<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T‑248/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013TJ0248</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:721">EU:T:2016:721</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>24</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>24</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20161213">13. 12. 2016</DATE> – VĚC T‑248/13 [VÝŃATKY] [<HT TYPE="ITALIC">EXTRAITS</HT>]</P><P>AL-GHABRA v. KOMISE</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20161213">13. prosince 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Společná zahraniční a bezpečnostní politika</KEYWORD><KEYWORD>Omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 881/2002</KEYWORD><KEYWORD>Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů osoby zařazené na seznam vypracovaný orgánem Organizace spojených národů</KEYWORD><KEYWORD>Zařazení jména této osoby na seznam uvedený v příloze I nařízení (ES) č. 881/2002</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na neplatnost</KEYWORD><KEYWORD>Přiměřená lhůta</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost ověřit a odůvodnit opodstatněnost uváděných důvodů</KEYWORD><KEYWORD>Soudní přezkum</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T–248/13,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Mohammed Al-Ghabra</HT>, s bydlištěm v Londýně (Spojené království), zastoupenému E. Grievesem, barrister, a J. Careym, solicitor,</P><PARTY.STATUS>žalobce,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT>, původně zastoupené M. Konstantinidisem, T. Scharfem a F. Erlbacherem, dále M. Konstantinidisem a F. Erlbacherem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><P>podporované</P><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska</HT>, původně zastoupeným S. Behzadi-Spencer a V. Kaye, dále S. Brandonem a nakonec C. Crane, jako zmocněnci, ve spolupráci s T. Eickem, QC,</P><P>a</P><P><HT TYPE="BOLD">Radou Evropské unie</HT>, zastoupenou J.-P. Hixem a E. Finnegan, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>vedlejšími účastníky řízení,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh založený na článku 263 SFEU směřující jednak ke zrušení nařízení Komise (ES) č. 14/2007 ze dne <DATE ISO="20070110">10. ledna 2007</DATE>, kterým se po sedmdesáté čtvrté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="006" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 6, s. 6</REF.DOC.OJ>), v rozsahu, v němž se týká žalobce, a jednak ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne <DATE ISO="20130306">6. března 2013</DATE>, Ares (2013) 188023, kterým bylo potvrzeno ponechání žalobcova jména na seznamu osob a subjektů, kterých se týkají ustanovení nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne <DATE ISO="20020527">27. května 2002</DATE> o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem<?PAGE NO="2"?> a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="139" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 139, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 18/01, s. 294),</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (třetí senát),</P><P>ve složení S. Papasavvas, předseda, E. Bieliūnas a I. S. Forrester (zpravodaj), soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20160217">17. února 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Jsou uvedeny pouze ty body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění považuje Tribunál za účelné.</P></NOTE></HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> bylo na žádost Spojeného království Velké Británie a Severního Irska doplněno jméno žalobce Mohammeda Al-Ghabry na seznam Výboru pro sankce založeného rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1267 (1999) ze dne <DATE ISO="19991015">15. října 1999</DATE> o situaci v Afghánistánu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>výbor pro sankce<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>seznam výboru pro sankce<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) jakožto osoby spojené s organizací Al-Kajdá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Nařízením Komise (ES) č. 14/2007 ze dne <DATE ISO="20070110">10. ledna 2007</DATE>, kterým se po sedmdesáté čtvrté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="006" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2007">Úř. věst. 2007, L 6, s. 6</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>napadené nařízení<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>), bylo jméno M. Al-Ghabry doplněno na seznam osob a subjektů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů podle nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne <DATE ISO="20020527">27. května 2002</DATE> o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="139" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 139, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 18/01, s. 294) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>sporný seznam<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20070612">12. června 2007</DATE> oznámilo ministerstvo zahraničních věcí a Commonwealthu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (United Kingdom Foreign and Commonwealth Office, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>FCO<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>) žalobci, že Spojené království požádalo o zařazení jeho jména na seznam Výboru pro sankce. FCO mimo jiné žalobci poskytlo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>kopii popisné zveřejnitelné části shrnutí odůvodnění<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, kterým odůvodnilo tuto žádost, přičemž uvedlo, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>z důvodů národní bezpečnosti a s ohledem na citlivou povahu informaci by bylo úplné zveřejnění popisné části [odůvodnění] v rozporu s veřejným zájmem<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Žalobce se dopisem ze dne <DATE ISO="20090213">13. února 2009</DATE> obrátil na Evropskou komisi se žádostí o přezkum zařazení svého jména na sporný seznam, přičemž ve světle rozsudku ze dne <DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (C–402/05 P a C–415/05 P, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kadi I<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) zpochybňoval legalitu tohoto zařazení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20090508">8. května 2009</DATE> Komise vyrozuměla žalobce o tom, že nemá k dispozici shrnutí odůvodnění, které předcházelo zařazení jeho jména na seznam Výboru pro sankce (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>shrnutí odůvodnění<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), a že mu uvedené odůvodnění poskytne, jakmile je od uvedeného výboru obdrží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20100510">10. května 2010</DATE> vyrozuměla Komise žalobce o shrnutí odůvodnění, které jí sdělil Výbor pro sankce, v němž se uvádělo:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Mohammed Al-Ghabra […] byl zařazen [na seznam Výboru pro sankce] dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> na základě bodu 1 a 2 rezoluce [Rady bezpečnosti Organizace spojených národů] 1617(2005) jakožto osoba spojená s organizací Al-Kajdá, Usámou bin Ládinem nebo Talibanem z důvodů <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>účasti na financování, plánování, podpoře, přípravě nebo provádění činů nebo jednání prostřednictvím organizací Al-Kajdá a Harakat ul-Mujahidin (HuM), ve spojení s nimi, pod jejich jménem, jejich jménem nebo na jejich podporu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> a dále z důvodu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>náboru osob jejich jménem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</P><P>Doplňující zpravodajské informace</P><P>Mohammed Al-Ghabra udržoval pravidelné styky s předními představiteli organizace Al-Kajdá. V roce 2002 se Mohammed Al-Ghabra setkal s Farajem Al-Libim, velitelem operací organizace Al-Kajdá.</P><P>Mohammed Al-Ghabra hrál klíčovou roli při radikalizaci muslimské mládeže ve Spojeném království jak prostřednictvím přímého kontaktu, tak i šířením extremistického obsahu. Po radikalizaci těchto osob je získal pro věc organizace Al-Kajdá, často napomáhal v jejich vycestování a díky síti udržovaných kontaktů umožňoval jejich přijetí do výcvikových táborů organizace Al-Kajdá. Některé z těchto osob se následně na území Spojeném království zapojily do plánování teroristických útoků, jež měly být provedeny v jiných zemích.</P><P>Mohammed Al-Ghabra rovněž poskytoval materiální a logistickou podporu organizaci Al-Kajdá a dalším organizacím, z nichž některé poskytovaly logistickou podporu organizaci Al-Kajdá. Organizoval vycestování do Pákistánu, aby rekrutům umožnil setkání s předními představiteli organizace Al-Kajdá a zvláštní teroristický výcvik. Řada z těchto osob se vrátila do Spojeného království, aby v něm ve prospěch organizace Al-Kajdá vyvíjela nelegální činnosti. Kromě toho Mohammed Al-Ghabra přímo napomáhal osobám, které se podílely na teroristické činnosti ve Spojeném království a dalších zemích, poskytováním finanční, logistické a materiální podpory. Rovněž napomáhal k vycestování osob usazených ve Spojeném království do Iráku, aby se mohly na území posledně uvedeného státu zapojit do bojových operací či podporovat ostatní bojovníky.</P><P>Mohammed Al-Ghabra udržoval úzké styky s organizací Harakat ul-Mujahidin/HuM […] a absolvoval teroristický výcvik ve výcvikovém táboře HuM. Organizace HuM vyslala M. Al-Ghabru do Spojeného království, v němž pro ni měl získávat finanční prostředky.</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> [<HT TYPE="ITALIC">neoficiální překlad</HT>].</P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20100708">8. července 2010</DATE> žalobce zaslal Komisi připomínky, jimiž vyvracel tvrzení, jež byla vůči němu uvedena ve shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce, a žádal, aby mu byly sděleny důkazy podpírající uvedené odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20100910">10. září 2010</DATE> Komise vyrozuměla žalobce o přijetí jeho dopisu a oznámila mu, že přezkoumá zařazení jeho jména na sporný seznam. Kromě toho žalobce upozornila na skutečnost, že na základě rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1904 (2009) se může obrátit na mediátora Organizace spojených národů se žádostí o výmaz ze seznamu Výboru pro sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110118">18. ledna 2011</DATE> Komise předala Výboru pro sankce připomínky žalobce ze dne <DATE ISO="20100708">8. července 2010</DATE> a požádala uvedený výbor o dodatečné informace týkající se důvodů pro zařazení jména žalobce na seznam uvedeného výboru.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110322">22. března 2011</DATE> se žalobce opětovně obrátil na Komisi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110503">3. května 2011</DATE> Komise vyrozuměla žalobce o tom, že přezkoumává zařazení jeho jména na sporný seznam, a upozornila ho na skutečnost, že tento přezkum potrvá ještě několik měsíců, neboť dosud neobdržela odpovědi na své žádosti o upřesnění. Ve stejném dopise Komise opětovně žalobci doporučila, aby se obrátil se žádostí o výmaz na mediátora OSN.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110628">28. června 2011</DATE> žalobce odpověděl Komisi v tom smyslu, že s ohledem na zásah do jeho soukromého života jsou průtahy spojené s přezkumem věci a přijetím konečného rozhodnutí nepřijatelné. Rovněž požádal o vysvětlení těchto průtahů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20110826">26. srpna 2011</DATE> sdělil Výbor pro sankce Komisi dodatečné informace týkající se důvodů pro zařazení jména žalobce na seznam uvedeného výboru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Komise dopisem ze dne <DATE ISO="20111019">19. října 2011</DATE> vyrozuměla žalobce o tom, že stále probíhá přezkum zařazení jeho jména na sporný seznam. Rovněž uvedla skutečnost, že jí Výbor pro sankce poskytl <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>upřesňující<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> dodatečné informace týkající se shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>první doplnění odůvodnění<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>), v nichž se uvádí následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Mohammed Al-Ghabra je jedním z předních extremistů, působí na území Spojeného království a je ve spojení s řadou předních extremistů. M. Al-Ghabra udržuje dlouhodobé pravidelné kontakty s předními představiteli organizace Al-Kajdá působícími v Pákistánu. V roce 2002 se setkal s velitelem operací organizace Al-Kajdá Farajem Al-Libim, vysokým velitelem organizace Al-Kajdá, který byl zatčen pákistánskými orgány v roce 2005 a jenž je v současnosti vězněn ve Spojených státech amerických. M. Al-Ghabra se zdržoval v bydlišti F. Al-Libiho po dobu jednoho týdne. M. Al-Ghabra udržoval rovněž pravidelný kontakt s řadou extremistů působících na území Spojeného království a podílel se na radikalizaci osob pobývajících ve Spojeném království prostřednictvím šíření extremistického obsahu.</P><P>M. Al-Ghabra udržoval úzké styky s militantním kašmírským uskupením Harakat Ul Mujahidin (HuM). Předpokládá se, že v roce 2002 M. Al-Ghabra podstoupil džihádistický výcvik ve výcvikovém táboře HuM v kašmírské Aze. Během svého pobytu v tomto táboře se M. Al-Ghabra naučil zacházet s útočnou puškou AK-47 a pistolemi. Rovněž se předpokládá, že měl v úmyslu zapojit se do bojů v Kašmíru, v čemž mu ovšem organizace HuM zabránila, neboť usilovala o návrat osob do Spojeného království, aby v něm získávaly finanční prostředky. M. Al-Ghabra se během pobytu v Pákistánu rovněž setkal s Haroonen Rashidem Aswatem, který byl následně zatčen a vyhoštěn do Spojeného království z důvodů zapojení do činností souvisejících s terorismem. R. Aswat je v současnosti vazebně zadržován ve Spojeném království za účelem vydání do Spojených států amerických z důvodu trestných činů terorismu. Přes zmrazení svého majetku M. Al-Ghabra udržuje nadále kontakty s extremisty a pokračuje v extremistických činnostech.</P><P>Od prosince 2009 M. Al-Ghabra připravoval teroristické útoky proti společnostem sídlícím ve Spojeném království, ovšem neměl dostatek zdrojů k jejich uskutečnění.</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>V témže dopise Komise upřesnila, že tyto informace byly sděleny žalobci, aby mohl předložit připomínky před přijetím rozhodnutí o přezkumu, což může učinit ve lhůtě do <DATE ISO="20111111">11. listopadu 2011</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20111110">10. listopadu 2011</DATE> žalobce odpověděl Komisi, aby popřel nové informace, které proti němu byly uvedeny v prvním doplnění odůvodnění, jež z větší části považoval za informace <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>obdobné informacím uvedeným ve shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> a požadoval jejich upřesnění a sdělení důkazů, o něž se uvedené informace opírají.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20120517">17. května 2012</DATE> sdělil Výbor pro sankce Komisi nové dodatečné informace týkající se důvodů pro zařazení jména žalobce na seznam uvedeného výboru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20120529">29. května 2012</DATE> Komise vyrozuměla žalobce o tom, že stále probíhá přezkum zařazení jeho jména na sporný seznam. Rovněž jej aktuálně vyrozuměla o tom, že jí Výbor pro sankce poskytl nové <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>upřesňující<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> dodatečné informace týkající se shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>druhé doplnění odůvodnění<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>), v nichž se uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>V srpnu 2006 byl M. Al-Ghabra spatřen osobou, jejíž totožnost byla soudem Spojeného království anonymizována iniciálami AY, jak obstarává určité předměty, kterými byly videozáznamy oslavující mučedníky, s cílem doručit je k extremistům organizace Al-Kajdá v Pákistánu. Tyto videozáznamy mučedníků byly pořízeny osobami, které byly součástí extremistické sítě se sídlem ve Spojeném království, jež připravovaly řadu útoků namířených proti spojům osobní letecké dopravy odlétajícím ze Spojeného království. Tyto skutky navazovaly na řadu setkání těchto dvou osob v Jihoafrické republice v dubnu a květnu 2006, o nichž se předpokládá, že měly za cíl věnovat se otázkám islamistického extremismu.</P><P>AY byl zatčen a obžalován ze spolčení za účelem vraždy a přípravy teroristických činů, avšak trestní řízení bylo ukončeno s tím, že byl zproštěn obžaloby, přestože ostatní členové sítě byli shledáni vinnými a odsouzeni k trestům odnětí svobody za řadu trestných činů spočívajících ve spolčení za účelem vraždy, spolčení za účelem bombových útoků a přípravy teroristických trestných činů.</P><P>Po zproštění obžaloby byl AY podroben omezujícím opatřením na základě nařízeného soudního dohledu [<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>control order<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="2018" ID="QE0020"/>] a i nadále se na něj vztahují protiteroristická opatření, která byla uložena ministerstvem vnitra Spojeného království na základě Terrorism Prevention and Investigation Measures Act 2011 [zákon o předcházení terorismu a vyšetřovacích opatření], neboť se má za to, že se lze důvodně domnívat, že se podílel na činnostech souvisejících s terorismem a že tato opatření jsou nezbytná k tomu, aby mu bylo zabráněno v opětovném zapojení se do těchto činností.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> [neoficiální překlad]</P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>V témže dopise Komise upřesnila, že tyto informace byly sděleny žalobci, aby mohl předložit připomínky před přijetím rozhodnutí o přezkumu, což může učinit ve lhůtě do <DATE ISO="20120615">15. června 2012</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Dopisy ze dne <DATE ISO="20120620">20. června</DATE> a <DATE ISO="20120710">10. července 2012</DATE> žalobce odpověděl Komisi, aby popřel nové informace, které proti němu byly uvedeny ve druhém doplnění odůvodnění, přičemž mimo jiné zdůraznil, že postrádají důkazní sílu. Vzhledem ke značným průtahům rovněž požádal Komisi o dokončení přezkumu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Komise v rozhodnutí Ares (2013) 188023 ze dne <DATE ISO="20130306">6. března 2013</DATE>, které bylo doručeno advokátům žalobce dne <DATE ISO="20130311">11. března 2013</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>), po přezkumu rozhodla o ponechání jména žalobce na sporném seznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Komise v bodě 5 napadeného rozhodnutí uvedla, že informace obsažené ve shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce společně s informacemi uvedenými v prvním a druhém doplnění odůvodnění Výboru pro sankce představují <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>úplné odůvodnění<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Komise kromě toho v bodě 7 napadeného rozhodnutí uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>po zohlednění připomínek [žalobce], konzultaci Výboru pro sankce a zohlednění cílů zmrazení hospodářských zdrojů na základě nařízení č. 881/2002 má i nadále za to, že zařazení [jeho jména na sporný seznam] je důvodné<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. V této souvislosti dále upřesnila, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>v připomínkách [žalobce] nepředložil důvody, na jejichž základě by bylo možné mít za to, že tvrzení uváděná v jeho neprospěch nejsou pravdivá, ani jakoukoli informaci na podporu [svých] protiargumentů<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Komise rovněž v bodě 9 napadeného rozhodnutí uvedla, že kritérium, jež uplatnila stran důkazního břemene, bylo vymezeno Finančním akčním výborem (FATF) ve vysvětlující poznámce k jeho zvláštnímu doporučení č. III o financování terorismu, v níž se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>zařazení [jména osoby na sporný seznam] musí být odůvodněno na základě skutečnosti nebo důvodného podezření či důvodné domněnky, na jejichž základě lze mít za to, že je tato osoba […] teroristou nebo že financuje terorismus nebo teroristickou organizaci<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE> podal žalobce žádost o právní pomoc za účelem podání projednávané žaloby, která byla zapsána po číslem T‑248/13 AJ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Usnesením předsedy druhého senátu Tribunálu ze dne <DATE ISO="20131010">10. října 2013</DATE> bylo žalobci přiznáno poskytnutí právní pomoci; k jeho zastupování byli určeni J. Carey a E. Grieves.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20131106">6. listopadu 2013</DATE> podal žalobce projednávanou žalobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Usnesením předsedy třetího senátu Tribunálu ze dne <DATE ISO="20140520">20. května 2014</DATE> bylo Spojenému království a Radě Evropské unie povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (třetí senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření upravených článkem 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastníkům písemné otázky a vyzval je, aby část z nich zodpověděli písemně před jednáním a ostatní na jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160129">29. ledna 2016</DATE> podal žalobce žádost o doplňující právní pomoc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na písemné i ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne <DATE ISO="20160217">17. února 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Předseda třetího senátu Tribunálu částečně vyhověl žádosti o doplňující právní pomoc usnesením ze dne <DATE ISO="20160420">20. dubna 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Žalobce navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jej týká;</P></ITEM><ITEM><P>zrušil napadené rozhodnutí;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>odmítl žalobu jako nepřípustnou v rozsahu, v němž se domáhá zrušení napadeného nařízení;</P></ITEM><ITEM><P>žalobu ve zbývající části zamítl jako neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobci náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Spojené království navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>odmítl žalobu jako nepřípustnou v rozsahu, v němž se domáhá zrušení napadeného nařízení;</P></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><P>zamítl ostatní části žaloby jako neopodstatněné.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Rada navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Komise, podporovaná Spojeným královstvím a Radou, tvrdí, že projednávaná žaloba na neplatnost je zjevně opožděná, a proto nepřípustná v části, v níž se domáhá zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v němž se týká žalobce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Žalobce v této souvislosti nepřípustnost popírá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>[m]usí být žaloby upravené tímto článkem podány ve lhůtě dvou měsíců, podle okolností, ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V projednávaném případě nelze než konstatovat, že návrh na zrušení napadeného nařízení je zjevně opožděný bez ohledu na to, od které z událostí počala běžet lhůta pro podání žaloby. Pokud totiž tato lhůta počala běžet od vyhlášení napadeného nařízení v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské unie</HT>, postačí uvést, že projednávaná žaloba domáhající se zrušení byla podána více než šest let po tomto datu. Pokud uvedená lhůta počala běžet od data sdělení, které muselo být učiněno vůči dotčenému, nebo v případě neexistence takového sdělení ode dne, kdy se o něm dozvěděl (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Gbagbo a další v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑478/11 P až C‑482/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:258">EU:C:2013:258</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), je třeba uvést, že žalobce se o napadeném nařízení dozvěděl nejpozději dne <DATE ISO="20090213">13. února 2009</DATE>, což je den, kdy zaslal Komisi prostřednictvím svých advokátů žádost o přezkum zařazení svého jména na sporný seznam a napadl jeho zákonnost, kdežto žádost o právní pomoc, která předcházela podání projednávané žaloby, podal až dne <DATE ISO="20130423">23. dubna 2013</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Žalobce kromě toho neprokázal ani netvrdil, že došlo k působení náhody nebo vyšší moci ve smyslu článku 45 statutu Soudního dvora Evropské unie, což by umožnilo, aby na jeho straně odpadla překážka spočívající v uplynutí lhůty pro podání žaloby na neplatnost napadeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Žalobce nicméně tvrdí, že Tribunál má <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>pravomoc zrušit napadené nařízení<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, je-li <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>zjevně protiprávní<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> od samého počátku z toho důvodu, že mu nebylo sděleno od prvního zařazení jeho jména na sporný seznam žádné odůvodnění. Žalobce, který poukazuje na to, že řízení před Tribunálem musí mít reálný, nikoli hypotetický základ, má za to, že se až do okamžiku, než mu byly sděleny veškeré důvody, které v jeho věci uplatňovala Komise, nemohl hájit ani podat Tribunálu žalobu na neplatnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že právo na účinnou soudní ochranu ani právo být vyslechnut není dotčeno striktním uplatňováním unijní právní úpravy týkající se procesních lhůt, která podle ustálené judikatury odpovídá požadavku právní jistoty a potřebě zamezit jakékoliv diskriminaci nebo svévolnému jednání při výkonu spravedlnosti (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150618">18. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Ipatau v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑535/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:407">EU:C:2015:407</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Kromě toho žalobci nic nebránilo v tom, aby podal žalobu na neplatnost napadeného nařízení před sdělením důvodů, na jejichž základě bylo jeho jméno zařazeno na sporný seznam, přičemž tato žaloba by byla založena právě na této neexistencí sdělení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že projednávanou žalobu je třeba zamítnout jako nepřípustnou v části, v níž směřuje proti napadenému nařízení v rozsahu, v němž se týká žalobce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Na podporu své žaloby předkládá žalobce v podstatě pět žalobních důvodů, přičemž první vychází z porušení zásady přiměřené lhůty, druhý z porušení povinnosti, podle níž musí Komise sama náležitě posoudit otázku, zda žalobce splňuje kritéria pro ponechání jeho jména na sporném seznamu, třetí z porušení pravidel týkajících se důkazního břemene a provádění dokazování, čtvrtý z vad, jimiž je stiženo shrnutí odůvodnění, a pátý z porušení zásady proporcionality.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady přiměřené lhůty</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je protiprávní, neboť shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce a první a druhé doplnění odůvodnění mu nebyly sděleny v přiměřené lhůtě po přijetí napadeného nařízení, a dále, že napadené rozhodnutí nebylo přijato v přiměřené lhůtě od okamžiku doručení jeho připomínek k tomuto sdělení, čímž bylo znemožněno, aby byla žaloba v takové lhůtě Tribunálu podána. Komise podle žalobce zejména způsobila neodůvodněné průtahy řízení sdělením nejprve prvního a poté druhého doplnění odůvodnění, což je v rozporu s judikaturou Soudního dvora, podle níž musí být sděleno veškeré odůvodnění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>co nejrychleji<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Komise, podporovaná Radou, tuto argumentaci popírá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Stran toho, že žalobce vytýká Komisi, že mu nesdělila v přiměřené lhůtě po přijetí napadeného nařízení úplné znění shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce, jakož i prvního a druhého doplnění odůvodnění, je pravda, že z bodů 348 a 349 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C–402/05 P a C–415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) zejména vyplývá, že orgán Evropské unie, který rozhodl o zmrazení prostředků osoby za použití nařízení č. 881/2002, je v zájmu respektování práva na obhajobu, zejména práva dotčené osoby být vyslechnuta a jejího práva na účinný soudní přezkum, povinen sdělit jí skutečnosti svědčící v její neprospěch nebo jí přiznat právo se s nimi seznámit v přiměřené lhůtě po zavedení tohoto opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>V projednávané věci nicméně již bylo konstatováno, že žaloba na neplatnost původního rozhodnutí o zmrazení prostředků žalobce uvedeného v napadeném nařízení je nepřípustná. Protože jediným rozhodnutím, které může Tribunál platně přezkoumat, je rozhodnutí o přezkoumání, které bylo vydáno v rámci řízení, jež bylo zahájeno na základě žádosti o přezkoumání ze dne <DATE ISO="20090213">13. února 2009</DATE>, při posuzování přiměřenosti lhůty, v níž bylo vydáno toto posledně uvedené rozhodnutí, nelze zohlednit období před posledně uvedeným datem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Stran období po 13. únoru 2009 se zdá, že Komise v projednávaném případě uplatnila postup, který byl zaveden po vyhlášení rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C–402/05 P a C–415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) právě s cílem zakotvit postup, který zaručuje dodržování práv na obhajobu zúčastněných osob. Tento postup byl následně ode dne <DATE ISO="20091226">26. prosince 2009</DATE> upraven právním předpisem, jímž je nařízení Rady (EU) č. 1286/2009 ze dne <DATE ISO="20091222">22. prosince 2009</DATE>, kterým se mění nařízení (ES) č. 881/2002 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="346" PAGE.FIRST="42" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009 L 346, s. 42</REF.DOC.OJ>). V případě tzv. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>dřívějších zařazení<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> na sporný seznam, a sice zařazení učiněných před 3. zářím 2008, tj. před vyhlášením uvedeného rozsudku, se postupuje podle ustanovení článku 7c nařízení č. 881/2002 v pozměněném znění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Nejprve je třeba konstatovat, že v článku 7c nařízení č. 881/2002 ani v jiném znění ustanovení unijního práva není stanovena lhůta, v níž by muselo být přijato příslušným unijním orgánem rozhodnutí o přezkumu zařazení jména osoby na sporný seznam.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>V takové situaci z judikatury Soudního dvora vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>přiměřenost<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> lhůty, v níž orgán přijal dotčený akt, musí být posouzena v závislosti na všech okolnostech vlastních každé věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i jednání dotčených účastníků řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Přezkum Arango Jaramillo a další v. BEI</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑334/12 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:134">EU:C:2013:134</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V projednávaném případě je jistě pravda, že Komise, jak se sama vyjádřila, sdělila žalobci doplnění odůvodnění pro zařazení jeho jména na sporný seznam až v okamžiku, kdy jí bylo předáno Výborem pro sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Rovněž je pravda, že zvláštní okolnosti projednávaného případu uplatňované Komisí, zejména i) nutnost, aby unijní orgány sladily postup s dotčenými mezinárodními aktéry ohledně opatření, jež bylo třeba přijmout v zájmu dodržení zásad, které formuloval Soudní dvůr v rozsudku ze dne ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ii) nutnost, aby Komise předem obdržela shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce, iii) zvláštní povaha a vlastnosti vyplývající z režimu mezinárodních sankcí dotčených v projednávaném případě, iv) zvláště citlivá povaha činností Výboru pro sankce a v) vysoký počet žádostí o přezkum, jež Komise musela projednávat po vyhlášení rozsudku ze dne ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C–415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), částečně vysvětlují relativně dlouhou dobu řízení o přezkumu rozhodnutí týkajících se zařazení jmen dotčených osob na sporný seznam, jež probíhala v návaznosti na vyhlášení rozsudku ze dne ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C–415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Skutečností však zůstává, že v projednávaném případě více než čtyřletá lhůta, která uběhla mezi podáním žádosti o přezkum dne <DATE ISO="20090213">13. února 2009</DATE> a přijetím napadeného rozhodnutí dne <DATE ISO="20130306">6. března 2013</DATE>, značně překračuje lhůtu, kterou by bylo možné i při zohlednění veškerých výše uvedených konkrétních okolností považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>obvyklou<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> pro řádné rozhodnutí v rámci takového řízení o přezkumu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že Tribunál v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140321">21. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Yusef v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T–306/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:141">EU:T:2014:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), konstatoval, že je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>nepřípustné<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, aby Komise více než čtyři roky po vyhlášení rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C–402/05 P a C–415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) stále nebyla schopná splnit svou povinnost pečlivého a nestranného přezkumu v případě Hani El Sayyeda Elsebaie Yusefa, případně v rámci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>účelné spolupráce<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> s Výborem pro sankce. Rovněž je třeba uvést, že Tribunál v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150908">8. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Ministry of Energy of Iran v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑564/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:599">EU:T:2015:599</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), který se týká jiného režimu mezinárodních sankcí, konstatoval, že lhůta odpovědi na připomínky žalobce přesahující patnáct měsíců je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>zjevně nepřiměřená<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Toto posouzení potvrzují i podstatně kratší délky trvání přezkumného řízení u jiných osob, jejichž jméno je zařazeno na sporný seznam a jež podaly žalobu u Tribunálu, třebaže se i v jejich případě uplatnily zvláštní okolnosti uvedené v bodě 55 výše. Jak totiž vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150414">14. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Ayadi v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T–527/09</NO.CASE> RENV, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:205">EU:T:2015:205</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce, které týkalo Chafiqa Ayadiho, bylo dotčenému sděleno dne <DATE ISO="20090624">24. června 2009</DATE>, Ch. Ayadi předložil připomínky dne <DATE ISO="20090723">23. července 2009</DATE> a rozhodnutí ponechat po přezkumu jeho jméno na sporném seznamu bylo přijato dne <DATE ISO="20091013">13. října 2009</DATE>. Rovněž z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151028">28. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Al-Faqih a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑134/11</NO.CASE>, nezveřejněný, napadený kasačním opravným prostředkem, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:812">EU:T:2015:812</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že přezkum situace dotčených žalobců proběhl do šesti měsíců.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>To platí tím spíše s ohledem na to, že v případě žalobce se odůvodnění, které předcházelo zařazení jeho jména na konsolidovaný seznam Výboru pro sankce a jež Komise žalobci sdělila dne <DATE ISO="20100510">10. května 2010</DATE>, v zásadě shodovalo s odůvodněním, které mu bylo již dne <DATE ISO="20070612">12. června 2007</DATE> sděleno orgány Spojeného království jakožto důkaz, kterým byla odůvodněna žádost tohoto členského státu o zařazení jména žalobce na seznam (viz bod 3 výše).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Komise ani vedlejší účastníci nepoukázali na žádnou další zvláštní okolnost, kterou by se vyznačoval případ žalobce a jež by mohla vysvětlit toto abnormálně dlouhé přezkumné řízení v jeho věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Za těchto okolností je třeba konstatovat porušení zásady přiměřené lhůty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Porušení zásady přiměřené lhůty ovšem odůvodňuje zrušení rozhodnutí přijatého na konci správního řízení jen, pokud byla rovněž porušena práva obhajoby dotčené osoby. Pokud totiž není prokázáno, že nepřiměřeně dlouhá délka řízení ovlivnila možnost dotčených osob se účinně hájit, porušení zásady přiměřené lhůty nemá vliv na platnost správního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150908">8. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Ministry of Energy of Iran v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>T–564/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:599">EU:T:2015:599</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060921">21. září 2006</DATE>, <NAME.CASE>JCB Service v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑167/04 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:594">EU:C:2006:594</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100625">25. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Imperial Chemical Industries v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑66/01</NO.CASE>, Sb. rozh., <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:255">EU:T:2010:255</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0109">109</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>V projednávaném případě přitom nebylo prokázáno, a dokonce ani vážně poukazováno na to, že z důvodu nepřiměřeně dlouhé délky přezkumného řízení bylo žalobci konkrétně znemožněno, aby se mohl účinně obhajovat. V této souvislosti totiž žalobce v žalobní odpovědi pouze uvedl hypotetické úvahy, když tvrdil, že pokud je mu shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce sděleno až několik let po uvedených událostech, jeho obhajoba je ztížena, protože důkazy v jeho prospěch již <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>nemusí<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> být k dispozici nebo se jejich získání stane obtížnějším, s postupem doby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>dojde<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> ke zhoršení jeho paměti a klíčoví svědci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>nemusí<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> být již k dispozici nebo nebudou schopni předložit relevantní důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>K odmítnutí argumentu žalobce, podle něhož překročením přiměřené lhůty byla porušena jeho práva na obhajobu a jeho právo na účinnou soudní ochranu tím, že z důvodu neexistence odůvodněného rozhodnutí nemohl podat u Tribunálu žalobu, stačí uvést, že ve Smlouvě o FEU je v článku 265 stanoven prostředek právní nápravy, jenž je konkrétně určen k řešení případů protiprávní absence jednání ze strany orgánu pomocí žaloby pro nečinnost. Kdykoli v období mezi 13. únorem 2009 a 6. březnem 2013 mohl tedy žalobce vyzvat Komisi, aby vyjmula jeho jméno ze sporného seznamu, a v případě její nečinnosti, která by překračovala dvouměsíční lhůtu stanovenou v článku 265 SFEU, podat žalobu pro nečinnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140321">21. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Yusef v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑306/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:141">EU:T:2014:141</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Ač není dotčeno právo žalobce domáhat se náhrady škody, kterou údajně utrpěl z důvodu opoždění na straně Komise při plnění jejích povinností, na základě článku 340 SFEU, žalobce se nemůže dovolávat předmětného opoždění k tomu, aby dosáhl zrušení napadeného opatření (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150908">8. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Ministry of Energy of Iran v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑564/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:599">EU:T:2015:599</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že porušením zásady přiměřené lhůty, které bylo konstatováno v projednávaném případě, nelze odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, a proto musí být první žalobní důvod zamítnut jako neúčinný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti Komise, podle níž musí sama náležitě posoudit, zda žalobce splňuje příslušná kritéria pro ponechání jeho jména na sporném seznamu.</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je protiprávní, neboť Komise porušila povinnost, podle níž musí sama náležitě posoudit, zda žalobce splňuje příslušné kritéria pro ponechání jeho jména na sporném seznamu. Tento žalobní důvod se dělí na čtyři části.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první části druhého žalobního důvodu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>V první části druhého žalobního důvodu žalobce vytýká s odkazem na bod 8 napadeného rozhodnutí Komisi, že neusilovala o to, aby od Výboru pro sankce či členského státu získala důkazy na podporu tvrzení, která byla proti němu použita. Za těchto podmínek Komise podle žalobce prováděla pouze formální a zdánlivý přezkum, neboť se omezila pouze na převzetí shrnutí odůvodnění poskytnutého Výborem pro sankce a údajné zohlednění připomínek žalobce je pouze zdánlivé. Žalobce se v tomto smyslu opírá o konstatování Tribunálu uvedená v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140321">21. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Yusef v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑306/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:141">EU:T:2014:141</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0103">103</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Žalobce vnímá roli Komise tak, že nikdy ze sporného seznamu nevyjme jméno osoby v rozporu s posouzením Výboru pro sankce. Komise tím, že pouze přebírá seznam uvedeného výboru a odmítá vyžadovat a kriticky hodnotit důkazy, z nichž tento seznam vychází, a tím, že za účelem takového kritického hodnocení odkazuje na rozhodnutí Tribunálu, rezignovala podle žalobce na svou stěžejní povinnost, podle níž má sama Komise posuzovat opodstatněnost zařazení na sporný seznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Při odpovědi na argumentaci žalobce je třeba zohlednit veškeré úvahy, jež Soudní dvůr uvedl v bodech 104 až 134 rozsudku ze dne <DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, Komise a další v. Kadi (C‑584/10 P, C‑593/10 P a C–595/10 P, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kadi II<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a které se týkají povinností, které mají na jedné straně příslušné unijní orgány, v projednávaném případě Komise, v rámci řízení o zařazení jména subjektu, osoby nebo organizace na sporný seznam nebo o jeho ponechání po přezkumu na uvedeném seznamu, a na straně druhé unijní soud při přezkumu legality správního rozhodnutí, které je přijato v rámci uvedeného řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Z těchto konstatování vyplývá, že dodržení práv na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu a v projednávané věci i dodržení zásady řádné správy vyžaduje, aby příslušný unijní orgán sdělil dotyčné osobě shrnutí odůvodnění poskytnuté Výborem pro sankce, o které se opírá rozhodnutí o zařazení nebo ponechání jména uvedené osoby na sporném seznamu, aby této osobě umožnil vyjádřit se účinným způsobem k tomuto shrnutí a s pečlivostí a nestranně přezkoumal opodstatněnost uplatňovaných důvodů ve světle vyjádření a důkazů případně předložených touto osobou, které svědčí v její prospěch (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C–584/10 P, C–593/10 P a C–595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0135">135</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Dodržování uvedených práv a uvedené zásady implikuje, že v případě soudního sporu bude unijní soud zejména zkoumat, zda důvody uplatňované ve shrnutí odůvodnění poskytnutém Výborem pro sankce jsou dostatečně přesné a konkrétní, a případně zda byla ve světle sdělených informací prokázána věcná správnost skutečností odpovídajících danému důvodu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C–595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0136">136</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Naopak skutečnost, že příslušný unijní orgán odepřel dotyčné osobě a posléze unijnímu soudu přístup k informacím nebo důkazům souvisejícím se shrnutím odůvodnění, o něž se opírá dotčené rozhodnutí a měl je k dispozici pouze Výbor pro sankce nebo dotyčný člen OSN, nezakládá jako taková porušení těchto práv a uvedené zásady. V takové situaci však unijní soud, který má zkoumat, zda jsou důvody obsažené ve shrnutí poskytnutém Výborem pro sankce opodstatněné fakty, a to s přihlédnutím k vyjádření a důkazům případně předloženým dotyčnou osobou, které svědčí v její prospěch, jakož i k odpovědi příslušného unijního orgánu na toto vyjádření, nebude mít k dispozici doplňující informace nebo důkazy. Není-li schopen rozhodnout o opodstatněnosti těchto důvodů, nemohou tyto důvody tedy sloužit jako základ pro napadené rozhodnutí o zařazení jména na dotčený seznam (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0137">137</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>S ohledem na tuto rekapitulaci a ve světle těchto zásad je třeba první část druhého žalobního důvodu odmítnout jako neopodstatněnou. Z bodu 107 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) zejména vyplývá, že Komise musí přijmout své rozhodnutí na základě shrnutí odůvodnění poskytnutého Výborem pro sankce, a že naopak<?PAGE NO="12"?> v tomto stádiu se nepočítá s tím, že by uvedený výbor automaticky zpřístupnil Komisi pro účely přijetí posledně uvedeného rozhodnutí kromě tohoto shrnutí odůvodnění i jiné informace. Kromě toho z bodu 108 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) vyplývá, že Soudní dvůr přezkoumal a potvrdil, či přinejmenším nijak nekritizoval řízení, které je v této souvislosti stanoveno článkem 7c nařízení č. 881/2002 ve znění nařízení č. 1286/2009 a v jehož rámci se odkazuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>výlučně<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> na sdělení shrnutí odůvodnění, které poskytl Výbor pro sankce, dotčené osobě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Je jistě pravda, že Soudní dvůr v bodech 114 a 115 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) upřesnil, že Komisi přísluší na základě její povinnosti důsledně a nestranně přezkoumat opodstatněnost uváděných důvodů, aby vyhodnotila, zejména s přihlédnutím k obsahu připomínek uváděných dotčenou osobou, potřebu požádat Výbor o sankce o spolupráci za účelem získání dalších informací nebo důkazů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Ovšem, jak vyplývá z bodů 2 až 4 napadeného rozhodnutí, přesně tento postup byl v projednávané věci dodržen, neboť uvedeným rozhodnutím Komise rozhodla o ponechání jména žalobce na sporném seznamu po té, co sdělila jeho připomínky Výboru pro sankce, dvakrát požádala tento výbor o spolupráci, aby mu umožnila odpovědět na tyto připomínky a následně obdržela informace nebo dodatečné důkazy v podobě prvního a druhého doplnění odůvodnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0115">115</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Je rovněž nesporné, že Komise sdělila žalobci odůvodnění a první a druhé doplnění odůvodnění poskytnuté Výborem pro sankce, na jejichž základě došlo k nové výměně připomínek mezi žalobcem a Komisí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Komisi naopak v projednávané věci nelze pouze na základě bodu 114 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) vytýkat, že od Výboru pro sankce během správního řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, nezískala označení informací nebo důkazů na podporu tvrzení použitých proti žalobci, a skutečnost, že v důsledku toho provedla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>pouze formální a zdánlivý<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> přezkum opodstatněnosti uváděných důvodů ve světle připomínek dotčené osoby ke shrnutí odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že ve věci, která vedla k vydání rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a na rozdíl od skutečností v projednávané věci, Komise předem nepožádala Výbor pro sankce nebo členský stát určení o jakékoli informace nebo důkazy, které by mohly podpořit tvrzení použitá proti Yassinovi Abdullahu Kadimu v odůvodnění poskytnutém uvedeným Výborem pro sankce. Soudní dvůr ovšem nepotvrdil zrušení sporného nařízení z tohoto důvodu, ale na základě toho, že v rámci soudního přezkumu legality tohoto nařízení, který sám prováděl, měl za to, že žádné z uvedených tvrzení nemůže odůvodnit, aby na unijní úrovni byla přijata omezující opatření vůči Y. A. Kadimu, a to z důvodu nedostatků odůvodnění nebo proto, že během soudního řízení nebyly k dispozici informace nebo důkazy, které by dotčené odůvodnění podepřely s ohledem na odůvodněné námitky uplatněné dotčenou osobou [viz rozbor těchto tvrzení v bodech 151 až 162 a celkový závěr v bodě 163 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) totiž právě naopak konstatoval, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že založil své rozhodnutí o porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu na tom, že Komise Y. A. Kadimu a jemu samotnému nesdělila informace a důkazy týkající se důvodů ponechání zápisu jména dotčené osoby na sporném seznamu, přestože Komise neměla tyto informace a důkazy k dispozici (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0138">138</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0139">139</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Proto by bylo v rozporu se zásadami, které uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), aby byla v projednávaném případě Komise sankcionována z důvodu údajného nesplnění povinnosti provést pečlivý a nestranný přezkum opodstatněnosti důvodů uváděných vůči žalobci, nebo z toho důvodu, že si od Výboru pro sankce nevyžádala informace nebo důkazy, které by jí umožnily splnit tuto povinnost pečlivého a nestranného přezkumu, jestliže za okolností obdobných s věcí, která vedla k vydání uvedeného rozsudku, Soudní dvůr nekonstatoval žádné porušení uvedené povinnosti a obecně ani práv na obhajobu, které by mělo být přičítáno Komisi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Kromě toho žádná skutečnost obsažená ve spise neumožňuje tvrdit, že by Komise před přijetím sporného rozhodnutí pečlivě a nestranně nepřezkoumala veškeré informace, jež měla k dispozici, včetně připomínek žalobce. Jak uvedla v bodě 7 napadeného rozhodnutí, Komise byla i nadále přesvědčena o tom, že zařazení jména žalobce na sporný seznam zůstává odůvodněné, zejména vzhledem k tomu, že dotčená osoba nepředložila žádný důvod, který by zpochybňoval pravdivost tvrzení, jež byla proti ní použita.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Argument vycházející z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140321">21. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Yusef v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑306/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:141">EU:T:2014:141</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) je třeba odmítnout, neboť skutečnosti a okolnosti uvedené věci nejsou totožné se skutečnostmi a okolnostmi projednávaného případu. Ve věci, ve které byl vydán předmětný rozsudek, totiž bylo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>nesporné<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> (viz bod 94 uvedeného rozsudku), že žalobce nemohl využít žádné ze zásad a záruk, jež Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a to až do okamžiku podání žaloby, a že tento stav nečinnosti trval až do skončení ústní části řízení (bod 100 uvedeného rozsudku). Navíc Komise podle svého tvrzení na jednání (bod 103 uvedeného rozsudku) měla nadále v rozporu se zásadami uvedenými Soudním dvorem v jeho rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0114">114</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0115">115</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0135">135</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) za to, že je přísně vázána posouzeními Výboru pro sankce a že v tomto ohledu nemá žádný prostor pro autonomní uvážení. Na základě uvedených okolností Tribunál konstatoval, že pokud jde o tvrzení Komise, že zjednala nápravu protiprávnosti téže povahy, jaká byla konstatována Soudním dvorem v jeho rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), zahájením přezkumu případu Yusef, jedná se o jednání ryze formální a zdánlivé. Naopak v projednávaném případě Komise na jednání uvedla, že se může od posouzení Výboru pro sankce odchýlit, pokud se jeví jako zjevně nesprávné nebo bylo vyvráceno na základě důkazů, které dotčená osoba uvádí ve svůj prospěch.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že první část druhého žalobního důvodu je třeba zamítnout jako neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé části druhého žalobního důvodu</HT></TXT></NP></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ktřetí části druhého žalobního důvodu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>Žalobce třetí částí druhého žalobního důvodu vytýká Komisi, že nevyhodnotila, zda se tvrzení, která v jeho neprospěch použil Výbor pro sankce, neopírají o údaje, jež byly získány mučením, přestože na tyto skutečnosti poukázal ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20100628">28. června 2010</DATE>. Podle žalobce není domněnka uplatňovaná Komisí, podle které Výbor pro sankce z takových údajů nevycházel, opodstatněná. Na svých webových stránkách navíc úřad mediátora Organizace spojených národů připouští, že tajné služby některých států mohou využívat informace, jež jsou stiženy touto vadou. V projednávaném případě má žalobce za to, že je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>možné<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, že informace, které se ho týkají, mohly být získány od osob zadržovaných ve Spojených státech amerických nebo v Pákistánu, vůči nimž mohly být použity donucující prostředky, jež lze považovat za srovnatelné s mučením. Poukazuje tak na skutečnost, že<?PAGE NO="14"?> Faraj Al-Libi byl dopaden v Pákistánu dne <DATE ISO="20050502">2. května 2005</DATE> tajnou službou této země a následně předán do Spojených států amerických, kde byl zadržován více než jeden rok v tajných vazebních zařízeních a následně přemístěn na Guantánamo. Přitom podle zprávy Mezinárodního výboru Červeného kříže ze dne <DATE ISO="20070214">14. února 2007</DATE> popsalo čtrnáct osob zadržovaných v Guantánamu, včetně F. Al-Libiho, zacházení a vyšetřovací postupy, které představují určitou formu využití mučení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Komise, podporovaná Spojeným královstvím a Radou, tuto argumentaci popírá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20100628">28. června 2010</DATE> nepředložil žádné přesné tvrzení ani žádný věrohodný důvod, na jejichž základě by bylo možné mít za to, že určité informace uvedené ve shrnutí odůvodnění byly získány mučením. V tomto dopise nanejvýš požádal Komisi, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>potvrdila, že přijala nezbytná opatření, aby se ujistila o tom, že žádná z informací, o něž se shrnutí odůvodnění opírá, nebyla získána mučením<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Komise tudíž měla za takových okolností správně za to, že lze vycházet z domněnky, podle které se Výbor pro sankce neopírá o důkazy získané prostřednictvím mučení. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, Komise používá stejné kritérium, jež uplatňuje úřad mediátora OSN, neboť nejprve posuzuje otázku, zda <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>jsou k dispozici dostatečné informace, aby bylo možné považovat tvrzení o mučení za důvodné<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, jak vyplývá z webových stránek uvedeného úřadu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>V projednávaném případě není ve spise nic, co by umožňovalo považovat takové tvrzení, pokud jde o informace použité v neprospěch žalobce, za věrohodné. Zvláště se nezdá, že by jakákoli z informací uvedených ve spise mohla být spojována s Farajem Al-Libim či s ostatními osobami zadržovanými v Guantanámu nebo Pákistánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>Spojené království v tomto ohledu náležitě poznamenalo, že podstatná část důkazů poskytnutých Komisí se zakládá na rozhodnutí soudů Spojeného království, které vynesli soudci, kteří mají podle doporučení House of Lords (Sněmovna Lordů, Spojené království) v jeho rozhodnutí A and others v Secretary of State for the Home Department (No 2) [2006] 2 A. C. 221 povinnost zkoumat, zda před nimi nebylo tvrzeno, že došlo k použití mučení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>Kromě toho z žalobní odpovědi, které FCO předložilo u High Court of Justice (England &amp; Wales), Queen’s Bench Division (správní soud) [vrchní soud (Anglie a Wales), část Queen’s Bench (správní senát), dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>vrchní soud<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>] v rámci řízení o žalobě, kterou žalobce podal proti rozhodnutí FCO o zamítnutí jeho žádosti, v níž se domáhal, aby FCO vyzvalo Výbor pro sankce, aby vyňal jeho jméno ze seznamu uvedeného výboru, vyplývá, že žalobce v rámci uvedeného řízení rovněž spekuloval o tom, zda určité důkazy uplatňované na jeho obvinění nepocházejí z výslechů Al-Libiho, jež prováděly tajné služby Pákistánu či Spojených států amerických. FCO během téhož řízení uvedlo, že žádné z tvrzení použitých v žalobcův neprospěch se neopírá o výsledek výslechů zadržovaných osob. Vzhledem k tomu, že žalobce následně vzal svou žalobu zpět, High Court tuto skutečnost nemohl potvrdit. Vzhledem k neexistenci jakýchkoli nepřímých důkazů prokazujících opak není žádný důvod k tomu, aby bylo toto tvrzení FCO zpochybňováno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Třetí část druhého žalobního důvodu se tudíž jeví jako zcela neopodstatněná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté části druhého žalobního důvodu</HT></TXT></NP></TI><STI><P>[<HT TYPE="ITALIC">omissis</HT>]</P></STI></TITLE></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pravidel o důkazním břemenu a požadovaném důkazním standardu.</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je protiprávní, neboť Komise porušila pravidla o důkazním břemenu a požadovaném důkazním standardu. Tento žalobní důvod se člení na dvě části.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první části třetího žalobního důvodu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>První částí třetího žalobního důvodu žalobce tvrdí, že, jak vyplývá z bodu 7 napadeného rozhodnutí, Komise obrátila důkazní břemeno, aby je nesl žalobce, v rozporu s judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0121">121</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), podle níž platí, že v případě zpochybnění legality je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené důvody podložené nejsou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Tato argumentace ovšem vychází z nesprávného pochopení povinností, které má podle rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Komise stran dokazování v rámci řízení o přezkoumání důvodů, na nichž je založeno rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na sporný seznam nebo jeho ponechání na něm.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>Jak správně uvedla Komise, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>právní test<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, jenž musí použít ve fázi správního přezkumu rozhodnutí o zařazení na seznam, jak je uveden v bodech 111 až 116 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se odlišuje od právního testu, jenž se použije ve fázi soudního přezkumu, jak je popsán v bodech 117 až 134 uvedeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>I když důkazní břemeno nesporně spočívá na Komisi, Komise jej nenese ve fází řízení o přezkumu, ale pouze v pozdější fázi soudního přezkumu jejího rozhodnutí o ponechání jména na seznamu po přezkoumání. To jasně vyplývá z bodu 121 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který je součástí obecných konstatování, jež Soudní dvůr vyjádřil od bodu 117 téhož rozsudku ve vztahu k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>soudnímu řízení<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>Přesněji řečeno a jak rovněž uvedla Komise, její přezkum na žádost dotčené osoby vychází nejprve z konstatování Výboru pro sankce, jež jsou uvedena v jeho shrnutí odůvodnění a jež jsou sama základem odůvodnění unijního aktu. Je-li toto odůvodnění dostatečně přesné a určité, postupovala Komise správně, pokud měla za to, že toto odůvodnění může v zásadě zpochybnit jen tehdy, pokud dotčená osoba předloží konkrétní a podrobné důkazy, jimiž dotčená konstatování vyvrátí, aniž je dotčeno důkazní břemeno, které nese Komise při soudním přezkumu legality a opodstatněnosti důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména dotčené osoby na sporný seznam nebo jeho ponechání na něm.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>V projednávané věci Komise tyto zásady náležitě dodržela, jak vyplývá z bodu 7 napadeného rozhodnutí, jehož začátek je citován v bodě 23 výše. K tomuto bodu 7 je třeba dále uvést, že Komise se kromě toho neomezila pouze na tvrzení, že dotčená osoba nepředložila žádný důvod, který by zpochybňoval pravdivost tvrzení, jež byla použita v jeho neprospěch. Komise zejména do hloubky analyzovala skutkový základ některých z těchto protitvrzení a z této analýzy vyvodila, že nejsou relevantní nebo důvěryhodná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>V důsledku toho je první část třetího žalobního důvodu neopodstatněná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé části třetího žalobního důvodu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>Druhou částí třetího žalobního důvodu žalobce tvrdí, že odkaz na standard dokazování uplatňovaný (FATF), a sice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>důvodné podezření nebo důvodnou domněnku<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>, v bodě 9 napadeného rozhodnutí, není relevantní či je každopádně nesprávný, neboť Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) vyžaduje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>dostatečně pevný skutkový základ<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>. Žalobce stran bodu 149 uvedeného rozsudku, jehož se dovolává Komise a Spojené království, tvrdí, že uvedený bod tento požadavek nezpochybňuje a neurčuje rozhodné právní kritérium. Samo Spojené království ustoupilo od požadavku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>důvodného podezření<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> ve prospěch přísnějšího požadavku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>důvodné domněnky<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> přijetím zákona z roku 2011 o předcházení terorismu a vyšetřovacích opatřeních.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Žalobce v žalobní odpovědi mimo jiné zdůrazňuje závažnost dopadů omezujících opatření na dotčené osoby, což odůvodňuje vysoký standard dokazování, aby se předešlo riziku porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>) a článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>). V této souvislosti žalobce tvrdí, že vyžadovaný standard dokazování prakticky nelze odlišit od standardu vyžadovaného v oblasti trestního řízení, přestože dotčené řízení nemá striktně vzato trestní povahu. Žalobce vyzývá Tribunál, aby postupoval podle přístupu, který zaujal Court of Appeal (England &amp; Wales) [(Odvolací soud (Anglie a Wales)] v rozsudku Gough and Another v Chief Constable of Derbyshire [2002] EWCA Civ 351 v případě osoby, na níž se vztahoval zákaz vycestovat z důvodu jejích údajných sklonů k násilí souvisejícího s fotbalem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>V případě této argumentace se obdobně uplatní úvahy uvedené v rámci zkoumání první části uvedeného žalobního důvodu. Otázka vyžadovaného důkazního standardu tudíž vyvstává pouze ve fázi soudního přezkumu legality a opodstatněnosti důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména dotčené osoby na sporný seznam nebo jeho ponechání na něm po přezkumu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>V této souvislosti přísluší pouze Tribunálu, aby se přesvědčil o tom, že se napadené rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>opírá o dostatečně pevný skutkový základ<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0119">119</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), tím, že ověří, zda jsou skutečnosti uváděné ve shrnutí odůvodnění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>podložené<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0122">122</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a tudíž zda byla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>prokázána<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> jejich věcná správnost (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0136">136</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Za těchto podmínek lze druhou část tohoto žalobního důvodu rovnou zamítnout jako neúčinnou, neboť případné nesprávné právní posouzení Komise při vymezení požadovaného důkazního standardu nebo při jeho uplatnění samo o sobě nemůže odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, pokud uvedené rozhodnutí jinak splňuje podmínky týkající se dokazování uvedené v předchozím bodě, přičemž je na Tribunálu, aby tuto skutečnost ověřil v rámci přezkumu čtvrtého žalobního důvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>Komise každopádně nepochybila, odkazuje-li v bodě 9 napadeného rozhodnutí na praktické kritérium vymezené FATF ve vysvětlující poznámce k jeho zvláštnímu doporučení č. III o financování terorismu, tj. že zařazení jména osoby na sporný seznam a následné zmrazení jejích prostředků musí být odůvodněno <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>na základě důvodného podezření nebo důvodné domněnky, na jejichž základě lze mít za to, že tyto prostředky nebo jiný majetek by mohly být použity pro účely financování teroristických činností<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, neboť tento důkazní standard je v souladu s kritérii uvedenými Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Je jistě pravda, že toto kritérium se nejeví jako zcela jednoznačné, neboť <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>důvodného podezření<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>důvodné domněnky<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> jsou odlišnými myšlenkovými pochody, jež vedou k odlišné míře přesvědčení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Je nicméně třeba konstatovat, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) potvrdil při přezkumu podloženosti odůvodnění, jež bylo uplatňováno vůči dotčené osobě, mírnější z těchto dvou důkazních standardů, a sice standard vycházející z podezření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Soudní dvůr totiž v bodě 149 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) upřesnil, že odůvodnění pro zařazení na sporný seznam může spočívat na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>podezřeních o zapojení do teroristických činností, čímž není dotčena potřeba ověřit opodstatněnost těchto podezření<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>. Ve světle bodu 162 uvedeného rozsudku je třeba dodat, že k tomu, aby vůči určité osobě mohlo být řádně uplatněno podezření o zapojení do teroristických činností, je třeba předložit informace nebo důkazy, které takové podezření podpírají, což vyžaduje individuální posouzení každého případu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Nezpochybňuje-li tato formulace požadavek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>dostatečně pevného skutkového základu<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, jenž byl uveden mezi obecnými podmínkami v bodě 119 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), je třeba připustit, že tento požadavek může být splněn uplatněním kritéria <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>důvodného podezření<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, pokud se tyto důvody opírají o dostatečné informace nebo důkazy, neboť Soudní dvůr toto kritérium použil v bodech 149 a 162 uvedeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>Okolnost, že Spojené království ustoupilo od požadavku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>důvodného podezření<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> ve prospěch přísnějšího požadavku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>důvodné domněnky<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>, přijetím zákona z roku 2011 o předcházení terorismu a vyšetřovacích opatřeních, je irelevantní. Požadavek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>důvodného podezření<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>, opírá-li se o dostatečné informace nebo důkazy, se naopak za takových okolností, jaké jsou stanoveny nařízením č. 881/2002, doporučeními FATF a příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti, zejména rezolucí 2161(2014) ze dne <DATE ISO="20140617">17. června 2014</DATE> a jejím bodem 11, jeví přiměřený. Stejný postoj zastává i Court of Appeal (England &amp; Wales) (odvolací soud) ve věci Youssef v. Secretary of State for Foreign &amp; Commonwealth Affairs [2013] EWCA Civ 1302 [2014] 2 WLR 1082.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba argumentaci žalobce, podle níž téměř nelze za takových okolností, jaké jsou dány v projednávané věci, odlišit vyžadovaný standard dokazování od standardu vyžadovaného v oblasti trestního řízení, a sice požadavku dokázání <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>mimo jakoukoli rozumnou pochybnost<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>, rovněž odmítnout. Z ustálené judikatury od vyhlášení rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) předně vyplývá, že taková omezující opatření, jako jsou opatření dotčená v projednávaném případě, nemají trestní povahu. Přitom preventivní, a nikoli represivní povaha omezujících opatření má samozřejmě vliv na povahu, způsob a intenzitu dokazování, které lze po Komisi vyžadovat (stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Anbouba v. Rada</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑605/13 P a C‑630/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:2">EU:C:2015:2</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120</NO.P><TXT>Stran argumentace uváděné v této souvislosti v žalobní odpovědi Komise, podporovaná Spojeným královstvím, správně odpovídá, že příslušné anglické soudy v souvislosti s takovými preventivními opatřeními, jako jsou opatření dotčená v projednávaném případě, odmítly kvazitrestněprávní kritérium uplatněné ve věci, v níž byl vydán rozsudek Gough and Another v Chief Constable of Derbyshire [2002] EWCA Civ 351. Pokud jde o provádění opatření, o nichž bylo rozhodnuto na úrovni Organizace spojených národů, je správný přístup v anglickém právu, jak byl stanoven Court of Appeal (England &amp; Wales) (odvolací soud) ve věcech Secretary of State for the Home Department v. MB [2006] EWCA Civ 1140, [2007] QB 415 a Youssef v. Secretary of State for Foreign &amp; Commonwealth Affairs [2013] EWCA Civ 1302 [2014] 2 WLR 1082, založen na testu, zda existuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>důvodné podezření<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> (tj. existence skutečností vzbuzujících podezření).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121</NO.P><TXT>Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z vad, jimiž je stiženo shrnutí odůvodnění.</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122</NO.P><TXT>Tento žalobní důvod byl předmětem závažných reakcí v návaznosti na sdělení nových informací a důkazů během řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123</NO.P><TXT>V žalobě žalobce v zásadě tvrdil, že napadené rozhodnutí je protiprávní po materiální stránce, neboť zaprvé tvrzení, jež jsou vůči němu uplatňována, nebyla prokázána, zadruhé určitá tvrzení nejsou dostatečně přesná, aby je mohl účinně vyvrátit, zatřetí určitá tvrzení byla natolik zastaralá či obecná, že nevykazovala logickou spojitost s relevantními kritérii, a za čtvrté některá tvrzení byla popřena důkazy svědčícími v jeho prospěch.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124</NO.P><TXT>Komise, podporovaná Spojeným královstvím, v žalobní odpovědi tvrdí, že důvody pro zařazení na sporný seznam, jež byly sděleny žalobci, byly dostatečně přesné, podrobné, specifické a konkrétní ve smyslu judikatury (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0130">130</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0142">142</REF.NP.ECR> až<REF.NP.ECR REF="NP0149">149</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a že splňovaly požadavek odůvodnění (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0102">102</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125</NO.P><TXT>Komise kromě toho odkazuje na některé zásady uvedené Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0117">117</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0119">119</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0122">122</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), které se týkají postupu soudního přezkumu legality rozhodnutí o zařazení jména osoby na sporný seznam nebo o jeho ponechání na něm, a to konkrétně, pokud jde o ověření skutkových tvrzení, jež jsou uvedena ve shrnutí odůvodnění, o něž se taková rozhodnutí opírají, ze strany unijního soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126</NO.P><TXT>Komise dále uvedla, že se v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a po zohlednění žaloby podané žalobcem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>rozhodla, že se při obraně napadeného rozhodnutí neomezí [pouze] na důkazní materiál ze správního řízení, ale že se v duchu účelné spolupráce stanovené v čl. 220 odst. 1 SFEU obrátí na Výbor pro sankce […] a v souladu se zásadou loajální spolupráce, jež je stanovena v čl. 4 odst. 3 SEU, na orgány Spojeného království, které jako člen OSN navrhlo zařazení jména žalobce na seznam<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> Výboru pro sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127</NO.P><TXT>V návaznosti na tyto kontakty Komise předložila dopis ze dne <DATE ISO="20140120">20. ledna 2014</DATE>, uvedený v příloze B.4 žalobní odpovědi, který jí adresoval Výbor pro sankce, aby ji vyrozuměl o tom, že v rámci každoročního přezkoumávání zařazení na svůj seznam přezkoumal zařazení jména žalobce a konstatoval, že toto zařazení zůstává opodstatněné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128</NO.P><TXT>Komise dále v příloze B.5 žalobní odpovědi předložila soubor podrobných informací a důkazů, které jí předaly orgány Spojeného království a jež se rozhodla v těsné spolupráci s těmito orgány předat Tribunálu, aby mu umožnila přesvědčit se o tom, že napadené rozhodnutí bylo řádně přijato na dostatečně pevném skutkovém základě, přinejmenším stran určitých důvodů pro zařazení na sporný seznam (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0130">130</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Podle Spojeného království tyto informace zahrnují důkazy uvedené na podporu jeho návrhu adresovanému Výboru pro sankce, jež se týká zařazení jména žalobce na seznam uvedeného výboru nebo jeho ponechání na něm.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129</NO.P><TXT>Tento soubor informací sestává z úředního písemného prohlášení (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>first statement<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>úřední prohlášení<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>), jež bylo vypracováno pro účely projednávaného řízení dne <DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE> s vlastnoručním podpisem ředitele odboru boje proti terorismu FCO, jakož i z několika dalších dokladů poskytnutých za účelem podání důkazů. Jak vyplývá z bodů 12 až 14 úředního prohlášení, jeho základem je stanovisko a hodnocení Security Service (bezpečnostní služba), což je zpravodajská služba a služba vnitřní bezpečnosti Spojeného království, jejímž úkolem je ochrana bezpečnosti státu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>bezpečnostní služba<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130</NO.P><TXT>Žalobce v replice odmítá odkazy na tvrzení, upřesnění a nové důkazy uvedené v příloze B.5 žalobní odpovědi a jejich zohlednění Tribunálem, které nebyly předloženy před přijetím napadeného rozhodnutí ani nebyly zohledněny při jeho přijímání. Žalobce tvrdí, že podle zásad, jež uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0115">115</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), si Komise měla od Výboru pro sankce nebo členského státu vyžádat veškeré dodatečné informace, a tyto informace měly být žalobci sděleny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>od počátku<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, aby byla dodržena jeho práva na obhajobu a přístup k soudu. Žalobce tvrdí, že sdělení úplných informací není vázáno na zahájení soudního řízení, ale musí uvedené řízení vždy předcházet, aby byl zaručen výkon práva na obhajobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131</NO.P><TXT>Kromě toho žalobce tvrdí, že v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr jasně uvedl, že mu musí být sděleny veškeré uplatňované důvěrné informace, a že Soudní dvůr následně rozhodne o tom, které z nich mají být sděleny dotčené osobě v souladu se zásadami uvedenými v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130604">4. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>ZZ</NAME.CASE> (<NO.CASE>C–300/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:36">EU:C:2013:36</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V projednávané věci se Spojené království podle žalobce snaží vyhnout všem soudním zárukám tím, že od Tribunálu požaduje, aby vycházel z konstatování Spojeného království o tom, že poskytnuté informace jsou v souladu s kritérii stanovenými v uvedeném rozsudku. Argument, podle kterého členský stát, který navrhne Výboru pro sankce zařazení jména na seznam, následně musí rozhodnout o tom, které informace mohou být předloženy Tribunálu, je podle žalobce zásadně nesprávný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132</NO.P><TXT>Konkrétně stran důkazů nalezených při domovní prohlídce v jeho bydlišti žalobce připomíná, že v trestním řízení, jež proti němu bylo vedeno, byl ve vztahu k nim zproštěn obžaloby. Tvrdí, že pokud by věděl o tom, že Komise hodlá tyto důkazy použít v jeho neprospěch, mohl by se pokusit na ně odpovědět. Získání přepisů a ostatních dotčených procesních písemností by vyžadovalo značný čas a úsilí, třebaže vláda Spojeného království má k dispozici přepisy a důkazy, svědčící ve prospěch žalobce, na jejichž základě jej porota zprostila obžaloby. Za těchto okolností by od žalobce bylo nespravedlivé očekávat, že předloží důkazy svědčící v jeho prospěch za cenu vynaložení značných nákladů a značného úsilí. Žalobce tvrdí, že tento příklad prokazuje potřebu poskytnout Tribunálu na žádost Komise důkazy svědčící v jeho prospěch, jež má k dispozici Spojené království.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133</NO.P><TXT>Žalobce rovněž tvrdí, že Tribunál by se neměl opírat o zjištění svědčící v jeho neprospěch, jež byla učiněna v rámci soudních řízení ve Spojeném království, v nichž nevystupoval jako účastník řízení, a proti nimž se tudíž nemohl bránit. Stran okolnosti, kterou uplatňuje Spojené království, podle které tato soudní řízení probíhala v souladu s článkem 6 EÚLP a článkem 47 Listiny, žalobce odpovídá, že byť uvedené platí ve vztahu k dotčeným osobám, neplatí to ve vztahu k němu, neboť nebyl účastníkem těchto řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134</NO.P><TXT>Konečně pokud jde o soudní řízení, na která odkazuje Spojené království, v nichž byl žalobce účastníkem řízení a byla vedena z jeho strany zejména proti podmínkám, jež uložilo HM Treasury (ministerstvo financí Spojeného království) v rámci uplatnění opatření soudního dohledu vůči žalobci a proti rozhodnutí FCO o tom, že nebude podána žádost o vyjmutí jména žalobce ze seznamu Výboru pro sankce, žalobce tvrdí, že tato řízení nejsou rovnocenná projednávanému řízení a že sledují odlišný cíl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135</NO.P><TXT>V tomto ohledu a jak zdůraznil Soudní dvůr v bodě 136 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), dodržování základních práv dotčené osoby, konkrétně práv na obhajobu a účinnou soudní ochranu implikuje, že v případě soudního sporu bude unijní soud zejména zkoumat, zda důvody uplatňované ve shrnutí odůvodnění poskytnutém Výborem pro sankce jsou dostatečně přesné a konkrétní, a případně, zda byla ve světle sdělených informací prokázána věcná správnost skutečností odpovídajících danému důvodu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136</NO.P><TXT>V projednávaném případě v souladu s požadavky stanovenými judikaturou lze na základě údajů obsažených ve shrnutí odůvodnění a v prvním a druhém doplnění odůvodnění vymezit minimálně určité individuální, specifické a konkrétní důvody, na jejichž základě mají příslušné orgány za to, že se na žalobce mají vztahovat omezující opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0140">140</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137</NO.P><TXT>Zejména odůvodnění a zvláště první a druhé doplnění odůvodnění, jež byla sdělena žalobci, neobsahují pouze obecná tvrzení, ale i řadu podrobností a přesných informací, jež se týkají jak totožnosti dotčených osob, tak i místa, pozadí a dalších okolností dotčených jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138</NO.P><TXT>Stran otázky, zda lze považovat věcnou správnost skutkových zjištění odpovídajících těmto důvodům ve světle sdělených informací za prokázanou ve smyslu bodu 136 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), je třeba ověřit, zda jsou tato skutková zjištění <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>dostatečně podložená<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> k tomu, aby v případě napadené rozhodnutí bylo možné mít za to, že se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>opírá o dostatečně pevný skutkový základ<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II (C</NAME.CASE><NO.CASE>584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0119">119</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), s ohledem na to, že důvody pro zařazení na sporný seznam mohou spočívat na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>podezřeních o zapojení do teroristických činností, čímž není dotčena potřeba ověřit opodstatněnost těchto podezření<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, C<NO.CASE>584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0149">149</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139</NO.P><TXT>V projednávaném případě je pravda, že k datu přijetí napadeného rozhodnutí nebyly předloženy žádné informace ani důkazy, o které by se opíraly důvody uplatňované vůči žalobci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140</NO.P><TXT>Stran nových informací a důkazů, jež byly předloženy v příloze B.5 žalobní odpovědi, jakož i jejich příslušných dodatků, Komise správně odpověděla na argumentaci žalobce shrnutou v bodě 130 výše v tom smyslu, že žalobce zaměňuje dvě odlišné otázky, a sice procesní požadavky na shrnutí odůvodnění, které musí být dostatečně konkrétní, a jeho sdělení dotčené osobě v rámci správního řízení na straně jedné (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a na straně druhé ověření, které provádí unijní soud, a jež se týká toho, zda se takto sdělené shrnutí odůvodnění opírá o pevný skutkový základ, poté co případně vyzval příslušný unijní orgán, aby mu předložil důvěrné i nedůvěrné informace a důkazy, které jsou pro takový přezkum relevantní (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C-584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0117">117</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0120">120</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Nové informace předložené v příloze B.5 žalobní odpovědi právě slouží k tomuto účelu a jejich zohlednění za účelem přezkumu legality, jehož provedení přísluší Tribunálu, je v souladu se zásadami, které Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141</NO.P><TXT>Stran argumentu žalobce, podle něhož se Komise nemůže opírat o nové informace nebo důkazy, na které žalobce nemohl odpovědět, stačí uvést, že žalobce na tyto nové informace mohl odpovědět v replice či na jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142</NO.P><TXT>Argument žalobce, jenž je shrnut v bodě 131 výše, podle kterého si unijní soud musí vyžádat veškeré uplatňované důvěrné informace a sám rozhodnout o tom, které z nich mají být sděleny dotčené osobě, vychází ze zjevně nesprávného výkladu rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr totiž v bodě 122 uvedeného rozsudku uvedl, že se nevyžaduje, aby příslušný unijní orgán předložil unijnímu soudu veškeré informace a důkazy, jež se týkají důvodů uvedených ve shrnutí odůvodnění poskytnutém Výborem pro sankce, ovšem s tím, že pokud je příslušný unijní orgán, který unijní soud o tyto informace požádal, nemá možnost získat (například proto, že stát určení nebo Výbor pro sankce mu dotčené informace nebo důkazy odmítnou sdělit), musí unijní soud vycházet pouze z informací, které mu byly sděleny, a to s důsledky popsanými v bodě 123 uvedeného rozsudku. Okolnosti, jimiž se Soudní dvůr zabývá v bodě 125 a dále uvedeného rozsudku a které se týkají použití zvláštních technik přezkumu důvěrných informací unijním soudem, vycházejí z předpokladu nastíněného v bodě 124 uvedeného<?PAGE NO="21"?> rozsudku, podle něhož mu takové informace příslušný unijní orgán sdělil dobrovolně předem společně se žádostí o důvěrné zacházení vůči dotčené osobě. Ostatně i v takovém případě Soudní dvůr v bodě 127 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v němž odkázal na bod 63 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130604">4. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>ZZ</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-300/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:363">EU:C:2013:363</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), upřesnil, že pokud tento orgán nesouhlasí s částečným nebo úplným sdělením těchto informací nebo důkazů unijnímu soudu z důvodu žádosti o důvěrné zacházení ve vztahu k dotčené osobě, přezkoumá uvedený soud legalitu napadeného aktu pouze na základě skutečností, jež byly sděleny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143</NO.P><TXT>Argumentu žalobce stran důkazního materiálu nalezeného v jeho bydlišti při domovní prohlídce (viz bod 132 výše) nelze vyhovět, neboť tento materiál byl zohledněn v úředním prohlášení za využití nezávislého zjištění High Court učiněného na základě tohoto materiálu. Pokud jde o žalobcem připomínanou skutečnost, že byl v trestním řízení, které bylo proti němu vedeno, zproštěn ve vztahu k těmto důkazům obžaloby, stačí s odkazem na posouzení druhé části třetího žalobního důvodu připomenout, že standard dokazování, který se uplatní v projednávaném případě, není shodný s trestněprávním standardem dokazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144</NO.P><TXT>Stran argumentu žalobce, který je shrnut v bodě 133 výše, podle kterého Tribunál nemá přihlížet ke zjištěním učiněným soudy Spojeného království v řízeních, v nichž žalobce nebyl účastníkem, Komise správně uvedla, že pokud dotčená zjištění přispívají k prokázání existence důvodného podezření či důvodné domněnky o tom, že žalobce je ve spojení s organizací Al-Kajdá, a tím podpírají tvrzení, jež jsou uvedena ve shrnutí odůvodnění, jsou relevantní a Tribunál je může zohlednit. Komise rovněž správně tvrdí, že Tribunál může přikládat těmto zjištěním zvláštní význam, neboť je učinil příslušný vnitrostátní soud v rámci soudních řízení, jež probíhala v souladu s článkem 6 EÚLP a článkem 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145</NO.P><TXT>Konečně pokud jde o soudní řízení ve Spojeném království, na které Spojené království odkazuje, jejichž účastníkem byl žalobce, není vůbec relevantní, že žádné z těchto řízení nebylo rovnocenné s projednávaným řízením a že byla vedena za jiným účelem, neboť obsahují informace, které mohou podpořit tvrzení uvedená v žalobcův neprospěch ve shrnutí odůvodnění Výboru pro sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že Tribunál může přihlédnout ke všem novým informacím a důkazům uvedeným v příloze B.5 žalobní odpovědi.</TXT><P><HT TYPE="ITALIC">[omissis]</HT></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0177"><NO.P>177</NO.P><TXT>Tribunál je na základě tohoto zohlednění celého úředního prohlášení a po pečlivém prozkoumání veškerých informací a důkazů připojených k jeho dodatkům přesvědčen o tom, že minimálně některé z důvodů, jež obsahuje shrnutí odůvodnění a první a druhé doplnění odůvodnění, jsou dostatečně podepřeny uvedenými informacemi a důkazy, aby mohly být považovány za důvody opírající se o dostatečně pevný skutkový základ a o tom, že odolávají několika neurčitým pokusům žalobce o jejich popření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0178"><NO.P>178</NO.P><TXT>Rovněž je třeba zohlednit skutečnost, že existují i jiné prostředky právní nápravy, jež měl žalobce k dispozici, avšak jichž se rozhodl nevyužít.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0179"><NO.P>179</NO.P><TXT>Spojené království zdůrazňuje, že žalobce se od okamžiku počátečního zařazení svého jména na seznam Výboru pro sankce nepokusil obrátit na úřad mediátora jmenovaného Radou bezpečnosti Organizace spojených národů podle její rezoluce 1904 (2009) za účelem zahájení podrobného šetření, které by mohlo vést k výmazu jména žalobce ze seznamu Výboru pro sankce, přestože se v rezoluci Rady bezpečnosti 2161 (2014) (odstavec 48) státy vyzývají k tomu, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>vedly osoby a subjekty, které chtějí zpochybnit své zařazení na [seznam Výboru pro sankce] prostřednictvím vnitrostátních nebo regionálních soudních orgánů nebo jež tak již učinily, k tomu, aby předložily žádost o vynětí svého<?PAGE NO="22"?> jména [z uvedeného seznamu] úřadu mediátora<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>. Pro takové opomenutí neexistuje žádný rozumný důvod, a to tím spíše, pokud žalobce tvrdí, že má k dispozici argumenty svědčící ve prospěch výmazu svého jména ze seznamu Výboru pro sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0180"><NO.P>180</NO.P><TXT>Dále žalobce po podání své žaloby u High Court dne <DATE ISO="20130128">28. ledna 2013</DATE> směřující proti rozhodnutí FCO ze dne <DATE ISO="20121101">1. listopadu 2012</DATE> o tom, že uvedený úřad nepředloží jménem žalobce žádost o výmaz jeho jména ze seznamu Výboru pro sankce, vzal uvedenou žalobu na základě prohlášení o souhlasu (consent order) ze dne <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE> zpět (dodatek 4 úředního prohlášení) poté, co High Court připustil, že FCO využilo pro ospravedlnění tohoto rozhodnutí důvěrné důkazy, k nimž měl přístup pouze soud a žalobce nikoli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0181"><NO.P>181</NO.P><TXT>Ač tuto strategii uplatňování právních prostředků nelze žalobci samu o sobě vytýkat, nepřispívá k případnému odstranění podezření, jež na něm s ohledem na výše posuzované informace a důkazy spočívá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0182"><NO.P>182</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že minimálně některé z důvodů uvedených ve shrnutí odůvodnění a v prvním a druhém doplnění odůvodnění jsou dostatečně přesné a konkrétní, jsou podepřené a představují samy o sobě dostatečně pevný skutkový základ, aby podepřely napadené rozhodnutí (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0130">130</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0183"><NO.P>183</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že přijetí omezujících opatření vůči žalobci na unijní úrovni lze odůvodnit minimálně na základě některých z tvrzení uplatňovaných vůči žalobci ve shrnutí odůvodnění a v prvním a druhém doplnění odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0184"><NO.P>184</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod zamítnut jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0185"><NO.P>185</NO.P><TXT>Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je protiprávní, neboť Komise neprovedla posouzení přiměřenosti s poměřením jeho základních práv a skutečným rizikem, které žalobce údajně v současnosti představuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0186"><NO.P>186</NO.P><TXT>Komise, podporovaná Radou, tuto argumentaci zpochybňuje a odkazuje na body 360 až 363 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (C‑402/05 P et <NO.CASE>C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0187"><NO.P>187</NO.P><TXT>Z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑402/05 P et C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) totiž vyplývá, že vzhledem k tak zásadnímu obecnému zájmu, jakým je pro mezinárodní společenství boj všemi prostředky – v souladu s Chartou Organizace spojených národů – proti ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti, které představují teroristické činy, nemůže být zmrazení prostředků, finančních aktiv a jiných hospodářských zdrojů osob označených Radou bezpečnosti nebo Výborem pro sankce za osoby spojené s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem považováno samo o sobě za nevhodné či nepřiměřené (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0363">363</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑539/10 P a C‑550/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:711">EU:C:2012:711</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0120">120</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0130">130</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).). Je však třeba přesvědčit se o tom, že při přijímání těchto opatření byla respektována procesní práva dotčených osob, a zejména právo na obhajobu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080903">3. září 2008</DATE>, <NAME.CASE>Kadi I</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑402/05 P a C‑415/05 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:461">EU:C:2008:461</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0367">367</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0370">370</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V projednávaném případě přitom z přezkumu ostatních žalobních důvodů vyplývá, že procesní práva žalobce byla během řízení o přezkumu důvodů pro zařazení jeho jména na sporný seznam řádně respektována.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0188"><NO.P>188</NO.P><TXT>Pokud jde o skutečnost, že žalobce konkrétně vytýká Komisi, že sama neprovedla posouzení přiměřenosti omezení, jež se na něj vztahují, poměřením jeho základních práv s rizikem, které žalobce údajně představuje, postačí uvést, že takové poměření není stanoveno v použitelné právní úpravě ani v judikatuře. Soudní dvůr naopak v bodě 107 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) konstatoval, že v případě, že se v rámci příslušných rezolucí Rady bezpečnosti Výbor pro sankce rozhodl zařadit jméno osoby na svůj konsolidovaný seznam, musí příslušný unijní orgán za účelem provedení tohoto rozhodnutí jménem členských států přijmout rozhodnutí o zápisu nebo o ponechání zápisu tohoto jména na sporném seznamu na základě shrnutí odůvodnění poskytnutého uvedeným výborem. Za těchto okolností jsou jedinými povinnostmi příslušného unijního orgánu pouze povinnosti, jež vymezil Soudní dvůr v bodech 111 a 112 (respektování práva na obhajobu), v bodě 114 (důsledný a nestranný přezkum opodstatněnosti uváděných důvodů) a v bodě 116 (odůvodnění uvádějící individuální, specifické a konkrétní důvody, na základě kterých mají příslušné orgány za to, že je vůči dotyčné osobě nutné přijmout omezující opatření) rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kadi II</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:518">EU:C:2013:518</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V projednávaném případě přitom z přezkumu ostatních žalobních důvodů vyplývá, že tyto povinnosti byly během řízení o přezkumu důvodů pro zařazení jeho jména na sporný seznam řádně respektovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0189"><NO.P>189</NO.P><TXT>Pokud jde o proporcionalitu napadeného nařízení s ohledem na dobu, jež uplynula od zařazení žalobcova jména na sporný seznam, je pravda, že prostředky žalobce jsou zmrazeny po více než šest let od přijetí uvedeného rozhodnutí, které je jako jediné předmětem soudního přezkumu, jenž provádí Tribunál v rámci projednávaného řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0190"><NO.P>190</NO.P><TXT>Nicméně, jak bylo uvedeno výše, ponechání jména žalobce na seznamu Výboru pro sankce a následně na sporném seznamu po přezkumu se nezakládá pouze na počátečním shrnutí odůvodnění uvedeného výboru, ale rovněž na různých aktuálnějších hodnoceních nebezpečí pro vnitrostátní a mezinárodní bezpečnost, jež představuje i nadále žalobce, která provedly jak orgány OSN, tak i příslušné orgány a soudy Spojeného království. V den přijetí napadeného rozhodnutí tak především uplynul přinejmenším rok a půl od okamžiku, v němž High Court rozhodl o opodstatněnosti hodnocení Security Service, podle kterého je žalobce předním islamistickým extremistou působícím na území Spojeného království a udržuje styky s řadou významných extremistických osob (viz bod 175 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0191"><NO.P>191</NO.P><TXT>Kromě toho, jak již bylo uvedeno v bodě 181 výše, Tribunál má za to, že tím, že se žalobce neobrátil se žádnou žádostí na mediátora Organizace spojených národů (viz bod 179 výše) a že nepokračoval v řízení vedeném před High Court, žalobce jednal způsobem, který nepřispívá k případnému rozptýlení podezření, kterými je důvodně zatížen s ohledem na výše uvedené informace a důkazy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0192"><NO.P>192</NO.P><TXT>Žalobce mimoto nepředložil žádnou konkrétní informaci či důkaz, jimiž by bylo možné prokázat, že již nepředstavuje hrozbu pro vnitrostátní a mezinárodní bezpečnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0193"><NO.P>193</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nelze považovat napadené rozhodnutí za nepřiměřené s ohledem na dobu, která uplynula od zařazení jména žalobce na sporný seznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0194"><NO.P>194</NO.P><TXT>Pátý žalobní důvod je proto třeba odmítnout jako neopodstatněný a s ním musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0195"><NO.P>195</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="24"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0196"><NO.P>196</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (třetí senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se odmítá jako nepřípustná v části, ve které zní na zrušení nařízení Komise (ES) č. 14/2007 ze dne <DATE ISO="20070110">10. ledna 2007</DATE>, kterým se po sedmdesáté čtvrté mění nařízení Rady (ES) č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, v rozsahu, v němž se týká Mohammeda Al-Ghabry.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ve zbývající části se žaloba zamítá jako neopodstatněná.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Mohammed Al-Ghabra ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Papasavvas</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Bieliūnas</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Forrester</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20161213">13. prosince 2016</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>