<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2005CSA.1201055301.case.xml"><NO.CASE>C-66/04</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62004C0066</NO.CELEX><NO.SEQ>0010.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>10556</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10573</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>18</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY J. KOKOTT — VĚC C-66/04</LEFT><RIGHT>SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ v. PARLAMENT A RADA</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20050908">8. září 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I —</NO.P><TXT>Úvod</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2065/2003 ze dne <DATE ISO="20031110">10. listopadu 2003</DATE> o kouřových aromatických přípravcích používaných nebo určených k použití v potravinách nebo na jejich povrchu<NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="309" DATE.PUB="2003" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 309, s. 1</REF.DOC.OJ> ; Zvi. vyd. 13/32, s. 661, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>nařízeni<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>.</P></NOTE> nestanoví přímo, které kouřové aromatické přípravky mohou být použity v rámci vnitřního trhu. Stanoví hlavně postup, kterým Komise povoluje takzvané primární produkty pro výrobu kouřových aromatických přípravků. Povolené látky jsou zařazeny do pozitivního seznamu v příloze nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Spor mezi účastníky řízení se týká otázky, zda čl. 95 odst. 1 ES umožňuje zřízení takového <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>vícestupňového<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/> modelu právní úpravy nebo pouze umožňuje opatření, která sama přímo sbližují právo členských států.</TXT><P>Kromě toho se spor týká otázky, zda jsou pravomoci Komise v tomto postupu dostatečně přesně vymezeny.</P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II —</NO.P><TXT>Skutkový základ sporu a právní rámec</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Právním základem nařízení je článek 95 ES, který mimo jiné stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>[...] Rada postupem podle článku 251 po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem přijímá opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.</TXT></NP><P>[...]</P><?PAGE NO="I-10557"?><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Pokládá-li členský stát poté, co Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nezbytné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy ze závažných důvodů uvedených v článku 30 nebo vnitrostátní předpisy týkající se ochrany životního nebo pracovního prostředí, oznámí je Komisi spolu s důvody pro jejich ponechání.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Aniž je dotčen odstavec 4, pokládá-li členský stát poté, co Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nezbytné zavést vnitrostátní předpisy, opírající se o nové vědecké poznatky k ochraně životního prostředí nebo pracovního prostředí, z důvodu zvláštního problému, který se objeví v tomto členském státě po přijetí harmonizačních opatření, oznámí zamýšlené předpisy Komisi spolu s důvody pro jejich zavedení.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Delegování prováděcích pravomocí na Komisi je stanoveno v či. 202 třetí odrážce ES:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>K dosažení cílů vytyčených touto Smlouvou a za podmínek jí vymezených Rada:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>svěřuje Komisi v aktech, které přijímá, pravomoci k provádění předpisů, které vydá. Rada může upravit určité podmínky výkonu těchto pravomocí. Rada si může rovněž ve zvláštních případech vyhradit právo vykonávat tyto prováděcí pravomoci přímo. Výše uvedené podmínky musí být v souladu se zásadami a pravidly, které předem Rada přijala na návrh Komise a po obdržení stanoviska Evropského parlamentu jednomyslně.<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></P></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Výroba kouřových aromatických přípravků je popsána v sedmém bodu odůvodnění nařízení:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>[...] Prvním stupněm při výrobě těchto kouřových aromatických přípravků je kondenzace kouře. Kondenzovaný kouř se obvykle fyzikálními procesy rozdělí na vodný primární kouřový kondenzát, dehtovou fázi o vysoké hustotě, která je nerozpustná ve vodě, a na olejovou fázi nerozpustnou ve vodě. Olejová fáze nerozpustná ve vodě je vedlejším produktem nevhodným pro výrobu kouřových aromatických přípravků. Primární kouřový kondenzát a frakce dehtové fáze o vysoké hustotě nerozpustné ve vodě, tj. <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>primární dehtové frakce<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>, se čistí s cílem odstranit složky kouře, které jsou pro lidské zdraví nejškodlivější. Poté mohou, aniž jsou dotčeny podrobnější předpisy Společenství, [být] vhodné jako takové pro použití<?PAGE NO="I-10558"?> v potravinách nebo na jejich povrchu nebo pro výrobu sekundárních kouřových aromatických přípravků vyráběných dalším vhodným fyzikálním zpracováním, jako je extrakce, destilace, zkoncentrování odpařováním, absorpcí nebo membránovou separací, a přidáváním složek potravin, jiných látek určených k aromatizaci, potravinářských přídatných látek nebo rozpouštědel.<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Co se týče rizik spojených s kouřovými aromatickými přípravky, stanoví šestý bod odůvodnění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Chemické složení kouře je složité a závisí kromě jiného na typu použitého dřeva, metodě použité pro vznik kouře, na obsahu vody ve dřevě, na teplotě a na koncentraci kyslíku při tvorbě kouře. Uzené potraviny obecně vyvolávají obavy ze zdravotního hlediska, zejména pokud jde o možnou přítomnost polycyklických aromatických uhlovodíků. Vzhledem k tomu, že se kouřové aromatické přípravky vyrábějí z kouře, který prochází frakcionací a čistícími procesy, vyvolává použití kouřových aromatických přípravků obecně méně obav, pokud jde o zdraví, než tradiční proces uzení. Při posuzování bezpečnosti však musí být přihlédnuto k možnému širšímu používání kouřových aromatických přípravků ve srovnání s obvyklým uzením.<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Osmý bod odůvodnění objasňuje obtíže vědeckého hodnocení kouřových aromatických přípravků:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>Vědecký výbor pro potraviny dospěl k závěru, že v důsledku velkých fyzikálních a chemických rozdílů mezi kouřovými aromatickými přípravky používanými pro aromatizaci potravin není možné navrhnout jednotný postup pro posuzování jejich bezpečnosti, a toxikologické hodnocení by se tedy mělo zaměřit na bezpečnost jednotlivých kouřových kondenzátů.<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Kouřový aromatický přípravek, respektive potravina, v níž nebo na jejímž povrchu je přítomen, smí být podle čl. 4 odst. 2 nařízení uvedena na trh pouze tehdy, pokud Komise v souladu s nařízením povolila primární produkt, z nějž se vyrábí.</TXT></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 3 nařízení definuje jako primární produkty primární kouřové kondenzáty a primární dehtové frakce. Tyto primární produkty jsou předmětem postupu povolování stanoveného tímto nařízením. O povolení rozhoduje Komise na žádost<?PAGE NO="I-10559"?> výrobce za účasti regulativního výboru<NOTE NOTE.ID="E0003" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz článek 5 rozhodnuli Rady 1999/468/ES ze dne <DATE ISO="19990628">28. června 1999</DATE> o postupech pro výkon prováděcích pravomoc] svěřených Komisi (dále jen <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>rozhodnuti o komitologii<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>; <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="184" DATE.PUB="1999" PAGE.FIRST="23">Úř. věst. L 184, s. 23</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/03, s. 124): Regulativní výbor je složený ze zástupců členských států. Pokud zamýšlená opatřeni Komise neobdrží ve výboru kvalifikovanou většinu, musí se jimi zabývat Rada. Rada muže návrh zamítnout nebo přijmout. Pokud se Rada nevyjádři, může Komise po uplynutí lhůty Iři měsíců sama přijmout prováděcí opatření.</P></NOTE> a Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>Úřad pro bezpečnost potravin<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>)<NOTE NOTE.ID="E0004" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Úřad pro bezpečnost potravin byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (KS) č. 178/2002 ze dne <DATE ISO="20020128">28. ledna 2002</DATE>, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="031" DATE.PUB="2002" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 31, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 15/06, s. 463).</P></NOTE>. Komise musí kouřový aromatický přípravek na žádost posoudit a buď jej prováděcím nařízením zařadit do seznamu povolených kouřových aromatických přípravků (<QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>pozitivní seznam<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>), nebo povolení rozhodnutím určeným žadateli odmítnout.</TXT></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Podmínky povolení jsou definovány v či. 4 odst. 1 nařízení takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>Použití kouřových aromatických přípravků v potravinách nebo na jejich povrchu se povolí pouze tehdy, jeli dostatečně prokázáno, že:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>nepředstavuje riziko pro lidské zdraví;</P></ITEM><ITEM><P>neuvádí spotřebitele v omyl.<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/></P></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>V souladu s článkem 9 nařízení může Komise při rozhodování zohlednit také <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>jiné faktory oprávněně spojené s danou záležitostí<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>Kromě toho v souladu s článkem 5 nařízení nesmí být dřevo, které je použito pro výrobu primárních produktů, v období šesti měsíců před pokácením nebo bezprostředně po něm záměrně ani nezáměrně ošetřeno chemickými látkami, pokud nelze prokázat, že přítomnost látky použité pro ošetření nevede při spalování ke vzniku potenciálně toxických látek. Příloha I nařízení obsahuje další podmínky postupu výroby, jako je maximální obsah benzo[a] pyrenu a benzo[a]anthracenu.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III —</NO.P><TXT>Návrhová žádání účastníků řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Spojené království Velké Británie a Severního Irska podáním ze dne <DATE ISO="20030211">11. února<?PAGE NO="I-10560"?> 2003</DATE> došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20040216">16. února 2004</DATE> podalo žalobu na základě článku 230 ES proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie a navrhlo, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>prohlásil za neplatné nařízení (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 2065/2003 ze dne <DATE ISO="20031110">10. listopadu 2003</DATE> o kouřových aromatických přípravcích používaných nebo určených k použití v potravinách nebo na jejich povrchu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>uložil Evropskému parlamentu a Radě náhradu nákladů řízení Spojeného království.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Evropský parlament a Rada Evropské unie navrhly, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>žalobu zamítl a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>uložil Spojenému království náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20040624">24. června 2004</DATE> bylo na základě či. 40 odst. 1 Statutu Soudního dvora a či. 93 odst. 1 jednacího řádu Komisi Evropských společenství povoleno, aby vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na podporu Parlamentu a Rady. Komise podporuje návrhová žádání Parlamentu a Rady.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV —</NO.P><TXT>Právní posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Žaloba předně vznáší otázku, zda je čl. 95 odst. 1 ES správným právním základem pro nařízení. Spojené království rovněž zpochybňuje, zda je jeho model právní úpravy přiměřený. Konečně se Spojené království domnívá, že nařízení porušuje čl. 202 třetí odrážku ES, protože deleguje hlavní úkoly sbližování práva na Komisi. Přípustné je však pouze delegování k <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>provádění<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A —</NO.P><TXT>K čl. 95 odst. 1 ES jako právnímu základu nařízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Na základě čl. 95 odst. 1 ES přijímá Rada opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10561"?><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 95 odst. 1 ES lze vzít v úvahu jako právní základ pouze tehdy, když z právního aktu skutečně a objektivně přezkoumatelným způsobem vyplývá<NOTE NOTE.ID="E0005" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="19910611">11. června 1991</DATE>, Komise v. Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-300/89" YEAR="1991" PAGE.ECR="I-2867">C-300/89, Recueil, s. I-2867, bod 10</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20050414">14. dubna 2005</DATE>, Belgie v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-110/03" YEAR="2005" PAGE.ECR="I-2801">C-110/03, Recueil, s. I-2801, bod 78</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, že je jeho cílem zlepšit podmínky pro vytvoření a fungování vnitřního trhu<NOTE NOTE.ID="E0006" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20001005">5. října 2000</DATE>, Německo v. Parlament a Rada, <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>Reklama na tabák<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-376/98" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-8419">C-376/98, Recueil, s. I-8419, body 84 a 85</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Tak je tomu v projednávaném případě. Podle nařízení mohou být povolené primární produkty používány v celém Společenství. Jak tvrdí Komise, aniž by jí bylo v tomto bodě odporováno, existovaly dříve vnitrostátní postupy povolování, které mohly mít přinejmenším potenciálně odlišné výsledky, což mohlo omezit volný pohyb primárních produktů, aromatických přípravků z nich vyrobených a jimi ošetřených potravin a narušovat volnou hospodářskou soutěž. Pokud budou muset být v budoucnu na základě nařízení primární produkty staženy z trhu, je to odůvodněno ochranou zdraví, pro kterou stanoví či. 95 odst. 3 ES vysokou úroveň ochrany.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Článek 95 odst. 1 ES dovoluje ovšem výhradně <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/>. Právě tuto pasáž vykládají účastníci řízení rozdílně. Rozdílné názory se dají shrnout následovně:</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle Spojeného království musejí být <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>opatření ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/> zaměřena na vnitrostátní právo členských států -či. 95 odst. 1 ES se nemůže použít pro opatření, která by přesahovala možnosti členských států. Rozhodující otázkou je tedy, zda opatření směřuje k výsledku, který by býval mohl nebo nemohl být dosažen současným přijetím totožné právní úpravy v členských státech.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>V projednávaném případě je třeba na tuto otázku odpovědět záporně, protože nařízení nestanoví žádná hmotněprávní kritéria ke sbližování právních norem členských států a nezavádí do vnitrostátního práva žádné harmonizované normy. Nařízení spíše vytváří centralizovaný postup povolování na úrovni Společenství, který svěřuje Komisi a Úřadu pro bezpečnost potravin úkol sestavit pozitivní seznam kouřových aromatických přípravků. Takového opatření nemůže vnitrostátní zákonodárce dosáhnout ani současným přijetím vnitrostátních předpisů, které by měly stejný obsah jako nařízení. Proto je či. 95 odst. 1 ES nesprávným právním základem pro nařízení. Místo něj je třeba použít jako právní základ článek 308 ES.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10562"?><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Argument Spojeného království k výkladu čl. 95 odst. 1 ES odpovídá -především v německé literatuře - široce rozšířenému názoru, který se rovněž opírá o pasáž <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>, podle nějž je hlavní problém v <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>uzurpaci<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/> správních pravomocí členských států Společenstvím<NOTE NOTE.ID="E0007" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz D. Wyatt a A. Dashwood, European Union Law, 4, vyd., Sweet &amp; Maxwell, Londýn, 2000, s. 521, P.-C. Müller-Graff, <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>Die Rechtsangleichung zur Vewirklichung des Binnenmarktes<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>, Europarecht, Beck, Mnichov, 1989, s. 107, 129; R. von Borries, <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>Verwaltungskompetenzen der Europáischen Gemeinschaft<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/>, Festschríft fůr Ulrich Everling, sv. 1, 1995, s. 127, 128 a násl.; M. Ludwigs, Rechtsangleichung nach Artikel 94, 95 EG-Vertrag, Nomos, Baden-Baden, 2004, s. 236 a násl.; S. Schreiber, Verwaltungskompetenzen der Europáischen Gemeinschaft, Nomos, Baden-Baden, 1997, s. 122 a násl.; B. Biervert, Der Missbrauch von Handlungsformen im Gemeinschaftsrecht, Nomos, Baden-Baden, 1999, s. 146 a násl.; M. Klepper, Vollzugskompetenzen der Europáischen Gemeinschaft aus abgeleitetem Recht: Zulässigkeit, Modalitäten, Rechtsfolgen, Nomos, Baden-Baden, 2001, s. 62 a násl.; R. Wahl a D. Groß, <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>Die Europäisierung des Genehmigungsrechts am Beispiel der Novel Food- Verordnung<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/>, Deutsches Verwaltungsblatt, Rechts- und staatswissenschaftlicher Verlag, Hamburg, 1998, s. 2 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Podle orgánů, které jsou účastníky řízení, má čl. 95 odst. 1 ES naopak umožnit vícestupňová opatření. Taková právní úprava, jako je právní úprava v projednávaném případě, nesmí být posuzována izolovaně, nýbrž pouze včetně prováděcích opatření přijatých na jejím základě. Ve své podstatě vede nařízení ke sbližování, a sice ve formě pozitivního seznamu povolených primárních produktů, který má Komise sestavit na jeho základě. Také tento výklad má v literatuře své zastánce<NOTE NOTE.ID="E0008" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz J. Pipkorn, A. Bardenhewer-Rating a H.-C. Taschner, <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>Artikel 95 EG- Angleichung von Vorschriften mit Bezug auf den Binnenmarkt<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/>, H. Groeben a ). Schwarze, Kommentar zum Vertrag über die Europäische Union und zur Grundung der Europäischen Gemeinschaften, sv. 2, 6, vyd., Nomos, Baden-Baden, 2003, bod 36 a násl.; H.-H. Herrnfeld, <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>Artikel 95 EGV - Angleichung der Rechtsvorschriften<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/>, J. Schwarze, EU-Kommentar, Nomos, Baden-Baden, 2000, bod 23 a 37; S. Leible, <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>Artikel 95 EGV<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/>, R. Streinz, EUV/EGV- Vertrag uber die Europäische Union und Vertrag zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft, Beck, Mnichov 2003, bod 28 a násl.; R. Streinz, <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>Die EG-Verordnung uber neuartige Lebensmittel und neuartige Lebensmittelzusätze - Eine Analyse der Novel Food Verordnung<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/>, Europäische Zeitschrift fůr Wirtschaftsrecht, Beck, Mnichov, 1997, s. 487, 490.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>S přihlédnutím k těmto argumentům je třeba připomenout, že sporné nařízení samo o sobě nezpůsobuje <HT TYPE="ITALIC">žádné</HT> přímé sbližování práva členských států. Pokud totiž obsahuje hmotněprávní kritéria, jsou tato určena Komisi k vypracování pozitivního seznamu. Teprve prováděcí nařízení <HT TYPE="ITALIC">Komise</HT> vycházející z nařízení přichází v úvahu jako opatření ke sbližování práva ve formě pozitivního seznamu. Nařízení upravuje následně pouze dílčí etapu na cestě ke sbližování právních předpisů členských států o používání kouřových aromatických přípravků.</TXT></NP><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Je tedy třeba přezkoumat, zda či. 95 odst. 1 ES dovoluje zavedení takového vícestupňového modelu právní úpravy, nebo připouští pouze opatření, která sama přímo sbližují právo členských států.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10563"?><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>opatření<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/> použitý v či. 95 odst. 1 ES zahrnuje bezesporu přinejmenším všechny formy právních aktů uvedených v článku 249 ES, tedy nařízení, směrnice, rozhodnutí a stanoviska. Přijetí nařízení na základě čl. 95 odst. 1 ES je tedy formálně pokryto.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Spojené království se ovšem soustředí na jednotlivé části zbývající pasáže a odkazuje především na prvky <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>sbližování<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>[...] členských států<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/>:</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Článek 95 odst. 1 ES svěřuje pravomoc ke <HT TYPE="ITALIC">sbližování</HT> ustanovení právních a správních předpisů členských států. Pojem <QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>sbližování<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> tedy již vykazuje vztah k vnitrostátnímu právu, protože právo Společenství se svou jednotnou platností nepotřebuje žádné sbližování. Směrnice je právě proto klasickým opatřením ke sbližování práva, protože vyžaduje od členských států, aby přizpůsobily svá práva společným úkolům. Nařízení jde ještě dále v tom rozsahu, že nahrazuje vnitrostátní právo členských států přímo použitelným právem Společenství, přičemž výsledek sjednocování práva může být ale chápán jako <QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>nejintenzivnější forma<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/> sbližování. Také pomocí rozhodnutí určených členským státům může být dosaženo sbližování práva členských států. Společným znakem opatření je to, že vedou k přizpůsobení nebo nahrazení potenciálně rozdílného práva členských států. Předmětem opatření ke sbližování práva může být tudíž pouze to, co mohou členské státy potenciálně upravit na základě své vlastní pravomoci.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Dále svěřuje či. 95 odst. 1 ES pravomoc ke sbližování ustanovení právních a správních předpisů <HT TYPE="ITALIC">členských států. Z</HT> odkazu na právo členských států lze rovněž vyvodit, že je Společenství oprávněno přijímat pouze opatření, která se nacházejí rovněž v rámci potenciálních možností práva členských států.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Názor Spojeného království je přesvědčivý v rozsahu, v němž pasáž <QUOT.START ID="QS0032" REF.END="QE0032" CODE="201E"/>sbližování<QUOT.END ID="QE0032" REF.START="QS0032" CODE="201C"/> ustanovení právních a správních předpisů <QUOT.START ID="QS0033" REF.END="QE0033" CODE="201E"/>členských států<QUOT.END ID="QE0033" REF.START="QS0033" CODE="201C"/> vyžaduje spojitost mezi přijatými (harmonizačními) opatřeními a vnitrostátním právem. Taková spojitost existuje, pokud je ve všech členských státech díky ustanovením práva Společenství, která mají být provedena, přijata jednotná právní úprava. Ovšem i přímo použitelné a přednostně platné právo Společenství, které nahrazuje nebo omezuje vnitrostátní právo jiného znění, vykazuje rovněž tuto spojitost s vnitrostátním právem. Opatření přijatá výlučně Společenstvím, která platí <HT TYPE="ITALIC">souběžně s</HT> právem členských států, aniž by měnila jeho normativní obsah, naproti tomu<?PAGE NO="I-10564"?> ve skutečnosti nezpůsobují sbližování práva členských států. Tak rozhodl Soudní dvůr ohledně nových právních institutů v oblasti duševního vlastnictví, které platí souběžně se stávajícími vnitrostátními instituty<NOTE NOTE.ID="E0009" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20011009">9. října 2001</DATE>, Nizozemsko v. Parlament a Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-377/98" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-7079">C-377/98, Recueil, s. I-7079, body 24 a 25</REF.DOC.ECR>: ze dne <DATE ISO="19950713">13. července 1995</DATE>, Španělsko v. Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-350/92" YEAR="1995" PAGE.ECR="I-1985">C-350/92, Recueil, s. I-1985, bod 23</REF.DOC.ECR>, a posudek ze dne <DATE ISO="19941115">15. listopadu 1994</DATE> v řízení <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="1/94" YEAR="1994" PAGE.ECR="I-5267">1/94, Pravomoc Společenství uzavírat mezinárodní smlouvy v oblasti služeb a ochrany duševního vlastnictví, Recueil, s. I-5267, bod 59</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Z této nutné spojitosti s právem členských států vyplývá ovšem pouze to, že opatření musí <HT TYPE="ITALIC">sbližovat</HT> právo členských států. Pouze z těchto dvou prvků této pasáže ještě nelze vyvodit údaje o způsobu a metodách sbližování - jak se má uskutečnit a čeho se má týkat.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Orgánům je třeba v tomto ohledu dát za pravdu do té míry, do jaké z výrazu <QUOT.START ID="QS0034" REF.END="QE0034" CODE="201E"/>opatření <HT TYPE="ITALIC">[týkající sej</HT> sbližování<QUOT.END ID="QE0034" REF.START="QS0034" CODE="201C"/> usuzují, že tato opatření nemusí sama přímo sbližovat právo členských států. Na rozdíl od takových výrazů jako <QUOT.START ID="QS0035" REF.END="QE0035" CODE="201E"/>opatření ke sbližování<QUOT.END ID="QE0035" REF.START="QS0035" CODE="201C"/>, <QUOT.START ID="QS0036" REF.END="QE0036" CODE="201E"/>sbližovací opatření<QUOT.END ID="QE0036" REF.START="QS0036" CODE="201C"/> nebo <QUOT.START ID="QS0037" REF.END="QE0037" CODE="201E"/>opatření, která [...] sbližují<QUOT.END ID="QE0037" REF.START="QS0037" CODE="201C"/> totiž tento výraz dovoluje dílčí etapy. Také jiná jazyková znění, jako například francouzské, anglické, španělské, italské a portugalské, potvrzují tento rozdíl<NOTE NOTE.ID="E0010" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Tato pasáž francouzsky: <QUOT.START ID="QS0038" REF.END="QE0038" CODE="201E"/>mesures relatives au rapprochement<QUOT.END ID="QE0038" REF.START="QS0038" CODE="201C"/>; anglicky: <QUOT.START ID="QS0039" REF.END="QE0039" CODE="201E"/>measures for tile approximation<QUOT.END ID="QE0039" REF.START="QS0039" CODE="201C"/>; španělsky <QUOT.START ID="QS0040" REF.END="QE0040" CODE="201E"/>medidas relativas a la aproximación<QUOT.END ID="QE0040" REF.START="QS0040" CODE="201C"/>; italsky: <QUOT.START ID="QS0041" REF.END="QE0041" CODE="201E"/>misure relative al rawicinamento<QUOT.END ID="QE0041" REF.START="QS0041" CODE="201C"/>; portugalsky: <QUOT.START ID="QS0042" REF.END="QE0042" CODE="201E"/>medidas relativas á aproximacão<QUOT.END ID="QE0042" REF.START="QS0042" CODE="201C"/>.</P></NOTE>. Pokud tedy opatření pouze jako celek slouží ke sbližování práva členských států, může také stanovit postup, který nezpůsobuje sbližování přímo, nýbrž v rámci vícestupňového modelu s dílčími etapami.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>To není - na rozdíl od názoru Spojeného království - v rozporu s výkladem obou prvků <HT TYPE="ITALIC">sbližování</HT> práva <HT TYPE="ITALIC">členských států.</HT> Orgány totiž uznávají nutnost spojitosti s vnitrostátním- právem, vidí ale více možností než Spojené království, jak tohoto cíle dosáhnout.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Pozitivní seznam stanovený nařízením, který má být vytvořen prostřednictvím prováděcích nařízení, nahrazuje v konečném důsledku relevantní právo členských států nebo zamezuje jeho vzniku. Tím - jak Spojené království uznává - vykazuje jako celek sblížení práva členských států.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Také souvislost s ostatními ustanovení Smlouvy potvrzuje přípustnost vícestupňového modelu sbližování práva. Článek 202 třetí odrážka ES obsahuje zásadu, že opatření zákonodárce Společenství nemusí být stanovena vyčerpávajícím způsobem, ale mohou stanovit prováděcí opatření Komise. Článek 202 ES ani článek 95 ES neobsahují zvláštní omezení delegační pravomoci pro právní<?PAGE NO="I-10565"?> předpisy přijaté na základě čl. 95 odst. 1 ES. Jak správně podotýká Parlament, čtvrtý a pátý odstavec článku 95 ES spíše předpokládají, že <QUOT.START ID="QS0043" REF.END="QE0043" CODE="201E"/>Komise přijal[a] harmonizační opatření<QUOT.END ID="QE0043" REF.START="QS0043" CODE="201C"/>. Sám článek 95 ES tedy přiznává prováděcím opatřením Komise na základě článku 202 ES kvalitu harmonizačních opatření.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království s odvoláním na rozsudek o celním informačním systému<NOTE NOTE.ID="E0011" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19991118">18. listopadu 1999</DATE>, Komise v. Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-209/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-8067">C-209/97, Recucil, s. I-8067, bod 35 a násl</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, není účinek sbližování stanoveného postupu k vyhotovení pozitivního seznamu Komisí natolik vzdálený, že by mohl být považován za pouhý vedlejší účinek právní úpravy. Sbližování práva je spíše jediným cílem stanoveného postupu k sestavení pozitivního seznamu.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Spojené království se kromě toho mýlí, když tvrdí, že nařízení zřizuje orgán Společenství, což na základě článku 95 ES není možné. Postup, který je prováděn orgánem stanoveným Smlouvou, nemůže být postaven na roveň zřízení nového orgánu Společenství<NOTE NOTE.ID="E0012" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Otázka, zda článek 95 ES umožňuje zřízení nového orgánu Společenství, má být rozhodnuta v projednávané věci C-217/04, Spojené království v. Parlament a Rada, o Evropské agentuře pro bezpečnost sítí a informací.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Proti skutečnosti vícestupňového postupu ke sbližování práva nemůže být ani namítáno, že nařízení svěřuje Komisi prováděcí pravomoci, které Smlouva vyhrazuje členským státům<NOTE NOTE.ID="E0013" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>K tomuto argumentu viz bod 23 výše.</P></NOTE>. Nehledě k otázce, zda v právu Společenství - jako v německém ústavním právu - existuje takové oddělení zákonodárných pravomocí a výkonných pravomocí<NOTE NOTE.ID="E0014" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Což odmítá rozsudek ze dne <DATE ISO="19910809">9. srpna 1991</DATE>, Německo v. Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-359/92" YEAR="1991" PAGE.ECR="I-3681">C-359/92, Recueil, s. I-3681, bod 38</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, je tato námitka v souvislosti s tímto napadeným nařízením irelevantní. Postup povolování primárních produktů sice obsahuje správní prvky, nicméně je třeba jej celkově považovat z důvodu výsledku, kterého má být dosaženo - všeobecného povolení určitých primárních produktů na území celého Společenství - za zákonodárný akt. Členským státům jsou také ve značné míře ponechány prováděcí pravomoci. Se zařazením primárního produktu do pozitivního seznamu totiž není spojeno povolení uvádět na trh konečné produkty. K tomu jsou nadále příslušné členské státy. Jsou pouze omezeny tím, že nemohou zakázat použití povolených primárních produktů pro kouřové aromatické přípravky a musí zamezit prodeji kouřových aromatických přípravků vyrobených na základě nepovolených primárních produktů.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Je tedy třeba konstatovat, že či. 95 odst. 1 ES je správným právním základem pro nařízení, neboť toto ustanovení povoluje zavést vícestupňový regulativní postup, jako<?PAGE NO="I-10566"?> je nařízení, které ve svém <HT TYPE="ITALIC">výsledku</HT> vede ke sbližování práva členských států.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B —</NO.P><TXT>K ostatním argumentům Spojeného království</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>V dalším průběhu řízení rozvinulo Spojené království argumenty, které se nevztahují k právnímu základu nařízení, nýbrž k jeho přiměřenosti ve vztahu k pravomocem členských států a mezím delegování podle článku 202 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Jak však uvádí Komise a Rada, pokud jde o delegování, je tento argument, co se týče obou bodů, na základě čl. 42 odst. 2 jednacího řádu opožděný. Jedná se o nové žalobní důvody, které byly uplatněny teprve v replice, respektive v odpovědi na spis vedlejšího účastníka Komise. Žaloba nezmiňuje ani přiměřenost ani možné porušení mezí možností delegování. Pokud mělo Spojené království v tomto ohledu pochyby, je nepochopitelné, jak mohlo v žalobě považovat přijetí nařízení na základě článku 308 ES za zcela přípustné. Jelikož Spojené království od počátku uvádělo, že nařízení na základě článku 95 ES musí stanovit hmotněprávní kritéria, vztahuje se tato argumentace výlučně na otázku, zda může být nařízení považováno za opatření ke sbližování práva.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Proto jsou přiměřenost nařízení a možnosti delegování zkoumány pouze podpůrně.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K přiměřenosti nařízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Článek 5 ES, který stanoví v prvním pododstavci zásadu omezených pravomocí a v druhém pododstavci zásadu subsidiarity, vyžaduje v třetím pododstavci, aby opatření Společenství nepřekračovala rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smlouvy. To je právním vyjádřením zásady proporcionality v rámci stanovení pravomocí. Podle této zásady, která patří k obecným zásadám práva Společenství, nesmí akty orgánů Společenství překročit meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření. Dále nesmí být způsobené nepříznivé následky<?PAGE NO="I-10567"?> nepřiměřené vhledem ke sledovaným cílům<NOTE NOTE.ID="E0015" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20050310">10. března 2005</DATE>, Tempelman a van Schaijk, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-96/03+C-97/03" YEAR="2005" PAGE.ECR="I-1895">C-96/03 a C-97/03, Recueil, s. I-1895, bod 47</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="20010712">12. července 2001</DATE>, Jippes a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-189/01" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-5689">C-189/01, Recueil, s. I-5689, bod 81</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="20020312">12. března 2002</DATE>, Omega Air a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-27/00+C-122/00" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-2569">C-27/00 a C-122/00, Recueil, s. I-2569, bod 62</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="20030612">12. června 2003</DATE>, Schmidberger, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-112/00" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-5659">C-112/00, Recueil, s. I-5659, bod 79</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20030703">3. července 2003</DATE>, Lennox, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-220/01" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-7091">C-220/01, Recueil, s. I-7091, bod 76</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Protože se jedná o vztah mezi opatřeními Společenství a pravomocemi členských států, je třeba přezkoumat, zda cíle nařízení nemohou být sledovány jinou, stejně účinnou právní úpravou, která svěřuje členským státům více odpovědnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Přitom je ovšem třeba zohlednit, že zákonodárce Společenství disponuje rozsáhlým prostorem pro uvážení, pokud mají být přijata politická, hospodářská a sociální rozhodnutí, která vyžadují komplexní posouzení<NOTE NOTE.ID="E0016" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz naposledy rozsudek ze dne <DATE ISO="20041214">14. prosince 2004</DATE>, Swedish Match, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-210/03" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-11893">C-210/03, Recueil, s. I-11893, bod 47</REF.DOC.ECR> a násl.</P></NOTE>. Tak je tomu i v případě projednávaného předmětu právní úpravy. Povolení uvádět na trh kouřové aromatické přípravky určené k použití v potravinách vyžaduje komplexní posouzení, která jsou hospodářské povahy, pokud jde o výrobu a prodej aromatických přípravků, a vědecké a sociální povahy, pokud jde o ochranu lidského zdraví a spotřebitelů.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>V projednávaném případě nic nenasvědčuje tomu, že by zákonodárce Společenství překročil meze tohoto prostoru pro uvážení. Naopak vše nasvědčuje tomu, že zvolené řešení je z různých modelů právní úpravy, které je možné si představit, nejvhodnější k dosažení svého cíle. Směrnice, která ukládá členským státům kritéria pro povolení kouřových aromatických přípravků a stanoví vzájemné uznávání povolení, nemohla být přijata, protože podle osmého bodu odůvodnění nařízení není jednotný postup pro posuzování bezpečnosti primárních produktů pro kouřové aromatické přípravky z objektivních a vědeckých důvodů možný, takže se toxikologické hodnocení musí zaměřit na bezpečnost <HT TYPE="ITALIC">jednotlivých</HT> kouřových kondenzátů. <QUOT.START ID="QS0044" REF.END="QE0044" CODE="201E"/>Koordinační řešení<QUOT.END ID="QE0044" REF.START="QS0044" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0017" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz nařízeni Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2232/96 ze dne <DATE ISO="19961028">28. října 1996</DATE>, kterým se stanoví postup Společenství pro látky určené k aromalizaci používané nebo určené k použití v potravinách nebo na jejich povrchu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" DATE.PUB="1996" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L. 299, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 13/18, s. 42); nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne <DATE ISO="20020128">28. ledna 2002</DATE>, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="031" DATE.PUB="2002" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 31, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 15/06, s. 463); smérnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne <DATE ISO="19980216">16. února 1998</DATE> o uvádění biocidních přípravků na trh (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="123" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="1">Úř. vest. L 123, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 03/23, s. 3); nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 ze dne <DATE ISO="20010331">31. března 2001</DATE> o detergentech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="104" DATE.PUB="2001" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L. 104, s. 1</REF.DOC.OJ>); smérnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne <DATE ISO="20011106">6. listopadu 2001</DATE> o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="311" DATE.PUB="2001" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 311, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/27, s. 3); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne <DATE ISO="20011106">6. listopadu 2001</DATE> o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="311" DATE.PUB="2001" PAGE.FIRST="67">Úř. vést. L. 311, s. 67</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 13/27, s. 69), a smčrnicc Evropského parlamentu a Rady 94/35/ES ze dne <DATE ISO="19940630">30. června 1994</DATE> o náhradních sladidlech pro použití v potravinách (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="237" DATE.PUB="1994" PAGE.FIRST="3">Úř. vést. L. 237, s. 3</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 13/13, s. 288).</P></NOTE>, podle něhož členské státy udělují povolení, která jsou automaticky uznávána ve všech ostatních členských státech, pokud není vznesena námitka, by právě bez společných<?PAGE NO="I-10568"?> kritérií vedlo ke konfliktům mezi členskými státy, které by pak musela řešit Komise. Přímé stanovení pozitivního seznamu ve spolurozhodovacím postupu, to znamená Parlamentem a Radou na návrh Komise, jak se toho konečně domáhá Spojené království, by omezilo pravomoci členských států stejně tak jako zvolené řešení, zároveň by ale podstatně ztížilo postup povolování kouřových aromatických přípravků a spíše omezilo práva účasti výrobců.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů jsou <QUOT.START ID="QS0045" REF.END="QE0045" CODE="201E"/>nepříznivé následky<QUOT.END ID="QE0045" REF.START="QS0045" CODE="201C"/> pro pravomoci členských států také přiměřené cílům či. 95 odst. 1 ES a nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Nařízení tedy vyhovuje požadavkům zásady proporcionality.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K mezím delegování podle článku 202 ES</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Na základě či. 202 třetí odrážky ES a článku 211 ES čtvrté odrážky je příslušnost k provádění sekundárního práva v zásadě svěřena Komisi<NOTE NOTE.ID="E0018" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Soudní dvůr objasnil, že nové znění ustanovení napříště stanoví toto delegování k přijímání právní úpravy: viz rozsudek ze dne <DATE ISO="19891024">24. října 1989</DATE>, Komise v. Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="16/88" YEAR="1989" PAGE.ECR="3457">16/88, Recueil, s. 3457, bod 10</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Za účelem posouzení legality delegování pravomocí na Komisi rozlišuje Soudní dvůr mezi předpisy, které jsou podstatné pro upravovanou oblast, a musí tedy zůstat vyhrazeny základnímu právnímu aktu, a předpisy, které slouží pouze k provádění, a k jejichž přijetí tudíž může být zmocněna Komise<NOTE NOTE.ID="E0019" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19921027">27. října 1992</DATE>, Německo v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-240/90" YEAR="1992" PAGE.ECR="I-5383">C-240/90, Recueil, s. I-5383, bod 36</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19921013">13. října 1992</DATE>, Portugalsko a Španělsko v. Rada, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-63/90+C-67/90" YEAR="1992" PAGE.ECR="I-5073">C-63/90 a C-67/90, Recueil, s. I-5073, bod 14</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19870616">16. června 1987</DATE>, Romkes, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="46/86" YEAR="1987" PAGE.ECR="2671">46/86, Recueil, s. 2671, bod 16</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19790927">27. září 1979</DATE>, Eridania, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="230/78" YEAR="1979" PAGE.ECR="2749">230/78, Recueil, s. 2749, bod 7</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="19701217">17. prosince 1970</DATE>, Koster, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="25/70" YEAR="1970" PAGE.ECR="1161">25/70, Recueil, s. 1161, s. 6</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Proto zde podstatně záleží na tom, jak správně předpokládá Spojené království, zda je třeba delegované pravomoci zařadit buď k <QUOT.START ID="QS0046" REF.END="QE0046" CODE="201E"/>podstatným prvkům upravované oblasti<QUOT.END ID="QE0046" REF.START="QS0046" CODE="201C"/> nebo do oblasti <QUOT.START ID="QS0047" REF.END="QE0047" CODE="201E"/>provádění<QUOT.END ID="QE0047" REF.START="QS0047" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Spojené království pochybuje, že jsou v tomto případě v základním nařízení stanoveny podstatné prvky upravované oblasti. Rada a Parlament nestanovily žádná hmotněprávní kritéria pro sbližování práva, nýbrž pověřily vypracováním hmotněpráv-ních kritérií právní úpravy oblasti Komisi.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Proti tomu je třeba namítnout, že Soudní dvůr vykládá pojem <QUOT.START ID="QS0048" REF.END="QE0048" CODE="201E"/>podstatné prvky upravované oblasti<QUOT.END ID="QE0048" REF.START="QS0048" CODE="201C"/> velmi restriktivně a zahrnuje<?PAGE NO="I-10569"?> pod něj pouze předpisy, kterými mají být prováděny hlavní směiy politiky Společenství<NOTE NOTE.ID="E0020" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20000706">6. července 2000</DATE>, Molkereigenossenschaa Wiedergeltingen, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-356/97" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-5461">C-356/97, Recueil, s. I-5461, bod 21</REF.DOC.ECR>, a Německo v. Komise, uvedený výše v poznámce pod čarou 19, body 36 a 37.</P></NOTE>. Pojem <QUOT.START ID="QS0049" REF.END="QE0049" CODE="201E"/>provádění<QUOT.END ID="QE0049" REF.START="QS0049" CODE="201C"/> je v ustálené judikatuře tedy vykládán velmi široce<NOTE NOTE.ID="E0021" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19981119">19. listopadu 1998</DATE>, Portugalsko v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-159/96" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-7379">C-159/96, Recueil, s. I-7379, bod 40</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19751030">30. října 1975</DATE>, Rey Soda a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="23/75" YEAR="1975" PAGE.ECR="1279">23/75, Recueil, s. 1279, bod 10</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19970204">4. února 1997</DATE>, Belgie a Německo v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-9/95+C-23/95+C-156/95" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-645">C-9/95.C-23/95 a C-156/95, Recueil, s. I-645, bod 36</REF.DOC.ECR>, ze dne <DATE ISO="19890629">29. června 1989</DATE>, Vreugdenhil a Van der Kolk, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="22/88" YEAR="1989" PAGE.ECR="2049">22/88, Recueil, s. 2049, bod 16</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19951017">17. října 1995</DATE>, Nizozemsko v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-478/93" YEAR="1995" PAGE.ECR="I-3081">C-478/93, Recueil, s. I-3081, bod 30</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="19870311">11. března 1987</DATE>, Rau a další v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="279/84+280/84+285/84+286/84" YEAR="1987" PAGE.ECR="1069">279/84, 280/84, 285/84 a 286/84, Recueil, s. 1069, bod 14</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, a umožňuje tím Řadě přenést na Komisi rozsáhlé pravomoci<NOTE NOTE.ID="E0022" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky uvedené výše v poznámce pod čarou 21 Belgie a Německo v. Komise (bod 36), Vreugdenhil a Van der Kolk (bod 16), Nizozemsko v. Komise (bod 30), a Rau a další v. Komise (bod 14).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Soudní dvůr zakládá svůj široký výklad pojmu provádění jednak na celkovém kontextu Smlouvy o ES a jednak na požadavcích praxe, zejména zemědělského trhu a práva zahraničního obchodu. Pouze Komise je schopna trvale a pozorně sledovat vývoj zemědělských trhů a vývoj na mezinárodních trzích a jednat tak rychle, jak to situace vyžaduje<NOTE NOTE.ID="E0023" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>K zemědělskému trhu viz rozsudky uvedeno výše v poznámce pod čarou 21 Belgie a Německo v. Komise (bod 36), Vreugdenhil a Van der Kolk (bod 16), Rey Soda (body 10 až 14), jakož i, co se týče práva mezinárodního obchodu, rozsudek Portugalsko v. Komise (výše uvedený v poznámce pod čarou 21, bod 40 a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>V souladu s touto judikaturou kladl Soudní dvůr doposud na stupeň přesnosti delegování pravomocí na Komisi zpravidla pouze velmi omezené požadavky. Rozhodl tak, že na Komisi může být delegována obecná pravomoc právně upravit prováděcí pravidla právních předpisů. Zejména nemusí být podstatné prvky takto delegovaných pravomocí stanoveny přesně. Naopak obecně formulovaná ustanovení poskytují také dostatečný zmocňovací základ<NOTE NOTE.ID="E0024" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19981216">16. prosince 1998</DATE>, Vordcrbrüggen, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-374/96" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-8385">C-374/96, Recueil, s. I-8385, bod 36</REF.DOC.ECR>; Německo v. Komise (výše uvedený v poznámce pod čarou 19, bod 41); ze dne <DATE ISO="19991111">11. listopadu 1999</DATE>, Sohl &amp; Sohlke, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-48/98" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-7877">C-48/98, Recueil, s. I-7877, bod 34</REF.DOC.ECR>, a Molkereigenossenschaft Wiedergeltingen (výše uvedený v poznámce pod čarou 20, bod 23).</P></NOTE>. Taková obecná zmocnění zní například: <QUOT.START ID="QS0050" REF.END="QE0050" CODE="201E"/>Prováděcí pravidla k tomuto nařízení [...] budou přijata podle postupu [...]<QUOT.END ID="QE0050" REF.START="QS0050" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0025" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz například článek 12 nařízení Rady (EHS) č. 768/89 ze dne <DATE ISO="19890321">21. března 1989</DATE>, kterým se zavádí režim přechodných podpor k zemědělským příjmími (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="084" DATE.PUB="1989" PAGE.FIRST="8">Úř. vest. L 84, s. 8</REF.DOC.OJ>), které je předmětem rozsudku Německo v. Komise (výše uvedeného v poznámce pod čarou 19).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Takto nepřesné delegování by nebylo v projednávaném případě přijatelné. Nejedná se zde o rychle se měnící a zároveň intenzivní činností Společenství charakterizovanou oblast, jako je zemědělský trh. Spíše je třeba na základě vědeckého hodnocení pro každý primární produkt pouze jednou zvážit mezi svobodou hospodářské činnosti podniků a ochranou zdraví a spotřebitele ve vnitřním trhu. Toto zvážení nevyžaduje pružnost a rychlost, nýbrž pečlivé zkoumání a posouzení všech relevantních informací.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10570"?><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pro striktnější požadavky na delegování svědčí kromě toho dodržování práv účasti Parlamentu, jichž se sám Parlament nemůže platně vzdát, a nebezpečí obcházení legislativního procesu stanoveného Smlouvou. Na rozdíl od zde stanoveného postupu projednávání ve výborech (komitologie), jehož se Parlament může zúčastnit pouze teoreticky a ve výjimečném případě<NOTE NOTE.ID="E0026" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz článek 8 rozhodnutí o komitologii (výše uvedeného v poznámce pod čarou 3), podle nějž Parlament může žádat Komisi, aby přezkoumala návrhy prováděcích opatření z důvodu překročení delegované pravomoci. V letech 2000 a 2001 využil tuto možnost Parlament pouze jednou v roce 2000 (viz zprávy Komise o činnosti výborů v roce 2000, KOM (2001)783 konečné ze dne <DATE ISO="20011220">20. prosince 2001</DATE>, s. 6 a násl, a v roce 2001, KOM(2002)733 konečné ze dne <DATE ISO="20021223">23. prosince 2002</DATE>, s. 4 a násl.).</P></NOTE>, se postup podle článku 95 ES vyznačuje větší transparentností a podstatně zvýšenou demokratickou legitimitou.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>I při uplatnění takových, pro tuto oblast specifických, striktnějších kritérií, pro které nacházíme oporu v judikatuře<NOTE NOTE.ID="E0027" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19880705">5. července 1988</DATE>, Central-Import Munster (291/86, Eecueil, s. 3679, bod 13), Vreugdenhil (výše uvedený v poznámce pod čarou 21, bod 17) a posílení obsahu rozhodnutí o komitologii rozsudkem ze dne <DATE ISO="20030121">21. ledna 2003</DATE>, Komise v. Parlament a Rada (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-378/00" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-937">C-378/00, Recueil, s. I-937, bod 40 a násl</REF.DOC.ECR>.), jehož či. 1 odst. 1 požaduje, aby základní právní akt stanovil podstatné prvky svěřených pravomocí.</P></NOTE>, je delegování v projednávaném případě legální. Zejména články 4 a 5 nařízení ve spojení s přílohou I dostatečně upřesňují cíle a předmět upravované oblasti. Tím slouží, jak správně uvádějí orgány, které jsou účastníky řízení, zároveň k provádění hlavních směrů politiky Společenství v této oblasti, a stanoví tedy podstatné prvky upravované oblasti. Kromě toho obsahuje nařízení přesná ustanovení o tom, jak mají být delegované pravomoci vykonávány.</TXT></NP><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 definuje tři základní podmínky, za nichž mohou být kouřové aromatické přípravky povoleny a používány ve spojení s potravinami. Nesmí představovat riziko pro lidské zdraví, nesmí uvádět spotřebitele v omyl a musí případně odpovídat zvláštním podmínkám použití. Článek 4 odst. 2 tedy zakazuje uvádění na trh kouřových aromatických přípravků, které nejsou povolené nebo které nesplňují podmínky jejich použití.</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Orgány, které jsou účastníky řízení, správně podotýkají, že článek 3 nařízení a body odůvodnění 7, 11 a 17 zakládají souvislost se směrnicí 88/388/EHS<NOTE NOTE.ID="E0028" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Směrnice Rady 88/388/EHS ze dne <DATE ISO="19880622">22. června 1988</DATE> o sbližování právních předpisů členských států týkajících se látek určených k aromatizaci pro použití v potravinách a výchozích materiálů pro jejich výrobu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="184" DATE.PUB="1988" PAGE.FIRST="61">Úř. vést. L 184, s. 61</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 13/09, s. 233).</P></NOTE> a nařízením (ES) č. 178/2002<NOTE NOTE.ID="E0029" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne <DATE ISO="20020128">28. ledna 2002</DATE>, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="031" DATE.PUB="2002" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 31, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/06, s. 463).</P></NOTE>, které obecným pojmům nařízení nabízejí kontext, který jim poskytuje technický rámec, a tím je konkretizuje. Zejména článek 4 směrnice 88/388/EHS a články 3, 5, 14 a 16 nařízení (ES) č. 178/2002 nabízí bližší údaje o tom,<?PAGE NO="I-10571"?> kdy potravina nepředstavuje riziko pro lidské zdraví a kdy není spotřebitel uváděn v omyl. Jestli v tom lze spatřovat <QUOT.START ID="QS0051" REF.END="QE0051" CODE="201E"/>odborné termíny<QUOT.END ID="QE0051" REF.START="QS0051" CODE="201C"/>, jak uvádí Parlament, ponechme stranou; v každém případě se jeví, že jsou tyto pojmy dostatečně definovány.</TXT></NP><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Kromě toho Komise zejména zdůraznila, aniž by jí bylo v tomto bodě odporováno, že metoda výroby primárních produktů má rozhodující vliv na možné toxické účinky kouřových aromatických přípravků. Proto pro výrobu primárních produktů zakazuje článek 5 použití chemicky ošetřeného dřeva, pokud nelze prokázat, že není nebezpečné. Příloha I dále upřesňuje podmínky pro výrobu primárních produktů, pokud jde o přídavné látky, tepelné zpracování a chemické a fyzikální postupy k získání kondenzátů a fází a rovněž k jejich dalšímu zpracování. Jsou také stanoveny maximální obsahy pro dvě látky. Příloha II poskytuje svými odkazy na informace nezbytné pro hodnocení další podstatné údaje.</TXT></NP><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>Nařízení tím stanovuje konkrétní a v každém případě dostatečně určitá kritéria pro metodu výroby primárních produktů, a tím zřetelně upravuje více než jen podstatné prvky této oblasti. Vše ostatní, a zejména vypracování konkrétních kritérií týkajících se ochrany zdraví a spotřebitele v rámci článku 4 nařízení, lze na rozdíl od tvrzení Spojeného království přiřadit k široké oblasti <QUOT.START ID="QS0052" REF.END="QE0052" CODE="201E"/>provádění<QUOT.END ID="QE0052" REF.START="QS0052" CODE="201C"/>, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora. K prováděcím předpisům a prováděcím pravidlům, které Komise v rámci jí svěřené pravomoci může přijmout, patří totiž právě stanovení podmínek, rozsahu a jiných kritérií pro použití obecných ustanovení na jednotlivé případy<NOTE NOTE.ID="E0030" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudky Komise v. Rada (výše uvedený v poznámce pod čarou 18, body 10 až 11) a Söhl &amp; Söhlke (výše uvedený v poznámce pod čarou 24, bod 24).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Kromě toho Komise přesvědčivě prokázala, že praktické a právní potřeby zabraňují dalekosáhlé podrobné právní úpravě v samotném nařízení, například ve formě pozitivního seznamu všech povolených primárních produktů. Osmý bod odůvodnění nařízení v tomto smyslu blíže upřesňuje, že jednotný postup pro posuzování bezpečnosti primárních produktů pro kouřové aromatické přípravky z objektivních a vědeckých důvodů není možný.</TXT></NP><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je potřeba zejména vzít v úvahu, že či. 95 odst. 3 ES a či. 152 odst. 1 první pododstavec ES vyžadují vysokou úroveň ochrany zdraví. Pokud ovšem možné toxické účinky kouřových aromatických přípravků závisí natolik rozhodujícím způsobem na jejich složkách a poměru, v jakém jsou smíšeny, takže podstatně záleží na<?PAGE NO="I-10572"?> primárních produktech a jejich metodě výroby, může být seznam povolených primárních produktů vytvořen pouze na základě toxikologického hodnocení v jednotlivých případech<NOTE NOTE.ID="E0031" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Proto bylo také nezbytné vyzvat podniky, aby podaly podrobné žádosti pro své produkty dostupné na trhu, což mimo jiné zároveň snížilo očekávaný počet takových produktů na méně než 20.</P></NOTE>. Protože navíc každý jednotlivý produkt může být specifický, pokud jde o metodu jeho výroby, chemické složení a toxikologické vlastnosti, je pochopitelné, že každé povolení musí stanovit individuální podmínky použití.</TXT></NP><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Vzhledem k dostupným údajům, pokud jde o cíle nařízení, jeho předmět a podstatná kritéria, není ani problémem, že Komise má na základě či. 9 odst. 1 při svém posouzení kromě požadavků uvedených v či. 4 odst. 1 a práva Společenství zohlednit také <QUOT.START ID="QS0053" REF.END="QE0053" CODE="201E"/>jiné faktory oprávněně spojené s danou záležitostí.<QUOT.END ID="QE0053" REF.START="QS0053" CODE="201C"/> Na základě hlavních cílů základního nařízení v projednávaném případě, cílů právního základu uvedených v čl. 95 odst. 1 ES, stanovených kritérií a právního kontextu totiž lze dostatečně přesně vymezit, co může být mezi tyto <QUOT.START ID="QS0054" REF.END="QE0054" CODE="201E"/>faktory<QUOT.END ID="QE0054" REF.START="QS0054" CODE="201C"/> zařazeno.</TXT></NP><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>Pokud jde o oba hlavní materiální aspekty upravované oblasti, základní bezpečnostní požadavky na používání a uvádění kouřových aromatických přípravků na trh a podmínky výroby, uvádí tedy nařízení podstatné prvky opatření ke sbližování práva, přičemž jsou dostatečně určeny podstatné prvky delegovaných pravomocí.</TXT></NP><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>Konečně stanoví nařízení ve svých článcích 6, 8 až 12 a 19, jak má Komise delegované pravomoci vykonávat. Její úlohou je sestavit pozitivní seznam povolených primárních produktů. Ustanovení o postupu stanoví, že Komise zhodnotí primární produkty s pomocí Úřadu pro bezpečnost potravin na základě hmotněprávních kritérií a rozhodne o zařazení do seznamu za účasti regulativního výboru. Způsob, účinky, trvání, změna, pozastavení, odnětí a prodloužení povolení jsou rovněž uvedeny, stejně tak jako účinky odmítnutí.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C —</NO.P><TXT>Stručné závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Závěrem lze tedy konstatovat, že či. 95 odst. 1 poskytuje dostatečný právní základ pro nařízení, jeho model právní úpravy je přiměřený a delegování prováděcích pravomocí na Komisi se pohybuje v rámci toho, co<?PAGE NO="I-10573"?> je povoleno na základě čl. 202 třetí odrážky ES. Žalobu je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V —</NO.P><TXT>Náklady řízení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>Podle či. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Parlament a Rada požadovaly náhradu nákladů řízení na základě či. 69 odst. 2 jednacího řádu a Spojené království nemělo s ohledem na předešlé úvahy ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT>Podle či. 69 odst. 4 jednacího řádu nesou orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady. Komise tedy musí nést vlastní náklady.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI —</NO.P><TXT>Závěry</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>70.</NO.P><TXT>Na základě předešlých úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0055" REF.END="QE0055" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Žaloba se zamítá.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Spojenému království se ukládá náhrada nákladů řízení s výjimkou nákladů řízení Komise Evropských společenství. Komise uhradí vlastní náklady řízení.<QUOT.END ID="QE0055" REF.START="QS0055" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>