<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><ORDER xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.ORDER><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑122/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CO0122</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:59">EU:C:2014:59</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>4</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>4</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.ORDER><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>USNESENÍ ZE DNE <DATE ISO="20140130">30. 1. 2014</DATE> – VĚC C‑122/13</P><P>C.</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Usnesení Soudního dvora</HT> (šestého senátu)</P><P><DATE ISO="20140130">30. ledna 2014</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/80/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12</KEYWORD><KEYWORD>Odškodnění obětí úmyslných násilných trestných činů</KEYWORD><KEYWORD>Zcela vnitrostátní situace</KEYWORD><KEYWORD>Zjevný nedostatek pravomoci Soudního dvora</KEYWORD></INDEX><ORDER.INIT><P>Ve věci C‑122/13,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunale ordinario di Firenze (Itálie) ze dne <DATE ISO="20130220">20. února 2013</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20130315">15. března 2013</DATE>, v řízení</P></ORDER.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Paola C.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Presidenza del Consiglio dei Ministri,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE.GEN><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),</P><P>ve složení A. Borg Barthet, předseda senátu, M. Berger (zpravodajka) a F. Biltgen, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Paolu C. P. Pellegrinim, avvocato,</P></ITEM><ITEM><P>za Španělské království S. Centeno Huerta, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Italskou republiku G. Palmieri a G. Palatiellem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemské království M. K. Bulterman, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi A.-M. Rouchaud-Joët a F. Moro, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc usnesením s odůvodněním podle čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><PREAMBLE.FINAL>vydává toto</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE.GEN><CONTENTS.ORDER><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Usnesení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 12 směrnice Rady 2004/80/ES ze dne <DATE ISO="20041129">29. listopadu 2004</DATE> o odškodňování obětí trestných činů (<REF.DOC.OJ COLL="L" PAGE.FIRST="15" NO.OJ="261" DATE.PUB="2004">Úř. věst. L 261, s. 15</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/07, s. 65).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Paolou C. a Presidenza del Consiglio dei Ministri (Předsednictvím Rady ministrů) ohledně odpovědnosti posledně jmenované za neprovedení směrnice 2004/80 Italskou republikou a za újmu, kterou v důsledku toho utrpěla Paola C.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 7 a 11 odůvodnění směrnice 2004/80 znějí:</TXT><P><CONSID><NP><NO.P>(7)</NO.P><TXT>Tato směrnice stanoví systém spolupráce pro usnadnění přístupu k odškodnění obětí trestných činů v přeshraničních situacích; […]</TXT></NP></CONSID></P><P>[…]</P><P><CONSID><NP><NO.P>(11)</NO.P><TXT>Je třeba zavést systém spolupráce mezi orgány členských států, který usnadní přístup k odškodnění v případech, kdy byl trestný čin spáchán v jiném členském státě, než je stát bydliště oběti.“</TXT></NP></CONSID></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 12 této směrnice, který je součástí kapitoly II nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Vnitrostátní systémy odškodnění<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="012.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Pravidla pro přístup k odškodnění v přeshraničních situacích stanovená v této směrnici fungují na základě platných systémů členských států pro odškodnění obětí násilných trestných činů spáchaných na jejich území.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="012.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Všechny členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní předpisy stanovily existenci systému odškodnění obětí násilných trestných činů spáchaných na jejich území, který zaručuje spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí.<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Italské právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Směrnice 2004/80 byla v Itálii provedena zejména legislativním nařízením č. 204, o provedení směrnice 2004/80/ES o odškodňování obětí trestných činů (Decreto legislativo n. 204 attuazione della direttiva 2004/80/CE relativa all’indennizzo delle vittime di reato), ze dne <DATE ISO="20071109">9. listopadu 2007</DATE> (běžná příloha GURI č. 261 ze dne <DATE ISO="20071109">9. listopadu 2007</DATE>). V souvislosti s hmotněprávními podmínkami pro přiznání odškodnění na náklady italského státu odkazuje toto legislativní nařízení na zvláštní zákony, které stanoví formy odškodnění obětí trestných činů spáchaných v tuzemsku. Tyto zvláštní zákony ovšem nepokrývají všechny typy úmyslných násilných trestných činů. Neexistuje například žádný zvláštní zákon, který by zaručoval spravedlivé a přiměřené odškodnění – ve smyslu článku 12 směrnice 2004/80 – pro oběť takového trestného činu spadajícího do sexuálního násilí, jako je trestný čin dotčený ve věci v původním řízení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Paola C. navrhla předkládajícímu soudu, aby určil odpovědnost Presidenza del Consiglio dei Ministri za neprovedení směrnice 2004/80 a uložil mu povinnost vyplatit jí odškodnění ve výši <FT TYPE="NUMBER">150000</FT> eur.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Na podporu svého návrhu uvádí žalobkyně v původním řízení, že byla obětí sexuálního násilí spáchaného panem M. Panu M. bylo mimo jiné uloženo, aby jí vyplatil prozatímní náhradu škody ve výši <FT TYPE="NUMBER">20000</FT> eur. Pan M. však tuto povinnost nesplnil. V době svého odsouzení byl totiž ve výkonu trestu odnětí svobody – bez prostředků, bez zaměstnání a bez bydliště. Paola C. má za to, že až bude pan M. propuštěn z vězení, bude bez prostředků a navíc bude vyhoštěn z Itálie, takže ona ztratí jakoukoli možnost získat od něj spravedlivé a přiměřené odškodnění. Italská republika přitom v rozporu s povinností, kterou má tento členský stát podle článku 12 směrnice 2004/80, nepřijala nezbytná opatření, aby jí i tak zaručila spravedlivé a přiměřené odškodnění.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Presidenza del Consiglio dei Ministri navrhlo předkládajícímu soudu, aby žalobu odmítl jako nepřípustnou či zamítl jako neopodstatněnou. Uvedlo zejména, že cílem směrnice 2004/80 je výlučně úprava odškodnění obětí úmyslných násilných trestných činů v přeshraničních situacích, přičemž dotčený trestný čin byl spáchán na italském území a oběť má italskou státní příslušnost.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Předkládající soud má v této souvislosti za to, že je‑li cílem směrnice 2004/80 vytvořit opatření k usnadnění odškodňování obětí trestné činnosti v přeshraničních situacích a zajistit, aby se oběti trestných činů mohly vždy obrátit na orgán v členském státě jejich bydliště, lze čl. 12 odst. 2 této směrnice vykládat v tom smyslu, že ukládá všem členským státům povinnost zavést nástroje, které zaručí odškodnění obětí všech násilných a úmyslných trestných činů. V takovém případě Italská republika nesplnila své povinnosti, neboť její vnitrostátní právní předpisy stanoví systém odškodňování omezený na některé trestné činy, mezi něž nepatří trestné činy spáchané v souvislosti se sexuálním násilím.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Tribunale ordinario di Firenze rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Musí být článek 12 směrnice [2004/80] vykládán v tom smyslu, že dovoluje členským státům, aby stanovily odškodnění pro oběti některých kategorií úmyslných či násilných trestných činů, nebo naopak členským státům ukládá, aby k provedení uvedené směrnice zavedly systém odškodňování pro oběti všech úmyslných či násilných trestných činů?<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K pravomoci Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Je třeba nejprve připomenout, že směrnice 2004/80, jak plyne z bodu 7 jejího odůvodnění, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>stanoví systém spolupráce pro usnadnění přístupu k odškodnění obětí trestných činů v přeshraničních situacích<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>. Bod 11 odůvodnění této směrnice k tomu upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>[j]e třeba zavést systém spolupráce mezi orgány členských států, který usnadní přístup k odškodnění v případech, kdy byl trestný čin spáchán v jiném členském státě, než je stát bydliště oběti<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Soudní dvůr již poukázal na to, že směrnice 2004/80 stanoví odškodnění pouze v případě úmyslného násilného trestného činu spáchaného v jiném členském státě než členském státě, ve kterém má oběť obvyklé bydliště (rozsudek ze dne <DATE ISO="20070628">28. června 2007</DATE>, Dell’Orto, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-467/05" PAGE.ECR="I-5557" YEAR="2007">C-467/05, Sb. rozh. s. I-5557</REF.DOC.ECR>, bod 59).</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení, jak plyne z předkládacího rozhodnutí, však byla Paola C. obětí úmyslného násilného trestného činu spáchaného v členském státě, ve kterém má bydliště, a sice v Italské republice. Na situaci v původním řízení se proto nevztahuje směrnice 2004/80, nýbrž jen vnitrostátní právo.</TXT></NP><?PAGE NO="4"?><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>V případě zcela vnitrostátní situace přitom Soudní dvůr nemá v zásadě pravomoc rozhodovat o otázce položené předkládajícím soudem.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Je pravda, že podle ustálené judikatury může i v takové situaci Soudní dvůr podat žádaný výklad, jestliže vnitrostátní právo předkládajícímu soudu v takových řízeních, jako je řízení dotčené v původním řízení, ukládá, aby byla vlastním státním příslušníkům přiznána stejná práva, jako jsou práva, která by v téže situaci vyplývala z unijního práva pro státního příslušníka jiného členského státu (viz zejména rozsudek ze dne <DATE ISO="20130221">21. února 2013</DATE>, Ordine degli Ingegneri di Verona e Provincia a další, C‑111/12, bod 35 a citovaná judikatura). Soudnímu dvoru nicméně nepřísluší, aby tak činil, pokud ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nevyplývá, že předkládající soud takovou povinnost skutečně má (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE>, Omalet, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-245/09" PAGE.ECR="I-13771" YEAR="2010">C-245/09, Sb. rozh. s. I-13771</REF.DOC.ECR>, body 17 a 18).</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Soudní dvůr totiž musí vzít v rámci rozdělení pravomocí mezi unijní a vnitrostátní soudy v úvahu skutkový a legislativní kontext, do něhož jsou předběžné otázky zasazeny, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí (rozsudek ze dne <DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, Angelidaki a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-378/07+C-379/07+C-380/07" PAGE.ECR="I-3071" YEAR="2009">C-378/07 až C-380/07, Sb. rozh. s. I-3071</REF.DOC.ECR>, bod 48 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>V projednávaném případě přitom postačí konstatovat, že navzdory tomu, že Evropská komise ve svém písemném vyjádření uvedla, že taková povinnost vyplývá z italského ústavního práva, ze samotného předkládacího rozhodnutí neplyne, že by italské právo ukládalo předkládajícímu soudu, aby Paole C. přiznal stejná práva, jako jsou práva, která by v téže situaci vyplývala z unijního práva pro státního příslušníka jiného členského státu.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je namístě konstatovat, že na základě čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudní dvůr zjevně nemá pravomoc k odpovědi na otázku položenou Tribunale ordinario di Firenze.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Soudní dvůr Evropské unie zjevně nemá pravomoc k odpovědi na otázku položenou Tribunale ordinario di Firenze (Itálie).</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.ORDER><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></ORDER>