null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
22. října 2026(*)
„ Řízení o předběžné otázce – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2014/26/EU – Organizace kolektivní správy – Článek 3 písm. h) – Příjmy z výkonu práv, včetně odměny za soukromé rozmnožování a odměny za veřejné půjčování – Článek 11 odst. 4 – Využívání těchto příjmů k jiným účelům, než je jejich rozdělení nositelům práv – Financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb – Článek 12 odst. 4 – Srážky provedené organizací kolektivní správy – Článek 13 odst. 4 a 6 – Částky, které se považují za nerozdělitelné – Vnitrostátní právní předpisy upravující podporu děl kulturního významu“
Ve věci C‑840/24,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) ze dne 21. listopadu 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 10. prosince 2024, v řízení
Verwertungsgesellschaft Wort (VG Wort)
proti
TL,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení: M. L. Arastey Sahún, předsedkyně senátu, B. Smulders (zpravodaj), E. Regan, J. Passer a D. Gratsias, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
za soudní kancelář: F. Cathagne, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. listopadu 2025,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za Verwertungsgesellschaft Wort (VG Wort): T. Winter, Rechtsanwalt,
– za TL: T. von Plehwe, Rechtsanwalt,
– za německou vládu: J. Möller, M. Hellmann, L. Hülsmann a A. Sahner, jako zmocněnci,
– za francouzskou vládu: B. Dourthe a H. Nunes da Silva, jako zmocněnci,
– za rakouskou vládu: A. Posch, J. Schmoll a G. Kunnert, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: J. Samnadda a G. von Rintelen, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 26. února 2026,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230), čl. 6 odst. 1 první věty směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. 2006, L 376, s. 28), jakož i čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU ze dne 26. února 2014 o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl on-line na vnitřním trhu (Úř. věst. 2014, L 84, s. 72).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi TL, který jedná vlastním jménem, jakož i OS jako nabyvatelem práv, kteří jsou autory literárních děl, a Verwertungsgesellschaft Wort (VG Wort) (dále jen „VG Wort“), organizací kolektivní správy autorských práv, týkajícího se toho, že VG Wort financuje fond na podporu vědy prostřednictvím příjmů pocházejících ze správy autorských práv.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2001/29
3 Článek 5 směrnice 2001/29, nadepsaný „Výjimky a omezení“, v odstavci 2 stanoví:
„Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování podle článku 2 v těchto případech:
[...]
b) u jakýchkoliv rozmnoženin na jakémkoliv nosiči vytvořených fyzickou osobou pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, a to za podmínky, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu, která, pokud jde o dotyčné dílo nebo předmět ochrany, bere ohled na použití nebo nepoužití technologických prostředků uvedených v článku 6;
[...]“
Směrnice 2006/115
4 Článek 6 směrnice 2006/115, nadepsaný „Výjimka z výlučného práva na veřejné půjčování“, v odstavci 1 stanoví:
„Členské státy mohou stanovit výjimku z výlučného práva uvedeného v článku 1, pokud jde o veřejné půjčování, za podmínky, že alespoň autoři obdrží odměnu za půjčování. Členské státy mohou stanovit tuto odměnu s ohledem na své kulturně politické cíle.“
Směrnice 2014/26
5 V bodech 1, 3, 6 až 9, 26 a 28 odůvodnění směrnice 2014/26 se uvádí:
„(1) Směrnice Unie, které byly přijaty v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, poskytují již nyní nositelům práv vysokou úroveň ochrany a nabízejí rámec, v němž může být využíván obsah chráněný těmito právy. Tyto směrnice přispívají k rozvoji a udržování tvořivosti. Na vnitřním trhu, kde nedochází k narušování hospodářské soutěže, podporuje ochrana inovací a duševní tvorby rovněž investice do inovačních služeb a produktů.
[...]
(3) Podle článku 167 [SFEU] má [Evropská] [u]nie v rámci své činnosti zohledňovat kulturní rozmanitost, přispívat k rozkvětu kultur členských států a respektovat přitom jejich národní a regionální různorodost a zároveň zdůrazňovat společné kulturní dědictví. Organizace kolektivní správy hrají jako propagátoři rozmanitosti kulturních projevů důležitou úlohu, v rámci které umožňují přístup nejmenšímu a méně rozšířenému repertoáru na trh a poskytují sociální, kulturní a vzdělávací služby ve prospěch svých nositelů práv a ve prospěch veřejnosti a kterou by měly plnit i nadále.
[...]
(6) Již v doporučení Komise 2005/737/ES [ze dne 18. května 2005 o kolektivní přeshraniční správě autorského práva a práv s ním souvisejících pro zákonné on-line hudební služby (Úř. věst. 2005, L 276, s. 54, oprava Úř. věst. 2005, L 284, s. 10)] se zjistilo, že je zapotřebí zlepšit fungování organizací kolektivní správy. V tomto doporučení je uvedena celá řada zásad, jako je svoboda nositelů práv vybrat si svou organizaci kolektivní správy, rovné zacházení s kategoriemi nositelů práv a spravedlivé rozdělení licenčních odměn. [...] Doporučení však nebylo zohledněno všemi stejnou měrou.
(7) V zájmu zajištění rovnocenných záruk v celé Unii vyžaduje ochrana zájmů členů organizací kolektivní správy, nositelů práv a třetích stran, aby byly právní předpisy členských států týkající se správy autorských práv a udělování licencí pro více území k právům k hudebním dílům online koordinovány [...]
(8) Cílem této směrnice je koordinace vnitrostátních předpisů týkajících se přístupu k činnosti organizací kolektivní správy v oblasti správy autorských práv a práv s nimi souvisejících, způsobu jejich správy a jejich dozorčího rámce [...]
(9) Cílem této směrnice je stanovit požadavky, které by se vztahovaly na organizace kolektivní správy, aby byla zajištěna vysoká úroveň správy, finančního řízení, transparentnosti a podávání zpráv. To by však nemělo členským státům bránit v tom, aby v případě organizací kolektivní správy usazených na jejich území zachovaly nebo zavedly přísnější normy, než jsou normy stanovené v hlavě II této směrnice, pokud jsou tyto přísnější normy v souladu s právními předpisy Unie.
[...]
(26) Organizace kolektivní správy vybírají, spravují a rozdělují příjmy z využívání práv, která jim byla nositeli práv svěřena. Tento příjem náleží především nositelům práv, kteří mohou mít přímý právní vztah s organizací, nebo mohou být zastoupeni prostřednictvím subjektu, který je členem organizace kolektivní správy, nebo prostřednictvím dohody o zastupování. Je proto důležité, aby organizace kolektivní správy při výběru, správě a rozdělování těchto příjmů postupovaly s nejvyšší péčí. Přesné rozdělování těchto příjmů je možné pouze v případě, že organizace kolektivní správy vede řádné záznamy o členství, licencích a užití děl a jiných předmětů ochrany. Nositelé práv a uživatelé by měli rovněž poskytovat příslušné údaje, které jsou zapotřebí z hlediska účinné kolektivní správy a které organizace kolektivní správy ověří.
[...]
(28) Jelikož mají nositelé práv nárok na odměnu za využívání svých práv, je důležité, aby úhrada nákladů na správu práv nepřesáhla odůvodněné náklady na správu práv a aby o všech jiných srážkách, než je úhrada nákladů na správu práv, například o srážkách pro sociální, kulturní a vzdělávací účely, rozhodovali všichni členové organizace kolektivní správy. Organizace kolektivní správy by měly být vůči nositelům práv transparentní, pokud jde o pravidla, jimiž se takové srážky řídí. Stejné požadavky by se měly vztahovat na veškerá rozhodnutí týkající se kolektivního rozdělení příjmů z výkonu práv například pro účely stipendií. Žádný nositel práv by neměl být v přístupu k sociálním, kulturním nebo vzdělávacím službám financovaným prostřednictvím těchto srážek diskriminován. Tato směrnice by neměla ovlivnit srážky podle vnitrostátního práva, jako jsou srážky na poskytování sociálních služeb ze strany organizací kolektivní správy nositelům práv, v žádném z aspektů, které nejsou touto směrnicí upraveny, pokud jsou tyto srážky v souladu s právními předpisy Unie.“
6 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:
„Tato směrnice stanovuje požadavky, které jsou nezbytné k zajištění řádného výkonu správy autorských práv a práv s nimi souvisejících organizacemi kolektivní správy. Stanovuje rovněž požadavky na udělování licencí k autorským právům k užití hudebních děl online na více územích organizacemi kolektivní správy.“
7 Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[...]
c) ‚nositelem práv‘ jakákoli osoba nebo subjekt, jiný než organizace kolektivní správy, který je nositelem autorských práv nebo práva s nimi souvisejících nebo který má podle dohody o výkonu práv nebo ze zákona nárok na podíl z příjmů z výkonu těchto práv;
d) ‚členem‘ nositel práv nebo subjekt zastupující nositele práv, včetně jiných organizací kolektivní správy a sdružení nositelů práv, který splňuje požadavky na členství v organizaci kolektivní správy a je touto organizací přijat;
[...]
h) ‚příjmy z výkonu práv‘ příjmy vybrané organizací kolektivní správy jménem nositelů práv, ať už na základě výlučného práva, práva na odměnu nebo práva na náhradní odměnu;
[...]“
8 Článek 5 téže směrnice, nadepsaný „Práva nositelů práv“, v odstavci 2 stanoví:
„Nositelé práv mají právo zmocnit organizaci kolektivní správy podle své volby ke správě práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany dle své volby pro území podle svého výběru, bez ohledu na členský stát, jehož je organizace kolektivní správy či nositel práv státním příslušníkem, v němž má bydliště nebo místo usazení. Pokud správa takových práv spadá do rozsahu působnosti dané organizace kolektivní správy a pokud nemá tato organizace kolektivní správy objektivní důvody k odmítnutí správy práv, je povinna tato práva, kategorie práv nebo druhy děl a jiné předměty ochrany spravovat.“
9 Článek 8 směrnice 2014/26, nadepsaný „Valné shromáždění členů organizace kolektivní správy“, v odstavci 5 stanoví:
„V souladu s ustanoveními stanovenými v kapitole 2 hlavy II rozhoduje valné shromáždění členů alespoň o těchto otázkách:
a) obecném způsobu rozdělení částek příslušejících nositelům práv;
b) obecném způsobu použití nerozdělitelných částek;
c) obecné investiční politice, pokud jde o příjmy z výkonu práv a o veškeré příjmy z investování příjmů z výkonu práv;
d) obecné politice týkající se srážek z příjmů z výkonu práv a srážek z veškerých příjmů z investování příjmů z výkonu práv;
e) použití nerozdělitelných částek;
[...]“
10 Kapitola 2 této směrnice, nadepsaná „Správa příjmů z výkonu práv“, která je součástí hlavy II, nadepsané „Organizace kolektivní správy“, obsahuje články 11 až 13.
11 Článek 11 uvedené směrnice, nadepsaný „Výběr a použití příjmů z výkonu práv “, v odstavci 4 stanoví:
„Organizace kolektivní správy nesmí využívat příjmy z výkonu práv nebo jakékoli příjmy z investování příjmů z výkonu práv k jiným účelům, než je rozdělení nositelům práv, s výjimkou případů, kdy je možné odečíst nebo započíst její náklady na správu práv v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5 písm. d) nebo využívat příjmy z výkonu práv nebo jakékoli příjmy z investování příjmů z výkonu práv v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5.“
12 Článek 12 téže směrnice, nadepsaný „Srážky“, stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby v případě, že nositel práv zmocní organizaci kolektivní správy ke správě svých práv, byla organizace kolektivní správy povinna poskytnout nositeli práv informace o úhradě nákladů na správu a jiných srážkách z příjmů z výkonu práv a z jakýchkoli příjmů z investování příjmů z výkonu práv před tím, než od něj získá souhlas, aby spravovala jeho práva.
2. Srážky musí být přiměřené a musí odpovídat službám, které organizace kolektivní správy poskytuje nositelům práv, včetně případných služeb uvedených v odstavci 4, a musí být stanoveny na základě objektivních kritérií.
3. Úhrada nákladů na správu práv nepřesáhne odůvodněné a doložené náklady, které organizaci kolektivní správy vznikly v souvislosti se správou autorských práv a práv s nimi souvisejících.
Členské státy zajistí, aby se požadavky platné pro použití a transparentnost použití částek odečtených nebo započtených k úhradě nákladů na správu práv uplatňovaly i na jakékoli jiné srážky sloužící k pokrytí nákladů za správu autorských práv a práv s nimi souvisejících.
4. Pokud organizace kolektivní správy poskytuje sociální, kulturní nebo vzdělávací služby financované prostřednictvím srážek z příjmů z výkonu práv nebo z jakýchkoli příjmů z investování příjmů z výkonu práv, jsou tyto služby poskytovány na základě spravedlivých kritérií, zejména pokud jde o přístup k těmto službám a jejich rozsah.“
13 Článek 13 směrnice 2014/26, nadepsaný „Rozdělení částek příslušejících nositelům práv“, v odstavcích 1, 3, 4 a 6 stanoví:
„1. Aniž jsou dotčeny čl. 15 odst. 3 a článek 28, členské státy zajistí, aby každá organizace kolektivní správy pravidelně, s náležitou péčí a přesně rozdělovala a vyplácela částky příslušející nositelům práv, a to v souladu s obecným způsobem rozdělení částek uvedeným v čl. 8 odst. 5 písm. a).
Členské státy rovněž zajistí, aby organizace kolektivní správy nebo jejich členové, kteří jsou subjekty zastupující nositele práv, rozdělovaly a vyplácely tyto částky nositelům práv co nejdříve, avšak nejpozději do devíti měsíců od konce účetního období, v němž byly vybrány příjmy z výkonu práv, ledaže objektivní důvody související zejména s podáváním hlášení uživateli, určením práv, nositeli práv nebo přiřazením informací o dílech a jiných předmětech ochrany k nositelům práv brání organizaci kolektivní správy nebo případně jejím členům v dodržení této lhůty.
[...]
3. Organizace kolektivní správy přijmou veškerá nezbytná opatření, která jsou v souladu s článkem 1, jejichž cílem je určit a vyhledat nositele práv. [...]
[...]
4. Pokud nelze částky příslušející nositelům práv rozdělit do tří let od konce účetního období, v němž došlo k výběru příjmů z výkonu práv, a za předpokladu, že organizace kolektivní správy přijala veškerá nezbytná opatření, jejichž cílem je určit a vyhledat nositele práv, jak je stanoveno v odstavci 3, považují se tyto částky za nerozdělitelné.
[...]
6. Členské státy mohou omezit nebo stanovit povolené způsoby použití nerozdělitelných částek mimo jiné tím, že zajistí, aby tyto částky byly použity odděleně a nezávisle k financování sociálních, kulturních a vzdělávacích činností ve prospěch nositelů práv.“
Německé právo
14 Podle ustanovení § 27 odst. 1 Gesetz über die Wahrnehmung von Urheberrechten und verwandten Schutzrechten durch Verwertungsgesellschaften (zákon o správě autorských práv a práv s nimi souvisejících organizacemi kolektivní správy) ze dne 24. května 2016 (BGBl. 2016 I, s. 1190) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „VGG“) stanoví organizace kolektivní správy pevně stanovená pravidla, která vylučují jakoukoli libovůli při rozdělování příjmů z výkonu práv (plán rozdělování).
15 Ustanovení § 32 odst. 1 VGG stanoví:
„Organizace kolektivní správy má podporovat díla a služby kulturního významu.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
16 VG Wort je organizací kolektivní správy, která je pověřena využíváním autorských práv autorů textů a jejich vydavatelů, která jí byla přiznána smlouvou. V tomto ohledu má v Německu monopol.
17 TL a OS, autoři literárních děl, jsou členy organizace VG Wort a s touto organizací uzavřeli smlouvy o správě práv. Ve sporném období, a sice od 1. ledna 2016 do 30. září 2019, nahlásili VG Wort různá díla a obdrželi platby z příjmů vybraných touto organizací.
18 V těchto smlouvách je stanoveno, že se vyúčtování a výplata podílu nositelů práv na těchto příjmech řídí stanovami a plánem rozdělování VG Wort.
19 Stanovy VG Wort ve znění platném ve sporném období upravovaly rovněž platbu podpory do Förderungsfonds Wissenschaft (Fond na podporu vědy, dále jen „FFW“), a sice fondu, jehož vlastníkem je společnost, jejímž jediným společníkem je VG Wort.
20 V souladu se stanovami je účelem fondu FFW podpora vědy a výzkumu prostřednictvím financování nákladů na tisk spojených s publikací vědeckých a odborných děl, financování výzkumu, ze kterého mají vzejít taková díla, jakož i dalších činností na podporu vědecké a odborné literatury. Z informací poskytnutých Soudnímu dvoru vyplývá, že podpora vyplacená FFW byla financována srážkami z vybraných příjmů zejména z odměn za soukromé rozmnožování a z odměn za veřejné půjčování vědeckých, technických a odborných děl.
21 TL zpochybňuje na základě vlastních práv a práv, která na něj postoupil OS, to, že VG Wort převedla do FFW částky pocházející z příjmů, které tato organizace vybrala ve sporném období, čímž snížila platby ve prospěch TL a OS z titulu autorského práva. V řízení v prvním stupni se TL domáhal určení, že VG Wort není oprávněna k tomu, aby za účelem financování FFW odváděla částky z příjmů, které mají být v tomto ohledu vypláceny nositelům práv. TL mimoto požadoval informace o výši částek převedených do FFW. Landgericht (zemský soud) návrhu na určení a žádosti o informace ve prospěch OS vyhověl v plném rozsahu a ve prospěch TL pouze částečně.
22 Odvolací soud toto rozhodnutí ve prospěch OS potvrdil. V tomto ohledu měl tento soud za to, že plány rozdělování VG Wort začleněné do smluv o správě práv představují všeobecné podmínky, jejichž ustanovení týkající se plateb ve prospěch FFW jsou podle vnitrostátního práva neplatná, neboť jsou v rozporu se základními zásadami VGG, jakož i právní úpravou, která předcházela VGG, protože tyto platby připadají i osobám, které na ně nemají nárok. Uvedený soud naproti tomu žalobu TL v plném rozsahu zamítl z důvodu, že nebylo prokázáno, že platby v jeho prospěch byly sníženy.
23 Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), který je předkládajícím soudem, má za to, že výsledek opravného prostředku, který mu byl předložen, závisí na tom, zda jsou ustanovení plánů rozdělování týkající se plateb, které mají být provedeny ve prospěch FFW, skutečně neplatná v rozsahu, v němž stanoví platby ve prospěch osoby, která na ně nemá nárok.
24 V tomto ohledu tento soud uvádí, že i když měl odvolací soud v souladu s vnitrostátní judikaturou za to, že organizace kolektivní správy musí příjmy pocházející ze své činnosti rozdělit výlučně mezi nositele práv, nelze vyloučit, že platby uskutečněné ve prospěch FFW jsou v souladu s ustanovením § 32 odst. 1 VGG, podle něhož mají organizace kolektivní správy podporovat díla a služby kulturního významu. Podle uvedeného soudu toto ustanovení neomezuje okruh příjemců této podpory na nositele práv, nýbrž umožňuje i podporu budoucí tvorby děl a budoucího poskytování služeb. Je tudíž možné, že tyto platby ve prospěch FFW nemusí být považovány za platby protiprávně vyplacené osobě, která na ně nemá nárok. Takový závěr však podle něj závisí na souladu uvedeného ustanovení s unijním právem.
25 Podle předkládajícího soudu z poznatků vyplývajících z rozsudků ze dne 9. února 2012, Luksan (C‑277/10, EU:C:2012:65), a ze dne 11. července 2013, Amazon.com International Sales a další (C‑521/11, EU:C:2013:515), vyplývá, že nositelé autorských práv, kteří mají právo na spravedlivou odměnu náležející na základě výjimky pro soukromé rozmnožování podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 a na odměnu za veřejné půjčování na základě čl. 6 odst. 1 první věty směrnice 2006/115, musí tyto příjmy imperativně obdržet, avšak nic nebrání tomu, aby jim část příjmů určená jako spravedlivá odměna byla vyplacena nepřímo prostřednictvím sociálních a kulturních zařízení zřízených v jejich prospěch. Tento soud upřesňuje, že toto pravidlo je někdy chápáno tak, že neumožňuje vyplácet platby jiným osobám, než jsou nositelé autorských práv, pokud s tím tito nositelé nesouhlasili. Je třeba určit, zda je nicméně s ohledem na ustanovení směrnice 2014/26, která byla přijata poté, co byla vydána tato judikatura, nutno připustit podporu sociálních, kulturních nebo vzdělávacích cílů ve prospěch příjemců, kteří nepatří, nebo každopádně ještě nepatří do okruhu nositelů práv.
26 V tomto ohledu má uvedený soud za to, že z čl. 8 odst. 5 písm. d), čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/26 ve spojení s body 3 a 28 odůvodnění této směrnice podle všeho vyplývá, že organizace kolektivní správy (dále jen „OKS“), pokud valná hromada jejich členů přijala rozhodnutí v tomto smyslu, musí mít možnost poskytovat sociální, kulturní nebo vzdělávací služby, a to i ve prospěch jiných příjemců, než jsou nositelé práv. Podpora poskytnutá tvůrcům, kteří nejsou nebo ještě nejsou nositeli práv, by tak mohla být považována za podporu představující dovolené použití „k jiným účelům“, než je rozdělení příjmů z výkonu práv nositelům práv ve smyslu tohoto čl. 11 odst. 4, za podmínky, že to stanoví rozhodnutí přijaté valným shromážděním členů.
27 Zmíněný soud má rovněž za to, že takový výklad není zpochybněn čl. 13 odst. 6 této směrnice, který umožňuje členským státům upravit použití nerozdělitelných částek k financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb ve prospěch nositelů práv, neboť se toto ustanovení týká nikoli srážek, ale nerozdělitelných částek.
28 V případě, že by sociální, kulturní nebo vzdělávací služby podle čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/26 mohly být legálně poskytovány pouze nositelům práv ve smyslu čl. 3 písm. c) této směrnice, by však bylo třeba určit, zda by podle unijního práva legalita poskytování těchto služeb závisela na tom, že příjemce těchto služeb má právo na odměnu, nebo postačuje, že je nositelem autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, které aktuálně nezakládá právo na odměnu. Kromě toho je třeba upřesnit, zda je legalita těchto služeb podmíněna existencí smlouvy o správě práv s OKS. Podle předkládajícího soudu je totiž možné, že nositel práv má aktuální právo na odměnu nebo má pouze právo chráněné autorským právem bez aktuálního práva na odměnu. Kromě toho je podle něj možné rozlišovat podle toho, zda nositel práv s OKS uzavřel smlouvu o správě práv, či nikoli. Je nezbytné upřesnit, zda tyto okolnosti mají vliv na legalitu poskytování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb podle čl. 12 odst. 4 uvedené směrnice.
29 Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je s čl. 5 odst. 2 písm. b) [směrnice 2001/29], s čl. 6 odst. 1 první větou [směrnice 2006/115], jakož i s čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 4 [směrnice 2014/26] slučitelné, pokud má organizace kolektivní správy podle ustanovení vnitrostátního práva podporovat kulturně významná díla, což vede k tomu, že tuto podporu využívají i příjemci, kteří (každopádně ještě) nepatří do okruhu nositelů práv?
2) Pro případ, že sociální, kulturní nebo vzdělávací služby podle čl. 12 odst. 4 [směrnice 2014/26] mohou být legálně poskytovány pouze nositelům práv: závisí legalita poskytování takovýchto služeb na tom, že příjemce těchto služeb má aktuální právo na odměnu, nebo postačuje, že je nositelem autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, které aktuálně nezakládá právo na odměnu? Je legalita takovýchto služeb podmíněna existencí smlouvy o správě práv s organizací kolektivní správy?“
Řízení před Soudním dvorem
30 Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 9. března 2026 podal TL na základě článku 83 jednacího řádu Soudního dvora návrh na znovuotevření ústní části řízení.
31 Na podporu tohoto návrhu TL, který zdůraznil, že výčet případných důvodů pro znovuotevření ústní části řízení obsažený v tomto článku 83 je pouze orientační, tvrdí, že generální advokát odůvodnil své stanovisko přednesené dne 26. února 2026 „neočekávanými a překvapivými“ tezemi týkajícími se obsahu a účelu práva duševního vlastnictví, jakož i práv a povinností OKS. Podle tohoto účastníka řízení tyto teze nejsou slučitelné s unijním právem a judikaturou Soudního dvora. V tomto ohledu v podstatě uvádí, že generální advokát, který se ve svém stanovisku opírá o teorii týkající se povahy základního práva na ochranu duševního vlastnictví, podporuje přehnané pojetí úkolů a pravomocí OKS. Uvedený účastník řízení na podporu vlastního výkladu unijního práva mimoto odkazuje na argumenty uvedené v písemném vyjádření.
32 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl, vázán (rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 63, jakož i citovaná judikatura).
33 V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jednací řád nedávají účastníkům řízení nebo zúčastněným uvedeným v článku 23 tohoto statutu možnost předložit vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem. Nesouhlas účastníka řízení nebo zúčastněného se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve stanovisku zabýval (rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 64, jakož i citovaná judikatura).
34 Vzhledem k tomu, že návrh na znovuotevření ústní části řízení, který předložil TL, mu má umožnit odpovědět na postoj, který generální advokát zaujal ve svém stanovisku, nelze tomuto návrhu vyhovět.
35 Je pravda, že podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnutím zahájit ústní část řízení nebo nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.
36 V projednávané věci však vyjádření TL předložené v jeho návrhu uvedeném v bodě 30 tohoto rozsudku neodhaluje žádný argument, který nebyl mezi účastníky řízení projednán, ani novou skutečnost, která by mohla mít rozhodující vliv na rozhodnutí, které má Soudní dvůr vydat v projednávané věci.
37 Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr má k dispozici všechny poznatky nezbytné pro odpověď na otázky položené předkládajícím soudem, má po vyslechnutí generálního advokáta za to, že za těchto podmínek není důvodné nařídit znovuotevření ústní části řízení.
K předběžným otázkám
K první otázce
38 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z pohledu této logiky je na Soudním dvoru, aby případně přeformuloval otázky, které jsou mu položeny. Soudnímu dvoru v tomto ohledu přísluší, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vybral ta ustanovení unijního práva, která je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (rozsudek ze dne 16. dubna 2026, Stichting de Thuiskopie, C‑496/24, EU:C:2026:296, bod 18 a citovaná judikatura).
39 V první otázce předkládající soud žádá o výklad čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, čl. 6 odst. 1 první věty směrnice 2006/115 a čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/26.
40 Zatímco první dvě ustanovení přiznávají nositelům autorských práv práva, a sice právo na spravedlivou odměnu za soukromé rozmnožování a právo na odměnu za veřejné půjčování, poslední dvě ustanovení se týkají toho, jak OKS spravuje příjmy z využívání autorských práv. Konkrétně se čl. 11 odst. 4 této směrnice obecně týká použití těchto příjmů, zatímco čl. 12 odst. 4 uvedené směrnice se týká konkrétně srážek z těchto příjmů za účelem financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb, které poskytuje OKS.
41 Jak ovšem vyplývá z předkládacího rozhodnutí, spor v původním řízení se týká toho, že OKS dotčená ve věci v původním řízení vyplácí část příjmů, které vybrala jménem nositelů autorských práv k literárním dílům, které pocházejí z využívání autorských práv těchto nositelů, do fondu náležejícího společnosti, kterou vlastní ve výši 100 % tato OKS, za účelem financování činností spočívajících v propagaci děl a služeb kulturního významu, v souvislosti s nimiž má tento soud za to, že spadají pod sociální, kulturní nebo vzdělávací služby ve smyslu zejména čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/26. V této souvislosti si předkládající soud klade otázku, zda je taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která umožňuje OKS, aby část příjmů z využívání autorských práv věnovala na financování takových služeb, pokud je využívají osoby, které nejsou nebo ještě nejsou nositeli těchto práv, v souladu s touto směrnicí.
42 Z toho vyplývá, že spor v původním řízení se týká pouze správy příjmů z využívání autorských práv, a zvláště využívání těchto příjmů a srážek z těchto příjmů za účelem financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb.
43 Je pravda, že z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že příjmy, jichž se týká platba, o kterou jde ve věci v původním řízení, pocházejí z příjmů získaných z titulu odměny za soukromé rozmnožování podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, jakož i z příjmů získaných z titulu odměny za veřejné půjčování podle čl. 6 odst. 1 první věty směrnice 2006/115. S ohledem na směrnici 2014/26 jsou však tyto příjmy součástí příjmů z využívání autorských práv podle čl. 3 písm. h) této směrnice.
44 Je totiž třeba uvést, že „příjmy z výkonu práv“ jsou definovány v čl. 3 písm. h) směrnice 2014/26 jako „příjmy vybrané [OKS] jménem nositelů práv, ať už na základě výlučného práva, práva na odměnu nebo práva na náhradní odměnu“.
45 Výklad č. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 a čl. 6 odst. 1 první věty směrnice 2006/115 tedy není pro účely sporu v původním řízení relevantní.
46 Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/26 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby na základě vnitrostátní právní úpravy, podle které mají OKS podporovat díla kulturního významu, bylo ve stanovách OKS stanoveno, že je část „příjmů z výkonu práv“ ve smyslu čl. 3 písm. h) této směrnice věnována na financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb, pokud z těchto služeb mají prospěch osoby, které nejsou nositeli autorských práv.
47 Článek 11 odst. 4 směrnice 2014/26 stanoví zásadu, podle níž OKS nesmí vyžívat příjmy z výkonu práv k jiným účelům, než je jejich rozdělení nositelům práv. Toto ustanovení však zmiňuje dvě výjimky z této zásady. Tyto příjmy mohou být jednak použity za účelem odečtení nebo započtení nákladů na správu práv OKS za podmínky, že je takové použití v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5 písm. d) této směrnice. Dále OKS mohou uvedené příjmy využít k jiným účelům, než je jejich rozdělení nositelům práv, za podmínky, že je toto využití v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5 uvedené směrnice.
48 Pokud jde konkrétně o tuto druhou výjimku, která je v projednávané věci s ohledem na spor v původním řízení jako jediná relevantní, je třeba uvést, že podle posledně uvedeného ustanovení musí valné shromáždění členů OKS rozhodnout v souladu s ustanoveními stanovenými v kapitole 2 hlavy II směrnice 2014/26, která se týká správy příjmů z výkonu práv a tvoří ji články 11 až 13 této směrnice. Z toho vyplývá, že valné shromáždění svými rozhodnutími přijatými na základě tohoto čl. 8 odst. 5 konkretizuje pravidla týkající se využívání příjmů z výkonu práv, srážek z těchto příjmů a rozdělení částek příslušejících nositelům práv, stanovená v uvedených článcích 11 až 13 v mezích, které tyto články stanoví.
49 Pokud jde v prvé řadě o srážky z příjmů z výkonu práv, které jsou provedeny přímo z těchto příjmů před přidělením částek příslušejících nositelům práv, čl. 12 odst. 1 směrnice 2014/26 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby v případě, že nositel práv zmocní OKS ke správě svých práv, byla tato organizace povinna poskytnout nositeli práv informace o úhradě nákladů na správu a jiných srážkách z příjmů z výkonu práv a z jakýchkoli příjmů z investování příjmů z výkonu práv před tím, než od něj získá souhlas, aby spravovala jeho práva. Z tohoto znění vyplývá, že srážky z těchto příjmů k jiným účelům než náklady na správu jsou v zásadě povoleny. Článek 12 odst. 4 této směrnice výslovně zmiňuje financování sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb prostřednictvím srážek z uvedených příjmů.
50 Pokud však jde o určení příjemců služeb financovaných prostřednictvím srážek z příjmů z výkonu práv, čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/26 ve spojení s odstavcem 2 tohoto článku a bodem 28 odůvodnění této směrnice nasvědčuje tomu, že z těchto služeb mají mít prospěch pouze nositelé autorských práv.
51 Článek 12 odst. 2 směrnice 2014/26 totiž stanoví, že srážky musí být přiměřené a musí odpovídat službám, které OKS poskytuje nositelům práv, včetně případných služeb uvedených v odstavci 4, a musí být stanoveny na základě objektivních kritérií. Znění tohoto čl. 12 odst. 2 tedy zmiňuje pouze případ služeb poskytovaných těmto nositelům a do těchto služeb zahrnuje služby uvedené v odstavci 4 tohoto článku.
52 Dále pak čl. 12 odst. 4 této směrnice stanoví, že pokud OKS poskytuje sociální, kulturní nebo vzdělávací služby financované prostřednictvím srážek z příjmů z výkonu práv nebo z jakýchkoli příjmů z investování příjmů z výkonu práv, jsou tyto služby poskytovány na základě spravedlivých kritérií, zejména pokud jde o přístup k těmto službám a jejich rozsah. V tomto ohledu přitom bod 28 odůvodnění směrnice 2014/26, s ohledem na nějž musí být článek 12 této směrnice vykládán, výslovně uvádí, že žádný nositel práv by neměl být v přístupu k sociálním, kulturním nebo vzdělávacím službám diskriminován. Z toho vyplývá, že čl. 12 odst. 4 uvedené směrnice omezuje možnost, aby OKS provedly srážky na sociální, kulturní nebo vzdělávací služby, v rozsahu, v němž z těchto služeb musí mít prospěch výlučně nositelé práv.
53 Takový výklad je v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se odměny za soukromé rozmnožování podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 a odměny za veřejné půjčování podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2006/115, které patří mezi „příjmy z výkonu práv“, jak vyplývá ze samotné definice tohoto pojmu v čl. 3 písm. h) směrnice 2014/26 připomenuté v bodě 44 tohoto rozsudku.
54 Pokud jde zaprvé o odměnu za soukromé rozmnožování stanovenou v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, Soudní dvůr měl v rozsudku ze dne 12. listopadu 2015, Hewlett-Packard Belgium (C‑572/13, EU:C:2015:750, bod 48), v podstatě za to, že vzhledem k tomu, že tato odměna slouží k nahrazení újmy vzniklé nositelům práv rozmnožováním jejich děl bez jejich svolení, osobám, které nejsou nositeli práv, a nevzniká jim tedy žádná újma v důsledku takového rozmnožování, nemůže náležet tato odměna, pokud by to mělo za následek, že tito nositelé práv zcela či zčásti přijdou o uvedenou odměnu. Kromě toho je pravda, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 11. července 2013, Amazon.com International Sales a další (C‑521/11, EU:C:2013:515, body 49 až 54), rozhodl, že směrnice 2001/29 neukládá zajistit oprávněným příjemcům odměny za soukromé rozmnožování výplatu celé této odměny v hotovosti, ani nezakazuje, aby členské státy stanovily, aby část této odměny byla poskytnuta oprávněným osobám nepřímo prostřednictvím sociálních a kulturních zařízení zřízených v jejich prospěch. Zdůraznil však, že skutečnost, že je část výtěžku určeného na uvedenou odměnu určena pro tato zařízení, je slučitelná s účelem této odměny pouze za podmínky, že uvedená zařízení skutečně slouží ku prospěchu uvedeným oprávněným osobám. Dále, i když část odměny za soukromé rozmnožování může být oprávněným osobám vyplacena nepřímo, musí z ní mít v plném rozsahu prospěch nositelé práv. Soudní dvůr měl totiž za to, že by nebylo v souladu s účelem této odměny, kdyby tato zařízení byla ku prospěchu jiným osobám, než jsou oprávněné osoby.
55 Pokud jde zadruhé o odměnu za veřejné půjčování uvedenou v čl. 6 odst. 1 směrnice 2006/115, měl Soudní dvůr za to, že i když v rámci směrnice 2006/115 unijní normotvůrce použil výraz „odměna“ („rémunération“), a nikoli výraz „odměna [náhrada]“ („compensation“) použitý ve směrnici 2001/29, i prvně uvedený pojem má za cíl zavést ve prospěch autorů náhradu, jelikož nárok na ni vzniká za účelem nahrazení újmy, kterou tito autoři utrpěli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 2012, Luksan, C‑277/10, EU:C:2012:65, bod 103). Vzhledem k tomu, že tato odměna musí být považována za protiplnění za tuto újmu, musí v souladu s poznatky vyplývajícími z judikatury citované v předchozím bodě tohoto rozsudku příslušet v plném rozsahu, přímo nebo nepřímo, oprávněným osobám.
56 Judikatura citovaná v bodech 54 a 55 tohoto rozsudku tedy podporuje výklad uvedený v bodě 52 tohoto rozsudku. Výklad umožňující srážky z příjmů z výkonu práv za účelem financování služeb ve prospěch osob, které nejsou nositeli práv, by totiž vedl k tomu, že by tito nositelé byli zbaveni části těchto příjmů. Tento závěr také platí bez ohledu na to, zda je základem pro tyto příjmy smlouva nebo právní předpisy.
57 V této souvislosti je třeba připomenout, že směrnice 2014/26 neměla v úmyslu odklonit se od zásad stanovených v předchozích směrnicích přijatých v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, jako jsou směrnice 2001/29 a 2006/115. Směrnice 2014/26 totiž neobsahuje ustanovení, která by nahradila nebo zrušila ustanovení posledně uvedených směrnic. Bod 1 odůvodnění této směrnice na ně naopak odkazuje. Kromě toho, jak vyplývá z článku 1 a bodů 6 až 9 odůvodnění uvedené směrnice, jejím cílem je zajistit řádný výkon kolektivní správy autorských práv, což zahrnuje, jak vyplývá z čl. 3 písm. h) téže směrnice, správu příjmů vybraných zejména z titulu odměny za soukromé rozmnožování stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 a odměny za veřejné půjčování uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2006/115. Skutečnost, že směrnice 2014/26 byla přijata po vyhlášení rozsudků citovaných v bodech 54 a 55 tohoto rozsudku, tudíž nemá vliv na její výklad a nijak neovlivňuje relevanci těchto rozsudků pro tento výklad.
58 Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že srážky z příjmů z výkonu práv provedené OKS na základě článku 12 směrnice 2014/26, a tudíž před tím, než jsou tyto příjmy přiděleny a rozděleny nositelům práv, mohou být uskutečněny za účelem financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb uvedených v tomto čl. 12 odst. 4 pouze tehdy, pokud z těchto služeb mají prospěch výlučně tito nositelé práv, a to případně i nepřímo.
59 Pokud jde ve druhé řadě o využívání příjmů z výkonu práv v rámci rozdělování částek náležejících nositelům práv, musí k němu v zásadě v souladu s čl. 11 odst. 4 této směrnice docházet ve prospěch nositelů práv. Jak však bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku, tento čl. 11 odst. 4 umožňuje OKS, aby využívaly příjmy k výkonu práv k jiným účelům, než je rozdělení nositelům práv, za podmínky, že je toto využívání v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5 uvedené směrnice. V tomto ohledu podle čl. 8 odst. 5 písm. b) a e) téže směrnice valné shromáždění členů OKS rozhoduje o obecném způsobu použití nerozdělitelných částek a o použití těchto částek.
60 Článek 13 odst. 4 směrnice 2014/26 stanoví, že pokud nelze částky příslušející nositelům práv rozdělit do tří let od konce účetního období, v němž došlo k výběru příjmů z výkonu práv, třebaže OKS přijala veškerá nezbytná opatření, jejichž cílem je určit a vyhledat nositele práv, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 3 této směrnice, považují se tyto částky za nerozdělitelné. V této souvislosti je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že tyto částky pocházejí z příjmů z výkonu práv ve smyslu čl. 3 písm. h) směrnice 2014/26, mohou mimo jiné zahrnovat jak příjmy z odměny za soukromé rozmnožování podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, tak z odměny za veřejné půjčování podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2006/115.
61 Nelze-li tedy rozdělit příjmy z výkonu práv dotčeným nositelům práv z důvodu, že tito nositelé nemohli být určeni a vyhledáni, může valné shromáždění členů podle čl. 11 odst. 4 ve spojení s čl. 8 odst. 5 písm. b) a e) směrnice 2014/26 rozhodnout o obecném způsobu použití, jakož i určit použití těchto příjmů.
62 Toto použití se přitom může týkat sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb, z nichž mají případně prospěch i jiné osoby, než jsou nositelé práv.
63 Podle čl. 13 odst. 6 uvedené směrnice totiž členské státy mohou omezit nebo stanovit povolené způsoby použití nerozdělitelných částek tím, že zajistí, aby tyto částky byly použity odděleně a nezávisle k financování sociálních, kulturních a vzdělávacích činností ve prospěch nositelů práv. Z toho vyplývá, že směrnice 2014/26 v zásadě opravňuje valné shromáždění členů OKS k tomu, aby povolilo použití příjmů z výkonu práv, které nemohly být rozděleny nositelům práv ve smyslu čl. 13 odst. 4 této směrnice, k financování sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb ve prospěch jiných osob, než jsou nositelé práv, pokud dotyčný členský stát nestanovil opak.
64 V případě absence takového zásahu dotyčného členského státu by tedy OKS bylo na základě čl. 11 odst. 4 této směrnice ve spojení s čl. 8 odst. 5 písm. b) a e) a čl. 13 odst. 6 této směrnice umožněno použít tyto příjmy k financování těchto služeb ve prospěch osob, které nejsou nebo ještě nejsou nositeli práv, za podmínky, že o tom rozhodlo valné shromáždění členů.
65 Kromě toho v takové situaci nelze mít za to, že jsou nositelé práv zbaveni částek, které jim náleží, neboť je již z povahy věci nemožné je identifikovat, a tedy přiznat částky těmto nositelům práv.
66 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že čl. 11 odst. 4 ve spojení s čl. 12 odst. 4 a čl. 13 odst. 4 a 6 směrnice 2014/26 musí být vykládán v tom smyslu, že jednak brání tomu, aby na základě vnitrostátní právní úpravy, podle které mají OKS podporovat díla kulturního významu, bylo ve stanovách OKS stanoveno, že je část „příjmů z výkonu práv“ ve smyslu čl. 3 písm. h) této směrnice věnována na financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb, z nichž mají prospěch osoby, které nejsou nositeli autorských práv, pokud k tomuto financování dochází prostřednictvím srážek z těchto příjmů, a jednak nebrání těmto stanovám, pokud k uvedenému financování dochází prostřednictvím „nerozdělitelných částek“ ve smyslu čl. 13 odst. 4 uvedené směrnice.
K druhé otázce
67 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda pokud jde o sociální, kulturní a vzdělávací služby, které poskytuje OKS a jsou financovány prostřednictvím srážek z „příjmů z výkonu práv“ ve smyslu čl. 3 písm. h) směrnice 2014/26, musí být čl. 12 odst. 4 této směrnice vykládán v tom smyslu, že z těchto služeb mohou mít prospěch pouze nositelé práv, kteří mají aktuální právo na odměnu nebo s touto OKS uzavřeli smlouvu o správě práv.
68 Jak vyplývá z bodů 47 až 52 tohoto rozsudku, podle čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 4 směrnice 2014/26 mohou OKS financovat sociální, kulturní nebo vzdělávací služby prostřednictvím srážek z těchto příjmů, pokud je takové použití příjmů v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5 této směrnice a pokud z těchto služeb mají prospěch výlučně nositelé práv.
69 Pokud jde v prvé řadě o otázku, zda nositel práv musí prokázat existenci aktuálního práva na odměnu v tom smyslu, že má právo podílet se na rozdělování příjmů z výkonu práv za období, kterého se týká rozhodnutí valného shromáždění přijaté na základě čl. 8 odst. 5 uvedené směrnice, aby mohl mít z těchto služeb prospěch, je třeba uvést, že pojem „nositel práv“ je pro účely uplatnění směrnice 2014/26 definován v čl. 3 písm. c) směrnice 2014/26 jako jakákoli osoba nebo subjekt jiný než OKS, který je nositelem autorských práv nebo práva s nimi souvisejících nebo který má podle dohody o výkonu práv nebo ze zákona nárok na podíl z příjmů z výkonu těchto práv.
70 Z této definice vyplývá, že k tomu, aby taková osoba nebo subjekt mohly mít prospěch ze sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb poskytovaných OKS a financovaných prostřednictvím srážek z příjmů z výkonu práv, stačí, aby tento subjekt nebo osoba spadaly pod pojem „nositel práv“, aniž jsou vyžadovány další podmínky, jako je existence „aktuálního“ práva na odměnu.
71 V této souvislosti je třeba uvést, že v souladu s čl. 13 odst. 1 druhým pododstavcem této směrnice musí být částky příslušející nositelům práv rozděleny a vypláceny OKS co nejdříve, v zásadě nejpozději do devíti měsíců od konce účetního období, v němž byly vybrány příjmy z výkonu práv. Uvedená směrnice naproti tomu neobsahuje ustanovení týkající se období, během něhož musí být služby uvedené v jejím čl. 12 odst. 4 poskytovány.
72 To, že by využívání těchto služeb bylo podmíněno možností dovolávat se aktuálního práva na odměnu, by tudíž mělo za následek vytvoření spojitosti, kterou unijní normotvůrce nezamýšlel zavést, mezi obdobím, během něhož mohou být takové služby poskytovány nositeli práv, a obdobím, během něhož tento nositel pobírá příjmy z výkonu práv.
73 Z toho vyplývá, že nositel práv, jak je definován v čl. 3 písm. c) směrnice 2014/26, nemusí k tomu, aby mohl využívat sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb poskytovaných OKS a financovaných prostřednictvím srážek z „příjmů z výkonu práv“ ve smyslu čl. 3 písm. h) této směrnice, prokazovat, že má „aktuální“ právo na odměnu z titulu autorského práva.
74 Pokud jde ve druhé řadě o otázku, zda je k tomu, aby nositel práv mohl tyto služby využívat, vyžadována smlouva o správě práv s OKS, která tyto služby poskytuje, je třeba uvést, že čl. 12 odst. 2 a 4 směrnice 2014/26 se týká sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb, které OKS poskytuje nositelům práv a neobsahuje další upřesnění týkající se nositelů práv. Je však třeba poznamenat, že je tomu tak i v případě jiných ustanovení této směrnice, zejména jejího čl. 11 odst. 4, který stanoví, že OKS nesmí využívat příjmy z výkonu práv k jiným účelům, než je rozdělení nositelům práv.
75 Z toho vyplývá, že pro účely použití této směrnice, a zejména pokud jde o služby uvedené v čl. 12 odst. 2 a 4 této směrnice, které jsou financovány prostřednictvím srážek z příjmů z výkonu práv, se nositeli práv rozumí ti, jejichž správa práv spadá do oblasti činnosti dané OKS. Jak totiž v podstatě uvedl generální advokát v bodě 73 svého stanoviska, vzhledem k tomu, že oblasti činnosti OKS jsou vymezeny v závislosti na druhu předmětů ochrany nebo kategorií práv, jak stanoví čl. 5 odst. 2 směrnice 2014/26, takové sociální, kulturní nebo vzdělávací služby poskytované těmito organizacemi mohou využívat pouze nositelé práv, jejichž správa spadá do oblasti činnosti dané OKS. V opačném případě by byly osoby oprávněné pobírat tyto příjmy zbaveny částek, které jim náleží z titulu využívání jejich práv.
76 V tomto kontextu týkajícím se povahy vztahu mezi nositeli práv a OKS je mimoto třeba poznamenat, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 71 svého stanoviska, že vzhledem k tomu, že odměna za soukromé rozmnožování stanovená v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 a odměna za veřejné půjčování stanovená v čl. 6 odst. 1 směrnice 2006/115 náleží na základě vnitrostátního práva v případě, že dotyčný členský stát využil možnosti, kterou mu poskytují tato ustanovení, ke správě takových práv OKS v zásadě může docházet, aniž je nezbytný smluvní vztah mezi touto organizací a nositelem těchto práv.
77 Tento výklad je podpořen bodem 26 odůvodnění směrnice 2014/26. V tomto bodě odůvodnění je totiž uvedeno, že tyto příjmy náleží především nositelům práv, kteří mohou mít přímý právní vztah s OKS, nebo mohou být zastoupeni prostřednictvím subjektu, který je členem OKS, nebo prostřednictvím dohody o zastupování. Z toho vyplývá, že takový přímý smluvní vztah, jako je smlouva o správě práv týkajících se jednoho nebo několika určitých děl, mezi nositelem práv a danou OKS není vyžadován.
78 Z těchto skutečností vyplývá, že to, zda je s ohledem na směrnici 2014/26 legální poskytovat sociální, kulturní a vzdělávací služby ve prospěch „nositelů práv“ ve smyslu čl. 3 písm. c) této směrnice, které jsou financovány prostřednictvím srážek podle čl. 12 odst. 4 uvedené směrnice, nezávisí na tom, zda tito nositelé práv mají aktuální právo na odměnu nebo zda uzavřeli s OKS smlouvu o správě práv.
79 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba odpovědět na druhou otázku tak, že pokud jde o sociální, kulturní a vzdělávací služby, které poskytuje OKS a jsou financovány prostřednictvím srážek z „příjmů z výkonu práv“ ve smyslu čl. 3 písm. h) směrnice 2014/26, musí být čl. 12 odst. 4 této směrnice vykládán v tom smyslu, že z těchto služeb mohou mít prospěch „nositelé práv“ ve smyslu čl. 3 písm. c) uvedené směrnice nezávisle na tom, zda tito nositelé mají či nemají aktuální právo na odměnu nebo zda s touto OKS uzavřeli či neuzavřeli smlouvu o správě práv, pokud správa práv jménem uvedených nositelů přímo či nepřímo spadá do oblasti činnosti dané OKS.
K nákladům řízení
80 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Článek 11 odst. 4 ve spojení s čl. 12 odst. 4 a čl. 13 odst. 4 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU ze dne 26. února 2014 o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl on-line na vnitřním trhu
musí být vykládán v tom smyslu, že
jednak brání tomu, aby na základě vnitrostátní právní úpravy, podle které mají organizace kolektivní správy podporovat díla kulturního významu, bylo ve stanovách organizace kolektivní správy stanoveno, že je část „příjmů z výkonu práv“ ve smyslu čl. 3 písm. h) této směrnice věnována na financování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb, z nichž mají prospěch osoby, které nejsou nositeli autorských práv, pokud k tomuto financování dochází prostřednictvím srážek z těchto příjmů, a jednak nebrání těmto stanovám, pokud k uvedenému financování dochází prostřednictvím „nerozdělitelných částek“ ve smyslu čl. 13 odst. 4 uvedené směrnice.
2) Článek 12 odst. 4 směrnice 2014/26
musí být vykládán v tom smyslu, že
pokud jde o sociální, kulturní a vzdělávací služby, které poskytuje organizace kolektivní správy a jsou financovány prostřednictvím srážek z „příjmů z výkonu práv“ ve smyslu čl. 3 písm. h) této směrnice, z těchto služeb mohou mít prospěch „nositelé práv“ ve smyslu čl. 3 písm. c) uvedené směrnice nezávisle na tom, zda tito nositelé mají či nemají aktuální právo na odměnu nebo zda s touto organizací kolektivní správy uzavřeli či neuzavřeli smlouvu o správě práv, pokud správa práv jménem uvedených nositelů přímo či nepřímo spadá do oblasti činnosti dané organizace kolektivní správy.
Podpisy
* Jednací jazyk: němčina.