<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.2-->
  <head>
    <title>2019-09-201909C104201803470-00-TRA-DOC-CS-ARRET-C-0347-18-201906801-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="10/09/2019 13:56:40" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="ARR" name="TypeDoc"/>
    <meta content="KtefddQJ7RRjkvwswNmDMjzU9YtgRXc+x+wtZTrOOHV2ZDWNlojLZ+H9rQ4Es4XVdMAfavW+jCYjldvaiGO1OJSMCkbqM5X9UOaCMr+mPNr1s+OcoTjH8TOL7k4onHzCM8LgHke+ct/1yUh3AbS7trW0b82vJSXmeQlqO5QFpcw=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="jvac" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0347" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2018" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="jvac" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="ARR_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 11/07/2019 18:48:55" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="951e35a1de8246f2b90bb554cea45a07" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0347" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId25" style="first"/>
      <div id="rId21" style="even">Rozsudek ze dne 4. 9. 2019 – věc C‑347/18</div>
      <div id="rId22" style="default">Salvoni</div>
    </div>
    <p class="C19Centre" id="para-1" title="page-1">
      ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-2" title="page-1">
      4. září 2019  (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">*</a>
</span>)
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-3" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Článek 53 – Osvědčení o soudním rozhodnutí v občanských a obchodních věcech uvedené v příloze 1 – Pravomoci soudu původu – Ověření porušení pravidel pro určení příslušnosti u spotřebitelských smluv i bez návrhu“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-4" title="page-1">
      Ve věci C‑347/18,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-5" title="page-1">
      jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunale di Milano (soud v Miláně, Itálie) ze dne 14. května 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 28. května 2018, v řízení
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-6" title="page-1">
      Alessandro Salvoni
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-7" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-8" title="page-1">
      Anně Marii Fiermonte,
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-9" title="page-1">
      SOUDNÍ DVŮR (první senát),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-10" title="page-1">
      ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, C. Toader (zpravodajka), A. Rosas, L. Bay Larsen a M. Safjan, soudci,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-11" title="page-1">
      generální advokát: M. Bobek,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-12" title="page-1">
      vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-1">
      s přihlédnutím k písemné části řízení,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-14" title="page-1">
      s ohledem na vyjádření předložená:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Pucciariellem, avvocato dello Stato,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a A. Kasalickou, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Irsko J. Quaney, G. Hodge, M. Browne a A. Joycem, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Evropskou komisi F. Moro, M. Heller a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-19" title="page-1">
      po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 7. května 2019,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-20" title="page-1">
      vydává tento
    </p>
    <p class="C75Debutdesmotifs" id="para-21" title="page-1">
      Rozsudek
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1), ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/281 ze dne 26. listopadu 2014 (Úř. věst. 2015, L 54, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1215/2012“), a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Alessandrem Salvonim a Annou Marií Fiermonte ve věci částek, které mu A. M. Fiermonte dluží za služby, které poskytl jakožto advokát.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Body 29 a 32 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 uvádějí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-26" title="page-1">
      „(29) […] [O]soba, vůči níž je výkon navrhován, [by] měla mít možnost podat návrh na odepření uznání a výkonu rozhodnutí, domnívá-li se, že je dán některý z důvodů pro jeho odepření. […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-27" title="page-1">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-28" title="page-1">
      (32) S cílem informovat osobu, vůči níž je výkon navrhován, o výkonu rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, by mělo osvědčení vydané podle tohoto nařízení a doplněné v případě potřeby uvedeným rozhodnutím být doručeno této osobě v přiměřené době před přijetím prvního opatření v rámci výkonu. V této souvislosti se takovým opatřením rozumí první opatření v rámci výkonu provedené po takovém doručení.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Články 17 až 19 nařízení č. 1215/2012 jsou součástí kapitoly II tohoto nařízení, která se týká pravidel pro určení soudní příslušnosti, a konkrétně jejího oddílu 4, který je nadepsán „Příslušnost u spotřebitelských smluv“. Článek 17 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-30" title="page-2">
      „1. Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 7 bod 5:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-31" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-32" title="page-2">
      c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 18 odst. 2 daného nařízení uvádí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-34" title="page-2">
      „Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 28 odst. 1 téhož nařízení stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-36" title="page-2">
      „Pokud je žalovaný, který má bydliště v jednom členském státu, žalován před soudem jiného členského státu, a řízení před tímto soudem se neúčastní, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 37 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 uvádí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-38" title="page-2">
      „1. Strana, která se hodlá v některém členském státě dovolávat rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, musí předložit:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-39" title="page-2">
      a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-40" title="page-2">
      b) osvědčení vystavené podle článku 53.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 42 tohoto nařízení stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-42" title="page-2">
      „1. Pro výkon rozhodnutí v některém členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě, předloží navrhovatel orgánu příslušnému pro výkon:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-43" title="page-2">
      a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-44" title="page-3">
      b) osvědčení vydané podle článku 53 osvědčující, že rozhodnutí je vykonatelné, a obsahující výtah rozhodnutí a případně příslušné informace o nahrazovaných nákladech řízení a výpočet úroků.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-45" title="page-3">
      2. Pro výkon rozhodnutí v některém členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě a které nařizuje předběžné nebo zajišťovací opatření, předloží navrhovatel orgánu příslušnému pro výkon:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-46" title="page-3">
      a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-47" title="page-3">
      b) osvědčení vydané podle článku 53 obsahující popis opatření a osvědčující, že:
    </p>
    <p class="C11Marge1avecretrait" id="para-48" title="page-3">
      i) soud měl příslušnost rozhodnout ve věci samé,
    </p>
    <p class="C11Marge1avecretrait" id="para-49" title="page-3">
      ii) rozhodnutí je vykonatelné v členském státě původu, případně s uvedením toho, za jakých podmínek, a
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-50" title="page-3">
      c) doklad o doručení rozhodnutí, pokud je opatření nařizováno bez předvolání žalovaného k soudu.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-51" title="page-3">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 43 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-53" title="page-3">
      „Je-li navrhován výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, doručí se osobě, vůči níž je výkon navrhován, osvědčení podle článku 53 ještě před přijetím prvního opatření v rámci výkonu. S tímto osvědčením se doručí i rozhodnutí, pokud již nebylo dané osobě doručeno dříve.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o odepření uznání a výkonu, čl. 45 odst. 1 písm. e) a odst. 2 téhož nařízení stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-55" title="page-3">
      „1. Na návrh kterékoli dotčené strany se uznání rozhodnutí odepře:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-56" title="page-3">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-57" title="page-3">
      e) je-li rozhodnutí v rozporu s:
    </p>
    <p class="C11Marge1avecretrait" id="para-58" title="page-3">
      i) kapitolou II oddíly 3, 4 nebo 5, pokud je žalovanou stranou pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy, poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, nebo
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-59" title="page-3">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-60" title="page-3">
      2. Při posuzování důvodů pro odepření uznání uvedených v odst. 1 písm. e) je soud, u kterého byl návrh podán, vázán zjištěným skutkovým stavem, na němž soud původu založil svou příslušnost.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 46 nařízení č. 1215/2012 uvádí, že „[v]ýkon rozhodnutí se na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován, odepře, je-li dán některý z důvodů uvedených v článku 45“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 53 tohoto nařízení uvádí, že „[s]oud původu vydá na žádost kterékoli dotčené strany osvědčení za použití formuláře uvedeného v příloze I“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Bod 4 tohoto formuláře je nadepsán „Soudní rozhodnutí“ a v rubrice 4.6.2 obsahuje informace, které má soud původu uvést v případě předběžného nebo zajišťovacího opatření a které se týkají příslušnosti soudu, jenž nařídil takové opatření, k rozhodnutí ve věci samé.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Spor v původním řízení a předběžná otázka</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Návrhem došlým dne 3. listopadu 2015 A. Salvoni, advokát, jehož kancelář má sídlo v Miláně (Itálie), požádal Tribunale di Milano (soud v Miláně, Itálie) o vydání platebního rozkazu proti A. M. Fiermonte, která má bydliště v Hamburku (Německo), na částky dlužné za služby, které poskytl v rámci řízení týkajícího se napadení vlastnoruční závěti otce své klientky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud vydal platební rozkaz na zaplacení dané částky, navýšené o úroky a náklady řízení. Vzhledem k tomu, že A. M. Fiermonte proti tomuto rozhodnutí nepodala odpor, podal A. Salvoni za účelem výkonu daného rozhodnutí k uvedenému soudu žádost o vydání osvědčení na základě článku 53 nařízení č. 1215/2012 za použití formuláře uvedeného v příloze I tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud z vlastního podnětu provedl vyhledávání na internetu, z něhož vyplynulo, že A. Salvoni vykonával činnost zaměřenou na Německo. Předkládající soud tudíž požádal A. Salvoniho, aby doložil, v jaké kanceláři vykonával svoji činnost během období, kdy jakožto advokát zastupoval A. M. Fiermonte. Dokumenty, které A. Salvoni předložil, potvrzují, že jeho činnost byla zaměřena na Německo a že v okamžiku, kdy jakožto advokát zastupoval A. M. Fiermonte, měla posledně uvedená bydliště v Německu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud měl za to, že vztah mezi A. Salvonim a A. M. Fiermonte lze postavit na roveň spotřebitelské smlouvě, a z informací týkajících se profesionální činnosti A. Salvoniho dovodil, že platební rozkaz byl vydán v rozporu s pravidly pro určení příslušnosti, která jsou stanovena v kapitole II oddíle 4 nařízení č. 1215/2012, jenž se týká pravidel pro určení soudní příslušnosti u spotřebitelských smluv.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto kontextu má předkládající soud pochybnosti o pravomocích přiznaných soudu, který má vydat osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012, pokud rozhodnutí, které podle vnitrostátního procesního práva nabylo právní moci, bylo přijato v rozporu s ustanoveními týkajícími se pravidel pro určení soudní příslušnosti, která jsou stanovena v tomto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedený soud se zejména táže, zda článek 53 nařízení č. 1215/2012 soudu, k němuž byla podána žádost o vydání osvědčení, ukládá, aby v tomto osvědčení doslovně převzal rozhodnutí přijaté v členském státě původu, nebo zda mu toto ustanovení umožňuje, aby i bez návrhu rozhodl, že žalovaného spotřebitele, vůči němuž má být rozhodnutí vykonáno v jiném členském státě, než je stát původu, informuje o případném porušení pravidel pro určení příslušnosti stanovených v kapitole II oddíle 4 tohoto nařízení, a tudíž o možnosti navrhnout odepření uznání ve smyslu čl. 45 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud má za to, že články 42 a 53 nařízení č. 1215/2012 lze podle všeho vykládat v tom smyslu, že soud, který má vydat uvedené osvědčení, nemá žádnou diskreční pravomoc a obsah dotčeného rozhodnutí musí automaticky převzít do formuláře uvedeného v příloze I tohoto nařízení, aby osvědčil, že toto rozhodnutí je vykonatelné v členském státě původu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový výklad může být nicméně podle předkládajícího soudu v rozporu s článkem 47 Listiny, jak jej vyložil Soudní dvůr v oblasti spotřebitelského práva. Předkládající soud má v tomto ohledu za to, že z judikatury Soudního dvora a zejména z rozsudku ze dne 14. června 2012, Banco Español de Crédito (C‑618/10, EU:C:2012:349, body 39, 41 a 43), a z rozsudku ze dne 18. února 2016, Finanmadrid EFC (C‑49/14, EU:C:2016:98, bod 46), vyplývá, že nerovné postavení spotřebitele vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti může být vyváženo pouze pozitivním zásahem soudu, který je povinen i bez návrhu zkoumat případnou zneužívající povahu smluvního ujednání, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012, předkládající soud poznamenává, že jak Soudní dvůr uvedl k osvědčení podle článku 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (Úř. věst. 2004, L 143, s. 15; Zvl. vyd. 19/07, s. 38), v rozsudku ze dne 16. června 2016, Pebros Servizi (C‑511/14, EU:C:2016:448), osvědčení soudního rozhodnutí je aktem soudní povahy. V rámci režimu zavedeného nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42) Soudní dvůr rovněž rozhodl, že funkce osvědčení podle článku 54 tohoto nařízení spočívá v tom, že usnadňuje vydání prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí přijatého členským státem původu (rozsudek ze dne 6. září 2012, Trade Agency, C‑619/10, EU:C:2012:531, bod 41). V tomto kontextu předkládající soud zdůrazňuje, že význam takového osvědčení byl posílen v režimu zavedeném nařízením č. 1215/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud je toho názoru, že mu přísluší uvést do souladu cíl, který spočívá v rychlém pohybu rozhodnutí a je uveden v nařízení č. 1215/2012, a účinnou ochranu spotřebitelů prostřednictvím možnosti informovat při vydání osvědčení podle článku 53 tohoto nařízení i bez návrhu spotřebitele o porušení pravidel pro určení příslušnosti, která jsou stanovena v kapitole II oddílu 4 tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se Tribunale di Milano (soud v Miláně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-76" title="page-6">
      „Musí být článek 53 nařízení [č. 1215/2012] a článek 47 [Listiny] vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby soud původu, který byl v případě pravomocného rozhodnutí požádán o vydání osvědčení podle článku 53 [tohoto] nařízení, mohl i bez návrhu vykonat pravomoci k ověření porušení ustanovení kapitoly II oddílu 4 uvedeného nařízení […] s cílem informovat spotřebitele o případně zjištěném porušení a umožnit mu, aby učinil informované rozhodnutí ohledně možnosti využít opravný prostředek podle článku 45 téhož nařízení?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K předběžné otázce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K přípustnosti</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem je třeba určit, zda soud, k němuž byla podána žádost o vydání osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012, koná v rámci výkonu soudní činnosti ve smyslu článku 267 SFEU, nebo zda řízení, které vede, může být postaveno na roveň čistě správnímu nebo nespornému řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že i když článek 267 SFEU nepodmiňuje možnost obrátit se na Soudní dvůr sporným charakterem řízení, v jehož rámci vnitrostátní soud pokládá předběžnou otázku, vnitrostátní soudy jsou oprávněny obrátit se na Soudní dvůr pouze tehdy, pokud před nimi probíhá spor a rozhodují v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím soudní povahy (rozsudek ze dne 16. června 2016, Pebros Servizi, C‑511/14, EU:C:2016:448, bod 24 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Formulace „vynesení svého rozsudku“ ve smyslu čl. 267 druhého pododstavce SFEU zahrnuje celé řízení vedoucí k vynesení rozsudku předkládajícím soudem, a musí být tudíž vykládána široce, aby se zamezilo tomu, že četné procesní otázky budou považovány za nepřípustné a nebudou moci být předmětem výkladu Soudního dvora, a aby Soudní dvůr mohl vyložit všechna procesní ustanovení unijního práva, která předkládající soud musí použít (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2016, Pebros Servizi, C‑511/14, EU:C:2016:448, bod 28 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu Soudní dvůr v bodech 39 až 41 rozsudku ze dne 28. února 2019, Gradbeništvo Korana (C‑579/17, EU:C:2019:162), rozhodl, že soud původu vykonává soudní funkce, když ověřuje, zda je příslušný k vydání osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Toto řešení nemůže být omezeno pouze na případy, kdy je příslušnost k vydání takového osvědčení zpochybněna, neboť orgán, který vydává osvědčení podle tohoto článku, má rovněž vykonávat funkce soudní povahy v jiných situacích.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Funkce, které má osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012 v systému zavedeném tímto nařízením, tak odůvodňují, že pokud část informací, které musí být převzaty v tomto osvědčení, není obsažena v rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, nebo vyžaduje výklad tohoto rozhodnutí nebo má spornou povahu, soud původu vykonává soudní funkce. V takovém případě uvedený soud vykonává fázi navazující na předchozí soudní řízení tím, že zajistí jeho úplnou účinnost, neboť rozhodnutí se nemůže bez osvědčení volně pohybovat v evropském soudním prostoru. Takový závěr odpovídá potřebě zajistit rychlý výkon soudních rozhodnutí při zachování právní jistoty, která je základem vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v Evropské unii.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Postup směřující k vydání osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012 má proto soudní povahu, takže vnitrostátní soud, který rozhoduje v rámci takového postupu, je oprávněn položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho plyne, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K věci samé</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda článek 53 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soud původu, který byl v případě pravomocného rozhodnutí požádán o vydání osvědčení podle tohoto článku 53, mohl i bez návrhu ověřit porušení ustanovení kapitoly II oddílu 4 tohoto nařízení s cílem informovat spotřebitele o případně zjištěném porušení a umožnit mu, aby učinil informované rozhodnutí ohledně možnosti využít opravný prostředek podle článku 45 uvedeného nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé je třeba uvést, že ze srovnání odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) článku 42 nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že soud, k němuž byla podána žádost o vydání osvědčení, nesmí zkoumat příslušnost soudu, který vydal rozhodnutí ve věci samé, a to odlišně od toho, co je požadováno v rámci rozhodnutí, které nařizuje předběžné nebo zajišťovací opatření.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatímco totiž čl. 42 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení navrhovateli pouze ukládá, aby pro výkon rozhodnutí ve věci samé předložil osvědčení osvědčující, že rozhodnutí je vykonatelné, čl. 42 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení stanoví, že osvědčení předložené pro výkon rozhodnutí, které nařizuje předběžné nebo zajišťovací opatření, musí konkrétně osvědčovat, že soud původu byl příslušný k rozhodnutí ve věci samé.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento závěr je podpořen obsahem uvedeného osvědčení, který je uveden v příloze I téhož nařízení, a konkrétně bodu 4.6.2 této přílohy, který se týká případu předběžných nebo zajišťovacích opatření.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato odlišnost je ostatně konzistentní s tím, že v ostatních případech je soudem, k němuž byla podána žádost o vydání osvědčení, soud původu, který vydal rozhodnutí ve věci samé, jehož uznání či výkon jsou navrhovány, a který v důsledku toho formálně určil svoji příslušnost – implicitně či explicitně – vydáním dotyčného rozhodnutí podle článku 2 nařízení č. 1215/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé ze znění článku 53 nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že soud původu je povinen vydat osvědčení, pokud o to dotčená strana požádá. Toto ustanovení naproti tomu v žádném případě nestanoví, že by uvedenému soudu příslušelo zkoumat aspekty sporu, na které se toto ustanovení nevztahuje, jako jsou hmotněprávní otázky a otázky příslušnosti, o kterých již bylo rozhodnuto v rozhodnutí, jehož výkon je navrhován. Z judikatury Soudního dvora ostatně vyplývá, že vydání uvedeného osvědčení je téměř automatické (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2012, Trade Agency, C‑619/10, EU:C:2012:531, bod 41).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho plyne, že článek 53 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soud členského státu původu, k němuž byla podána žádost o vydání osvědčení uvedeného v tomto článku, pokud jde o pravomocné rozhodnutí vydané vůči spotřebiteli, v takové věci, jako je věc v původním řízení, i bez návrhu ověřoval, zda byla při přijetí tohoto rozhodnutí dodržena pravidla pro určení příslušnosti stanovená v tomto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí je třeba ještě zkoumat, zda judikatura Soudního dvora, která je uvedena v bodě 21 tohoto rozsudku a týká se směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288) ve spojení s článkem 47 Listiny, může zpochybnit tento závěr tím, že by implikovala, že soud původu je povinen za účelem odstranění nerovnováhy, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem, i bez návrhu informovat spotřebitele o údajném porušení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V prvé řadě je třeba uvést, že pokud jde o pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví nařízení č. 1215/2012, bod 18 odůvodnění tohoto nařízení upřesňuje, že slabší strana by měla být chráněna pravidly pro určení příslušnosti, která jsou pro ni příznivější než obecná pravidla.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento cíl je proveden přesnými procesními ustanoveními nařízení č. 1215/2012. Z článku 17 odst. 1 tohoto nařízení tak vyplývá, že v případech, které uvádí, musí být příslušnost určena na základě konkrétních pravidel použitelných na smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem, která jsou stanovena v kapitole II oddíle 4 tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde dále o fázi uznání a výkonu rozhodnutí v dožádaném členském státě, bod 29 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 uvádí, že osoba, vůči níž je výkon navrhován, by měla mít možnost podat návrh na odepření uznání nebo výkonu rozhodnutí, domnívá-li se, že je dán některý z důvodů pro jeho odepření, včetně případného porušení pravidel pro určení zvláštní příslušnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek, jak generální advokát uvedl v bodech 76 a 77 svého stanoviska, nemůže být judikatura Soudního dvora týkající se směrnice 93/13 použita obdobně v kontextu nařízení č. 1215/2012, které uvádí procesní pravidla, zatímco cílem směrnice 93/13 je minimální harmonizace práva členských států týkajícího se zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Co se týče práva na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny, není toto právo porušeno, jelikož článek 45 nařízení č. 1215/2012 umožňuje žalovanému dovolávat se zejména případného porušení pravidel pro určení příslušnosti u spotřebitelských smluv, která jsou stanovena v kapitole II oddíle 4 tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že článek 53 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soud původu, který byl v případě pravomocného rozhodnutí požádán o vydání osvědčení podle tohoto článku 53, mohl i bez návrhu ověřit porušení ustanovení kapitoly II oddílu 4 tohoto nařízení s cílem informovat spotřebitele o případně zjištěném porušení a umožnit mu, aby učinil informované rozhodnutí ohledně možnosti využít opravný prostředek podle článku 45 uvedeného nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nákladům řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C41DispositifIntroduction" id="para-104" title="page-9">
      Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
    </p>
    <p class="C30Dispositifalinea" id="para-105" title="page-9">
      Článek 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/281 ze dne 26. listopadu 2014, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby soud původu, který byl v případě pravomocného rozhodnutí požádán o vydání osvědčení podle tohoto článku 53, mohl i bez návrhu ověřit porušení ustanovení kapitoly II oddílu 4 tohoto nařízení s cílem informovat spotřebitele o případně zjištěném porušení a umožnit mu, aby učinil informované rozhodnutí ohledně možnosti využít opravný prostředek podle článku 45 uvedeného nařízení.
    </p>
    <div class="signatures">
<p class="C77Signatures" id="para-106" title="page-9">
<span class="signatory">Podpisy</span>
<span class="signatory">.</span>
</p>
</div>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">*</a>
</span>)– Jednací jazyk: italština.</p>
</body>
</html>
