ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
18. prosince 2025 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2011/7/EU – Postup proti opožděným platbám v obchodních transakcích – Článek 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 3 písm. a) – Úrok z prodlení – Článek 6 odst. 1 a 2 – Náhrada nákladů spojených s vymáháním – Podmínky – Vnitrostátní právní úprava, v níž je stanovena možnost započtení vzájemných pohledávek na základě prohlášení se zpětnou účinností – Současný zánik vzájemných pohledávek do výše nižší z nich – Účinky ve vztahu k úrokům a náhradě nákladů“
Ve věci C‑481/24,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Okresního soudu pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie) ze dne 26. června 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 10. července 2024, v řízení
E. sp.j.
proti
C. sp. z o.o.,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: I. Jarukaitis, předseda senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora vykonávající funkci soudce čtvrtého senátu, M. Condinanzi, N. Jääskinen a R. Frendo (zpravodajka), soudci,
generální advokát: D. Spielmann,
za soudní kancelář: M. Siekierzyńska, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. května 2025,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
|
– |
za C. sp. z o.o.: P. Wróblewska, adwokat, |
|
– |
za polskou vládu: B. Majczyna, E. Buczkowska a D. Lutostańska, jako zmocněnci, |
|
– |
za belgickou vládu: S. Baeyens a P. Cottin, jako zmocněnci, |
|
– |
za německou vládu: J. Möller, M. Hellmann, R. Kanitz a J. Simon, jako zmocněnci, |
|
– |
za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman a C. S. Schillemans, jako zmocněnkyně, |
|
– |
za Evropskou komisi: D. Milanowska a M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnkyně, |
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. srpna 2025,
vydává tento
Rozsudek
|
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 a odst. 3 písm. a), jakož i čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2011, L 48, s. 1). |
|
2 |
Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností E. sp.j. a společností C. sp. z o.o. ve věci odmítnutí provést platbu z důvodu započtení jejich vzájemných pohledávek na základě prohlášení o započtení se zpětnou účinností. |
Právní rámec
Unijní právo
|
3 |
V bodech 3 a 12 odůvodnění směrnice 2011/7 je uvedeno:
[…]
|
|
4 |
V článku 1 této směrnice je v odstavci 1 stanoveno: „Cílem této směrnice je boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu, a tím podpořit konkurenceschopnost podniků […]“ |
|
5 |
V článku 2 této směrnice je stanoveno: „Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
[…]
[…]“ |
|
6 |
V článku 3 směrnice 2011/7 je stanoveno: „1. Členské státy zajistí, že v obchodních transakcích mezi podniky má [bude mít] věřitel nárok na úrok z prodlení bez nutnosti upomínky, pokud jsou splněny tyto podmínky:
[…] 3. Pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1, členské státy zajistí, že:
[…] 5. Členské státy zajistí, že lhůta splatnosti stanovená ve smlouvě nepřekročí 60 kalendářních dnů, pokud nejsou ve smlouvě výslovně dohodnuty jiné podmínky a za předpokladu, že to vůči věřiteli není […] hrubě nespravedlivé.“ |
|
7 |
V článku 6 odst. 1 a 2 této směrnice je stanoveno: „1. Členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 […] zaplacen úrok z prodlení, má [bude mít] věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 [eur]. 2. Členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je [bude] splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním.“ |
Polské právo
Občanský zákoník
|
8 |
V článku 498 občanského zákoníku (ustawa – Kodeks cywilny) ze dne 23. dubna 1964 (Dz. U. z roku 1964, č. 93), ve znění použitelném na spor v původním řízení, (dále jen „občanský zákoník“) je stanoveno: „§ 1. Jsou-li dvě osoby vůči sobě zároveň dlužníky a věřiteli, může každá z nich započíst svou pohledávku vůči pohledávce druhé strany, jestliže předmětem obou pohledávek jsou peníze nebo věci stejné jakosti určené pouze podle druhu a obě pohledávky jsou splatné a lze je vymáhat u soudu nebo jiného státního orgánu. § 2. V důsledku započtení se obě pohledávky vzájemně vyrovnají v rozsahu nižší pohledávky.“ |
|
9 |
V článku 499 občanského zákoníku je stanoveno, že: „Započtení se provádí prohlášením vůči druhé straně. Prohlášení má zpětnou účinnost od okamžiku, kdy nastala možnost provést započtení.“ |
Zákon o postupu proti nadměrným opožděním plateb
|
10 |
V článku 1 zákona o postupu proti nadměrným opožděním v obchodních transakcích (ustawa o przeciwdziałaniu nadmiernym opóźnieniom w transakcjach handlowych), ze dne 8. března 2013 Dz. U. z roku 2013, č. 403), jímž byla do polského právního řádu provedena směrnice 2011/7, ve znění použitelném na spor v původním řízení, (dále jen „zákon o postupu proti nadměrným opožděním plateb“), je stanoveno: „Tento zákon stanoví zvláštní práva věřitele a povinnosti dlužníka ve vztahu ke lhůtám splatnosti v obchodních transakcích, důsledky nesplnění těchto povinností a postup při nadměrném opoždění s poskytnutím peněžitých plnění.“ |
|
11 |
V článku 4 tohoto zákona je stanoveno: „Pro účely tohoto zákona se rozumí: […] 3) zákonným úrokem z prodlení v obchodních transakcích: […] úrok ve výši referenční sazby Polské národní banky navýšené o deset procentních bodů; […]“ |
|
12 |
V článku 7 odst. 1 tohoto zákona je stanoveno: „S výjimkou transakcí, v nichž je dlužníkem veřejnoprávní subjekt, mají věřitelé, kteří jsou stranami obchodní transakce, nárok na zákonný úrok z prodlení bez nutnosti upomínky, a to za období ode dne splatnosti peněžitého plnění do dne, kdy byla provedena platba, s výjimkou případů, kdy se strany dohodly na vyšší úrokové sazbě, pokud jsou splněny obě následující podmínky:
[…]“ |
|
13 |
V článku 10 odst. 1 tohoto zákona je stanoveno: „Ode dne, kdy věřiteli vznikl nárok na úroky uvedené v čl. 7 odst. 1, má nárok získat od dlužníka i bez upomínky náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši:
[…]“ |
Spor v původním řízení a předběžná otázka
|
14 |
Společnost E. vlastní deset pohledávek vůči společnosti C. za poskytnutí dopravních služeb, za něž byly vystaveny faktury se stanovenými lhůtami splatnosti mezi únorem a zářím 2022. |
|
15 |
Vzhledem k tomu, že společnost C. tyto faktury ve stanovené lhůtě neuhradila, podala společnost E. žalobu na zaplacení k Okresnímu soudu pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m.st. Warszawy w Warszawie, Polsko), který je předkládajícím soudem. |
|
16 |
Společnost E. se domáhala zaplacení částky 26715,60 PLN (přibližně 6280 eur) jako součtu všech pohledávek z uvedených faktur, včetně úroků podle čl. 7 odst. 1 zákona o postupu proti nadměrným opožděním plateb z každé nezaplacené pohledávky, ve výši podle čl. 4 odst. 3 písm. b) tohoto zákona, a dále částky 1997,29 PLN (přibližně 470 eur) jako náhrady nákladů spojených s vymáháním podle článku 10 tohoto zákona z důvodu opožděné platby všech těchto pohledávek. |
|
17 |
Společnost C. navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že společnosti E. zaplatila částku 1697,40 PLN (přibližně 400 eur) a úkonem ze dne 2. září 2022 učinila prohlášení o započtení ve smyslu článků 498 a 499 občanského zákoníku ve výši 25018,20 PLN (přibližně 5880 eur). Společnost C. má za to, že tím uhradila celkovou částku 26715,60 PLN (přibližně 6280 eur), a její dluh tedy zanikl. |
|
18 |
Toto prohlášení o započtení bylo založeno na pohledávce na náhradu škody, která vznikla společnosti C. vůči společnosti E. z důvodu zničení zboží, které svěřila společnost C společnosti E., při přepravě uvedeného zboží, kterou uskutečnila společnost E. Lhůta pro zaplacení této pohledávky, jak ji stanovila společnost C. v upomínce ze dne 15. února 2022, uplynula dne 7. března 2022. |
|
19 |
Předkládající soud uvádí, že i když se prohlášení o započtení týkalo pouze částek jistin dlužných každou z dotčených společností, společnost C. tvrdí, že od 7. března 2022 zanikl společnosti E. v důsledku zpětné účinností, kterou takovému prohlášení přiznává článek 499 občanského zákoníku, nárok domáhat se jednak úroku podle čl. 7 odst. 1 zákona o postupu proti nadměrným opožděním plateb a jednak náhrady podle čl. 10 odst. 1 uvedeného zákona. Z deseti pohledávek společnosti E. vznikla před tímto datem pouze jediná. |
|
20 |
Dále předkládající soud uvádí, že společnost E. nezpochybňuje svou odpovědnost za škodu, kterou uplatňuje společnost C., ale zpochybňuje samotnou účinnost prohlášení o započtení a výši této škody. Předkládající soud upřesňuje, že o části této škody, na kterou se toto prohlášení nevztahuje, rozhoduje v jiném řízení, které je před ním vedeno. |
|
21 |
Předkládající soud má za to, že ve věci v původním řízení vyvstává otázka, jaký dopad na nároky vyplývající ze zákona o postupu proti nadměrným opožděním plateb má zpětná účinnost, která je podle článku 499 občanského zákoníku přiznána prohlášením o započtení. |
|
22 |
Předkládající soud uvádí, že toto ustanovení zavádí právní fikci, podle které má prohlášení o započtení zpětnou účinnost od okamžiku vzniku možnosti započtení, tedy od okamžiku, kdy nastala v důsledku uplynutí lhůty splatnost pohledávky osoby, která učinila toto prohlášení. Podle předkládajícího soudu může být nicméně tato zpětná účinnost v rozporu s čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 3 písm. a), jakož i s čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 2011/7. |
|
23 |
V tomto ohledu předkládající soud zaprvé poznamenává, že v důsledku uvedené zpětné účinnosti dochází nejen k zániku nároku na úrok, ale i nároku na náhradu nákladů spojených s vymáháním. I když se tyto náklady mohou týkat několika pohledávek, a mohou být tedy splatné z více titulů, mohou být umořeny jedinou vzájemnou pohledávkou, u které vzniká povinnost zaplacení uvedených nákladů pouze jednou. Takový stav by mohl poškozovat jednoho z věřitelů. |
|
24 |
Zadruhé předkládající soud uvádí, že pohledávky, na které se vztahuje směrnice 2011/7, jsou vzhledem ke své smluvní povaze úročeny vyššími úroky než jiné pohledávky, jako je pohledávka společnosti C. na náhradu škody, které lze uplatnit jako základ prohlášení o započtení. |
|
25 |
Zatřetí předkládající soud uvádí, že započtení je mechanismem, jenž je známý v řadě vnitrostátních právních řádů, v nichž mohou být stanoveny jeho náležitosti různě, zejména pokud jde o případnou zpětnou účinnost a důsledky pro nárok na úrok z prodlení a minimální náhradu stanovenou ve vnitrostátních právních předpisech, které provádějí směrnici 2011/7. Existence takových rozdílů je podle uvedeného soudu v rozporu se „zásadou harmonizace“. |
|
26 |
Začtvrté tentýž soud uvádí, že pokud je prohlášení o započtení předloženo po uplynutí lhůty, po němž nastává splatnost pohledávek osoby uvedené v tomto prohlášení, mohla tato osoba již podniknout kroky k jejich vymáhání, aniž by věděla, že následně dojde k započtení, což jí brání v získání náhrady nákladů spojených s tímto vymáháním. |
|
27 |
Za těchto podmínek se Okresní soud pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m. st. Warszawy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku: „Musí být čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 3 písm. a) a čl. 6 odstavce 1 a 2 směrnice 2011/7 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že zákonný úrok [z prodlení] a náhrada nákladů spojených s vymáháním věřiteli nenáleží, pokud dlužník po uplynutí lhůty splatnosti stanovené ve smlouvě uspokojil pohledávku věřitele započtením, které má ze zákona zpětnou účinnost od okamžiku, kdy se započtení stalo možným?“ |
K předběžné otázce
|
28 |
Podstatou jediné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 3 písm. a), jakož i čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 2011/7 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které věřiteli nevzniká nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů spojených s vymáháním, pokud dlužník uhradil dlužnou částku prostřednictvím prohlášení o započtení, ač bylo uvedené prohlášení předloženo až po uplynutí smluvní lhůty splatnosti, a to z důvodu zpětné účinnosti, jež se pojí s tímto prohlášením od okamžiku, kdy nastala možnost provést započtení. |
|
29 |
Podle ustálené judikatury je třeba vzít v úvahu nejen znění takového ustanovení, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [viz rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12, a ze dne 30. dubna 2025, Generalstaatsanwaltschaft Frankfurt am Main (Vývoz peněžní hotovosti do Ruska), C‑246/24, EU:C:2025:295, bod 18 a citovaná judikatura]. |
|
30 |
Pokud jde v projednávané věci o znění ustanovení, jejichž výklad je požadován, je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2011/7 členské státy zajistí, že v obchodních transakcích mezi podniky bude mít věřitel nárok na úrok z prodlení bez nutnosti upomínky při splnění dvojí podmínky, a sice že zaprvé splnil své povinnosti a zadruhé neobdržel splatnou částku včas, ledaže by dlužník za prodlení nebyl odpovědný. |
|
31 |
V článku 3 odst. 3 písm. a) této směrnice je stanoveno, že pokud jsou tyto podmínky splněny, má věřitel nárok na tento úrok z prodlení ode dne, který následuje po dni splatnosti nebo po uplynutí lhůty splatnosti, které jsou stanoveny ve smlouvě. |
|
32 |
V článku 6 odst. 1 uvedené směrnice je stanoveno, že členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 této směrnice zaplacen úrok z prodlení, bude mít věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou minimální částku ve výši 40 eur. Mimoto tento článek 6 dále v odstavci 2 ukládá členským státům povinnost zajistit, že tato pevná částka bude splatná i bez nutnosti upomínky dlužníka a že bude představovat náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. |
|
33 |
Tento úrok z prodlení a nárok na uhrazení pevné minimální částky, jež jsou stanoveny ve směrnici 2011/7, se stanou automaticky splatnými uplynutím lhůty splatnosti stanovené v čl. 3 odst. 3 až 5 téže směrnice za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku (rozsudek ze dne 4. května 2023, ALD Automotive, C‑78/22, EU:C:2023:379, bod 25 a citovaná judikatura). |
|
34 |
Je však nutno konstatovat, že ze znění ustanovení uvedených v bodech 30 až 32 tohoto rozsudku nevyplývá, že by v nich byly upraveny podmínky pro případný zánik pohledávek, jež odpovídají tomuto úroku a této pevné částce, a to zejména, jako ve věci v původním řízení, z důvodu zániku hlavní pohledávky, z níž plynou. |
|
35 |
Tento doslovný výklad je potvrzen kontextem, v němž se toto ustanovení nachází. Lze připustit, že ve směrnici 2011/7 je stanoveno, že nárok věřitele na získání tohoto úroku a této pevné částky vzniká v důsledku „opožděné platby“. Jak vyplývá z definice podle čl. 2 bodu 4 směrnice 2011/7 ve spojení s čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice, tento pojem se vztahuje na každou platbu, která nebyla provedena ve smluvní nebo zákonné lhůtě splatnosti, pokud věřitel splnil své smluvní a zákonné povinnosti a neobdržel splatnou částku včas, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. |
|
36 |
Mimoto pojem „splatná částka“ uvedený v čl. 3 odst. 1 této směrnice je definován v jejím čl. 2 bodě 8 v tom smyslu, že představuje jistinu, která měla být zaplacena ve smluvní nebo zákonné lhůtě splatnosti a která musí zahrnovat příslušné daně, cla, dávky či poplatky. |
|
37 |
V těchto definicích, v definici pojmu „úrok z prodlení“, jež je uvedena v tomto čl. 2 bodě 5, a ostatně ani v žádném jiném ustanovení této směrnice však nejsou stanoveny podmínky možného případného zániku pohledávek, jež odpovídají tomuto úroku z prodlení a této pevné částce. |
|
38 |
Výklad uvedený v bodě 34 tohoto rozsudku je rovněž podpořen účelem směrnice 2011/7. Podle jejího čl. 1 odst. 1 je jejím účelem boj proti opožděným platbám v obchodních transakcích s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu, a tím podpořit konkurenceschopnost podniků, zejména pak malých a středních. |
|
39 |
V tomto ohledu z bodu 3 odůvodnění této směrnice vyplývá, že opožděné platby mají negativní dopad na likviditu podniků, komplikují jejich finanční řízení a postihují jejich konkurenceschopnost a ziskovost. Stejně tak podle bodu 12 odůvodnění uvedené směrnice mohou být tyto opožděné platby pro dlužníky finančně přitažlivé, pokud v jejich důsledku nevzniká povinnost zaplatit dostatečně vysoké úroky. |
|
40 |
Soudní dvůr tak judikoval, že účelem uvedené směrnice je především odrazovat od opožděných plateb a chránit věřitele proti takovým opožděným platbám [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. prosince 2022, X (Dodávky zdravotnického vybavení), C‑419/21, EU:C:2022:948, bod 26]. |
|
41 |
Z judikatury nicméně rovněž vyplývá, že směrnice 2011/7 za účelem dosažení cíle uvedeného v jejím čl. 1 odst. 1 neprovádí úplnou harmonizaci veškerých pravidel týkajících se opožděných plateb v obchodních transakcích [rozsudek ze dne 20. října 2022, A (Nevymáhání úroků z prodlení), C‑406/21, EU:C:2022:816, body 51 a 52 a citovaná judikatura]. |
|
42 |
Tato směrnice totiž stanoví jen některá pravidla v dané oblasti, mezi něž patří pravidla týkající se úroku z prodlení a náhrady nákladů spojených s vymáháním [rozsudek ze dne 20. října 2022, A (Nevymáhání úroků z prodlení), C‑406/21, EU:C:2022:816, bod 53 a citovaná judikatura]. |
|
43 |
Z těchto skutečností vyplývá, jak rovněž uvedl generální advokát v bodech 39 a 40 svého stanoviska, že směrnice 2011/7 nemá za cíl stanovit obecný právní rámec pro smluvní závazkové vztahy, ale pouze určitá zvláštní pravidla, která musí být začleněna do vnitrostátní právní úpravy občanského či obchodního práva. |
|
44 |
Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, členské státy tedy mohou upravit mechanismy zániku pohledávek, jež odpovídají úroku z prodlení a pevné částce, stanovených ve směrnici 2011/7, jako je mechanismus započtení, avšak za předpokladu, že neporuší cíle sledované touto směrnicí a nezbaví ji jejího užitečného účinku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2016, Nemec, C‑256/15, EU:C:2016:954, bod 49 a citovaná judikatura). |
|
45 |
V projednávané věci má předkládající soud v podstatě za to, že zpětná účinnost, jež se podle vnitrostátního práva automaticky pojí s prohlášením o započtení, by mohla být neslučitelná s touto směrnicí, která ukládá povinnost přiznat věřiteli nárok na úrok z prodlení a na náhradu nákladů spojených s vymáháním, pokud k uhrazení jeho pohledávky došlo po uplynutí smluvně stanovené lhůty. |
|
46 |
V tomto ohledu platí, že jelikož k zániku vzájemných pohledávek nedochází ke dni prohlášení o započtení, ale k dřívějšímu okamžiku, kdy v souladu s článkem 499 občanského zákoníku nastala možnost provést započtení, nemohou tyto pohledávky ode dne jejich zániku zakládat žádný nárok na úrok z prodlení. |
|
47 |
Dále vzhledem k tomu, že prohlášení o započtení se zpětnou účinností nevede ke ztrátě nároku na tento úrok, nýbrž se v jeho důsledku má za to, že tento nárok nikdy nevznikl, není relevantní, že u pohledávek, na které se vztahuje započtení, mohl v případě opožděné platby vznikat úrok vypočtený na základě různých sazeb podle právní povahy, ať již smluvní, či odpovědnostní, daných pohledávek. |
|
48 |
Pokud jde o skutečnost, že v návaznosti na prohlášení o započtení, jež má zpětnou účinnost, nemá věřitel, jemuž je takové prohlášení určeno, nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním, je třeba připomenout, že směrnice 2011/7, zejména ustanovení jejího čl. 6 odst. 1 a č. 6 odst. 2 mají skutečně za cíl nejen odrazovat od opožděných plateb tím, že zabrání tomu, aby byly finančně zajímavé pro dlužníka z důvodu nízké úrovně nebo neexistence úroků účtovaných v takové situaci, ale také účinně chránit věřitele před takovými opožděnými platbami tím, že mu zajistí co možná nejúplnější náhradu nákladů spojených s vymáháním, které vynaložil (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2022, BFF Finance Iberia, C‑585/20, EU:C:2022:806, bod 36 a citovaná judikatura). |
|
49 |
Z článku 6 odst. 1 této směrnice nicméně vyplývá, že nárok na minimální pevnou částku, který je v tomto ustanovení zakotven, vzniká za týchž podmínek, jako jsou podmínky stanovené v jeho článku 3 pro vznik úroku z prodlení. Žádný nárok na takovou pevnou částku tedy nemůže vzniknout, neexistuje-li nárok na takové úroky. |
|
50 |
Je skutečností, že pokud věřitel neobdrží platbu ve stanovené lhůtě, může přijmout opatření k uspokojení své pohledávky, a nést tak určité náklady, které nebude moci získat zpět v důsledku zpětné účinnosti prohlášení o započtení. Každý podnik, který vystupuje jako běžně obezřetný věřitel, nicméně musí vzít v potaz možnost takového započtení, jakmile se stane ve vztahu k jinému podniku zároveň dlužníkem i věřitelem. |
|
51 |
V projednávané věci, jak vyplývá z bodů 14 a 18 tohoto rozsudku, lhůta pro zaplacení pohledávky na náhradu škody, jak ji stanovila společnost C. v upomínce ze dne 15. února 2022, uplynula dne 7. března 2022, zatímco deset pohledávek, které měla společnost E. vůči společnosti C., vyplývalo z faktur s datem splatnosti mezi únorem a zářím 2022. Za takových okolností, s výhradou ověření předkládajícím soudem, bylo skutečně možné důvodně očekávat, že společnost C. učiní prohlášení o započtení ve vztahu k pohledávkám společnosti E. z doby po 7. březnu 2022. |
|
52 |
Naproti tomu, jak v podstatě uvedla nizozemská vláda, cíle směrnice 2011/7 by nebyly dodrženy, pokud by podle relevantních vnitrostátních ustanovení z důvodu započtení zanikla povinnost zaplatit dotčené straně případný úrok a náklady spojené s vymáháním, které vznikly před tím, než nastala možnost provést započtení. |
|
53 |
V takovém případě mají věřiteli vznikat nároky stanovené podle této směrnice, a má tudíž obdržet úrok z prodlení z jistiny až do dne, kdy nastala možnost provést započtení, jakož i náhradu nákladů spojených s vymáháním, které mu vznikly až do tohoto data. |
|
54 |
S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 3 písm. a), jakož i čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 2011/7 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které nevzniká povinnost zaplatit věřiteli zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním, pokud dlužník uhradil dlužnou částku prostřednictvím prohlášení o započtení, ač bylo předloženo až po uplynutí smluvní lhůty splatnosti, a to z důvodu zpětné účinnosti, jež se pojí s tímto prohlášením od okamžiku, kdy nastala možnost provést započtení. |
K nákladům řízení
|
55 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
|
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: |
|
Článek 3 odst. 1 a 3 písm. a) a čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích |
|
musí být vykládány v tom smyslu, že |
|
nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které nevzniká povinnost zaplatit věřiteli zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním, pokud dlužník uhradil dlužnou částku prostřednictvím prohlášení o započtení, ač bylo předloženo až po uplynutí smluvní lhůty splatnosti, a to z důvodu zpětné účinností, jež se pojí s tímto prohlášením od okamžiku, kdy nastala možnost provést započtení. |
|
Podpisy |
( *1 ) – Jednací jazyk: polština.