7.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/11


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 23. dubna 2008

týkající se konkrétních požadavků na bezpečnost pro děti, které musí podle evropských norem splňovat zapalovače v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES

(Text s významem pro EHP)

(2008/357/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (1),a zejména na čl. 4 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice 2001/95/ES stanoví povinnost výrobců uvádět na trh pouze bezpečné výrobky.

(2)

Podle směrnice 2001/95/ES se předpokládá, že je výrobek bezpečný, pokud jde o rizika a kategorie rizik, na která se vztahují příslušné vnitrostátní normy, je-li ve shodě s nezávaznými vnitrostátními normami transponujícími evropské normy.

(3)

Směrnice 2001/95/ES stanoví, že evropské normy by měly vypracovat evropské normalizační orgány. Tyto normy by měly zajistit, aby výrobky splňovaly obecný požadavek na bezpečnost podle uvedené směrnice.

(4)

Zapalovače jsou svou podstatou nebezpečné, protože vydávají plamen nebo žár a obsahují hořlavé kapaliny nebo plyny, často pod tlakem. Nejzjevnějšími potenciálními riziky, která se pojí s nesprávným použitím zapalovačů, jsou požáry, popáleniny a vznícení, jež může vyvolat explozi v přítomnosti zdroje tepla.

(5)

Zapalovače nepatří do rukou dětem. Nesprávné použití zejména malými dětmi nicméně nebývá ojedinělé, a na tuto skutečnost je nutné brát při posuzování bezpečnosti takových výrobků zvláštní zřetel. To platí zejména v případě zapalovačů na jedno použití, které se prodávají v hojném množství, často v baleních po více kusech, a které spotřebitelé používají jako laciné, jednorázové výrobky, jakož i v případě zapalovačů, které malé děti obzvláště přitahují, neboť mají vzhled nebo zábavné vlastnosti, které se považují za lákavé pro děti.

(6)

Použití zapalovačů malými dětmi může vést k požárům, které jsou příčinou nemalých osobních i hospodářských újem, včetně úmrtí. Zapalovače vzhledem k této možnosti jejich nesprávného použití dětmi představují vážné nebezpečí.

(7)

Komise v roce 1998 vydala Evropskému výboru pro normalizaci (CEN) pověření M/266 týkající se bezpečnosti spotřebitelů a dětí s ohledem na zapalovače, jehož výsledkem byla evropská norma EN 13869:2002: Zapalovače – Zapalovače odolné dětem – Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení.

(8)

Vzhledem ke skutečnosti, že je ohroženo zdraví a bezpečnost spotřebitelů, a to zejména vzhledem ke schopnosti a sklonu malých dětí manipulovat se zapalovači a použít je nevhodným způsobem, a že toto riziko lze účinně odstranit pouze prostřednictvím vhodných opatření použitelných na úrovni Společenství, přijala Komise dne 11. května 2006 podle článku 13 směrnice 2001/95/ES rozhodnutí 2006/502/ES (2), kterým se po členských státech žádá, aby přijaly opatření zajišťující, aby se na trh uváděly pouze zapalovače, které jsou odolné dětem, a zakázaly uvádět na trh zapalovače neobvyklého typu (novelty).

(9)

Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí přijatá podle článku 13 směrnice 2001/95/ES představují přechodná opatření s maximální platností jeden rok a mohou být prodloužena maximálně o jeden další rok, přijala Komise dne 12. dubna 2007 rozhodnutí 2007/231/ES (3), kterým se platnost rozhodnutí 2006/502/ES prodlužuje o jeden rok.

(10)

Ačkoli odkazy na evropskou normu EN 13869: 2002 nebyly dosud zveřejněny v Úředním věstníku v souladu s ustanoveními směrnice 2001/95/ES, rozhodnutí Komise 2006/502/ES ve skutečnosti uplatňuje předpoklad shody v případě zapalovačů, které vyhovují vnitrostátním normám transponujícím evropskou normu EN 13869: 2002.

(11)

Vzhledem k nutnosti využít vhodná technická řešení k vyhodnocení požadavků na bezpečnost zapalovačů pro děti členské státy a Komise ve spolupráci s evropskými normalizačními orgány a po konzultaci se zúčastněnými stranami určily, že je zapotřebí normu EN 13869: 2002 revidovat.

(12)

Hlavním zjištěným problémem současné normy je nutnost odvolávat se na testovací orgány pro dětskou bezpečnost pro ověření, zdali je příslušný zapalovač skutečně odolný dětem. I když se ukázalo, že testovací orgány pro dětskou bezpečnost nabízejí spolehlivou metodu, bylo by vhodné najít i alternativní metody pro stanovení odolnosti zapalovačů dětem, budou-li tyto metody přinejmenším stejně účinné a spolehlivé. Kromě toho stávající definice zapalovačů, které jsou pro malé děti obzvláště lákavé (zapalovače neobvyklého typu tzv. „novelty“), umožňuje nejednoznačný výklad, což může vést k nejednotnému uplatňování zákazu takových zapalovačů. Rovněž je třeba přihlédnou k dalším otázkám, než bude moci tato norma zcela uspokojivě plnit funkci při poskytování vhodných technických řešení.

(13)

Specifické požadavky na bezpečnost zapalovačů pro děti by měly být stanoveny podle článku 4 směrnice 2001/95/ES, s cílem požádat normalizační orgány o revizi normy EN 13869: 2002, a to v souladu s postupem stanoveným ve směrnici 98/34/ES (4) o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, a uveřejnit revidovanou normu v Úředním věstníku.

(14)

Jakmile bude odkaz na revidovanou normu uveřejněn v Úředním věstníku, bude se u zapalovačů vyráběných ve shodě s touto normou předpokládat, že vyhovují všeobecnému bezpečnostnímu požadavku směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků, pokud jde o specifické požadavky na bezpečnost zapalovačů pro děti stanovené touto normou.

(15)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle směrnice 2001/95/ES,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Účel

Účelem tohoto rozhodnutí je stanovit požadavky, na jejichž základě bude Komise moci žádat příslušné normalizační orgány o změnu příslušné normy pro zapalovače.

Pro účely tohoto rozhodnutí se:

 

„zapalovačem“ rozumí ručně ovládané zařízení vydávající plamen a využívající palivo, které se běžně používá pro zamýšlené zapálení zejména cigaret, doutníků a dýmek a u něhož se dá předvídat, že může být použito k zapálení materiálů, jako je papír, knoty, svíčky a lampy, a které je vyrobeno s neoddělitelnou zásobou paliva, bez ohledu na to, zda se má znovu plnit či ne.

 

„zapalovačem bezpečným pro děti“ rozumí zapalovač navržený a vyrobený tak, aby s ním za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití nemohly zacházet děti mladší 51 měsíců, protože kupříkladu nemají potřebnou sílu k zacházení s ním nebo kvůli jeho designu nebo ochraně zapalovacího mechanismu, složitosti nebo posloupnosti operací potřebných pro jeho zapálení;

 

„zapalovačem lákavým pro děti“ rozumí zapalovač, jehož design se jakýmkoli způsobem podobá jinému předmětu běžně považovanému za lákavý nebo určený pro děti mladší 51 měsíců.

Článek 2

Požadavky

1.   Pro účely článku 4 směrnice 2001/95/ES by specifické požadavky na bezpečnost zapalovačů pro děti měly být následující:

a)

Zapalovače mají být odolné dětem, aby se minimalizovala možnost a sklon dětí mladších 51 měsíců s nimi manipulovat;

b)

zapalovače nesmí být lákavé pro děti mladší 51 měsíců.

2.   Ustanovení odst. 1 písm. a) se nevztahuje na zapalovače, které se mají znovu plnit a u nichž výrobci na žádost příslušných orgánů předloží potřebnou dokumentaci dokládající, že zapalovače jsou navrženy, vyrobeny a uváděny na trh tak, aby bylo zajištěno jejich nepřetržité očekávané bezpečné používání po dobu životnosti nejméně 5 let, s výhradou potřebné opravy, a že zejména splňují všechny tyto požadavky:

a)

nejméně dvouletou písemnou záruku výrobce na každý zapalovač v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES (5),

b)

praktickou možnost opravy a bezpečného nového naplnění po celou dobu životnosti, což předpokládá zejména opravitelný zapalovací mechanismus,

c)

neopotřebované součástky, které se při nepřetržitém používání pravděpodobně opotřebují nebo přestanou fungovat po záruční době, je možno nahradit nebo opravit v autorizovaném nebo specializovaném středisku poprodejního servisu se sídlem v Evropské unii.

V Bruselu dne 23. dubna 2008.

Za Komisi

Meglena KUNEVA

členka Komise


(1)   Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4.

(2)   Úř. věst. L 198, 20.7.2006, s. 41.

(3)   Úř. věst. L 99, 14.4.2007, s. 16.

(4)   Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

(5)   Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12.