|
17.4.2010 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 97/17 |
ROZHODNUTÍ KOMISE
ze dne 16. dubna 2010
o mimořádných opatřeních vztahujících se na zásilky produktů akvakultury dovezené z Indonésie a určené k lidské spotřebě
(oznámeno pod číslem K(2010) 2358)
(Text s významem pro EHP)
(2010/220/EU)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (1), a zejména na čl. 53 odst. 1 písm. b) bod ii) uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
|
(1) |
Výsledky kontroly Komise provedené v Indonésii v listopadu 2009 odhalily nedostatky, pokud jde o systém kontroly reziduí v živočiších pocházejících z akvakultury a v produktech akvakultury, včetně chybějícího vhodného laboratorního vybavení pro zjišťování reziduí některých farmakologicky účinných látek v živočiších pocházejících z akvakultury a v produktech akvakultury, jež je vyžadováno podle směrnice Rady 96/23/ES ze dne 29. dubna 1996 o kontrolních opatřeních u některých látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných produktech a o zrušení směrnic 85/358/EHS a 86/469/EHS a rozhodnutí 89/187/EHS a 91/664/EHS (2) a rozhodnutí Komise 2002/657/ES ze dne 14. srpna 2002, kterým se provádí směrnice Rady 96/23/ES, pokud jde o provádění analytických metod a interpretaci výsledků (3). |
|
(2) |
Existuje tedy riziko, že produkty akvakultury určené k lidské spotřebě, jež jsou dovezeny z Indonésie, obsahují rezidua některých farmakologicky účinných látek, které se používají za účelem tlumení nákaz nebo zvýšení produkce v případě živočichů pocházejících z akvakultury a které jsou škodlivé pro lidské zdraví. K těmto látkám patří zejména chloramfenikol, nitrofurany a tetracykliny. Měla by proto být přijata opatření k omezení tohoto rizika. Daná opatření by měla být přiměřená a neměla by omezovat obchodování více, než je nutné pro dosažení vysokého stupně ochrany spotřebitele. |
|
(3) |
Bude-li velká část produktů akvakultury dovezených z Indonésie podrobena povinným zkouškám na příslušná rezidua dříve, než budou produkty uvedeny na trh, sníží se riziko, že na trh budou uvedeny zásilky obsahující rezidua, bude umožněno získat přesnější informace o skutečné kontaminaci rezidui v případě indonéských produktů akvakultury a výrobci v Indonésii budou odrazeni od zneužívání těchto látek. |
|
(4) |
Pro dovoz zásilek produktů akvakultury z Indonésie je třeba, aby byly na stanovené minimální úrovni zavedeny jednotné požadavky na testování, neboť produkty mohou být dovážené přes různé členské státy. |
|
(5) |
Členské státy se vyzývají, aby Komisi informovaly o zjištění přítomnosti farmakologicky účinných látek, které nejsou schváleny pro použití v případě zvířat určených k produkci potravin nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 (4), nebo přítomnosti reziduí farmakologicky účinných látek v hladině, která převyšuje maximální limity pro residua podle nařízení (ES) č. 470/2009, a to prostřednictvím systému rychlého varování stanoveného nařízením (ES) č. 178/2002, a pravidelně předkládaly zprávy ze všech zkoušek, čímž Komisi poskytnou potřebné informace k tomu, aby mohla zvážit, zda je na jejich základě nutné zachovat či změnit toto přechodné opatření. |
|
(6) |
Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Toto rozhodnutí se vztahuje na dovoz zásilek produktů akvakultury z Indonésie určených k lidské spotřebě.
Článek 2
1. Členské státy použijí vhodné plány namátkových kontrol a zajistí, aby byly odebírány vzorky z alespoň 20 % zásilek uvedených v článku 1, jež jsou deklarované k dovozu na stanovištích hraniční kontroly na jejich území.
2. Odebrané vzorky podle článku 1 se podrobí analytickým zkouškám na zjištění reziduí farmakologicky účinných látek definovaných v čl. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 470/2009, zejména chloramfenikolu, metabolitů nitrofuranů a tetracyklinů (přinejmenším tetracyklinu, oxytetracyklinu a chlortetracyklinu).
Článek 3
Zásilky, ze kterých byly odebrány vzorky podle čl. 2 odst. 1, se úředně zadrží příslušným orgánem dotčeného členského státu do té doby, než budou ukončeny analytické zkoušky. Tyto zásilky mohou být uvedeny na trh pouze v případě, že výsledky analytických zkoušek potvrdí, že zásilky jsou v souladu s nařízením (ES) č. 470/2009.
Článek 4
1. Členské státy neprodleně uvědomí Komisi o výsledcích uvedených analytických zkoušek v případě, že tyto zkoušky odhalí:
|
a) |
přítomnost farmakologicky účinných látek klasifikovaných v souladu s čl. 14 odst. 2 písm. a), b) nebo c) nařízení (ES) č. 470/2009 v hladině přesahující maximální limity reziduí stanovené podle uvedeného nařízení, nebo |
|
b) |
přítomnost farmakologicky účinných látek, které nejsou klasifikované v souladu s čl. 14 odst. 2 písm. a), b) nebo c) nařízení (ES) č. 470/2009, s výjimkou případů, kdy byla pro danou látku stanovena referenční hodnota pro opatření podle uvedeného nařízení nebo rozhodnutí Komise 2002/657/ES ze dne 12. srpna 2002, kterým se provádí směrnice Rady 96/23/ES, pokud jde o provádění analytických metod a interpretaci výsledků (5), a hladina reziduí se referenční hodnotě pro opatření nerovná ani ji nepřekračuje. |
Výsledky těchto zkoušek zašlou Komisi prostřednictvím systému rychlého varování stanoveného nařízením (ES) č. 178/2002.
2. Členské státy připraví každé tři měsíce zprávu o všech výsledcích analytických zkoušek, které byly provedeny za poslední tři měsíce a které se týkají zásilek produktů akvakultury z Indonésie určených k lidské spotřebě.
Uvedené zprávy předloží Komisi v průběhu měsíce, který následuje po každém čtvrtletí: v dubnu, červenci, říjnu a lednu.
Článek 5
Veškeré výdaje vzniklé při uplatňování tohoto rozhodnutí hradí odesílatel, příjemce nebo jejich zástupce.
Článek 6
Toto rozhodnutí je určeno členským státům.
V Bruselu dne 16. dubna 2010.
Za Komisi
John DALLI
člen Komise
(1) Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.
(2) Úř. věst. L 125, 23.5.1996, s. 10.
(3) Úř. věst. L 221, 17.8.2002, s. 8.