).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že takový výklad čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů, podle kterého toto ustanovení zahrnuje i obsah soudních rozhodnutí, je v praxi doložen opatřeními přijatými kárným zmocněncem ve věcech soudců obecných soudů a jeho dvěma zástupci jmenovanými ministrem spravedlnosti v roce 2018, kteří v rámci nového kárného režimu vystupují proti soudcům jako státní zástupci. Dne <DATE ISO="20181129">29. listopadu 2018</DATE> byla zahájena vyšetřování za účelem určení, zda se jistí tři soudci dopustili kárného provinění v souvislosti s žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce podanými ve věcech C‑558/18, C‑563/18 a C‑623/18, v nichž jim bylo nařízeno podat vysvětlení ohledně možného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>překročení pravomoci<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> z důvodu podání těchto žádostí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Sdělení zástupce kárného zmocněnce ve věcech soudců obecných soudů ze dne <DATE ISO="20181129">29. listopadu 2018</DATE> soudcům Krajského soudu v Lodži, Krajského soudu ve Varšavě a Krajského soudu ve Velkopolském Hořově; sdělení kárného zmocněnce ve věcech soudců obecných soudů ze dne <DATE ISO="20181217">17. prosince 2018</DATE> o vyšetřováních vedených v souvislosti s žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce podanými Soudnímu dvoru.</P></NOTE>. Dne <DATE ISO="20190903">3. září 2019</DATE> bylo zahájeno vyšetřování za účelem určení, zda se soudce, který podal žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věcech C‑748/19 až C‑754/19, týkající se zejména požadavků nezávislosti soudců ve vztahu k soudu, který byl obsazen mimo jiné i soudcem vyslaným ministrem spravedlnosti, dopustil kárného provinění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Sdělení kárného zmocněnce ve věcech soudců obecných soudů ze dne <DATE ISO="20190903">3. září 2019</DATE> týkající se soudce Krajského soudu ve Varšavě.</P></NOTE>. Dne <DATE ISO="20191206">6. prosince 2019</DATE> bylo s tímto soudcem zahájeno kárné řízení, a to mimo jiné z důvodu zpochybnění nezávislosti dotčeného soudce a protiprávního podání dotčených žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Sdělení kárného zmocněnce ve věcech soudců obecných soudů ze dne <DATE ISO="20191206">6. prosince 2019</DATE> týkající se soudce Krajského soudu ve Varšavě.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Komise uvádí ještě další případy, ke kterým došlo po předložení projednávané věci. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20200204">4. února 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozhodnutí kárného kolegia ze dne <DATE ISO="20200204">4. února 2020</DATE> (II DO 1/20).</P></NOTE> kárné kolegium odvolalo z funkce soudce, s nímž bylo dne <DATE ISO="20191129">29. listopadu 2019</DATE> zahájeno kárné řízení týkající se rozhodnutí tohoto soudce ověřit právní postavení soudce ve světle legislativních změn provedených ve složení KRS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Sdělení kárného zmocněnce ve věcech soudců obecných soudů ze dne <DATE ISO="20191129">29. listopadu 2019</DATE> týkající se soudce Okresního soudu v Olštýnu.</P></NOTE>. V tomto rozhodnutí kárné kolegium zejména<?PAGE NO="9"?> uvedlo, že jednání tohoto soudce představuje zjevné a závažné porušení právních předpisů a narušení důstojnosti funkce podle čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů a že o protiprávnosti rozhodnutí tohoto soudce není pochyb. Rovněž byla zahájena kárná řízení proti třem soudcům, kteří zpochybnili právní postavení soudců z důvodu těchto změn<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Sdělení kárného zmocněnce ve věcech soudců obecných soudů ze dne <DATE ISO="20191215">15. prosince 2019</DATE> týkající se soudců Odvolacího soudu v Katovicích; sdělení zástupce kárného zmocněnce ve věcech soudců obecných soudů ze dne <DATE ISO="20200214">14. února 2020</DATE> týkající se soudce Krajského soudu v Jelení Hoře.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu posiluje právní účinky čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů, neboť spojuje možnost Nejvyššího soudu zaslat soudu upozornění na pochybení, spočívající ve zjevném porušení právních předpisů, se zahájením kárného řízení se soudcem. Použije se v rámci nového řízení o mimořádném opravném prostředku, které spočívá v přezkumu rozsudků obecných soudů vydaných před mnoha lety a je vedeno kolegiem pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, jež je, stejně jako kárné kolegium, novým kolegiem Nejvyššího soudu složeným ze soudců navržených nově vytvořenou KRS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že se soudci nebylo zahájeno žádné kárné řízení kvůli obsahu soudních rozhodnutí a neexistuje žádný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>odrazující účinek<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>. Definice kárných provinění platí již dlouhou dobu bez jakýchkoli problémů, jak dokazuje stávající judikatura Nejvyššího soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Polská republika odkazuje mimo jiné na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne <DATE ISO="20031029">29. října 2003</DATE> (SNO 48/03) a ze dne <DATE ISO="20061017">17. října 2006</DATE> (SNO 59/06).</P></NOTE>. Příklady citované Komisí jsou irelevantní a rozsudek Soudního dvora v projednávané věci se musí vztahovat ke stavu, který panoval na konci období uvedeného v odůvodněném stanovisku. Článek 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu se použije v odlišném kontextu, přičemž Nejvyšší soud požaduje pouze zahájení kárného řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Belgické království, Dánské království, Finská republika a Švédské království vyzdvihly na jednání řadu zpráv vydaných vnitrostátními a mezinárodními orgány, které kritizují vyšetřování a kárná řízení zahajovaná se soudci, jakož i širokou definici kárných provinění. Podle Finské republiky, Nizozemského království a Švédského království má tato praxe na soudce <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>odrazující účinek<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. Dánské království dodává, že spojení s jinými změnami ještě zvyšuje riziko toho, že kárná opatření mohou být použita za účelem vyvíjení nátlaku na soudce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu, týkajícímu se nezávislosti a nestrannosti kárného kolegia</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V rámci druhého žalobního důvodu Komise tvrdí, že čl. 3 bod 5, článek 27 a čl. 73 odst. 1 zákona o Nejvyšším soudu ve spojení s článkem 9a zákona o KRS nezaručují nezávislost a nestrannost kárného kolegia. Podle čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 zákona o Nejvyšším soudu představuje kárné kolegium pro soudce obecného soudu kárný soud druhého stupně, v některých případech stupně prvního, a pro soudce Nejvyššího soudu pak kárný soud prvního a druhého stupně. Článek 9a zákona o KRS mění způsob jmenování soudců-členů KRS, přičemž KRS je ústavním orgánem, jehož funkce zahrnují i navrhování soudců pro účely jmenování prezidentem republiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že spojení několika prvků, které byly do polského práva zavedeny současně, je odrazem určitého <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>strukturálního narušení<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, a vyvolává tak pochybnosti o neovlivnitelnosti kárného kolegia vnějšími faktory a o jeho neutralitě ve vztahu k protichůdným zájmům. K těmto prvkům patří: i) kárné kolegium bylo v rámci Nejvyššího soudu vytvořeno <HT TYPE="ITALIC">ex nihilo</HT>; ii) je příslušné k rozhodování o kárných řízeních vedených se soudci; iii) vyznačuje se vysokou mírou organizační a finanční autonomie ve vztahu k ostatním kolegiím Nejvyššího soudu; iv) je složeno ze soudců jmenovaných po vytvoření kárného kolegia na návrh nově zřízené KRS, nikoli přeložením soudců, kteří již pracují v jiných kolegiích Nejvyššího soudu; a v) funkční období členů KRS byla předčasně skončena a pravidla upravující způsob jmenování soudců-členů KRS byla změněna, což vedlo k politizaci KRS,<?PAGE NO="10"?> kdy je 23 z 25 členů jmenováno nebo zastoupeno orgány zákonodárné a výkonné moci, a ke zvýšenému vlivu těchto orgánů na postup jmenování soudců kárného kolegia. Komise se opírá o rozsudek ve věci A. K. a další, jakož i o judikaturu Nejvyššího soudu uplatňující kritéria specifikovaná v uvedeném rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že postup pro jmenování soudců dle polského práva se neliší od přístupů, které zaujímají jiné členské státy, a změny ve způsobu jmenování soudců-členů KRS posilují jejich reprezentativnost. Podle názoru Polské republiky požívají soudci kárného kolegia výhod propracovaného systému záruk souvisejících zejména s jejich neodvolatelností, imunitou a odměňováním, což je podle judikatury Soudního dvora nutno zohlednit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Polská republika odkazuje na rozsudek A. K. a další a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200709">9. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Land Hessen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑272/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:535">EU:C:2020:535</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vysoká míra organizační a finanční autonomie kárného kolegia posiluje jeho nezávislost, přičemž soudci tohoto kolegia pobírají o 40 % větší odměnu za to, že určité placené činnosti nevykonávají. Judikatura kárného kolegia svědčí o jeho nezávislosti, jak dokládá přehled připojený k podáním. Rozsudek ve věci A. K. a další konstatuje soulad sporných ustanovení s unijním právem, přičemž judikatura Nejvyššího soudu, na kterou odkazuje Komise, je irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Belgické království tvrdí, že závěru o nedostatku nezávislosti kárného kolegia nasvědčují i pokyny vydané mezinárodními orgány týkající se nezávislosti soudců. Podle Dánského království a Finské republiky to potvrzuje i judikatura Soudního dvora, včetně rozsudku ve věci A. K. a další.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se pravomoci předsedy kárného kolegia určit kárný soud</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>V rámci třetího žalobního důvodu Komise tvrdí, že čl. 110 odst. 3 a čl. 114 odst. 7 zákona o organizaci obecných soudů, které přiznávají předsedovi kárného kolegia téměř neomezenou pravomoc určit příslušný prvostupňový kárný soud ve věcech týkajících se soudců obecných soudů, nezaručují, že tyto věci budou projednávány soudem zřízeným zákonem, a jsou tedy s ohledem na judikaturu Soudního dvora a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>ESLP<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>) týkající se čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>) v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU. Vzhledem k tomu, že kárné kolegium není nezávislé, nemůže přiznání takové pravomoci předsedovi tohoto kolegia představovat účinnou záruku nezávislosti soudců a senát, který má ve věci rozhodnout, je obsazován losováním členů tohoto senátu ze soudců určitého soudu, přičemž tito soudci jsou sami jmenováni ministrem spravedlnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že každý prvostupňový kárný soud je soudem zřízeným zákonem, obsazeným v souladu se zákonem. Předseda kárného kolegia určí jeden z kárných soudů zřízených zákonem, zatímco konkrétní senát je obsazen losováním členů tohoto senátu ze seznamu všech soudců tohoto soudu, což brání nepřípustnému ovlivňování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Podle Dánského království je tento žalobní důvod ještě pádnější v důsledku nedostatku nezávislosti kárného kolegia. Podle Nizozemského království to potvrzuje i judikatura ESLP.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, týkajícímu se nedodržování procesních práv soudců</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V rámci čtvrtého žalobního důvodu, který je rozdělen na dvě části, Komise tvrdí, že články 112b a 113a, jakož i čl. 115a odst. 3 zákona o organizaci obecných soudů jsou neslučitelné s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, neboť nezaručují, že budou kárné věci týkající se soudců obecných soudů projednávány v přiměřené lhůtě, a nezajišťují právo na obhajobu kárně obviněných soudců.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Pokud jde o první část tohoto žalobního důvodu, Komise tvrdí, že podle článku 112b zákona o organizaci obecných soudů má ministr spravedlnosti možnost zachovávat kárná obvinění proti určitému soudci natrvalo v platnosti tím, že jmenuje kárného zmocněnce ministra spravedlnosti, který může řízení na návrh ministra spravedlnosti zahájit, v kterékoli fázi do řízení vstoupit jako vedlejší účastník a také řízení v téže věci obnovit, a to i po jeho skončení. Ve světle judikatury ESLP týkající se trestní části čl. 6 odst. 1 EÚLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Komise odkazuje zejména na rozsudek ze dne <DATE ISO="20041217">17. prosince 2004</DATE>, Pedersen a Baadsgaard v. Dánsko (CE:ECHR:2004:1217JUD004901799).</P></NOTE> není zaručen požadavek přiměřené lhůty. Argumenty vycházející ze zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> nezohledňují jasné znění tohoto ustanovení, přičemž čl. 112b odst. 2 téhož zákona upravuje situace, kdy k zániku funkce kárného zmocněnce dojde z jiných důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou část tohoto žalobního důvodu, Komise tvrdí, že článek 113a zákona o organizaci obecných soudů, který upravuje pokračování v řízení i v případě, že nebyl ustanoven obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT> nebo tento obhájce ještě nepřevzal obhajobu, porušuje právo na obhajobu, a to vzhledem k judikatuře ESLP týkající se čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Komise odkazuje na rozsudek ze dne <DATE ISO="20090924">24. září 2009</DATE>, Piščalnikov v. Rusko (CE:ECHR:2009:0924JUD000702504).</P></NOTE> ohledně práva na přístup k právnímu poradenství. Zpochybňuje, že cílem tohoto ustanovení je pouze umožnit kárnému soudu, aby ustanovil obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT>, neboť to je upraveno v čl. 113 odst. 2 a 3 téhož zákona. Dle jejího názoru čl. 115a odst. 3 tohoto zákona, který stanoví, že kárný soud může vést řízení navzdory odůvodněné nepřítomnosti kárně obviněného soudce nebo jeho právního zástupce, porušuje zásadu <HT TYPE="ITALIC">audiatur et altera pars</HT>, která je součástí práva na obhajobu. Zájmy řízení nejsou stejné jako zájmy daného soudce a možnost předkládat důkazy a písemná vysvětlení v předchozích stadiích se nevyrovná účasti na řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Polská republika k první části tohoto žalobního důvodu uvádí, že Komise nepředložila argumenty zpochybňující institut kárného zmocněnce ministra spravedlnosti zakotvený v článku 112b zákona o organizaci obecných soudů a že, pokud jde o čl. 112b odst. 5 zákona o organizaci obecných soudů, nepředložila důkazy, které by podle judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Polská republika odkazuje zejména na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050512">12. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑287/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:282">EU:C:2005:282</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> postačovaly k prokázání vnitrostátní praxe porušující požadavek přiměřené lhůty. Článek 112b odst. 5 tohoto zákona se použije pouze na řízení, v nichž nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí a v nichž kárný zmocněnec ministra spravedlnosti již nemůže vykonávat povinnosti plynoucí z jeho funkce z jiných důvodů, jako je úmrtí nebo skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že pravomocným rozhodnutím se řízení končí, vede zahájení nového řízení k zamítnutí na základě zásady <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem a</HT> obdobně i zásada překážky věci pravomocně rozsouzené brání tomu, aby obvinění proti soudci, jehož věc byla skončena, zůstala v platnosti po dobu neurčitou. Neexistuje žádná souvislost mezi délkou řízení a skutečností, že toto řízení může vést kárný zmocněnec ministra spravedlnosti, který je ve vztahu k jednotlivým fázím řízení vázán stejnými lhůtami jako kárný zmocněnec ve věcech soudců obecných soudů a jeho zástupci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Ve vztahu ke druhé části tohoto žalobního důvodu Polská republika tvrdí, že článek 113a zákona o organizaci obecných soudů se týká pouze ustanovení obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT>, což představuje výjimečnou situaci upravenou čl. 113 odst. 2, 3 a 4 tohoto zákona. Pokud jde o čl. 115a odst. 3 téhož zákona, zájmy řízení se shodují se zájmy dotčeného soudce a jsou posuzovány nezávislým soudem. Právo soudce být vyslechnut je zaručeno již v předchozích stadiích.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K žalobnímu důvodu týkajícímu se porušení čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>V rámci pátého žalobního důvodu Komise tvrdí, že čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů a čl. 97 odst. 1 zákona o Nejvyšším soudu umožňují, aby bylo proti soudcům vedeno kárné řízení z důvodu podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jak prokazují ony čtyři příklady zmíněné v kontextu prvního žalobního důvodu specifikovaného v bodě 41 tohoto stanoviska. Nezajištění záruk chránících soudce proti hrozbě kárné odpovědnosti v případě, že podají žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, porušuje článek 267 SFEU a působí vůči těmto soudcům <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>odrazujícím účinkem<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že proti žádnému soudci nebylo zahájeno žádné kárné řízení z důvodu podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a že příklady uváděné Komisí neprokazují opak. Vyšetřování, která jsou vedena výjimečně a nemusí nutně vyústit v kárné řízení, nenarušují nezávislost soudců a žádný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>odrazující účinek<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> neexistuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Dánské království, Finská republika a Švédské království tvrdí, že jak potvrzuje rozsudek ve věci Miasto Łowicz, podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nemůže mít za následek kárné řízení. Podle Finské republiky a Švédského království je nutné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>odrazující účinek<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> na soudce zohlednit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Má analýza je rozdělena do tří hlavních částí. Nejprve se budu zabývat námitkami Polské republiky týkajícími se použitelnosti a dosahu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU v kontextu třetího a čtvrtého žalobního důvodu (oddíl A). Poté posoudím meritum žalobních důvodů týkajících se porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU (oddíl B) a čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU (oddíl C).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Na základě této analýzy jsem dospěl k závěru, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU zahrnuje právo na soud zřízený zákonem, právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, jakož i právo na obhajobu, a že žalobní důvody založené na tomto ustanovení a na článku 267 SFEU jsou opodstatněné.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K použitelnosti a dosahu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora článek 19 SEU, který vyjadřuje hodnotu právního státu potvrzenou v článku 2 SEU, pověřuje vnitrostátní soudy a Soudní dvůr úkolem zaručit plné uplatňování unijního práva ve všech členských státech a soudní ochranu práv, která pro jednotlivce z unijního práva vyplývají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Organizace soudnictví v členských státech sice spadá do pravomoci těchto států, nic to však nemění na tom, že při výkonu této pravomoci musí členské státy dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva, a konkrétně z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191105">5. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost obecných soudů)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:924">EU:C:2019:924</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle tohoto ustanovení musí každý členský stát zajistit, aby orgány, které jakožto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> ve smyslu vymezeném unijním právem spadají do jeho systému procesních prostředků v oblastech pokrytých unijním právem, splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Je rovněž nesporné, že pokud jde o působnost <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, toto ustanovení se vztahuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>oblasti pokryté právem Unie<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, a to bez ohledu na situaci, ve které členské státy uplatňují toto právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z toho vyplývá, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU se vztahuje na každý vnitrostátní orgán způsobilý rozhodovat jakožto soud o otázkách, které se týkají uplatňování nebo výkladu unijního práva, a spadají tudíž do oblastí pokrytých tímto právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz rozsudek Miasto Łowicz (bod 34).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V projednávané věci je nesporné, že Nejvyšší soud i obecné soudy v Polsku rozhodují o otázkách týkajících se aplikace nebo výkladu unijního práva, a tedy otázek spadajících do oblastí pokrytých právem Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191105">5. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost obecných soudů)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:924">EU:C:2019:924</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU je tudíž použitelný na projednávanou žalobu pro nesplnění povinnosti, jejímž cílem je zpochybnit slučitelnost vnitrostátních opatření týkajících se kárného režimu soudců uvedených soudů s tímto ustanovením. Skutečnost, že kárná řízení vedená na základě napadených opatření nezahrnují provádění unijního práva, je irelevantní, stejně jako skutečnost, že Unie nemá žádnou obecnou pravomoc týkající se kárné odpovědnosti soudců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Je nesporné, že povinnost zaručit přístup k nezávislému a nestrannému soudu vyplývá z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, a vztahuje se tak na posouzení napadených opatření z těchto důvodů. V projednávané věci však vyvstává otázka, zda toto ustanovení zahrnuje v souvislosti s těmito opatřeními i jiné záruky zakotvené v článcích 47 a 48 Listiny, a sice právo na soud zřízený zákonem, právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a právo na obhajobu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Pokud jde konkrétně o článek 47 Listiny, lze v literatuře dohledat různé postoje; viz například Rizcallah, C., a Davio, V., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>L’article 19 du Traité sur l’Union européenne: sésame de l’Union de droit<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, <HT TYPE="ITALIC">Revue trimestrielle des droits de l’homme</HT>, sv. 31, 2020, s. 155–185, na s. 178–181; Torres Pérez, A., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>From Portugal to Poland: The Court of Justice of the European Union as watchdog of judicial independence<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>, <HT TYPE="ITALIC">Maastricht Journal of European and Comparative Law</HT>, sv. 27, 2020, s. 105–119, na s. 111–112.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Na tuto otázku je podle mého názoru nutno odpovědět kladně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Jak již Soudní dvůr rozhodl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191105">5. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost obecných soudů)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑192/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:924">EU:C:2019:924</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0114">114</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, záruky nezávislosti soudců vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU zahrnují v kontextu kárného režimu soudců pravidla, která <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>stanoví zásah nezávislého orgánu v souladu s postupem, který v plné míře zaručuje dodržování práv zakotvených v článcích 47 a 48 Listiny, zejména práva na obhajobu<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Z toho vyplývá, že požadavek na zavedení kárného režimu, který zaručuje práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny, z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU vyplývá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Tato analýza je rovněž v souladu s judikaturou, v níž Soudní dvůr propojil záruky uvedené v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU a článek 47 Listiny. Soudní dvůr například uznal, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>[čl.] 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU […] ukládá všem členským státům povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých unijním právem ve smyslu zejména článku 47 Listiny […], takže posledně uvedené ustanovení musí být náležitě zohledněno pro účely výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0143">143</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, citace vypuštěny); viz též například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201006">6. října 2020</DATE>, <NAME.CASE>État luxembourgeois (Právní ochrana proti žádostem o informace v daňovém právu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑245/19 a C‑246/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:795">EU:C:2020:795</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210420">20. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Repubblika</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑896/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:311">EU:C:2021:311</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Lze mít za to, že uvedené vyplývá ze skutečnosti, že zásada účinné soudní ochrany, na kterou odkazuje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, představuje obecnou zásadu unijního práva vyplývající z ústavních tradic společných členským státům, která byla zakotvena v článcích 6 a 13 ESLP a je nyní potvrzena v článku 47 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0110">110</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jak jsem totiž vyjádřil ve<?PAGE NO="14"?> svém stanovisku ve věci A. K. a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz stanovisko ve věci A. K. a další (bod 85). Viz též stanovisko generálního advokáta G. Hogana ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Repubblika</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑896/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1055">EU:C:2020:1055</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, mezi čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny existuje určitý <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>ústavněprávní můstek<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> a judikatura, která se jich týká, se nevyhnutelně prolíná, neboť tato ustanovení mají společný právní původ. Práva, na která se každé z těchto ustanovení vztahuje, se tak nutně překrývají a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU zahrnuje zejména, nikoli však výlučně, i povinnost zřízení nezávislých a nestranných soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V této souvislosti je nutno připustit, že právo na soud zřízený zákonem přímo souvisí s nezávislostí soudců<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:232">EU:C:2020:232</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); rozsudek ze dne <DATE ISO="20201201">1. prosince 2020</DATE>, Guðmundur Andri Ástráðsson <HT TYPE="ITALIC">v</HT>. Island (CE:ECHR:2020:1201JUD002637418, body 231 až 234). Viz též má stanoviska ve věci W. Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑487/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:289">EU:C:2021:289</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Prokurator Generalny (Kárné kolegium Nejvyššího soudu – Jmenování)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:290">EU:C:2021:290</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a představuje rovněž jednu z podmínek, které musí být splněny, aby měl daný orgán postavení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>soudu<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> ve smyslu unijního práva podle článku 267 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160524">24. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>MT Højgaard a Züblin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑396/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:347">EU:C:2016:347</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z judikatury vyplývá, že Soudní dvůr vykládá požadavek nezávislosti soudců na základě článku 267 SFEU ve světle požadavku stanoveného v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180227">27. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>Associação Sindical dos Juízes Portugueses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑64/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:117">EU:C:2018:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200121">21. ledna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Banco de Santander</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:17">EU:C:2020:17</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Governo della Repubblica italiana (Postavení italských smírčích soudců)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑658/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:572">EU:C:2020:572</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pro tento požadavek to tedy podle všeho platí také.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Společně s nezávislostí soudců jsou právo na soud zřízený zákonem, právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a právo na obhajobu součástí práva na spravedlivý proces chráněného čl. 47 druhým pododstavcem Listiny, a to, pokud jde o právo na obhajobu, spolu s čl. 48 odst. 2 Listiny. To hovoří ve prospěch zahrnutí těchto práv do záruk, na něž se vztahuje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, vzhledem k jejich spojení s nezávislostí soudců, když společně tvoří klíčové prvky práva na účinnou soudní ochranu a základního práva na spravedlivý proces.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Jsem tedy toho názoru, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU zahrnuje právo na soud zřízený zákonem, právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a právo na obhajobu, jak jsou zakotvena v článcích 47 a 48 Listiny. Články 47 a 48 Listiny se tak vztahují na vnitrostátní opatření týkající se kárného režimu pro soudce, která jsou členským státem přijata k provedení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, jako jsou dotčená opatření. Z toho vyplývá, že námitky Polské republiky v tom smyslu, že pro účely třetího a čtvrtého žalobního důvodu tato práva z tohoto ustanovení nevyplývají, musí být zamítnuty.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K žalobním důvodům týkajícím se porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se kvalifikace obsahu soudních rozhodnutí jako kárného provinění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů a čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu porušují zásadu nezávislosti soudců, neboť umožňují, aby byl obsah soudních rozhodnutí kvalifikován jako kárné provinění. Tento žalobní důvod zakládá Komise na znění čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů, zejména na kategorii kárných provinění spočívajících ve zjevných a hrubých porušeních právních předpisů, a to ve světle uplatnění a širšího kontextu tohoto ustanovení, včetně mechanismu upozornění na pochybení zakotveného v čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že Komise neprokázala, že sporná ustanovení tuto zásadu porušují, zejména s ohledem na znění a prokázaný výklad čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů a odlišný kontext čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že členské státy nejsou na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU povinny přijmout žádný konkrétní model kárného režimu pro soudce. Důležité je, aby pravidla tohoto režimu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>poskytovala nezbytné záruky, aby se zabránilo jakémukoli riziku použití takového režimu jakožto systému politické kontroly obsahu soudních rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE> <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Asociaţia <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>Forumul Judecătorilor din România<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19 a C‑355/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:746">EU:C:2020:746</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0265">265</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Konkrétně platí, že pravidla, která definují jednání představující kárná provinění, jsou součástí těchto záruk<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Je rovněž potřeba uvést, že kárná odpovědnost soudců je součástí záruk nezávislosti soudců v pokynech vydaných mezinárodními orgány, jež se problematiky nezávislosti soudců týkají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz například Rada Evropy, Evropská charta o statutu soudců, <DATE ISO="19980708">8.</DATE> až <DATE ISO="19980710">10. července 1998</DATE>, bod 5; OSN, Základní zásady nezávislého soudnictví, 1985, body 17 až 20.</P></NOTE>. V tomto ohledu by mělo být kárné řízení s určitým soudcem zahájeno z důvodu nejvážnějších služebních provinění, nikoliv z důvodu obsahu soudních rozhodnutí, který obecně zahrnuje posouzení skutkového stavu, hodnocení důkazů a výklad práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz například doporučení Výboru ministrů Rady Evropy o soudcích: nezávislost, účinnost a odpovědnost, CM/Rec(2010) 12 ze dne <DATE ISO="20101117">17. listopadu 2010</DATE>, bod 66; Rada OSN pro lidská práva, zpráva zvláštního zpravodaje o kárných opatřeních proti soudcům (A/75/172), ze dne <DATE ISO="20200717">17. července 2020</DATE>, bod 21.</P></NOTE>. Přitom neexistuje jednotný přístup, pokud jde o hmotněprávní podmínky kárné odpovědnosti, a v mnoha státech je definice kárných provinění často formulována obecně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz například Poradní výbor evropských soudců Rady Evropy (CCJE), stanovisko č. 3 k zásadám a pravidlům upravujícím profesní chování soudců, zejména etiku, neslučitelné chování a nestrannost, ze dne <DATE ISO="20021119">19. listopadu 2002</DATE>, body 63 až 65; zpráva OSN citovaná v poznámce pod čarou 44 tohoto stanoviska, bod 22.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>To nasvědčuje důležitosti zohlednění právního rámce a širšího kontextu, v němž je určitá konkrétní definice kárných provinění vykládána a uplatňována<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>V tomto ohledu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20130109">9. ledna 2013</DATE>, Volkov v. Ukrajina (CE:ECHR:2013:0109JUD002172211, body 175 až 185). Viz též stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Statul Român – Ministerul Finanţelor Publice</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑397/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:747">EU:C:2020:747</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud jde totiž o posouzení zásady nezávislosti soudců, zaujímá Soudní dvůr komplexní přístup, který zohledňuje všechny relevantní faktory týkající se kontextu a použití dotčených vnitrostátních opatření i jejich kumulativní účinky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz rozsudek A. K. a další (bod 142) a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200709">9. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>Land Hessen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑272/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:535">EU:C:2020:535</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V důsledku této skutečnosti platí, že i kdyby žádné z vnitrostátních opatření nemohlo, posuzováno izolovaně, vést k porušení této zásady, nemusel by tento závěr platit v případě, že by byly tyto jednotlivé faktory posuzovány společně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz rozsudek A. K. a další (bod 152).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>V projednávané věci mám za to, že Komise dostatečně prokázala, že sporná ustanovení porušují zásadu nezávislosti soudců, jejíž dodržování je nezbytné ke splnění požadavků účinné soudní ochrany podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Je namístě uvést, jak bylo demonstrováno v bodě 17 tohoto stanoviska, že čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů v rozhodné době<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Toto ustanovení bylo změněno vnitrostátním právním předpisem (označovaným v médiích jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>náhubkový zákon<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>), který nabyl účinnosti dne <DATE ISO="20200214">14. února 2020</DATE>. Tento právní předpis zejména doplnil určité kategorie kárných provinění, přičemž v podstatě zachoval ta kárná provinění, o která jde v projednávané věci. Tento právní předpis je předmětem čtvrté žaloby pro nesplnění povinnosti podané Komisí proti Polské republice (viz poznámka pod čarou 8 tohoto stanoviska).</P></NOTE> obsahoval definici kárných provinění, jež spočívala ve zjevných a hrubých porušeních právních předpisů a narušení důstojnosti funkce a byla vyjádřena obecnou formulací. Připouštím, že toto ustanovení, a zejména kategorie zjevných a hrubých porušení právních předpisů, nemusí samo o sobě porušovat zásadu nezávislosti soudců. Je však nutno zohlednit<?PAGE NO="16"?> skutečnost, že toto ustanovení umožňuje, aby obsah soudních rozhodnutí mohl být kvalifikován jako kárné provinění, a nepředstavuje tedy s ohledem na širší kontext a praktické uplatnění tohoto ustanovení v Polsku, které není srovnatelné se stavem panujícím v jiných členských státech, účinnou záruku proti zasahování do nezávislosti soudců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Článek 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů je v tomto ohledu zasazen do rámce legislativních změn polského soudního systému, a zejména nového kárného režimu soudců, které ještě zvyšují riziko, že na základě tohoto ustanovení budou vedena kárná řízení nebo přijata kárná opatření za účelem vyvíjení politického tlaku na soudce z důvodu obsahu jejich rozhodnutí. Zejména je nutno zdůraznit, že konečný výklad tohoto ustanovení je svěřen kárnému kolegiu, jehož nezávislost byla zpochybněna, jak bude pojednáno níže v rámci druhého žalobního důvodu, a které již toto ustanovení vyložilo tak, že se vztahuje i na obsah soudních rozhodnutí (viz bod 42 tohoto stanoviska). Jak uvedlo Belgické království, Dánské království, Finská republika a Švédské království, existují četné zprávy vydané mezinárodními orgány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz zejména stanovisko Benátské komise a Generálního ředitelství pro lidská práva a právní záležitosti (DGI) Rady Evropy č. 977/2020 (CDL-AD(2020)017) ze dne <DATE ISO="20200622">22. června 2020</DATE>, bod 44; rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2316 o fungování demokratických institucí v Polsku ze dne <DATE ISO="20200128">28. ledna 2020</DATE>, bod 11; Skupina států proti korupci (GRECO), čtvrté kolo hodnocení, druhý dodatek druhé zprávy o plnění (GrecoRC4(2019)23), ze dne <DATE ISO="20191206">6. prosince 2019</DATE>, zejména body 58 a 66.</P></NOTE>, které zdůrazňují škodlivý dopad nového kárného režimu, a zejména rizik, která představuje extenzivně formulovaná definice kárných provinění v polském právu, na nezávislost soudců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Pravděpodobnost vzniku odpovědnosti soudců za obsah jejich rozhodnutí je podle mého názoru ještě posílena čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu, který Nejvyššímu soudu umožňuje podat návrh na zahájení kárného řízení s určitým soudcem, pokud Nejvyšší soud dojde v rámci přezkumu určité věci prováděného Nejvyšším soudem za účelem zjištění pochybení k závěru, že došlo ke zjevnému porušení práva. I když je, jak tvrdí Polská republika, pojem zjevného porušení právních předpisů ve smyslu tohoto ustanovení zasazen do jiného kontextu, než je zjevné a hrubé porušení právních předpisů ve smyslu čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů, nelze vyloučit, že způsob propojení tohoto ustanovení s čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů v kontextu nového kárného režimu neskýtá dostatečné záruky ochrany soudců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Z článku 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu vyplývá, že kárné kolegium je prvostupňovým kárným soudem, a to i pro věci týkající se soudců obecných soudů. Toto ustanovení má být uplatňováno kolegiem pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné – rovněž zřízeným zákonem o Nejvyšším soudu a složeným ze soudců navržených nově zřízenou KRS – v rámci nového řízení o mimořádném opravném prostředku, které tomuto kolegiu umožňuje přezkoumávat pravomocná rozhodnutí obecných soudů vydaná v roce 1997 či později<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Jak uvádí Komise, tento postup byl kritizován též ve stanovisku Benátské komise č. 904/2017 (CDL-AD(2017)031) ze dne <DATE ISO="20171211">11. prosince 2017</DATE>, body 53 až 63.</P></NOTE>. I když toto kolegium a toto řízení nejsou předmětem sporu v projednávané věci, jsou stále součástí kontextu, do něhož jsou sporná ustanovení zasazena. Jak uvedlo Dánské království, spojitost mezi posouzením opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, a zahájením kárného řízení přispívá k vyvíjení tlaku na soudce při výkonu jejich soudních funkcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Dále, jak vyplývá z bodů 41 a 42 tohoto stanoviska, Komise předložila důkazy týkající se uplatňování čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů v praxi, které podle mého názoru prokazují, že je obsah soudních rozhodnutí kvalifikován jako kárné provinění. Argumenty předložené Polskou republikou, které zpochybňují relevanci příkladů zmíněných Komisí, nejsou přesvědčivé. Zejména platí, že podle ustálené judikatury je existenci nesplnění povinnosti členským státem třeba posuzovat vzhledem ke stavu, ve kterém se daný členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta<?PAGE NO="17"?> stanovená v odůvodněném stanovisku, což v projednávané věci nastalo dne <DATE ISO="20190917">17. září 2019</DATE>, a následné změny nemůže Soudní dvůr vzít v úvahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Zde dva měsíce od doručení odůvodněného stanoviska dne <DATE ISO="20190717">17. července 2019</DATE> (viz bod 27 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Jak však uvádí Komise, některé z těchto příkladů se sice týkaly pozdějších událostí, nicméně i tak mohou posloužit k potvrzení tvrzení a důkazů v žádosti Komise týkající se tohoto období, a jsou tedy v kontextu projednávané věci relevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091210">10. prosince 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑390/07</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:765">EU:C:2009:765</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se některé příklady – jak tvrdí Polská republika – netýkaly zjevných a hrubých porušení právních předpisů, i tak dokládají, že definice kárných provinění obsažená v čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů může být skutečně použita tak, aby se vztahovala i na obsah soudních rozhodnutí, přičemž neobsahuje dostatečné záruky ochrany soudců. Příklady, kterých se dovolává Komise, svědčí o kárných řízeních vedených se soudci, resp. kárných opatřeních přijatých proti soudcům z důvodu rozhodnutí, která tito soudci vydali v souvislosti se změnami polského soudního systému a nezávislostí polských soudců<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Tyto příklady jsou zmíněny v různých zprávách vydaných vnitrostátními a mezinárodními orgány, které se týkají kárných řízení a opatření přijatých vůči polským soudcům. Viz zejména Amnesty International, Polsko: Free Courts, Free People, červenec 2019; Helsinská nadace pro lidská práva, Kárná řízení se soudci a státními zástupci, únor 2019; Sdružení soudců <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>Themis<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>, odpověď polských orgánů na rozsudek SDEU ze dne <DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, aktualizovaná ke dni <DATE ISO="20201231">31. prosince 2020</DATE>. Jak je uvedeno v bodě 69 stanoviska CCJE č. 3 (2002), citovaného v poznámce pod čarou 45 tohoto stanoviska, kárnou sankcí se rozumí jakékoli opatření, které má negativní vliv na postavení nebo kariéru soudce.</P></NOTE>. Skutečnost, že vyšetřování nevedla k podání kárných žalob proti dotčeným soudcům nebo že posouzení kárného zmocněnce není pro kárné soudy závazné, je irelevantní, neboť taková opatření mohou na soudce vyvíjet tlak. Pouhá možnost zahájení kárného řízení se soudci nebo přijetí kárného opatření proti soudcům z důvodu obsahu jejich soudních rozhodnutí nepochybně vytváří <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>odrazující účinek<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, a to nejen ve vztahu k těmto soudcům, ale i ve vztahu k jiným soudcům v budoucnu, což je neslučitelné s nezávislostí soudců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené důvody je první žalobní důvod vznesený Komisí opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu, týkajícímu se nezávislosti a nestrannosti kárného kolegia</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že čl. 3 bod 5, článek 27 a čl. 73 odst. 1 zákona o Nejvyšším soudu ve spojení s článkem 9a zákona o KRS nezaručují nezávislost a nestrannost kárného kolegia. Své tvrzení zakládá na několika skutečnostech, jakož i na rozsudku A. K. a další a judikatuře Nejvyššího soudu, v níž je tento rozsudek uplatněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že nebylo prokázáno žádné porušení nezávislosti soudců, zejména s přihlédnutím k postupu jmenování soudců kárného kolegia a zárukám, které jsou jim podle polského práva přiznány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pravidla týkající se kárného režimu použitelného na soudce přispívají k zajištění nezávislosti a nestrannosti soudů za účelem rozptýlení jakýchkoli legitimních pochybností jednotlivců o neovlivnitelnosti takového soudu ve vztahu k vnějším skutečnostem, a zejména přímým či nepřímým vlivům zákonodárné a výkonné moci, a o jeho neutralitě ve vztahu ke střetávajícím se zájmům. Nelze tedy připustit jakoukoli neexistenci zdání nezávislosti nebo nestrannosti soudu, jež je způsobilá narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti musí justice u jednotlivců vzbuzovat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz rozsudek A. K. a další (zejména body 123 až 129 a 153).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>V rozsudku ve věci A. K. a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz rozsudek A. K. a další (body 133 a 134).</P></NOTE> Soudní dvůr vyjasnil rozsah požadavků nezávislosti a nestrannosti v kontextu zřízení kárného kolegia. Podotkl, že pouhá skutečnost, že soudci tohoto kolegia byli jmenováni prezidentem republiky, nevyvolává pochybnosti o jejich nestrannosti, pokud poté, co byli jmenováni, nejsou při výkonu své funkce vystaveni žádnému tlaku. Soudní dvůr nicméně identifikoval několik skutečností, které, jsou-li posuzovány ve vzájemné souvislosti, mohou výše uvedené zpochybnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>V tomto rozsudku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz rozsudek A. K. a další (body 137 až 151). Pokud jde o KRS, viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0130">130</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0135">135</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A. B. a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1053">EU:C:2020:1053</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0126">126</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr konstatoval, že ve vztahu k nezávislosti KRS, která je relevantní při zjišťování toho, zda jsou soudci, které vybírá, schopni splnit požadavky nezávislosti a nestrannosti, zahrnují tyto skutečnosti zejména to, že nově zřízená KRS byla vytvořena omezením čtyřletého funkčního období bývalých členů, přičemž 15 soudců-členů KRS, dříve volených jinými soudci, je nyní voleno orgány moci zákonodárné. Pokud jde o skutečnosti přímo charakterizující kárné kolegium, Soudní dvůr uvedl: zaprvé má výlučnou pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se opatření, o nichž Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE>, Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑619/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:531">EU:C:2019:531</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, rozhodl, že jsou neslučitelná s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU; zadruhé je složeno z nově jmenovaných soudců, a tudíž s vyloučením soudců, kteří již působí v rámci Nejvyššího soudu; a zatřetí požívá, na rozdíl od ostatních kolegií tohoto soudu, obzvláště vysoké míry autonomie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20191205">5. prosince 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20191205">5. prosince 2019</DATE> (III PO 7/18), zejména body 38 až 81.</P></NOTE> Nejvyšší soud (zasedající ve složení jako pracovněprávní a sociálněprávní kolegium v jedné z věcí, ve kterých byl vydán rozsudek A. K. a další) rozhodl – na základě rozsudku A. K. a další –, že KRS není ve svém současném složení nezávislým orgánem a že kárné kolegium není soudem ve smyslu článku 47 Listiny, článku 6 EÚLP a čl. 45 odst. 1 polské ústavy. Pokud jde o KRS, tento rozsudek poukazoval zejména na vady při postupech volby jejích členů, na její podřízenost politickým orgánům a na její činnosti, které byly v rozporu s nezávislostí soudnictví. Pokud jde o kárné kolegium, z tohoto rozsudku zejména vyplývá, že všichni soudci jmenovaní do kárného kolegia mají silné vazby na orgány zákonodárné nebo výkonné moci; že podmínky výběrového řízení na místa těchto soudců byly v průběhu řízení měněny; že se Nejvyšší soud nedostatečně zapojil do postupu jmenování; že některé činnosti kárného kolegia měly za cíl zpětvzetí žádostí o rozhodnutí o předběžných otázkách; a kárné věci rozhodnuté tímto kolegiem prokázaly, že soudce může být obviněn z kárného provinění v důsledku přijetí soudních rozhodnutí, čemuž tak dříve nebylo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Nejvyšší soud (zasedající ve stejném složení v ostatních věcech, ve kterých byl vydán rozsudek A. K. a další) ve svých usneseních ze dne <DATE ISO="20200115">15. ledna 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Usnesení ze dne <DATE ISO="20200115">15. ledna 2020</DATE> (III PO 8/18 a III PO 9/18).</P></NOTE> z obdobných důvodů rozhodl, že kárné kolegium není nezávislým a nestranným soudem z důvodu podmínek týkajících se jeho zřízení, pravomocí a složení, jakož i účasti KRS na výběru jeho členů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>V usnesení ze dne <DATE ISO="20200123">23. ledna 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Usnesení ze dne <DATE ISO="20200123">23. ledna 2020</DATE> (BSA I‑4110–1/20), zejména body 31 až 45. Toto usnesení má právní sílu zákona (viz body 2 a 3).</P></NOTE> Nejvyšší soud (zasedající ve společném složení občanskoprávního kolegia, trestněprávního kolegia a pracovněprávního a sociálněprávního kolegia) souhlasil s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne <DATE ISO="20191205">5. prosince 2019</DATE>, podle kterého KRS a kárné kolegium nejsou nezávislými orgány. Toto usnesení zejména uvádělo, že KRS je podřízena politickým orgánům, takže výběrová řízení na funkci soudce, která provádí, jsou vadná, což vyvolává vážné pochybnosti<?PAGE NO="19"?> o důvodech jmenování osob do funkce soudců. Stejně tak z důvodu její organizace, systému, postupu jmenování a autonomie nejsou rozsudky vydané kolegiem soudců kárného kolegia rozsudky vydanými řádně jmenovaným soudem. V důsledku toho bylo podle tohoto usnesení složení soudních kolegií při vydávání rozhodnutí, na nichž se podíleli soudci vybraní nově ustanovenou KRS, protiprávní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>V projednávané věci Komise dostatečně prokázala, že sporná ustanovení nezaručují nezávislost a nestrannost kárného kolegia, a jsou tedy v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že rozsudek A. K. a další je pro projednávanou věc relevantní. Ačkoli se zjištění týkala článku 47 Listiny, Soudní dvůr uvedl, že by byla bývala stejná i ve vztahu k čl. 19 odst. 1 druhému pododstavci SEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Viz rozsudek A. K. a další, body 167 až 169.</P></NOTE>. Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, nebyl v tomto rozsudku prokázán soulad sporných ustanovení s unijním právem. Skutečnost, že Soudní dvůr nekonstatoval neslučitelnost vnitrostátních ustanovení týkajících se KRS a kárného kolegia s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, vyplývá z jeho pravomocí na základě článku 267 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Viz rozsudek A. K. a další, bod 132.</P></NOTE>. Podle mého názoru totiž rozsudek A. K. a další významně podporuje závěr, že na základě kombinace aspektů uplatněných Komisí, které byly v tomto rozsudku posuzovány, kárné kolegium nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Jak jsem konstatoval ve svém stanovisku v této věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Viz stanovisko ve věci A. K. a další (body 131 až 137).</P></NOTE>, funkční období bývalých členů KRS bylo předčasně skončeno a změny ve způsobu jmenování soudců-členů KRS vedly k tomu, že 23 z 25 členů KRS pochází z orgánů zákonodárné a výkonné moci, přičemž tyto skutečnosti v souhrnu odhalují nedostatky ohrožující nezávislost KRS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Dále ve světle rozsudku A. K. a další a mého stanoviska v téže věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Viz stanovisko ve věci A. K. a další (body 138 a 139).</P></NOTE> lze říci, že existuje několik skutečností týkajících se charakteristických rysů kárného kolegia, které v souhrnu vyvolávají legitimní pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti tohoto kolegia: zaprvé, toto kolegium bylo zřízeno jako součást legislativních opatření upravujících polský soudní systém a pověřeno rozhodováním věcí týkajících se postavení soudců, zejména kárných věcí, což jsou aspekty, jichž se tato opatření týkají; zadruhé, kárné kolegium je složeno z nově jmenovaných soudců navržených nově zřízenou KRS, a tudíž s vyloučením soudců, kteří již působí v rámci Nejvyššího soudu; a zatřetí, toto kolegium požívá, na rozdíl od ostatních kolegií tohoto soudu, vysoké míry organizační a finanční autonomie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>V rozsudcích Nejvyššího soudu zmíněných v bodech 91 až 93 tohoto stanoviska sám tento soud připustil nedostatek nezávislosti KRS a kárného kolegia. Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, se tyto rozsudky zabývají právě těmi aspekty, které zmiňuje Komise, a jsou tedy v projednávané věci relevantní. Okolnost, že, jak tento členský stát uvádí, usnesení Nejvyššího soudu ze dne <DATE ISO="20200123">23. ledna 2020</DATE> bylo Trybunałem Konstytucyjnym (Ústavní soud, Polsko) prohlášeno za protiústavní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20200420">20. dubna 2020</DATE> (U 2/20).</P></NOTE> nebo že legislativní změny týkající se složení KRS podle rozhodnutí tohoto soudu obstály<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190325">25. března 2019</DATE> (K 12/18).</P></NOTE>, nemá žádný vliv na požadavky nezávislosti soudců, které musí toto kolegium podle unijního práva splňovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Argumentace předložená Polskou republikou v tom smyslu, že onen vysoký stupeň organizační a finanční autonomie kárného kolegia posiluje jeho nezávislost, mne ve spojení s těmito aspekty a širšími souvislostmi nepřesvědčila. Skutečnost, že pouze soudci tohoto kolegia dostávají o 40 % vyšší odměnu než ostatní soudci Nejvyššího soudu bez jakékoli zjevné vazby na danou konkrétní činnost nebo nápad věcí u tohoto kolegia, může podle mého názoru vyvolávat legitimní pochybnosti o tom, zda nejsou takovéto výhody motivovány jinými účely. Podobné pochybnosti vyvolává též: skutečnost, že předseda kárného kolegia vykonává ve vztahu k tomuto kolegiu jisté funkce, které jsou obvykle svěřeny prvnímu předsedovi Nejvyššího soudu; příjmy a výdaje kárného kolegia jsou přijímány bez<?PAGE NO="20"?> možnosti jejich přezkumu prvním předsedou Nejvyššího soudu; a předsedovi kárného kolegia byly svěřeny pravomoci příslušného ministra pro účely plnění rozpočtu souvisejícího s fungováním tohoto kolegia, neboť je obtížné pochopit, v čem tyto aspekty souvisejí s údajnou snahou chránit soudce kárného kolegia před nebezpečím kolegiality.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Kromě toho argumenty k ústavní výsadě prezidenta republiky jmenovat soudce, formálních záruk nezávislosti soudců kárného kolegia a statistiky týkající se rozhodnutí tohoto kolegia nepokládám za dostatečné k rozptýlení legitimních pochybností o neexistenci zdání nezávislosti tohoto kolegia, pokud je posuzujeme ve světle celého právního řádu a s přihlédnutím ke všem skutečnostem uvedeným v bodech 95 až 97 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené důvody je druhý žalobní důvod vznesený Komisí opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se pravomoci předsedy kárného kolegia určit kárný soud</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že udělením diskreční pravomoci předsedovi kárného kolegia určit příslušný prvostupňový kárný soud ve věcech týkajících se soudců obecných soudů porušují ustanovení čl. 110 odst. 3 a čl. 114 odst. 7 zákona o organizaci obecných soudů, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora a ESLP, požadavek na to, aby byl takový soud zřízen zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že Komise neprokázala, že sporná ustanovení porušují tento požadavek, pokud jsou brány v úvahu záruky nezávislosti, kterých kárné soudy požívají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Na základě analýzy předestřené v bodech 67 až 72 tohoto stanoviska jsem dospěl k závěru, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU zahrnuje právo na soud zřízený zákonem, které je zakotveno v čl. 47 druhém pododstavci Listiny. Smysl a rozsah tohoto pojmu by tak měly být rozvíjeny s přihlédnutím k judikatuře ESLP týkající se čl. 6 odst. 1 EÚLP, v jejímž světle musí být tento článek Listiny vykládán<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:232">EU:C:2020:232</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr připustil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200326">26. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:232">EU:C:2020:232</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, pojem soudu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>zřízeného zákonem<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> dle čl. 6 odst. 1 EÚLP se týká nejen právního základu pro samotnou existenci soudu, ale také složení senátu v každé věci, jakož i všech ostatních ustanovení vnitrostátního práva, jejichž nedodržení vede k pochybení týkajícímu se účasti jednoho nebo více soudců na přezkumu věci. ESLP ve své judikatuře<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Viz například rozsudek ze dne <DATE ISO="20090428">28. dubna 2009</DATE>, Savino a další v. Itálie (CE:ECHR:2009:0428JUD001721405, bod 94).</P></NOTE> zdůraznil, že požadavek stanovený v čl. 6 odst. 1 EÚLP, podle kterého musí být soud vždy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>zřízen zákonem<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>, zaručuje, že organizace soudnictví bude založena na normách vyplývajících z moci zákonodárné, takže nebude záviset ani na diskreční pravomoci výkonné moci, ani na diskreční pravomoci samotných soudních orgánů, byť to neznamená, že soudy nemají při výkladu relevantních vnitrostátních právních předpisů určitý prostor pro uvážení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Konkrétně v rozsudku ze dne <DATE ISO="20160112">12. ledna 2016</DATE>, Miracle Europe Kft. v. Maďarsko<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>CE:ECHR:2016:0112JUD005777413, body 57 až 63 a 67.</P></NOTE>, ESLP konstatoval, že závisí-li postoupení věci na výkonu diskreční pravomoci v tom smyslu, že jednotlivé způsoby provedení nejsou právními předpisy předepsány, ohrožuje tato situace zdání nestrannosti tím, že umožňuje spekulace o vlivu politických či jiných sil na soud, jemuž je věc postoupena. Na tomto základě ESLP rozhodl, že je v rozporu s čl. 6 odst. 1 EÚLP, pokud vnitrostátní opatření přiznává osobě zastávající nově zřízenou funkci předsedy Národního justičního úřadu (který měl rozsáhlé pravomoci ve správních záležitostech a do určité míry i \v oblasti osobního stavu soudců) diskreční pravomoc přidělit věc jinému soudu, neboť kritéria pro takové přidělení jinému soudu nebyla<?PAGE NO="21"?> použitelnou právní úpravou stanovena. V dané věci nešlo o zákonnou existenci soudu, ale o zákonnost přidělení věci tomuto soudu. Podle ESLP se diskreční povaha přidělení věci jinému soudu projevila v tom, že neexistovaly ani ověřitelné důvody, ani kritéria pro určení toho, které věci mají být takto předány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>V projednávané věci Komise dostatečně prokázala, že sporná ustanovení porušují právo na soud zřízený zákonem, jehož dodržování je nezbytné ke splnění požadavků na účinnou soudní ochranu vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je potřeba odmítnout argumentaci Polské republiky v tom smyslu, že sporná ustanovení se netýkají existence a složení kárných soudů, které jsou stanoveny právními předpisy, ale pouze určení místně příslušného soudu předsedou kárného kolegia. Ve světle judikatury ESLP týkající se čl. 6 odst. 1 EÚLP zmíněné v bodech 104 a 105 tohoto stanoviska vede skutečnost, že ve sporných ustanoveních chybí informace o kritériích, podle nichž je předseda kárného kolegia oprávněn určit příslušný kárný soud, s výjimkou soudu, v němž kárně obviněný soudce zasedá, ke vzniku rizika, že tato diskreční pravomoc bude moci být vykonávána takovým způsobem, že dojde k zásahu do postavení kárných soudů jakožto soudů zřízených zákonem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Toto riziko je patrně ještě posíleno dalšími aspekty týkajícími se širšího kontextu nového kárného režimu. Konkrétně lze mít za to, že nedostatek nezávislosti kárného kolegia, který je předmětem druhého žalobního důvodu, přispívá ke vzniku legitimních pochybností o nezávislosti předsedy tohoto kolegia. Je rovněž nesporné, že co se týče soudců obecných soudů, zavedl tento režim stálé kárné soudy při odvolacích soudech, které jsou obsazovány soudci jmenovanými ministrem spravedlnosti na návrh KRS – jejíž nezávislost je rovněž pochybná, jak bylo pojednáno v rámci druhého žalobního důvodu – na funkční období šesti let. To znamená, že senát ustavený pro projednání určité věci je sice obsazen losováním ze seznamu soudců daného kárného soudu, ale soudci, kteří budou ve věci rozhodovat, byli vybráni ministrem spravedlnosti, přičemž ministr spravedlnosti navíc rozhoduje o počtu soudců u každého kárného soudu. To zvyšuje riziko, že mohou být sporná ustanovení použita k přidělení určité věci určitému konkrétnímu soudu, aby bylo dosaženo určitého výsledku, v rozporu s požadavkem, aby byl soud zřízen zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené důvody je třetí žalobní důvod vznesený Komisí opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, týkajícímu se nedodržování procesních práv soudců</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Komise zaprvé tvrdí, že článek 112b zákona o organizaci obecných soudů tím, že přiznává ministru spravedlnosti možnost zachovávat kárná obvinění proti soudcům obecných soudů natrvalo v platnosti prostřednictvím jmenování kárného zmocněnce ministra spravedlnosti, porušuje právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, a zadruhé tvrdí, že článek 113a a čl. 115a odst. 3 zákona o organizaci obecných soudů tím, že stanoví, že úkony související s ustanovením obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT> nestaví běh kárného řízení a že kárný soud vede řízení i v případě nepřítomnosti kárně obviněného soudce nebo jeho obhájce, porušují právo na obhajobu, přičemž tato práva vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Svůj žalobní důvod zakládá Komise na znění těchto ustanovení a na judikatuře ESLP týkající se článku 6 EÚLP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že žádné takové porušení nebylo vzhledem k zárukám přiznaným soudcům v polském právu prokázáno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno již v bodě 68 tohoto stanoviska, pravidla upravující kárný režim soudců, včetně těch, která <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>stanoví zásah nezávislého orgánu v souladu s postupem, který v plné míře zaručuje dodržování práv zakotvených v článcích 47 a 48 Listiny, zejména práva na obhajobu<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, patří mezi základní záruky nezávislosti soudců podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Z toho vyplývá, že se standardy článků 47 a 48 Listiny na kárná řízení se soudci na základě tohoto ustanovení<?PAGE NO="22"?> vztahují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Viz body 67 až 72 tohoto stanoviska. Viz též stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Asociaţia <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>Forumul Judecătorilor din România<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19 a C‑355/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:746">EU:C:2020:746</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0265">265</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>To se odráží i v pokynech vydaných mezinárodními orgány týkajících se nezávislosti soudců, podle nichž musí být tato řízení vedena nezávislým orgánem, který postupuje takovým způsobem, aby byly zajištěny záruky spravedlivého procesu a právo na obhajobu v plném rozsahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Viz například Evropská charta citovaná v poznámce pod čarou 43 tohoto stanoviska, bod 5.1; stanovisko CCJE č. 3 (2002) citované v poznámce pod čarou 45 tohoto stanoviska, body 69, 71 a 77; Základní zásady OSN citované v poznámce pod čarou 43 tohoto stanoviska, body 17, 19 a 20.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Konkrétně čl. 47 druhý pododstavec Listiny zaručuje právo na spravedlivý proces, které je tvořeno různými prvky, mezi něž patří zejména právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, právo na obhajobu, zásada rovnosti zbraní a právo poradit se, být obhajován a být zastupován<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>V tomto ohledu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121106">6. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Otis a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑199/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:684">EU:C:2012:684</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Každému obviněnému je článkem 48 odst. 2 Listiny rovněž zaručeno respektování práv na obhajobu. Podle vysvětlení k Listině odpovídá čl. 47 druhý pododstavec Listiny článku 6 odst. 1 EÚLP a čl. 48 odst. 2 Listiny má totožné znění jako čl. 6 odst. 3 EÚLP, tudíž tyto články Listiny musí být vykládány takovým způsobem, aby zajišťovaly úroveň ochrany, která bude v souladu s úrovní, jež je zaručena článkem 6 EÚLP, tak jak jej vykládá ESLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gambino a Hyka</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑38/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:628">EU:C:2019:628</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Podle judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180605">5. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Kolev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑612/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:392">EU:C:2018:392</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> musí být přiměřenost délky řízení posuzována v každém konkrétním případě v závislosti na okolnostech dané věci, jako je význam a složitost sporu nebo dále jednání příslušných orgánů a účastníků řízení, přičemž v trestních věcech musí být tento požadavek respektován nejen během tohoto řízení, ale i v průběhu přípravného stadia řízení od okamžiku, v němž je vzneseno obvinění proti dotčené osobě. Obdobně platí, že porušení práva na obhajobu musí být posuzováno v závislosti na specifických okolnostech každého konkrétního případu, zejména na povaze dotčeného aktu, kontextu jeho přijetí a právních pravidlech upravujících dotyčnou oblast<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170516">16. května 2017</DATE>, <NAME.CASE>Berlioz Investment Fund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑682/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:373">EU:C:2017:373</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Právo na obhajobu v tomto ohledu zahrnuje zejména zásadu kontradiktornosti a zásadu <HT TYPE="ITALIC">audiatur et altera pars</HT> (též zvanou <HT TYPE="ITALIC">audi alteram partem</HT>), které v zásadě zajišťují účastníkům řízení právo seznamovat se jak se skutkovými, tak s právními okolnostmi, které jsou rozhodné pro výsledek řízení, a mít možnost se k nim kontradiktorně vyjádřit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130221">21. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Banif Plus Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑472/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:88">EU:C:2013:88</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130604">4. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>ZZ</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑300/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:363">EU:C:2013:363</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, kdežto zásada rovnosti zbraní zaručuje každému účastníku řízení přiměřenou možnost prezentovat svoji věc včetně důkazů za podmínek, které ho nestaví do jasně nevýhodnější situace oproti jeho protivníkovi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191016">16. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Glencore Agriculture Hungary</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑189/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:861">EU:C:2019:861</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Podobně i ESLP ve své judikatuře<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Pokud jde o stížnost týkající se kárného řízení se soudci, viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20090205">5. února 2009</DATE>, Olujić v. Chorvatsko (CE:ECHR:2009:0205JUD002233005, body 77 až 91) (konstatováno nedodržení požadavku přiměřené lhůty a rovnosti zbraní).</P></NOTE> uznal požadavek přiměřené lhůty, zásadu kontradiktornosti a zásadu rovnosti zbraní jako klíčové prvky spravedlivého procesu chráněného v rámci občanskoprávní a trestněprávní části čl. 6 odst. 1 EÚLP. ESLP v tomto ohledu posuzuje přiměřenost délky řízení s ohledem na konkrétní okolnosti věci vzhledem k její složitosti, chování stěžovatele a příslušných orgánů a zájmům žadatele, o které ve sporu jde<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20190625">25. června 2019</DATE>, Virgiliu Tănase v. Rumunsko (CE:ECHR:2019:0625JUD004172013, bod 209).</P></NOTE>. Lhůta obecně začíná běžet od zahájení řízení v občanskoprávních věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20100119">19. ledna 2010</DATE>, Rangdell v. Finsko (CE:ECHR:2010:0119JUD002317208, bod 36). Tato lhůta však může zahrnovat povinné přípravné fáze řízení: viz rozsudek ze dne <DATE ISO="19780628">28. června 1978</DATE>, Konig v. Německo (CE:ECHR:1978:0628JUD000623273, bod 98).</P></NOTE>, nebo jakmile je osoba obviněna či v každém případě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>podstatně zasažena<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> opatřeními přijatými v rámci trestních věcí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20060727">27. července 2006</DATE>, Mamič v. Slovinsko (č. 2) (CE:ECHR:2006:0727JUD007577801, body 23 a 24).</P></NOTE>, a vztahuje se na celé dotčené řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="19780628">28. června 1978</DATE>, Konig v. Německo (CE:ECHR:1978:0628JUD000623273, bod 98).</P></NOTE>, čímž<?PAGE NO="23"?> dochází k odstranění nejistoty ohledně právního postavení dané osoby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>V tomto ohledu viz van Dijk, P. a další (eds), <HT TYPE="ITALIC">Theory and Practice of the European Convention on Human Rights</HT>, páté vydání, Intersentia, 2018, s. 588–592.</P></NOTE>. V trestních věcech navíc čl. 6 odst. 3 EÚLP zahrnuje zvláštní záruky, které představují specifické aspekty práva na obhajobu chráněného článkem 6 odst. 1 EÚLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20101002">2. listopadu 2010</DATE>, Sakhnovskij v. Rusko (CE:ECHR:2010:1102JUD002127203, bod 94).</P></NOTE>. To zahrnuje i právo na přístup k právnímu poradenství podle čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP, které zajišťuje, aby řízení vedené proti obviněnému neprobíhalo, aniž by měl obviněný ve všech etapách řízení odpovídající zastoupení, a v závislosti na okolnostech může být uplatněno i v průběhu přípravného řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20160913">13. září 2016</DATE>, Ibrahim a další v. Spojené království (CE:ECHR:2016:0913JUD005054108, bod 253).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Je potřeba rovněž zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře týkající se článku 6 EÚLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20160623">23. června 2016</DATE>, Baka v. Maďarsko (CE:ECHR:2016:0623JUD002026112, bod 121), a ze dne <DATE ISO="20170523">23. května 2017</DATE>, Paluda v. Slovensko (CE:ECHR:2017:0523JUD003339212, bod 45).</P></NOTE> upozornil na rostoucí význam, který mezinárodní soudy a jiné orgány přikládají procesní spravedlnosti ve věcech týkajících se odvolávání nebo propouštění soudců. V této souvislosti ESLP zdůraznil, že kárné sankce sice nespadají do trestní části článku 6 EÚLP, vyvolávají však závažné důsledky pro život a kariéru soudců. V důsledku této skutečnosti musí prováděný soudní přezkum odpovídat předmětu sporu, což je ještě významnější ve vztahu ke kárným řízením se soudci, kteří musí požívat úcty, jež je nezbytná pro výkon jejich funkce. Pokud členský stát takové řízení zahájí, je v sázce důvěra veřejnosti ve fungování a nezávislost soudců; v demokratickém státě je tato důvěra zárukou samotné existence právního státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20181106">6. listopadu 2018</DATE>, Ramos Nunes de Carvalho e Sá v. Portugalsko (CE:ECHR:2018:1106JUD005539113, bod 196).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>V projednávané věci Komise dostatečně prokázala, že sporná ustanovení porušují právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a právo na obhajobu, která představují požadavky na účinnou soudní ochranu podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Pokud jde o první část čtvrtého žalobního důvodu, Komise tvrdí, že článek 112b zákona o organizaci obecných soudů porušuje požadavek přiměřené lhůty, neboť upravuje možnost ministra spravedlnosti jmenovat <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT> kárného zmocněnce ministra spravedlnosti pro účely vedení zvláštního kárného řízení se soudcem, a to i v případě řízení, které již bylo skončeno pravomocným rozhodnutím, jak uvádí čl. 112b odst. 5 tohoto zákona. Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, je zjevné, že tento žalobní důvod vychází ze znění tohoto ustanovení, nikoli z jeho uplatňování, takže judikatura Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko (Přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑808/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1029">EU:C:2020:1029</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0113">113</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> týkající se důkazů na podporu tvrzené vnitrostátní praxe se neuplatní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Je nesporné, že článek 112b zákona o organizaci obecných soudů umožňuje ministru spravedlnosti jmenovat kárného zmocněnce ministra spravedlnosti, což je nová instituce zřízená na základě tohoto ustanovení, a to v každé kárné věci týkající se soudce obecného soudu. Podle čl. 112b odst. 3 tohoto zákona může tento kárný zmocněnec zahájit řízení nebo se k již probíhajícímu řízení připojit a podle čl. 112b odst. 4 tohoto zákona je jmenování takového kárného zmocněnce rovnocenné návrhu na zahájení vyšetřovacího nebo kárného řízení. Navíc podle čl. 112b odst. 5 téhož zákona platí, že funkce kárného zmocněnce ministra spravedlnosti sice zaniká právní mocí rozhodnutí o odmítnutí zahájení kárného řízení, o zastavení kárného řízení nebo o skončení kárného řízení, nicméně to ministru spravedlnosti nebrání v tom, aby tohoto kárného zmocněnce v téže věci jmenoval znovu. Bez ohledu na zásadu <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT> a zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené zakotvené v polském právu je potřeba podotknout, že z výslovného znění tohoto ustanovení plyne možnost obnovy řízení v téže věci týkající se téhož soudce poté, co bylo toto řízení skončeno pravomocným rozhodnutím. Toto ustanovení tedy představuje riziko, že soudce obecného soudu se bude i nadále nacházet ve stavu nejistoty, a nemusí tak být zaručeno právo tohoto soudce na vydání pravomocného rozhodnutí v daném řízení v přiměřené lhůtě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="24"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, a jak uvádí Komise, neexistence dostatečných záruk proti možnosti prodloužení nebo obnovy řízení podle tohoto ustanovení není vyvážena konkrétními lhůtami platnými pro určité fáze řízení, neboť pro vznesení kárných obvinění proti soudcům podle všeho žádné lhůty stanoveny nejsou. Argumentaci Polské republiky, podle které se čl. 112b odst. 5 zákona o organizaci obecných soudů použije pouze na řízení, ve kterých nebylo pravomocně rozhodnuto a v nichž kárný zmocněnec ministra spravedlnosti již nemůže vykonávat funkci z jiných důvodů, nepovažuji za přesvědčivou, neboť taková situace je řešena v čl. 112b odst. 2 uvedeného zákona.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Je potřeba dodat, že riziko prodloužení nebo obnovy řízení prostřednictvím jmenování kárného zmocněnce ministra spravedlnosti podle článku 112b zákona o organizaci obecných soudů může být ještě umocněno širším kontextem nového kárného režimu. Konkrétně je zjevné, že toto ustanovení posiluje dohled ministra spravedlnosti nad vyšetřovacími a kárnými řízeními vedenými se soudci obecných soudů tím, že umožňuje ministru spravedlnosti jmenovat svého vlastního zmocněnce ve věcech týkajících se konkrétních soudců. To vyvolává legitimní pochybnosti o možnosti zaručit přiměřenou lhůtu, v níž bude v kárném řízení se soudcem pravomocně rozhodnuto.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou část čtvrtého žalobního důvodu, z článku 113a zákona o organizaci obecných soudů vyplývá, že úkony související s ustanovením obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT> pro kárně obviněného soudce ani vedení obhajoby tímto obhájcem nestaví běh kárného řízení. Toto ustanovení umožňuje, aby procesní nebo hmotněprávní otázky, které jsou relevantní pro vyřešení věci, byly rozhodnuty před ustanovením obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT> nebo před tím, než bude tento obhájce schopen formulovat obhajobu, čímž dochází k omezení práva na přístup k právnímu poradenství a zásady kontradiktornosti. Toto ustanovení by tak mělo být považováno za ustanovení porušující právo na obhajobu podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU vykládaného ve světle článků 47 a 48 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Podobně podle čl. 115a odst. 3 zákona o organizaci obecných soudů platí, že kárný soud může v řízení pokračovat v případě odůvodněné nepřítomnosti kárně obviněného soudce nebo jeho obhájce, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy kárného řízení. Z toho vyplývá, že kárný soud může kárnou žalobu podanou kárným zmocněncem projednat i v případě, že byla nepřítomnost obviněného soudce nebo jeho obhájce odůvodněná. Skutečnost, že soudce může předložit důkazy a písemná vysvětlení v předchozích fázích řízení, podle mého názoru nepostačuje k vyvážení neúčasti obviněného soudce nebo jeho obhájce v řízení vedeném před kárným soudem. I toto ustanovení významným způsobem omezuje právo na obhajobu a zásadu rovnosti zbraní v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU ve spojení s články 47 a 48 Listiny. Je tomu tak zejména při zohlednění širšího kontextu nového kárného režimu. Konkrétně, jak již bylo uvedeno v bodě 108 tohoto stanoviska, ministr spravedlnosti jmenuje soudce kárných soudů, kteří vykládají a uplatňují toto ustanovení, včetně výjimky týkající se zájmů řízení, s možností podání opravného prostředku ke kárnému kolegiu, o jehož nezávislosti existují určité pochybnosti, jak bylo analyzováno ve vztahu k druhému žalobnímu důvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené důvody je čtvrtý žalobní důvod vznesený Komisí opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K žalobnímu důvodu týkajícímu se porušení čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů a čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu tím, že umožňují omezení práva vnitrostátních soudů podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce možností zahájit kárné řízení, porušují čl. 267 druhý a třetí pododstavec SFEU, zejména s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora a použití čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Polská republika tvrdí, že žádné porušení prokázáno nebylo, jelikož nebylo zahájeno žádné kárné řízení se soudci pro podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>odrazující účinek<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> neexistuje.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="25"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Je potřeba připomenout, že čl. 267 druhý a třetí pododstavec SFEU přiznávají vnitrostátním soudům možnost, případně jim ukládají povinnost, podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, mají-li za to, že věc, kterou projednávají, vyvolává otázky vyžadující výklad či posouzení platnosti ustanovení unijního práva nezbytných pro vyřešení sporu, který jim byl předložen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Cartesio</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑210/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:723">EU:C:2008:723</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0092">92</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jak Soudní dvůr konstatoval v rozsudku ve věci Miasto Łowicz<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Viz rozsudek Miasto Łowicz (body 58 a 59). Viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160705">5. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ogňanov</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑614/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:514">EU:C:2016:514</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190212">12. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>RH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑8/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:110">EU:C:2019:110</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, vnitrostátní opatření, která vystavují vnitrostátní soudce kárným řízením z důvodu, že předložili Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, nelze připustit. Samotná vyhlídka, že proti nim mohou být případně zahájena kárná řízení z důvodu, že předložili žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, může narušit účinné využití možnosti a výkon funkcí, jež jim byly svěřeny článkem 267 SFEU. Skutečnost, že tito soudci nebudou vystaveni kárným řízením nebo sankcím za výkon práva podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, představuje záruku vlastní jejich nezávislosti a fungování řízení o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Je rovněž potřeba uvést, že v rozsudku ze dne <DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, Soudní dvůr sám připustil, že polské orgány rozšířily iniciativy směřující k zamezení podávání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, které se týkají nezávislosti soudů v Polsku, nebo ke zpochybnění rozhodnutí polských soudů, které takové žádosti podaly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>V projednávané věci Komise dostatečně prokázala, že sporná ustanovení porušují čl. 267 druhý a třetí pododstavec SFEU, jelikož nestanoví dostatečné záruky, které by soudce chránily před možným zahájením kárného řízení pro podání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>V souladu s analýzou provedenou v bodech 79 až 85 tohoto stanoviska uvádím, že sporná ustanovení sice nemusí být shledána v rozporu s článkem 267 SFEU, jsou-li posuzovaná izolovaně, je však důvodné se domnívat, že mohou být vykládána takovým způsobem, že s vnitrostátními soudci může být, s přihlédnutím k širšímu kontextu a použití těchto ustanovení v praxi, z důvodu podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vedeno kárné řízení či proti nim přijata kárná opatření. Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, příklady uváděné Komisí v bodě 41 tohoto stanoviska svědčí o tom, že ve vztahu k soudcům jsou v souvislosti s jejich rozhodnutími, jimiž se obracejí na Soudní dvůr, vedena šetření a kárná řízení. Konkrétně tři soudci byli vyšetřováni, a to zejména v souvislosti s podezřením na možné překročení soudní pravomoci z důvodu podání uvedených žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>V tomto ohledu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑824/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:153">EU:C:2021:153</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a čtvrtý případ se týkal kárného řízení zahájeného ve vztahu k dotčenému soudci, a to mimo jiné z důvodu údajně protiprávního podání předběžných otázek týkajících se nezávislosti soudců. Skutečnost, že tato vyšetřování byla skončena, že jsou zjevně prováděna výjimečně nebo že se vyšetřovací a kárná řízení týkala jiných provinění než zjevného a hrubého porušení právních předpisů, není přesvědčivá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>V projednávané věci je rozhodující skutečnost, jak potvrzuje rozsudek ve věci Miasto Łowicz, že vnitrostátní opatření, která jakýmkoli způsobem vnitrostátním soudům brání při výkonu jim svěřené možnosti či povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nebo jim v tomto ohledu kladou jakékoli překážky, jsou v rozporu s článkem 267 SFEU. Skutečnost, že sporná ustanovení umožňují, aby bylo proti vnitrostátním soudcům zahájeno kárné řízení v souvislosti s jejich rozhodnutími obrátit se na Soudní dvůr s předběžnými otázkami, nejenže narušuje fungování řízení o předběžné otázce, ale může rovněž ovlivnit budoucí rozhodování jiných vnitrostátních soudců, pokud jde o podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, což má ve svém důsledku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>odrazující<?PAGE NO="26"?> účinek<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>. Mám za to, že samotná vyhlídka, že s vnitrostátním soudcem může být vedeno kárné řízení či proti němu mohou být přijata kárná opatření z důvodu, že předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, je ranou do srdce postupu upraveného článkem 267 SFEU, a tím i do základů samotné Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené důvody je pátý žalobní důvod vznesený Komisí opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 140 odst. 1 tohoto jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Polská republika neměla ve věci úspěch, je tedy důvodné uložit Polské republice náhradu nákladů řízení. Belgické království, Dánské království, Finská republika, Nizozemské království a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VIII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>1)</NO.P><TXT>určil, že Polská republika neplní povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, tím, že na základě čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů a čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu umožňuje, aby obsah soudních rozhodnutí mohl být kvalifikován jako kárné provinění soudců obecných soudů; tím, že na základě čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 zákona o Nejvyšším soudu ve spojení s článkem 9a zákona o KRS nezaručuje nezávislost a nestrannost kárného kolegia; tím, že na základě čl. 110 odst. 3 a čl. 114 odst. 7 zákona o organizaci obecných soudů uděluje předsedovi kárného kolegia diskreční pravomoc určit příslušný prvostupňový kárný soud ve věcech týkajících se soudců obecných soudů; tím, že na základě článku 112b zákona o organizaci obecných soudů uděluje ministru spravedlnosti pravomoc jmenovat kárného zmocněnce ministra spravedlnosti, a tím, že na základě článku 113a zákona o organizaci obecných soudů stanoví, že úkony související s ustanovením obhájce <HT TYPE="ITALIC">ex offo</HT> a s převzetím obhajoby tímto obhájcem nestaví běh kárného řízení, a že na základě čl. 115a odst. 3 zákona o organizaci obecných soudů kárný soud vede řízení i v případě odůvodněné nepřítomnosti kárně obviněného soudce, který byl uvědomen, nebo jeho obhájce.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>určil, že Polská republika neplní povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU tím, že umožňuje, aby bylo právo vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce omezeno možností zahájit kárné řízení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>rozhodl, že Polská republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí; a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>rozhodl, že Belgické království, Dánské království, Finská republika, Nizozemské království a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>