<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-328/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0328</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:45">EU:C:2022:45</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>37</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>37</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta J. R. de la Tour – věc C‑328/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">Komise v. Rakousko (Indexace rodinných dávek)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Jeana Richarda de la Tour</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20220120">20. ledna 2022</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Věc C‑328/20</P><P>Evropská komise</P><P>proti</P><P>Rakouské republice</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Nesplnění povinnosti státem</KEYWORD><KEYWORD>Koordinace systémů sociálního zabezpečení</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 883/2004</KEYWORD><KEYWORD>Články 4, 7 a 67</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb pracovníků</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 492/2011</KEYWORD><KEYWORD>Článek 7</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Rodinné dávky</KEYWORD><KEYWORD>Sociální a daňové výhody</KEYWORD><KEYWORD>Úprava výše dávek a výhod v závislosti na úrovni cen ve státě bydliště dětí</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Rakouská republika tím, že zavedla:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>mechanismus úpravy ohledně rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě pro pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>článků 4, 7 a 67 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 72.</P></NOTE>, jakož i</P></ITEM><ITEM><P>článku 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne <DATE ISO="20110405">5. dubna 2011</DATE> o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="141" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 141, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>;</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>pro migrující pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, mechanismus úpravy ohledně rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, slevy na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, pro rodiče samoživitele a z důvodu výživného, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Komise má v podstatě za to, že za současného stavu unijního práva toto právo nepřiznává členským státům prostor pro uvážení k úpravě výše jimi vyplácených rodinných dávek na úroveň cen státu bydliště dotyčného dítěte a že tato úprava, jakož i úprava některých daňových výhod poskytovaných rodinám je diskriminační a nelze ji považovat za nezbytné a přiměřené opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V tomto stanovisku vysvětlím důvody, proč mám za to, že žalobní důvody vznesené Komisí jsou opodstatněné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 883/2004</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Body 8, 12 a 16 odůvodnění nařízení č. 883/2004 znějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>(8)</NO.P><TXT>Obecná zásada rovného zacházení má zvláštní význam pro pracovníky, včetně příhraničních pracovníků, kteří nebydlí v členském státě, v němž jsou zaměstnáni.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT>S ohledem na přiměřenost je třeba dbát na to, aby bylo zajištěno, že zásada stejného posuzování skutečností nebo událostí nepovede k objektivně nezdůvodněným výsledkům nebo k případům souběhu dávek téhož druhu za tutéž dobu.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(16)</NO.P><TXT>[V Evropské unii] v zásadě neexistuje žádný důvod k tomu, aby byla práva na sociální zabezpečení učiněna závislými na místě bydliště dotyčné osoby; přesto ve zvláštních případech, zejména pokud jde o zvláštní dávky spojené s ekonomickou a sociální situací dotyčné osoby, by místo bydliště mohlo být bráno v úvahu.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 1 písm. z) tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Pro účely tohoto nařízení se:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>z)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>rodinnou dávkou<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="2018" ID="QE0004"/> rozumí všechny věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních přídavků při narození dítěte a při osvojení dítěte uvedených v příloze I.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Toto nařízení se vztahuje na veškeré právní předpisy týkající se těchto oblastí sociálního zabezpečení:</P><P>[…]</P><?PAGE NO="3"?><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>j)</NO.P><TXT>rodinné dávky.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 4 nařízení č. 883/2004, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Rovnost zacházení<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, požívají osoby, na které se toto nařízení vztahuje, stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 5 nařízení č. 883/2004, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Rovné nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak a s ohledem na zvláštní prováděcí předpisy, použije se toto:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jsou-li podle právních předpisů příslušného členského státu pobírání dávek sociálního zabezpečení a jiného příjmu přiznávány určité právní účinky, příslušná ustanovení těchto právních předpisů se použijí také na pobírání rovnocenných dávek získaných podle právních předpisů jiného členského státu a na příjem získaný v jiném členském státě;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jsou-li podle právních předpisů příslušného členského státu právní účinky připisovány existenci některých skutečností nebo událostí, přihlíží tento členský stát k podobným skutečnostem nebo událostem, které nastaly v kterémkoli členském státě tak, jako by k nim došlo na jeho území.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 7 nařízení č. 883/2004, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Upuštění od pravidel týkajících se bydliště<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, peněžité dávky náležející podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nebo podle tohoto nařízení nelze snížit, změnit, pozastavit, odejmout nebo konfiskovat z toho důvodu, že příjemce nebo jeho rodinní příslušníci bydlí v jiném členském státě než ve státě, ve kterém se nachází instituce odpovědná za poskytování dávek.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 67 nařízení č. 883/2004, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Rodinní příslušníci bydlící v jiném členském státě<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Osoba má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, včetně dávek pro rodinné příslušníky, kteří bydlí v jiném členském státě, jako by bydleli v příslušném členském státě. Důchodce však má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy členského státu příslušného pro poskytování jeho důchodu.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 492/2011</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>V kapitole I nařízení č. 492/2011 v čl. 7 odst. 1 a 2, obsaženém v oddíle 2, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Výkon zaměstnání a rovnost zacházení<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, se stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S pracovníkem, který je státním příslušníkem členského státu, nesmí být na území jiného členského státu zacházeno z důvodu jeho státní příslušnosti jinak než s tuzemskými pracovníky, jde-li o podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, zejména z oblasti odměňování, skončení pracovního poměru a návratu k povolání nebo opětného zaměstnání, pokud se stal nezaměstnaným.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Požívá stejné sociální a daňové výhody jako tuzemští pracovníci.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rakouské právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">FLAG</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Podle § 1 Bundesgesetz betreffend den Familienlastenausgleich durch Beihilfen (spolkový zákon o vyrovnání rodinných výdajů prostřednictvím dávek)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>BGBl. 376/1967, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>FLAG<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="19671024">24. října 1967</DATE> se stanovené dávky <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>poskytují k vyrovnání výdajů v zájmu rodiny<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ustanovení § 2 odst. 1 a 8 FLAG zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Osoby, které mají bydliště nebo místo obvyklého pobytu na spolkovém území, mají nárok na rodinné dávky</ALINEA><ALINEA><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>na nezletilé děti;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.008"><NO.PARAG>(8)</NO.PARAG><ALINEA>Osoby mají nárok na rodinné přídavky pouze tehdy, pokud se středisko jejich zájmů nachází na spolkovém území. Středisko zájmů osoby se nachází ve státě, k němuž má tato osoba nejužší osobní a ekonomické vztahy.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Ustanovení § 4 FLAG zní:</TXT><P><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG>„(1)</NO.PARAG><ALINEA>Osoby, které mají nárok na rovnocennou dávku poskytovanou jiným státem, nemají nárok na rodinné přídavky.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Rakouští státní příslušníci, kteří jsou vyloučeni z nároku na rodinné přídavky podle odstavce 1 nebo § 5 odst. [4], mají nárok na vyrovnávací příspěvek, pokud je výše rovnocenné dávky poskytované jiným státem, na kterou mají tito rakouští státní příslušníci nebo jiná osoba nárok (§ 5 odst. [4]), nižší než rodinné přídavky, které by jim v případě neexistence výše uvedené rovnocenné dávky měly být poskytnuty na základě tohoto spolkového zákona.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Vyrovnávací příspěvek odpovídá rozdílu mezi rovnocennou dávkou přiznanou jiným státem a rodinným přídavkem, který by měl být poskytnut na základě tohoto spolkového zákona.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.006"><NO.PARAG>(6)</NO.PARAG><ALINEA>Vyrovnávací příspěvky se považují za rodinné přídavky ve smyslu tohoto spolkového zákona, avšak ustanovení týkající se výše rodinných přídavků se na vyrovnávací příspěvky nepoužijí.</ALINEA><ALINEA>[…]„</ALINEA></PARAG></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Ustanovení § 5 odst. 3 a 4 FLAG zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="005.003"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Nárok na rodinné přídavky na děti, které mají trvalý pobyt v zahraničí, neexistuje.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="5"?><PARAG IDENTIFIER="005.004"><NO.PARAG>(4)</NO.PARAG><ALINEA>Nárok na rodinné přídavky na děti, pro které existuje nárok na vyplacení rovnocenné dávky poskytované jiným státem, neexistuje. To nevylučuje poskytnutí vyrovnávacího příspěvku (§ 4 odst. 2).<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Ustanovení § 8 FLAG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="008.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Výše rodinných přídavků náležejících určité osobě se určí podle počtu a věku dětí, na které se rodinné přídavky přiznávají.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Měsíční výše rodinných přídavků činí</ALINEA><ALINEA><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>od <DATE ISO="20180101">1. ledna 2018</DATE></TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>114 eur na každé dítě od začátku kalendářního měsíce jeho narození,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>121,90 eur na každé dítě od začátku kalendářního měsíce, v němž dítě dovrší tří let,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>141,50 eur na každé dítě od začátku kalendářního měsíce, v němž dítě dovrší deseti let,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>165,10 eur na každé dítě od začátku kalendářního měsíce, v němž dítě dovrší devatenácti let.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Rodinné přídavky na každé dítě se měsíčně zvyšují</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>od <DATE ISO="20180101">1. ledna 2018</DATE>, pokud jsou</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>přiznány na dvě děti, o 7,10 eur,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>přiznány na tři děti, o 17,40 eur,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>přiznány na čtyři děti, o 26,50 eur,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>přiznány na pět dětí, o 32 eur,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>přiznány na šest dětí, o 35,70 eur,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>přiznány na sedm nebo více dětí, o 52 eur.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.004"><NO.PARAG>(4)</NO.PARAG><ALINEA>Rodinné přídavky se měsíčně zvyšují na každé dítě s vážným zdravotním postižením</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>o 155,90 eur od <DATE ISO="20180101">1. ledna 2018</DATE>.</TXT><P>[…]</P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><?PAGE NO="6"?><PARAG IDENTIFIER="008.008"><NO.PARAG>(8)</NO.PARAG><ALINEA>Na každé dítě, které v průběhu kalendářního roku již dovršilo nebo dovrší šesti let a dosud nedovršilo šestnácti let, se rodinné přídavky zvýší o 100 eur od [měsíce] září téhož kalendářního roku.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Ustanovení § 8a FLAG zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="008A.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Výše rodinných přídavků (§ 8) na děti, které mají trvalý pobyt na území jiného členského státu Evropské unie […], jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru [ze dne <DATE ISO="19920502">2. května 1992</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="001" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="1994">Úř. věst. 1994, L 1, s. 3</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Dohoda o EHP<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</P></NOTE>] nebo Švýcarska, se určí na základě srovnávací úrovně cen zveřejněné Statistickým úřadem Evropské unie [Eurostatem] pro každý z členských států Unie […], pro každou ze stran Dohody o [EHP] a Švýcarsko v poměru k Rakousku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008A.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Výše rodinných přídavků podle odstavce 1 se použijí od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> na základě hodnot uvedených v odstavci 1 zveřejněných dne <DATE ISO="20180601">1. června 2018</DATE>. Tyto částky se následně upravují každé dva roky na základě hodnot zveřejňovaných ke dni 1. června předchozího roku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008A.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Bundesministers für Frauen, Familien und Jugend [spolkový ministr pro ženy, rodinu a mládež, Rakousko] zveřejňuje prostřednictvím vyhlášky přijaté společně s Bundesministers für Finanzen [spolkový ministr financí, Rakousko] základy pro výpočet a částky uvedené v odstavcích 1 a 2, jakož i částky uvedené v § 33 odst. 3 bodu 2 [Bundesgesetz über die Besteuerung des Einkommens natürlicher Personende (spolkový zákon o daních z příjmů fyzických osob)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>BGBl. 400/1988, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>EStG<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="19880707">7. července 1988</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Úprava rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě byla zavedena s účinností od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> Verordnung der Bundesministerin für Frauen, Familien und Jugend und des Bundesministers für Finanzen über die Anpassung der Familienbeihilfe und des Kinderabsetzbetrages in Bezug auf Kinder, die sich ständig in einem anderen Mitgliedstaat der EU oder einer Vertragspartei des Europäischen Wirtschaftsraumes oder der Schweiz aufhalten (vyhláškou spolkové ministryně pro ženy, rodinu a mládež a spolkového ministra financí o úpravě rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě, pokud jde o děti, které mají trvalý pobyt v jiném členském státě EU nebo ve smluvní straně [EHP] nebo ve Švýcarsku) ze dne <DATE ISO="20181210">10. prosince 2018</DATE> (BGBl. II, 318/2018), dostupnou na internetové adrese: https://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage=Bundesnormen&amp;Gesetzesnummer= 20010489&amp;FassungVom= 2019-07-08, přijatou na základě Bundesgesetz, mit dem das Familienlastenausgleichsgesetz 1967, das Einkommensteuergesetz 1988 und das Entwicklungshelfergesetz geändert werden (spolkového zákona, kterým se mění [FLAG], [EStG] a zákon o humanitárních pracovnících) ze dne <DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE> (BGBl. I, 83/2018).</P></NOTE>].<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Ustanovení § 53 FLAG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="053.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>V rámci tohoto spolkového zákona jsou státní příslušníci smluvních stran Dohody o [EHP] v rozsahu, v němž to vyplývá z výše uvedené dohody, pokládáni za rakouské státní příslušníky. V tomto kontextu musí být trvalý pobyt dítěte ve státě Evropského hospodářského prostoru [EHP] v souladu s ustanoveními Společenství pokládán za trvalý pobyt dítěte v Rakousku.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="053.004"><NO.PARAG>(4)</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 1 druhá věta se nepoužije ve vztahu k § 8a odst. 1 až 3.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="053.005"><NO.PARAG>(5)</NO.PARAG><ALINEA>Ustanovení § 26 odst. 3 Bundesabgabenordnung [spolkový daňový řád] […] se použije do <DATE ISO="20181231">31. prosince 2018</DATE>, pokud jde o dávky uvedené v tomto spolkovém zákoně. Od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> se § 26 odst. 3 spolkového daňového řádu vztahuje, pokud jde o dávky uvedené v tomto spolkovém zákoně, pouze na osoby s místem zaměstnání v zahraničí, které jsou činní pro územní samosprávný celek, jakož i na jejich manžele a děti.<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">EStG</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Ustanovení § 33 EStG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="033.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA><P>Slevy na dani musí být odečteny od [částky daně] vyplývající z použití odstavce 1 v následujícím pořadí:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>rodinný bonus <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/> uvedený v odstavci 3a; rodinný bonus <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/> není odečitatelný v rozsahu, v němž přesahuje daň ze zdanitelného příjmu podle odstavce 1;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>slevy na dani uvedené v odstavcích 4 až 6.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA><P>Daňoví poplatníci, kteří mají nárok na rodinné přídavky na základě [FLAG], mají souběžně s vyplácením rodinných přídavků nárok na slevu na dani ve výši 58,40 eur měsíčně na každé dítě. Jinak je tomu v následujících případech:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Nárok na slevu na dani se nevztahuje na děti, které mají trvalý pobyt mimo členský stát Unie […], stát [EHP] nebo Švýcarsko.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Pokud jde o děti, které mají trvalý pobyt na území jiného členského státu Unie […], jiné smluvní strany Dohody o [EHP] nebo Švýcarska, výše slevy na dani na vyživované dítě se určí na základě srovnávací úrovně cen zveřejněné [Eurostatem] pro každý z členských států Unie […], pro každou ze stran Dohody o [EHP] a Švýcarsko v poměru k Rakousku:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> se výše slev na dani na vyživované dítě upraví na základě hodnot zveřejněných dne <DATE ISO="20180601">1. června 2018</DATE>. Výše slev na dani na vyživované dítě se následně upravují každé dva roky na základě hodnot zveřejňovaných ke dni 1. června předešlého roku.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Výše slev na dani na vyživované dítě se zveřejní podle § 8 odst. 3 [FLAG].</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.003A"><NO.PARAG>(3a)</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro dítě, na které jsou čerpány rodinné přídavky na základě [FLAG] a jež trvale pobývá v členském státě Unie […] nebo na území jiné smluvní strany Dohody o [EHP] nebo ve Švýcarsku, je na základě žádosti nárok na rodinný bonus <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/> v souladu s následujícími ustanoveními:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Výše rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="2018" ID="QE0029"/> je</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>125 eur za kalendářní měsíc až do konce měsíce, v němž dítě dovršilo osmnácti let,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>41,68 eur za kalendářní měsíc po skončení měsíce, v němž dítě dovršilo osmnácti let.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Odchylně od bodu 1 se u dětí, které mají trvalý pobyt na území jiného členského státu [Unie], jiné smluvní strany Dohody o [EHP] nebo Švýcarska, určí výše rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> a slev na dani uvedených v odstavci 4 na základě srovnávací úrovně cen zveřejněné [Eurostatem] pro každý z členských států Unie […], pro každou ze stran Dohody o [EHP] a Švýcarsko v poměru k Rakousku:</TXT><?PAGE NO="8"?><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> se výše rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> a slev na dani uvedených v odstavci 4 upraví na základě hodnot zveřejněných ke dni <DATE ISO="20180601">1. června 2018</DATE>. Tato částka se následně upravuje každé dva roky na základě hodnot zveřejňovaných ke dni 1. června předešlého roku.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Spolkový ministr financí je povinen vyhláškou zveřejnit základy pro výpočet a částky nejpozději do 30. září následujícího po referenčním datu uvedeném v písmenu a) [<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Úprava rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, jakož i slev na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, pro rodiče samoživitele a z důvodu výživného byla zavedena s účinností od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> Verordnung des Bundesministers für Finanzen über die Anpassung des Familienbonus Plus, des Alleinverdiener-, Alleinerzieher- und Unterhaltsabsetzbetrages sowie des Kindermehrbetrages in Bezug auf Kinder, die sich ständig in einem anderen Mitgliedstaat der EU oder einer Vertragspartei des Europäischen Wirtschaftsraumes oder der Schweiz aufhalten (vyhláškou spolkového ministra financí o úpravě rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> a slevy na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, pro rodiče samoživitele a z důvodu výživného, pokud se jedná o děti s trvalým pobytem v jiném členském státě Unie […] nebo ve smluvní straně Dohody o [EHP] nebo ve Švýcarsku) ze dne <DATE ISO="20180927">27. září 2018</DATE> (BGBl. II, 257/2018), dostupnou na internetové adrese: https://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage=Bundesnormen&amp;Gesetzesnummer= <DATE ISO="20010319">20010319</DATE>, přijatou na základě Jahressteuergesetz 2018 (daňového zákona pro rok 2018) ze dne <DATE ISO="20180814">14. srpna 2018</DATE> (BGBl. I, 62/2018), kterým se mění zejména EStG.</P></NOTE>].</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Ustanovení § 26 odst. 3 druhá věta spolkového daňového řádu se nepoužije. Výjimkou jsou manželé a děti daňových poplatníků s místem zaměstnání v zahraničí, kteří pracují pro územní samosprávný celek.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.004"><NO.PARAG>(4)</NO.PARAG><ALINEA><P>Kromě toho, pokud má dítě trvalý pobyt v členském státě Unie […] nebo na území jiné smluvní strany Dohody o [EHP] nebo ve Švýcarsku, použijí se tyto slevy na dani:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Pouze osoby zajišťující jako jediné příjem domácnosti mají nárok na slevu na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou. Tato částka činí ročně:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>494 eur na jedno dítě (§ 106 odst. 1),</P></ITEM><ITEM><P>669 eur na dvě děti (§ 106 odst. 1).</P></ITEM></LIST></P><P>Tato částka se zvyšuje o 220 eur za rok za třetí a každé další dítě (§ 106 odst. 1).</P><P>[…]</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Rodiče samoživitelé mají nárok na slevu na dani pro rodiče samoživitele. Tato částka činí ročně:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>494 eur na jedno dítě (§ 106 odst. 1),</P></ITEM><ITEM><P>669 eur na dvě děti (§ 106 odst. 1).</P></ITEM></LIST></P><P>Tato částka se zvyšuje o 220 eur za rok za třetí a každé další dítě (§ 106 odst. 1). Rodiče samoživitelé jsou daňoví poplatníci, kteří žijí alespoň s jedním dítětem (§ 106 odst. 1) po dobu více než šesti měsíců za kalendářní rok a nejsou ve společné domácnosti s partnerem či manželem.</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Daňoví poplatníci, kteří mají vyživovací povinnosti k dítěti, mají nárok na slevu na dani z výživného ve výši 29,20 eur měsíčně […]</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="9"?><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Odchylně od bodů 1 až 3 se určí výše slev na dani na děti, které mají trvalý pobyt na území jiného členského státu Unie […], jiné smluvní strany Dohody o [EHP] nebo Švýcarska, podle odst. 3a bodu 2. Pokud má daňový poplatník nárok na slevu na dani na více dětí a tyto děti se nacházejí v různých zemích, je třeba nejprve zohlednit starší děti zakládající nárok na dávku před mladšími.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Ustanovení § 26 odst. 3 druhá věta spolkového daňového řádu se nepoužije. Výjimkou jsou manželé a děti daňových poplatníků s místem zaměstnání v zahraničí, kteří pracují pro územní samosprávný celek.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="033.007"><NO.PARAG>(7)</NO.PARAG><ALINEA><P>Je-li daň z příjmu podle odstavce 1 nižší než 250 eur a pokud se využije sleva na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou nebo sleva na dani pro rodiče samoživitele, použijí se v případě jednoho dítěte následující ustanovení (§ 106 odst. 1):</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Rozdíl mezi částkou 250 eur a daní uvedenou v odstavci 1 se vrací ve formě přídavku na dítě.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Pokud má dítě trvalý pobyt v jiném členském státě Unie […] nebo na území jiné smluvní strany Dohody o [EHP] nebo ve Švýcarsku, částka 250 eur se nahrazuje částkou vyplývající z použití odst. 3a bodu 2.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P><P>Tato částka se zvyšuje za každé další dítě (§ 106 odst. 1) o částku 250 eur nebo o částku, která jí nahrazuje.</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.008"><NO.PARAG>(8)</NO.PARAG><ALINEA><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Je-li daň z příjmu vyplývající z odstavců 1 a 2 nižší než nula, je třeba vyplatit slevu na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou nebo slevu na dani pro rodiče samoživitele.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Spolkový daňový řád</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Ustanovení § 26 spolkového daňového řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="026.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Osoba má bydliště ve smyslu daňových předpisů tam, kde má obydlí za podmínek umožňujících dospět k závěru, že si toto obydlí ponechá a bude ho využívat.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Osoba má obvyklé bydliště ve smyslu daňových předpisů tam, kde pobývá, za podmínek, které nasvědčují tomu, že v tomto místě nebo v této zemi nepobývá pouze dočasně. […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>S rakouskými státními příslušníky, kteří mají pracovní smlouvu s veřejným orgánem a jejichž místo zaměstnání se nachází v zahraničí (úředníci v zahraničí), se zachází jako s osobami s obvyklým bydlištěm v místě, kde se nachází organizační složka, která jim poskytuje odměnu. Totéž platí pro jejich manžele, pokud manželé tvoří stálou společnou domácnost, a pro jejich nezletilé děti, které jsou součástí této domácnosti.<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Postup před zahájením soudního řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Výzvou dopisem ze dne <DATE ISO="20190125">25. ledna 2019</DATE> upozornila Komise Rakouskou republiku na obavy, které u ní vzbuzuje od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> zavedený mechanismus úpravy výše rodinných dávek, jakož i sociálních a daňových výhod poskytovaných Rakouskou republikou pracovníkům s dětmi v závislosti na obecné cenové úrovni členského státu, v němž má dítě trvalý pobyt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Komise měla za to, že úprava výše rodinné dávky v závislosti na místě bydliště dítěte je v rozporu s články 7 a 67 nařízení č. 883/2004, podle nichž peněžité dávky nemohou být nijak sníženy z důvodu, že rodinný příslušník, jako je dítě, má bydliště v jiném členském státě. Mimoto jsou to především pracovníci z jiných členských států, a nikoliv rakouští pracovníci, kteří jsou dotčeni úpravou dávek a výhod pro děti poskytovaných Rakouskou republikou. Taková nepřímá diskriminace je podle Komise v rozporu se zásadou rovného zacházení uvedenou v článku 4 nařízení č. 883/2004 a v článku 7 nařízení č. 492/2011.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Ve své odpovědi na výzvu dopisem ze dne <DATE ISO="20190325">25. března 2019</DATE> Rakouská republika uvedla, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>unijní právo stanoví mechanismy srovnatelné s mechanismem, který zavedla;</P></ITEM><ITEM><P>vzhledem k tomu, že článek 67 nařízení č. 883/2004 nestanoví, že výše dávek na děti s bydlištěm v jiném členském státě musí odpovídat výši dávek na děti s bydlištěm v Rakousku, je úprava výše rodinné dávky podle místa bydliště dítěte povolena, a</P></ITEM><ITEM><P>nedochází k nepřímé diskriminaci z důvodu, že úprava paušálních částek dávek nebo výhod v závislosti na cenové úrovni v místě bydliště dítěte je objektivně odůvodněná a vyplývá ze soudržnosti srovnatelného snížení nákladů pro všechny pracovníky.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Komise nebyla s touto odpovědí spokojena, vydala dne <DATE ISO="20190726">26. července 2019</DATE> odůvodněné stanovisko, v němž v podstatě setrvala na svém postoji. Upřesnila, že v unijním právu neexistuje relevantní odpovídající ustanovení, a poukázala na skutečnost, že přiznané částky jsou paušální bez jejich úpravy v závislosti na úrovni cen v jednotlivých regionech Rakouské republiky podle trvalého pobytu dítěte. Rozdíl v úrovni dávek a výhod poskytovaných na děti, které mají bydliště v jiném členském státě, tak představuje nepřímou diskriminaci, protože postihuje migrující pracovníky více než rakouské pracovníky. Paušální povaha výše těchto dávek a výhod prokazuje, že nezávisí na skutečných nákladech spojených s péčí o dítě, a že tedy nezaručují spravedlivější rozdělení nákladů, které nesou rodiny na výživu dětí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Rakouská republika odpověděla na toto odůvodněné stanovisko dopisem ze dne <DATE ISO="20191024">24. října 2019</DATE>, v němž uvedla, že částky rodinných dávek, jakož i dotčené sociální a daňové výhody nejsou pouze paušální, ale odpovídají skutečným potřebám. Mimoto skutečnost, že dotčené dávky a výhody jsou přiznány ve formě paušálních částek, nebrání jejich úpravě v závislosti na úrovni cen v místě bydliště dětí. Taková úprava nepředstavuje nerovné zacházení, ale zaručuje, že pracovník, který čerpá dávky a výhody, těží v každém případě ze stejného snížení nákladů bez ohledu na skutečné místo pobytu dítěte. Za předpokladu, že by existovala nepřímá diskriminace, je tato diskriminace odůvodněna zejména dosažením vyrovnaných výdajů systému sociálního zabezpečení, jakož i cílem zohlednění daňové platební schopnosti příjemců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Komise nepovažovala tuto odpověď za přesvědčivou, podala projednávanou žalobu na základě čl. 258 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastnic řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Svou žalobou se Komise domáhá, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>určil, že Rakouská republika tím, že zavedla mechanismus úpravy ohledně rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě pro pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z:</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>článků 7 a 67 nařízení č. 883/2004, jakož i</P></ITEM><ITEM><P>článku 4 nařízení č. 883/2004 a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011;</P></ITEM></LIST></P></ITEM><ITEM><P>určil, že Rakouská republika tím, že zavedla pro migrující pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, mechanismus úpravy ohledně <HT TYPE="ITALIC">rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>plus</HT><QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, <HT TYPE="ITALIC">slevy na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou</HT>, <HT TYPE="ITALIC">pro rodiče samoživitele</HT> a z <HT TYPE="ITALIC">důvodu výživného</HT>, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, a</P></ITEM><ITEM><P>uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Rakouská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žalobu zamítl a</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Rozhodnutími předsedy Soudního dvora bylo povoleno vedlejší účastenství České republiky (<DATE ISO="20201106">6. listopadu 2020</DATE>), Chorvatské republiky (<DATE ISO="20201120">20. listopadu 2020</DATE>), Polské republiky (<DATE ISO="20201119">19. listopadu 2020</DATE>), Rumunska (<DATE ISO="20201112">12. listopadu 2020</DATE>), Slovinské republiky (<DATE ISO="20201022">22. října 2020</DATE>) a Slovenské republiky (<DATE ISO="20201022">22. října 2020</DATE>) na podporu návrhových žádání Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Soudního dvora bylo povoleno vedlejší účastenství Dánského království (<DATE ISO="20201120">20. listopadu 2020</DATE>) na podporu návrhových žádání Rakouské republiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20201218">18. prosince 2020</DATE> bylo povoleno vedlejší účastenství Kontrolního úřadu ESVO na podporu návrhových žádání Komise a Norského království na podporu návrhových žádání Rakouské republiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Komise uzavírá své vyjádření ke spisům vedlejších účastníků v tom smyslu, že spisy České republiky, Chorvatské republiky, Polské republiky, Rumunska, Slovinské republiky, Slovenské republiky a Kontrolního úřadu ESVO v celém rozsahu potvrzují její argumenty, zatímco argumentace uvedená ve spisech vedlejších účastníků Dánského království a Norského království je nemůže vyvrátit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Rakouská republika ve svém vyjádření ke spisům vedlejších účastníků uvádí, že se plně ztotožňuje s vyjádřením Dánského království, jakož i Norského království, a podotýká, že vedlejší účastníci řízení na podporu Komise neuplatňují žádný nový argument. V celém rozsahu trvá na svých návrhových žádáních, tak jak byla formulována v žalobní odpovědi a převzata do dupliky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Komise uvádí dva žalobní důvody na podporu své žaloby založené na tvrzení, že Rakouská republika tím, že se odchyluje od paušální částky stanovené zákonem, zavádí úpravu výše rodinného přídavku a slevy na dani na vyživované dítě, jakož i různých jiných daňových výhod, a to rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, slevy na dani pro domácnost s jediným příjmem, slevy na dani pro rodiče samoživitele a slevy na dani z důvodu výživného v závislosti na úrovni cen členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Pokud jde o koeficienty uplatňované podle dotyčných členských států, viz poznámky pod čarou 7 a 8, jakož i bod 84 druhá odrážka tohoto stanoviska pro ilustraci rozdílnosti těchto koeficientů pro členské státy sousedící s Rakouskou republikou.</P></NOTE>, v němž má dítě, na které jsou tyto dávky čerpány, trvalý pobyt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>První žalobní důvod vychází z porušení článků 7 a 67 nařízení č. 883/2004. Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení stanovené v článku 4 nařízení č. 883/2004 a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článků 7 a 67 nařízení č. 883/2004</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Komise</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Svým prvním žalobním důvodem Komise dospěla k závěru, že Rakouská republika porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 7 a 67 nařízení č. 883/2004, vzhledem k tomu, že právní úprava tohoto členského státu zavedla <HT TYPE="ITALIC">úpravu rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě</HT> pro pracovníky, kteří jsou pojištěni v rakouském systému sociálního zabezpečení, ale jejichž děti mají bydliště v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Komise uvádí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Rakouská republika poskytuje osobám, které pracují v Rakousku, pro jejich děti rodinnou dávku a sociální výhodu, kterou tvoří rodinný přídavek a sleva na dani na vyživované dítě ve formě jednotné paušální částky;</P></ITEM><ITEM><P>podle listinných důkazů předložených Rakouskou republikou a na rozdíl od názoru vyjádřeného Dánským královstvím a Norským královstvím jsou tyto částky stanoveny rakouským zákonodárcem pouze v závislosti na věku dětí, jakož i na jejich počtu, nezávisle na jejich skutečných potřebách, a tedy na jejich sociální situaci;</P></ITEM><ITEM><P>od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> rakouské právní předpisy vyžadují, aby tyto dávky poskytované státem byly upraveny v závislosti na obecné úrovni cen členského státu, v němž má dítě trvalý pobyt.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>je nesporné, že rodinné přídavky a sleva na dani na vyživované dítě, které jsou peněžitými dávkami poskytovanými státem ke snížení zatížení pramenící z výživy dětí, představují rodinné dávky ve smyslu čl. 1 písm. z) a čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004;</P></ITEM><?PAGE NO="13"?><ITEM><P>tyto dávky se poskytují na základě zákonem vymezené situace a bez jakéhokoliv individuálního a diskrečního posouzení osobních potřeb dítěte<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Komise odkazuje na rozsudek ze dne <DATE ISO="20200402">2. dubna 2020</DATE>, Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) [C‑802/18, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka)<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:269">EU:C:2020:269</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura].</P></NOTE>. Podle znění § 8 odst. 1 FLAG se rodinné přídavky vypočítávají na základě počtu a věku dětí, stejně jako slevy na dani přiznané v souladu s podmínkami stanovenými v § 33 odst. 3, 3a, 4, 7 a 8 EStG;</P></ITEM><ITEM><P>ačkoli Rakouská republika tvrdí, že rakouský zákonodárce vycházel z typických výdajů nezbytných pro zajištění výživy dětí, neprokázala souvislost mezi výší rakouského rodinného přídavku a standardními náklady na výživu dítěte;</P></ITEM><ITEM><P>tak je tomu i v případě přídavků poskytovaných na školné a na děti s těžkým zdravotním postižením, u nichž Rakouská republika rovněž neprokázala, co se týče těchto paušálních částek, že jsou závislé na sociální situaci dětí, a to tím spíše, když uvádí, že toto školné se zakládá na povinné školní docházce v Rakousku, a nikoli na povinné školní docházce v členském státě, ve kterém dítě navštěvuje školu. Přídavek na školné tak nezávisí na skutečné školní docházce, ale pouze na věku dítěte;</P></ITEM><ITEM><P>naproti tomu výživné, které podle rakouského soukromého práva musí rodič vyplácet dítěti v hotovosti, se vypočítává konkrétně a individuálně v závislosti na životních podmínkách rodičů a potřebách dítěte;</P></ITEM><ITEM><P><HT TYPE="ITALIC">výše</HT> rodinných dávek <HT TYPE="ITALIC">nemůže záviset na bydlišti rodinných příslušníků</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Komise rovněž zopakovala svůj postoj v reakci na opačné tvrzení Norského království vycházející z příkladu náhrady nákladů na kočárek ve výši 50 % jeho ceny prostřednictvím rodinné dávky, jejíž výše se může v jednotlivých členských státech lišit (viz také poznámka pod čarou 20 tohoto stanoviska). Komise zdůraznila, že v takovém případě závisí výše přídavku pro migrujícího pracovníka na ceně <HT TYPE="ITALIC">jeho výdajů</HT>. Rakouský mechanismus úpravy přitom vychází z domněnky, že tyto výdaje vznikají v místě, kde má dítě bydliště, a nezohledňuje ekonomickou a sociální situaci dítěte, které má bydliště v jiném členském státě, než ve kterém jeho rodič pracuje. S použitím téhož příkladu tedy není přípustné, aby náhrada nákladů dvou pracovníků na nákup kočárku v hodnotě 100 eur představovala částku 50 eur, pokud má dítě bydliště v Rakousku, a jinou částku, pokud v Rakousku bydliště nemá, ač výdaje jsou totožné.</P></NOTE> pracovníka v poskytujícím členském státě, jak je výslovně uvedeno v článku 7 nařízení č. 883/2004 v případě snížení nebo změny výše dávek a v článku 67 téhož nařízení, jak jej vyložil Soudní dvůr v rozsudku ze dne <DATE ISO="20190918">18. září 2019</DATE>, Moser<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>C‑32/18, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Moser<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:752">EU:C:2019:752</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura. S odkazem rovněž na body 10 a 54 tohoto rozsudku Komise dodala, že právě proto, že výše rakouského přídavku na péči o dítě výslovně závisela na výši skutečně pobíraného předchozího příjmu z výdělečné činnosti, bylo možné vypočítat jeho výši v závislosti na ekonomické a sociální situaci příjemce.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>ustanovení těchto článků 7 a 67 byla přijata poté, co Soudní dvůr vydal rozsudek ze dne <DATE ISO="19860115">15. ledna 1986</DATE>, Pinna<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>41/84, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pinna<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:1">EU:C:1986:1</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>. Viz zejména bod 25 tohoto rozsudku.</P></NOTE>, ve kterém vyložil článek 73 nařízení (EHS) č. 1408/71<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1971">Úř. věst. 1971, L 149, s. 2</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 35). Komise upřesňuje, že z rozsudku ze dne <DATE ISO="19880927">27. září 1988</DATE>, Lenoir (313/86, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lenoir<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:452">EU:C:1988:452</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně v závislosti na počtu a případně věku rodinných příslušníků<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> není možné upravovat dle ekonomické a sociální situace.</P></NOTE> posléze nahrazený článkem 67 nařízení č. 883/2004, jenž v podstatě převzal jeho obsah. S ohledem na stanovisko generálního advokáta Manciniho v této věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Stanovisko generálního advokáta Manciniho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pinna</NAME.CASE> (<NO.CASE>41/84</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1985:215">EU:C:1985:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> z uvedeného článku vyplývá, že není dovoleno upravovat výši rodinných dávek pouze z toho důvodu, že rodinní příslušníci mají bydliště v jiném členském státě;</P></ITEM><?PAGE NO="14"?><ITEM><P>článek 67 tohoto nařízení neobsahuje nic, co by odůvodňovalo odlišné použití článku 7 uvedeného nařízení, na rozdíl od článku 63 a čl. 70 odst. 3 téhož nařízení, jež se týkají dávek v nezaměstnanosti a zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek;</P></ITEM><ITEM><P>cílem sledovaným unijním normotvůrcem je zabránit odrazování pracovníka pocházejícího z jiného členského státu od výkonu jeho práva na volný pohyb, jak bylo uvedeno Soudním dvorem v rozsudku Pinna, a</P></ITEM><ITEM><P>Rakouská republika tím, že zavedla mechanismus úpravy rodinných dávek, jenž vede ke změně jejich výše v závislosti na tom, ve kterém členském státě mají děti bydliště, nezachází s těmito dávkami tak, <HT TYPE="ITALIC">jako by měli rodinní příslušníci</HT> bydliště v Rakousku.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Komise v odpovědi na tvrzení Dánského království, že čl. 5 písm. b) nařízení č. 883/2004 hovoří rovněž ve prospěch legality úpravy rodinných dávek podle místa bydliště dítěte, tvrdí, že naopak tatáž fikce bydliště v příslušném členském státě ve smyslu tohoto ustanovení je v něm uvedena, pokud tento členský stát musí zohlednit skutečnosti nebo události, ke kterým došlo v jiném členském státě, což potvrzuje její výklad článků 7 a 67 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Kromě toho, pokud jde o rozhodnutí hlav států a předsedů vlád zasedajících v Evropské radě o novém řešení pro Spojené království v rámci Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz příloha I oddíl D bod 2 písm. a) výňatku ze závěrů Evropské rady ze dne <DATE ISO="20160218">18.</DATE> a <DATE ISO="20160219">19. února 2016</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="069" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, C 69</REF.DOC.OJ> I, s. 1).</P></NOTE>, kterého se Rakouská republika dovolává, protože toto rozhodnutí stanovilo, že Komise předloží návrh na změnu nařízení č. 883/2004 s cílem umožnit členským státům indexovat sociální dávky na děti, které mají bydliště v jiném členském státě, než ve kterém má bydliště pracovník, Komise na jedné straně zdůrazňuje, že z důvodu vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie ke změně tohoto nařízení nedošlo. Na druhé straně se domnívá, že z posouzení dopadu změny tohoto nařízení, které citovala Rakouská republika, nevyplývá vzhledem k tomu, že jedna ze zamýšlených možností spočívala v úpravě rodinných dávek převáděných do zahraničí podle životní úrovně členského státu bydliště dětí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz bod 56 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, že taková indexace byla v souladu s platným unijním právem, jelikož toto posouzení vlivu zahrnuje v tomto ohledu výhrady<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Komise odkazuje na posouzení dopadů SWD (2016) 460 final/2, část 1/6, s. 135, bod 7.3.2.</P></NOTE> a Komise tuto možnost nezohlednila.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rakouská republika</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">rodinné přídavky</HT>, Rakouská republika uvádí, že podle § 1 FLAG je cílem poskytování rodinných přídavků vyrovnání výdajů v zájmu rodiny a že zvýšení jejich částky stanovené v § 8 odst. 2 FLAG v závislosti na věku dítěte, na němž závisí výše výdajů, odpovídá tomuto cíli. Připomíná, že FLAG spojil do jediné podpory různé podpory rodinám, které byly poskytovány již v prvních letech po druhé světové válce, původně ve formě věcných dávek, za účelem cílené podpory rodin.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Rakouská republika, opírajíc se o ustanovení § 8 FLAG, zdůrazňuje, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rodinné přídavky byly vždy vypočítávány na základě kritéria typických výdajů nezbytných k zajištění prostředků na živobytí dětem v Rakousku;</P></ITEM><ITEM><P>jejich výše je paušální, přičemž není nutné prokazovat konkrétní výdaje;</P></ITEM><?PAGE NO="15"?><ITEM><P>tento systém vychází z myšlenky, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>základní náklady<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> vznikající v souvislosti s dítětem v Rakousku jsou pro všechny rodiče vždy stejné, a</P></ITEM><ITEM><P>skutečnost, že dávky jsou vypočítávány v závislosti na skutečných potřebách dítěte a nákladech na výživu úzce spjatých s jeho ekonomickou a sociální situací<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rakouská republika, jakož i Norské království se domnívají, že spojitost mezi rodinnými dávkami a životními náklady je potvrzena ve zprávě FreSsco nazvané <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>Assessment of the impact of amendments to the EU social security coordination rules on export of family benefits<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, která je obsažena v příloze VI posouzení dopadů zmíněného v poznámce pod čarou 18 tohoto stanoviska, části 3/6, bodě 1.7.2, s. 44. Rakouská republika zdůrazňuje, že tato zpráva zejména ukazuje, že rodinné dávky jsou v zásadě upravovány, přičemž úprava spočívá vždy na míře inflace.</P></NOTE>, vyplývá <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>v zásadě<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> z toho, že se jejich výše zvyšuje podle věku dětí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rakouská republika zdůrazňuje, že kritérium počtu dětí a jejich věku není samo o sobě určující pro posouzení povahy dávky a konkrétních zohledňovaných vlastností. V tomto ohledu považuje za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>výstižný<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> následující příklad, jenž uvedlo Norské království: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>Členský stát A se ze statistik dozvěděl, že kočárek stojí v průměru 100 eur a že tedy náhrada ve výši 50 % činí 50 eur. Aby se tento stát vyhnul zbytečně zdlouhavému systému náhrad, rozhodl se vyplatit dávku rovnou ve formě paušální částky ve výši 50 EUR, s níž je spojeno pravidlo indexace, pomocí něhož se koriguje zvýšení cen dětských kočárků. Mimoto zákonodárce k zajištění toho, aby byl dosažen účel a funkce dávky bez ohledu na místo bydliště dětí, jak tomu bylo automaticky v rámci předchozího systému náhrad, přidává mechanismus indexace za účelem korekce skutečných nákladů na nákup dětských kočárků v různých členských státech.<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> V tomto ohledu viz poznámka pod čarou 11 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, a zvláště v září při nástupu do školy během celé doby trvání povinné školní docházky, jakož i v případě těžkého postižení dětí. Následně se jejich výše snižuje, pokud má dítě ve věku 19 let příjmy v určité výši.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Rakouská republika upřesňuje, že výše rodinných přídavků odpovídající průměrným životním nákladům nebo základním potřebám byla zvýšena v závislosti na výši mezd a cen, jakož i na inflaci. Naopak mohla být snížena z důvodů týkajících se státního rozpočtu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Pokud jde o financování a podmínky poskytování rodinných přídavků, Rakouská republika vysvětluje, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>výdaje na rodinné přídavky nese Ausgleichsfonds für Familienbeihilfen (kompenzační fond pro rodinné přídavky, Rakousko)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz § 39 odst. 1 FLAG.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>zdroje tohoto fondu pocházejí zejména<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rakouská republika dále uvádí, že kompenzační fond pro rodinné přídavky je financován především pevnou částkou daně z příjmu, z podílů na dani z příjmu právnických a fyzických osob, jakož i z příspěvků zemědělských a lesnických podniků a kompenzací různých spolkových ministerstev. Viz § 39 odst. 2 písm. b) až h) FLAG.</P></NOTE> z příspěvků placených zaměstnavateli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz § 39 odst. 2 písm. a) FLAG.</P></NOTE>, kteří zaměstnávají pracovníky na spolkovém území<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz § 41 odst. 1 FLAG.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>osoby samostatně výdělečně činné platí tyto příspěvky pouze jako zaměstnavatelé, přičemž jsou vypočítávány nikoliv na základě jejich příjmů, ale na základě mezd vyplácených jejich zaměstnancům;</P></ITEM><ITEM><P>tento typ příspěvků je pojat jako druh zvláštní daně vypočtené na základě součtu mezd všech pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz § 41 odst. 3 FLAG.</P></NOTE>, bez ohledu na to, zda vychovávají děti, a</P></ITEM><ITEM><P>na rozdíl od příspěvků na sociální zabezpečení se z hrubé mzdy každého pracovníka neprovádí žádná srážka a vyplácení rodinných přídavků není vázáno na výkon výdělečné činnosti v Rakousku podle § 2 odst. 1 FLAG ani na výší příspěvků zaměstnavatele nebo osob samostatně výdělečně činných.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">slevu na dani na vyživované dítě</HT>, Rakouská republika uvádí, že podle § 33 odst. 3 EStG má daňový poplatník, který pobírá rodinné přídavky na základě FLAG, na každé ze svých dětí nárok na slevu na dani na vyživované dítě ve výši 58,40 eur, vyplácenou současně s rodinnými přídavky. Z ekonomického hlediska má tedy sleva na dani na vyživované dítě povahu zvýšení rodinných přídavků. Na rozdíl od rodinných přídavků se však sleva na dani na vyživované dítě nefinancuje ze zdrojů kompenzačního fondu pro rodinné přídavky, ale z obecných daňových příjmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Naproti tomu rodinný bonus <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> a ostatní dotčené daňové výhody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz bod 34 tohoto stanoviska.</P></NOTE> nepředstavují příspěvek na výživu dětí, ale kompenzaci prostřednictvím snížení daňového zatížení z důvodu, že při stejných příjmech mají daňoví poplatníci, kteří vykonávají výdělečnou činnost a mají děti, menší daňovou platební schopnost než daňoví poplatníci, kteří vykonávají výdělečnou činnost a nemají děti. Tato schopnost se posuzuje s ohledem na základní materiální potřeby (nebo průměrné potřeby) na výživu dítěte včetně činností nezbytných pro jeho život.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Rakouská republika vysvětluje svoje rozhodnutí upravovat výši dotčených rodinných dávek a daňových výhod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz bod 83 první a druhá odrážka tohoto stanoviska.</P></NOTE> podle státu bydliště dítěte na základě srovnávacích úrovní cen zveřejněných Eurostatem zejména účelem rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě, jímž je nahradit rodičům část výdajů, které musí obvykle vynaložit na výživu svého dítěte, jakož i skutečností, že tyto výdaje v podstatě závisí na úrovni cen v místě trvalého pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Zvýšení volného pohybu pracovníků v rámci Unie a nediferencovaný vývoz rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě, který z toho vyplynul nezávisle na státu trvalého pobytu dětí, na něž byly dávky poskytovány, vedly k stále většímu narušování systému těchto dávek. Pokud dítě žilo v členském státě s nízkou kupní silou, účinek podpory překračoval předpokládané snížení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Pro ilustraci viz bod 53 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Naopak, pokud dítě žilo v členském státě s vyšší kupní silou, snížení nedosahovalo cílené míry.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Zatřetí má Rakouská republika v odpovědi na první žalobní důvod Komise za to, že články 7 a 67 nařízení č. 883/2004 nezakazují mechanismus úpravy výše rodinného přídavku a slevy na dani na vyživované dítě pro všechny pracovníky bez ohledu na to, zda jsou rakouští státní příslušníci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Rakouská republika tvrdí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>v projednávaném případě se použije pouze článek 67 nařízení č. 883/2004, jelikož obsahuje zvláštní ustanovení týkající se vývozu rodinných dávek v případě rodinných příslušníků, kteří mají bydliště v jiném členském státě, zatímco předmětem článku 7 tohoto nařízení jsou všechny dávky sociálního zabezpečení, které upravuje;</P></ITEM><ITEM><P>znění tohoto článku 67 nebrání zohlednění konkrétní povahy, účelu a podmínek dotyčné rodinné dávky a Norské království správně uvádí, že povinnost vyvážet ve všech případech absolutní částky by byla v rozporu s tímto ustanovením, jakož i s článkem 7 nařízení č. 883/2004, a</P></ITEM><?PAGE NO="17"?><ITEM><P>výše rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě nezávisí z <HT TYPE="ITALIC">hlediska své hodnoty</HT> na bydlišti dítěte v Rakousku, jelikož tyto dávky mají kompenzovat část nákladů na výživu dětí, které <HT TYPE="ITALIC">závisí na úrovni cen v místě jejich bydliště</HT>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Rakouská republika rovněž odkazuje:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>na bod 16 odůvodnění nařízení č. 883/2004, ve kterém se uvádí, že v případě dávek spjatých s ekonomickou a sociální situací dotyčné osoby může být zohledněno místo bydliště<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Podle Rakouské republiky se bod 16 odůvodnění nařízení č. 883/2004 nevztahuje k článku 70 tohoto nařízení z důvodu, že jeho cílem je vyloučit z pravidla přenositelnosti do zahraničí zvláštní dávky financované z daní zajišťující náhradní příjem nebo zvláštní ochranu zdravotně postižených osob, které jsou výslovně vypláceny v místě bydliště jejich příjemců.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>na rozsudek ze dne <DATE ISO="20010315">15. března 2001</DATE>, Offermanns<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑85/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:166">EU:C:2001:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, týkající se výkladu čl. 1 písm. u) bodu i) nařízení č. 1408/71 upravujícího rodinné dávky, které je třeba odlišit od rodinných přídavků vymezených v bodě ii) tohoto ustanovení. Viz rovněž bod 72 tohoto stanoviska. Pravidlo vývozu rodinných dávek stanovené v čl. 73 odst. 1 tohoto nařízení se na tyto dávky nevztahovalo.</P></NOTE>, z něhož vyplývá, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>vyrovnání rodinných výdajů<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> se vztahuje zejména na veřejný příspěvek do rodinného rozpočtu, který má snížit zátěž pramenící z výživy dětí, což ukazuje, že rodinné dávky mají přímou souvislost s náklady vynaloženými na výživu dítěte, a mohou tedy být upraveny tak, aby byly zohledněny skutečné náklady;</P></ITEM><ITEM><P>na stanovisko generálního advokáta Slynna ve věci, ve které byl vydán rozsudek Lenoir<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz stanovisko generálního advokáta Slynna ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lenoir</NAME.CASE> (<NO.CASE>313/86</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:87">EU:C:1988:87</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a na bod 16 tohoto rozsudku, ve kterém Soudní dvůr rozhodl v souvislosti s podporou vyplácenou ve formě paušální částky na začátku školního roku, že nařízení č. 1408/71 nebrání tomu, aby příjemce rodinných dávek, který je státním příslušníkem jednoho členského státu a který se zdržuje na území jiného členského státu, nemohl požadovat od instituce sociálního zabezpečení své země původu vyplácení dávek na začátek školního roku, pokud se nevypočítávaly výlučně v závislosti na počtu a věku dětí, ale i s ohledem na ekonomickou a sociální situaci, a tedy i na bydliště dotyčných osob, jakož i</P></ITEM><ITEM><P>na rozsudek Moser, zejména na body 53 a 54, z nichž vyplývá, že rozhodující je <HT TYPE="ITALIC">cíl</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Rakouská republika, která se připojuje k vyjádření vedlejšího účastníka Norského království, rovněž tvrdí, že článek 67 nařízení č. 883/2004 a judikatura Soudního dvora potvrzují, že je třeba zohlednit konkrétní povahu, účel a podmínky dávek, jakož i například skutečnost, že se jedná o dávku zaměřenou na potřeby dítěte nebo vypočtenou na základě příjmů rodičů. V důsledku toho by byla povinnost vyvážet ve všech případech dávky v absolutních částkách v rozporu s ustanoveními článku 67 – jakož i článku 7 – nařízení č. 883/2004.</P></NOTE> vnitrostátní právní úpravy. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci šlo o přiznání dávky nahrazující příjem z výdělečné činnosti po dobu péče o dítě, Soudní dvůr rozhodl, že při výpočtu částky vyrovnávací platby za rodinnou dávku, která má být poskytnuta na základě článku 68 nařízení č. 883/2004, je třeba vycházet ze skutečných podmínek odměňování ve státě zaměstnání.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Rakouská republika se tak zaprvé domnívá, že Komise nemůže s odkazem na rozsudky Lenoir a Moser tvrdit, že dávky poskytované ve formě paušální částky na rozdíl od dávek poskytovaných přímo na základě skutečné situace příjemců nemohou být v žádném případě upraveny. V tomto ohledu zastává Rakouská republika názor, že dotčené dávky jsou srovnatelné s těmi, které byly předmětem rozsudku Lenoir. Tvrdí, že náklady na nákup předmětů každodenní potřeby, které souvisí nejenom, ale i se začátkem školního roku, se v rámci rodinných přídavků, které vyplácí, rovněž nahrazují paušálně. Mimoto zdůrazňuje, že zohlednění cíle dávky dotčené v rozsudku Moser je použitelné na projednávaný případ.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Rakouská republika konkrétně tvrdí, že rodinné přídavky upravené podle kupní síly v členském státě bydliště dětí na základě přizpůsobovacího mechanismu jsou stále v určitých členských státech s koeficientem nižším než 100 % ‐ z části dokonce i výrazně ‐ vyšší než dávka stanovená v místě bydliště dětí. Uvádí dva následující příklady týkající se částky vyplacené rodině s jediným dítětem, novorozencem: zatímco výše rodinných přídavků v Maďarsku činila v roce 2020 12 200 maďarských forintů (HUF) měsíčně, tj. přibližně 34 eur, upravené rodinné přídavky a sleva na dani na vyživované dítě vyplácené Rakouskou republikou dosahovaly 99,13 eur, tedy téměř trojnásobku. Stejně tak, zatímco rodinné přídavky na Slovensku dosahovaly v roce 2020 přibližně 24,95 eur měsíčně, upravené rodinné přídavky a sleva na dani na vyživované dítě dosahovaly částky 122,57 eur, tedy téměř pětinásobku výše slovenského přídavku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rovněž pro zdůraznění významu úpravy s ohledem na úroveň cen v Dánsku, kde jsou spotřebitelské ceny nejvyšší v Unii, uvádí Dánsko jako příklad srovnání s Bulharskem, které má nejnižší spotřebitelské ceny v Unii. V případě pracovníka, který je občanem Unie a má dítě ve věku jednoho roku, by tak dánský měsíční přídavek byl desetkrát vyšší než přídavek stanovený v Bulharsku. S úpravou ceny v závislosti na úrovni cen v Bulharsku (přibližně index 40, vychází-li se z toho, že Dánsko má úroveň 100) by dánský přídavek představoval čtyřnásobek částky bulharského přídavku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Zadruhé je Rakouská republika toho názoru, že Komise nemůže vycházet z rozsudku Pinna, jelikož se týkal vnitrostátní právní úpravy vylučující <HT TYPE="ITALIC">poskytování</HT> rodinných dávek, což ji odlišuje od mechanismu úpravy částky vyplácených dávek, který zavedla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Dodává, že s ohledem na předmět francouzské právní úpravy dotčené ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, Soudní dvůr úvahy generálního advokáta Manciniho<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Stanovisko generálního advokáta Manciniho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pinna</NAME.CASE> (<NO.CASE>41/84</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1985:215">EU:C:1985:215</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> týkající se právních úprav, jež upravují výši exportovaných dávek, právě nevzal v potaz. Kromě toho tento názor nelze použít na rakouské rodinné přídavky z důvodu, že zohledňují životní náklady a že ani rodinné přídavky, ani sleva na dani na vyživované dítě nejsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/><HT TYPE="ITALIC">doplňkem základní mzdy</HT><QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Stanovisko generálního advokáta Manciniho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pinna</NAME.CASE> (<NO.CASE>41/84</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1985:215">EU:C:1985:215</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>, jelikož jsou poskytovány nezávisle na případném příjmu z výdělečné činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o argument Komise vycházející z toho, že <HT TYPE="ITALIC">nové řešení pro Spojené království</HT> nikdy nevstoupilo v účinnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz bod 40 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, Rakouská republika podotýká, že závazek vůči Spojenému království nicméně směřoval k zohlednění různých úrovní cen v Unii, jakož i – na rozdíl od právních úprav, které musí být posouzeny v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti – výše dávek poskytovaných na děti ve státě bydliště. Rovněž konstatuje, že Evropská rada v bodě 2 svých závěrů uvedla, že ustanovení, která přijala, jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/><HT TYPE="ITALIC">plně slučitelná se Smlouvami</HT><QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Kurziva doplněna v žalobní odpovědi Rakouské republiky.</P></NOTE> a že Komise měla za to, že zvolená možnost neporušuje čl. 48 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rakouská republika odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>Prohlášení Evropské komise o indexaci přídavků na děti exportovaných do jiného členského státu, než je členský stát, ve kterém pobývá pracovník<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, které je obsaženo v příloze Vtěchto závěrů (viz poznámka pod čarou 16 tohoto stanoviska), jakož i na posouzení dopadů citované v poznámce pod čarou 18 tohoto stanoviska, bod 7.3.2, s. 135.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Rakouská republika zdůrazňuje, že se zajisté uvažovalo o úpravě nařízení č. 883/2004, avšak v případě nařízení č. 492/2011 tomu tak nebylo. Vyvozuje z toho, že článek 7 tohoto nařízení – stejně jako článek 4 nařízení č. 883/2004 – neobsahuje zásadu nediskriminace, která by šla nad rámec zásady zakotvené v primárním právu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Na závěr Rakouská republika zdůrazňuje, že změna nařízení č. 883/2004 by nebyla nutná pro případy, kdy členský stát v případě vývozu rodinné dávky spjaté s ekonomickou a sociální situací v členském státě upraví její výši v souladu s objektivními pravidly <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>směrem nahoru<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>dolů<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, jako je tomu v případě její právní úpravy, která musí být v důsledku toho odlišena od opatření zamýšlených v roce 2016 pro Spojené království.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti podané Komisí je rakouská právní úprava, která od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> zavádí úpravu výše některých rodinných dávek, jakož i sociálních a daňových výhod směrem nahoru nebo dolů v závislosti na obecné úrovni cen v členském státě, ve kterém mají trvalý pobyt děti zakládající nárok na tyto dávky, na základě poměru mezi srovnávacími úrovněmi cen zveřejněnými Eurostatem pro každý z členských států Unie a úrovní cen Rakouské republiky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Tento mechanismus se použije rovněž mezi Rakouskou republikou a každou smluvní stranou Dohody o EHP, jakož i Švýcarskem.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>První žalobní důvod vycházející z porušení článků 7 a 67 nařízení č. 883/2004 se týká rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004 se toto nařízení použije na všechny právní předpisy upravující odvětví sociálního zabezpečení týkající se <HT TYPE="ITALIC">rodinných dávek</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>V projednávaném případě je nesporné, že dotčené rakouské dávky představují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>rodinné dávky<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu čl. 1 písm. z) uvedeného nařízení, přičemž tento výraz označuje všechny věcné nebo peněžité dávky <HT TYPE="ITALIC">určené k vyrovnání rodinných výdajů</HT>, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítěte uvedených v příloze I téhož nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V tomto ohledu Soudní dvůr již rozhodl, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>k vyrovnání rodinných výdajů<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> musí být vykládán v tom smyslu, že jde zejména o veřejný příspěvek do rodinného rozpočtu, který má snížit zátěž pramenící z výživy dětí. Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 38 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>V důsledku toho, jak správně tvrdí Komise, tyto dávky podléhají obecnému pravidlu uvedenému v článku 7 nařízení č. 883/2004, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>Upuštění od pravidel týkajících se bydliště<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, které se týká zejména <HT TYPE="ITALIC">výše</HT> peněžitých dávek, jelikož tento článek stanoví, že tyto dávky nelze <HT TYPE="ITALIC">snížit</HT> nebo <HT TYPE="ITALIC">změnit</HT> z toho důvodu, že příjemce nebo jeho rodinní příslušníci bydlí v jiném členském státě než ve státě, ve kterém se nachází instituce odpovědná za poskytování dávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Toto pravidlo opakuje zásadu přenositelnosti dávek sociálního zabezpečení do zahraničí zakotvenou v čl. 48 prvním pododstavci písm. b) SFEU. Stanovení výše těchto dávek v závislosti na bydlišti rodinných příslušníků tedy představuje zásah do práva volného pohybu přiznaného občanům Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Reichel-Albert</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑522/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:475">EU:C:2012:475</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 69).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Je pravda, že článek 7 nařízení č. 883/2004 připouští výhrady výslovně v něm uvedené<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz zejména článek 70 nařízení č. 883/2004, který upravuje zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky.</P></NOTE>. Článek 67 tohoto nařízení však k těmto výhradám nepatří. Naopak, jak tvrdí Komise a většina členských států, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci na její podporu, toto ustanovení v kapitole 8 uvedeného nařízení, věnované rodinným dávkám, je provedením zásady, že nezáleží na tom, že bydliště rodinných příslušníků je v jiném členském státě, než je ten, který tyto dávky poskytuje.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Soudní dvůr nedávno též připomněl, že cílem článku 67 nařízení č. 883/2004 je zabránit tomu, aby členský stát mohl podmínit přiznání nebo <HT TYPE="ITALIC">výši</HT> rodinných dávek bydlištěm rodinných příslušníků pracovníka v členském státě poskytujícím dávky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20211125">25. listopadu 2021</DATE>, <NAME.CASE>Finanzamt Österreich (Rodinné přídavky pro rozvojového pracovníka)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑372/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:962">EU:C:2021:962</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a Moser (bod 36 a citovaná judikatura). Porovnej s <HT TYPE="ITALIC">rozsudkem</HT> Pinna <HT TYPE="ITALIC">(bod 9), jakož i s rozsudkem ze dne <DATE ISO="19951005">5. října 1995</DATE></HT>, Imbernon Martínez (<HT TYPE="ITALIC"><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑321/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:306">EU:C:1995:306</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR></HT>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Jsem proto toho názoru, že s ohledem na pravidlo právní fikce, že má pracovník bydliště v členském státě, v němž vykonal své právo na volný pohyb, a že tam má bydliště celá jeho rodina<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050607">7. června 2005</DATE>, <NAME.CASE>Dodl a Oberhollenzer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑543/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:364">EU:C:2005:364</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151022">22. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Trapkowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑378/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:720">EU:C:2015:720</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i Moser (body 37 a 38, jakož i citovaná judikatura). V tomto rozsudku Soudní dvůr potvrdil, že článek 67 nařízení č. 883/2004 se použije na pracovníka, který pracuje v jiném členském státě, než je členský stát, jehož právní předpisy se na něj vztahují. Viz rovněž čl. 5 písm. b) tohoto nařízení, který zakotvuje zásadu stejného posuzování skutečností a v němž je rovněž uveden výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>jako by<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, jakož i rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200312">12. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Caisse d’assurance retraite et de la santé au travail d’Alsace-Moselle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑769/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:203">EU:C:2020:203</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, uvedené v článku 67 nařízení č. 883/2004, který zajišťuje rovné zacházení s migrujícími pracovníky, není přípustné beze změny tohoto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>V tomto ohledu poukazuji na to, že od plánovaného záměru ve prospěch Spojeného království v průběhu roku 2016 nedošlo ke změně. Viz body 40 a 56 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, aby členský stát ve své právní úpravě zavedl výjimku ze zásady striktní rovnocennosti výše rodinných dávek s tím, že tento požadavek lze splnit pouze z hlediska hodnoty, v souladu s cílem sledovaným vnitrostátním zákonodárcem, který spočívá ve vyrovnání rodinných výdajů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Tato analýza je potvrzena jednak obecnou systematikou nařízení č. 883/2004, jehož článek 68 stanoví pravidla přednosti určená k zabránění neodůvodněnému souběhu dávek, pokud jsou dávky pro tutéž dobu a pro stejné rodinné příslušníky stanoveny právními předpisy více než jednoho členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Pro připomenutí podmínek pravidla zákazu souběhu dávek, pokud jsou dávky vypláceny více než jedním členským státem ze stejného důvodu, viz rozsudek Moser (bod 41).</P></NOTE>, a jednak článkem 60 nařízení (ES) č. 987/2009<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20090916">16. září 2009</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="284" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 284, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> citovaným Kontrolním úřadem ESVO a Českou republikou, který definuje postup pro použití článků 67 a 68 nařízení č. 883/2004. V tomto ohledu Soudní dvůr připomněl, že sledovaným cílem je zaručit příjemci dávek vyplácených několika členskými státy celkovou výši dávek, která bude rovna nejpříznivější částce, jež mu náleží podle právních předpisů jednoho z těchto států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz rozsudek Moser (body 42 a 46).</P></NOTE>. Tento systém vychází z obecné myšlenky, že pokud migrující pracovník platí sociální příspěvky a daně v členském státě, musí mít nárok na stejné dávky jako státní příslušníci tohoto členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190710">10. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Aubriet</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑410/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:582">EU:C:2019:582</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Uvedený systém by byl zbaven účinku, pokud by jeden z členských států měl právo upravit výši dávek podle místa bydliště příjemce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Argumenty Rakouské republiky podporované Dánským královstvím a Norským královstvím odporující tomuto výkladu vycházejí z rozsudků Pinna<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz bod 54 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, Lenoir<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz bod 51 třetí odrážka tohoto stanoviska.</P></NOTE> a Moser<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Viz bod 51 čtvrtá odrážka tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Domnívám se, že je třeba tyto argumenty odmítnout z důvodu vývoje obsahu nařízení použitelných v oblasti sociálního zabezpečení a dosahu těchto rozsudků.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba zdůraznit, že zásada přenositelnosti rodinných dávek do zahraničí byla přijata Soudním dvorem v rozsudku Pinna, posléze v rozsudku Lenoir který na něj odkazuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz rozsudky Pinna (bod 21) a Lenoir (bod 14).</P></NOTE>. Z argumentů účastníků řízení připomenutých Soudním dvorem v rozsudku Pinna<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz rozsudek Pinna (body 10, 11 a 14).</P></NOTE> lze dokonce poukázat na to, že předmětem sporu, ve kterém byl vydán tento rozsudek, byl rozdíl, pokud jde o výši nebo sazbu dávek podle státu, ve kterém měli dotčení rodinní příslušníci bydliště, což mělo za následek zpochybnění nabytých práv pracovníka v souladu se zákonem, který se na něj vztahoval, a tedy cíle zajistit volný pohyb pracovníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Zadruhé mám za to, že výjimka přijatá v rozsudku Lenoir v případě poskytování dávek, které úzce souvisí se sociálním prostředím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz rozsudek Lenoir (bod 16).</P></NOTE>, má omezený dosah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Toto rozhodnutí je totiž třeba zasadit do právního rámce, na jehož základě bylo vydáno, a to čl. 1 písm. u) nařízení č. 1408/71, který rozlišoval mezi <HT TYPE="ITALIC">rodinnými přídavky</HT> – tento výraz označuje pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků – a <HT TYPE="ITALIC">rodinnými dávkami</HT> – přičemž tento výraz označuje všechny věcné i peněžité dávky určené k pokrytí rodinných výdajů s výjimkou zvláštních příspěvků při narození uvedených v příloze I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz rozsudek Lenoir (bod 9) pro připomenutí legislativního vývoje a rozsudek Pinna (body 9 a 18).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Mimoto, jak zdůraznila Polská republika, výjimka ze zásady přenositelnosti dávek sociálního zabezpečení do zahraničí, kterou Soudní dvůr připustil v rozsudku Lenoir, byla rozšířena na další <HT TYPE="ITALIC">zvláštní</HT> nepříspěvkové dávky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060706">6. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Kersbergen-Lap a Dams-Schipper</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:449">EU:C:2006:449</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071218">18. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Habelt a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑396/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:810">EU:C:2009:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Unijní normotvůrce však v čl. 1 písm. z) nařízení č. 883/2004 takové rozlišování mezi různými dávkami určenými rodinám nepřevzal. Kromě toho, jako výjimka z obecné zásady uvedené v článku 7 tohoto nařízení týkajícím se pravidel ohledně bydliště, bylo kritérium ekonomické a sociální situace připuštěno pouze v případě dávek spadajících do věcné působnosti článku 70 uvedeného nařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Viz bod 16 odůvodnění nařízení č. 883/2004. V tomto ohledu je logické, že unijní normotvůrce zvolil toto kritérium z důvodu účelu dávek, tedy zajistit minimální příjem na živobytí, který může být určen pouze v závislosti na ekonomické a sociální situaci v místě bydliště.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o rozsudek Moser, který podle Rakouské republiky a Norského království odůvodňuje závěr, že rozhodující je účel dotyčné dávky, jsem toho názoru, že tento výklad Soudního dvora nelze použít. Věc, ve které byl vydán tento rozsudek, se totiž týkala přídavku na péči o dítě, který ve variantě odvozené od příjmu představoval dávku nahrazující příjem z výdělečné činnosti. Jeho výše výslovně závisela na výši předchozího příjmu, což odůvodnilo, aby Soudní dvůr provedl výklad v souladu s cílem vyrovnat ztrátu na výdělku, přičemž měl za to, že výše přídavku musí být vypočtena na základě skutečné mzdy. Řešení přijaté Soudním dvorem v uvedeném rozsudku tak není založeno na možnosti upravit rodinnou dávku v závislosti na ekonomické a sociální situaci podle místa bydliště jejího příjemce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>V projednávaném případě odkaz na rozsudek Moser není tím spíše relevantní pro odůvodnění úpravy výše rodinných dávek, pokud tato částka nezávisí na skutečných nákladech a je určena bez jakéhokoliv individuálního a diskrečního posouzení osobních potřeb příjemců na základě zákonem stanovené situace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (body 36 a 37).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Podobně jako Komise a členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci na její podporu, poukazuji na to, že z písemností ve spise předloženém Soudnímu dvoru vyplývá, že rodinné přídavky poskytované Rakouskou republikou odpovídají definici obsažené v nařízení č. 1408/71, a sice že se jedná o pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>V tomto ohledu zaprvé podotýkám, že podle znění § 8 FLAG se výše rodinných přídavků, na které má osoba nárok, určuje podle počtu a věku dětí, na něž se tyto rodinné přídavky poskytují. Zadruhé nejsou uvedeny žádné bližší údaje ohledně vztahu mezi výší této dávky a skutečnou úrovní cen, na jejichž základě se vypočítává<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Je třeba poznamenat, že zpráva FreSsco, které se Rakouská republika dovolávala, tak jako před ní Norské království (viz poznámka pod čarou 19 tohoto stanoviska), pokud jde o situaci v letech 2016 a 2017, neobsahuje žádné upřesnění v tomto smyslu a zmiňuje pouze úpravu v závislosti na míře inflace.</P></NOTE>. Rakouská republika se tedy nemůže omezit na tvrzení, že skutečnost, že výše této dávky roste s věkem, ukazuje, že tato dávka je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>ze zásady<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> spojena s náklady na výživu dítěte.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Obecně z dotčené vnitrostátní právní úpravy nevyplývá, jaké běžné výdaje přesně slouží jako základ pro stanovení paušální částky rodinných dávek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Stejně je tomu v případě přídavku na vzdělávání nebo přídavku souvisejícího se zdravotním postižením dítěte, jak vyplývá ze skutečností předložených Soudnímu dvoru k posouzení. Viz bod 38 čtvrtá odrážka a bod 42 čtvrtá odrážka tohoto stanoviska.</P></NOTE>, ani jaké jiné skutečnosti než věk nebo počet dětí by mohly odůvodnit jejich zvýšení nebo v jakém poměru by ho mohly odůvodnit. Za těchto podmínek Komise oprávněně tvrdí, že nejsou zohledněny skutečné výdaje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Viz poznámka pod čarou 11 tohoto stanoviska. Příklad uvedený Norským královstvím v tomto ohledu prokazuje, že právě nebyla zohledněna výše skutečných výdajů v závislosti na místě nákupu. Totéž platí pro rozličné faktory, které by měly být zohledněny v situaci migrantů, včetně dodatečných finančních nákladů zejména z důvodu nepřítomnosti jednoho z rodičů, jak zdůraznilo Rumunsko.</P></NOTE> související s konkrétními potřebami, což potvrzuje jednotnost částek na celém rakouském území bez ohledu na změny související s úrovní cen v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených důvodů tedy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že první žalobní důvod vznesený Komisí je opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení stanovené v článku 4 nařízení č. 883/2004 a v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastnic řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Komise</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Ve svém druhém žalobním důvodu Komise dospívá k závěru, že Rakouská republika porušila zásadu rovného zacházení stanovenou jednak v článku 4 nařízení č. 883/2004 a v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 v rozsahu, v němž právní úprava tohoto členského státu zavádí úpravu <HT TYPE="ITALIC">rodinného přídavku</HT>, jakož i <HT TYPE="ITALIC">slevy na dani na vyživované dítě</HT>, a jednak v čl. 7 odst. 2 posledně<?PAGE NO="23"?> uvedeného nařízení v rozsahu, v němž právní úprava uvedeného členského státu stanoví úpravu <HT TYPE="ITALIC">rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>plus</HT><QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, <HT TYPE="ITALIC">slevy na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou</HT>, <HT TYPE="ITALIC">pro rodiče samoživitele</HT> a z <HT TYPE="ITALIC">důvodu výživného</HT> podle místa bydliště dítěte.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Komise uvádí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>cílem článku 4 nařízení č. 883/2004 je v souladu s čl. 45 odst. 2 SFEU zajistit dotyčným pracovníkům rovnost v oblasti sociálního zabezpečení bez ohledu na státní příslušnost tím, že v tomto ohledu odstraní jakoukoli diskriminaci vyplývající z vnitrostátních právních předpisů členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Komise odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110622">22. června 2011</DATE>, <NAME.CASE>Landtová</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:415">EU:C:2011:415</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>článek 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 konkretizuje rovněž zásadu rovného zacházení vyjádřenou v čl. 45 odst. 2 SFEU, která chrání migrující pracovníky nejen před přímou diskriminací na základě státní příslušnosti, ale také před všemi nepřímými formami diskriminace, a</P></ITEM><ITEM><P>toto ustanovení zahrnuje všechny výhody, jak sociální, tak daňové, ať již jsou či nejsou spojeny s pracovní smlouvou, které jsou obecně přiznávány tuzemským pracovníkům především z důvodu jejich objektivního postavení pracovníků nebo pouze z důvodu jejich obvyklého bydliště v tuzemsku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Komise odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980512">12. května 1998</DATE>, <NAME.CASE>Martínez Sala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑85/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:21">EU:C:1998:21</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>rodinný přídavek a sleva na dani na vyživované dítě jsou rodinnými dávkami, které podléhají zásadě rovného zacházení stanovené v článku 4 nařízení č. 883/2004, a zároveň sociálními dávkami, které upravuje čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Komise odkazuje na rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 45 a citovaná judikatura).</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>rodinný bonus <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, sleva na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, sleva na dani pro rodiče samoživitele a sleva na dani z důvodu výživného, které Rakouská republika přiznává osobám, jež pracují na jejím území, na jejich děti nezávisle na jejich skutečných potřebách, a tedy na jejich sociální situaci, představují daňové výhody, jelikož snižují výši daně z příjmu. Vzhledem k tomu, že v případě, kdy není splatná žádná daň, je sleva na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou a sleva na dani pro rodiče samoživitele vyplácena formou příplatku na dítě, předpokládá se, že příjemce je rovněž osobou povinnou k dani v Rakousku. Tyto slevy na dani tedy rovněž podléhají zásadě rovného zacházení uvedené v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, a</P></ITEM><ITEM><P>úprava paušální částky rodinných dávek, jakož i sociálních a daňových výhod, od <DATE ISO="20190101">1. ledna 2019</DATE> pouze na základě kritéria místa bydliště dětí, se dotýká především migrujících pracovníků, jejichž rodinní příslušníci pobývají mimo členský stát poskytující dávku, což Rakouská republika nezpochybňuje.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Komise v této souvislosti podotýká, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>podle přípravných prací na zákoně, kterým se zavádí tento mechanismus úpravy těchto dávek a výhod, Rakouská republika sledovala cíl snížení rozpočtových výdajů státu tím, že předpokládala, že počet dětí s bydlištěm v členských státech, kde je úroveň cen nižší než<?PAGE NO="24"?> v Rakousku, je větší než počet dětí, které mají bydliště v členských státech, kde je úroveň cen vyšší než v Rakousku, a</P></ITEM><ITEM><P>z rakouské právní úpravy totiž vyplývá, že pokud jde o členské státy sousedící s Rakouskou republikou, koeficient pro úpravu činí pro Českou republiku 0,619, pro Německo 0,974, pro Itálii 0,948, pro Maďarsko 0,562, pro Slovinsko 0,79 a pro Slovensko 0,641. Pouze v případě Švýcarska a Lichtenštejnska vede úprava k vyšší částce nebo k téže paušální částce jako v Rakousku.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Komise dodává, že rakouská právní úprava nicméně vylučuje případy dětí, které jsou rodinnými příslušníky rakouského úředníka a jež ho následovaly, když byl vyslán do jiného členského státu v rámci služebního úkolu, když dávky posuzuje tak, jako by měly bydliště v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Podle tohoto orgánu se přitom s ohledem na kritéria posouzení srovnatelnosti situací stanovených Soudním dvorem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Komise odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Instituto Nacional de la Seguridad Social (příspěvek k důchodu pro matky)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑450/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1075">EU:C:2019:1075</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> situace příhraničních pracovníků, kteří žijí se svými dětmi, neliší od postavení vyslaných rakouských úředníků. Pokud jsou znevýhodněni tím, že byli vysláni do členských států, ve kterých jsou životní náklady vyšší než životní náklady v Rakouské republice, je jejich počet mnohem nižší než počet migrujících pracovníků. Komise je rovněž toho názoru, že mezinárodní, evropské a vnitrostátní právní rozdíly, kterých se tento členský stát dovolává, jsou irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Komise z toho vyvozuje, že Rakouská republika vytváří nepřímou diskriminaci v neprospěch migrujících pracovníků, kterou patrně nelze odůvodnit žádným legitimním cílem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>V odpovědi na argumenty Rakouské republiky, podle kterých v první řadě <HT TYPE="ITALIC">nedochází k diskriminaci</HT> z důvodu, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby výše finančních výhod na výživu dítěte, na které má nárok pracovník, odpovídala výši jeho výdajů v místě bydliště tohoto dítěte<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz bod 98 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, Komise poznamenává, že dotčené rodinné dávky, jakož i dotčené sociální a daňové výhody nejsou obecně vypočítávány podle skutečné úrovně cen v tomto místě a že jejich paušální částka je na celém státním území jednotná i přes rozdílnost kupní síly v jednotlivých regionálních celcích. V tomto ohledu uvádí, že vysvětlení poskytnuté Dánským královstvím na podporu vysvětlení Rakouské republiky, podle kterého tato jednotnost vyplývá z výpočtu výše rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě s odkazem na kategorii osob s nejnižším příjmem, není založeno na žádné skutečnosti uvedené Rakouskou republikou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Komise rovněž upřesňuje, že je obtížné si představit, jak může tento členský stát tvrdit, že rodinné dávky, jakož i sociální a daňové výhody, které přiznává, mají skutečný vztah k výdajům vynaloženým na děti, přičemž má za to, že musí například ve vztahu k Německu a Itálii upravit tyto dávky a výhody z důvodu rozdílu kupní síly pouze ve výši 2,6 % a 5,2 %, který je mnohem nižší než 8 % rozdíl kupní síly v rámci Rakouské republiky mezi spolkovou zemí Vídeň a spolkovou zemí Dolní Rakousy, který se nezohledňuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Viz poznámka pod čarou 79 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="25"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Komise dodává, že mechanismus úpravy stanovený v Rakousku uplatňovaný podle místa bydliště dítěte není srovnatelný s opravnými koeficienty uplatňovanými na odměny a finanční podpory stanovené unijními akty z důvodu, že jsou závislé na místě zaměstnání úředníka Unie nebo na místě, kde mají být tyto podpory vypláceny, a že rakouské rodinné přídavky jsou vypláceny migrujícímu pracovníkovi na jeho děti, a nikoli pro něj.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Komise mimoto podotýká, že Dánské království nemůže tvrdit, že s odlišnými situacemi musí být zacházeno odlišně a zároveň že členské státy nejsou povinny upravit výši dávek, pokud je kupní síla vyšší v členském státě bydliště dětí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Pokud jde v druhé řadě o <HT TYPE="ITALIC">odůvodnění</HT> Rakouské republiky ohledně existence případné diskriminace, které <HT TYPE="ITALIC">vychází ze</HT> sledovaného <HT TYPE="ITALIC">cíle spočívajícího v ochraně před rizikem narušení finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Pokud jde o tento argument uvedený v rámci postupu před zahájením soudního řízení, viz bod 25 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, Komise připomíná, že toto riziko musí být vážné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Komise odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980428">28. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Kohll</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑158/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:171">EU:C:1998:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Poukazuje přitom, že ze zprávy Rechnungshof (Účetní dvůr, Rakousko), které se dovolávala sama Rakouská republika během postupu před zahájením soudního řízení na podporu tohoto údajného odůvodnění, vyplývá, že zaprvé podpora ze státního rozpočtu na financování rodinných dávek se stala nezbytnou po zvýšení paušálních částek a současném snížení zdrojů financování rodinných dávek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Komise odkazuje na zprávu Účetního dvora nazvanou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>Familienbeihilfe – Ziele und Zielerreichung, Kosten und Kontrollsyem<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> (Rodinný přídavek – cíle a dosažení cílů, náklady a kontrolní systémy), dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>zpráva Účetního dvora<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, dostupná na následující internetové adrese: https://www.rechnungshof.gv.at/rh/home/home/Familienbeihilfe.pdf (body 6.1 a 6.3, s. 25 až 27).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Zadruhé část rodinných dávek určených dětem, které pobývají v jiném členském státě než v Rakouské republice, odpovídá přibližně 6 % všech plateb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Zatřetí, i když má poskytování těchto dávek dopad na financování rodinných dávek, je tomu tak především z důvodu neexistence přiměřené kontroly podmínek poskytování těchto dávek rakouskými orgány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Komise odkazuje na zprávu Účetního dvora (bod 15.1, s. 42 až 45, bod 19.2, s. 53, a body 23 až 29, s. 59 až 69).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Začtvrté úprava rodinných dávek podle úrovně cen v dotyčném členském státě ve vztahu k úrovni cen v Rakouské republice ztěžuje správu těchto dávek z technického a ekonomického hlediska z důvodu systému vyplácení vyrovnávacího doplatku ve vztahu k rodinným dávkám poskytovaným v členském státě bydliště dítěte. Tento systém zavedený čl. 68 odst. 2 nařízení č. 883/2004 je uplatňován ve třech čtvrtinách případů vyplácení rodinných dávek na děti s bydlištěm v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Pokud jde v třetí řadě o <HT TYPE="ITALIC">odůvodnění existence diskriminace</HT> podpůrně uváděné Rakouskou republikou, <HT TYPE="ITALIC">vycházející z cíle zaručit rovnocennou hodnotu finanční podpory a snížení výdajů v Rakousku ve vztahu k ostatním členským státům v závislosti na bydlišti dítěte</HT>, Komise tvrdí, že toto odůvodnění nepředstavuje uznaný naléhavý důvod obecného zájmu a spočívá na argumentech týkajících se neexistence nerovného zacházení a soudržnosti mechanismu úpravy, kterým navíc odporuje výjimka z tohoto mechanismu ve prospěch vyslaných rakouských úředníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Kromě toho je Komise podporovaná Slovenskou republikou toho názoru, že Rakouská republika tím, že se domnívala, že musí reagovat na narušení systému vyplývající z toho, že finanční podpora migrujících pracovníků přesahuje úroveň snížení jejich výdajů, zřejmě ztrácí ze<?PAGE NO="26"?> zřetele skutečnost, že pracovníci pocházející z jiných členských států přispívají k financování rakouského sociálního a daňového systému stejným způsobem jako rakouští pracovníci bez ohledu na místo bydliště jejich dětí. Komise zdůrazňuje, že příjem, který tito pracovníci pobírají v Rakousku jako protiplnění za jejich ekonomickou činnost, je zohledněn ve stejné výši, a to jak při výpočtu příspěvku hrazeného zaměstnavateli za účelem financování rodinných přídavků, tak při výpočtu daně.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rakouská republika</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K nepřímé diskriminaci migrujících pracovníků z důvodu použití referenčního kritéria spjatého s místem bydliště dětí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K neexistenci nepřímé diskriminace</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Podle Rakouské republiky nevede mechanismus úpravy k nerovnému zacházení se stejnými situacemi, ale zaručuje, že s odlišnými situacemi bude zacházeno rovněž odlišně. Rakouská republika připomíná, že cílem sledovaným rakouským zákonodárcem přiznáním sociálních a daňových výhod rodičům, kteří vyživují děti, je umožnit jim nést část jejich výdajů vynaložených na výživu jejich dětí. Tento cíl vede k potřebě odlišit situaci pracovníků s dětmi pobývajícími v zahraničí od situace pracovníků s dětmi pobývajícími v Rakousku, které nejsou věcně srovnatelné z důvodu rozdílů v životních nákladech v členských státech, a tedy výše výdajů na rovnocenné nákupy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Stejně jako Dánské království rovněž poznamenává, že podle stanoviska Evropského výboru pro sociální práva, pověřeného dohledem nad prováděním Evropské sociální charty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Podepsané v Turíně dne <DATE ISO="19611018">18. října 1961</DATE>.</P></NOTE> a této pozměněné charty ze dne <DATE ISO="19960503">3. května 1996</DATE>, požadavek nediskriminace, pokud jde o dávky sociálního zabezpečení podle čl. 12 odst. 4 uvedené charty, nebrání jejich úpravě, pokud má dítě bydliště ve státě, ve kterém jsou značně nižší životní náklady<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Rakouská republika cituje dokument Rady Evropy nazvaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>Digest of the case law of the European Committee of Social Rights<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, prosinec 2018, s. 141, dostupný na následující internetové adrese: https://rm.coe.int/digest-2018-parts-i-ii-iii-iv-en/1680939f80.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Rakouská republika konstatuje, že záruka stejné kupní síly podle životních nákladů v různých státech je rovněž prováděna nejen prostřednictvím koeficientu pro odměňování úředníků Unie, včetně rodinných přídavků, pokud jsou vypláceny jiné osobě než těmto úředníkům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Rakouská republika odkazuje na článek 64 a čl. 67 odst. 4 služebního řádu úředníků Evropské unie, jakož i čtvrtý bod odůvodnění nařízení Rady (ES, ESUO, Euratom) č. 2594/98 ze dne <DATE ISO="19981127">27. listopadu 1998</DATE>, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="325" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 325, s. 1</REF.DOC.OJ>). V tomto ohledu odkazuje na argument Dánského království, podle kterého Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140508">8. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Wiering</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑347/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:300">EU:C:2014:300</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který se týkal ještě nařízení č. 1408/71, zdůraznil, že příjemcem rodinných přídavků je dítě. Úprava takových přídavků je tedy v souladu s výkladem, který již byl podán ohledně zásady rovného zacházení.</P></NOTE>, což vede k zohlednění místa bydliště dětí, ale i zařazením zemí účastnících se programu Erasmus+ do tří kategorií za účelem úpravy výše příspěvku na ubytování a cestovní výdaje studentů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Rakouská republika odkazuje na dokument Komise nazvaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>Erasmus+ Programme Guide<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>, verze 2 (2020) ze dne <DATE ISO="20200226">26. února 2020</DATE>, s. 45, dostupný na následující internetové adrese: https://erasmus-plus.ec.europa.eu/sites/default/files/2021-09/erasmus_programme_guide_2020_v2_en.pdf.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="27"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Rakouská republika kromě toho odkazuje na závěry Rady ze dne <DATE ISO="20201009">9. října 2020</DATE> o posílení ochrany minimálního příjmu v zájmu boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení v souvislosti s pandemií COVID-19 a dalším vývojem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Dokument 11721/2/20 REV 2, který je k dispozici na této internetové adrese: https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST‑11721-2020-REV-2/fr/pdf.</P></NOTE>. Poukazuje na to, že Rada s odkazem na doporučení Rady 92/441/EHS ze dne <DATE ISO="19920624">24. června 1992</DATE> o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="245" PAGE.FIRST="46" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 245, s. 46</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> identifikovala mezi třemi podstatnými zásadami zásadu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/><HT TYPE="ITALIC">[p]řiměřenosti</HT><QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>, jež ji vede k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>by dávky minimálního příjmu zohledňující životní úroveň a cenovou hladinu […] v dotčeném členském státě měly přiměřeně pokrýt základní potřeby<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Pokud jde o argumenty Komise vycházející z nejednotnosti kupní síly na rakouském území, Rakouská republika předně tvrdí, že rozdíly v kupní síle jsou velmi malé ve srovnání s těmi, které existují v členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Rakouská republika poskytla následující příklad: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>Kupní síla ve Vídni (spolková země s nejnižší sazbou) představuje přibližně 92 % kupní síly v Dolním Rakousku. Kromě toho rozdíly mezi kupní silou na obyvatele v rámci okresů Dolních Rakous jsou větší než rozdíly v kupní síle mezi rakouskými spolkovými zeměmi. Viz https://retailreport.at/sites/default/files/2019-05/GfK%20Kaufkraft%20 C3 %B4sterreich%202019.pdf. Naopak kupní síla v Bulharsku představovala v roce 2019 52 % průměrné kupní síly 27 členských států […], zatímco kupní síla v Rakousku představovala 113 % této kupní síly (viz https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/tec00120/default/table?lang=de).<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/></P></NOTE>, a že v těchto státech by rovněž měla být zavedena úprava podle regionů. Obtíže, které by takový systém vyvolával, odůvodňují, aby Eurostat vypočetl průměrnou hodnotu podle státu, což má výhodu spočívající v tom, že jde o objektivní kritérium, které umožňuje nezabývat se případy, v nichž existují drobné rozdíly v kupní síle, například v Německu nebo v Itálii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Rakouská republika se dále domnívá, že podle judikatury Soudního dvora je takový odkaz na jednotné a přibližné částky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Rakouská republika cituje rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150224">24. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Sopora</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑512/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:108">EU:C:2015:108</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> legální, stejně jako výběr kritéria rozdílu životních nákladů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Rakouská republika cituje rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19630717">17. července 1963</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>13/63</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1963:20">EU:C:1963:20</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140918">18. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Bundesdruckerei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑549/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2235">EU:C:2014:2235</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto ohledu odkazuje rovněž na stanovisko generální advokátky Kokott ve věci Hosse<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑286/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:621">EU:C:2005:621</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0109">109</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>. Jedná se o odpověď generální advokátky Kokott na argument uplatněný v rámci této věci proti vývozu dávky, podle kterého je výše dávky upravena dle životních nákladů a nákladů na péči ve státě sídla příslušné instituce.</P></NOTE>, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>by [bylo] případně možné přiznat poskytujícímu státu právo dávku upravit, v případě zřetelně odlišné úrovně nákladů ve státě místa bydliště oprávněného, pokud tomu nařízení č. 1408/71 nebrání. V žádném případě však tento argument nemůže vést k tomu, dotčenému dávku zcela odepřít<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Rakouská republika nakonec poznamenává, že Unie poukazuje na regiony, které v žádném případě nenáležejí k více než jednomu členskému státu, a to zejména v rámci posouzení splnění podmínek pro regionální podporu, jejímž cílem je právě podporovat soudržnosti, a tím harmonizovat životní podmínky v rámci Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/99/EU ze dne <DATE ISO="20140218">18. února 2014</DATE>, kterým se stanoví seznam regionů způsobilých pro financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu a seznam členských států způsobilých pro financování z Fondu soudržnosti pro období 2014–2020 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="050" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2014">Úř. věst. L 50, 2014, s. 22</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>. Má za to, že pokud by argumentace hájená Komisí v tomto řízení byla správná, pouze stěží by bylo možné kvalifikovat jako přiměřenou skutečnost, že regiony Burgenlandu (Rakousko), Bratislavy (Slovensko) a Západního Zadunají (Maďarsko) – s přímo sousedními obcemi Deutsch Jahrndorf (Rakousko), Rusovce (Slovensko) a Rajka (Maďarsko) – mají velmi odlišné nároky na prostředky z regionální podpory Unie, třebaže spolu přímo sousedí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="28"?><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Podpůrně k objektivnímu odůvodnění nepřímé diskriminace</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Zaprvé Rakouská republika tvrdí, že Komise citovala dokumenty, které nedokládají, že sledovala specifický cíl spočívající v dosažení úspor a že její analýza byla vyvrácena přípravnými pracemi na vnitrostátní právní úpravě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Jedná se o návrhy zákonů, na jejichž základě byly přijaty spolkové zákony uvedené v poznámkách pod čarou 7 a 8 tohoto stanoviska, jakož i vysvětlení vlády týkající se těchto návrhů obsažená v dokumentech označených čísly 111 a 190 příloh ke stenozáznamům ze zasedání Nationalrat (Národní rada, Rakousko) v XXVI. volebním období, které jsou dostupné na následujících internetových stránkách: https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXVI/I/I_00111/fname_692212.pdf a https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXVI/I/I_00190/fname_698479.pdf.</P></NOTE>, a zejména hodnocením jejích důsledků z hlediska účinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Rakouská republika odkazuje na dokumenty označené čísly 111 a 190 příloh ke stenozáznamům ze zasedání Národní rady v XXVI. volebním období, s. 3, jakož i s. 8 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">rodinné přídavky</HT> a <HT TYPE="ITALIC">slevu na dani na vyživované dítě</HT>, Rakouská republika připomíná, že podle ustálené judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Rakouská republika odkazuje na rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180628">28. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Crespo Rey</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑2/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:511">EU:C:2018:511</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl., jakož i citovaná judikatura), a Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 68).</P></NOTE> přísluší členským státům, aby si uspořádaly své příslušné systémy sociálního zabezpečení, a že v tomto rámci Rakouská republika změnila způsob výpočtu dávek v závislosti na skutečných životních nákladech, směrem nahoru nebo dolů, aby tyto dávky odpovídaly cílům převzetí části nákladů typicky spojených s péčí o děti a spravedlivosti sociálního systému z hlediska hodnoty. Rakouská republika dále odkazuje na judikaturu rakouských občanskoprávních soudů týkající se výživného pro děti žijící v zahraničí. Toto výživné se vypočítá v závislosti na průměrných životních podmínkách povinného k výživnému a kupní síle v zemi, ve které žije jeho dítě. Na tomto základě jsou potřeby příjemce výživného konkrétně a individuálně spojeny s životními podmínkami rodičů. Rovněž tvrdí, že konstatování, že rodinné přídavky pokrývají pouze základní potřeby, nijak nemění jejich funkci podpory<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>V tomto ohledu Rakouská republika odkazuje na vysvětlení uvedená v dokumentu č. 111 příloh ke stenozáznamům ze zasedání Národní rady v XXVI. volebním období, s. 1 a násl. (viz poznámka pod čarou 84 tohoto stanoviska).</P></NOTE>, jelikož tyto dávky sledují v zásadě stejný cíl jako výživné, a to pokrýt náklady, které rodiče obvykle vynakládají na výživu svého dítěte, a že je irelevantní, že úroveň abstrakce je z povahy věci mírně vyšší v případě státní dávky, na kterou mají nárok všechny děti, než při individuálním posouzení výživného rodiče na konkrétní dítě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">rodinný bonus <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>plus</HT><QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> a <HT TYPE="ITALIC">jiné slevy na dani</HT>, Rakouská republika tvrdí, že mechanismus úpravy zaručuje, že skutečné výdaje budou spravedlivě zohledněny a že se všemi daňovými poplatníky, kteří vykonávají výdělečnou činnost a mají děti, bude zacházeno stejně, pokud jde o jejich schopnost odvádět příspěvky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>V tomto ohledu znovu odkazuje na zásadu daňové platební schopnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Viz bod 46 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, podle které musí být výdaje vynaložené na děti daňově zohledněny v přiměřeném rozsahu. Tato zásada má svůj základ v unijním právu v oblasti přímých daní a představuje obecnou zásadu daňového práva v rámci Unie. V rozsudku ze dne <DATE ISO="20110915">15. září 2011</DATE>, Schulz-Delzers a Schulz<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑240/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:591">EU:C:2011:591</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, tak Soudní dvůr rozhodl, že srovnatelnost dvou skutkových situací souvisejících s příplatky za práci v zahraničí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>ne[byla] dána vzhledem k cíli sledovanému uplatněním progresivních sazeb daně, které nezbytně vycházejí […] z posouzení schopnosti osoby povinné k dani platit daně provedeného na základě životních podmínek na území dotčeného členského státu<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="29"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Začtvrté tvrdí, že vzhledem k tomu, že dotčený mechanismus úpravy rodinných dávek a daňových výhod zaručuje, že bude poskytnuta podpora nebo snížení stejné hodnoty, nejde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Pokud jde o argumenty Komise vycházející ze zprávy Účetního dvora, Rakouská republika poznamenává, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>z důvodu, že poskytnutí slev na dani v závislosti na rodinné situaci souvisí se slevou na dani na vyživované dítě, a z tohoto důvodu s rodinnými přídavky, k jejichž vyplácení je třeba určit, ve kterém státě má dotyčné dítě bydliště, je dodatečný administrativní výdaj vyplývající z mechanismu úpravy podle státu bydliště velmi nízký, a</P></ITEM><ITEM><P>bylo zjištěno, že počet dětí pobývajících v jiných členských státech, u nichž existuje nárok na rodinné přídavky, se z <FT TYPE="NUMBER">1500</FT> v roce 2002 zvýšil na přibližně <FT TYPE="NUMBER">130000</FT> v roce 2016, přičemž případy s přeshraničním prvkem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/><HT TYPE="ITALIC">byly z důvodu kvalifikace rizika kontrolovány častěji než vnitrostátní situace</HT><QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Pokud jde o argument Komise, že pro přibližně tři čtvrtiny dětí, které pobývají v jiných členských státech, Rakouská republika provádí pouze vyrovnávací platby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Viz bod 95 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, poznamenává Rakouská republika, že i tyto platby, včetně slevy na dani na vyživované dítě, zůstávají v mnoha případech vyšší než primární dávky ve státě bydliště dítěte.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Pokud jde o obecný argument Komise, podporovaný rovněž Chorvatskou republikou, Polskou republikou a Slovinskou republikou, který vychází z toho, že je nespravedlivé, aby pracovníci platili v Rakousku daně, jakož i příspěvky vybírané z jejich mezd, a podíleli se tak na financování sporných dávek, a nakonec je pobírali pouze ve formě dávek, jejichž hodnota je upravena dle jejich dětí s bydlištěm v jiném členském státě, Rakouská republika se domnívá, že vyměřovací základ pro výpočet příspěvků hrazených zaměstnavatelem je nepodstatný a že neexistuje žádný vztah mezi případnou daňovou povinností a nárokem na dávky vyplácené státem. Naopak, pokud by daňová povinnost pracovníka měla vliv na vývoz dávek sociálního zabezpečení, bylo by pak pravidlo stanovené v článku 70 nařízení č. 883/2004 v rozporu s unijním právem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K nepřímé diskriminaci migrujících pracovníků z důvodu právní úpravy použitelné na úředníky v zahraničí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K neexistenci nepřímé diskriminace</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Rakouská republika tvrdí, že argument Komise na podporu existence nepřímé diskriminace se může týkat pouze situace rakouských úředníků v zahraničí, jejichž děti se s nimi přestěhovaly, a že tato situace není z právních a věcných důvodů srovnatelná se situací migrujících pracovníků. Na jedné straně úředníci v zahraničí podléhají zvláštnímu režimu vynětí ze systému sociálního zabezpečení hostitelského státu na základě článků 33, 34 a 37 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Byla uzavřena ve Vídni dne <DATE ISO="19610418">18. dubna 1961</DATE> a vstoupila v platnost dnem <DATE ISO="19640424">24. dubna 1964</DATE>.</P></NOTE>, jakož i článků 48 a 49 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Byla uzavřena ve Vídni dne <DATE ISO="19630424">24. dubna 1963</DATE> a vstoupila v platnost dnem <DATE ISO="19670319">19. března 1967</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="30"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Specifičnost situace úředníků v zahraničí se navíc objevuje i v unijním právu, a to v čl. 45 odst. 4 SFEU, jakož i v čl. 11 odst. 3 písm. b) a čl. 13 odst. 4 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>Rakouská republika upřesňuje, že je-li migrující pracovník pojištěn v rakouském systému sociálního zabezpečení na základě čl. 11 odst. 3 písm. a) nařízení č. 883/2004, rakouský úředník vyslaný do jiného členského státu zůstává pojištěn v rakouském systému sociálního zabezpečení podle písm. b) téhož ustanovení. Totéž platí pro úředníky, kteří mají vedlejší pracovní činnost jako zaměstnanci nebo vykonávají výdělečnou činnost jako osoby samostatně výdělečně činné na základě čl. 13 odst. 4 nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>, z nichž vyplývá, že úředníci v zahraničí nemají v hostitelských členských státech nárok na rodinné přídavky, a tudíž ani na vyrovnávací platby nebo doplňkové dávky související s jejich rodinnou situací.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>V poslední řadě se podle rakouského práva má za to, že úředníci v zahraničí jsou pro účely systému sociálního zabezpečení a zacházení s nimi z daňového hlediska osobami vykonávajícími svou činnost na území tuzemska. Kromě toho v občanských věcech je pro ně vždy daná příslušnost rakouského obecného soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Na druhé straně, co se týče věcných rozdílů, úředníci v zahraničí, kteří podléhají režimu pravidelných přeložení, si zpravidla zachovávají své bydliště a středisko svých zájmů v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Mimoto se Rakouská republika domnívá, že pokud by bylo třeba považovat situaci úředníků v zahraničí za srovnatelnou se situací migrujících pracovníků, vyplývalo by z toho, že vezmeme-li úředníky v zahraničí jako celek, nejsou vzhledem k tomu, že jsou vyloučeni z použití mechanismu úpravy, zvýhodněni, ale naopak znevýhodněni. Je třeba zohlednit skutečnost, že většina úředníků v zahraničí Rakouské republiky, vyslaných do jiných členských států, jakož i do smluvních států Dohody o EHP a Švýcarska, se nachází ve státech, ve kterých jsou životní náklady vyšší než v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Komise nemůže argumentovat větším počtem migrujících pracovníků dotčených mechanismem úpravy než vyslaných rakouských úředníků, bez toho, aby v souladu s judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Rakouská republika odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100617">17. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑105/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:345">EU:C:2010:345</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE> prokázala, že podíl dotyčných migrujících pracovníků je vyšší než podíl úředníků, kteří se nacházejí ve stejné nepříznivé situaci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Podpůrně k objektivnímu odůvodnění nepřímé diskriminace</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Pokud by měl mít Soudní dvůr za to, že právní předpisy použitelné na úředníky v zahraničí představují nepřímou diskriminaci, Rakouská republika jakožto naléhavý důvod obecného zájmu uplatňuje povinnost péče státu vůči těmto úředníkům, jíž odpovídá jejich povinností loajality vůči státu. Rakouská republika poté, co poukázala na to, že Komise nezpochybňuje základ tohoto odůvodnění v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti, odkazuje v tomto ohledu na některá rozhodnutí Soudního dvora týkající se zásady náležité péče vztahující se na činnosti vykonávané zaměstnanci v orgánech Unie a ve veřejné správě členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>Rakouská republika cituje rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800528">28. května 1980</DATE>, <NAME.CASE>Kuhner v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>33/79 a 75/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:139">EU:C:1980:139</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180713">13. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>SQ v. EIB</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑377/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:478">EU:T:2018:478</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0146">146</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170622">22. června 2017</DATE>, <NAME.CASE>Bechtel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑20/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:488">EU:C:2017:488</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201112">12. listopadu 2020</DATE>, <NAME.CASE>Fleig v. ESVČ</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/19 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:918">EU:C:2020:918</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Rakouská republika tvrdí, že jakožto zaměstnavatel vykazuje zvýšenou péči vůči svým úředníkům vykonávajícím svou činnost v tuzemsku a v zahraničí tím, že podrobuje tyto úředníky z praktického hlediska soudržnému, ovladatelnému systému založenému na mezinárodním právu, který je podřizuje vnitrostátnímu právu státu původu, přičemž vychází ze zásady, že veškeré<?PAGE NO="31"?> právní důsledky souvisí s jejich bydlištěm v tomto státě. Poukazuje rovněž na to, že použití mechanismu úpravy v rámci Unie, ale nikoli mimo Unii, by bylo v rozporu s povinností náležité péče Rakouské republiky ve vztahu k jejím úředníkům, jimž musí zaručit rovné zacházení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">iii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Podpůrně k případnému argumentu vycházejícímu z nesoudržnosti mechanismu úpravy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Úvodem Rakouská republika uvádí, že Komise v rámci odůvodněného stanoviska zpochybnila právní úpravu použitelnou na úředníky v zahraničí pouze z hlediska nepřímé diskriminace. Tvrdí, že pokud by jí Komise měla v rámci argumentace uvedené na podporu své žaloby rovněž vytýkat nesoudržnost právní úpravy zavádějící mechanismus úpravy, která je předmětem žaloby, musel by být tento argument v souladu s judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>Rakouská republika odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071218">18. prosince 2007</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:813">EU:C:2007:813</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> odmítnut jako nepřípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Pokud by však měl být tento argument zkoumán, Rakouská republika opakuje části svého vyjádření k žalobě týkající se skutečnosti, že právní úpravy použitelné na úředníky v zahraničí jsou součástí komplexního systému, který je vnitřně soudržný. Dodává, že Soudní dvůr rozhodl, že každá výjimka z vnitrostátní právní úpravy nevede k tomu, že by tato právní úprava byla nesoudržná, zejména pokud je její působnost zvláště omezená a že tomu tak je v projednávaném případě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>Rakouská republika odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090519">19. května 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑531/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:315">EU:C:2009:315</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K existenci nepřímé diskriminace</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Pokud jde o základy druhého žalobního důvodu uplatněného Komisí, které nejsou zpochybňovány, lze připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>pojmem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>sociální výhoda<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> ve smyslu článku 7 nařízení č. 492/2011 se rozumí všechny sociální a daňové výhody, které ať jsou spojeny, či nikoli s pracovní smlouvou, jsou obecně přiznávány tuzemským pracovníkům, zejména z <HT TYPE="ITALIC">důvodu jejich objektivního postavení pracovníků nebo ze samotného důvodu jejich bydliště v tuzemsku</HT>, takže jejich rozšíření na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, se jeví jako způsob usnadnění jejich pohybu uvnitř Unie, a tudíž jejich integrace v hostitelském členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (body 24 a 25, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>, a</P></ITEM><ITEM><P>čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení lze použít na sociální výhody, které současně spadají do zvláštní působnosti nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0099"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (body 44 a 46, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>V projednávaném případě jsou rodinný přídavek a sleva na dani na vyživované dítě rodinnými dávkami, na které se vztahuje zásada rovného zacházení stanovená v článku 4 nařízení č. 883/2004, a zároveň sociálními výhodami spadajícími do působnosti čl. 7 odst. 2 nařízení<?PAGE NO="32"?> č. 492/2011, zatímco rodinný bonus <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, sleva na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, sleva na dani pro rodiče samoživitele a sleva na dani z důvodu výživného podléhají zásadě rovného zacházení uvedené v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zásada rovného zacházení zakotvená v článku 4 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0100"><P>Jako zvláštní vyjádření obecné zásady nediskriminace viz rovněž čl. 5 písm. b) tohoto nařízení, který zakotvuje zásadu stejného posuzování skutečností, jak připomněl Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200312">12. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Caisse d’assurance retraite et de la santé au travail d’Alsace-Moselle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑769/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:203">EU:C:2020:203</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, zejména v souladu s čl. 45 odst. 2 SFEU, zakazuje nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti příjemců dávek ze systémů sociálního zabezpečení, ale také všechny skryté formy diskriminace, které použitím jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0101"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110622">22. června 2011</DATE>, <NAME.CASE>Landtová</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:415">EU:C:2011:415</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura), týkající se čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71, konkretizující zásadu uvedenou v článku 39 ES (nyní článek 45 SFEU), jehož znění bylo v podstatě totožné se zněním článku 4 nařízení č. 883/2004. Osobní působnost tohoto druhého nařízení se však od prvně uvedeného nařízení liší tím, že není omezena na pracovníky a jejich rodinné příslušníky. V tomto ohledu Soudní dvůr nedávno v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210715">15. července 2021</DATE>, <NAME.CASE>A (Státem hrazená zdravotní péče)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑535/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:595">EU:C:2021:595</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), uvedl, že zásada nediskriminace na základě státní příslušnosti, uvedená v čl. 18 prvním pododstavci SFEU, je ve vztahu k občanům Unie, kteří využívají dávky uvedené v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení, upřesněna v článku 4 nařízení č. 883/2004. Rovněž připomněl svou ustálenou judikaturu, podle níž čl. 18 první pododstavec ES může být použit samostatně pouze v situacích upravených unijním právem, pro něž SFEU nestanoví žádné zvláštní pravidlo nediskriminace. Tak tomu totiž není v oblasti volného pohybu pracovníků. Viz v tomto ohledu zejména rozsudek ze dne <DATE ISO="20211125">25. listopadu 2021</DATE>, Finanzamt Österreich (Rodinné přídavky pro rozvojového pracovníka) (C‑372/20, EU: c: 2021:962, bod 68).</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>tento zákaz vyplývá rovněž z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0102"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 54 a citovaná judikatura).</P></NOTE>, který je ve specifické oblasti poskytování sociálních výhod zvláštním výrazem pravidla rovného zacházení zakotveného v čl. 45 odst. 2 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0103"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (body 24 a 70, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>, a</P></ITEM><ITEM><P>tento čl. 7 odst. 2 musí být vykládán stejně jako čl. 45 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0104"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 70 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být výklad článku 4 nařízení č. 883/2004 v souladu s výkladem článku 7 nařízení č. 492/2011 v rozsahu, v němž směřují k zajištění volného pohybu pracovníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Co se týče vztahu mezi těmito dvěma nařízeními, jejichž působnosti se překrývají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0105"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210715">15. července 2021</DATE>, <NAME.CASE>A (Státem hrazená zdravotní péče)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑535/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:595">EU:C:2021:595</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, Soudní dvůr poukázal na obecnou působnost nařízení č. 492/2011, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">volný pohyb pracovníků</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0106"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 44 a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Zopakoval tak řešení přijaté při přezkumu žaloby pro nesplnění povinnosti podané Komisí na porušení nařízení č. 1408/71 z důvodu stanovení kritéria bydliště za účelem přenositelnosti nemocenských dávek do zahraničí a zároveň na možnost odůvodnit volbu tohoto kritéria s ohledem na článek 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne <DATE ISO="19681015">15. října 1968</DATE> o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0107"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="257" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1968">Úř. věst. 1968, L 257, s. 2</REF.DOC.OJ>. Nařízení č. 1612/68 bylo zrušeno nařízením č. 492/2011. Soudní dvůr odkázal zejména na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110505">5. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:283">EU:C:2011:283</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také body 36 a 37 tohoto rozsudku.</P></NOTE>. Použití článku 4 nařízení č. 883/2004 by tedy mohlo být vyhrazeno pro situace, na které se nevztahuje nařízení č. 492/2011, i když nařízení č. 883/2004 obsahuje zvláštní ustanovení zakazující pravidla týkající se bydliště, a to zejména v článku 7<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0108"><P>Viz obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070911">11. září 2007</DATE>, <NAME.CASE>Hendrix</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑287/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:494">EU:C:2007:494</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (body 65 a 69 až 71).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="33"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Rakouská republika především tvrdí, že mechanismus úpravy rodinných dávek, jakož i sociálních a daňových výhod nevede k nerovnému zacházení. V podstatě tvrdí, že na jedné straně vzhledem k tomu, že cílem dávek a výhod je buď nahradit část nákladů vynaložených rodiči na výživu dětí, nebo snížit jejich daňovou zátěž, situace pracovníků s dětmi, které nemají bydliště v Rakousku, a situace pracovníků, jejichž děti zde mají bydliště, nejsou srovnatelné z důvodu rozdílů v životní úrovni mezi členskými státy. Na druhé straně obdrží migrující pracovníci na základě mechanismu úpravy podporu, kterou potřebují v závislosti na životních nákladech ve státě bydliště dítěte.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Jak však rozhodl Soudní dvůr, podmínky stanovené vnitrostátním právem musí být považovány za nepřímo diskriminační, pokud se sice použijí nezávisle na státní příslušnosti, <HT TYPE="ITALIC">dotýkají se však v zásadě migrujících pracovníků či velkou většinu dotčených osob tvoří migrující pracovníci</HT>, pokud se uplatňují bez rozdílu, ale mohou být jednodušeji splněny tuzemskými pracovníky než migrujícími pracovníky, nebo hrozí, že budou působit zejména v neprospěch migrujících pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0109"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070118">18. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Celozzi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑332/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:35">EU:C:2007:35</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191205">5. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Bocero Torrico et Bode</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑398/18 a C‑428/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1050">EU:C:2019:1050</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>V projednávaném případě z kritéria týkajícího se bydliště dětí stanoveného rakouskou právní úpravou vyplývá, že snížení výše rodinných dávek, jakož i sociálních a daňových výhod se dotýká především migrujících pracovníků, jelikož je pravděpodobnější, že jejich děti budou mít bydliště v jiném členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0110"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130620">20. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Giersch a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑20/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:411">EU:C:2013:411</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 56).</P></NOTE>. Mimoto z tabulek, které stanoví koeficienty pro úpravu výše<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0111"><P>Viz poznámka pod čarou 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE> dávek týkajících se sousedních států Rakouské republiky, velmi jasně vyplývá, že z důvodu rozdílů v životní úrovni ve většině těchto států v porovnání s Rakouskou republikou jsou pracovníci, kteří využili své svobody pohybu z těchto států, v převážné většině pracovníky, kteří pobírají dávky, jakož i sociální a daňové výhody v nižší výši, než jaká je poskytovaná v Rakousku. Podle údajů obsažených ve zprávě Účetního dvora předložené Komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0112"><P>Viz bod 15.1, příklad 6, s. 45 zprávy Účetního dvora.</P></NOTE>, a na kterou se odvolává Rakouská republika, se přitom přibližně 50 % plateb v roce 2016 týkalo dětí s bydlištěm v Maďarsku a na Slovensku a 40 % těchto plateb se týkalo dětí s bydlištěm v České republice, Polsku, Rumunsku a Slovinsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>Tato analýza je podpořena vysvětleními rakouské vlády týkajícími se odhadů účinků úpravy rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0113"><P>Viz dokument označený č. 190 příloh ke stenozáznamům ze zasedání Národní rady ve XXVI. volebním období, s. 2. (viz poznámka pod čarou 84 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Tyto údaje je třeba nahlížet ve spojení se zjištěním Účetního dvora, podle kterého počet dětí, na které existuje nárok na dávky, se mezi lety 2004 a 2016 současně s otevřením rakouského trhu práce zešestinásobil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0114"><P>Viz bod 15.1, příklad 5, s. 44 a bod 15.2, s. 45 zprávy Účetního dvora. V tomto ohledu je v poznámce pod čarou 34 této zprávy upřesněno, že dne <DATE ISO="20040501">1. května 2004</DATE> se Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarsko, Republika Malta, Polská republika, Republika Slovinsko a Slovenská republika připojily k Unii, následované Bulharskou republikou a Rumunskem dne <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE>. V oblasti volného pohybu pracovníků využila Rakouská republika sedmiletá přechodná období, takže se rakouský trh práce otevřel státům, které přistoupily v roce 2004, v roce 2011 a státům, které přistoupily v roce 2007, v roce 2014. Chorvatská republika se připojila k Unii dne <DATE ISO="20130701">1. července 2013</DATE>, přičemž k otevření rakouského trhu práce došlo v roce 2020.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="34"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Podle mého názoru tyto údaje samy o sobě postačují k tomu, aby prokázaly bez nutnosti přezkoumávat doplňující argumenty, jež byly předmětem diskuzí účastníků řízení, že rozlišení použité v rakouské právní úpravě, pokud jde o výši převoditelných dávek, podle místa bydliště dětí v členských státech se dotýká více migrujících pracovníků a představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, kterou lze připustit pouze tehdy, je-li objektivně odůvodněná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0115"><P>Viz rozsudek Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky přeshraničního pracovníka) (bod 56).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Pokud je mi známo, Soudní dvůr při použití článku 4 nařízení č. 883/2004 na tuto podmínku výslovně neodkázal. Nicméně na projednávanou věc lze podle mého názoru použít jediné rozhodnutí Soudního dvora týkající se čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71, který uváděl zásadu rovného zacházení v obdobném znění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0116"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110622">22. června 2011</DATE>, <NAME.CASE>Landtová</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑399/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:415">EU:C:2011:415</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho podotýkám, že Soudní dvůr provedl výklad článku 67 nařízení č. 883/2004, jehož cílem je, aby pracovník nebyl odrazen od výkonu svého práva na volný pohyb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0117"><P>Viz body 66 a 67 tohoto stanoviska, jakož i obdobně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20021107">7. listopadu 2002</DATE>, <NAME.CASE>Maaheimo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑333/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:641">EU:C:2002:641</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> ve spojení s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 a pouze na tomto základě ověřil odůvodnění uvedené předkládajícím soudem. Z toho vyvozuji, že výběr kritéria bydliště použitelného na rodinné dávky členským státem je rovněž odůvodnitelný z důvodu pravidla společného výkladu článku 4 nařízení č. 883/2004 a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 vyplývajícího z jejich společného základu, a to článku 45 SFEU, jehož cílem je zaručit volný pohyb pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0118"><P>V tomto ohledu viz bod 127 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K odůvodnění nepřímé diskriminace</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora týkající se použití čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 musí být nepřímá diskriminace ke svému odůvodnění způsobilá zaručit uskutečnění legitimního cíle a nesmí překračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0119"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161214">14. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bragança Linares Verruga a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑238/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:949">EU:C:2016:949</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i Caisse pour l’avenir des enfants (Dítě manžela či manželky příhraničního pracovníka) (bod 58 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Komise správně tvrdí, že Rakouská republika nepředkládá žádný důvod, který by mohl odůvodnit nepřímou diskriminaci způsobenou mechanismem úpravy výše dávek, jakož i sociálními a daňovými výhodami, které zavedla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>V rámci projednávané žaloby totiž Rakouská republika v podstatě s podporou Dánského království a Norského království na jedné straně tvrdí, že cílem úpravy výše dávek je zajistit, aby <HT TYPE="ITALIC">podpora a následné snížení rodinných výdajů svou hodnotou odpovídaly těm poskytnutým v Rakousku</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0120"><P>Je třeba poznamenat, že Rakouská republika zpochybňuje cíl dosažení rozpočtových úspor, který podle Komise sledovala. Z dokumentů předložených Komisí vskutku vyplývá vyčíslení snížení výdajů, které však ještě takový úmysl nepotvrzuje.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Zaprvé je však podle mého názoru třeba opět uvést, že poskytované dávky jsou paušální<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0121"><P>Viz body 77 až 79 tohoto stanoviska.</P></NOTE> a nezohledňují skutečné potřeby dítěte. V tomto ohledu sdílím rovněž názor Rumunska, podle kterého Rakouská republika nemůže použít stejné argumenty ke zpochybnění existence diskriminace a za účelem jejího odůvodnění.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="35"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>Zadruhé z výpočtů Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0122"><P>Komise v bodě 44 své žaloby odkazuje na tabulku klasifikace rakouských spolkových zemí v roce 2019, dostupnou na následující internetové adrese: https://cdn2.hubspot.net/hubfs/2405078/cms-pdfs/fileadmin/user_upload/dyna_content/de/documents/news/20190508_news_kaufkraft_dach_dfin.pdf, s. 3.</P></NOTE>, které Rakouská republika nezpochybňuje, jasně vyplývá, že tato shoda v hodnotě není zajištěna na rakouském území<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0123"><P>Komise vysvětluje, že například kupní síla činí 104,7 % rakouského průměru v Dolních Rakousech oproti pouhým 97,6 % v Korutanech. Na základě rakouské právní úpravy sociálních a daňových výhod v Rakousku má pracovník nárok na příspěvek na výživu svého dítěte, pokud jde o dítě, které má bydliště například v obci Arnoldstein v Korutanech, ve výši 100 % paušální částky, která je o 7,1 % vyšší než paušální částka pracovníka, jehož dítě má bydliště v Dolních Rakousech.</P></NOTE> a že rozdíly v životních nákladech shledané v Rakousku v poměru vůbec neodpovídají koeficientům použitým v některých členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0124"><P>V návaznosti na předchozí příklad Komise ilustruje účinky rakouského mechanismu úpravy tím, že uvádí, že osoby pracující v Rakousku, jejichž děti mají bydliště v Arnoldsteinu v Korutanech, v Tarvisiu (Itálie) nebo Kranjské Goře (Slovinsko), obdrží každá tři různé paušální částky, tedy 100 %, 94,8 % a 79 % výše dávky. Paušální částka je přitom vyšší než průměrné životní náklady v Rakousku a je třeba mít za to, že v těchto třech sousedních obcích, byť se nacházejí ve třech různých členských státech, jsou životní náklady na každodenní potřeby objektivně zcela srovnatelné právě z důvodu volného pohybu zboží a služeb zaručených Unií.</P></NOTE>. Kromě toho, jak zdůrazňuje Slovenská republika, v těchto členských státech mohou existovat rozdíly<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0125"><P>Například podle Slovenské republiky se životní náklady liší mezi východem země a oblastí města Bratislava, kde jsou dokonce mnohem vyšší než v regionu města Vídně.</P></NOTE>, což prokazuje důležitost místa, ve kterém jsou nákupy prováděny, pokud by měl být připuštěn systém shody dávek s úrovní cen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>Argument Rakouské republiky, podle kterého jsou rozdíly v kupní síle výrazně větší, zejména v porovnání s Bulharskem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0126"><P>Rakouská republika uvádí, že kupní síla v Bulharsku představovala v roce 2019 52 % průměrné kupní síly 27 členských států Unie, zatímco kupní síla v Rakousku představovala 113 % této průměrné kupní síly. (Viz poznámka pod čarou 79 tohoto stanoviska). Viz rovněž bod 53 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, což rovněž kompenzuje účinky mechanismu úpravy, nemůže zpochybnit všechna tato zjištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Proto mám za to, že cíl spočívající v zajištění toho, aby podpora a následné snížení rodinných výdajů svou hodnotou odpovídaly těm poskytovaným v Rakousku, nemůže odůvodnit dotčenou nepřímou diskriminaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>Na druhé straně Rakouská republika dále tvrdí, že převažujícím cílem mechanismu úpravy výše sociálních a daňových výhod je <HT TYPE="ITALIC">vytvoření nebo obnovení funkce podpory, jakož i spravedlnosti sociálního systému</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>Stejně jako Komise poukazuji zaprvé na to, že ze zprávy Účetního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0127"><P>Viz bod 18.2, s. 51 zprávy Účetního dvora.</P></NOTE> vyplývá, že úprava rodinných dávek na základě úrovně cen dotyčného členského státu v porovnání k Rakouské republice může vést k dodatečným nákladům, i když Rakouská republika tento dopad minimalizuje. Tyto náklady přitom musí nutně nést všichni, kdo přispívají do státního rozpočtu. V této souvislosti považuji za vhodné upřesnit, že v této zprávě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0128"><P>Viz bod 23.2, s. 60 a 61, bod 23.4, s. 62, jakož i bod 25, s. 62 až 65 zprávy Účetního dvora.</P></NOTE> je rovněž uvedeno, jak zdůrazňují Komise a Polská republika, že důvodem, který by mohl ohrozit finanční rovnováhu systému sociálního zabezpečení, není vyplácení dávek pracovníkům, jejichž děti mají bydliště mimo území Rakouské republiky, které představuje přibližně 6 %<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0129"><P>Viz bod 15.1 tabulka 8 zprávy Účetního dvora.</P></NOTE> výdajů na rodinné dávky, ale nedostatek patřičné kontroly, pokud jde o poskytování těchto dávek.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="36"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>Zadruhé souhlasím s názory vyjádřenými Komisí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0130"><P>Viz bod 97 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, Kontrolním úřadem ESVO a Slovinskou republikou, podle kterých je prvořadé připomenout, že pravidla na ochranu volného pohybu pracovníků v rámci Unie a EHP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0131"><P>Viz čl. 28 odst. 2 dohody o EHP, který zakazuje jakoukoli diskriminaci mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky jako čl. 45 odst. 2 SFEU.</P></NOTE>, včetně rovného zacházení, se opírají o komplexní systém, ve kterém jsou použitelnými právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení obecně právní předpisy členského státu, v němž dotyčná osoba vykonává svou závislou činnost nebo samostatně výdělečnou činnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0132"><P>Viz bod 17 odůvodnění nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>, a ve kterém migrující pracovníci přispívají na financování sociálních politik hostitelského členského státu jak sociálními příspěvky, tak daněmi, které odvádějí na základě činnosti, kterou v daném státě vykonávají<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0133"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161214">14. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Bragança Linares Verruga e.a.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑238/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:949">EU:C:2016:949</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, což odůvodňuje rovnost poskytovaných dávek a přiznaných výhod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0134"><P>Kontrolní úřad ESVO shrnul zásadu takto: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>Pokud jde o uskutečňování volného pohybu pracovníků, vyžaduje vnitřní trh EHP stejné dávky za stejnou práci.<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>V projednávaném případě konstatuji, podobně jako Česká republika, Chorvatská republika a Polská republika, že vzhledem k tomu, že rakouské rodinné přídavky jsou z čistě ekonomického hlediska financovány z příspěvků zaměstnavatelů vypočítaných na základě celkové výše mezd pracovníků, migrující pracovník se z tohoto důvodu podílí na stanovení výše částek vyplácených jeho zaměstnavatelem stejným způsobem jako tuzemský pracovník.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>Kromě toho, pokud jde o rodinný bonus <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> a další dotčené slevy na dani, Rakouská republika uvedla, že tyto výhody jsou financovány z daní z příjmu pracovníků, což rovněž znehodnocuje jakékoli odůvodnění rozhodnutí rakouského zákonodárce o neexistenci vzájemnosti cílem sociální spravedlnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>Jsem tedy toho názoru, že rozdílné zacházení podle místa bydliště dítěte dotyčného pracovníka není ani vhodné, ani nezbytné za účelem vytvoření nebo obnovení funkce podpory, jakož i spravedlnosti sociálního systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených důvodů mám za to, že rakouská právní úprava týkající se úpravy výše rodinných dávek, jakož i sociálních a daňových výhod pro osoby pracující v Rakousku, jejichž děti mají bydliště v jiném členském státě, je v rozporu se zásadou rovného zacházení stanovenou jak v článku 4 nařízení č. 883/2004, tak v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>V důsledku toho navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že druhý žalobní důvod vznesený Komisí je opodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Jelikož mám za to, že by Soudní dvůr měl vyhovět návrhovým žádáním Komise, musí být Rakouské republice uložena náhrada nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="37"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 140 odst. 1 a 2 jednacího řádu, podle kterého členské státy, smluvní státy Dohody o EHP, které nejsou členskými státy, jakož i Kontrolní úřad ESVO, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení, ponesou Česká republika, Dánské království, Chorvatská republika, Polská republika, Rumunsko, Slovinská republika a Slovenská republika, jakož i Norské království a Kontrolní úřad ESVO vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>1)</NO.P><TXT>Rakouská republika tím, že zavedla mechanismus úpravy ohledně rodinných přídavků a slevy na dani na vyživované dítě pro pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>z článků 7 a 67 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, jakož i</P></ITEM><ITEM><P>z článku 4 nařízení č. 883/2004 a čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne <DATE ISO="20110405">5. dubna 2011</DATE> o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Rakouská republika tím, že zavedla pro migrující pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, mechanismus úpravy ohledně rodinného bonusu <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>plus<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="2018" ID="QE0078"/>, slevy na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, pro rodiče samoživitele a z důvodu výživného, nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Česká republika, Dánské království, Chorvatská republika, Polská republika, Rumunsko, Slovinská republika a Slovenská republika, jakož i Norské království a Kontrolní úřad ESVO ponesou vlastní náklady řízení<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>