1.

Těmito kasačními opravnými prostředky se několik provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (dále jen „PPS“) ( 2 ) domáhá zrušení dvou rozsudků Tribunálu ze dne 15. února 2023, Austrian Power Grid a další v. ACER ( 3 ), jakož i Austrian Power Grid a další v. ACER ( 4 ) (dále jen „napadené rozsudky“).

2.

Těmito rozsudky Tribunál zamítl žaloby na neplatnost podané některými PPS proti dvěma rozhodnutím odvolacího senátu Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) ze dne 16. července 2020, kterými byla potvrzena platnost následujících rozhodnutí této Agentury:

3.

Kasační opravné prostředky nastolují v podstatě dvě otázky, z nichž jedna je obecnější a druhá mimořádně technické povahy. V těchto kasačních opravných prostředcích se jedná o to, zda se Tribunál v těchto rozsudcích dopustil nesprávného právního posouzení:

4.

Článek 20 „Evropská platforma pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací“ stanoví:

„1.   Do jednoho roku od vstupu tohoto nařízení v platnost všichni provozovatelé přenosových soustav vypracují návrh rámce pro zavedení Evropské platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací.

2.   Evropská platforma pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací, provozovaná provozovateli přenosových soustav nebo prostřednictvím subjektu, který by vytvořili samotní provozovatelé přenosových soustav, musí být založena na společných zásadách správy a obchodních procesech a sestávat alespoň z funkce optimalizace aktivace a funkce vzájemného zúčtování provozovatelů přenosových soustav. Tato evropská platforma musí používat mnohostranný model TSO-TSO se společnými žebříčky nabídkových cen pro výměnu všech nabídek regulační energie ze všech standardních produktů záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací, s výjimkou nedostupných nabídek podle čl. 29 odst. 14.

3.   Návrh uvedený v odstavci 1 musí obsahovat alespoň:

[…]

4.   Do šesti měsíců po schválení návrhu rámce pro zavedení Evropské platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací všichni provozovatelé přenosových soustav určí navržený subjekt nebo subjekty pověřené provozováním této evropské platformy podle odst. 3 písm. e).

5.   Do osmnácti měsíců po schválení návrhu rámce pro zavedení Evropské platformy pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s manuální aktivací mohou všichni provozovatelé přenosových soustav vypracovat návrh na změnu této evropské platformy podle odstavce 1. Navrhované změny musí být podloženy analýzou nákladů a přínosů provedenou všemi provozovateli přenosových soustav podle článku 61. Návrh se oznámí Komisi.

[…]“.

5.

Článek 21 „Evropská platforma pro výměnu regulační energie ze záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s automatickou aktivací“ má podobné znění jako článek 20.

6.

Článek 37 „Výpočet kapacity mezi zónami“ stanoví:

„1.   Po uzávěrce přidělování vnitrodenní kapacity mezi zónami provozovatelé přenosových soustav průběžně aktualizují dostupnost kapacity mezi zónami pro výměnu regulační energie nebo pro provádění procesu vzájemné výměny systémových odchylek. Kapacita mezi zónami se aktualizuje pokaždé, když byla část kapacity mezi zónami použita nebo když byla kapacita mezi zónami nově vypočtena.

2.   Před zavedením metodiky pro výpočet kapacity podle odstavce 3 provozovatelé přenosových soustav použijí kapacitu mezi zónami zbývající po uzávěrce přidělování vnitrodenní kapacity mezi zónami.

3.   Do pěti let od vstupu tohoto nařízení v platnost všichni provozovatelé přenosových soustav z regionu pro výpočet kapacity vypracují metodiku výpočtu kapacity mezi zónami v časovém rámci zajišťování výkonové rovnováhy pro výměnu regulační energie nebo pro provádění procesu vzájemné výměny systémových odchylek. Taková metodika musí zamezit deformacím trhu a musí být v souladu s metodikou pro výpočet kapacity mezi zónami používanou ve vnitrodenním časovém rámci, stanovenou podle nařízení (EU) 2015/1222.“

7.

Článek 6 „Úkoly ACER týkající se regulačních orgánů“ odst. 10 stanoví:

„ACER má pravomoc přijímat samostatná rozhodnutí o regulačních otázkách, které mají dopad na přeshraniční obchod nebo bezpečnost přeshraniční soustavy a které vyžadují společné rozhodnutí alespoň dvou regulačních orgánů, pokud jim byla tato pravomoc svěřena na základě jednoho z těchto právních aktů:

ACER má pravomoc přijímat samostatná rozhodnutí uvedená v prvním pododstavci v těchto situacích:

Příslušné regulační orgány mohou společně požádat, aby doba uvedená v druhém pododstavci písm. a) tohoto odstavce byla prodloužena o dobu nejvýše šesti měsíců, vyjma případů podle čl. 4 odst. 7 tohoto nařízení, anebo podle čl. 59 odst. 1 písm. c) nebo čl. 62 odst. 1 písm. f) směrnice (EU) 2019/944.

V případě, že pravomoci k rozhodování v přeshraničních otázkách ve smyslu prvního pododstavce byly svěřeny regulačním orgánům v nových kodexech sítě a pokynech, jež byly přijaty jako akty v přenesené pravomoci po 4. červenci 2019, má ACER pravomoc podle druhého pododstavce písm. b) pouze na základě dobrovolnosti na žádost podanou nejméně 60 % příslušných regulačních orgánů. Pokud se věc týká jen dvou regulačních orgánů, může se v dané záležitosti obrátit na ACER kterýkoli z nich.

Do 31. října 2023 a poté každé tři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o tom, zda je třeba posílit úlohu ACER při řešení sporů mezi regulačními orgány týkajících se společných rozhodnutí v otázkách, k jejichž řešení byly regulačním orgánům svěřeny pravomoci prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci po 4. červenci 2019. K této zprávě popřípadě připojí legislativní návrh na úpravu uvedených pravomocí nebo přenesení nezbytných pravomocí na ACER.“

8.

Body 2 až 18 napadených rozsudků popisují skutečnosti předcházející oběma sporům tak, jak jsou shrnuty níže.

9.

Poté, co dne 18. prosince 2017 vstoupilo v platnost nařízení 2017/2195, vypracovali všichni PPS v souladu s čl. 20 odst. 1 tohoto nařízení návrh metodiky mFRR a podle čl. 21 odst. 1 tohoto nařízení návrh metodiky aFRR.

10.

Dne 18. prosince 2018 předložili PPS v souladu s čl. 5 odst. 1 a odst. 2 písm. a) nařízení 2017/2195 ke schválení všem vnitrostátním regulačním orgánům (dále jen „VRO“) své návrhy metodik aFRR a mFRR.

11.

ACER sdělila nesouhlas s těmito prvními návrhy a PPS jí předložili druhý a třetí návrh, včetně některých variant.

12.

Dne 18. prosince 2019, v odpovědi na e-mail ACER ze dne 17. prosince 2019, zaslali PPS ACER pozměněnou verzi třetího návrhu aFRR a třetího návrhu mFRR. Potvrdili, že jediný subjekt (jediný PPS nebo společnost vlastněná PPS) bude pověřen výkonem funkcí, jež jsou konkrétně nezbytné pro provozování platforem aFRR a mFRR, a sice funkcí optimalizace aktivace a funkcí vzájemného zúčtování PPS, a pokud jde o výkon řízení kapacity, které je funkcí na úrovni více platforem, může být toto řízení svěřeno jinému jedinému subjektu (jedinému PPS nebo jediné společnosti vlastněné PPS).

13.

Dne 20. prosince 2019 vypracovala ACER konečnou verzi svých návrhů rozhodnutí o metodikách aFRR a mFRR, které sdělila PPS.

14.

Dne 24. ledna 2020 přijala ACER rozhodnutí 02/2020 o metodice aFRR a rozhodnutí 03/2020 o metodice mFRR.

15.

Dne 23. března 2020 podaly na základě článku 28 nařízení 2019/942 Austrian Power Grid, ČEPS, a.s., Polskie sieci Elektroenergetyczne S. A., Red Eléctrica de España, S. A., RTE Réseau de transport d’électricité a Svenska kraftnät odvolání k odvolacímu senátu ACER, které směřovalo proti rozhodnutí 02/2020 a původně bylo zapsáno do rejstříku pod číslem A-001-2020. TenneT TSO BV a TenneT TSO GmbH podaly k odvolacímu senátu ACER odvolání směřující konkrétně proti rozhodnutí 02/2020, které bylo původně zapsáno do rejstříku pod číslem A‑004‑2020. Vzhledem k tomu, že tato odvolání měla stejný předmět, odvolací senát je následně seskupil pod číslo A‑001‑2020 (v konsolidovaném znění).

16.

Dne 16. července 2020 odvolací senát potvrdil rozhodnutí 02/2020 a odvolání ve věci A‑001‑2020 (v konsolidovaném znění) zamítl.

17.

Proti rozhodnutí 03/2020 týkajícímu se metodiky mFRR podali stejní PPS dvě odvolání k odvolacímu senátu ACER, která byla spojena a zapsána do rejstříku pod číslem A‑002‑2020 (v konsolidovaném znění).

18.

Dne 16. července 2020 odvolací senát potvrdil rozhodnutí 03/2020 a odvolání ve věci A‑002‑2020 (v konsolidovaném znění) zamítl.

19.

Dne 30. září 2020 podalo několik PPS dvě žaloby na neplatnost proti rozhodnutím odvolacího senátu ACER A‑001‑2020 a A‑002‑2020 ze dne 16. července 2020, kterými byla potvrzena rozhodnutí ACER 02/2020 a 03/2020.

20.

Dne 15. února 2023 Tribunál tyto žaloby na neplatnost napadenými rozsudky zamítl.

21.

Navrhovatelky (Polskie sieci elektroenergetyczne, RTE Réseau de transport d’électricité, Svenska kraftnät a TenneT TSO) navrhují, aby Soudní dvůr:

22.

ACER navrhuje, aby Soudní dvůr:

23.

Navrhovatelky ve svých kasačních opravných prostředcích uplatňují dva důvody pro zrušení napadených rozsudků:

24.

Před rozborem každého z těchto dvou důvodů kasačního opravného prostředku se vyjádřím k námitkám nepřípustnosti kasačního opravného prostředku.

25.

ACER tvrdí, že kasační opravné prostředky jsou nepřípustné, neboť:

26.

Dvojí námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta.

27.

Pokud navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, právní otázky přezkoumané v prvním stupni mohou být v rámci kasačního opravného prostředku znovu projednány. Pokud by se totiž kasační opravný prostředek nemohl opírat o důvody nebo argumenty již uplatněné před Tribunálem, byl by do značné míry zbaven svého smyslu ( 11 ). Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že navrhovatel může vznést kasační opravný prostředek tak, že před ním uvede důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti ( 12 ).

28.

Tak je tomu i v projednávané věci: navrhovatelky ve svých důvodech znějících na zrušení identifikují (údajná) nesprávná právní posouzení, jichž se Tribunál dopustil. Odvolávání se na nesprávné právní posouzení právních otázek, které již byly řešeny v prvním stupni, odpovídá, opakuji, logice, na níž jsou založeny kasační opravné prostředky.

29.

Pokud jde o první důvod kasačního opravného prostředku, bylo-li by mu vyhověno, vedlo by to ke zrušení jak rozsudků, tak případně rozhodnutí odvolacího senátu a rozhodnutí ACER, což by mělo dopad na právní postavení navrhovatelek. Navrhovatelky mají tedy právní zájem na tom, aby bylo vyhověno jejich prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, který není hypotetický. Zda by mu mělo být vyhověno, či nikoli, lze rozhodnout pouze na základě meritorního posouzení.

30.

Navrhovatelky mají za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že odvolací senát ACER provedl úplný přezkum napadených rozhodnutí.

31.

Podle jejich názoru se Tribunál tohoto nesprávného právního posouzení dopustil tím, že nezohlednil posouzení samotného odvolacího senátu, pokud jde o rozsah přezkumu, který sám uplatňuje, a tím, že zkoumal, zda byl přezkum úplný, či nikoli. Tribunál tím nedodržel judikaturu Soudního dvora uvedenou v rozsudku ACER v. Aquind ( 13 ).

32.

ACER s těmito argumenty nesouhlasí.

33.

V rozsudku ACER v. Aquind Soudní dvůr rozhodl, že odvolací senát ACER má provést úplný přezkum nejen právních posouzení, ale rovněž komplexních technických, vědeckých nebo hospodářských posouzení, která ACER provedla ve svých rozhodnutích. Odvolací senát nemůže provést pouze omezený přezkum zaměřený jen na existenci zjevně nesprávného posouzení ( 14 ).

34.

V této fázi není třeba podrobněji uvádět úvahy, které vedly Soudní dvůr k tomu, že po výkladu článků 18 a 19 nařízení (ES) č. 713/2009 uložil odvolacímu senátu ACER ( 15 ) tuto formu přezkumu ( 16 ). Závěry plynoucí z rozsudku ACER v. Aquind nejsou v těchto kasačních opravných prostředcích zpochybněny.

35.

V době, kdy odvolací senát ACER přijal napadená rozhodnutí (16. července 2020), nebyl ještě vydán rozsudek ACER v. Aquind. Odvolací senát tehdy postupoval podle své obvyklé praxe, tj. omezeného přezkumu složitých technických, vědeckých nebo hospodářských posouzení. Jeho přezkum se omezil na ověření, zda rozhodnutí ACER byla stižena zjevně nesprávným posouzením.

36.

Podle Tribunálu z rozhodnutí napadených ( 17 ) PPS vyplývalo, že „odvolací senát v souladu se svou rozhodovací praxí v rozhodné době provedl úplný přezkum pouze ve vztahu k právním posouzením ACER v [rozhodnutích] a omezil se na provedení omezeného přezkumu, který spočíval ve zjišťování zjevných nesprávností, pokud jde o komplexní posouzení skutkového stavu technické povahy ze strany ACER, přičemž v tomto ohledu přiznal ACER určitý prostor pro uvážení“ ( 18 ).

37.

Tribunál nicméně rozhodl, že:

38.

Postup Tribunálu v těchto dvou žalobách na neplatnost je v rozporu s jeho vlastním postupem ve věci T‑735/18 ( 19 ), která byla předmětem rozsudku ACER v. Aquind.

39.

Ve věci T‑735/18 Tribunál přijal podobnou připomínku odvolacího senátu ACER a neověřil, zda odvolací senát ACER de facto provedl úplný přezkum komplexních technických posouzení.

40.

Ačkoli ve věci ACER v. Aquind Agentura tvrdila, že odvolací senát ve skutečnosti provedl úplný přezkum složitých technických otázek, potvrdil Soudní dvůr, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, jelikož z bodu 52 sporného rozhodnutí výslovně vyplývá, že záměrem odvolacího senátu bylo omezit přezkum (ohledně rozhodnutí č. 05/2018) na zjevnou nesprávnost posouzení ( 20 ).

41.

Naproti tomu Tribunál nyní zaujímá jiný přístup. Namísto toho, aby Tribunál vycházel z toho, jak sám odvolací senát tvrdil, že jím uplatňovaný přezkum složitých technických otázek je omezený, ponořil se Tribunál do napadených rozhodnutí, aby ověřil, zda odvolací senát učinil to, co tvrdil, že neučinil.

42.

Tribunál po tomto ověření dospěl k závěru, že odvolací senát de facto bez omezení a úplně přezkoumal komplexní technická posouzení ACER. Zejména uvedl, že odvolací senát ověřil, že proces průběžné aktualizace dostupné přenosové kapacity mezi zónami v centralizované či decentralizované formě byl funkcí, která byla z technického hlediska nezbytná pro provozování platforem aFRR a mFRR ( 21 ).

43.

Domnívám se, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nepřihlédl k prohlášení odvolacího senátu. Pokud odvolací senát uznal, že provádí omezený a okrajový přezkum složitých technických otázek v napadených rozhodnutích ACER, nechápu, jak může toto prohlášení přehlížet a nahrazovat jej opačným prohlášením.

44.

Jak jsem naznačil ve svém stanovisku ve věci ACER v. Aquind ( 22 ) a jak potvrdil Soudní dvůr ve svém rozsudku ( 23 ), pokud odvolací senát tvrdí, že provedl omezený přezkum, který se omezuje na posouzení zjevných pochybení ve vztahu ke složitým technickým otázkám v rozhodnutích ACER, nesmí Tribunál ověřovat, zda odvolací senát „skutečně“ provedl úplný přezkum těchto otázek.

45.

Na základě tohoto předpokladu měl Tribunál v projednávané věci potvrdit prohlášení odvolacího senátu, který je nejlépe kvalifikován k tomu, aby věděl, jaký typ přezkumu použil ve vlastních rozhodnutích.

46.

Pokud odvolací senát tvrdí, jako je tomu v projednávané věci, že provedl omezený a okrajový přezkum, je třeba, aby Tribunál zrušil rozhodnutí uvedeného senátu na základě judikatury ACER v. Aquind. Na základě tohoto zrušení bude muset odvolací senát vydat nová rozhodnutí, v nichž provede úplný přezkum složitých technických otázek ( 24 ).

47.

Pokud odvolací senát naopak v rozhodnutí tvrdí, že provedl úplný přezkum komplexních právních posouzení a komplexních technických posouzení obsažených v rozhodnutí ACER, musí Tribunál přezkoumat rozsah tohoto přezkumu, pokud se navrhovatelky domnívají, že neproběhl v požadovaném rozsahu nebo je nedostatečný. Pokud tak Tribunál neučiní a potvrdí posouzení odvolacího senátu, porušuje právo navrhovatelek na účinnou soudní ochranu.

48.

Na základě výše uvedených úvah navrhuji, aby bylo prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhověno.

49.

Tento důvod kasačního opravného prostředku Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že podle nařízení 2017/1995 je „funkce řízení kapacity regulační energie mezi zónami“ funkcí požadovanou pro řízení platforem aFRR a mFRR.

50.

Obě protichůdné teze hájí z opačných pozic:

51.

Z technického hlediska je pravděpodobné, že přisouzení takové funkce evropským platformám pro zajišťování výkonové rovnováhy by bylo vhodnou volbou. Nicméně níže vysvětlím, že to nebylo volbou unijního normotvůrce, která se odráží v článcích 20, 21 a 37 nařízení 2017/2195.

52.

Navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nesprávně použil články 20, 21 a 37 nařízení 2017/2195, když posuzoval právní základy funkcí požadovaných pro provozování platforem mFRR a aFRR. Podle jejich názoru:

53.

Navrhovatelky rozdělily tento důvod kasačního opravného prostředku na dvě úzce související části:

54.

ACER tyto argumenty odmítá.

55.

Před rozborem dvou částí, na které navrhovatelky rozdělily tento druhý důvod kasačního opravného prostředku, považuji za užitečné vysvětlit, vzhledem k jeho mimořádně technické povaze, fungování trhu pro zajištění výkonové rovnováhy a evropských platforem vytvořených na podporu přeshraničních spojení mezi vnitrostátními trhy pro zajišťování výkonové rovnováhy.

56.

Vzhledem k jejich fyzickým charakteristikám existují čtyři typy velkoobchodních trhů s elektřinou, jak je uvedeno v článcích 6 až 9 nařízení (EU) 2019/943 ( 26 ):

57.

Pokud jde o posledně uvedené trhy, nařízení 2017/2195 zavádí „soubor technických, provozních a tržních pravidel s platností pro celou EU, jimiž se bude řídit fungování evropských elektroenergetických trhů pro zajišťování výkonové rovnováhy“ ( 28 ).

58.

Cílem nařízení 2017/2195, které má přispět k rozvoji vnitřního trhu s elektřinou v Unii, je zejména zajistit, aby se přidělování energie z trhů pro zajišťování výkonové rovnováhy, které bylo dříve omezeno na vnitrostátní úroveň, postupně provádělo na evropské úrovni v souladu s harmonogramem v něm stanoveným.

59.

Nařízení 2017/2195 za tímto účelem odkazuje na čtyři evropské platformy pro zajišťování výkonové rovnováhy ( 29 ), a sice jednu pro každý z definovaných standardních produktů výkonové rovnováhy ( 30 ):

60.

PPS určili společnosti Amprion GmbH a TransnetBW GmbH jako subjekty pro rozvoj, údržbu a řízení platforem mFRR a aFRR/IN ( 35 ). Jak uvedla ACER na jednání, PPS měli být postupně zařazeni do těchto platforem v přechodném období do 24. června 2024, ale v praxi dochází ke zpoždění tohoto procesu ( 36 ).

61.

Rozdíl mezi platformami mFRR a aFRR spočívá v tom, jak vyplývá z jejich názvů, „zda je regulační energie žádána manuálně provozovatelem, nebo automaticky v uzavřené smyčce“ ( 37 ).

62.

Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že výpočet kapacity mezi zónami musí být považován za funkci nezbytnou pro provoz platforem mFRR a aFRR. Tribunál tím rozšířil režim stanovený v článcích 20 a 21 nařízení 2017/2195 na funkci uvedenou v článku 37, který stanoví odlišný právní režim.

63.

Podle Tribunálu odvolací senát správně dospěl k závěru, že funkce řízení kapacity je jednou z funkcí nezbytných k provozování platforem aFRR a mFRR. Odůvodnění Tribunálu lze v tomto ohledu shrnout následovně ( 38 ):

64.

Na základě těchto předpokladů dospěl Tribunál k závěru: „[…] funkce umožňující vypočítat a průběžně aktualizovat dostupnou přenosovou kapacitu mezi zónami na základě harmonizované metodiky týkající se všech PPS s ohledem na cíl, jímž je zajistit účinný a bezpečný provoz platformy […], který sleduje nařízení 2017/2195, [musí být] považována za funkci, která je z technického i právního hlediska nezbytná pro provozování platformy, jež musí mít, jak je uvedeno v čl. 21 odst. 3 písm. a) [čl. 20 odst. 3 písm. a)] nařízení 2017/2195, obecnou strukturu, která splňuje požadavky zásad společného řízení a společných provozních procesů“ ( 40 ).

65.

Toto tvrzení je v obdobném znění převzato v jiných částech napadených rozsudků. Zejména v jejich bodě 122 se uvádí, že „funkce průběžné aktualizace dostupné přenosové kapacity mezi zónami, která je základem funkce řízení kapacity, a tudíž samotná funkce řízení kapacity musí být obecně kvalifikována jako funkce nezbytná pro provozování platformy […]“.

66.

Můj výklad vztahu mezi článkem 37 a články 20 a 21 nařízení 2017/2195 se liší od výkladu Tribunálu. Samostatně se zmíním o článku 37 na jedné straně a o článcích 20 a 21 na straně druhé a poté shrnu své argumenty týkající se výkladu těchto ustanovení ve vzájemném spojení.

67.

Článek 37 nařízení 2017/2195 stanoví právní režim pro průběžnou aktualizaci dostupnosti kapacity mezi zónami. V rámci tohoto režimu článek 37 nařízení 2017/2195:

68.

Příkazy v článku 37 nařízení 2017/2195 jsou určeny PPS a neobsahují žádný odkaz na evropské platformy pro zajišťování výkonové rovnováhy (články 19 až 22 téhož nařízení).

69.

Podle mého názoru, který se shoduje s názorem navrhovatelek, je třeba rozlišovat mezi povinnostmi uloženými PPS a funkcemi přidělenými platformám. Nařízení 2017/2195 se jimi zabývá systematicky pod různými nadpisy:

70.

Toto rozlišení se netýká pouze systematického zařazení v rámci nařízení 2017/2195. Ze znění článku 37 vyplývá, že neobsahuje žádný odkaz na články 20 a 21 ani žádný křížový odkaz. Zejména z článku 37 nelze vyvodit, že pro provoz platforem mFRR a aFRR je nezbytné řízení kapacity mezi zónami. Platformy potřebují údaje o kapacitě regulační energie mezi zónami, která je k dispozici pro výměnu mezi PPS, s cílem spustit funkci optimalizace aktivace.

71.

Pojem „funkce nezbytné pro provozování platformy“ není zahrnut mezi čtyřicet pět pojmů definovaných v článku 2 nařízení 2017/2195. Tento pojem se objevuje pouze v článcích 20 a 21 téhož nařízení, podle nichž bude třeba určit jeho význam.

72.

První odstavec těchto článků stanoví, že PPS musí předložit návrh rámce pro zavedení platforem mFRR a aFRR. Druhý odstavec specifikuje následující charakteristiky obou platforem: i) musí být provozovány ze strany PPS nebo prostřednictvím subjektu, který vytvořili samotní PPS; ii) musí být založeny na společných zásadách správy a obchodních procesech; iii) musí zahrnovat minimálně funkci optimalizace aktivace a funkci vzájemného zúčtování PPS; iv) musí používat mnohostranný model TSO-TSO se společnými žebříčky nabídkových cen pro výměnu všech nabídek regulační energie ze všech standardních produktů záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s (manuální nebo automatickou) aktivací.

73.

Návrh PPS musí respektovat tyto charakteristiky platformy a obsahovat alespoň prvky uvedené v čl. 20 odst. 3 a čl. 21 odst. 3 nařízení 2017/2195. Tyto prvky zahrnují „a) obecnou strukturu evropské platformy“ a „c) vymezení funkcí nezbytných pro provozování evropské platformy“.

74.

Funkce platforem mFRR a aFRR nutně zahrnují optimalizaci aktivace a vzájemné zúčtování PPS. Obě jsou tedy funkcemi nezbytnými k provozování platforem mFRR a aFRR. Ve stejném rozsahu musí být jako takové zahrnuty do návrhů předložených PPS.

75.

Diskuse se zaměřila na výklad výrazu „alespoň“ uvedeného v čl. 20 odst. 2 a čl. 21 odst. 2 nařízení 2017/2195. Podle názoru Tribunálu odkaz v obou ustanoveních na (minimální) funkce optimalizace aktivace a vzájemné zúčtování PPS nebrání tomu, aby ACER požadovala, aby platformy pod stejnou hlavičku nezbytných funkcí zahrnuly i jiné funkce než tyto dvě.

76.

Podle mého názoru však tento výklad není správný. Normotvůrce chtěl platformám poskytnout minimální obsah funkcí s tím, že pouze dvě z nich jsou pro jejich fungování nutné („nezbytné“). Samozřejmě nic nebrání tomu, aby byly přidány další, například funkce řízení kapacity mezi zónami, ale rozhodnutí o jejich přidání je věcí PPS a ACER nemá pravomoc jim je vnucovat.

77.

PPS podávající kasační opravný prostředek nepopírají, že údaje týkající se kapacity mezi zónami jsou nezbytné pro účinné fungování platforem pro zajišťování výkonové rovnováhy ( 41 ). Z tohoto předpokladu však nelze vyvodit, že výpočet údajů musí být proveden – jako nezbytná funkce – subjektem určeným k provozování platformy nebo platformou samotnou.

78.

Ve skutečnosti článek 37 nařízení 2017/2195 svěřuje výpočet kapacity mezi zónami PPS (a nikoli platformám). Proces výpočtu a aktualizace údajů o dostupnosti této kapacity přísluší PPS.

79.

Skutečnost, že tyto údaje jsou nezbytné pro řádné fungování platforem mFRR a aFRR (což není mezi účastnicemi řízení sporné), neznamená, opakuji, že výpočty kapacity mezi zónami a její průběžná aktualizace musí být z rozhodnutí ACER nutně svěřeny těmto platformám. Zdůrazňuji, že výpočet kapacity mezi zónami nemusí být nutně prováděn jako nezbytná funkce platforem a subjekty pověřenými jejich provozem.

80.

Z otázek položených Soudním dvorem na jednání vyplynulo, že článek 37 nařízení 2017/2195 přisuzuje PPS pod dohledem VRO úlohu generování údajů o kapacitě mezi zónami pro výměnu regulační energie a průběžnou aktualizaci těchto údajů. Pouze PPS mají technické prostředky a jsou schopni tyto údaje vytvářet, takže není možné přenést funkci generování údajů do algoritmu platformy. V opačném případě by mohla být ohrožena bezpečnost dodávek elektřiny, za kterou PPS na svém území odpovídají.

81.

Proto mám za to, že není správné se domnívat, že funkce generování a aktualizace údajů regulační energie mezi zónami by měla být považována za jednu z nezbytných funkcí platforem aFRR a mFRR. Obě platformy nemohou řídit kapacitu mezi zónami pro výměnu regulační energie a její aktualizaci, ačkoli tyto údaje potřebují ke svému provozu. PPS jsou povinni předávat platformám tyto údaje jednotlivě nebo, je-li to vhodnější, centralizovaně prostřednictvím společného modulu výpočetní techniky.

82.

Zaprvé, jak připustil Tribunál ( 42 ), platformy mFRR a aFRR byly zpočátku provozovány bez funkce řízení kapacity mezi zónami.

83.

K tomu došlo proto, že PPS byli v souladu s čl. 37 odst. 3 nařízení 2017/2195 povinni předem vypracovat metodiku výpočtu kapacity mezi zónami v časovém rámci zajišťování výkonové rovnováhy. PPS se rozhodli, že tuto funkci budou vykonávat prostřednictvím modulu výpočetní techniky, a to koordinovaně a centralizovaně na úrovni více platforem, pro což museli tento modul nejprve vytvořit a zorganizovat jeho řízení ( 43 ).

84.

Zadruhé, jak jsem již uvedl, článek 37 nařízení 2017/2195 zavádí právní režim pro průběžnou aktualizaci dostupnosti kapacity mezi zónami a vytvoření metodiky pro výpočet této kapacity. Tento právní režim se liší od režimu použitelného na čtyři evropské platformy pro zajišťování výkonové rovnováhy (články 19 až 22 téhož nařízení). Jedná se o odlišné režimy, což odráží rozhodnutí normotvůrce dát jim autonomní obsah.

85.

Zatřetí se rozhodovací postup uplatňovaný při vytváření platforem mFRR a aFRR liší od postupu použitého v článku 37 nařízení 2017/2195. Podle čl. 5 odst. 2 tohoto nařízení přísluší regulačním orgánům schvalovat návrhy předložené PPS týkající se „a) rámce pro zřízení evropských platforem podle čl. 20 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a […]“ a „b) změny rámců pro zřízení evropských platforem podle čl. 20 odst. 5 a čl. 21 odst. 5“. ACER proto na návrh PPS rozhoduje o rámcích pro zavedení a o jejich změnách v případě platforem mFRR a aFRR/IN.

86.

Naproti tomu je na PPS, aby navrhli a VRO dotyčného regionu schválily v souladu s čl. 5 odst. 3 písm. f) nařízení 2017/2395 metodu výpočtu kapacity mezi zónami pro každý region pro výpočet v souladu s čl. 37 odst. 3 ( 44 ). Zásah ACER je možný v těchto případech, kdy VRO nejsou schopny dosáhnout dohody nebo požádají ACER o rozhodnutí, jak stanoví čl. 5 odst. 7 nařízení 2017/2195 a čl. 6 odst. 10 písm. b) druhý pododstavec nařízení 2019/942.

87.

Podle mého názoru užitečnost a vyšší efektivita začlenění řízení kapacity mezi zónami pro výměnu regulační energie do evropských platforem neodůvodňuje uznání implicitní pravomoci ACER kvalifikovat ji jako nezbytnou funkci pro provoz platforem aFRR a mFRR. Technickými prostředky pro výpočet a aktualizaci kapacity mezi zónami disponují PPS a nezdá se, že by platformy aFRR a mFRR mohly tuto činnost provádět efektivněji. Taková implicitní pravomoc by navíc byla v rozporu s článkem 37 nařízení 2017/2195 ( 45 ).

88.

Začtvrté čl. 37 odst. 1 nařízení 2017/2195 ukládá PPS, aby neustále aktualizovali dostupnost kapacit mezi zónami pro výměnu regulační energie. Každý PPS je proto povinen spravovat kapacitu, která je nezbytná pro umožnění výměny energie mezi zónami. Článek 37 nehovoří o tom, že by tato funkce byla svěřena evropským platformám pro zajišťování výkonové rovnováhy.

89.

Z článku 37 odst. 1 nařízení 2017/2195 lze tedy vyvodit, že informace o vzájemně vyměnitelné regulační energii mezi zónami poskytuje každý PPS. Jak jsem již uvedl, PPS disponují technickými prostředky k poskytování údajů o dostupné kapacitě regulační energie mezi zónami. Článek 37 odst. 2 podporuje tento argument tím, že PPS použijí kapacitu mezi zónami zbývající po uzávěrce přidělování vnitrodenní kapacity mezi zónami, dokud nebude vypracována a zavedena metodika pro výpočet kapacity v souladu s odstavcem 3.

90.

Zapáté čl. 37 odst. 3 nařízení 2017/2195 stanoví postupné zavádění harmonizovaného řízení funkce řízení kapacity mezi zónami pro výměnu regulační energie. Zejména stanoví, že do pěti let všichni PPS z regionu pro výpočet kapacity vypracují metodiku výpočtu kapacity mezi zónami pro výměnu regulační energie. Tuto metodiku proto vypracovávají PPS a VRO ji schvalují. PPS jsou rovněž povinni zajistit soulad s metodikou výpočtu kapacity mezi zónami používanou ve vnitrodenním časovém rámci, stanovenou podle nařízení (EU) 2015/1222 ( 46 ).

91.

Na rozdíl od toho, co tvrdí Tribunál, mi nepřipadá logické, že by funkce řízení kapacity mezi zónami měla být svěřena evropským platformám a že by naopak za vypracování metodiky kapacity mezi zónami měli odpovídat PPS a za její schválení by měly být odpovědné VRO. Mezi čl. 37 odst. 1 a 3 nařízení 2017/2195 musí existovat soulad, který podle mého názoru napadené rozsudky nerespektují.

92.

Tribunál náležitě nezohlednil vztah mezi čl. 37 odst. 3 nařízení 2017/2195 a nařízením 2015/1222. Jak jsem již uvedl, první ustanovení vyžaduje soulad mezi metodou výpočtu kapacity mezi zónami, vypracovanou PPS, pro regulační energii a metodu výpočtu kapacity mezi zónami používanou ve vnitrodenním časovém rámci. V článku 15 odst. 1 nařízení 2015/1222 je stanoveno, že všichni PPS společně vypracují společný návrh na stanovení regionů pro výpočet kapacity; a v čl. 20 odst. 2, že všichni PPS v každém regionu pro výpočet kapacity předloží návrh společné metodiky koordinovaného výpočtu kapacity v rámci daného regionu.

93.

Nařízení 2015/1222 proto nestanoví společnou metodiku pro všechny PPS ( 47 ) pro výpočet kapacity mezi zónami v denním a vnitrodenním časovém rámci, ale několik různých regionálních metodik. Výpočet kapacity mezi zónami pro výměnu regulační energie nemusí být nutně proveden prostřednictvím jednotné harmonizované a závazné metodiky pro všechny PPS.

94.

Zašesté systematický a teleologický výklad nařízení 2017/2195 přijatý Tribunálem není rozhodující pro určení řízení kapacity regulační energie mezi zónami jako funkce pro provozování platforem mFRR a aFRR.

95.

K dosažení cílů stanovených v bodech 1, 6, 7 a 10 odůvodnění nařízení 2017/2195, jakož i v článku 3, postačí, aby PPS evropským platformám odpovídajícím způsobem poskytovali údaje o kapacitě mezi zónami pro výměnu regulační energie.

96.

První části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba vyhovět.

97.

V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky Tribunálu vytýkají nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že nerozlišuje mezi povinnostmi, které jim jakožto PPS přísluší, pokud jde o funkce „nezbytné“ pro provozování platforem mFRR a aFRR, a jejich právem navrhovat zahrnutí dalších funkcí do těchto platforem. Tvrdí, že ACER jim na rozdíl od toho, co uznaly odvolací senát a Tribunál, nemůže uložit zahrnutí jakýchkoli dalších funkcí.

98.

ACER tento argument odmítá a má za to, že výklad napadených rozsudků je z právního hlediska správný.

99.

Východiska závěrů Tribunálu jsou následující:

100.

Tribunál v konečném důsledku potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, které potvrzuje rozhodnutí ACER, která jsou v rozporu s postojem PPS. Tvrdí, že řízení kapacity mezi zónami, jak je stanoveno v článku 37 nařízení 2017/2195, by mělo být „obecně kvalifikováno“ ( 50 ) jako funkce nezbytná pro provozování platforem mFRR a aFRR.

101.

Mám za to, že po zjištění, že obsah této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku se do značné míry překrývá s obsahem prvního důvodu kasačního opravného prostředku, spočívá nesprávné právní posouzení napadených rozsudků opět v tom, že nebylo uznáno, že funkce, které jsou podle článků 20 a 21 nařízení 2017/2195 nezbytné pro zřízení platforem mFRR a aFRR, jsou, jak vyplývá z týchž ustanovení, funkce optimalizace aktivace a vzájemného zúčtování PPS.

102.

Opakuji, že funkce řízení a průběžné aktualizace dostupné kapacity mezi zónami není funkcí nezbytnou pro provoz platforem pro zajišťování výkonové rovnováhy, ale podléhá odlišnému právnímu režimu článku 37 nařízení 2017/2195.

103.

Tím, že ACER v rozporu s postojem PPS přidělila platformám mFRR a aFRR funkci řízení a průběžné aktualizace kapacity mezi zónami, PPS a VRO fakticky ztrácejí právo, které jim přiznává článek 37 nařízení 2017/2195. To je zbavuje pravomoci společně rozhodovat o tom, jak tuto funkci nejlépe řídit, což podle jejich návrhu spočívalo v určení jediného subjektu, který by kapacitu řídil jakožto funkci na úrovni více platforem.

104.

V návrzích předložených ACER pro platformy mFRR a aFRR se PPS shodli na tom, že funkce řízení kapacity je ve skutečnosti funkcí na úrovni více platforem, kterou mají koordinovaně a centralizovaně vykonávat všechny tyto platformy. Výpočet kapacity mezi zónami se u všech dotčených PPS prováděl prostřednictvím „modulu výpočetní techniky pro řízení kapacit“, který přímo vkládá získané výsledky do funkce optimalizace aktivace těchto platforem.

105.

PPS ve svých návrzích uvedli, že si přejí zachovat v plném rozsahu možnost svěřit řízení kapacity v takto koordinované a centralizované formě jinému subjektu, než je jediný subjekt pověřený prováděním optimalizace aktivace a vzájemného zúčtování PPS. V očekávání, že funkce řízení kapacity bude v této koordinované a centralizované formě zavedena, měli PPS za to, že teoreticky by jediný subjekt pověřený prováděním optimalizace aktivace a vzájemného zúčtování PPS mohl rovněž vykonávat řízení kapacity tím, že by do funkce optimalizace aktivace vkládal údaje, které bude poskytovat každý z dotčených PPS ( 51 ).

106.

Jak jsem již uvedl, není zpochybňováno, že platformy mFRR a aFRR potřebují údaje o kapacitě mezi zónami pro výměnu regulační energie. Tyto údaje však mohou být platformami poskytovány ze strany PPS a nemusí být nutně spravovány přímo na těchto platformách.

107.

PPS nic nebrání v tom, aby se společně dohodli, že navrhnou začlenění řízení kapacit do platforem mFRR a aFRR jako doplňkovou funkci, pokud by to vedlo ke zvýšení účinnosti. Toto rozhodnutí je však podle článku 37 nařízení 2017/2195 na nich a na VRO a nemůže jim ho uložit ACER podle článků 20 a 21 téhož nařízení.

108.

Domnívám se proto, že je třeba vyhovět i druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

109.

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, je-li opravný prostředek opodstatněný. Pokud to soudní řízení dovoluje, může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci.

110.

Navrhuji, aby Soudní dvůr kasačním opravným prostředkům PPS vyhověl, a v důsledku toho napadené rozsudky zrušil. Částečné zrušení napadených rozsudků nepovažuji za možné, protože body stižené nesprávným právním posouzením jsou v těchto rozsudcích zásadní. Musí být proto zrušeny v plném rozsahu.

111.

Domnívám se rovněž, že Soudní dvůr má k dispozici informace nezbytné k vydání konečného rozhodnutí ve věcech žalob na neplatnost rozhodnutí napadených u Tribunálu.

112.

Z výše uvedených důvodů je třeba vyhovět třetímu žalobnímu důvodu znějícímu na zrušení vznesenému před Tribunálem, pokud jde o nesplnění povinnosti odvolacího senátu provést úplný přezkum rozhodnutí ACER, jakož i čtvrté až osmé části druhého důvodu znějícího na zrušení. Obě napadená rozhodnutí odvolacího senátu ACER musí být proto v plném rozsahu zrušena.

113.

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

114.

Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

115.

Navrhovatelky, které podaly kasačné opravný prostředky, žádaly, aby povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena ACER. Pokud bude jejich kasačnímu opravnému prostředku vyhověno, jak navrhuji, je třeba uložit ACER náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení v prvním stupni před Tribunálem.

116.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuji Soudnímu dvoru, aby: