<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-79/15 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0079</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:584">EU:C:2017:584</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>11</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>11</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170726">26. 7. 2017</DATE> – VĚC C 79/15 P</P><P>RADA v. HAMÁS</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Společná zahraniční a bezpečnostní politika</KEYWORD><KEYWORD>Boj proti terorismu</KEYWORD><KEYWORD>Omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům</KEYWORD><KEYWORD>Zmrazení finančních prostředků</KEYWORD><KEYWORD>Společný postoj 2001/931/SZBP</KEYWORD><KEYWORD>Článek 1 odst. 4 a 6</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 2580/2001</KEYWORD><KEYWORD>Článek 2 odst. 3</KEYWORD><KEYWORD>Ponechání organizace na seznamu osob, skupin a subjektů zapojených do teroristických činů</KEYWORD><KEYWORD>Podmínky</KEYWORD><KEYWORD>Skutkový základ rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí přijaté příslušným orgánem</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost uvést odůvodnění</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑79/15 P,</P><P>jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne <DATE ISO="20150220">20. února 2015</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Rada Evropské unie</HT>, zastoupená B. Driessenem, G. Étiennem a M. Bishopem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><P>podporovaná:</P><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Francouzskou republikou</HT>, zastoupenou D. Colasem, F. Fizem a G. de Berguesem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>vedlejší účastnicí v řízení o kasačním opravném prostředku,</PARTY.STATUS></INTERVENERS><AGAINST>přičemž dalšími účastníky řízení jsou:</AGAINST><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Hamás</HT>, se sídlem v Dauhá (Katar), zastoupený L. Glock, avocate,</P><PARTY.STATUS>žalobce v prvním stupni,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Evropská komise</HT>, zastoupená F. Castillem de la Torre, M. Konstantinidisem a R. Tricotem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>vedlejší účastnice v prvním stupni,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, L. Bay Larsen, T. von Danwitz (zpravodaj), J. L. da Cruz Vilaça a M. Vilaras, předsedové senátů, J. Malenovský, E. Levits, J.-C. Bonichot, A. Arabadžev, C. Vajda, S. Rodin, F. Biltgen, K. Jürimäe a C. Lycourgos, soudci,</P><P>generální advokátka: E. Sharpston,</P><?PAGE NO="2"?><P>vedoucí soudní kanceláře: V. Giacobbo-Peyronnel, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20160503">3. května 2016</DATE>,</VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20160922">22. září 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Kasačním opravným prostředkem se Rada Evropské unie domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20141217">17. prosince 2014</DATE>, Hamás v. Rada (T‑400/10, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:1095">EU:T:2014:1095</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), kterým Tribunál zrušil:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rozhodnutí Rady 2010/386/SZBP ze dne <DATE ISO="20100712">12. července 2010</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" PAGE.FIRST="28" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 178, s. 28</REF.DOC.OJ>), 2011/70/SZBP ze dne <DATE ISO="20110131">31. ledna 2011</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="028" PAGE.FIRST="57" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 28, s. 57</REF.DOC.OJ>) a 2011/430/SZBP ze dne <DATE ISO="20110718">18. července 2011</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="188" PAGE.FIRST="47" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 188, s. 47</REF.DOC.OJ>), kterými se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, rozhodnutí Rady 2011/872/SZBP ze dne <DATE ISO="20111222">22. prosince 2011</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="343" PAGE.FIRST="54" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 343, s. 54</REF.DOC.OJ>), 2012/333/SZBP ze dne <DATE ISO="20120625">25. června 2012</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="165" PAGE.FIRST="72" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 165, s. 72</REF.DOC.OJ>), 2012/765/SZBP ze dne <DATE ISO="20121210">10. prosince 2012</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="50" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 337, s. 50</REF.DOC.OJ>), 2013/395/SZBP ze dne <DATE ISO="20130725">25. července 2013</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="57" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 201, s. 57</REF.DOC.OJ>), 2014/72/SZBP ze dne <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="040" PAGE.FIRST="56" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 40, s. 56</REF.DOC.OJ>) a 2014/483/SZBP ze dne <DATE ISO="20140722">22. července 2014</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="217" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 217, s. 35</REF.DOC.OJ>), kterými se aktualizuje, respektive mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a zrušují rozhodnutí 2011/430, 2011/872, 2012/333, 2012/765, 2013/395 a 2014/72, a dále</P></ITEM><ITEM><P>prováděcí nařízení Rady (EU) č. 610/2010 ze dne <DATE ISO="20100712">12. července 2010</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 178, s. 1</REF.DOC.OJ>), (EU) č. 83/2011 ze dne <DATE ISO="20110131">31. ledna 2011</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="028" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 28, s. 14</REF.DOC.OJ>), (EU) č. 687/2011 ze dne <DATE ISO="20110718">18. července 2011</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="188" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 188, s. 2</REF.DOC.OJ>), (EU) č. 1375/2011 ze dne <DATE ISO="20111222">22. prosince 2011</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="343" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 343, s. 10</REF.DOC.OJ>), (EU) č. 542/2012 ze dne <DATE ISO="20120625">25. června 2012</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="165" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 165, s. 12</REF.DOC.OJ>), (EU) č. 1169/2012 ze dne <DATE ISO="20121210">10. prosince 2012</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 337, s. 2</REF.DOC.OJ>), (EU) č. 714/2013 ze dne <DATE ISO="20130725">25. července 2013</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 201, s. 10</REF.DOC.OJ>), (EU) č. 125/2014 ze dne <DATE ISO="20140210">10. února 2014</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="040" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 40, s. 9</REF.DOC.OJ>) a (EU) č. 790/2014 ze dne <DATE ISO="20140722">22. července 2014</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="217" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 217, s. 1</REF.DOC.OJ>), kterými se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterými se zrušují prováděcí nařízení (EU) č. 1285/2009, č. 610/2010, č. 83/2011, č. 687/2011, č. 1375/2011, č. 542/2012, č. 1169/2012, č. 714/2013 a č. 125/2014,</P></ITEM></LIST></P><P>(dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>sporné akty<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají Hamásu, včetně Hamás-Izz al-Din al-Qassem (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Hamás<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1373 (2001)</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20010928">28. září 2001</DATE> přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci 1373 (2001), ve které stanovila rozsáhlé strategie pro boj proti terorismu, a zejména pro boj proti financování terorismu. Bod 1 písm. c) této rezoluce mimo jiné stanoví, že všechny státy bezodkladně zmrazí finanční prostředky a jiný finanční majetek nebo hospodářské zdroje osob, které páchají teroristické činy nebo<?PAGE NO="3"?> se je pokusí spáchat nebo se účastní takových činů nebo napomáhají jejich spáchání, subjektů vlastněných nebo kontrolovaných těmito osobami a osob a subjektů jednajících jménem takových osob a subjektů nebo podle jejich pokynů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Uvedená rezoluce neobsahuje seznam osob, vůči kterým se mají tato omezující opatření použít.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Unijní právo</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Společný postoj 2001/931/SZBP</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>K provedení uvedené rezoluce 1373 (2001) přijala Rada dne <DATE ISO="20011227">27. prosince 2001</DATE> společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="344" PAGE.FIRST="93" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 344, s. 93</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 18/01, s. 217).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 1 tohoto společného postoje stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tento společný postoj se v souladu s následujícími články vztahuje na osoby, skupiny a subjekty, které jsou zapojeny do teroristických činů a jejichž seznam je uveden v příloze.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="001.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Seznam uvedený v příloze je vypracován na základě přesných informací nebo materiálů v příslušném spisu, ze kterých vyplývá, že příslušný orgán přijal na základě závažných a věrohodných důkazů nebo stop rozhodnutí ve vztahu k dotyčným osobám, skupinám a subjektům, které se týká zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání za teroristický čin, pokus o spáchání teroristického činu, účast na něm nebo napomáhání k jeho spáchání nebo odsouzení za takové činy. Do seznamu mohou být zahrnuty osoby, skupiny a subjekty uvedené Radou bezpečnosti Organizace spojených národů jako osoby, skupiny a subjekty spojené s terorismem a proti nimž Rada bezpečnosti OSN nařídila sankce.</ALINEA><ALINEA>Pro účely tohoto odstavce se <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>příslušným orgánem<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/> rozumí justiční orgán, nebo pokud justiční orgány nemají pravomoc v oblasti, které se týká tento odstavec, rovnocenný příslušný orgán v této oblasti.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="001.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Jména osob a subjektů na seznamu uvedeném v příloze se budou pravidelně, nejméně však jednou za šest měsíců, prověřovat s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Nařízení (ES) č. 2580/2001</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Vzhledem k potřebě přijmout nařízení k provedení opatření popsaných ve společném postoji 2001/931 na úrovni Společenství přijala Rada nařízení (ES) č. 2580/2001 ze dne <DATE ISO="20011227">27. prosince 2001</DATE> o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="344" PAGE.FIRST="70" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 344, s. 70</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 18/01, s. 207).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 2 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud není podle článků 5 a 6 povoleno jinak,</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>všechny finanční prostředky a jiné finanční a hospodářské zdroje patřící některé fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo jimi vlastněné nebo držené se zmrazují;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>žádné finanční prostředky ani jiné finanční a hospodářské zdroje nesmějí být ani přímo, ani nepřímo zpřístupněny žádné fyzické ani právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud není v článcích 5 a 6 povoleno jinak, zakazuje se poskytovat finanční služby fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Rada jednomyslně vypracuje, přezkoumává a mění seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje toto nařízení, v souladu s čl. 1 odst. 4, 5 a 6 společného postoje 2001/931/SZBP; tento seznam obsahuje</P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>fyzické osoby, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>právnické osoby, skupiny nebo subjekty, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>právnické osoby, skupiny nebo subjekty vlastněné nebo kontrolované jednou fyzickou nebo právnickou osobou, skupinou nebo subjektem nebo více fyzickými nebo právnickými osobami, skupinami nebo subjekty uvedenými v bodech i) a ii), nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iv)</NO.P><TXT>fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjekty jednající jménem nebo na pokyn jedné fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjektu nebo několika fyzických nebo právnických osob, skupin nebo subjektů uvedených v bodech i) a ii).<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Skutečnosti předcházející sporu a sporné akty</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20011227">27. prosince 2001</DATE> přijala Rada společný postoj 2001/931, nařízení č. 2580/2001 a rozhodnutí 2001/927/ES, kterým se stanoví seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>sporný seznam<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="344" PAGE.FIRST="83" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 344, s. 83</REF.DOC.OJ>). Hamás byl uveden na seznamech připojených ke společnému postoji 2001/931 a k rozhodnutí 2001/927.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Na základě pozdějších aktů Rady, zejména na základě sporných aktů, byl Hamás na seznamech ponechán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>V odůvodnění k těmto aktům popsala Rada Hamás jako teroristickou skupinu a zmínila řadu teroristických činů, které měl Hamás spáchat od roku 2005. Dále Rada zmínila mimo jiné rozhodnutí přijaté Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska v průběhu roku 2001 a dvě rozhodnutí přijatá v téže době orgány Spojených států amerických. V případě rozhodnutí Spojeného království se jedná o rozhodnutí Secretary of State for the Home Departement (ministr vnitra) o zákazu Hamásu, považovaného za organizaci zapojenou do teroristických činů. V případě rozhodnutí orgánů Spojených států se jedná o rozhodnutí vlády kvalifikující Hamás jako zahraniční teroristickou organizaci podle článku 219 US Immigration and Nationality Act (zákon Spojených států o přistěhovalectví a státní příslušnosti) a o rozhodnutí kvalifikující Hamás jako subjekt výslovně označený za mezinárodní teroristický subjekt na základě nařízení prezidenta 13224 (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>rozhodnutí orgánů Spojených států<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>). Rada konstatovala, že shora uvedené rozhodnutí Spojeného království je pravidelně přezkoumáváno národní vládní komisí a rozhodnutí orgánů Spojených států mohou být správně a soudně přezkoumána, na základě čehož uvedla, že tato rozhodnutí byla přijata příslušnými orgány ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Rada konečně vzala na vědomí, že uvedená rozhodnutí zůstávají nadále v platnosti, a shledala, že důvody pro zařazení hnutí Hamás na sporný seznam jsou i nadále oprávněné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20100912">12. září 2010</DATE> podal Hamás žalobu znějící na zrušení rozhodnutí 2010/386 a prováděcího nařízení č. 610/2010. Vzhledem k tomu, že tyto akty byly postupně zrušeny a nahrazeny akty Rady z ledna, července a prosince 2011, z června a prosince 2012, z července 2013 a z února a července 2014, zmíněnými v bodě 1 tohoto rozsudku, Hamás postupně upravoval svá původní návrhová žádání v tom směru, že jeho žaloba směřuje rovněž ke zrušení posledně uvedených aktů v rozsahu, v němž se ho týkají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Na podporu svého návrhu na zrušení aktů Rady z července 2010 a ledna 2011, uvedených v bodě 1 tohoto rozsudku, uplatnil Hamás čtyři žalobní důvody, z nichž první vycházel z porušení práva na obhajobu, druhý ze zjevně nesprávného posouzení, třetí z porušení práva na vlastnictví a čtvrtý z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Na podporu svého návrhu na zrušení aktů přijatých Radou od července 2011 do července 2014, uvedených v bodě 1 tohoto rozsudku (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>akty přijaté Radou od července 2011 do července 2014<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), uplatnil Hamás osm žalobních důvodů, z nichž první vycházel z porušení čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, druhý z pochybení ve vztahu k věcné správnosti skutkových zjištění, třetí z nesprávného posouzení, pokud jde o teroristickou povahu tohoto subjektu, čtvrtý z nedostatečného zohlednění vývoje situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>z důvodu uplynutí času<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, pátý z porušení zásady nevměšování, šestý z porušení povinnosti uvést odůvodnění, sedmý z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu a osmý z porušení práva na vlastnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Tribunál vyhověl čtvrtému a šestému žalobnímu důvodu namířeným proti aktům přijatým Radou od července 2011 do července 2014 a na tomto základě sporné akty zrušil v rozsahu, v němž se týkaly Hamásu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Návrhová žádání účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>napadený rozsudek zrušil,</P></ITEM><ITEM><P>vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem kasačního opravného prostředku, a</P></ITEM><ITEM><P>uložil Hamásu náhradu nákladů řízení vynaložených Radou v prvním stupni řízení a v řízení o kasačním opravném prostředku.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Hamás navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl. Podpůrně pro případ, že by měl Soudní dvůr vydat konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem kasačního opravného prostředku, Hamás trvá na veškerých žalobních důvodech a návrhových žádáních předložených v průběhu řízení před Tribunálem. Hamás dále navrhuje, aby Soudní dvůr uložil Radě náhradu nákladů řízení, které vynaložil v prvním stupni řízení a v řízení o kasačním opravném prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Evropská komise podporuje návrhová žádání uplatněná Radou v kasačním opravném prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr napadený rozsudek zrušil, vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem kasačního opravného prostředku, a zamítl žalobu Hamásu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Ke kasačnímu opravnému prostředku</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Argumentace účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká zejména bodů 101, 103, 109 až 111, 121, 125 až 127 a 141 napadeného rozsudku, Rada zaprvé tvrdí, že uvedený rozsudek spočívá na mylném předpokladu, že Rada musí pravidelně poskytovat nové důvody pro ponechání Hamásu na sporném seznamu. Rada tvrdí, že jelikož vnitrostátní rozhodnutí, jimiž bylo odůvodněno prvotní zařazení Hamásu na tento seznam, nebyla zrušena a jelikož schází další informace, které by hovořily pro jeho vynětí z uvedeného seznamu, byla oprávněna ponechat Hamás na sporném seznamu již na základě samotných vnitrostátních rozhodnutí, jimiž bylo odůvodněno jeho prvotní zařazení na tento seznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Zadruhé Rada tvrdí, že Tribunál neprávem odmítl použití informací pocházejících z veřejných zdrojů pro účely pravidelného prověřování. Rada má za to, že musí mít možnost vycházet za tím účelem z jiných informací než z vnitrostátních rozhodnutí, neboť podle ní často neexistuje žádné vnitrostátní rozhodnutí, které by následovalo po prvotním zařazení osoby nebo subjektu na sporný seznam. Úvahy Tribunálu jsou podle ní v rozporu s cílem společného postoje 2001/931 spočívajícím v boji proti terorismu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Komise a Francouzská republika vystupují na podporu argumentace Rady, přičemž kladou důraz zejména na rozlišení, které je ve společném postoji 2001/931 zavedeno mezi prvotním zařazením subjektu na sporný seznam podle čl. 1 odst. 4 tohoto společného postoje a následným prověřováním podle jeho čl. 1 odst. 6.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Naproti tomu podle Hamásu Rada neprávem tvrdí, že jej bylo možné ponechat na sporném seznamu již na základě samotných vnitrostátních rozhodnutí, jimiž bylo odůvodněno jeho prvotní zařazení na tento seznam. Tvrzení Rady, že Tribunál postupoval nesprávně, když odmítl použití informací pocházejících z veřejných zdrojů, naráží podle Hamásu na čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, tak jak byl vyložen Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑539/10 P a C‑550/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:711">EU:C:2012:711</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který podle něj požaduje, aby v zájmu zaručení ochrany dotyčných osob nebo subjektů a s ohledem na to, že Evropská unie nedisponuje vlastními prostředky k provádění šetření, spočívala omezující opatření ukládaná Unií na informacích konkrétně posouzených a uplatněných v rozhodnutích příslušných vnitrostátních orgánů. Podle Hamásu se tento požadavek vzhledem k závažnosti důsledků omezujících opatření pro dotyčné osoby či subjekty vztahuje i na prověřování stanovené v čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Obtíže s obstaráním nových rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů poté, co byl Hamás ve Spojeném království zakázán, a poté, co mu orgány Spojených států zmrazily finanční prostředky, podle Hamásu nezpochybňují povinnost Rady vycházet pouze ze skutků posouzených takovými orgány. Tyto obtíže by ostatně bylo možné vyřešit tak, že by se v případě potřeby vyžádalo stanovisko příslušného vnitrostátního orgánu k určitému konkrétnímu skutku, který by mohl být teroristickým činem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Závěry Soudního dvora</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku jde o to, za jakých podmínek může Rada při prověřování zápisu určité osoby nebo subjektu na sporný seznam, které jí přísluší na základě čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931, ponechat tuto osobu nebo subjekt na uvedeném seznamu.<?PAGE NO="7"?> K určení těchto podmínek je třeba vyložit čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 zejména s přihlédnutím k jeho vazbě na čl. 1 odst. 4 tohoto společného postoje, který upravuje podmínky pro prvotní zařazení dané osoby nebo subjektu na uvedený seznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Soudní dvůr v případě prvotních rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků určil, že znění čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 odkazuje na rozhodnutí přijaté vnitrostátním orgánem a vyžaduje existenci přesných informací nebo materiálů v příslušném spise, jež dokládají, že takovéto rozhodnutí bylo přijato. Účelem tohoto požadavku je zajistit, aby vzhledem k neexistenci prostředků Unie k tomu, aby mohla sama provádět šetření ohledně účasti určité osoby nebo subjektu na teroristických činech, bylo rozhodnutí Rady o prvotním zařazení takové osoby nebo subjektu na sporný seznam přijato na dostatečném skutkovém základě umožňujícím Radě dospět k závěru o existenci nebezpečí, že v případě nepřijetí omezujících opatření se bude dotčená osoba nebo subjekt i nadále účastnit teroristických činností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑539/10 P a C‑550/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:711">EU:C:2012:711</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Pokud jde naproti tomu o následná rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že otázkou významnou při přezkumu, zda mají být osoba nebo subjekt ponechány ve sporném seznamu, je, zda od zařazení této osoby nebo subjektu do uvedeného seznamu nebo od předchozího prověření se skutková situace změnila tak, že již neumožňuje dospět k témuž závěru ohledně účasti dotčené osoby nebo subjektu na teroristických činnostech (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑539/10 P a C‑550/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:711">EU:C:2012:711</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>V daném případě Tribunál v bodech 101 a 125 napadeného rozsudku dospěl k názoru, že výčet teroristických činů, které měl Hamás spáchat od roku 2005, uvedený v odůvodnění ke sporným aktům, hrál rozhodující úlohu, když Rada ponechala zmrazení finančních prostředků Hamásu v platnosti. V bodech 110 a 127 napadeného rozsudku Tribunál určil, že pro zmínku o každém novém teroristickém činu, kterou Rada vloží do svého odůvodnění během prověřování podle čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931, musí platit, že byla předmětem posouzení a rozhodnutí příslušného orgánu. Tribunál zejména v bodech 109 a 131 napadeného rozsudku konstatoval, že Rada svá tvrzení o teroristických činech, které měl Hamás spáchat od roku 2005, opřela nikoli o taková rozhodnutí, nýbrž o informace, které čerpala z tisku a internetu, a sporné akty tedy zrušil.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>K první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rada tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl, že Rada musí pravidelně poskytovat nové důvody pro ponechání Hamásu na sporném seznamu a bez informací hovořících pro jeho vynětí z tohoto seznamu nemůže tento subjekt na tomto seznamu ponechat pouze na základě vnitrostátních rozhodnutí, jimiž bylo odůvodněno jeho prvotní zařazení na seznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Jak vyplývá zejména z bodu 119 napadeného rozsudku, Tribunál přinejmenším implicitně dovodil, že rozhodnutí Spojeného království či rozhodnutí orgánů Spojených států nejsou sama o sobě dostatečným základem pro ponechání Hamásu na sporném seznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že z judikatury citované v bodě 25 tohoto rozsudku vyplývá, že v rámci prověřování podle čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 může Rada ponechat dotyčnou osobu nebo subjekt na sporném seznamu, dospěje-li k závěru, že trvá nebezpečí jeho zapojení do teroristických činností, jimiž bylo odůvodněno jeho prvotní zařazení na tento seznam. Ponechání určité osoby nebo subjektu na sporném seznamu je tedy v podstatě prodloužením prvotního zařazení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>V rámci ověřování, zda riziko zapojení dotyčné osoby nebo subjektu do teroristických činností trvá, musí být náležitě zohledněno, jak bylo později naloženo s vnitrostátním rozhodnutím, které sloužilo za základ pro prvotní zařazení této osoby nebo subjektu na sporný seznam, zejména zda bylo toto vnitrostátní rozhodnutí zrušeno z důvodu nových skutků nebo informací nebo z důvodu změny posouzení provedeného příslušným vnitrostátních orgánem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>V daném případě však vyvstává otázka, zda to, že vnitrostátní rozhodnutí, jež sloužilo za základ pro prvotní zařazení na sporný seznam, bylo ponecháno v platnosti, může samo o sobě stačit pro ponechání dotyčné osoby nebo dotyčného subjektu na tomto seznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>V tomto ohledu platí, že pokud vzhledem k uplynulému času a v závislosti na změně okolností dané věci již skutečnost, že vnitrostátní rozhodnutí, jež sloužilo za základ pro prvotní zařazení, zůstává v platnosti, sama o sobě nedovoluje usuzovat na to, že nebezpečí zapojení dotyčné osoby či subjektu do teroristických činností trvá, je Rada povinna založit ponechání této osoby nebo subjektu na uvedeném seznamu na aktualizovaném posouzení situace s přihlédnutím k novějším skutkovým okolnostem dokládajícím, že toto nebezpečí stále trvá (viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise a další v. Kadi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0156">156</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>V daném případě mezi přijetím vnitrostátních rozhodnutí z roku 2001, jež sloužila za základ pro prvotní zařazení Hamásu na sporný seznam, a tímto prvotním zařazením, k němuž došlo rovněž v roce 2001, na jedné straně a přijetím sporných aktů v letech 2010 až 2014 na straně druhé uplynula značná doba. Rada tedy byla povinna založit ponechání Hamásu na tomto seznamu na novějších informacích dokládajících, že nebezpečí zapojení tohoto subjektu do teroristických činností nadále trvá. Tribunál se proto na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, nedopustil nesprávného právního posouzení, když dovodil – přinejmenším implicitně – že rozhodnutí orgánů Spojených států či rozhodnutí Spojeného království nepředstavovala sama o sobě dostatečný základ pro sporné akty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnuta.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT>Ke druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Rada tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zejména v bodech 109, 110, 125 až 127 a 141 napadeného rozsudku určil, že se Rada musí pro účely ponechání určité osoby nebo subjektu na sporném seznamu opírat výlučně o informace uvedené ve vnitrostátních rozhodnutích příslušných orgánů a že Rada porušila jak článek 1 společného postoje 2001/931, tak svou povinnost uvést odůvodnění, když se v projednávané věci opírala o informace z tisku a internetu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Co se na prvním místě týče článku 1 společného postoje 2001/931, je třeba nejprve poukázat na to, že tento článek rozlišuje mezi prvotním zařazením osoby či subjektu na sporný seznam podle jeho odstavce 4 a ponecháním již zařazené osoby či subjektu na tomto seznamu podle jeho odstavce 6.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V souladu s čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 je předpokladem pro prvotní zařazení osoby nebo subjektu na sporný seznam existence vnitrostátního rozhodnutí příslušného orgánu nebo existence rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů nařizující sankci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Taková podmínka naproti tomu není stanovena v čl. 1 odst. 6 tohoto společného postoje, který stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>[j]ména osob a subjektů na seznamu uvedeném v příloze se budou pravidelně, nejméně však jednou za šest měsíců, prověřovat s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Toto rozlišování lze vysvětlit tím, že ponechání osoby nebo subjektu na seznamu těch, kterým se zmrazují finanční prostředky, je v podstatě – jak bylo uvedeno v bodě 29 tohoto rozsudku – prodloužením prvotního zařazení, a předpokládá tedy trvání nebezpečí, že dotyčná osoba nebo subjekt jsou zapojeny do teroristických činností, tak jak bylo toto nebezpečí původně konstatováno Radou na základě vnitrostátního rozhodnutí, jež sloužilo za základ pro toto prvotní zařazení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 tedy sice vyžaduje, aby Rada provedla alespoň jednou za šest měsíců <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>prověření<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> s cílem ujistit se, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>ponechání<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> již zařazené osoby či subjektu na tomto seznamu na základě vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem zůstává odůvodněné, avšak neznamená, že každá nová informace, jíž se Rada dovolává jako důvodu pro ponechání dotyčné osoby či subjektu na sporném seznamu, musela být předmětem vnitrostátního rozhodnutí příslušného orgánu přijatého po rozhodnutí, které sloužilo za základ pro prvotní zařazení. Vyslovením takového požadavku Tribunál vztáhl podmínku týkající se existence takového rozhodnutí, která je v čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 stanovena pouze pro účely prvotního zařazení osoby nebo subjektu na uvedený seznam, i na prověřování, které přísluší Radě na základě čl. 1 odst. 6 tohoto společného postoje. Tribunál přitom pominul rozlišení mezi rozhodnutím o prvotním zařazení osoby nebo subjektu na sporný seznam a následným rozhodnutím spočívajícím v ponechání osoby či subjektu na tomto seznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Dále je třeba konstatovat, že Tribunálem podaný výklad článku 1 společného postoje 2001/931 spočívá přinejmenším implicitně na úvaze, že buď přijímají příslušné vnitrostátní orgány pravidelně rozhodnutí, jež mohou sloužit za základ pro prověřování podle čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931, které přísluší Radě, anebo má Rada možnost požádat tyto orgány v případě potřeby o přijetí takových rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Tato úvaha přitom nemá žádnou oporu v unijním právu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zaprvé upřesnit, že skutečnost, že členské státy informují Radu o rozhodnutích přijatých jejich příslušnými orgány a tato rozhodnutí jí předávají, neznamená, že jsou tyto orgány povinny přijímat pravidelně či přinejmenším v případě potřeby rozhodnutí, jež mohou sloužit za základ pro toto prověřování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Zadruhé vzhledem k tomu, že v rámci systému omezujících opatření zavedeného společným postojem 2001/931 není upraven žádný specifický základ, zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU nedovoluje Radě nutit příslušné orgány členských států, aby přijímaly v případě potřeby vnitrostátní rozhodnutí, jež by mohla sloužit za základ pro prověřování podle čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931, které přísluší Radě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Naopak je třeba poukázat na to, že tento systém neupravuje mechanismus, který by Radě umožňoval obstarat si v případě potřeby vnitrostátní rozhodnutí přijatá po prvotním zařazení dotyčné osoby nebo subjektu na sporný seznam, a to za účelem provedení prověření, které jí přísluší na základě čl. 1 odst. 6 tohoto společného postoje a v jehož rámci je povinna ověřit, zda trvá nebezpečí zapojení této osoby nebo subjektu do teroristických činností. Vzhledem k tomu, že takový mechanismus chybí, se nelze domnívat, že tento systém vyžaduje, aby Rada toto prověřování prováděla výlučně na základě takovýchto vnitrostátních rozhodnutí, neboť jinak by byly nepatřičně omezeny prostředky, které má Rada za tím účelem k dispozici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Konečně je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál zejména v bodě 110 napadeného rozsudku, jeho výklad článku 1 společného postoje 2001/931 nelze odůvodnit ani nutností chránit dotyčné osoby či subjekty.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že v případě prvotního zařazení na sporný seznam jsou dotyčná osoba či subjekt zejména chráněny jak možností napadnout před vnitrostátními soudy vnitrostátní rozhodnutí, jež sloužila za základ pro toto zařazení, tak možností napadnout před unijními soudy samotné zařazení na sporný seznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>V případě následných rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků jsou dotyčná osoba nebo subjekt chráněny zejména možností podat proti těmto rozhodnutím žalobu k unijnímu soudu. Unijní soud je konkrétně povinen ověřit, zda byla zaprvé dodržena povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU, a tudíž zda jsou uváděné důvody dostatečně přesné a konkrétní, a zadruhé zda jsou tyto důvody podložené (viz obdobně rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise a další v. Kadi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0118">118</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0119">119</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131128">28. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Fulmen a Mahmoudian</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑280/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:775">EU:C:2013:775</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>V této souvislosti je nutné upřesnit, že dotyčná osoba nebo subjekt mohou v rámci žaloby podané proti svému ponechání na sporném seznamu zpochybnit všechny informace, o které se Rada opírá při prokazování, že nebezpečí jejich zapojení do teroristických činností trvá, bez ohledu na to, zda tyto informace vycházejí z vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem, nebo z jiných zdrojů. V případě zpochybnění legality přísluší Radě, aby prokázala, že jsou tvrzené skutečnosti podložené, a unijnímu soudu přísluší ověřit jejich věcnou správnost (viz obdobně rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise a další v. Kadi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0121">121</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0124">124</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131128">28. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Fulmen a Mahmoudian</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑280/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:775">EU:C:2013:775</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když určil, že Rada porušila článek 1 společného postoje 2001/931 tím, že se v odůvodnění ke sporným aktům opírala o informace vycházející z jiných zdrojů než z vnitrostátních rozhodnutí přijatých příslušnými orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Pokud jde na druhém místě o Tribunálem konstatované porušení povinnosti uvést odůvodnění, je nutné připomenout, že posouzení Tribunálu stran dostatečnosti či nedostatečnosti odůvodnění podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise a další v. Kadi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0140">140</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V daném případě vyplývá zejména z bodu 141 napadeného rozsudku, že porušení povinnosti uvést odůvodnění bylo Tribunálem konstatováno pouze na základě toho, že v souvislosti s výčtem teroristických činů, které měl Hamás spáchat od roku 2005, uvedeným v odůvodnění ke sporným aktům chyběl odkaz na vnitrostátní rozhodnutí příslušných orgánů. Konstatování Tribunálu, že došlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění, je tedy přímým důsledkem konstatování, že došlo k porušení článku 1 společného postoje 2001/931, o němž bylo prokázáno, že trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Nesprávné právní posouzení, jehož se Tribunál dopustil při výkladu tohoto článku 1, tedy vede k tomu, že vadou spočívající v nesprávném právním posouzení trpí i jeho konstatování, že Rada porušila povinnost uvést odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být vyhověno, je třeba na tomto základě zrušit napadený rozsudek v plném rozsahu, přičemž není nutné se vyslovovat ke druhému a třetímu důvodu kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K žalobě před Tribunálem</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se Tribunál vyslovil pouze ke čtvrtému a šestému žalobnímu důvodu uplatněným Hamásem v jeho návrhu na zrušení aktů přijatých Radou od července 2011 do července 2014 a že ostatní žalobní důvody uplatněné před Tribunálem zčásti nastolují otázky skutkového posouzení, má Soudní dvůr za to, že stav řízení nedovoluje o žalobě rozhodnout a že je třeba vrátit věc Tribunálu a o nákladech řízení rozhodnout později.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><HT TYPE="BOLD">Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</HT></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141217">17. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Hamás v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑400/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:1095">EU:T:2014:1095</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se zrušuje.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Věc se vrací Tribunálu Evropské unie.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">O nákladech řízení bude rozhodnuto později.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>