null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
LAILY MEDINA
přednesené dne 8. října 2026(1)
Věc C‑222/25
X
proti
Rahapesu Andmebüroo,
za účasti:
Andmekaitse Inspektsioon
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Nařízení (EU) 2016/679 – Článek 2 odst. 2 písm. d) – Směrnice (EU) 2016/680 – Článek 1 odst. 1 – Působnost – Pojem ‚příslušný orgán‘ – Směrnice (EU) 2015/849 – Předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu – Finanční zpravodajské jednotky – Zpracování osobních údajů vyměňovaných v souvislosti s podezřením na praní peněz – Právo subjektu údajů na přístup – Omezení stanovená legislativním opatřením – Nepřímý přístup prostřednictvím dozorového úřadu“
I. Úvod
1. Trestná činnost, výnosy z trestné činnosti a nezákonné finanční toky neznají hranice. Evropská unie v posledních desetiletích vytvořila komplexní rámec opatření zaměřených na předcházení a potírání praní peněz (AML), jehož cílem je rovněž boj proti financování terorismu (CFT). Tento rámec se neustále vyvíjí v souladu s úsilím vynaloženým na mezinárodní úrovni v této oblasti, zejména s doporučeními Finančního akčního výboru (FATF)(2) a nástroji dalších mezinárodních orgánů činných v oblasti AML a CFT(3). Základem tohoto úsilí je finanční zpravodajství a sdílení finančních informací. Vnitrostátní orgány příslušné pro oblast finančního zpravodajství, tedy finanční zpravodajské jednotky, jsou klíčovým prvkem unijního a mezinárodního rámce v oblasti AML a CFT(4).
2. V souvislosti s hlavním úkolem finančních zpravodajských jednotek, kterým je shromažďování, analýza a předávání finančních zpravodajských informací, tyto jednotky zpracovávají velké množství osobních údajů. Navzdory jejich značným pravomocem a množství údajů, které zpracovávají, není režim ochrany údajů, který se na ně vztahuje, dosud zcela jasný. Projednávaná věc poskytuje Soudnímu dvoru poprvé příležitost zabývat se právním postavením finančních zpravodajských jednotek, režimem ochrany údajů, který se na ně vztahuje, a podmínkami pro omezení práva subjektů údajů na přístup k osobním údajům v držení finančních zpravodajských jednotek.
II. Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky
3. Dne 16. prosince 2019 a 27. prosince 2019 podal X dvě samostatné žádosti o informace k Rahapesu Andmebüroo (finanční zpravodajská jednotka, Estonsko; dále jen „RAB“) s cílem zjistit, zda informace, které se ho týkají, byly předány estonským nebo zahraničním úvěrovým institucím či zahraničním orgánům, nebo zda o ně tyto instituce či orgány požádaly.
4. Dne 20. prosince 2019 a 6. ledna 2020 RAB obě tyto žádosti zamítla s odůvodněním, že podle § 60 odst. 1 Rahapesu ja terrorismi rahastamise tõkestamise seadus (zákon o předcházení praní peněz a financování terorismu) ze dne 26. října 2017 (RT I, 17.11.2017, 2; dále jen „RahaPTS“)(5) a § 23 odst. 1 bodu 1 Avaliku teabe seadus (zákon o informování veřejnosti) ze dne 15. listopadu 2000 (RT I 2000, 92, 597; dále jen „AvTS“)(6) nemůže zpřístupnit žádné údaje shromážděné v rámci plnění svých povinností ani žádné informace týkající se existence takových údajů nebo jakékoli výměny těchto údajů. V reakci na následnou žádost X o objasnění důvodu pro omezení přístupu RAB zopakovala, že na základě § 60 odst. 1 RahaPTS nemůže potvrdit existenci požadovaných informací, ani je zpřístupnit.
5. Tallinna Halduskohus (Správní soud v Tallinnu, Estonsko) a poté Tallina Ringkonnakohus (Odvolací soud v Tallinnu, Estonsko) zamítly žalobu podanou X proti zamítnutí jeho žádostí. Oba rozsudky byly zrušeny Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko), který rozsudkem ze dne 24. března 2022 nařídil RAB vydat nové rozhodnutí o žádostech X.
6. V tomto rozsudku Riigikohus (Nejvyšší soud) rozhodl, že podle článku 41 směrnice (EU) 2015/849(7) a vzhledem k tomu, že neprobíhá trestní řízení, se na právo X na přístup k jeho údajům použije nařízení (EU) 2016/679(8).
7. Dále rozhodl, že § 60 odst. 1 RahaPTS jako takový nestanoví omezení práv subjektu údajů, ale přiznává vedoucímu RAB pravomoc omezit přístup k informacím tím, že tyto informace kvalifikuje jako informace určené pro vnitřní použití. V projednávaném případě však takové rozhodnutí nebylo přijato.
8. Mezitím X podal k RAB třetí žádost o informace s cílem zjistit, zda proti němu RAB zahájila vyšetřování a zda se obrátila s dotazy na Spojené státy americké, kterou RAB opět zamítla.
9. X podal správní stížnost k Andmekaitse Inspektsioon (Úřad pro ochranu osobních údajů, Estonsko; dále jen „AKI“). AKI správní stížnosti vyhověl a uložil RAB, aby žádost o informace znovu posoudila. RAB žádost o informace znovu zamítla dne 17. února 2022, načež X podal novou správní stížnost k AKI.
10. Rozhodnutím ze dne 18. dubna 2022 vydal AKI předběžné opatření, jímž uložil RAB povinnost poskytnout požadované informace, a uvedl, že práva subjektu údajů nelze omezit podle § 60 odst. 1 RahaPTS.
11. Vedoucí RAB na základě § 60 odst. 1 druhé věty RahaPTS přijal dne 22. dubna 2022 rozhodnutí o omezení přístupu X, v němž vysvětlil svou povinnost zachovávat důvěrnost informací obsažených v databázi RAB za účelem ochrany estonského finančního systému.
12. Dne 13. května 2022 vydal vedoucí RAB pokyn, kterým se zpětnou účinností omezil přístup k údajům zaznamenaným v databázi RAB, a prohlásil, že údaje uvedené v článcích 8 až 17 vyhlášky ministra financí č. 56 ze dne 16. prosince 2020 o Rahapesu Andmebüroo andmekogu põhimäärus (stanovy databáze RAB)(9), jsou informacemi určenými výlučně pro potřeby orgánu (dále jen „pokyn vedoucího RAB“).
13. Dne 19. května 2022 přijal vedoucí RAB rozhodnutí, v němž zopakoval zamítnutí žádosti X o poskytnutí informací s odkazem na § 23 odst. 1 bod 1 AvTS a na omezení přístupu stanovená v rozhodnutí ze dne 22. dubna 2022 a v pokynu vedoucího RAB.
14. X napadl rozhodnutí ze dne 22. dubna 2022 a 19. května 2022, jakož i pokyn vedoucího RAB u Tallinna Halduskohus (Správní soud v Tallinnu). Uvedený soud rozsudkem ze dne 19. prosince 2022 této žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že § 60 odst. 1 RahaPTS je v rozporu s článkem 23 GDPR. V této souvislosti poukázal na to, že § 60 odst. 1 RahaPTS nestanoví, při kterých činnostech RAB jsou zpracovávány osobní údaje, z jakých důvodů jsou informace týkající se zpracování osobních údajů odmítnuty ani jak dlouho toto omezení trvá. Nařídil tedy RAB, aby znovu rozhodla o žádostech X o poskytnutí informací.
15. RAB podala odvolání k Tallinna Ringkonnakohus (Odvolací soud v Tallinnu), které bylo zamítnuto rozsudkem ze dne 10. dubna 2024. Uvedený soud potvrdil odůvodnění napadeného rozsudku a uvedl, že § 60 odst. 1 RahaPTS není jasný a přesný a neumožňuje subjektům údajů zjistit dobu trvání omezení. Měl rovněž za to, že dotčená rozhodnutí a dotčený pokyn vedoucího RAB stanoví absolutní a časově neomezené omezení práva na přístup, které není přiměřené.
16. RAB podala proti rozsudku Tallinna Ringkonnakohus (Odvolací soud v Tallinnu) kasační opravný prostředek k Riigikohus (Nejvyšší soud), který je předkládajícím soudem.
17. Zaprvé předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby upřesnil, jaký režim ochrany údajů se použije na údaje zpracovávané RAB, a to jednak s ohledem na článek 41 směrnice 2015/849, který stanoví, že na zpracovávání osobních údajů podle této směrnice se vztahuje GDPR, a jednak na bod 40 odůvodnění směrnice (EU) 2018/843(10), který uvádí, že touto směrnicí není dotčena ochrana osobních údajů, které příslušné orgány zpracovávají podle směrnice (EU) 2016/680(11).
18. Předkládající soud upřesňuje, že skutečnost, že RAB není vyšetřovacím orgánem a nevede trestní řízení, by neměla být nutně rozhodující pro vymezení působnosti GDPR a směrnice 2016/680 ve světle rozsudku La Quadrature du Net a další (Osobní údaje a boj proti porušování autorských práv)(12).
19. Zadruhé se předkládající soud táže, zda na základě čl. 23 odst. 2 písm. h) GDPR nebo čl. 15 odst. 3 směrnice 2016/680 může RAB neuvést právní základ odůvodňujícího odmítnutí přístupu. V tomto ohledu poukazuje na to, že v GDPR neexistuje žádný mechanismus pro nepřímý výkon práv subjektu údajů prostřednictvím příslušného dozorového úřadu, který by byl rovnocenný mechanismu stanovenému v čl. 17 odst. 1 směrnice 2016/680.
20. Zatřetí předkládající soud zdůrazňuje, že i když je omezení práv subjektu údajů legislativním opatřením povoleno bez ohledu na to, zda se v konkrétním případě použije GDPR, nebo směrnice 2016/680, musí příslušné legislativní opatření splňovat požadavky jasnosti a přesnosti a jeho použití musí být předvídatelné.
21. Předkládající soud uvádí, že § 60 odst. 1 RahaPTS výslovně nestanoví podmínky, za nichž může vedoucí RAB přijmout rozhodnutí o omezení přístupu k informacím, ani časovou či věcnou působnost tohoto omezení. Omezení práv subjektu údajů může trvat až do uplynutí lhůt pro uchovávání údajů stanovených v § 26 stanov databáze RAB (obvykle 15 let). Po uplynutí této lhůty již subjekty údajů nemohou získat informace o údajích, které se jich týkají, jelikož jsou tyto údaje vymazány.
22. Mimoto účel omezení přístupu podle § 60 odst. 1 druhé věty RahaPTS lze určit pouze výkladem tohoto ustanovení ve spojení s jiným ustanoveními tohoto zákona a právními akty týkajícími se předcházení praní peněz a financování terorismu.
23. Konečně se předkládající soud táže, zda článek 23 GDPR a článek 15 směrnice 2016/680 brání vnitrostátní právní úpravě, která zcela omezuje výkon práva na přístup k osobním údajům až do jejich zničení.
24. Za těchto podmínek se Riigikohus (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 2 odst. 2 písm. d) [GDPR] a čl. 2 odst. 1 ve spojení s článkem 1 [směrnice 2016/680] vykládány v tom smyslu, že případné zpracování osobních údajů finanční zpravodajskou jednotkou představuje zpracování osobních údajů příslušným orgánem za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení, i když finanční zpravodajská jednotka není vyšetřovacím orgánem ve smyslu trestního řádu?
2) Musí být čl. 23 odst. 2 písm. h) GDPR a čl. 15 odst. 3 směrnice 2016/680 vykládány v tom smyslu, že subjektu údajů může být ve správním nebo soudním řízení odepřena rovněž informace o právním aktu, na jehož základě mu byl odmítnut přístup k osobním údajům, které se ho týkají, aby se zabránilo tomu, že skutečnost zpracování osobních údajů, které se ho týkají, bude potvrzena či vyvrácena, jestliže subjekt údajů neví, zda k takovému zpracování došlo či nikoliv, a je v takovémto případě možné subjektu údajů odepřít i informaci o tom, zda může využít opatření, které je uvedeno v čl. 17 odst. 1 směrnice 2016/680?
3) Musí být článek 15 směrnice 2016/680 [a] článek 23 GDPR vykládán[y] v tom smyslu, že je s [nimi] slučitelná taková vnitrostátní právní úprava, která vedoucímu finanční zpravodajské jednotky dává pravomoc omezit práva subjektu údajů, a jejíž účel, podmínky, jakož i časový a územní rozsah omezení práv subjektu údajů je upraven ve spojení s jinými právními předpisy, včetně předpisů nižší právní síly?
4) Musí být článek 15 směrnice 2016/680 [a] článek 23 GDPR vykládán[y] v tom smyslu, že je s [nimi] slučitelná taková vnitrostátní právní úprava, která v celém rozsahu omezuje výkon práva stanoveného v článku 14 směrnice 2016/680 [a] v článku 15 GDPR až do zničení [těchto] údajů, [takže] subjekt údajů [...] nikdy nemůže získat přístup k těmto údajům?“
25. Písemná vyjádření předložily navrhovatelka v původním řízení, Estonská republika, Španělské království, Finská republika a Komise. Jednání konaného dne 3. června 2026 se zúčastnily Estonská republika, Španělské království, Francouzská republika, Lotyšská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království, Finská republika a Komise a odpověděly na otázky položené Soudním dvorem k ústnímu vyjádření.
III. Posouzení
A. K první otázce (unijní rámec pro ochranu údajů, který se použije na finanční zpravodajské jednotky)
26. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 odst. 2 písm. d) GDPR a čl. 2 odst. 1 směrnice 2016/680 ve spojení s čl.1 odst. 1 této směrnice vykládány v tom smyslu, že zpracování osobních údajů prováděné finanční zpravodajskou jednotkou, jako je RAB, může být považováno za zpracování prováděné příslušným orgánem za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení, i když dotčená finanční zpravodajská jednotka není vyšetřovacím orgánem ve smyslu vnitrostátního trestního řádu.
27. Cílem této otázky je určit, který unijní právní rámec pro ochranu údajů se použije na finanční zpravodajskou jednotku při plnění úkolů, které jí byly svěřeny v oblasti AML a CFT. Takové určení je obzvláště důležité s ohledem na rozdíly mezi GDPR a směrnicí 2016/680. Pro účely projednávané věci je třeba poukázat na rozdíl v rozsahu omezení práv subjektu údajů(13), na úlohu dozorového úřadu podle článku 17 směrnice 2016/680 při nepřímém výkonu práv subjektu údajů, jakož i na rozdíly v režimech použitelných na předávání údajů do třetích zemí nebo organizacím(14).
28. Ústřední otázkou pro určení, který rámec pro ochranu údajů se použije, je, zda zpracování údajů takovou finanční zpravodajskou jednotkou, jako je RAB, musí být považováno za zpracování „příslušným orgánem“ ve smyslu směrnice 2016/680. Pokud by tomu tak bylo, zpracování údajů RAB by spadalo do věcné působnosti směrnice 2016/680 v souladu s jejím čl. 2 odst. 1 a čl. 1 odst. 1. Za účelem analýzy této otázky nejprve uvedu stručný přehled kritérií pro vymezení působnosti GDPR a směrnice 2016/680. Poté se budu zabývat postavením, úkoly a funkcemi finančních zpravodajských jednotek, než se v závěru vyjádřím k rámci pro ochranu údajů, který se vztahuje na finanční zpravodajské jednotky při plnění jejich základních úkolů v oblasti AML a CFT.
1. Vymezení oblasti působnosti GDPR a směrnice 2016/680
29. Základní právo na ochranu osobních údajů je zakotveno v článku 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a v čl. 16 odst. 1 SFEU. Unijní rámec pro ochranu údajů je založen na třech pilířích: GDPR, směrnice 2016/680 a nařízení (EU) 2018/1725(15), které se vztahuje na unijní orgány.
30. Jak naznačuje jeho název, GDPR stanoví obecný a horizontální režim pro ochranu údajů(16). Článek 2 odst. 2 GDPR stanoví čtyři výjimky z oblasti působnosti tohoto nařízení, jak je definována v čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení, které je třeba vykládat restriktivně(17).
31. Konkrétně čl. 2 odst. 2 písm. d) GDPR vylučuje z působnosti tohoto nařízení zpracování osobních údajů prováděné příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.
32. Důvodem této výjimky týkající se prosazování práva, jak vyplývá z bodu 19 odůvodnění GDPR, je skutečnost, že zpracování osobních údajů příslušnými orgány pro takové účely se řídí zvláštním unijním právním aktem, a sice směrnicí 2016/680, která byla přijata ve stejný den jako GDPR(18).
33. Oblast působnosti směrnice 2016/680, která je stanovena v čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 této směrnice, se určuje v závislosti na osobě nebo subjektu, který zpracování provádí, a na účelech zpracování(19). Osoba provádějící operaci musí být „příslušným orgánem“ ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice 2016/680. Účely zpracování zahrnují prevenci, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkon trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.
34. Z bodu 10 odůvodnění směrnice 2016/680 vyplývá, že pojem „příslušný orgán“ je třeba chápat v souvislosti s ochranou osobních údajů v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce s přihlédnutím k úpravám, které se v tomto ohledu mohou vzhledem ke specifické povaze těchto oblastí ukázat jako nezbytné(20).
35. Pojem „příslušný orgán“ je definován v čl. 3 bodě 7 směrnice 2016/680.
36. Článek 3 bod 7 směrnice 2016/680 stanoví dvě kategorie příslušných orgánů. V písmenu a) bodě 7 I tohoto ustanovení je „příslušný orgán“ definován jako „jakýkoliv orgán veřejné moci příslušný k prevenci, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů či výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení“. Tato definice zahrnuje orgány veřejné moci, jako jsou justiční orgány, policie nebo jiné donucovací orgány(21).
37. Písmeno b) článku 3 bodu 7 rozšiřuje definici příslušného orgánu na „jakýkoliv jiný orgán nebo subjekt pověřený právem členského státu plnit veřejnou funkci a vykonávat veřejnou moc pro účely prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů či výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení“.
38. Definici příslušného orgánu je třeba obdobně použít na čl. 2 odst. 2 písm. d) nařízení GDPR a na výjimku týkající se prosazování práva stanovenou v uvedeném ustanovení(22). Ze znění tohoto ustanovení jasně vyplývá, že k tomu, aby se příslušná výjimka uplatnila, musí být současně splněny dvě podmínky, a to podmínka týkající se účelu operace zpracování a podmínka týkající se osoby, která tuto operaci provádí(23).
39. Skutečnost, že zpracování údajů je prováděno za účelem prosazování práva, tedy sama o sobě nestačí k vyloučení použití GDPR(24). A naopak skutečnost, že údaje zpracovává příslušný orgán, nestačí k tomu, aby toto zpracování spadalo do oblasti působnosti směrnice 2016/680, pokud nesouvisí s účelem prosazování práva(25).
40. Judikatura Soudního dvora poskytuje názorné příklady vymezování oblasti působnosti těchto dvou právních nástrojů. Soudní dvůr měl za to, že při výkonu činnosti spočívající ve zpřístupňování osobních údajů týkajících se trestných bodů uložených řidičům vozidel za dopravní přestupky veřejnosti pro účely bezpečnosti silničního provozu nelze odpovědný lotyšský subjekt(26) považovat za „příslušný orgán“ ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice 2016/680. Taková činnost podle něj tedy spadá do věcné působnosti GDPR(27). Soudní dvůr rovněž rozhodl, že pokud daňové orgány shromažďují údaje od hospodářského subjektu za účelem výběru daně a boje proti daňovým únikům, nelze je považovat za „příslušný orgán“ ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice 2016/680(28).
41. Soudní dvůr měl naproti tomu za to, že zpracování údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro účely prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti prováděné útvarem pro informace o cestujících (PIU), který je orgánem příslušným pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti, zřízeným směrnicí (EU) 2016/681(29), spadá do působnosti směrnice 2016/680(30).
42. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že se směrnice 2016/680 vztahuje na zpracování údajů Haute Autorité pour la diffusion des œuvres et la protection des droits sur internet (francouzský orgán veřejné moci pověřený šířením děl a ochranou práv na internetu; dále jen „Hadopi“), pokud tento orgán přijme opatření v rámci postupu tzv. „odstupňované odpovědi“ v rozsahu, v němž mají tato opatření předtrestní povahu přímo spojenou se soudním řízením(31).
43. Z této judikatury vyplývá, že pokud jde o předcházení trestné činnosti, použitelnost směrnice 2016/680 nezávisí na otázce, zda je dotčený orgán veřejné moci podle vnitrostátního trestního práva vyšetřovacím orgánem. Závisí na konkrétních úkolech a funkcích dotčeného orgánu veřejné moci v řetězci předcházení trestné činnosti podle právního aktu, který upravuje zpracování údajů tímto orgánem pro účely předcházení trestné činnosti.
44. S ohledem na výše uvedené obecné úvahy nyní posoudím postavení, úkoly a funkce finančních zpravodajských jednotek v právním prostředí v oblasti AML a CFT a poté posoudím, zda splňují kritéria pro použití směrnice 2016/680.
2. Postavení, úkoly a funkce finančních zpravodajských jednotek v unijním právním rámci v oblasti AML a CFT
45. Povinnost členských států zřídit finanční zpravodajské jednotky je stanovena v čl. 32 odst. 1 směrnice 2015/849 (známé také jako čtvrtá AML směrnice).
46. Finanční zpravodajské jednotky však existovaly již dlouhou dobu, než byly v této směrnici formálně uznány(32). Rozhodnutí Rady 2000/642/SVV(33) přijaté v rámci bývalého „třetího pilíře“ týkajícího se policejní a justiční spolupráce v trestních věcech(34) stanovilo v čl. 1 odst. 1 povinnost členských států zajistit, že „finanční zpravodajské jednotky vytvořené nebo určené k tomu, aby přijímaly finanční informace sdělované za účelem boje proti praní peněz, budou v souladu se svými vnitrostátními pravomocemi [v rámci finanční zpravodajské jednotky] spolupracovat při shromažďování, analýze a vyšetřování důležitých informací o jakékoli skutečnosti, která by mohla být známkou praní peněz“. Podle článku 3 tohoto rozhodnutí měly členské státy zajistit, aby výkon úkolů finančních zpravodajských jednotek neovlivňovalo jejich „[vnitrostátní postavení] [...] bez ohledu na to, zda se jedná o správní, policejní [donucovací] nebo soudní orgány“.
47. Postavení finančních zpravodajských jednotek se v jednotlivých členských státech liší(35). Typy finančních zpravodajských jednotek nebyly harmonizovány, neboť členské státy jsou i nadále „plně odpovědné za zřízení a stanovení organizační struktury finančních zpravodajských jednotek“(36).
48. Směrnice 2015/849 však stanoví základní požadavek, který se použije bez ohledu na to, jaké postavení finanční zpravodajské jednotky si každý členský stát zvolil. Finanční zpravodajská jednotka musí být podle čl. 32 odst. 3 směrnice 2015/849 „provozně nezávislá a samostatná“, přičemž se má za to, že musí mít „pravomoc a schopnost vykonávat své funkce volně, včetně schopnosti samostatně rozhodovat o tom, zda konkrétní informace analyzovat, žádat o ně a šířit je“.
49. Kromě toho by rozdílnost právního postavení finančních zpravodajských jednotek neměla bránit jejich spolupráci(37) a účinné výměně informací mezi donucovacími orgány nebo státními zastupitelstvími a finančními zpravodajskými jednotkami(38).
50. Hlavním posláním finanční zpravodajské jednotky(39), které je stanoveno v čl. 32 odst. 1 směrnice 2015/849, je „předcházení praní peněz a financování terorismu, jeho odhalování a účinn[ý] [boj] proti němu“. Za tímto účelem je finanční zpravodajská jednotka podle čl. 32 odst. 3 směrnice 2015/849 ústřední národní jednotkou odpovědnou za příjem(40) a analýzu oznámení podezřelých transakcí a dalších informací týkajících se praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu. Odpovídá rovněž za předávání výsledků svých analýz a jakýchkoli dalších relevantních informací všem příslušným orgánům, existují-li důvody k podezření z praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu.
51. Z článku 32 odst. 4 směrnice 2015/849 vyplývá, že při plnění svého poslání a funkcí mají finanční zpravodajské jednotky značné pravomoci, pokud jde o přístup k informacím v oblasti prosazování práva, které potřebují k řádnému plnění svých úkolů(41).
52. Finanční zpravodajské jednotky jsou rovněž oprávněny podle čl. 32 odst. 7 směrnice 2015/849 „v případě výskytu podezření, že transakce souvisí s praním peněz nebo financováním terorismu [...], přijmout okamžitá opatření spočívající v pozastavení nebo odnětí souhlasu s uskutečňovanou transakcí, aby bylo možné transakci analyzovat, potvrdit podezření a předat výsledky analýzy příslušným orgánům“.
53. Úkoly, funkce a pravomoci finančních zpravodajských jednotek ilustrují jejich význam při odhalování trestných činů a předcházení trestné činnosti v oblasti AML a CFT. Finančním zpravodajským jednotkám je svěřeno jak poslání předcházet praní peněz a financování terorismu a bojovat proti nim, což je poslání v oblasti prosazování práva, tak úzce spolupracovat s příslušnými donucovacími orgány(42).
54. Finanční zpravodajské jednotky mají postavení sui generis. Ačkoli působí v „širší policejní oblasti“(43), nemusí být nutně začleněny do policejní struktury. Aniž by byl popřen jejich význam pro zajištění řádného fungování finančního trhu Unie (což odůvodňuje použití článku 114 SFEU pro přijetí směrnice 2015/849), je třeba zdůraznit, že jejich specifická úloha při výměně finančních informací s donucovacími orgány a Europolem je vymezena v nástroji policejní spolupráce založeném na čl. 87 odst. 2 SFEU, a sice ve směrnici 2019/1153 (která nahradila rozhodnutí 2000/642, dřívější nástroj „třetího pilíře“).
55. Z hlavního poslání, úkolů a pravomocí finanční zpravodajské jednotky vyplývá, že pro zpracování údajů ze strany takové jednotky musí platit takový unijní režim v oblasti ochrany údajů, který je nejvhodnější pro účely v oblasti prosazování práva. Tuto otázku rozvedu níže.
3. Rámec ochrany údajů použitelný na finanční zpravodajské jednotky
56. Všechny vlády, které se k otázce unijního režimu na ochranu údajů použitelného na finanční zpravodajské jednotky vyjádřily(44), ať už v písemných vyjádřeních nebo na jednání, měly za to, že finanční zpravodajské jednotky jsou při plnění svého hlavního poslání „příslušnými orgány“ ve smyslu směrnice 2016/680. V tomto ohledu při výkladu uvedené směrnice uplatňují v zásadě funkční přístup, který se zaměřuje na úkoly a funkce vykonávané finančními zpravodajskými jednotkami.
57. Souhlasím s tím, že zpracování osobních údajů finančními zpravodajskými jednotkami při plnění jejich základních úkolů a funkcí spadá do oblasti působnosti směrnice 2016/680.
58. Jak jsem již vysvětlil, hlavním posláním finančních zpravodajských jednotek je odhalování trestné činnosti v oblasti AML a CFT a předcházení této činnosti. Článek 83 odst. 1 SFEU zahrnuje terorismus a praní peněz mezi oblasti mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem, pro něž může unijní normotvůrce stanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí(45). Při plnění tohoto poslání se finanční zpravodajské jednotky podílejí na předcházení a odhalování příslušných trestných činů.
59. Jak jsem již uvedla výše, finanční zpravodajské jednotky mají v rámci svých úkolů úzké vazby na donucovací orgány a Europol. Výsledky své analýzy předávají donucovacím orgánům, reagují na žádosti těchto orgánů o informace a mají rovněž přístup k informacím v oblasti prosazování práva, které potřebují.
60. Finanční zpravodajské jednotky zaujímají pozici mezi subjekty soukromého sektoru, které podléhají oznamovací povinnosti v oblasti AML, tj. na jedné straně povinnými subjekty a na straně druhé donucovacími orgány. Jejich úloha se však neomezuje na pouhé přijímání a předávání informací. Přidaná hodnota finančních zpravodajských jednotek spočívá v jejich analýze informací(46), která je v řetězci předcházení trestné činnosti klíčová. Vezme-li se v úvahu jejich úloha v této analýze, jakož i kanály pro výměnu informací a komunikační kanály, které mají k dispozici, představují finanční zpravodajské jednotky, jak je výstižně označuje právní nauka, „finanční zpravodajská centra“ Evropské unie(47), a jako taková hrají klíčovou úlohu ve struktuře v oblasti AML a CFT.
61. V rámci systému v oblasti AML a CFT se nacházejí na pomezí(48) prevence na straně jedné a vyšetřování a trestního stíhání, které provádějí donucovací orgány, na straně druhé. Hlavní poslání finanční zpravodajské jednotky, jak uvedla lotyšská vláda na jednání, se uplatňuje v počáteční fázi trestního řízení. Ve stejném duchu lucemburská vláda správně poznamenala, že finanční zpravodajské jednotky plní „předtrestní“ funkci, která je součástí „funkční kontinuity“, která vede k prosazení práva.
62. S ohledem na jejich úlohu při odhalování a předcházení trestné činnosti některé vlády, které se účastnily písemné části řízení a jednání, uvedly, že na finanční zpravodajské jednotky lze analogicky vztáhnout závěry Soudního dvora v rozsudku La Quadrature du Net a další (Osobní údaje a boj proti porušování autorských práv)(49), pokud jde o francouzský úřad Hadopi. V této věci, jak jsem již uvedla výše(50), měl Soudní dvůr za to, že Hadopi, správní orgán, který má pravomoc přijmout opatření „předtrestní“ povahy, musí být považován za „příslušný orgán“ ve smyslu článku 3 směrnice 2016/680, který se podílí na prevenci, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů, a sice přestupků z hrubé nedbalosti nebo trestných činů porušení autorských práv, a spadá tedy do oblasti působnosti této směrnice v souladu s jejím článkem 1(51). Bylo tomu tak přesto, že Soudní dvůr konstatoval, že podle příslušného vnitrostátního práva úřad Hadopi „nemá vlastní rozhodovací pravomoci“(52).
63. Pokud zpracování údajů takovým správním orgánem, jako je Hadopi, spadá do oblasti působnosti směrnice 2016/680, stejný závěr by se měl a fortiori vztahovat na finanční zpravodajskou jednotku, která je bez ohledu na své postavení podle vnitrostátního práva oprávněna samostatně rozhodovat o tom, zda konkrétní informace v oblasti finančního zpravodajství analyzovat, žádat o ně a šířit je, a má důležité pravomoci svěřené unijním právem, které jsou nezbytné pro odhalování a předcházení trestné činnosti v oblasti AML a CFT.
64. Většina vlád podle mého názoru správně zdůraznila podobnou povahu úkolů finančních zpravodajských jednotek s úkoly útvarů pro informace o cestujících(53),které Soudní dvůr v rozsudku Ligue des droits humains(54)označil za „příslušné orgány“ spadající do působnosti směrnice 2016/680. Útvary pro informace o cestujících byly jako takové označeny z důvodu své pravomoci, která vyplývá z článků 4 a 7 směrnice o jmenné evidenci cestujících, pokud jde o prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti. Tyto útvary pro informace o cestujících shromažďují údaje od leteckých dopravců, zpracovávají je a předávají údaje nebo výsledky zpracování příslušným orgánům. Odpovídají rovněž za výměnu údajů jmenné evidence cestujících a za výsledky tohoto zpracování s útvary pro informace o cestujících jiných členských států a Europolem. Útvary pro informace o cestujících jsou jednoznačně součástí trestní oblasti a jsou začleněny do řetězce prevence a odhalování trestných činů.
65. Funkce finančních zpravodajských jednotek v řetězci předcházení trestné činnosti je podobná funkci útvarů pro informace o cestujících, neboť rovněž přijímají informace, analyzují je a předávají je donucovacím orgánům.
66. Judikatura Soudního dvora tedy umožňuje dospět k závěru, že zpracování údajů finančními zpravodajskými jednotkami za účelem předcházení trestné činnosti v oblasti AML a CFT spadá do působnosti směrnice 2016/680.
67. Finanční zpravodajské jednotky rovněž splňují podmínky „příslušného orgánu“ ve smyslu čl. 3 bodu 7 písm. a) směrnice 2016/680. Jak bylo uvedeno výše(55), tato definice se nevztahuje pouze na „tradiční“ justiční nebo donucovací orgány, ale vztahuje se na „jakýkoliv orgán veřejné moci“ (kurzivou zvýraznila autorka stanoviska), který je příslušný v oblasti prosazování práva.
68. Kvalifikace finanční zpravodajské jednotky jako „příslušného orgánu“ ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice 2016/680 by neměla záviset na zvolené organizační struktuře (donucovací, justiční, správní nebo hybridní), ale na poslání a funkcích, které jsou jí svěřeny, a na vykonávaných pravomocích. Skutečnost, že finanční zpravodajská jednotka, jako je RAB, není vyšetřovacím orgánem ve smyslu vnitrostátního trestního řádu, rovněž není rozhodující(56).
69. I za předpokladu, že by finanční zpravodajská jednotka nespadala do působnosti čl. 3 bodu 7 písm. a) směrnice 2016/680, jak uvedla lucemburská vláda, je třeba mít za to, že v každém případě spadá pod písmeno b) bod 7 tohoto ustanovení, které se vztahuje na „jakýkoliv jiný orgán nebo subjekt“ plnící úkoly v oblasti prosazování práva. Vzhledem k tomu, že podle čl. 3 bodu 7 písm. b) uvedené směrnice může být soukromý subjekt kvalifikován jako „příslušný orgán“, pokud je právem členského státu pověřen výkonem donucovacích pravomocí, mělo by to platit tím spíše pro finanční zpravodajskou jednotku, která je orgánem veřejné moci s významnými pravomocemi v oblasti AML a CFT.
70. Z toho vyplývá, že finanční zpravodajská jednotka musí být kvalifikována jako „příslušný orgán“ ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice 2016/680, pokud plní základní úkoly v oblasti AML a CFT.
71. Tím není dotčeno uplatňování GDPR, pokud finanční zpravodajské jednotky zpracovávají údaje v rámci jiných úkolů, které jim svěřuje právo členského státu a které se netýkají žádné z činností uvedených v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680. Z článku 9 odst. 2 této směrnice vyplývá, že GDPR se použije na zpracování pro tyto jiné účely. Estonská vláda tvrdila, že RAB má pravomoc dozoru nad nefinančním sektorem a rovněž dohlíží na výkon některých finančních sankcí. Pokud tedy finanční zpravodajská jednotka zpracovává údaje pro účely, které nesouvisí s jejím hlavním posláním v oblasti AML a CFT, spadá takové zpracování do působnosti GDPR(57).
72. Komise se však domnívá, že finanční zpravodajské jednotky nejsou „příslušnými orgány“ ve smyslu směrnice 2016/680, takže zpracování údajů těmito orgány spadá do působnosti GDPR.
73. V tomto ohledu má za to, že činnost finančních zpravodajských jednotek se omezuje na „předběžné administrativní zpracování“ informací, které získají. Pouze příslušné orgány, kterým předávají informace, mohou vyvodit závěry o tom, zda mají dané činnosti trestněprávní povahu.
74. Vzhledem k úkolům, funkcím a pravomocem finančních zpravodajských jednotek, které již byly podrobně vysvětleny, tento přístup podle mého názoru neodpovídá ústřední úloze finančních zpravodajských jednotek v řetězci předcházení trestné činnosti. Jak naznačuje jejich název, finanční zpravodajské jednotky jsou skutečnými zpravodajskými centry, které jsou schopny přijímat samostatná rozhodnutí při analýze relevantních informací. Z pravomocí finančních zpravodajských jednotek k přístupu k informacím z oblasti trestního řízení, které potřebují k řádnému plnění svých úkolů (podle čl. 32 odst. 4 směrnice 2015/849), k výměně informací mezi sebou navzájem, s donucovacími orgány a s Europolem a z pravomoci spočívající v pozastavení nebo odnětí souhlasu s transakcí jasně vyplývá, že jejich úloha není omezena na pouhé předběžné administrativní zpracování.
75. Skutečnost, že se finanční zpravodajské jednotky nacházejí uprostřed řetězce pro odhalování a prevenci trestné činnosti a předávají informace příslušným orgánům, nebrání jejich kvalifikaci jako „příslušných orgánů“. Taková kvalifikace totiž nezávisí na přesném umístění orgánu v trestněprávní struktuře, ale na jeho poslání a funkcích(58).
76. Nejsilnější argument vznesený Komisí se týká znění čl. 41 odst. 1 směrnice 2015/849, podle kterého se na osobní údaje, které se zpracovávají podle této směrnice, vztahuje GDPR. Komise uvádí, že toto ustanovení je formulováno tak široce, aby zahrnovalo všechny operace zpracování podle směrnice 2015/849, včetně operací prováděných finančními zpravodajskými jednotkami.
77. Jak však uvedly téměř všechny vlády, které předložily písemná vyjádření a zúčastnily se jednání(59), čl. 41 odst. 1 směrnice 2015/849 musí být chápán tak, že jím není dotčeno použití směrnice 2016/680.
78. Unijní normotvůrce stanovil komplexní soubor pravidel ochrany údajů, která musí být uplatňována jednotně ve všech oblastech unijního práva. GDPR a směrnice 2016/680 se použijí v rámci oblasti působnosti, která jim přísluší. Jinými slovy, jak uvedla španělská vláda na jednání, čl. 41 odst. 1 směrnice 2015/849 nemění podmínky působnosti GDPR a směrnice 2016/680, která jim přísluší.
79. To potvrzuje bod 42 odůvodnění směrnice 2015/849, podle kterého se tato směrnice nedotýká ochrany osobních údajů, které jsou zpracovávány v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, včetně rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(60), které předcházelo směrnici 2016/680. Je třeba připomenout, že toto rámcové rozhodnutí, zrušené směrnicí 2016/680, mělo v oblasti justice a policejní spolupráce omezený rozsah, jelikož se vztahovalo pouze na přeshraniční zpracování.
80. Jak uvedla francouzská vláda na jednání, z bodu 22 odůvodnění směrnice 2016/680 rovněž vyplývá, že se unijní normotvůrce nepokusil změnit pravidla pro vymezení působnosti mezi GDPR a směrnicí 2016/680 v oblasti AML a CFT. Tento bod odůvodnění se týká řady orgánů veřejné moci, kterým jsou osobní údaje sdělovány na základě právní povinnosti pro účely výkonu jejich úředních povinností, a upřesňuje, že zpracování osobních údajů těmito orgány veřejné moci by mělo být v souladu s platnými pravidly pro ochranu osobních údajů podle účelů zpracování.
81. Nutnost zajistit soulad mezi směrnicí 2015/849 a stávajícím unijním právním rámcem pro ochranu údajů je konečně potvrzena směrnicí 2024/1640 (šestá AML směrnice), kterou se zrušuje směrnice 2015/849. Směrnice 2024/1640 již neobsahuje žádné výslovné ustanovení o použitelném režimu pro ochranu údajů. Ačkoli její bod 122 odůvodnění uvádí, že GDPR se vztahuje na zpracování osobních údajů pro účely této směrnice, tentýž bod odůvodnění odkazuje rovněž na použití směrnice 2016/680.
82. Komise vyjádřila obavu, že pokud by byly finanční zpravodajské jednotky považovány za „příslušné orgány“, mohlo by to ohrozit jejich nezávislost na příslušných orgánech, kterým předávají informace.
83. S těmito obavami Komise se ztotožňuji jen obtížně. Pro účely určení použitelného unijního režimu pro ochranu údajů by finanční zpravodajské jednotky měly být považovány za „příslušné orgány“. Tímto určením není dotčena jejich operační nezávislost a autonomie, která musí být zajištěna bez ohledu na jejich organizační postavení, a to ani v případě, že se finanční zpravodajská jednotka nachází ve stávající struktuře jiného orgánu(61).
84. Další argument ve prospěch použití směrnice 2016/680 na finanční zpravodajské jednotky při plnění úkolů a funkcí v oblasti AML a CFT spočívá v nutnosti zachovat možnost nepřímého výkonu práva subjektů údajů na přístup prostřednictvím dozorového úřadu podle článku 17 této směrnice. Jak podrobněji vysvětlím v rámci analýzy čtvrté předběžné otázky, nepřímý dohled prostřednictvím dozorového úřadu představuje důležitou záruku, která má vyvážit možnost úplného omezení práva na přístup podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2016/680.
85. S ohledem na výše uvedené musí být čl. 2 odst. 2 písm. d) GDPR a čl. 2 odst. 1 směrnice 2016/680 ve spojení s čl. 1 odst. 1 této směrnice vykládány v tom smyslu, že zpracování osobních údajů finanční zpravodajskou jednotkou, jako je RAB, při plnění jejího poslání, kterým je předcházení praní peněz a financování terorismu, jejich odhalování a boj proti nim, a s ohledem na funkce a pravomoci takové jednotky v této oblasti, je třeba považovat za zpracování prováděné příslušným orgánem ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice 2016/680, a to i v případě, že příslušná finanční zpravodajská jednotka není podle vnitrostátního trestního řádu vyšetřovacím orgánem. Zpracování takových údajů tedy spadá do působnosti směrnice 2016/680.
86. S ohledem na odpověď, kterou navrhuji, aby Soudní dvůr poskytl na první položenou otázku, se budu zabývat zbývajícími otázkami týkajícími se omezení práva subjektu údajů na přístup k údajům na základě relevantních ustanovení směrnice 2016/680, aniž bych zohlednil GDPR.
B. Ke čtvrté otázce
87. Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba posoudit na druhém místě, je, zda musí být článek 15 směrnice 2016/680 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, které zcela omezuje právo subjektu údajů na přístup k jeho osobním údajům, která má v držení finanční zpravodajská jednotka, až do okamžiku zničení těchto údajů, takže tento subjekt nemůže o těchto údajích nikdy získat informace.
88. Článek 15 odst. 1 směrnice 2016/680 opravňuje vnitrostátní zákonodárce, aby s ohledem na specifičnost účelů, pro které se zpracování údajů, na něž se vztahuje tato směrnice, provádí (což je zdůrazněno zejména v bodě 10 odůvodnění této směrnice), přijal legislativní opatření omezující za určitých podmínek právo subjektu údajů na přístup k osobním údajům. Právo na přístup může být „úplně nebo částečně“ omezeno „v takovém rozsahu a na takovou dobu, jak je to v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k základním právům a oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené“, a to za účelem ochrany řady cílů obecného zájmu, které jsou taxativně vyjmenovány v písmenech a) až e) uvedeného ustanovení. Mezi tyto cíle patří nutnost „zabránit maření úředních nebo právních šetření, vyšetřování nebo postupů“ a „zabránit nepříznivému ovlivňování prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů […]“.
89. Podle čl. 15 odst. 2 směrnice 2016/680 jsou členské státy oprávněny přijmout legislativní opatření s cílem určit kategorie zpracování, na něž se mohou plně nebo částečně vztahovat tyto cíle.
90. Článek 41 odst. 4 směrnice 2015/849 stanoví zvláštní povinnost členských států omezit právo subjektů údajů na přístup „[v] souvislosti s uplatňováním zákazu sdělovat informace stanoveného v čl. 39 odst. 1“. Podle tohoto ustanovení musí členské státy při uplatňování tohoto zákazu přijmout legislativní opatření, kterými „zcela nebo zčásti“ omezí právo subjektu údajů na přístup za podmínek stanovených v uvedeném ustanovení. Tyto podmínky jsou v podstatě stejné jako podmínky stanovené v čl. 15 odst. 1 směrnice 2016/680. Odkazují na potřebnost a přiměřenost částečného nebo úplného omezení a na potřebu zajistit cíle stanovené v čl. 41 odst. 4 směrnice 2015/849(62).
91. Zákaz sdělovat informace, na který odkazuje úvodní věta čl. 41 odst. 4 směrnice 2015/849, se týká povinných osob, kterým je zakázáno sdělovat (nebo „prozrazovat“ ve smyslu doporučení FATF č. 21), zda informace o podezřelých transakcích jsou, budou nebo byly předány finanční zpravodajské jednotce v souladu s článkem 33 této směrnice(63).
92. Odkaz na zákaz sdělovat informace zřejmě naznačuje, že čl. 41 odst. 4 směrnice 2015/849 upravuje konkrétně omezení práva subjektů údajů na přístup k údajům v souvislosti s informacemi, které mají povinné osoby v držení, a se skutečností, že tyto informace jsou, budou nebo byly předány finanční zpravodajské jednotce nebo orgánu stavovské samosprávy. Pokud však jde o právo na přístup k údajům v držení finanční zpravodajské jednotky, je třeba připomenout, že tyto orgány přijímají informace nejen od povinných osob, ale také od jiných zdrojů (vnitrostátních a zahraničních příslušných orgánů, finančních zpravodajských jednotek různých členských států a Europolu), s nimiž si rovněž informace vyměňují. Finanční zpravodajské jednotky rovněž vytvářejí finanční zpravodajství(64). S ohledem na přijetí směrnice 2016/680 a vzhledem k široce formulovaným žádostem subjektu údajů o přístup k údajům ve věci v původním řízení se jeví jako vhodnější posoudit omezení práva na přístup ve světle článku 15 této směrnice. Toto ustanovení má širokou oblast působnosti a může se vztahovat na všechny údaje a informace v držení finančních zpravodajských jednotek(65).
93. Z článku 15 odst. 1 směrnice 2016/680 vyplývá, že omezení práva na přístup, které jsou členské státy oprávněny stanovit, může být „úplné“. Takové úplné (nebo částečné) omezení však musí být v souladu se zásadou proporcionality. Podle tohoto ustanovení lze přijmout legislativní opatření, kterým se právo subjektu údajů na přístup k údajům zcela nebo zčásti omezuje „v takovém rozsahu a na takovou dobu, jak je to v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k základním právům a oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené“. Každé omezení proto musí být co do rozsahu a času omezeno na to, co je nutné a přiměřené(66).
94. V tomto ohledu je třeba připomenout, že právo na přístup k osobním údajům je zakotveno v čl. 8 odst. 2 Listiny. Toto právo není absolutní, nýbrž musí být posuzováno ve vztahu ke své úloze ve společnosti.
95. Jak totiž plyne z čl. 52 odst. 1 Listiny, Listina připouští omezení výkonu takových práv za předpokladu, že jsou tato omezení stanovena zákonem, respektují podstatu těchto práv a při dodržení zásady proporcionality jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Evropská unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého(67).
96. V kontextu směrnice 2015/849 je úplná důvěrnost informací nezbytným předpokladem účinnosti systému v oblasti AML a CFT zavedeného touto směrnicí(68). Z bodu 46 odůvodnění této směrnice rovněž vyplývá, že přístup subjektu údajů k jakýmkoli informacím souvisejícím s oznámením podezřelé transakce by vážně ohrozil účinnost boje proti praní peněz a financování terorismu. Informace jsou a musí zůstat důvěrné v celém řetězci hlavních aktérů tohoto systému: U povinných osob, na které se vztahuje zákaz sdělovat informace, finančních zpravodajských jednotek, které shromažďují a analyzují důvěrné informace, a u donucovacích orgánů.
97. Všechny vlády, které předložily písemná vyjádření, na jednání tvrdily, že požadavek důvěrnosti je nedílnou součástí systému v oblasti AML a CFT a má zásadní význam pro spolupráci finančních zpravodajských jednotek. Tyto vlády zdůraznily citlivou povahu informací v držení finančních zpravodajských jednotek, podle nichž by pouhá informace o tom, že údaje jsou zpracovávány, mohla ohrozit probíhající analýzu a vyšetřování a umožnit podezřelým osobám zastřít původ finančních prostředků.
98. Úplné omezení práva na přístup k informacím, které mají v držení finanční zpravodajské jednotky v souvislosti se svým základním posláním, se proto jeví jako nutné a přiměřené k dosažení cílů v oblasti AML a CFT.
99. Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury vyžaduje přiměřenost opatření, která vedou k zásahu do práv zaručených v článku 8 Listiny, dodržení požadavků vhodnosti a nezbytnosti i požadavku přiměřenosti těchto opatření ve vztahu ke sledovanému cíli(69). Konkrétně výjimky z ochrany osobních údajů a její omezení musí být činěny v mezích toho, co je nezbytně nutné(70).
100. Konkrétně podle judikatury Soudního dvora musí každá právní úprava, která vede k zásahu do práva na ochranu osobních údajů, v souladu se zásadou proporcionality stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití dotčeného opatření a vymezit minimální požadavky, tak aby osoby, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití, jakož i proti jakémukoli neoprávněnému přístupu k těmto údajům a jejich protiprávnímu využívání(71). Tato právní úprava musí být závazná ve vnitrostátním právu a musí zejména vymezit okolnosti a podmínky, za nichž může být přijato opatření týkající se zpracovávání takových údajů, čímž zaručí, že se zásah omezí na to, co je nezbytně nutné, aby nebyl ohrožen některý z cílů veřejného zájmu(72).
101. Z této judikatury vyplývá, že absolutní a bezpodmínečné omezení práva na přístup k informacím v držení finančních zpravodajských jednotek, které nepřipouští žádné výjimky ani stanovení podmínek či záruk pro použití takového omezení, představuje neodůvodněný zásah do práva na ochranu údajů, který není slučitelný s čl. 15 odst. 1 směrnice 2016/680. Neexistují-li zákonem stanovené podmínky nebo kritéria, nemůže dozorový úřad ani příslušný soud, který vykonává soudní přezkum rozhodnutí správce, přezkoumávat zákonnost uloženého omezení.
102. Je třeba rovněž zdůraznit, že podle čl. 15 odst. 4 směrnice 2016/680 musí správce zdokumentovat věcné či právní důvody, na nichž se rozhodnutí o odmítnutí přístupu zakládá, a tyto informace zpřístupnit dozorovým úřadům. Povinnost správce zdokumentovat odmítnutí zaručuje odpovědnost správce vůči dozorovému úřadu a umožňuje účinný soudní přezkum(73). Jinými slovy, možnost správce odmítnout subjektu údajů přístup nedává správci (v tomto případě finanční zpravodajské jednotce) carte blanche.
103. Požadavky nezbytnosti a přiměřenosti, které vyplývají z čl. 52 odst. 1 Listiny, musí být dodrženy i tehdy, když členské státy v souladu s čl. 15 odst. 2 směrnice 2016/680 určují kategorie zpracování, na které se vztahují omezení podle čl. 15 odst. 1 této směrnice.
104. Pokud jde o vnitrostátní právní úpravu dotčenou ve věci v původním řízení, předkládající soud uvedl, že stanoví absolutní omezení práva na přístup všech a za všech okolností až do zničení údajů. Pokyn vedoucího RAB, který omezuje přístup ke všem údajům v databázi RAB, totiž zjevně nestanoví přesná pravidla upravující rozsah a uplatňování omezení přístupu a neukládá ani minimální požadavky, které by zabránily riziku zneužití a zajistily, aby finanční zpravodajská jednotka uplatňovala příslušná omezení v mezích toho, co je nezbytně nutné. Jak v podstatě uvedla Komise v písemném vyjádření, nezbytnost a přiměřenost omezení práva musí být zaručena na základě obecných kritérií umožňujících posoudit každou jednotlivou žádost o přístup.
105. Estonská vláda na jednání uvedla, že vnitrostátní právní rámec nestanoví absolutní ani kategorické omezení. Tvrdila, že vedoucí RAB má diskreční pravomoc při posuzování každé žádosti o přístup a při rozhodování o ní. Potvrdila, že tato pravomoc je vykonávána například v případě, že určitá osoba již ví, že vyšetřování probíhá, nebo pokud se RAB rozhodne zmrazit finanční prostředky této osoby.
106. Je na předkládajícím soudu, který je příslušný k výkladu svého vnitrostátního práva, aby ověřil, zda vnitrostátní právní rámec obsahuje prvky, které zajišťují, že omezení práva na přístup se uplatňuje pouze v rozsahu, který je nezbytně nutný k tomu, aby nebyl ohrožen účel veřejného zájmu, pro který je omezení přístupu stanoveno, a že toto omezení není svévolné.
107. Jak však Komise správně uvedla na jednání, i kdyby se mělo za to, že vedoucí RAB disponuje určitým prostorem pro uvážení, musí být prvky nebo kritéria vymezující rámec takového prostoru pro uvážení stanoveny v příslušném vnitrostátním opatření. Z předložených příslušných vnitrostátních právních předpisů však tyto prvky nevyplývají.
108. I když tedy vnitrostátní právo může stanovit úplné omezení přístupu k údajům v držení finanční zpravodajské jednotky, musí stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a podmínky uplatňování dotčeného legislativního opatření a stanovit minimální požadavky, aby osoby, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití, jakož i proti jakémukoli neoprávněnému přístupu k těmto údajům a jejich protiprávnímu využívání ze strany finančních zpravodajských jednotek nebo jakéhokoli jiného příslušného orgánu v rámci systému v oblasti AML a CFT(74).
109. Kromě toho musí být každé úplné omezení přístupu subjektu údajů vyváženo mechanismem stanoveným v článku 17 směrnice 2016/680. Toto ustanovení stanoví nepřímý výkon práv subjektu údajů prostřednictvím dozorového úřadu. Tento nepřímý výkon se uplatní mimo jiné v situaci uvedené v čl. 15 odst. 3 této směrnice, který správci umožňuje neposkytnout subjektu údajů informace o odmítnutí nebo omezení přístupu a o důvodech tohoto odmítnutí nebo omezení, pokud by jejich poskytnutí ohrožovalo některý z účelů veřejného zájmu uvedených v čl. 15 odst. 1 uvedené směrnice. Podle čl. 17 odst. 3 směrnice 2016/680 platí, že pokud dozorový úřad vykonává právo na přístup jménem subjektu údajů, informuje subjekt údajů přinejmenším o tom, že provedl veškerá nezbytná ověření nebo přezkum.
110. Judikatura Soudního dvora zdůrazňuje význam nepřímého výkonu práv subjektu údajů pro zajištění přiměřené rovnováhy mezi veřejným zájmem odůvodňujícím omezení práva na přístup a základními právy subjektu údajů na ochranu údajů a na účinný soudní přezkum podle článku 47 Listiny. V rozsudku Ligue des droits humains (Ověření zpracování údajů dozorovým úřadem) Soudní dvůr konstatoval, že jak vyplývá z bodu 48 odůvodnění směrnice 2016/680, nepřímý výkon práv subjektu údajů prostřednictvím příslušného dozorového úřadu musí být považován za nezbytný pro ochranu těchto práv vzhledem k tomu, že je jejich přímý výkon u správce obtížný, nebo dokonce nemožný(75).
111. Pokud jde o přesnou úlohu dozorového úřadu při nepřímém výkonu těchto práv, Soudní dvůr konstatoval, že takovému úřadu přísluší, aby se správcem zahájil důvěrný dialog a po skončení tohoto dialogu rozhodl, jaké informace jsou nezbytné k tomu, aby subjekt údajů mohl uplatnit právo na účinnou soudní ochranu(76).
112. Z judikatury Soudní dvoru dále vyplývá, že v rámci soudního přezkumu správného uplatňování článku 17 směrnice 2016/680 musí členské státy stanovit pravidla umožňující příslušnému soudu seznámit se s veškerými odůvodněními i souvisejícími důkazy, na nichž dozorový úřad v tomto rámci založil ověření zákonnosti dotčeného zpracování údajů, jakož i závěry, které z něj vyvodil(77). Informace, které správce poskytl dozorovému úřadu a které se týkají důvodů, na nichž je založeno jeho rozhodnutí, musí být rovněž zpřístupněny soudu, u něhož bylo zahájeno řízení o opravném prostředku proti dozorovému úřadu(78).
113. Estonská vláda na jednání uvedla, že vnitrostátní dozorový úřad je oprávněn ověřovat zákonnost zpracování údajů ze strany RAB. Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda vnitrostátní právo zajišťuje řádné uplatňování článku 17 směrnice 2016/680.
114. S ohledem na výše uvedené musí být článek 15 směrnice 2016/680 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, které stanoví úplné omezení práva subjektu údajů na přístup k jeho osobním údajům, které má v držení finanční zpravodajská jednotka, až do okamžiku zničení těchto údajů, takže subjekt údajů nemůže o těchto údajích nikdy získat informace, pokud příslušné vnitrostátní opatření zjevně nestanoví jasná a přesná pravidla pro rozsah a podmínky uplatňování dotčeného opatření a nestanoví minimální požadavky, aby osoby, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití, jakož i proti jakémukoli neoprávněnému přístupu k těmto údajům a jejich protiprávnímu využívání ze strany příslušné finanční zpravodajské jednotky.
C. Ke druhé otázce
115. Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny(79).
116. V projednávané věci se první částí druhé otázky předkládající soud táže, zda čl. 15 odst. 3 směrnice 2016/680 umožňuje finanční zpravodajské jednotce odmítnout subjektu údajů sdělit, na základě kterého právního aktu byl odmítnut přístup k jeho osobním údajům, aby se zabránilo potvrzení nebo popření skutečnosti, že osobní údaje, které se ho týkají, byly zpracovávány.
117. Komise v písemném vyjádření namítla nepřípustnost druhé otázky. Uvedla, že rozhodnutí RAB o odmítnutí přístupu ve věci v původním řízení výslovně odkazovalo na právní základ odmítnutí přístupu, a sice na § 60 odst. 1 RahaPTS a § 23 odst. 1 bod 1 AvTS.
118. Na jednání estonská vláda uvedla, že tato otázka je přípustná, zatímco nizozemská vláda namítala, že není přesné tvrdit, že sdělení důvodu omezení může vést k odhalení skutečnosti, že osobní údaje byly zpracovávány. V každém případě umožňuje omezení práva na přístup neposkytnout informaci o tom, zda jsou osobní údaje zpracovávány, či nikoli.
119. Ve světle vysvětlení obsažených v předkládacím rozhodnutí, které odkazuje obecně na „právní základ“ omezení, ale rovněž na „skutkové a právní důvody“ rozhodnutí, která se týkají subjektů údajů, lze první část druhé otázky chápat tak, že se týká toho, zda finanční zpravodajská jednotka může odmítnout sdělit důvody odmítnutí.
120. Na základě judikatury připomenuté v bodě 115 tohoto stanoviska je tedy třeba mít za to, že podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 15 odst. 3 směrnice 2016/680 vykládán v tom smyslu, že umožňuje finanční zpravodajské jednotce odmítnout sdělit důvody pro odmítnutí nebo omezení, a to za účelem zabránění potvrzení nebo popření skutečnosti, že osobní údaje týkající se subjektu údajů byly zpracovávány, a zda v takové situaci mohou být subjektům údajů odepřeny informace o možnosti vykonat právo na přístup prostřednictvím dozorového úřadu podle čl. 17 odst. 1 směrnice 2016/680.
121. Podle čl. 15 odst. 3 směrnice 2016/680 platí, že pokud se uplatní omezení práva subjektu údajů na přístup(80), správce bez zbytečného odkladu písemně informuje subjekt údajů o jakémkoli odmítnutí nebo omezení přístupu a o důvodech tohoto odmítnutí nebo omezení. Tyto informace však není třeba uvádět, pokud by jejich poskytnutí ohrožovalo některý z účelů veřejného zájmu (stanovených v čl. 15 odst. 1 této směrnice)(81).
122. Z tohoto ustanovení vyplývá, že za podmínek, které jsou v něm uvedeny, je finanční zpravodajská jednotka oprávněna poskytnout odpověď typu „ani nepotvrzuji, ani nepopírám“, přičemž neuvede informace o tom, zda bylo zpracování prováděno.
123. Z článku 15 odst. 3 směrnice 2016/680 však vyplývá, že správce je v takovém případě povinen informovat subjekt údajů o možnosti podat stížnost u dozorového úřadu nebo žádat soudní ochranu. Správce je rovněž povinen v souladu s čl. 17 odst. 2 směrnice 2016/680 informovat subjekt údajů o tom, že může vykonávat svá práva prostřednictvím dozorového úřadu podle odstavce 1 tohoto článku. Poskytnutí takové informace nepodléhá žádné výjimce.
124. Důvodem je zásadní význam práva na nepřímý přístup prostřednictvím dozorového úřadu. Jak již bylo uvedeno výše v rámci analýzy čtvrté otázky(82), existence tohoto práva vyvažuje odmítnutí správce poskytnout jakékoli informace o zpracování údajů. Pokud je přímý výkon práva na přístup obtížný nebo nemožný, musí být subjekt údajů vždy informován o možnosti nepřímého výkonu svých práv. Finanční zpravodajská jednotka navíc není osvobozena od povinnosti zdokumentovat důvody, na nichž je založeno rozhodnutí o odmítnutí přístupu, a zpřístupnit tyto informace dozorovému úřadu v souladu s čl. 15 odst. 4 této směrnice(83).
125. S ohledem na výše uvedené musí být čl. 15 odst. 3 směrnice 2016/680 vykládán v tom smyslu, že umožňuje finanční zpravodajské jednotce odmítnout sdělit důvody pro odmítnutí nebo omezení přístupu, a to za účelem zabránění potvrzení nebo popření skutečnosti, že osobní údaje týkající se subjektu údajů byly zpracovávány. V takové situaci však musí být subjekty údajů vždy informovány o možnosti vykonat právo na přístup k osobním údajům prostřednictvím dozorového úřadu podle čl. 17 odst. 1 směrnice 2016/680.
D. Ke třetí otázce
126. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 15 odst. 1 směrnice 2016/680 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která obecným předpisem přiznává vedoucímu finanční zpravodajské jednotky pravomoc omezit práva subjektů údajů na přístup, pokud pochopení účelu, podmínek a rozsahu tohoto omezení vyžaduje souhrnný výklad dalších právních předpisů, včetně předpisů nižší právní síly.
127. Z článku 15 odst. 1 směrnice 2016/680 vyplývá, že každé omezení práva subjektů údajů na přístup k osobním údajům vyžaduje, aby členské státy přijaly legislativní opatření.
128. Z bodu 33 odůvodnění této směrnice vyplývá, že odkaz na legislativní opatření neznamená nutně legislativní akt přijatý parlamentem. Takové legislativní opatření však musí být jasné a přesné a jeho použití musí být předvídatelné pro osoby, na něž se vztahuje, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Tento bod odůvodnění rovněž upřesňuje, že právo členského státu upravující oblast zpracování osobních údajů by mělo specifikovat alespoň cíle, osobní údaje, které mají být zpracovány, účely zpracování, postupy k zachování integrity a důvěrné povahy údajů a postupy jejich zničení, tak aby byly zajištěny dostatečné záruky proti riziku zneužití a svévole.
129. Soudní dvůr ve své judikatuře vyvodil z čl. 8 odst. 2 Listiny, který sám o sobě pouze odráží a konkretizuje požadavek stanovený v článku 52 Listiny, že každé omezení výkonu základních práv uznaných touto Listinou musí být stanoveno zejména zákonem a každý právní základ dovolující zásah do práva na ochranu osobních údajů musí sám definovat rozsah omezení výkonu tohoto práva, k němuž může vést(84).
130. Kromě toho Soudní dvůr rozhodl, pokud jde o požadavek stanovený v článku 52 Listiny, že každý zásah do práva na ochranu osobních údajů musí být prováděn v souladu se zásadou proporcionality, což vyžaduje, aby každá právní úprava, která vede k takovému zásahu, stanovila jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití dotčeného opatření a vymezila minimální požadavky, tak aby osoby, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití, jakož i proti jakémukoli neoprávněnému přístupu k těmto údajům a jejich protiprávnímu využívání(85).
131. Z judikatury Soudního dvora, která odkazuje na ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, vyplývá, že výraz „stanoven[ý] zákonem“ použitý v čl. 8 odst. 2 Listiny musí být chápán ve věcném, a nikoli formálním smyslu slova(86). Kromě toho z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že pojem „zákon“ ve výrazu „v souladu se zákonem“, na který odkazuje čl. 8 odst. 2 EÚLP, zahrnuje nejen legislativní akty, ale i předpisy nižší právní síly(87). Odkazuje na platné znění právních norem, jak je vykládají příslušné soudy(88).
132. Požadavek stanovený v čl. 15 odst. 1 směrnice 2016/680, podle kterého musí být každé omezení založeno na legislativních opatřeních, musí být tedy chápán široce tak, aby byl splněn nejen tehdy, existuje-li jediný legislativní akt upravující všechny aspekty omezení přístupu k určité kategorii údajů, jako jsou údaje v držení RAB. Pojem „legislativní opatření“ může zahrnovat soubor právních předpisů, včetně předpisů nižší právní síly, jak je vykládají příslušné soudy.
133. To platí za předpokladu, že příslušná legislativní opatření umožňují jasně a přesně pochopit rozsah daného omezení, které ukládají, a že uplatňování takových opatření je pro osoby, na něž se toto omezení vztahuje, předvidatelné. Uplatňování opatření přijatého na základě směrnice 2016/680 je pro osoby, na něž se toto opatření vztahuje, předvídatelné, pokud mohou určit okolnosti a podmínky, za nichž může být rozsah práv, která jim tato směrnice přiznává, předmětem omezení(89).
134. Ve věci v původním řízení stanoví několik legislativních opatření pravidla relevantní pro výkon práva na přístup. Ustanovení § 60 odst. 1 RahaPTS opravňuje vedoucího RAB omezit přístup k údajům obsaženým v databázi RAB a kvalifikovat je jako informace určené pro vnitřní použití. Pokyn RAB ze dne 13. května 2022 stanoví omezení přístupu k údajům v databázi RAB s tím, že tyto údaje jsou určeny pro vnitřní použití. Ustanovení § 23 odst. 1 bodu 1 AvTS umožňuje omezit přístup k údajům, pokud žadatel nemá právo na přístup k těmto údajům.
135. Tato ustanovení se jeví jako formulovaná velmi obecně, aniž subjektům údajů umožňují určit, za jakých podmínek a za jakých okolností je omezení přípustné, a aniž poskytují záruky, že zpracovávané údaje budou účinně chráněny proti riziku zneužití, jakož i proti neoprávněnému přístupu k těmto údajům nebo jejich protiprávnímu využívání(90).
136. Je pravda, že vnitřní předpisy RAB obsahují určité informace relevantní pro zpracování údajů, a sice určení správce údajů (RAB), typ údajů vložených do databáze(91), klasifikaci zabezpečení údajů(92) a dobu, po kterou se údaje týkající se osoby v uvedené v databázi, uchovávají(93).
137. Tyto prvky se však týkají obecně zpracování údajů ze strany RAB bez konkrétního odkazu na podmínky a okolnosti omezení práva na přístup a na záruky proti riziku zneužití.
138. Estonská vláda na jednání upřesnila, že vedoucí RAB má diskreční pravomoc rozhodnout, zda poskytne přístup k údajům obsaženým v databázi RAB, či nikoli, a že existují okolnosti, za kterých může být tento přístup poskytnut. Nicméně, jak již bylo uvedeno výše(94), relevantní právní rámec patrně tuto posuzovací pravomoc neomezuje ani nestanoví jasné a přesné podmínky pro omezení práva na přístup. To potvrzuje závěr, že příslušná vnitrostátní legislativní opatření zjevně nesplňují požadavky na jasná a přesná pravidla, jejichž použití je předvídatelné pro subjekt údajů, který hodlá uplatnit právo na přístup, což však přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu.
139. S ohledem na výše uvedené musí být čl. 15 odst. 1 směrnice 2016/680 vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která obecným předpisem přiznává vedoucímu finanční zpravodajské jednotky pravomoc omezit práva subjektů údajů na přístup pouze z toho důvodu, že pochopení účelu, podmínek a rozsahu tohoto omezení vyžaduje souhrnný výklad dalších právních předpisů, včetně předpisů nižší právní síly. To samé ustanovení však takové vnitrostátní právní úpravě brání, pokud příslušné vnitrostátní předpisy zjevně nestanoví jasná a přesná pravidla upravující rozsah a podmínky použití omezení tohoto práva na přístup, které by osobám, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, poskytovaly dostatečné záruky účinné ochrany těchto údajů před rizikem zneužití, jakož i před jakýmkoli protiprávním přístupem k těmto údajů nebo jejich protiprávním použitím.
IV. Závěry
140. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko) v rámci řízení o předběžné otázce následovně:
„1) Článek 2 odst. 2 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV
musí být ve spojení s čl.1 odst. 1 této směrnice vykládány v tom smyslu, že zpracování osobních údajů finanční zpravodajskou jednotkou, jako je RAB, při plnění jejího poslání, kterým je předcházení praní peněz a financování terorismu, jejich odhalování a boj proti nim, a s ohledem na funkce a pravomoci takové jednotky v této oblasti, je třeba považovat za zpracování prováděné příslušným orgánem ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice 2016/680, a to i v případě, že příslušná finanční zpravodajská jednotka není podle vnitrostátního trestního řádu vyšetřovacím orgánem. Zpracování takových údajů tedy spadá do působnosti směrnice 2016/680.
2) Článek 15 směrnice 2016/680
musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, které stanoví úplné omezení práva subjektu údajů na přístup k jeho osobním údajům, které má v držení finanční zpravodajská jednotka, až do okamžiku zničení těchto údajů, takže subjekt údajů nemůže o těchto údajích nikdy získat informace, pokud příslušné vnitrostátní opatření zjevně nestanoví jasná a přesná pravidla pro rozsah a podmínky uplatňování dotčeného opatření a nestanoví minimální požadavky, aby osoby, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití, jakož i proti jakémukoli neoprávněnému přístupu k těmto údajům a jejich protiprávnímu využívání ze strany příslušné finanční zpravodajské jednotky.
3) Článek 15 odst. 3 směrnice 2016/680
musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje finanční zpravodajské jednotce odmítnout sdělit důvody pro odmítnutí nebo omezení přístupu, a to za účelem zabránění potvrzení nebo popření skutečnosti, že osobní údaje týkající se subjektu údajů byly zpracovávány. V takové situaci však musí být subjekty údajů vždy informovány o možnosti vykonat právo na přístup k osobním údajům prostřednictvím dozorového úřadu podle čl. 17 odst. 1 směrnice 2016/680.
4) Článek 15 odst. 1 směrnice 2016/680
musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která obecným předpisem přiznává vedoucímu finanční zpravodajské jednotky pravomoc omezit práva subjektů údajů na přístup pouze z toho důvodu, že pochopení účelu, podmínek a rozsahu tohoto omezení vyžaduje souhrnný výklad dalších právních předpisů, včetně předpisů nižší právní síly. To samé ustanovení však takové vnitrostátní právní úpravě brání, pokud příslušné vnitrostátní předpisy zjevně nestanoví jasná a přesná pravidla upravující rozsah a podmínky použití omezení tohoto práva na přístup, které by osobám, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, poskytovaly dostatečné záruky účinné ochrany těchto údajů před rizikem zneužití, jakož i před jakýmkoli protiprávním přístupem k těmto údajů nebo jejich protiprávním použitím.“
1– Původní jazyk: angličtina.
2– FATF je mezivládní orgán, který stanoví normy, vypracovává a prosazuje politiky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.
3– Viz bod 4 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624 ze dne 31. května 2024 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (Úř. věst. L, 2024/1624); Mitsilegas, V., a Vavoula, N., „The evolving EU anti-laundering regime: Challenges for fundamental rights and the rule of law“, Maastricht Journal of European and Comparative Law, sv. 23, č. 2, 2016, s. 261–293.
4– Viz preambule Charty Egmontské skupiny finančních zpravodajských jednotek, kterou v červenci 2013 schválili vedoucí finančních zpravodajských jednotek Egmontské skupiny.
5– V tomto ustanovení se uvádí: „Přístup k informacím v databázi finanční zpravodajské jednotky a právo tyto informace zpracovávat má pouze úředník nebo zaměstnanec finanční zpravodajské jednotky. Na základě tohoto zákona může vedoucí finanční zpravodajské jednotky stanovit omezení přístupu k informacím tím, že kvalifikuje informace jako informace určené pro vnitřní použití. […]“
6– V tomto ustanovení se uvádí: „Držitel informací odmítne vyhovět žádosti o informace, pokud: 1) se na požadované informace vztahují omezení přístupu a žadatel o informace nemá právo na přístup k požadovaným informacím“.
7– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. 2015, L 141, s. 73).
8– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1) (dále jen „GDPR“).
9– RT I, 18.12.2020, 38.
10– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2015/849 a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (Úř. věst. 2018, L 156, s. 43).
11– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. 2016, L 119, s. 89).
12– Rozsudek ze dne 30. dubna 2024 (C‑470/21, EU:C:2024:370, bod 158).
13– GDPR obsahuje v článku 23 horizontální ustanovení, zatímco podle směrnice 2016/680 lze každé právo omezit individuálně. Pokud jde konkrétně o právo subjektu údajů na přístup, článek 15 směrnice 2016/680 výslovně umožňuje členským státům přijmout legislativní opatření, která toto právo „úplně nebo částečně“ omezují, a přijmout legislativní opatření s cílem určit „kategorie zpracování“, na něž se mohou „plně nebo částečně“ vztahovat různé kategorií důvodů pro omezení. Právní nauka správně uvádí, že i když práva subjektů údajů, včetně práva na přístup, lze omezit i podle GDPR, existuje více možností omezení podle směrnice 2016/680, což zvyšuje pravděpodobnost, že osoba žádající o přístup k údajům od donucovacího orgánu obdrží odpověď typu „ani nepotvrzuji, ani nepopírám“; viz Mouzakiti, F., „Cooperation between financial intelligence units in the European Union: Stuck in the milieu between the General Data Protection Regulation and the Police Data Protection Directive“, 2020, sv. 11, č. 3, New Journal of European Criminal Law, s. 351–374, na s. 366.
14– Rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně podle článku 45 GDPR, která určují, zda třetí země poskytuje odpovídající úroveň ochrany, se nevztahují na výměnu údajů podle směrnice 2016/680, pro kterou musí existovat samostatné rozhodnutí o odpovídající ochraně podle článku 36 této směrnice. V případě neexistence takového rozhodnutí se předání může uskutečnit za předpokladu poskytnutí vhodných záruk v souladu s článkem 37 směrnice 2016/680.
15– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. 2018, L 295, s. 39).
16– Viz bod 10 odůvodnění GDPR.
17– Rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 40).
18– Rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 42 a citovaná judikatura).
19– Viz Vogiatzoglou, P., „Scope“, v Kosta, E., a Boehm, F. (eds.), The EU Law Enforcement Directive (LED), Oxford University Press, Oxford, 2024, s. 67 až 77, na s. 74.
20– Rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 43 a citovaná judikatura).
21– Viz bod 11 odůvodnění směrnice 2016/680.
22– Rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 42 a citovaná judikatura).
23– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. června 2022, Ligue des droits humains (C‑817/19, EU:C:2022:491, bod 67). Viz Brewczyńska, M., „A critical reflection on the material scope of the application of the Law Enforcement Directive and its boundaries with the General Data Protection Regulation“ v Kosta, E. a další (eds.) Research handbook on EU data protection law, Edward Elgar, Cheltenham, 2022, s. 91 až 114, na s. 104.
24– Z článku 23 odst. 1 písm. d) a h) GDPR vyplývá, že zpracování osobních údajů prováděné soukromými osobami za účely prosazování práva uvedenými v čl. 2 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení spadá do působnosti tohoto nařízení, viz rozsudek ze dne 21. června 2022, Ligue des droits humains (C‑817/19, EU:C:2022:491, bod 68 a citovaná judikatura).
25– Jak vyplývá z bodů 11 a 12 odůvodnění směrnice 2016/680, GDPR se vztahuje na zpracování osobních údajů „příslušným orgánem“ ve smyslu čl. 3 bodu 7 této směrnice, avšak pro jiné účely než prosazování práva; rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 43 a citovaná judikatura).
26– Ceļu satiksmes drošības direkcija (ředitelství pro bezpečnost silničního provozu, Lotyšsko).
27– Rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 72).
28– Viz rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracovávání osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 44).
29– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. dubna 2016 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti (Úř. věst. 2016, L 119, s. 132; dále jen „směrnice o jmenné evidenci cestujících“).
30– Viz rozsudek ze dne 21. června 2022, Ligue des droits humains (C‑817/19, EU:C:2022:491, bod 80).
31– Rozsudek ze dne 30. dubna 2024, La Quadrature du Net a další (Osobní údaje a boj proti porušování autorských práv) (C‑470/21, EU:C:2024:370, body 158 a 159).
32– Pro přehled historie finančních zpravodajských jednotek v prostředí AML viz Evropský parlament: European Parliamentary Research Service a Scherrer, A., Fighting tax crimes – Cooperation between Financial Intelligence Units, Ex-post impact assessment– Study, březen 2017, s. 8 (dále jen „studie EP z roku 2017“); Mitsilegas, V., „New forms of transnational policing: The emergence of financial intelligence units in the European Union and the challenges for human rights: Part 1“, Journal of Money Laundering Control, sv. 3, č. 2, 1999, s. 147. Spolupráce jednotek specializovaných na finanční zpravodajství se zrodila na prvním setkání „Egmontské skupiny“ v roce 1995. V roce 2003 přijal výbor FATF revidovaný soubor 40 doporučení, která formálně obsahovala doporučení týkající se zřízení a fungování finančních zpravodajských jednotek. Doporučení výboru FAFT z roku 2012, aktualizovaná v červnu 2026, obsahují doporučení týkající se finančních zpravodajských jednotek (doporučení č. 29).
33– Rozhodnutí Rady ze dne 17. října 2000 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací (Úř. věst. 2000, L 271, s. 4; Zvl. vyd. 19/04, s. 15).
34– Dříve čl. 34 odst. 2 písm. c) SEU.
35– Viz Mezinárodní měnový fond, Financial Intelligence Units: An Overview, 2004 (k dispozici na: https://www.elibrary.imf.org/display/book/9781589063624/9781589063624.xml), s. 9. Studie EP z roku 2017 na stranách 13 a 14 odkazuje na zprávu z roku 2016 vypracovanou platformou finančních zpravodajských jednotek EU, v níž je odkaz na tři typy finančních zpravodajských jednotek, a sice správní, donucovací (nebo justiční) a hybridní. Rozložení typů finančních zpravodajských jednotek, na něž uvedená zpráva poukazuje, je následující: 12 finančních zpravodajských jednotek EU má správní povahu, jsou například součástí ministerstev financí, spravedlnosti či vnitra, případně jsou začleněny do centrální banky nebo dozorového úřadu, jedná se například o Belgii, Bulharsko, Chorvatsko, Českou republiku, Francii, Itálii, Lotyšsko, Maltu, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Španělsko; 11 finančních zpravodajských jednotek EU spadá pod oblast prosazování práva (policii nebo justici), konkrétně jde o Rakousko, Estonsko, Finsko, Německo, Irsko, Litvu, Portugalsko, Slovensko, Švédsko, Lucembursko a Spojené království; 5 finančních zpravodajských jednotek označilo svou povahu za „hybridní“, a to vzhledem ke kombinaci policejních a správních prvků; jedná se o Kypr, Dánsko, Řecko, Maďarsko a Nizozemsko. K důvodům volby struktury finančních zpravodajských jednotek viz Masciandaro, D. a Volpicella, A., „Designing financial supervision: The puzzling case of the FIUs against money laundering“, Journal of Financial Regulation, sv. 2, č. 1, 2016, s 79 až 113.
36– Viz bod 14 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 ze dne 20. června 2019 o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV (Úř. věst. 2019, L 186, s. 122).
37– Viz článek 52 směrnice 2015/849, podle kterého finanční zpravodajské jednotky spolupracují v největším možném rozsahu „bez ohledu na své organizační postavení“.
38– Viz bod 14 odůvodnění směrnice 2019/1153. Uvedená směrnice, přijatá na základě čl. 87 odst. 2 SFEU o policejní spolupráci (kterou bylo zrušeno rozhodnutí 2000/642), měla za cíl posílit výměnu finančních informací s určenými příslušnými orgány a zvýšit právní jistotu a operativní účinnost. Její čl. 1 odst. 2 písm. a) upřesňuje, že touto směrnicí není dotčena směrnice 2015/849 a související ustanovení ve vnitrostátním právu, „včetně těch, která upravují organizační postavení finančních zpravodajských jednotek stanovené ve vnitrostátním právu, jakož i jejich operační nezávislost a autonomii“.
39– V závislosti na členském státě mohou být finančním zpravodajským jednotkám svěřeny další úkoly a funkce, pokud nejsou v rozporu s jejich hlavním posláním. Estonská vláda uvedla, že RAB plní rovněž úlohu orgánu dozoru. Věc v původním řízení se však týká práva na přístup k údajům, které má finanční zpravodajská jednotka v rámci plnění svého hlavního poslání a funkcí.
40– Přijímá informace od povinných osob, na něž se vztahuje směrnice 2015/849 v souladu s jejím čl. 2 odst. 1. Povinné osoby jsou povinny informovat finanční zpravodajské jednotky, a to i podáním oznámení o podezřelých transakcích, v souladu s článkem 33 uvedené směrnice.
41– Za tímto účelem musí členské státy podle článku 8 směrnice 2019/1153 zajistit, aby jejich určené příslušné orgány byly povinny odpovídat včas na žádosti o informace v oblasti prosazování práva podané v jednotlivých případech národní finanční zpravodajskou jednotkou, pokud jsou tyto informace nezbytné k prevenci a odhalování praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu a boji proti nim.
42– I když jsou však finanční zpravodajské jednotky začleněny do policejní nebo soudní struktury, musí zůstat samostatné a provozně nezávislé. Viz čl. 19 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1640 ze dne 31. května 2024 o mechanismech, které mají členské státy zavést za účelem předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně směrnice (EU) 2019/1937 a o změně a zrušení směrnice 2015/849 [s účinností od 10. července 2027] (Úř. věst. L, 2024/1640) (šestá AML směrnice).
43– Mouzakiti, F., poznámka pod čarou 13, op. cit., s. 373, který označuje finanční zpravodajské jednotky za „nové policejní instituce“
44– Nizozemské království v ústním vyjádření nezaujalo stanovisko k otázce právního rámce použitelného na finanční zpravodajské jednotky v oblasti ochrany údajů.
45– Na tomto základě stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 ze dne 23. října 2018 o boji vedeném trestněprávní cestou proti praní peněz (Úř. věst. 2018, L 284, s. 22) požadavky týkající se kriminalizace praní peněz.
46– To zdůrazňuje rovněž Výbor expertů Rady Evropy pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu (Moneyval) při popisu funkcí finančních zpravodajských jednotek (k dispozici na: https://www.coe.int/en/web/moneyval/implementation/fiu). Podle sdružení Transparency International při analýze informací finanční zpravodajské jednotky „propojují jednotlivé střípky informací, které žádná banka ani orgán nemůže sám vidět“ (viz https://www.transparency.org/en/news/financial-intelligence-units-powerful-tools-against-corruption).
47– Mouzakiti, F., poznámka pod čarou 13, op. cit., s. 353.
48– Viz Francouzský senát, „Rapport fait au nom de la commission d’enquête aux fins d’évaluer les outils de la lutte contre la délinquance financière, la criminalité organisée et le contournement des sanctions internationales, en France et en Europe, et de proposer des mesures face aux nouveaux défis“, sv. I, 18. června 2005, s. 197, kde se poukazuje na to, že francouzská finanční zpravodajská jednotka (Tracfin) se nachází na pomezí mezi prevencí a stíháním (à la frontière entre les volets préventif et répressif).
49– Rozsudek ze dne 30. dubna 2024 (C‑470/21, EU:C:2024:370).
50– Bod 42 tohoto stanoviska.
51– Rozsudek ze dne 30. dubna 2024, La Quadrature du Net a další (Osobní údaje a boj proti porušování autorských práv) (C‑470/21, EU:C:2024:370, bod 158).
52– Tamtéž.
53– Viz bod 41 tohoto stanoviska.
54– Rozsudek ze dne 21. června 2022 (C‑817/19, EU:C:2022:491, body 79 a 80).
55– Viz bod 36 tohoto stanoviska.
56 Viz bod 43 tohoto stanoviska.
57– Pro úplnost připomínám, jak vyplývá z bodu 14 odůvodnění směrnice 2016/680, že tato směrnice se nevztahuje na zpracování osobních údajů prováděné při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti unijního práva, zejména na činnosti týkající se národní bezpečnosti.
58– To potvrzuje rozsudek ze dne 21. června 2022, Ligue des droits humains (C‑817/19, EU:C:2022:491), v němž Soudní dvůr rozhodl, že útvary pro informace o cestujících musí být kvalifikovány jako „příslušné orgány“ ve smyslu směrnice 2016/680. Tuto kvalifikaci nevylučovala ani skutečnost, že útvary pro informace o cestujících předávají údaje jmenné evidence cestujících nebo výsledek zpracování příslušným orgánům.
59– S výjimkou nizozemské vlády, která se k této otázce nevyjádřila.
60– Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (Úř. věst. 2008, L 350, s. 60).
61– Viz čl. 19 odst. 4 druhý pododstavec směrnice 2024/1640.
62– Zejména umožnit povinné osobě nebo příslušnému vnitrostátnímu orgánu řádně plnit úkoly a zajistit, aby se nebránilo úředním nebo právním šetřením, analýzám, vyšetřováním nebo postupům pro účely této směrnice a aby nebylo ohroženo předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz a financování terorismu. Existenci takového specifického odvětvového omezení práva subjektu údajů na přístup v souvislosti s uplatňováním zákazu sdělovat informace lze možná vysvětlit skutečností, že směrnice 2015/849 předcházela přijetí unijního nástroje na ochranu údajů pro účely prosazování práva, a sice směrnice 2016/680. Směrnice 2024/1640, která, jak bylo uvedeno výše (v bodě 81), zrušuje směrnici 2015/849, již toto ustanovení týkající se omezení práva na přístup neobsahuje.
63– Nebo orgánu stavovské samosprávy dotčené profese za podmínek stanovených v článku 34 směrnice 2015/849.
64– Viz bod 60 tohoto stanoviska.
65– V případě, že by měl Soudní dvůr za to, že čl. 41 odst. 4 směrnice 2015/849 je použitelný na všechny údaje, které mají v držení finanční zpravodajské jednotky, zůstává moje analýza čtvrté otázky relevantní v rozsahu, v němž toto ustanovení v podstatě odráží hlavní podmínky omezení práva na přístup stanovené v čl. 15 odst. 1 směrnice 2016/680.
66– Viz Dimitrova, D., „Limitations to the right of access“ v Kosta, E., a Boehm, F. (eds.), poznámka pod čarou 19, op. cit., s. 288.
67– Rozsudek ze dne 6. října 2020, Privacy International (C‑623/17, EU:C:2020:790, bod 64).
68– Viz čl. 38 odst. 2 a článek 42 směrnice 2015/849 a čl. 61 odst. 3 třetí pododstavec této směrnice.
69– Rozsudek ze dne 22. listopadu 2022, Luxembourg Business Registers (C‑37/20 a C‑601/20, EU:C:2022:912, bod 63).
70– Rozsudek ze dne 22. listopadu 2022, Luxembourg Business Registers (C‑37/20 a C‑601/20, EU:C:2022:912, bod 64).
71– Rozsudek ze dne 18. června 2026, NTH Haustechnik (C‑484/24, EU:C:2026:496, bod 72 a citovaná judikatura).
72– Rozsudek ze dne 6. října 2020, Privacy International (C‑623/17, EU:C:2020:790, bod 68 a citovaná judikatura).
73– Viz Dimitrova, D., poznámka pod čarou 66, op. cit., s. 292, kde se poukazuje na to, že účelem dokumentační povinnosti je zajistit, aby omezení nebyla ukládána náhodně.
74– Těmito zárukami by neměly být dotčeny záruky stanovené vnitrostátním trestním právem pro případ, že je subjekt údajů formálně obviněn z trestného činu.
75– Rozsudek ze dne 16. listopadu 2023 (C‑333/22, EU:C:2023:874, bod 44).
76– Tamtéž, bod 66.
77– Tamtéž, bod 69 a citovaná judikatura.
78– Tamtéž, bod 70.
79– Rozsudek ze dne 16. července 2026, AEDT a État du Grand-Duché de Luxembourg (C‑158/25, EU:C:2026:591, bod 21).
80– Viz bod 88 a následující tohoto stanoviska.
81– Rozsudek ze dne 16. listopadu 2023, Ligue des droits humains (Ověření zpracování údajů dozorovým úřadem) (C‑333/22, EU:C:2023:874, bod 42).
82– Viz bod 109 tohoto stanoviska.
83– Viz bod 102 tohoto stanoviska.
84– Rozsudek ze dne 18. června 2026, NTH Haustechnik (C‑484/24, EU:C:2026:496, bod 71 a citovaná judikatura).
85– Tamtéž, bod 72 a citovaná judikatura.
86– Tamtéž, bod 74 a citovaná judikatura.
87– ESLP, 23. ledna 2025, H. W. v. Francie, CE:ECHR:2025:0123JUD001380521, bod 65 a citovaná judikatura.
88– V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 18. června 2026, NTH Haustechnik (C‑484/24, EU:C:2026:496, bod 75, v němž je v tomto smyslu citován ESLP, 23. ledna 2025, H. W. v. Francie, CE:ECHR:2025:0123JUD001380521, bod 65 a citovaná judikatura).
89– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 56).
90– Viz bod 100 a následující tohoto stanoviska.
91– Články 8 až 17 stanov databáze RAB.
92– Úroveň zabezpečení zpracovávaných údajů je v čl. 5 odst. 2 stanov databáze RAB označena jako „vysoká“.
93– Článek 26 odst. 1 stanov databáze RAB upřesňuje, že údaje z databáze a dokumenty zapsané v databázi týkající se určité osoby se v databázi uchovávají po dobu 15 let od uzavření příslušného oznámení nebo spisu. Údaje o určité osobě, vazby této osoby na jiné údaje a dokumenty týkající se této osoby se z databáze vymažou takovým způsobem, aby byla zajištěna integrita údajů o osobách, oznámeních a spisech.
94– Viz bod 107 tohoto stanoviska.