STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PRIITA PIKAMÄEA
přednesené dne 13. ledna 2022(1)
Věc C‑520/20
DB,
LY
proti
Načalnik na Rajonno upravlenie Silistra pri Oblastna direkcia na Ministerstvo na vatrešnite raboti
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Silistra (správní soud v Silistře, Bulharsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Schengenský informační systém druhé generace (SIS II) – Rozhodnutí 2007/533/SVV – Články 38 a 39 – Záznam o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení – Výkon opatření na základě záznamu – Vhodná opatření – Vnitrostátní právní úprava a správní praxe, které ukládají příslušnému orgánu vykonat požadované opatření“
1. V projednávané věci předložil Administrativen sad Silistra (správní soud v Silistře, Bulharsko) Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článku 39 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II)(2).
2. Soudní dvůr tak bude mít příležitost poprvé poskytnout ve svém rozsudku upřesnění ohledně mechanismu zavedeného tímto právním nástrojem na podporu justiční spolupráce v trestních věcech, pokud jde o věci hledané za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, o nichž byl vložen záznam do systému SIS II(3). Úkolem Soudního dvora bude konkrétně určit rozsah prostoru pro uvážení, který je ponechán příslušným orgánům členských států v rámci výkonu opatření na základě záznamu a následných kroků po takovém výkonu.
I. Právní rámec
A. Unijní právo
3. V projednávané věci jsou relevantní články 38, 39, 45, 48 a 49 rozhodnutí 2007/533.
B. Bulharské právo
4. Článek 84 Zakon za Ministerstvoto na vatrešnite reboti (zákon o ministerstvu vnitra, dále jen „ZMVR“)(4) stanoví:
„(1) Policejní orgány mohou dočasně zabavit hledanou věc, o níž byl vložen záznam do SIS nebo do databází Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol).
(2) Osoba, u níž se hledaná věc ve smyslu odstavce 1 nachází, je vyzvána, aby ji dobrovolně vydala. O dobrovolném vydání věci se sepíše protokol, který podepíše osoba, která nalezenou věc vydává […]
(3) Pokud osoba odmítne vydat věc ve smyslu odstavce 1, bude tato věc zabavena a o tomto zabavení se sepíše protokol. […]
[…]
(6) […] Vydání nebo zabavení věci se oznámí členskému státu, který vložil záznam o hledané věci do SIS nebo databáze Interpolu.
(7) Oznámení členskému státu, který vložil záznam do SIS nebo databáze Interpolu, provádí příslušný specializovaný útvar ministerstva vnitra.
(8) […] Pokud ve lhůtě 60 dnů členský stát, který záznam vložil, požádá o vrácení věci, bude věc vrácena osobě uvedené v žádosti ve lhůtě 7 dnů na základě rozhodnutí vedoucího příslušné jednotky ve smyslu odstavce 6.
(9) […] Pokud ve lhůtě 60 dnů členský stát, který záznam vložil, nepožádá o vrácení věci, bude věc vrácena osobě, která ji vydala nebo které byla zabavena, ve lhůtě 7 dnů na základě rozhodnutí vedoucího příslušné jednotky ve smyslu odstavce 6.
[…]“
II. Skutkový základ sporu, původní řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem
5. EF, bulharský státní příslušník, koupil motorové vozidlo na úvěr sjednaný s norskou bankou Santander Consumer Bank. V květnu 2016 zřejmě EF přestal tento úvěr splácet a banka poté předala věc společnosti Lindorff AS za účelem vymáhání pohledávky. V odpovědi na výzvu k dobrovolnému zaplacení a upomínku EF této společnosti sdělil, že se dotčené vozidlo nachází v Bulharsku. Toto vozidlo bylo totiž prodáno AB, který je v uvedeném státě řádně zapsán jako jeho vlastník a toto vozidlo dále prodal žalobci v původním řízení, DB. Ten uvedené vozidlo koupil v březnu 2017 ve Varně (Bulharsko) a nechal jej zaregistrovat.
6. Dne 24. května 2017 Norsko vložilo a zaevidovalo záznam ve vnitrostátním Schengenském informačním systému (SISN) za účelem zabavení motorového vozidla, které bylo označeno jako „věc odcizená, neoprávněně užívaná nebo pohřešovaná“ a řádně identifikováno, včetně čísla karoserie.
7. Dne 26. května 2017 nalezla bulharská policie na parkovišti v Silistře (Bulharsko) vozidlo zaregistrované na jméno DB a po vyhledávání v automatizovaném informačním systému „Vyšetřovací činnost“ – SIS II bylo zjištěno, že číslo karoserie plně souhlasí s hledaným vozidlem, pro které byl vložen záznam ze strany Norska. Na základě čl. 84 odst. 3 ZMVR bylo toto vozidlo spolu s osvědčením o jeho registraci DB zabaveno.
8. Po výměně informací mezi bulharskou a norskou centrálou SIRENE vydal vedoucí okresní policejní správy v Silistře příkaz k vydání zabavených věcí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že uvedené vozidlo bylo norskou centrálou SIRENE nahlášeno jako hledané v souvislosti se stíháním pro trestný čin podvodu, případně zpronevěry, spáchaný dne 23. prosince 2014 v Hordalandu (Norsko).
9. Norská obchodní společnost Santander Consumer Bank jakožto vlastník vozidla prohlásila, že má zájem o vrácení vozidla, a zmocnila za tímto účelem společnost Lindorff, jejímž zástupcem v Bulharsku byla společnost Plam EOOD.
10. Dne 6. června 2017 obdržel bulharský policejní orgán od společnosti Plam EOOD žádost o předání zabaveného vozidla. Tento orgán se proto obrátil na bulharské ministerstvo vnitra s cílem, aby mu Norsko zaslalo formální žádost o vydání věci. Dne 4. července 2017 bylo uvedené vozidlo předáno CD, jednateli společnosti Plam EOOD. Dne 12. července 2017 byly žalobci vráceny obě státní poznávací značky a osvědčení o registraci vozidla.
11. DB a jeho manželka LY podali žalobu k předkládajícímu soudu, kterou zpochybňují zákonnost rozhodnutí o předání dotčeného vozidla společnosti Plam EOOD vydaného policejním orgánem, který je žalovaným v původním řízení, na základě čl. 84 odst. 8 ZMVR, a to z důvodu, že záznam byl Norskem do SIS II vložen neoprávněně, jelikož neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že v Norsku bylo zahájeno a vedeno trestní řízení týkající se tohoto vozidla. Žalobci v původním řízení podali k uvedenému orgánu rovněž žádost o bezodkladné vydání vozidla s odůvodněním, že zabavení bylo provedeno nuceně a bez skutkového a právního základu. Poté, co od tohoto orgánu obdrželi výslovné zamítnutí žádosti, napadli toto zamítnutí u předkládajícího soudu. Řízení o této druhé věci bylo přerušeno do vydání rozhodnutí ve věci v původním řízení.
12. V rámci věci v původním řízení předkládající soud vyzval žalovaný orgán, aby předložil výňatek z platného norského trestního zákoníku spolu s překladem do bulharštiny v řádné a náležité formě, obsahující ustanovení, na jejichž základě byl vložen záznam o sporném motorovém vozidle do SIS II, což se nestalo. Na jednání konaném 8. července 2020 zmíněný soud rovněž výše uvedenému orgánu sdělil, že je jeho povinností předložit oficiální odpověď norských policejních orgánů na otázky, zda bylo v Norsku v souvislosti s předmětným vozidlem zahájeno trestní řízení, a pokud ano, pro jaký trestný čin bylo zahájeno a v jaké fázi se nachází. Na základě této výzvy byl na jednání konaném 26. srpna 2020 předložen dopis vedoucího oddělení SIRENE ředitelství „Mezinárodní operativní spolupráce“ ministerstva vnitra, v němž se uvádí, že řízení a vyšetřování ve věci týkající se uvedeného vozidla byly dne 10. července 2017 zastaveny z důvodu, že vozidlo bylo nalezeno a vráceno do Norska.
13. Předkládající soud má pochybnosti o tom, že v Norsku vůbec bylo zahájeno nějaké trestní řízení(5), a má za to, že pokud zahájeno nebylo, nespadá záznam vložený do SIS II do oblasti působnosti definované v článku 2 rozhodnutí 2007/533, a byl tudíž vložen v rozporu s cílem, za kterým byl zřízen systém SIS II, jak je vymezen v uvedeném rozhodnutí.
14. S ohledem na tyto úvahy si předkládající soud klade otázku, zda taková vnitrostátní právní úprava, jako je článek 84 ZMVR, která ukládá příslušným bulharským orgánům povinnost zabavit každou hledanou věc, o které byl vložen záznam do SIS II, a na žádost členského státu, který záznam vložil, mu dotčenou věc vrátit, aniž by tyto orgány mohly v průběhu tohoto řízení namítnout protiprávnost vložení záznamu, jaká je popsána v předchozím bodě, je v souladu s rozhodnutím 2007/533. V tomto ohledu předkládající soud zejména uvádí, že by tak případní držitelé v dobré víře, jako jsou žalobci v původním řízení, byli zbaveni jakékoli právní ochrany.
15. Za těchto podmínek se Administrativen sad Silistra (Správní soud v Silistře) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být článek 39, a zejména čl. 39 odst. 3 rozhodnutí [2007/533] vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním ustanovením a správní praxi, které stanoví, že pokud existují důkazy odůvodňující závěr, že záznam vložený do SIS nespadá mezi účely evidence takového záznamu, konkrétně účely definované v čl. 38 odst. 1 tohoto rozhodnutí, příslušný vykonávající orgán může a musí jeho výkon odmítnout?“
16. Písemná vyjádření předložili DB, bulharská vláda a Evropská komise.
III. Analýza
A. Úvodní poznámky
17. Podle mého názoru je třeba tuto otázku přeformulovat. V této souvislosti je třeba podotknout, že otázka, jak ji zamýšlel vnitrostátní soud, se jeví jako čistě hypotetická, a z tohoto důvodu by odpověď Soudního dvora nemohla přispět k vyřešení sporu v původním řízení.
18. Předmětem otázky položené předkládajícím soudem Soudnímu dvoru je totiž slučitelnost vnitrostátních ustanovení nebo správní praxe, které orgánům vykonávajícího členského státu ukládají povinnost odmítnout výkon záznamu vloženého do SIS II, pokud mají za to, že tento záznam nespadá mezi cíle sledované tímto rozhodnutím, s článkem 39 rozhodnutí 2007/533.
19. Z článku 84 ZMVR nicméně vyplývá, jak bylo uvedeno výše, že bulharská právní úprava neumožňuje příslušným vnitrostátním orgánům uplatnit toto odmítnutí za takových okolností, jako jsou okolnosti popsané předkládajícím soudem. Právě naopak, tyto orgány jednají v situaci vázané pravomoci, jelikož pokud je nalezena hledaná věc, o níž byl vložen záznam do SIS II, jsou tyto orgány povinny ji zabavit, a pokud následně obdrží od členského státu, který záznam vložil, ve lhůtě 60 dnů od okamžiku, kdy mu bylo zabavení oznámeno, žádost o vrácení, musí dotčenou věc vrátit osobě uvedené v žádosti.
20. Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby otázku přeformuloval, avšak nikoli ve smyslu navrhovaném Komisí. Podle Komise předkládající soud zajímá, zda je bulharské právo v souladu s rozhodnutím 2007/533, když stanoví bezpodmínečné vrácení věcí zabavených na základě záznamu v SIS II do státu původu, s tím, že přezkum, který má tento soud provést ve věci v původním řízení, se týká výlučně tohoto aspektu.
21. Je pravda, že žalobci v původním řízení napadají zákonnost rozhodnutí přijatého na základě čl. 84 odst. 8 ZMVR, kterým bulharská policie vyhověla písemné žádosti o vrácení dotčeného vozidla zaslané Norskem. Z několika bodů předkládacího rozhodnutí však podle mého názoru jasně vyplývá, že jejich kritika se týká protiprávnosti vyplývající z nedodržení podmínek odůvodňujících vložení záznamu do SIS II, v jejímž důsledku je podle nich stižen vadou výkon záznamu jako celek, neboť pokud by příslušné orgány dožádaného členského státu měly možnost takovou protiprávnost namítnout, nebylo by možné ani zabavení vozidla, ani jeho vrácení do Norska. Z uvedeného vyplývá, že návrh Komise na přeformulování položené otázky tak, aby se týkala výhradně souladu příslušného vnitrostátního ustanovení s rozhodnutím 2007/533, pokud jde o bezpodmínečné vrácení věcí zabavených na základě záznamu v SIS II do státu původu, je proto třeba odmítnout.
22. Považuji proto za potřebné přeformulovat položenou otázku v tom smyslu, že předkládající soud se dotazuje Soudního dvora, zda článek 39 rozhodnutí 2007/533 brání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje orgánům dožádaného členského státu odmítnout výkon záznamu o věci evidované v SIS II v případě, kdy z určitých důkazů vyplývá závěr, že tento záznam nespadá pod cíl stanovený v článku 38 tohoto rozhodnutí.
23. Později se k tomu ještě vrátím.
B. K předběžné otázce
24. Společný informační systém SIS, zřízený na základě Úmluvy k provedení Schengenské dohody (dále jen „ÚPSD“)(6) a následně vyvinutý v aktuální verzi SIS druhé generace (SIS II), umožňuje bezpečnostním orgánům členských států spolupracovat prostřednictvím výměny informací za účelem provádění základních politik směřujících k vytvoření prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích Unie. Konkrétně SIS zajišťuje těmto orgánům pomocí automatizovaného vyhledávacího postupu přístup k záznamům o osobách a věcech vloženým jiným členským státem. Tyto záznamy jsou využívány pro účely kontrol osob na vnějších hranicích nebo ve vnitrozemí, pro účely vydávání víz a povolení k pobytu, jakož i pro účely policejní a justiční spolupráce v trestních věcech(7). Systém SIS tak představuje základní nástroj jak pro uplatňování ustanovení schengenského acquis týkajícího se volného pohybu osob, tak pro zajištění vysokého stupně bezpečnosti v této oblasti(8).
25. Ačkoli se jedná o jednotný systém, řídí se SIS II dvěma různými právními akty, a to nařízením č. 1987/2006(9) a rozhodnutím 2007/533, přičemž toto zdvojení je nezbytné s ohledem na skutečnost, že tento systém je určen jak na podporu provádění politik souvisejících s volným pohybem osob, které spadají do působnosti SFEU, tak na podporu spolupráce v trestních věcech, která spadá do působnosti SEU. Tyto akty jsou použitelné rovněž na Island a Norsko, a to na základě článku 2 Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(10).
26. Pokud jde o rozhodnutí 2007/533, o jehož výklad žádá předkládající soud v projednávané věci, je třeba nejprve uvést, že podle jeho čl. 2 odst. 1 toto rozhodnutí zavádí podmínky a postupy pro vkládání a zpracovávání záznamů v SIS II o osobách a věcech a pro výměnu doplňujících informací a dalších údajů za účelem policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.
27. Výměna „doplňujících informací“ týkajících se záznamu je nezbytná pro provádění některých ustanovení rozhodnutí 2007/533(11). Podle čl. 7 odst. 2 tohoto rozhodnutí je každý členský stát povinen zřídit útvar označovaný jako „centrála SIRENE“, který zajistí výměnu veškerých doplňujících informací v souladu s ustanoveními příručky s názvem „příručka SIRENE“, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 1 uvedeného rozhodnutí.
28. Záznamy jsou v rozhodnutí 2007/533 klasifikovány a upraveny podle důvodu jejich evidence v SIS II. Každé takto určené kategorii záznamu je věnována zvláštní kapitola, která nutně obsahuje ustanovení týkající se údajů umožňujících určení totožnosti nebo nalezení osoby nebo věci, jichž se záznam týká, a ustanovení týkající se opatření, která mají příslušné orgány dožádaného členského státu na základě záznamu přijmout.
29. Záznamy týkající se věcí se dělí na záznamy pořízené pro účely skrytých kontrol nebo zvláštních kontrol, které se řídí články 36 a 37 rozhodnutí 2007/533, a na záznamy za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, které jsou upraveny články 38 a 39 uvedeného rozhodnutí. Pokud jde o tuto druhou kategorii záznamů, jsou údaji, které umožňují identifikovat nebo nalézt dotčenou věc, kategorie snadno identifikovatelných věcí uvedené v čl. 38 odst. 2 uvedeného rozhodnutí.
30. Je nesporné, že záznam dotčený ve věci v původním řízení byl Norskem do SIS II vložen za účelem zabavení dotčeného vozidla a že toto vozidlo spadá do kategorie „vozidla s motorem o obsahu válců nad 50 cm“ [čl. 38 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2007/533] a osvědčení o registraci a státní poznávací značky tohoto vozidla spadají do kategorie „odcizená, neoprávněně užívaná, pohřešovaná nebo neplatná osvědčení o registraci vozidel a státní poznávací značky“ [čl. 38 odst. 2 písm. f) uvedeného rozhodnutí].
31. Opatření, které má být přijato na základě záznamu za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, jako je záznam dotčený v projednávané věci, je upraveno v článku 39 rozhodnutí 2007/533. Odstavec 1 tohoto článku zní: „Pokud se při vyhledávání zjistí záznam o věci, která byla nalezena, spojí se orgán, který zjistil shodu dvou položek údajů, s orgánem, který pořídil záznam s cílem dohodnout vhodná opatření […]“
32. Ačkoli znění tohoto ustanovení ponechává určité nejasnosti, pokud jde o přesné určení opatření, které mají příslušné orgány dožádaného členského státu přijmout, postačí odkázat na bod 2.2.2. přílohy 2 příručky SIRENE, z něhož je zřejmé, že toto opatření spočívá v následujících činnostech: zaprvé v zabavení věci nebo přijetí vhodných preventivních opatření, zadruhé v zjištění totožnosti osoby, která má věc v držení, a zatřetí v kontaktování centrály SIRENE členského státu, který pořídil záznam (s cílem dohodnout vhodná opatření).
33. Pokud jde o výkon příslušného opatření, čl. 39 odst. 2 rozhodnutí 2007/533 stanoví, že za tímto účelem spolu příslušné orgány dotyčných členských států komunikují prostřednictvím výměny doplňujících informací. V bodě 8.3 příručky SIRENE se konkrétně uvádí, že strukturovaná výměna probíhá mezi centrálou SIRENE vydávajícího členského státu a centrálou SIRENE dožádaného členského státu prostřednictvím formulářů SIRENE. Dožádaný členský stát použije formulář G, jehož prostřednictvím informuje centrálu SIRENE členského státu, který záznam vložil, že byl na základě automatizovaného vyhledávání v SIS II učiněn pozitivní nález týkající se věci nahlášené touto centrálou. Pokud jsou požadovány doplňující informace, poskytne je kancelář SIRENE členského státu na formuláři P.
34. Zdá se tak, že jakmile je do SIS II vložen záznam za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, jsou příslušné orgány dožádaného členského státu v zásadě povinny přijmout opatření požadované v tomto záznamu.
35. Konkrétně tyto orgány nemohou odmítnout výkon požadovaného opatření na základě vlastního posouzení okolností, které byly důvodem pro vložení záznamu do SIS II, jako jsou okolnosti týkající se existence probíhajícího trestního řízení v členském státě, který záznam vložil. Tento závěr vyplývá zejména z ustanovení čl. 49 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2007/533, podle nichž pouze členský stát, který záznam vložil, odpovídá za zajištění toho, aby údaje byly správné, aktuální a vložené do SIS II v souladu se zákonem, a je oprávněn měnit, doplňovat, opravovat, aktualizovat nebo mazat údaje, které vložil(12). Ve stejném smyslu článek 21 tohoto rozhodnutí stanoví, že členskému státu, který vkládá záznam, přísluší ověřit před pořízením záznamu, zda je daný případ dostatečně přiměřený, relevantní a závažný pro vložení záznamu do SIS II.
36. Jak Soudní dvůr vysvětlil v rozsudku Komise v. Španělsko(13), takový závěr není nijak překvapivý.
37. V uvedené věci se měl Soudní dvůr vyslovit k porušení pravidel stanovených v ÚPSD – v současnosti začleněných do nařízení č. 1987/2006 – kterými se řídí vstup na území a odepření udělení víza státnímu příslušníku třetí země, o kterém byl pořízen záznam v SIS pro účely odepření vstupu. V tomto ohledu Soudní dvůr nejprve uvedl, že tato pravidla stanoví, zaprvé že posouzení, zda existují okolnosti odůvodňující zařazení záznamu o cizinci do SIS, či nikoliv, spadá do působnosti státu pořizujícího záznam (čl. 94 odst. 1 a článek 105 ÚPSD) a zadruhé že jiné smluvní státy jsou při neexistenci výjimečných okolností povinny odepřít vstup a udělení víza cizinci, o kterém byl pořízen záznam pro účely odepření vstupu (články 5 a 15 ÚPSD). Soudní dvůr dále vysvětlil, že toto „automatické odepření“ je „výrazem zásady spolupráce mezi smluvními státy“, která je základem schengenského acquis a je nutná pro fungování systému SIS(14).
38. Tento automatický postup je podle mého názoru vlastní i rozhodnutí 2007/533, jelikož i toto rozhodnutí obsahuje pravidla, která stanoví příslušnost členského státu, který záznam vložil, pokud jde o posouzení okolností, které byly důvodem pro vložení záznamu do SIS II (čl. 49 odst. 1 a 2 a článek 21), a povinnost orgánů dožádaného členského státu přijmout opatření na základě záznamu (článek 39). Nelze tedy než konstatovat, stejně jak učinil Soudní dvůr v rozsudku Komise v. Španělsko(15), že přijetí opatření na základě záznamu je do jisté míry automatické, což je nutné s ohledem na skutečnost, že toto automatické přijetí je výrazem zásady loajální spolupráce mezi smluvními státy, která je základem schengenského acquis a je nutná pro fungování integrovaného systému správy, jehož účelem je zabezpečit vysokou a jednotnou úroveň kontroly a ostrahy vnějších hranic jakožto důsledek volného překračování vnitřních hranic schengenského prostoru.
39. Ačkoli existují záznamy, které lze napadnout a u nichž lze odmítnout přijetí opatření na jejich základě, neplatí to pro záznamy o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení.
40. Je totiž třeba uvést, že článek 24 rozhodnutí 2007/533, podle kterého může dožádaný členský stát požadovat „označení“ záznamu v tom smyslu, že tento záznam nebude vykonán na jeho území, pokud má za to, že provedení záznamu není slučitelné s jeho vnitrostátními právními předpisy, jeho mezinárodními závazky nebo základními vnitrostátními zájmy, se na tyto dvě kategorie nevztahuje. Použitelnost tohoto článku je s ohledem na jeho znění omezena na záznamy vložené v souladu s článkem 26 („Záznamy o osobách hledaných za účelem zatčení a předání nebo vydání“), článkem 32 („Záznamy o pohřešovaných osobách“) nebo článkem 36 („Záznamy o osobách a věcech pořízené pro účely skrytých kontrol nebo zvláštních kontrol“) uvedeného rozhodnutí.
41. Článek 48 rozhodnutí 2007/533 stanoví případ nepoužití záznamu, který však není důsledkem odmítnutí jeho provedení ze strany orgánů dožádaného členského státu. Toto ustanovení ukládá dožádanému členskému státu povinnost uvědomit přímo členský stát, který vložil záznam, „nemohou-li být požadovaná opatření provedena“. V tomto ohledu je důležité uvést, že v uvedeném případě se jedná o objektivní nemožnost, jak vyplývá z upřesnění obsaženého v bodě 2.4. příručky SIRENE, podle něhož má informační povinnost upravenou v tomto ustanovení dožádaný členský stát, „který na základě všech dostupných informací rozhodně není schopen dodržet postup [stanovený v případě pozitivního nálezu]“(16) a který se týká případu, kdy tento stát „není schopen provést požadovaná opatření“(17) (jakož i důvodů této neschopnosti)(18).
42. Pro úplnost je třeba upřesnit, že ani pokud jsou splněny podmínky v něm vyjmenované, neopravňuje čl. 49 odst. 3 rozhodnutí 2007/533 příslušné orgány dožádaného členského státu, aby odmítly přijmout opatření na základě záznamu. Toto ustanovení totiž stanoví, že má-li některý z dožádaných členských států důkazy naznačující, že položka údaje je věcně nesprávná nebo je uchovávána protiprávně, uvědomí o tom co nejdříve (nejpozději do deseti dnů poté, co se o uvedeném důkazu dozvěděl), členský stát, který záznam pořídil, prostřednictvím výměny doplňujících informací, a v případě, že se s posledně uvedeným státem nedohodne, předloží věc evropskému inspektorovi ochrany údajů (EIOÚ), který spolu s dotyčnými vnitrostátními orgány dozoru vystupuje jako prostředník. Jinými slovy, příslušné orgány dožádaného členského státu jsou pouze povinny uvědomit členský stát, který vložil záznam, o tom, že údaje jsou nesprávné nebo že jsou uchovávány protiprávně, přičemž konečnou odpovědnost za opravu nebo výmaz údajů nese posledně uvedený členský stát.
43. Je třeba upřesnit, že v každém případě se čl. 49 odst. 3 a 4 rozhodnutí 2007/533 nevztahuje na případ, kdy protiprávnost údajů namítají příslušné orgány dožádaného členského státu z důvodu, že záznam vložený do SIS II podle nich nespadá mezi cíle sledované uvedeným rozhodnutím. Tento závěr je odůvodněn jak doslovnými, tak kontextovými aspekty. Z hlediska doslovného znění nemohu pominout, že v odstavci 3 tohoto článku 49 se hovoří o „věcně nesprávné“ položce údajů a o položce údajů „uchovávan[é] protiprávně“, nikoli o „neoprávněně vložených“ údajích, z čehož lze dovodit, že tato protiprávnost se netýká podmínek upravujících vkládání záznamů do SIS II. Z kontextuálního hlediska uvádím zaprvé, že článek 49 rozhodnutí 2007/533 je zařazen v kapitole XI uvedeného rozhodnutí, nadepsané „Obecná pravidla pro zpracování údajů“(19), a zadruhé, že není důvod tvrdit, že výraz „položka údaje […] uchováv[aná] protiprávně“ ve smyslu tohoto článku musí být vykládán jinak než obdobný výraz obsažený v čl. 58 odst. 5 téhož rozhodnutí, podle kterého „[k]aždý má právo na […] výmaz protiprávně uchovávaných údajů, které se jej týkají“. Z uvedeného podle mého názoru vyplývá, že tato protiprávnost údajů vychází z porušení vnitrostátních nebo unijních pravidel o ochraně osobních údajů, o čemž svědčí i skutečnost, že případné zprostředkování mezi dožádaným členským státem a členským státem, který pořídil záznam, je svěřeno evropskému inspektorovi ochrany údajů.
44. S ohledem na výše uvedené je podle mého názoru zcela nepochybné, že rozhodnutí 2007/533 nepřiznává příslušným orgánům dožádaného členského státu žádnou možnost zpochybnit zákonnost vložení záznamu za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, a tedy odmítnout výkon tohoto záznamu, z důvodu, že podle nich není v souladu s cíli, jež mohou odůvodňovat vložení záznamu do SIS II. Účinnost SIS II by kromě toho byla vážně narušena, pokud by toto rozhodnutí mělo být vykládáno v tom smyslu, že členské státy mohou odmítnout výkon záznamu na základě výše uvedeného důvodu.
45. Z uvedeného vyplývá, že bulharskou právní úpravu použitou za okolností, které jsou dány ve věci v původním řízení, tedy článek 84 ZMVR, nelze považovat za neslučitelnou s rozhodnutím 2007/533, jelikož tato právní úprava ukládá vnitrostátním policejním orgánům bezpodmínečnou povinnost dočasně zabavit nalezenou věc, pokud zjistí, že tato věc je předmětem záznamu v SIS II.
46. Pokud jde o vrácení vozidla zajištěného bulharskými policejními orgány v původním řízení do státu původu, je třeba podotknout, že toto vrácení spadá mezi „vhodná opatření“, jejichž obsah mají dohodnout dožádaný členský stát a členský stát, který pořídil záznam, na základě výměny informací ve smyslu článku 39 rozhodnutí 2007/533. Zatímco výměna doplňujících informací mezi centrálami SIRENE těchto členských států za účelem dosažení dohody o takových opatřeních je jednou ze složek opatření, které má být přijato na základě záznamu o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení(20), provádění uvedených opatření není součástí výkonu tohoto záznamu upraveného v rozhodnutí 2007/533. Z uvedeného vyplývá, že toto provádění se v souladu s čl. 39 odst. 3 uvedeného rozhodnutí řídí výhradně vnitrostátním právem.
47. To znamená, že bulharská právní úprava, jak ji vykládají vnitrostátní soudy, mohla skutečně stanovit možnost, aby příslušné vnitrostátní orgány nevrátily dotčenou věc za účelem respektování práva na vlastnictví kupujícího jednajícího v dobré víře, jako jsou žalobci v původním řízení. Zároveň z toho však vyplývá, že jinou legislativní volbu, jako je nepodmíněné vrácení uplatněné v projednávané věci, nelze považovat za neslučitelnou s rozhodnutím 2007/533. Z takového rozhodnutí však, jak správně zdůrazňuje Komise ve svém písemném vyjádření, povinnost vrácení nevyplývá.
48. Tento výklad je podle mého názoru podpořen i obsahem právního režimu týkajícího se výmazu záznamů.
49. Článek 45 odst. 1 a 3 rozhodnutí 2007/533 stanoví, že záznamy o věcech vložené do SIS II podle tohoto rozhodnutí se uchovávají pouze po dobu nezbytnou pro splnění účelů, pro které byly vloženy, a nejdéle po dobu deseti let, pokud jde o záznamy vložené za účelem zajištění důkazů v trestním řízení. Pokud jde o tuto posledně uvedenou kategorii záznamů, v bodě 8.4. příručky SIRENE se uvádí, že vedle uplynutí platnosti záznamu [písm. b)] nebo rozhodnutí příslušného orgánu členského státu, který pořídil záznam, o vymazání záznamu [písm. c)] se záznam vymaže „po zabavení věci nebo rovnocenném opatření, jakmile si centrály SIRENE následně vymění potřebné doplňující informace, nebo je o věci zahájeno další soudní nebo správní řízení“(21), přičemž jako příklad je uvedeno soudní řízení o koupi v dobré víře, o sporném vlastnictví nebo soudní spolupráce v důkazních otázkách. Jinak řečeno, pokud je věc v dožádaném členském státě předmětem soudního řízení zahájeného z důvodu zpochybnění jejího vlastnictví, jako je tomu v projednávané věci, musí být záznam vymazán.
50. Vysvětlení vyplývající z příručky SIRENE je třeba doplnit odkazem na katalog doporučení a osvědčených postupů pro správné používání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) a pro výměnu doplňujících informací(22), v němž se uvádí, že „[k]atalog rovněž poskytuje příklady doplňující stručnější znění příručky SIRENE ohledně výmazu záznamu“(23). V případě, že se výmaz týká záznamů o věcech, vysvětluje se v tomto katalogu, že „SIS lokalizuje osoby a věci. Nemá žádnou úlohu při následných postupech prováděných vnitrostátními soudními orgány. Účelem záznamů o věcech tedy je zajistit určené věci (nebo v některých případech určit jejich polohu), tak aby mohly vnitrostátní orgány provést následné postupy, které nespadají pod SIS“(24), a dále se v něm uvádí, že „pokud je případ složitější, jako je tomu u sporů o vlastnictví nebo u koupě v dobré víře, musí se na něj nahlížet tak, že nespadá do oblasti působnosti SIS“(25).
51. Jinak řečeno, články 38 a 39 rozhodnutí 2007/533 se týkají záznamů o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení. Z toho vyplývá, že jakmile je provedeno zabavení (nebo jiné rovnocenné opatření) dotčené věci, stává se případ občanskoprávní věcí v oblasti vlastnického práva a záznam může být vymazán, jelikož již byl splněn jeho účel. Rozhodnutí 2007/533 pak v plném rozsahu ustupuje vnitrostátnímu právu.
52. To znamená, že pokud vnitrostátní právo, jak je vykládáno relevantní judikaturou, stanoví, stejně jako v projednávaném případě, že zabavená věc musí být předána členskému státu, který vložil záznam, aniž by příslušné orgány dožádaného členského státu měly možnost zpochybnit soulad vložení záznamu s cílem sledovaným rozhodnutím 2007/533, nelze tuto legislativní volbu na základě uvedeného rozhodnutí jakkoli kritizovat.
53. Mám tudíž za to, že automatická povaha dotčeného právního ustanovení, konkrétně článku 84 ZMVR, podle kterého platí, že pokud bulharský policejní orgán nalezne vozidlo, o němž byl pořízen záznam v SIS II, toto vozidlo zabaví a na žádost členského státu, který záznam vložil, jej vrátí, je plně v souladu s článkem 39 rozhodnutí 2007/533.
IV. Závěry
54. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku položenou Administrativen sad Silistra (správní soud v Silistře, Bulharsko) následovně:
„Článek 39 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) nebrání vnitrostátní právní úpravě, která neumožňuje orgánům dožádaného členského státu odmítnout výkon záznamu o věci evidované v SIS II v případě, kdy z určitých důkazů vyplývá závěr, že tento záznam nespadá pod cíl stanovený v čl. 38 odst. 1 tohoto rozhodnutí.
Vrácení věci je součástí vhodných opatření, na nichž se členské státy mají dohodnout po výměně doplňujících informací a jejichž provedení nespadá do oblasti působnosti rozhodnutí 2007/533.“
1– Původní jazyk: francouzština.
2– Úř. věst. 2007, L 205, s. 63.
3– Výklad jiných ustanovení rozhodnutí 2007/533, konkrétně čl. 41 odst. 2 a čl. 45 odst. 2, poskytl Soudní dvůr v usnesení ze dne 7. června 2018, Gaki v. Europol (C‑671/17 P, nezveřejněné, EU:C:2018:416, body 24 až 30).
4– DV č. 53 ze dne 27. června 2014, zákon v naposledy pozměněném a doplněném znění (DV č. 58 ze dne 23. července 2019).
5– V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že jednání dlužníka EF, spočívající v neplnění smlouvy o bankovním úvěru, bylo kvalifikováno mimo jiné jako „závažný podvod“ a „zpronevěra“, což jsou trestněprávní kvalifikace, které podle bulharského práva nelze v rámci výše uvedeného právního vztahu uplatnit.
6– Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. 2000, L 239, s. 19; Zvl. vyd. 19/02 s. 9), články 92 až 119.
7– Viz návrh rozhodnutí Rady o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (COM/2005/230 final – CNS 2005/0103), s. 2 a 4.
8– V tomto ohledu viz bod 5 odůvodnění rozhodnutí 2007/533.
9– Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (Úř. věst. 2006, L 381, s. 4).
10– Úř. věst. 1999, L 176, s. 36; Zvl. vyd. 11/32 s. 4.
11– V článku 3 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2007/533 je pojem „doplňující informace“ definován takto: „informace, které nejsou uložené v SIS II, ale souvisejí se záznamy SIS II, a které se vyměňují: i) s cílem umožnit členským státům vzájemné poskytování konzultací či informací při vkládání záznamu, ii) po pozitivním nálezu, aby bylo možné přijmout vhodné opatření, iii) pokud nelze požadované opatření přijmout, iv) pokud se jedná o kvalitu údajů v SIS II, v) pokud se jedná o slučitelnost a prioritu záznamů, vi) pokud se jedná o práva přístupu.“
12– V tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. června 2018, Gaki v. Europol (C‑671/17 P, nezveřejněné, EU:C:2018:416, bod 29), v němž Soudní dvůr potvrdil závěr Tribunálu, že Europol není příslušný k projednávání stížností týkajících se neopodstatněnosti údajů vložených do SIS II, když v podstatě uvedl, mimo jiné, že podle čl. 49 odst. 2 rozhodnutí 2007/533 spadá posouzení opodstatněnosti těchto údajů do výlučné pravomoci vydávajícího členského státu.
13– Rozsudek ze dne 31. ledna 2006, Komise v. Španělsko (C‑503/03, EU:C:2006:74).
14– Rozsudek ze dne 31. ledna 2006, Komise v. Španělsko (C‑503/03, EU:C:2006:74, body 36 a 37).
15– Rozsudek ze dne 31. ledna 2006 (C‑503/03, EU:C:2006:74).
16– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
17– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
18– V bodě 2.4 příručky SIRENE se dále uvádí, že poté, co dožádaný členský stát splní svou informační povinnost stanovenou v článku 48 rozhodnutí 2007/533, se členské státy dohodnou, bude-li to možné, na opatřeních, která mají být přijata, v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a s právními nástroji SIS II.
19– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
20– V tomto ohledu viz Společný postoj Koordinační skupiny pro dohled nad SIS II č. 1/2016 o výmazu záznamů o odcizených vozidlech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení a výkladu článku 38 rozhodnutí Rady 2007/533/SVV, bodů 17 a 18, ve kterých se v podstatě zdůrazňuje, že účelu záznamu není dosaženo, a záznam tudíž nemůže být vymazán, pokud nebylo rozhodnuto o vhodných opatřeních na základě výměny informací, jak vyžaduje článek 39 rozhodnutí 2007/533.
21– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
22– Doporučení Komise ze dne 16. prosince 2015, kterým se vytváří katalog doporučení a osvědčených postupů pro správné používání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) a pro výměnu doplňujících informací mezi příslušnými orgány členských států zavádějícími a používajícími SIS II [C(2015) 9169 final].
23– Obecně řečeno, podle textu na straně 2 doporučení Komise, jehož je přílohou, může tento katalog členským státům poskytnout „právně nezávazné pokyny týkající se různých aspektů využívání SIS a výměny doplňujících informací“.
24– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.
25– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.