<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑580/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CC0580</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:243">EU:C:2015:243</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA P. CRUZ VILLALÓNA – VĚC C‑580/13</P><P>COTY GERMANY</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Pedra Cruz Villalóna</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20150416">16. dubna 2015</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑580/13</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Coty Germany GmbH</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Stadtsparkasse Magdeburg</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Duševní vlastnictví a průmyslové vlastnictví</KEYWORD><KEYWORD>Prodej padělaného zboží</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/48/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 8 odst. 1 a čl. 8 odst. 3 písm. e)</KEYWORD><KEYWORD>Právo na informace za okolností řízení o porušení práva průmyslového vlastnictví</KEYWORD><KEYWORD>Právní úprava členského státu, která umožňuje, aby úvěrové instituce zamítly žádost o podání informací o majiteli bankovního účtu (bankovní tajemství)</KEYWORD><KEYWORD>Listina základních práv Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Článek 8, čl. 17 odst. 2, článek 47 a čl. 52 odst. 1</KEYWORD><KEYWORD>Proporcionalita omezení základního práva</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Předběžná otázka, kterou položil Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr), nabízí Soudnímu dvoru příležitost dále rozvinout jeho judikaturu týkající se článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o dodržování práv duševního vlastnictví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="45" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 157, s. 45</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/02, s. 32. V článku 1 druhé větě směrnice 2004/48 se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>[p]ro účely této směrnice zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>práva duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/> práva průmyslového vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, a proto budu pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>duševní vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> používat v tomto širokém smyslu.</P></NOTE>, a to v oblasti, jíž se dosud nezabýval. Soudní dvůr zatím řešil především spory, v nichž proti sobě stáli nositelé práv duševního vlastnictví a uživatelé internetu, kteří stahovali nebo sdíleli obsahy chráněné autorskými právy, a v nichž byli poskytovatelé internetového připojení žádáni o poskytnutí údajů o posledně jmenovaných osobách, aby bylo možné, až bude určena jejich totožnost, proti nim vést řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Viz rozsudky Promusicae, C‑275/06, EU:C:2008:54; Scarlet Extended, C‑70/10, EU:C:2011:771; Bonnier Audio a další, C‑461/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:219">EU:C:2012:219</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, a UPC Telekabel Wien, C‑314/12, EU:C:2014:192; jakož i usnesení LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten, C‑557/07, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:107">EU:C:2009:107</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Tentokrát se však jedná o úvěrovou instituci, která s odvoláním na bankovní tajemství odmítá poskytnout údaje nezbytné k tomu, aby bylo možné stíhat v občanskoprávním řízení osobu, která obchoduje s padělaným zbožím, přičemž využívá technických možností, jež jí nabízí internet.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Zásadní otázkou, která v projednávaném řízení vyvstala, je otázka, zda třetí osoba, která se sice neúčastnila údajného porušení práva průmyslového vlastnictví, ale <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>která prokazatelně v obchodním měřítku poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> (čl. 8 odst. 1 písm. c) směrnice 2004/48), v tomto konkrétním případě úvěrová instituce, může na základě výše uvedené směrnice a s odvoláním na bankovní tajemství odmítnout poskytnutí informací (konkrétně jména a adresy majitele bankovního účtu), jež od ní požaduje nositel práva duševního vlastnictví nebo osoba, která je oprávněna k ochraně tohoto práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Podle článku 4 směrnice 2004/48 členské státy uznávají jako osoby oprávněné žádat o použití opatření, řízení a nápravných opatření uvedených v kapitole II výše uvedené směrnice mimo jiné i <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>všechny ostatní osoby oprávněné užívat tato práva [duševního vlastnictví], zejména držitele licence, v rozsahu povoleném použitelným právem a v souladu s tímto právem<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Jak se uvádí v bodě 10 odůvodnění směrnice 2004/48, cílem této směrnice je sblížení právních systémů v oblasti dodržování práv duševního vlastnictví tak, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany těchto práv na vnitřním trhu. Bod 8 odůvodnění této směrnice uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>[r]ozdíly mezi úpravami v jednotlivých členských státech týkajícími se prostředků k dodržování práv duševního vlastnictví jsou na újmu řádnému fungování vnitřního trhu a znemožňují zajištění rovnocenné úrovně ochrany práv duševního vlastnictví v celém Společenství. Tato situace nepodporuje volný pohyb v rámci vnitřního trhu ani vytvoření prostředí příznivého pro zdravou hospodářskou soutěž<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, zatímco v bodě 9 odůvodnění výše uvedené směrnice se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>[r]ostoucí používání internetu umožňuje okamžitou celosvětovou distribuci nedovolených napodobenin […]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 3 směrnice 2004/48 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>touto směrnicí nejsou dotčeny: a) […] směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 95/46/ES [ze dne <DATE ISO="19951024">24. října 1995</DATE> o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, což se uvádí rovněž v bodě 15 odůvodnění této směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 2004/48 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy stanoví opatření, řízení a nápravná opatření potřebná k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví, na něž se vztahuje tato směrnice. Tato opatření, postupy a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmějí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmějí obsahovat nerozumné lhůty ani nesmějí mít za následek bezdůvodná zdržení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být rovněž účinná, přiměřená a odrazující a musí být používána způsobem, který zabraňuje vzniku překážek právně dovoleného obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 8 směrnice 2004/48, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Právo na informace<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="008.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti navrhovatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>která prokazatelně v obchodním měřítku poskytovala služby používané při činnostech porušujících právo;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Informace uvedené v odstavci 1 případně obsahují:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jména a adresy producentů, zpracovatelů, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží nebo služeb, stejně jako velkoobchodníků a maloobchodníků;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="008.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy, které:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>upravují ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Prostřednictvím § 19 německého zákona o ochranných známkách ze dne <DATE ISO="19941025">25. října 1994</DATE>, ve znění pozdějších změn (Markengesetz; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>zákon o ochranných známkách<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>), který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Právo na informace<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, se do německého právního řádu provádí právo zakotvené článkem 8 směrnice 2004/48. Odstavec 2 výše uvedeného § 19 zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>V případě zjevného porušení práva nebo v případech, kdy majitel ochranné známky nebo obchodního jména podal žalobu proti porušovateli práva, se toto právo uplatní (s výhradou ustanovení odstavce 1) také proti osobě, která v obchodním měřítku</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>držela zboží porušující právo;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>užívala služby porušující právo;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>poskytla služby používané při činnostech porušujících právo nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>se podle informací poskytnutých některou z osob uvedených v bodech 1, 2 nebo 3 podílela na výrobě, zpracování nebo distribuci tohoto zboží nebo na poskytování těchto služeb,</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>ledaže by byla tato osoba oprávněna odepřít výpověď v řízení proti porušovateli práva podle § 383 až § 385 občanského soudního řádu […].<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Ustanovení § 383 odst. 1 bodu 6 německého občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung, ve znění ze dne <DATE ISO="20051205">5. prosince 2005</DATE> a pozdějších změn; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>ZPO<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) přiznává osobám, jimž jsou na základě jejich funkce, profese či úkolu svěřeny skutečnosti, jejichž utajení vyplývá z povahy těchto skutečností nebo je stanoveno právním předpisem, právo odepřít v souvislosti s těmito skutečnostmi výpověď.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci sporu mezi německou společností Coty Germany GmbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Coty Germany<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>), držitelkou exkluzivní licence k ochranné známce Společenství <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Davidoff Hot Water<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, a Stadtsparkasse Magdeburg (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Sparkasse<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>V lednu 2011 vydražila Coty Germany na aukčním internetovém portálu lahvičku parfému značky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Davidoff Hot Water<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Finanční částku odpovídající ceně výrobku zaplatila na bankovní účet u Sparkasse, který jí oznámil prodejce. Když Coty Germany zjistila, že získala padělek, požádala aukční portál, aby jí sdělil skutečné jméno majitele uživatelského účtu, který sloužil k prodeji dotčeného parfému (prodej byl uskutečněn pod pseudonymem). Označená osoba připustila, že je majitelem uživatelského účtu na aukčním portálu, popřela nicméně, že by byla prodejcem výrobků, a na základě práva odepřít výpověď odmítla poskytnout další informace. Coty Germany se tedy obrátila na Sparkasse na základě § 19 odst. 2 zákona o ochranných známkách a požádala ji o sdělení jména a adresy majitele bankovního účtu, na který měla vložit platbu za získané padělané zboží. Sparkasse odmítla tuto informaci poskytnout s odvoláním na bankovní tajemství. Coty Germany se tedy obrátila na Landgericht Magdeburg (zemský soud v Magdeburgu; soud prvního stupně), který Sparkasse nařídil,<?PAGE NO="4"?> aby poskytla požadované údaje. Sparkasse podala odvolání k Oberlandesgericht Naumburg (vrchní zemský soud v Naumburgu), přičemž se dovolávala § 383 odst. 1 bodu 6 ZPO (na nějž odkazuje § 19 odst. 2 zákona o ochranných známkách), který mimo jiné chrání právo úvěrových institucí odepřít výpověď v občanskoprávním řízení s odvoláním na bankovní tajemství. Odvolací soud dal za pravdu Sparkasse. Coty Germany tedy podala opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> k Bundesgerichtshof, přičemž se znovu domáhala toho, aby bylo výše uvedené úvěrové instituci nařízeno poskytnutí požadovaných informací.</TXT></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Je třeba čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48/ES vykládat v tom smyslu, že toto ustanovení brání vnitrostátní právní úpravě, která bankovní instituci v takovém případě, jako je projednávaný případ, umožňuje s odvoláním na bankovní tajemství odmítnout poskytnutí informace podle čl. 8 odst. 1 písm. c) této směrnice o jménu a adrese majitele účtu?<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily v projednávaném řízení Coty Germany, Sparkasse, Evropská komise a německá vláda.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Shrnutí stanovisek účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Coty Germany ve svém vyjádření tvrdí, že čl. 8 odst. 3 směrnice 2004/48 brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje, aby úvěrová instituce s odvoláním na bankovní tajemství odmítla poskytnout údaj o jménu a adrese majitele bankovního účtu osobě, která tyto údaje požaduje na základě čl. 8 odst. 1 písm. c) výše uvedené směrnice. Coty Germany tvrdí, že porušovatel práva vyplývajícího z ochranné známky nikdy nezmocní osobu, která mu poskytuje službu ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. c) směrnice 2004/48, k tomu, aby zpřístupnila údaje o jeho totožnosti (pro účely směrnice 95/46 se jedná o osobní údaje) nositeli porušeného práva, což znamená, že spory takovéhoto druhu budou vznikat neustále. Coty Germany navrhuje, aby bylo umožněno provést vážení protichůdných zájmů s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, přičemž by se mělo vzít v úvahu, že osoba, která prodává zjevně padělané zboží, nezasluhuje, aby byla její totožnost chráněna.</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Sparkasse, která se ve svém vyjádření soustředí na nepřípustnost předběžné otázky, jíž se budu zabývat v dalších bodech, se v souvislosti s meritem věci domnívá, že Coty Germany může zjistit totožnost porušovatele práva ochranné známky jiným, jednodušším způsobem, a sice zahájením trestního řízení, které by jí umožnilo přístup k informacím, jež shromáždí státní zástupce, vůči němuž se nelze dovolávat bankovního tajemství. Na druhou stranu Sparkasse uvádí, že není přípustné, aby její právo odepřít výpověď záviselo na způsobu, jakým budou v konkrétním případě váženy protichůdné zájmy. Kromě toho zdůrazňuje, že úvěrová instituce nemá podmínky k tomu, aby při rozhodování o tom, zda poskytne požadované informace, posoudila, zda je porušení ochranné známky zjevné ve smyslu § 19 odst. 2 bodu 1 zákona o ochranných známkách.</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Německá vláda navrhuje, aby byl čl. 8 odst. 1 písm. c) směrnice 2004/48 vykládán v tom smyslu, že v rámci odpovědi na žádost o informace podanou podle tohoto ustanovení musí být zohledněny okolnosti konkrétního případu a při vážení protichůdných základních práv dodrženy požadavky vyplývající ze zásady proporcionality. Podle německé vlády unijní právo v oblasti ochrany údajů (konkrétně směrnice 95/46) nebrání <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">priori</HT> tomu, aby byly požadované údaje za okolností projednávané věci sděleny. Na druhou stranu se německá vláda domnívá, že ve věci, jíž se nyní zabýváme, nelze uplatnit to, co označuje jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>výjimku<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> z čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48. Vnitrostátní ustanovení, jež umožňuje odmítnout poskytnutí požadovaných informací s odvoláním na bankovní tajemství, není právním předpisem, který by ve smyslu tohoto ustanovení upravoval zpracování osobních údajů. Podle názoru německé vlády se jedná spíše o právní předpis, který chrání důvěrnost informačních zdrojů ve smyslu výše zmíněného čl. 8 odst. 3 písm. e), přičemž tento pojem<?PAGE NO="5"?> zahrnuje podle mínění německé vlády také důvěrnost informací jako takových. Výše uvedené ustanovení směrnice tedy musí být vykládáno v tom smyslu, že musí v každém případě umožnit vnitrostátnímu soudu, aby zvážil protichůdná základní práva a posoudil okolnosti každého konkrétního případu.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>A konečně Evropská komise ve svém vyjádření uvádí, že čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje úvěrové instituci odmítnout požadované informace s odvoláním na bankovní tajemství, za předpokladu, že tato právní úprava splňuje určité podmínky, a sice že splňuje požadavky zásady právní jistoty, upravuje zpracování osobních údajů a umožňuje vnitrostátnímu soudu, aby v každém konkrétním případě zvážil protichůdná základní práva.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Než se začneme zabývat jádrem otázky, kterou položil Bundesgerichtshof, je namístě zastavit se u otázky přípustnosti, na niž upozornila žalovaná v původním řízení, Sparkasse. Jmenovaná tvrdí, že spor, o němž předkládající soud rozhoduje, nespadá do působnosti směrnice 2004/48, nýbrž výhradně do působnosti vnitrostátního práva, neboť žádost o informace nebyla podána v rámci řízení o porušení práva duševního vlastnictví (čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 ve spojení s § 19 odst. 2 bodem 2 zákona o ochranných známkách), ale v souvislosti se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>zjevným porušením<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ochranné známky (§ 19 odst. 2 bod 1 zákona o ochranných známkách), které není podle jejího názoru ve výše uvedené směrnici uvedeno, a to způsobem, který je popsán níže.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Podle Sparkasse nezavádí čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 samostatné hmotné právo požadovat informace od třetí osoby, nýbrž pouze stanoví, že toto právo může být uplatněno v řízení o porušení práva duševního nebo průmyslového vlastnictví – v projednávané věci ochranné známky – a na základě odůvodněného a přiměřeného návrhu podaného žalobcem. Sparkasse tvrdí, že v projednávané věci neprobíhá žádné řízení o porušení, které by zahájil nositel ochranné známky (nebo v daném případě držitel licence) proti osobě, která porušila jeho právo, a v němž by žalobce požadoval od třetí osoby určité informace, nýbrž je uplatňováno samostatné hmotné právo, které není upraveno směrnicí, nýbrž výhradně vnitrostátním právem.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Mám za to, že tuto námitku je třeba zamítnout. Nepovažuji totiž za irelevantní okolnost, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>zjevné porušení<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> byl v roce 2008 vložen do zákona o ochranných známkách právě se záměrem upravit rovněž situace, v nichž nositel porušené ochranné známky potřebuje získat informace, aby určil totožnost porušovatele, tj. takové situace, kdy vzhledem ke zvláštnostem německého procesního práva, které neumožňuje, aby bylo zahájeno občanskoprávní řízení proti osobě, jejíž totožnost nebyla určena, zatím nemůže probíhat řízení o porušení práva duševního vlastnictví, neboť nebyla dosud určena totožnost osoby, proti níž bude podána žaloba<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>BT-Drs. 16/5048, s. 38 a 39, v souvislosti s návrhem německého zákona provádějícího směrnici 2004/48.</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="6"?><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Domnívám se, že mimo jiné výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/><HT TYPE="ITALIC">v souvislosti s řízením o</HT> porušení práva duševního vlastnictví<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> ve španělském znění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska. Španělské znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>en el contexto de los procedimientos relativos <HT TYPE="ITALIC">a</HT> una infracción de un derecho de propiedad intelectual<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>), představuje stejně jako italské (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>nel contesto dei procedimenti riguardanti la violazione di un diritto di proprietà inelletuale<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>) a portugalské znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>no contexto dos procedimentos relativos à violação de um direito de propriedade intelectual<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>) doslovný překlad z anglického znění (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>in the context of proceedings concerning an infringement of an intellectual property right<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>). Německé znění zní doslovně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/><HT TYPE="ITALIC">im Zusammenhang mit</HT> einem Verfahren wegen Verletzung eines Rechts des geistigen Eigentums<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska), zatímco ve francouzském znění je použit výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>dans le cadre<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</P></NOTE>, který je použit v čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48, je natolik široký, aby zahrnoval i takové případy, jako je ten projednávaný, v němž bylo dostatečně prokázáno porušení práva duševního vlastnictví (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>zjevné porušení<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>), takže není pochyb o tom, že žádost o informace byla podána s cílem zahájit řízení o porušení ochranné známky. V tomto smyslu je tedy namístě uvést, že se nacházíme <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>v souvislosti<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> s řízením <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>o<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> porušení práva ochranné známky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>V tomto smyslu se vyjadřují rovněž Walter a Goebel v rámci analýzy článku 8 směrnice 2004/48, in Walter, M. M. a von Lewinski, S. (eds.): <HT TYPE="ITALIC">European Copyright Law: a commentary</HT>. Oxford, Oxford University Press, 2010, s. 1263 a 1264: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>Paragraph 1 does not read <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>in the course of proceedings concerning an infringement of intellectual property rights<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="2018" ID="QE0036"/>, but refers to such proceedings in using the formula <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>in the context of<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="2018" ID="QE0037"/> such proceedings, thus emphasizing that the information must be provided <HT TYPE="ITALIC">with respect to</HT> infringement proceedings but not necessarily <HT TYPE="ITALIC">in the course</HT> of an infringement proceeding<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> (zdůraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle mého mínění je tedy třeba učinit závěr, že projednávaný případ spadá do působnosti výše uvedené směrnice 2004/48 a že předběžná otázka, kterou položil Bundesgerichtshof, je přípustná.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Přistoupíme-li nyní k podstatě otázky, mělo by být nejprve upřesněno, že podstata otázky, kterou položil Bundesgerichtshof, se týká § 19 odst. 2 zákona o ochranných známkách, přestože to není z jejího znění zřejmé. Jak již bylo uvedeno výše, toto ustanovení výslovně uznává, že třetí osoba, od níž jsou požadovány informace, je oprávněna jejich poskytnutí odmítnout, pokud jí § 383 až § 385 ZPO přiznávají právo odepřít výpověď v občanskoprávním řízení zahájeném proti porušovateli práva. V projednávané věci využila Sparkasse právě této možnosti a dovolávala se bankovního tajemství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Bankovní tajemství je v Německu obecně uznáváno jako zvláštní povinnost týkající se zachování důvěrnosti, která vyplývá z všeobecné povinnosti úvěrových institucí k ochraně a neomezování majetkových zájmů smluvního partnera, jež je zpravidla součástí obecných smluvních podmínek ve smlouvách, jež úvěrové instituce uzavírají se svými smluvními partnery a podle níž jsou tyto instituce povinny odpovídat záporně na žádosti o poskytnutí informací o smluvních partnerech v případě, že majitel účtu neudělil k poskytnutí svolení. Obecné smluvní podmínky Stadtsparkasse Magdeburg jsou dostupné na internetu na adrese https://www.sparkasse-magdeburg.de/pdf/vertragsbedingungen/AGB.pdf. Jejich součástí je také výslovný odkaz na bankovní tajemství (bod 1 odst. 1) a na okolnosti, za nichž je tato instituce oprávněna poskytnout informace o smluvních partnerech (bod 3 odst. 2). K bankovnímu tajemství, zvláště v souvislosti s ochranou údajů, viz zejména Kahler, T., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>Datenschutz und Bankgeheimnis<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>, in Kahler, T. a Werner, S.: <HT TYPE="ITALIC">Electronic Banking und Datenschutz — Rechtsfragen und Praxis</HT>. Berlín/Heidelberg: Springer, 2008, s. 143 a násl., jakož i citovaná bibliografie.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Je tedy zapotřebí určit, zda je tato možnost odepřít výpověď s odvoláním na bankovní tajemství, kterou stanoví německé právo, v souladu s právem na informace, jež nositelům ochranné známky či držitelům licence k ochranné známce přiznává článek 8 směrnice 2004/48.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Jak vyplývá z bodu 21 odůvodnění směrnice 2004/48, právo na informace, které je stanoveno článkem 8 této směrnice, je instrumentálním právem, jehož účelem je zaručit účinnou ochranu duševního vlastnictví. Hlavním cílem tohoto práva je dosáhnout určité rovnováhy mezi informacemi, jež má osoba, která domněle porušila právo duševního vlastnictví, a informacemi, jež má nositel tohoto práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>McGuire, M. R., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>Beweismittelvorlage und Auskunftsanspruch nach der Richtlinie 2004/48/EG zur Durchsetzung der Rechte des Geistigen Eigentums<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, <HT TYPE="ITALIC">Gewerblicher Rechtsschutz und Urheberrecht — Internationaler Teil</HT>, 2005, s. 15, a Haedicke, M., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>Informationsbefugnisse des Schutzrechtsinhabers im Spiegel der EG-Richtlinie zur Durchsetzung der Rechte des geistigen Eigentums<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, in A. Ohly a kol. (eds.): <HT TYPE="ITALIC">Perspektiven des Geistigen Eigentums und Wettbewerbsrechts — Festschrift für Gerhard Schricker zum 70. Geburtstag</HT>. Mnichov, C. H. Beck, 2005, s. 19 a 20.</P></NOTE>, s čímž souvisí to, jaké dopady na právní ochranu může mít okolnost, že nositel práva nemá k dispozici ani minimální informace nutné k zahájení řízení proti domnělému porušovateli práva. Je samozřejmé, že právo na informace není absolutním právem, a ostatně i v samotném článku 8 je stanoveno, že členské státy mohou výkon tohoto práva určitými způsoby omezit. Přestože bankovní tajemství není mezi těmito způsoby výslovně uvedeno, v odstavci 3 je obsaženo toto ustanovení:<?PAGE NO="7"?> <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy, které […] e) upravují ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>. Právo na informace, které je stanoveno článkem 8, je navíc omezeno také ustanovením čl. 2 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/48, v němž se uvádí, že touto směrnicí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>nejsou dotčeny<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> určité předpisy, mezi něž patří i směrnice 95/46.</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Předkládající soud v předběžné otázce odkazuje výlučně na čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48, který by mohl představovat ustanovení, do jehož působnosti by mohlo spadat bankovní tajemství jakožto omezení práva na informace, nebo dokonce jakožto výjimka z tohoto práva, které je stanoveno v čl. 8 odst. 1 písm. c) této směrnice. Otázka tedy spočívá v tom, zda čl. 8 odst. 3 písm. e) výše uvedené směrnice za okolností projednávané věci umožňuje, aby úvěrová instituce využila vnitrostátní právní úpravy, v níž se stanoví právo odepřít za určitých okolností výpověď, k tomu, aby s odvoláním na bankovní tajemství odmítla poskytnout informace požadované v rámci výkonu práva stanoveného v čl. 8 odst. 1.</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Především je nutné upozornit na to, že v projednávané věci je třeba se zaměřit na druhý z případů uvedených ve zmíněném písmeni e), který odkazuje na zpracování osobních údajů, a nezabývat se případem prvním, týkajícím se ochrany důvěrnosti informačních zdrojů. Podle mého názoru je jasné, že projednávaná věc se takovéhoto případu netýká, neboť se v ní nejedná o ochranu totožnosti <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>informačního zdroje<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Co se týče druhého z případů uvedených v čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48, rád bych své úvahy začal podotknutím, že zpochybněný vnitrostátní právní předpis, tak jak nám jej předložil předkládající soud, má dva různé dopady: zaprvé <HT TYPE="ITALIC">bezprostřední</HT> dopad, jenž spočívá ve <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>zmaření<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> práva na informace zakotveného v čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48; a zadruhé <HT TYPE="ITALIC">nepřímý</HT> dopad, jenž má podobu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>porušení<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> základního práva na účinnou právní ochranu, které může v konečném důsledku vést i k porušení základního práva duševního vlastnictví.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Zde je ovšem nutné ihned zdůraznit, že zmaření práva na informace, o němž jsme se právě zmínili (a nepřímo i omezení výše uvedených základních práv) je důsledkem uplatnění požadavků na zachování <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>bankovního tajemství<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> v té podobě, v jaké se předpokládá, že vyplývá z § 383 odst. 1 bodu 6 ZPO. Předkládající soud se táže, zda by se na cíl spočívající v zachování bankovního tajemství mohla vztahovat výjimka z výkonu práva na informace zakotveného v čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48, kterou stanoví čl. 8 odst. 3 písm. e) téže směrnice, vzhledem k tomu, že toto právo je přiznáno, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>aniž jsou dotčeny<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> konkrétně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>jiné právní předpisy, které: […] upravují […] zpracování osobních údajů.<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/></TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>V této souvislosti není jisté, zda je tato výjimka použitelná na projednávanou věc, neboť je namístě pochybovat o tom, zda <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>bankovní tajemství<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> jako takové, tak jak je zakotveno v německém právním řádu, představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>právní předpis<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> pro účely čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48, nebo o tom, zda předmětem § 383 odst. 1 bod 6 ZPO – na nějž odkazuje § 19 odst. 2 zákona o ochranných známkách – je skutečně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>zpracování osobních údajů<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, jak zdůraznila zejména německá vláda ve svém vyjádření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz bod 59 a násl. uvedeného vyjádření.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>I přesto je však třeba vzít v úvahu, že stejně jako v mnoha jiných případech, i v projednávané věci stojí v pozadí uplatňování výše uvedeného ustanovení otázka, zda soudu musejí být sděleny určité osobní údaje konkrétních osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Pokud by došlo ke sdělení jména a adresy majitele účtu (domnělého porušovatele práva) vedeného u Sparkasse, o něž požádala Coty Germany, jednalo by se o sdělení osobních údajů, tj. informací o identifikované nebo identifikovatelné osobě [v souladu s definicí uvedenou v čl. 2 písm. a) směrnice 95/46] a rovněž o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>[zpracování] osobních údajů<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> [podle definice uvedené v čl. 2 písm. b) směrnice 95/46].</P></NOTE>. Kromě toho je namístě zohlednit rovněž to, že směrnice 2004/48 v každém případě obsahuje ve svém čl. 2 odst. 3 písm. a) obecné ustanovení, které odkazuje na dodržování ustanovení směrnice 95/46 v oblasti ochrany osobních údajů. Pokud tedy budu vykládat<?PAGE NO="8"?> čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48 ve světle základního práva na ochranu osobních údajů, které je zakotveno v článku 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>), musím dospět k závěru, že zpochybněný vnitrostátní právní předpis spadá do působnosti výše uvedeného čl. 8 odst. 3 písm. e) zmíněné směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Výše uvedený popis smyslu vnitrostátního právního předpisu mě přivedl k závěru, že v rámci přezkumu slučitelnosti výše uvedeného předpisu se směrnicí 2004/48 je v prvé řadě namístě provést kvalifikaci tohoto předpisu z pohledu zajištění ochrany dotčených základních práv. V tomto ohledu je především třeba uvést, že účinkem zmíněného vnitrostátního předpisu je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>omezení výkonu<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> základních práv na účinnou právní ochranu a práva průmyslového vlastnictví ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny. Legitimní zájem, který má úvěrová instituce na zachování bankovního tajemství, v němž se odráží povinnost zachování důvěrnosti, kterou se řídí vztah mezi touto institucí a jejími smluvními partnery, má za účinek omezení dvou základních práv nositele práva ochranné známky nebo držitele licence k ochranné známce (v posledně jmenovaném případě v postavení nositele některých majetkových práv vyplývajících z této ochranné známky) ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, a sice jejich práva duševního vlastnictví (čl. 17 odst. 2 Listiny) a práva na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Právo na účinnou právní ochranu stanovené v článku 47 Listiny je potvrzením zásady účinné soudní ochrany, která představuje obecnou zásadu práva Unie, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům (viz rozsudky Unibet, C‑432/05, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:163">EU:C:2007:163</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 37; Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 335; jakož i AJD Tuna, C‑221/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:153">EU:C:2011:153</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 54).</P></NOTE>, která je nástrojem nezbytným k ochraně prvního z výše uvedených práv.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Článek 52 odst. 1 Listiny umožňuje omezit výkon základních práv s ohledem na dva různé cíle: toto omezení musí odpovídat buď cíli obecného zájmu, který uznává Unie (první možnost), nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého (druhá možnost). Přestože jsem si vědom toho, že je věcí vnitrostátního soudu, aby s konečnou platností určil legitimní cíl sledovaný zpochybněným právním předpisem, je podle mého názoru jasné, že v našem případě se jedná o druhou z uvedených možností (i když nevylučuji, že se může jednat i o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>cíle obecného zájmu<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> ve smyslu první ze zmíněných možností, a sice v souvislosti s okolností, že úvěrové instituce vykonávají činnost, která má zásadní význam pro fungování celého hospodářského systému). V tomto smyslu mám za to, že omezení účinné právní ochrany a práva duševního vlastnictví držitele licence k ochranné známce, k němuž dochází v důsledku ochrany bankovního tajemství – která znamená pro úvěrovou instituci povinnost nesdělovat údaje týkající se totožnosti klienta a jeho bankovní činnosti, pokud k tomu nedá svolení – v podstatě odpovídá potřebě zaručit právo na ochranu osobních údajů zákazníků, jež má v držení úvěrová instituce (které podle článku 8 Listiny patří rovněž mezi základní práva).</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Článek 52 odst. 1 Listiny zavádí podrobný soubor podmínek, za nichž lze legitimně přistoupit k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>omezení<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> základního práva. Aby tedy mohlo být omezení základních práv, jež bylo zpochybněno v projednávané věci, považováno za legitimní, musí splňovat všechny požadavky uložené tímto ustanovením, což znamená, že musí být stanoveno zákonem, respektovat podstatu dotčených práv a svobod a konečně musí být přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle a dodržovat zásadu proporcionality.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Úkol posoudit, zda sporný německý právní předpis splňuje požadavky uvedené v čl. 52 odst. 1 Listiny, přísluší vnitrostátnímu soudu. Vzhledem k tomu, že je nejlépe obeznámen se zvláštními charakteristikami <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>takového případu, jako je případ projednávaný v původním řízení<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, na něž odkazuje předkládající soud, je tedy na něm, aby s konečnou platností určil, zda nastaly okolnosti, jež mohou být důvodem k tomu, aby byla uplatněním ochrany bankovního tajemství omezena základní práva.</TXT></NP><?PAGE NO="9"?><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>V následující části uvedu stručně a s připomenutím příslušné judikatury Soudního dvora poznatky nezbytné k tomu, aby mohl vnitrostátní soud na základě čl. 52 odst. 1 Listiny posoudit, do jaké míry může vést legitimní zájem úvěrové instituce na zachování bankovního tajemství k platnému omezení práva na účinnou právní ochranu osob, které než budou u soudů hájit práva vyplývající z ochranné známky Společenství, mají v úmyslu uplatnit právo na informace, jež jim přiznává čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48, a do jaké míry může případně vést v konečném důsledku také k omezení jejich základního práva duševního vlastnictví.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Legalita a podstata</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Článek 52 odst. 1 Listiny stanoví, že omezení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>musí být stanoveno zákonem<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> ve smyslu dodržování zásady legality, takže omezení je přípustné pouze tehdy, pokud má právní základ ve vnitrostátním právu, a to právní základ, který musí být dostupný, jasný a předvídatelný<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>V tomto ohledu viz bod 53 stanoviska generální advokátky Kokott přednesené ve věci Promusicae, C‑275/06, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:454">EU:C:2007:454</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, v němž je odkazováno na rozsudek Österreichischer Rundfunk, C‑465/00, C‑138/01 a C‑139/01, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:294">EU:C:2003:294</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 76 a 77.</P></NOTE>. Jak uvádí předkládající soud v bodě 22 svého předkládacího usnesení, situace v projednávaném případě je taková, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>bankovní tajemství sice není v Německu zakotveno v zákonné právní úpravě, v německých právních předpisech je ovšem vyvozováno ze všeobecné povinnosti bank k ochraně a neomezování majetkových zájmů smluvního partnera<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>. Jak dále uvádí Bundesgerichtshof, v Německu vyplývá <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>ochrana bankovního tajemství […] nepřímo z § 383 odst. 1 bodu 6 ZPO, který zakládá právo odepřít výpověď v případě skutečností podléhajících bankovnímu tajemství […] [, k nimž] náleží obvykle i jméno a adresa majitele účtu<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Jak jsem uvedl již ve svém stanovisku předneseném ve věci Scarlet Extended<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>C‑70/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:771">EU:C:2011:771</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 99.</P></NOTE>, výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>zákon<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> je pro účely čl. 52 odst. 1 Listiny třeba chápat v jeho <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>materiálním<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> pojetí, a nikoliv pouze v jeho pojetí formálním, v tom smyslu, že může zahrnovat jak <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>psané právo<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, tak <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>nepsané právo<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> nebo dále <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>právo vytvořené<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> soudy, tudíž zveřejněná, a tedy dostupná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>ustálená judikatura<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>, kterou se řídí soudy nižšího stupně, může za určitých okolností doplňovat ustanovení právního předpisu a vyjasňovat jej natolik, aby se stalo předvídatelným.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Je věcí předkládajícího soudu, aby potvrdil, do jaké míry lze z judikatury týkající se § 383 odst. 1 bodu 6 ZPO vyvodit, že bankovní tajemství splňuje požadavky vyplývající ze zásady legality, které jsou uvedeny v předchozích bodech (konkrétně požadavky dostupnosti, jasnosti a předvídatelnosti), přestože není v německém právním řádu výslovně zakotveno v žádné zákonné právní úpravě, a že může v zásadě ospravedlnit omezení výše zmíněných základních práv za předpokladu, že budou splněny ostatní požadavky uvedené v čl. 52 odst. 1 Listiny.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Článek 52 odst. 1 Listiny kromě toho stanoví, že omezení musí v každém případě respektovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>podstatu<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> dotčeného základního práva či základních práv. Vážnější pochybnosti vyvstávají přitom zejména v souvislosti s právem společnosti Coty Germany na účinnou právní ochranu. Zdá se, že za takových okolností, jaké nastaly v projednávané věci, závisí v Německu účinnost právní ochrany, jíž se domáhá držitelka licence k porušené ochranné známce, pouze a výhradně na tom, zda se úvěrová instituce, od níž jsou požadovány informace a která je vůči smluvnímu partneru vázána smluvní povinností zachování důvěrnosti, z jakéhokoli důvodu vzdá uplatnění svého práva odepřít výpověď, které jí přiznává § 383 odst. 1 bod 6 ZPO<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V tomto ohledu je namístě připomenout, že v Německu nelze zahájit občanskoprávní řízení proti neurčené osobě, na což jsem poukázal již v bodě 19 tohoto stanoviska. Jak uvedla generální advokátka Trstenjak ve svém stanovisku předneseném ve věci Hypoteční banka, C‑327/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:561">EU:C:2011:561</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>pokud by žalobce nemohl podat žalobu proti žalovanému, kterého nelze nalézt ani po provedení všech pátrání, která ukládá řádná péče a dobrá víra, pak by mohlo být právo žalobce na účinnou právní úpravu zcela zbaveno své podstaty<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> (bod 131).</P></NOTE>. Je samozřejmé, že s ohledem na zásadu procesní autonomie nabývají postupy uplatňování unijního práva konkrétní podoby až ve vnitrostátních právních řádech jednotlivých členských států (což v zásadě znamená, že každý členský stát se může rozhodnout, jakým způsobem upraví právo určitých osob odepřít výpověď týkající se skutečností, jež<?PAGE NO="10"?> jsou jim známy). Hranice tohoto prostoru pro uvážení členských států v rámci výkonu této pravomoci ovšem tvoří požadavek, že vždy musí být zaručena účinnost této právní ochrany, přičemž výkon práv přiznaných unijním právním řádem nesmí být v praxi znemožňován nebo nadměrně ztěžován<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz mimo jiné rozsudky Safalero, C‑13/01, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:447">EU:C:2003:447</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 49; Weber’s Wine World a další, C‑147/01, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:533">EU:C:2003:533</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 103; Wells, C‑201/02, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:12">EU:C:2004:12</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 67; jakož i Unibet, C‑432/05, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:163">EU:C:2007:163</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 43, a stanovisko generální advokátky Trstenjak přednesené ve věci N. S. a další, C‑411/10 a C‑493/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:865">EU:C:2011:865</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, body 160 a 161. Zásada efektivity není v současné době zakotvena pouze v právu na účinnou právní ochranu, které přiznává článek 47 Listiny, ale v konkrétní oblasti, jíž se nyní zabýváme, také v článku 3 směrnice 2004/48.</P></NOTE>. V každém případě je jasné, že podstata práv není respektována, pokud je důsledkem uplatnění sporného vnitrostátního právního předpisu zmaření práva případných nositelů práv duševního vlastnictví domoci se ochrany u soudů.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Proporcionalita v širším slova smyslu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>V článku 52 odst. 1 druhé větě Listiny se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>[p]ři dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají […] potřebě ochrany práv a svobod druhého.<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> Pro tyto účely je třeba posoudit, zda se lze za okolností projednávané věci domnívat, že odepření výkonu práva na účinnou právní ochranu společnosti Coty Germany s odvoláním na bankovní tajemství, včetně souvisejícího narušení ochrany práva duševního vlastnictví, jež této společnosti náleží, je vhodné, nezbytné a přiměřené pro účely dosažení legitimního sledovaného cíle, který podle mého názoru a jak jsem již uvedl výše, spočívá v zajištění práva na ochranu údajů domnělého porušovatele, jež má v držení úvěrová instituce, u níž má porušovatel otevřen účet.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Vhodnost</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Co se zaprvé týče prvního z výše uvedených požadavků, požadavek vhodnosti znamená, že musí být přezkoumáno, zda je omezení základních práv na účinnou právní ochranu a na duševní vlastnictví, jež náleží držiteli licence k ochranné známce, vhodné k tomu, aby bylo dosaženo sledovaného cíle, tj. použijeme-li znění čl. 52 odst. 1 Listiny, zda v tomto případě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>skutečně [odpovídá]<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> nutnosti chránit právo majitele bankovního účtu na ochranu údajů.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Nezbytnost</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Zadruhé, což je za okolností projednávané věci zřejmě zvláště důležité, musí být určeno, zda je dané omezení skutečně nezbytné k dosažení daného cíle. Omezení základních práv Coty Germany bude nezbytné pouze v případě, že sledovaného cíle (ochrana údajů smluvního partnera, kterou zajišťuje bankovní instituce) nelze dosáhnout pomocí opatření, které by tato práva omezovalo v menší míře. Domnívám se, že v této souvislosti musí být zejména posouzeno, zda by údaje, jež Coty Germany požadovala od Sparkasse, mohly být případně získány jinými prostředky nebo z jiného zdroje, než je daná úvěrová instituce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto ohledu je třeba vzít v potaz okolnost, že se v projednávané věci Coty Germany neúspěšně pokusila získat tyto informace od aukčního portálu, na němž vydražila padělaný výrobek, jakož i od osoby, kterou tento portál označil za majitele účtu, z něhož uživatel uskutečňoval prodej.</P></NOTE>. Při této příležitosti musí být rovněž přezkoumáno, zda je reálné, aby Coty Germany zjistila jméno domnělého porušovatele zahájením trestního řízení proti neznámé osobě, jak navrhuje Sparkasse ve svém vyjádření. Za tímto účelem bude muset vnitrostátní soud určit, do jaké míry lze toto zahájení trestního řízení požadovat od majitele ochranné známky nebo držitele licence k ochranné známce, a dokonce i předběžně zjistit, zda je tato možnost vůbec podle příslušného vnitrostátního právního řádu prakticky proveditelná (a pokud ano, zda se případně nejedná o nepřípustné zneužití trestního řízení pro účely, které s tímto řízením nesouvisí).</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Proporcionalita v úzkém slova smyslu</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>A konečně bude v rámci analýzy proporcionality nutné přezkoumat, do jaké míry mohou cíle ochrany určitých práv ve vztahu k jiným základním právům dostatečně vyvážit nevýhody, jež ochrana způsobí. Kromě jiných prvků bude muset vnitrostátní soud zohlednit rovněž druh a rozsah informací, jež požaduje Coty Germany a které, jak vyplývá ze spisu, jsou zřejmě omezeny pouze na minimum nezbytně nutné k zahájení soudního řízení proti domnělému porušovateli; jakož i to, nakolik je zjevné, že došlo k porušení práva duševního vlastnictví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Bonnier Audio a další, C‑461/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:219">EU:C:2012:219</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 58, podle něhož je z pohledu unijního práva přípustná vnitrostátní právní úprava, která k tomu, aby mohlo být vydáno soudní nařízení sdělení osobních údajů, vyžaduje mimo jiné, aby existovaly <HT TYPE="ITALIC">skutečné důkazy</HT> porušení práva duševního vlastnictví; jakož i stanovisko generální advokátky Trstenjak přednesené ve věci N. S. a další, C‑411/10 a C‑493/10, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:611">EU:C:2011:611</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 159. Je třeba připomenout, že v bodě 2 předkládacího usnesení předkládající soud uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>[p]arfém byl padělkem rozpoznatelným i pro laiky<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>.</P></NOTE> a že se majitel účtu, jehož údaje jsou požadovány, mohl dopustit protiprávního jednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Na rozdíl od situace, která nastala ve věci Promusicae, C‑275/06, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:54">EU:C:2008:54</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, v níž, jak uvedla generální advokátka Kokott v bodě 115 svého stanoviska, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:454">EU:C:2007:454</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>z okolnosti, že byla při použití určité IP adresy v určitém časovém okamžiku porušena autorská práva, ještě s určitostí nevyplývá, že se těchto jednání skutečně dopustil majitel připojení, jemuž byla ve zmíněném okamžiku přidělena tato adresa<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, v projednávané věci se vychází, podle mého správně, z předpokladu, že majitel účtu, na nějž byla vložena peněžní částka odpovídající platbě za padělané zboží, je osobou (nebo jednou z osob), která má ekonomický prospěch z porušení práva ochranné známky.</P></NOTE>, a také bude muset posoudit, do jaké míry osoba, která domněle obchoduje s padělaným zbožím, zasluhuje, aby byla chráněna její totožnost, zejména s ohledem na to, že uvedení správného jména a adresy patří mezi povinnosti každého subjektu, jehož obchodní činnost je v souladu s dobrou vírou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>V tomto smyslu by mělo být připomenuto, že v rozsudku L’Oréal a další, C‑324/09, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:474">EU:C:2011:474</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 142, již Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>i když je bezpochyby nezbytné dodržovat ochranu osobních údajů, nemění to nic na tom, že <HT TYPE="ITALIC">pokud porušovatel jedná v obchodním styku</HT>, a nikoliv v soukromém styku, <HT TYPE="ITALIC">musí být jasně rozeznatelný</HT><QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska). V projednávané věci se zdá jasné, že osoba, která prodala padělaný parfém, jednala pro účely směrnice 2004/48 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>v obchodním měřítku<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>, neboť jak lze vyvodit ze spisu, z analýzy obratu vyplynulo, že uživatel internetového aukčního portálu, na němž byl uskutečněn prodej, dosáhl v době od poloviny prosince 2010 do poloviny ledna 2011 obratu ve výši více než <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> eur.</P></NOTE>, jak uvádí Coty Germany ve svém vyjádření, a rovněž bude muset posoudit existenci značné újmy, která byla způsobena majiteli chráněné ochranné známky, a dále záruky týkající se způsobu, jakým bude Coty Germany nakládat s údaji, jež získá, v tom smyslu, že poskytnuté informace musí být použity výhradně pro účely zahájení řízení proti osobě, jež se domněle dopustila protiprávního jednání, a nikoli pro účely, které s tímto cílem nesouvisí. V rámci tohoto přezkumu proporcionality musí vnitrostátní soud v každém případě zohlednit veškerá dotčená základní práva a na základě toho poté přistoupit k vážení protichůdných základních práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto ohledu by měly být připomenuty rozsudky Promusicae, C‑275/06, EU:C:2008:54; a Bonnier Audio a další, C‑461/10, EU:C:2012:219; jakož i usnesení LSG-Gesellschaft zur Wahrnehmung von Leistungsschutzrechten, C‑557/07, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:107">EU:C:2009:107</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že čl. 8 odst. 3 písm. e) směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jejímž bezpodmínečným účinkem je umožnit úvěrové instituci, aby s odvoláním na bankovní tajemství odmítla poskytnout informace o jménu a adrese majitele bankovního účtu, o něž byla požádána podle čl. 8 odst. 1 písm. c) této směrnice. Tento účinek je slučitelný s výše uvedeným ustanovením této směrnice, pouze pokud mu bude předcházet předběžné posouzení, jehož provedení přísluší vnitrostátnímu soudu a jímž bude zaručeno, že omezení základních práv dotčených zpochybněnou vnitrostátní právní úpravou bude mít legitimní povahu ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby Bundesgerichtshof odpověděl:</TXT></NP><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>Článek 8 odst. 3 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jejímž bezpodmínečným účinkem je umožnit úvěrové instituci, aby s odvoláním na bankovní tajemství odmítla poskytnout informace o jménu a adrese majitele bankovního účtu, o něž byla požádána podle čl. 8 odst. 1 písm. c) této směrnice. Tento účinek je slučitelný s výše uvedeným<?PAGE NO="12"?> ustanovením této směrnice, pouze pokud mu bude předcházet předběžné posouzení, jehož provedení přísluší vnitrostátnímu soudu a jímž bude zaručena legitimní povaha omezení základních práv dotčených zpochybněnou vnitrostátní právní úpravou ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/></P></QUOT.S></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>