<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑449/16</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62016CJ0449</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:485">EU:C:2017:485</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>7</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>7</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20170621">21. 6. 2017</DATE> – VĚC C 449/16</P><P>MARTINEZ SILVA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (sedmého senátu)</P><P><DATE ISO="20170621">21. června 2017</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Sociální zabezpečení</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 883/2004</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3</KEYWORD><KEYWORD>Rodinné dávky</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2011/98/EU</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12</KEYWORD><KEYWORD>Právo na rovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Státní příslušníci třetích zemí, jež jsou držiteli jednotného povolení</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑449/16,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Corte d’appello di Genova (odvolací soud v Janově, Itálie) ze dne <DATE ISO="20160708">8. července 2016</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20160805">5. srpna 2016</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Kerly Del Rosario Martinez Silva</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS),</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Comune di Genova,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),</P><P>ve složení A. Prechal, předsedkyně senátu, A. Rosas a E. Jarašiūnas (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokát: E. Tančev,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za paní Martinez Silva L. Nerim a A. Guarisem, avvocati,</P></ITEM><ITEM><P>za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisí D. Martinem a C. Cattabriga, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1</REF.DOC.OJ>, Zvl. vyd. 05/05, s. 72 a oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="188" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2013">Úř. věst. L 188, 9.7.2013, s. 10</REF.DOC.OJ>), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne <DATE ISO="20090916">16. září 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="284" PAGE.FIRST="43" DATE.PUB="2009">Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 43</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>nařízení č. 883/2004<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), a čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne <DATE ISO="20111213">13. prosince 2011</DATE> o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="343" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1</REF.DOC.OJ> a oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="103" PAGE.FIRST="60" DATE.PUB="2012">Úř. věst. L 103, 13.4.2012, s. 60</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi paní Kerly Del Rosario Martinez Silva na straně jedné a Istituto nazionale della previdenza sociale (státní správa sociálního zabezpečení, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>NPS<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) a Comune di Genova (Město Janov, Itálie) na straně druhé, jehož předmětem je zamítnutí žádosti o přiznání příspěvku pro domácnosti s alespoň třemi nezletilými dětmi (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>dávka ANF<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Povolením k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> je podle čl. 2 písm. g) směrnice Rady 2003/109/ES ze dne <DATE ISO="20031125">25. listopadu 2003</DATE> o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="016" PAGE.FIRST="44" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44</REF.DOC.OJ>, Zvl. vyd. 19/06, s. 272), povolení k pobytu vydané dotyčným členským státem poté, co daná osoba získala právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2011/98, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>státním příslušníkem třetí země<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování EU;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>pracovníkem ze třetí země<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> státní příslušník třetí země, který byl přijat na území členského státu a který oprávněně pobývá na jeho území a je v daném členském státě oprávněn pracovat v rámci placeného poměru v souladu s vnitrostátním právem nebo s vnitrostátní praxí;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>jednotným povolením<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> povolení k pobytu vydané orgány členského státu, které umožňuje státnímu příslušníkovi třetí země oprávněně pobývat na jeho území za účelem výkonu práce;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Tato směrnice se vztahuje na:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>státní příslušníky třetích zemí, kteří byli členským státem přijati v souladu s unijním nebo vnitrostátním právem za účelem výkonu práce.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 12 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Právo na rovné zacházení<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="012.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pracovníci ze třetích zemí, kteří jsou uvedeni v čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) mají právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky členského státu, ve kterém pobývají, pokud jde o:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>oblasti sociálního zabezpečení, jak jsou definovány v nařízení (ES) č. 883/2004;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="012.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy mohou rovné zacházení omezit takto:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>omezením práv poskytnutých pracovníkům ze třetích zemí podle odst. 1 písm. e), aniž by však tato práva byla omezena u pracovníků ze třetích zemí, kteří jsou již zaměstnáni nebo kteří byli zaměstnáni po dobu nejméně šesti měsíců a kteří jsou zaregistrováni jako nezaměstnaní.</TXT><P>Členské státy mohou navíc rozhodnout, že se odst. 1 písm. e), pokud jde o rodinné dávky, nepoužije na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členského státu po dobu nejvýše šesti měsíců, státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati za účelem studia, nebo na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni k výkonu práce na základě víza;</P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 1 písm. z) nařízení č. 883/2004 definuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>rodinná dávka<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> jako všechny věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítěte uvedených v příloze I tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 písm. j) uvedeného nařízení stanoví, že se toto nařízení vztahuje na veškeré právní předpisy týkající se rodinných dávek. Podle odstavce 5 písm. a) tohoto článku se však nevztahuje na sociální pomoc a lékařskou péči.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Italské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle článku 65 legge n. 448 – Misure di finanza pubblica per la stabilizzazione e lo sviluppo (zákon č. 448, kterým se upravují veřejné finance na stabilizaci a rozvoj) ze dne <DATE ISO="19981223">23. prosince 1998</DATE> (běžný doplněk GURI č. 210 ze dne <DATE ISO="19981229">29. prosince 1998</DATE>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>zákon č. 448/1998<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>), pobírají domácnosti s alespoň třemi dětmi mladšími 18 let a s příjmem nedosahujícím určité hranice (<FT TYPE="DECIMAL">25384,91</FT> eura v roce 2014) ANF. Měsíční výše posledně uvedené dávky se v roce 2014 rovnala částce 141,02 eura.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>ANF, která byla původně vyhrazena pouze italským státním příslušníkům, byla v roce 2000 rozšířena na státní příslušníky Evropské unie, poté v roce 2007 na státní příslušníky třetích zemí, jimž bylo přiznáno právní postavení politického uprchlíka nebo doplňková ochrana, a konečně na základě článku 13 legge n. 97 per Disposizioni adempimento degli obblighi derivanti dall’appartenenza dell’Italia all’Unione europea – Legge europea 2013 (zákon č. 97, kterým se upravují závazky vyplývající z členství v Evropské unii – Evropský zákon 2013) ze dne <DATE ISO="20130806">6. srpna 2013</DATE> (GURI č. 194 ze dne <DATE ISO="20130820">20. srpna 2013</DATE>) na držitele povolení k dlouhodobému pobytu a rodiny státních příslušníků Evropské unie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Směrnice 2011/98 byla do vnitrostátního práva provedena decreto legislativo n. 40 – Attuazione della direttiva 2011/98/UE relativa a una procedura unica di domanda per il rilascio di un permesso unico che consente ai cittadini di Paesi terzi di soggiornare e lavorare nel territorio di uno Stato membro e a un insieme comune di diritti per i lavoratori di Paesi terzi che soggiornano regolarmente in uno Stato membro (legislativní vyhláška č. 40 o provedení směrnice 2011/98) ze dne <DATE ISO="20140304">4. března 2014</DATE> (GURI č. 68 ze dne <DATE ISO="20140322">22. března 2014</DATE>), kterou bylo zavedeno <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>jednotné pracovní povolení<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžné otázky</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Paní Martinez Silva, státní příslušnice třetí země, má bydliště v Janově a je držitelkou jednotného pracovního povolení s délkou platnosti přesahující šest měsíců. Vzhledem k tomu, že byla matkou tří dětí mladších 18 let a její příjmy nedosahovaly hranice stanovené zákonem č. 448/1998 podala v roce 2014 žádost o přiznání dávky ANF, jež byla zamítnuta z důvodu, že neměla povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Podala tedy k Tribunale di Genova (soud v Janově, Itálie), občanskoprávní žaloby, kterými se domáhala určení, že byla ze strany Města Janov a INPS diskriminována, a toho, aby jí byla vyplacena částka ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1833,26</FT> eura za rok 2014 a uznán její nárok na tuto dávku pro následující roky s tím, že toto zamítnutí její žádosti bylo v rozporu s článkem 12 směrnice 2011/98. Tyto žaloby byly zamítnuty usnesením ze dne <DATE ISO="20150818">18. srpna 2015</DATE> z důvodu, že dovolávaná ustanovení nařízení č. 883/2004 mají čistě programovou povahu, že toto nařízení mezi dávky sociálního zabezpečení vyplácenými státem nezahrnuje výživné a že paní Martinez Silva neprokázala, že v Itálii oprávněně pobývala po dobu nejméně pěti let.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Corte d’apello di Genova (odvolací soud v Janově, Itálie), k němuž bylo podáno odvolání, uvádí, že má pochybnosti o slučitelnosti článku 65 zákona č. 448/1998 s unijním právem, jelikož toto ustanovení v rozporu se zásadou rovného zacházení stanovenou v článku 12 směrnice 2011/98 neumožňuje státnímu příslušníkovi třetí země, jenž je držitelem jednotného povolení, pobírat dávku ANF.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Předkládající soud především uvádí, že dávka ANF je peněžitou dávkou určenou k vyrovnání rodinných výdajů, jež se přiznává rodinám, které ji potřebují zejména s ohledem na počet svých dětí a ekonomickou situaci. Tato dávka podle jeho názoru spadá mezi dávky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004, přičemž upřesnil, že se nejedná o zálohu na výživné ani o dávky uvedené v příloze I tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Na základě rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120424">24. dubna 2012</DATE>, <NAME.CASE>Kamberaj</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑571/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:233">EU:C:2012:233</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), dochází předkládající soud k závěru, že se ve věci v původním řízení nepoužije žádné z omezení zásady rovného zacházení stanovené v čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2011/98, neboť Italská republika neměla v úmyslu využít možnosti omezit uplatnění této zásady stanovené v tomto ustanovení, a navíc se paní Martinez Silva nenachází v žádné ze situací uvedených ve druhém pododstavci tohoto ustanovení, jelikož je držitelkou jednotného pracovního povolení s délkou platnosti přesahující šest měsíců. Má za to, že dotčená osoba tedy patří mezi osoby, na které se vztahuje zásada rovného zacházení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Corte d’appello di Genova (odvolací soud v Janově) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>1)</NO.P><TXT>Představuje taková dávka, jako je dávka stanovená v článku 65 zákona č. 448/1998, nazvaná [dávka ANF], rodinnou dávku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení (ES) č. 883/2004?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi, brání zásada rovného zacházení zakotvená v čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/98/EU takové právní úpravě, jako je italská právní úprava, podle které nemá pracovník třetí země s <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>jednotným pracovním povolením<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/> (s délkou platnosti přesahující šest měsíců) nárok na [dávku ANF], přestože žije se třemi nebo více nezletilými dětmi a jeho příjmy jsou nižší než zákonem stanovená hranice?<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžným otázkám</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podstatou dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být článek 12 směrnice 2011/98 vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, podle které státní příslušník třetí země, jenž je držitelem jednotného povolení ve smyslu čl. 2 písm. c) této směrnice, nemá nárok na takovou dávka, jako je dávka ANF zavedená zákonem č. 448/1998.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Stran čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/98, jenž stanoví, že pracovníci ze třetích zemí, kteří jsou uvedeni v čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) této směrnice mají právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky členského státu, ve kterém pobývají, pokud jde o oblasti sociálního zabezpečení, jak jsou definovány v nařízení č. 883/2004, je třeba na prvním místě posoudit, zda taková dávka, jako je dávka ANF, představuje dávku sociálního zabezpečení spadající mezi rodinné dávky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. j) tohoto nařízení, jak navrhuje předkládající soud, nebo zda se jedná o dávku sociální pomoci vyňatou z působnosti tohoto nařízení v souladu s jeho čl. 3 odst. 5 písm. a), jak tvrdí italská vláda.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl v souvislosti s nařízením Rady (ES) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1971">Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2</REF.DOC.OJ>, Zvl. vyd. 05/01, s. 35), že rozdíl mezi dávkami, které nespadají do rozsahu působnosti nařízení č. 883/2004, a dávkami, které do něj spadají, spočívá především v základních znacích každé dávky, zejména v jejím účelu a podmínkách jejího poskytování, a neodvíjí se od skutečnosti, zda vnitrostátní právní předpisy kvalifikují tuto dávku jako dávku sociálního zabezpečení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920716">16. července 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hughes</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑78/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:331">EU:C:1992:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050120">20. ledna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Noteboom</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑101/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:51">EU:C:2005:51</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Lachheb</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑177/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:689">EU:C:2013:689</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Dávka může být považována za dávku sociálního zabezpečení, pokud je příjemci poskytnuta na základě právními předpisy vymezené situace, aniž by došlo k individuálnímu a diskrečnímu posouzení osobních potřeb, a vztahuje-li se k některému z rizik výslovně uvedených v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 883/2004 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920716">16. července 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hughes</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑78/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:331">EU:C:1992:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010315">15. března 2001</DATE>, <NAME.CASE>Offermanns</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑85/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:166">EU:C:2001:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Hliddal a Bornand</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑216/12 a C‑217/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:568">EU:C:2013:568</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Soudní dvůr již upřesnil, že způsob financování dávky, a zejména skutečnost, že její poskytnutí není podmíněno placením příspěvků, není pro kvalifikaci této dávky jako dávky sociálního zabezpečení relevantní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920716">16. července 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hughes</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑78/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:331">EU:C:1992:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010315">15. března 2001</DATE>, <NAME.CASE>Offermans</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑85/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:166">EU:C:2001:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Lachheb</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑177/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:689">EU:C:2013:689</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Kromě toho skutečnost, že dávka je přiznána nebo odepřena s ohledem na příjmy a počet dětí, neznamená, že její poskytnutí závisí na individuálním posouzení osobních potřeb žadatele, což je jedna z charakteristik sociální pomoci, neboť se jedná o objektivní a právně definovaná kritéria, na základě kterých, jsou-li splněna, vzniká nárok na tuto dávku, aniž příslušný orgán může vzít v úvahu i jiné osobní okolnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920716">16. července 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hughes</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑78/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:331">EU:C:1992:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Dávky sociálního zabezpečení, jež se automaticky poskytují rodinám, které splňují určitá objektivní kritéria, pokud jde zejména o jejich velikost, příjmy a kapitálové zdroje, a to<?PAGE NO="6"?> bez jakéhokoliv individuálního a diskrečního posouzení osobních potřeb, a jež jsou určeny k vyrovnání rodinných výdajů, je tedy třeba považovat za dávky sociálního zabezpečení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Spojené království</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑308/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:436">EU:C:2016:436</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Co se týče otázky, zda daná dávka spadá mezi rodinné dávky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004, je třeba uvést, že podle čl. 1 písm. z) uvedeného nařízení se pojmem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>rodinná dávka<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> rozumí všechny věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítěte uvedených v příloze I tohoto nařízení. Soudní dvůr již rozhodl, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>k vyrovnání rodinných výdajů<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> musí být vykládán v tom smyslu, že jde zejména o veřejný příspěvek do rodinného rozpočtu, který má snížit zátěž pramenící z výchovy dětí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Hliddal a Bornand</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑216/12 a C‑217/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:568">EU:C:2013:568</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Pokud jde o dávku dotčenou ve věci v původním řízení, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že dávka ANF se vyplácí příjemcům, kteří o ni požádají a splňují podmínky týkající se počtu nezletilých dětí a příjmů uvedených v článku 65 zákona č. 448/1998. Tato dávka se tedy poskytuje na základě právními předpisy vymezené situace, aniž by došlo k individuálnímu a diskrečnímu posouzení osobních potřeb žadatele. Dávka ANF se navíc skládá z peněžité částky vyplácené každý rok uvedeným příjemcům a je určena k vyrovnání rodinných výdajů. Jedná se tedy o peněžitou dávku směrovanou prostřednictvím veřejného příspěvku do rodinného rozpočtu ke snížení zátěže pramenící z výchovy dětí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že taková dávka, jako je dávka ANF, představuje dávku sociálního zabezpečení spadající mezi rodinné dávky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Je proto třeba zadruhé posoudit, zda státnímu příslušníkovi třetí země, jenž je držitelem jednotného povolení ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2011/98, smí být na základě takové vnitrostátní právní úpravy, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, odepřen nárok na takovou dávku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>V tomto ohledu z čl. 12 odst. 1 písm. e) ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/98 vyplývá, že rovné zacházení zakotvené v prvním z těchto ustanovení by se mělo především vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati na území členského státu, aby tam v souladu s unijním nebo vnitrostátním právem pracovali. Přitom tak tomu je v případě státního příslušníka třetí země, jenž je držitelem jednotného povolení ve smyslu čl. 2 písm. c) této směrnice, neboť podle tohoto ustanovení toto povolení umožňuje takovému příslušníkovi oprávněně pobývat na území členského státu, který toto povolení vydal, za účelem výkonu práce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Podle čl. 12 odst. 2 písm. b) prvního pododstavce směrnice 2011/98 mohou členské státy nicméně omezit práva poskytnutá podle čl. 12 odst. 1 písm. e) uvedené směrnice pracovníkům ze třetích zemí, s výjimkou těch, kteří jsou již zaměstnáni nebo byli zaměstnáni po dobu nejméně šesti měsíců a jsou zaregistrováni jako nezaměstnaní. Členské státy mohou navíc v souladu s čl. 12 odst. 2 písm. b) druhým pododstavcem uvedené směrnice rozhodnout, že se její čl. 12 odst. 1 písm. e), pokud jde o rodinné dávky, nepoužije na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členského státu po dobu nejvýše šesti měsíců, státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati za účelem studia, nebo na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni k výkonu práce na základě víza.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Na rozdíl od směrnice 2003/109 směrnice 2011/98 stanoví ve prospěch některých státních příslušníků třetích zemí právo na rovné zacházení, které je obecným pravidlem, a uvádí výjimky z tohoto pravidla, které členské státy mohou stanovit. Těchto výjimek se lze proto dovolávat pouze tehdy, pokud orgány dotyčného členského státu příslušné k provádění této směrnice jasně vyjádřily úmysl těchto výjimek využít (<HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120424">24. dubna 2012</DATE>, <NAME.CASE>Kamberaj</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑571/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:233">EU:C:2012:233</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Předkládající soud přitom uvádí, že Italská republika neměla v úmyslu využít možnosti omezit rovné zacházení podle čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice 2011/98, protože tuto vůli nijak neprojevila. Ustanovení italské právní úpravy omezující nárok na dávku ANF, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, na držitele povolení k dlouhodobému pobytu a rodiny státních příslušníků Evropské unie, navíc přijatá před provedením uvedené směrnice do vnitrostátního práva, jak je uvedeno v bodech 10 a 11 výše, tedy nemohou být považována za ustanovení provádějící omezení práva na rovné zacházení, která mají členské státy možnost zavést na základě téže směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že státnímu příslušníkovi třetí země, jenž je držitelem jednotného povolení ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2011/98, nesmí být na základě vnitrostátní právní úpravy odepřen nárok na takovou dávku, jako je dávka ANF.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 12 směrnice 2011/98 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, podle které státní příslušník třetí země, jenž je držitelem jednotného povolení ve smyslu čl. 2 písm. c) této směrnice, nemá nárok na takovou dávku, jako je dávka ANF zavedená zákonem č. 448/1998.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne <DATE ISO="20111213">13. prosince 2011</DATE> o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, podle které státní příslušník třetí země, jenž je držitelem jednotného povolení ve smyslu čl. 2 písm. c) této směrnice, nemá nárok na takovou dávku, jako je příspěvek pro domácnosti s alespoň třemi nezletilými dětmi zavedený legge n. 448 – Misure di finanza pubblica per la stabilizzazione e lo sviluppo (zákon č. 448, kterým se upravují veřejné finance na stabilizaci a rozvoj) ze dne <DATE ISO="19981223">23. prosince 1998</DATE>.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>