Viz zejména bod 59 odůvodnění směrnice 2014/40: [j]e […] nezbytné zajistit, aby povinnosti, které jsou ukládány výrobcům, dovozcům a prodejcům tabákových výrobků a souvisejících výrobků, nezaručovaly pouze vysokou úroveň ochrany zdraví a spotřebitele […].

Viz bod 11 tohoto stanoviska.

S výjimkou toho, že podle čl. 4 odst. 3 směrnice 2014/40 přijímá Komise akty v přenesené pravomoci za účelem přizpůsobení metod měření těchto látek.

V tomto rozsahu souhlasím s názorem Komise, která uvádí, že dotčené normy musejí být užity za účelem určení, zda cigarety s filtrem uvedené na trh dodržují tyto maximální úrovně emisí.

Rozsudek ze dne 27. října 2016 (C‑613/14, dále jen rozsudek James Elliott Construction, EU:C:2016:821).

Jelikož tato norma byla přijata na základě směrnice nového přístupu [a to směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků (Úř. věst. 1989, L 40, s. 12; Zvl. vyd. 13/09, s. 296)]. V tomto ohledu odkazuji na poznámku pod čarou č. 35 v tomto stanovisku.

Viz například v oblasti duševního vlastnictví rozsudek ze dne 29. července 2019, Funke Medien NRW (C‑469/17, EU:C:2019:623, body 16 až 26).

Ve světle rozsudku James Elliott Construction neshledávám důvod, proč by se na dotčené normy ISO měly uplatnit další požadavky na vyhlášení. Je pravda, že harmonizované normy, které byly podobně jako ty, o které šlo v rozsudku James Elliott Construction, přijaty na základě nového přístupu, mají tu zvláštnost, že byly vypracovány po přijetí směrnic, jejichž základní požadavky mají pomoci upřesnit, a že se tudíž v celém souboru znění těchto směrnic nevyskytuje žádný odkaz na tyto normy. Pochybuji však, že z tohoto rozdílu může plynout, že normy ISO, na které legislativní akt přímo odkazuje, se dotýkají spíše podstaty tohoto aktu a že jejich obsah musí být v úplném znění vyhlášen v Úředním věstníku. Kdyby tomu tak mělo být, pak by se otázka vyhlášení technické normy v Úředním věstníku stala závislou na tom, zda norma existuje už v době přijetí legislativního aktu, poněvadž by se uplatnily různé požadavky na vyhlášení v závislosti na tom, zda tento akt přímo odkazuje na normu, která již byla soukromou organizací vypracována, nebo pouze stanoví, že ji taková organizace vypracuje. Podle mého názoru by šlo o rozlišení, které by bylo možné označit pouze za umělé a které by již nemělo žádný vztah k podstatným kritériím, která jsem zdůraznil v bodech 43 a 44 tohoto stanoviska a která jsou podle mého názoru jediná relevantní.

V tomto ohledu viz Barrios Villarreal, A., International Standardization and the Agreement on Technical Barriers to Trade, Cambridge University Press, Cambridge, 2018, s. 25 a 45. Podle tohoto autora by si tak okolo 70 % dosaženého zisku ponechaly národní normalizační orgány, které jsou členy ISO, a pouze zbývajících 30 % by bylo vyplaceno ISO jako poplatky.

V tomto ohledu viz Van Cleynenbreugel, P., a Demoulin, I., La normalisation européenne après l’arrêt James Elliott Construction du 27 octobre 2016: la Cour de justice de l’Union européenne a-t-elle élargi ses compétences d’interprétation?, Revue de la Faculté de droit de l‘Université de Liège, svazek 2, 2017, s. 325.

V tomto ohledu viz zejména Medzmariashvili, M., Regulating European Standardisation through Law: The Interplay between Harmonised European Standards and EU Law, disertační práce, Univerzita v Lundu, Lund, 2019, s. 59 až 61. Jiní autoři zdůrazňují to, že standardizace a certifikace prováděné pod záštitou ISO neustále rozšiřují svůj potenciál s ohledem na rozvoj globalizace obchodu [viz zejména Penneau A., Standardisation et certification: les enjeux européens, La Standardisation internationale privée, aspects juridiques, Larcier, Brusel, 2014, s. 120].

Dohoda o technické spolupráci mezi ISO a CEN (Vídeňská dohoda), podepsaná v roce 1991 a dostupná v elektronickém znění na této internetové adrese: https://isotc.iso.org/livelink/livelink/fetch/2000/2122/4230450/4230458/Agreement_on_Technical_Cooperation_between_ISO_and_CEN_%28Vienna_Agreement%29.pdf?nodeid= 4230688&vernum=-2.

Viz sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Strategická vize pro evropské normy – další pokroky v posílení a urychlení udržitelného růstu evropského hospodářství do roku 2020, ze dne 1. června 2011 [COM (2011) 311 final], dostupné na této internetové adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/FR/TXT/?uri=celex%3A52011DC0311.

Dohoda o technických překážkách obchodu Světové obchodní organizace (WTO). Tato dohoda je dostupná na této internetové adrese: https://www.wto.org/english/docs_e/legal_e/17-tbt.pdf. V článku 2.4 této dohody se konkrétněji uvádí: Where […] relevant international standards exist […], Members shall use them, or the relevant parts of them, as a basis for their technical regulations except when such international standards […] would be an ineffective or inappropriate means for the fulfilment of the legitimate objectives pursued, for instance because of fundamental climatic or geographical factors or fundamental technological problems. V tomto ohledu viz rovněž Mattli, W. a Büthe, T., Setting International Standards: Technological Rationality or Primacy of Power?, World Politics, svazek 56, č. 1, 2003, s. 2.

Viz bod 9 odůvodnění nařízení č. 1025/2012.

Viz bod 25 odůvodnění nařízení č. 1025/2012. Pokud jde konkrétně o mezinárodní normy, poznamenávám, že Rada zdůraznila potřebu podporovat v rámci Unie používání těchto norem [v tomto ohledu viz usnesení Rady ze dne 28. října 1999 o úloze normalizace v Evropě (Úř. věst. 2000, C 141, s. 1)].

Viz Brunet, A., Le paradoxe de la normalisation: une activité d’intérêt général mise en œuvre par les parties intéressées, La normalisation en France et dans l’Union européenne: une activité privée au service de l’intérêt général?, Presses universitaires d’Aix-Marseille, Aix-en-Provence, 2012, s. 51.

Viz bod 6 odůvodnění nařízení č. 1025/2012. Viz rovněž Medzmariashvili, M., op. cit., s. 18.

Viz bod 20 odůvodnění nařízení č. 1025/2012.

Podle Komise vedou normy mimo jiné ke snížení nákladů, možným především díky úsporám z rozsahu, možnosti předvídat technické požadavky, nižším transakčním nákladům a možnosti přístupu k normalizovaným prvkům [viz sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Strategická vize pro evropské normy – další pokroky v posílení a urychlení udržitelného růstu evropského hospodářství do roku 2020, ze dne 1. června 2011, COM(2011) 311 final, s. 6].

Standards are ubiquitous in our daily life. We encounter hundreds of standards as we go about our day […]. As such, it is difficult to imagine what the world would look like without standards; nothing would fit, and life would be fraught with danger [Medzmariashvili, M., op.cit., s. 53].

Viz body 19 a 22 odůvodnění nařízení č. 1025/2012, z nichž plyne, že normy mohou pomoci řešit závažné společenské otázky, jako jsou změna klimatu, udržitelné využívání zdrojů, inovace, stárnutí populace, integrace zdravotně postižených osob, ochrana spotřebitelů, bezpečnost práce a pracovní podmínky nebo blaho občanů.

Viz bod 9 odůvodnění nařízení č. 1025/2012.

Viz Medzmariashvili, M., op. cit., s. 21.

Podle webových stránek ISO jsou normy, které vypracovává, založeny na znalostech odborníků ve zvolených oblastech […] – ať už jde o výrobce, distributory, kupující, uživatele, profesní sdružení, spotřebitele nebo regulační orgány (zdroj: https://www.iso.org/fr/standards.html).

Zejména poskytnutím bezplatného přístupu ke shrnutí obsahu norem na svých internetových stránkách, zavedením zvláštních sazeb za poskytování norem nebo zpřístupnění balíčků norem za snížené ceny [viz čl. 6 odst. 1 písm. e) a f) tohoto nařízení].

K tomu jsou ostatně národní normalizační orgány vybízeny. V tomto ohledu uvádím, že Komise ve své Zelené knize o rozvoji evropské normalizace: opatření pro rychlejší technologickou integraci v Evropě, ze dne 8. října 1990 [COM (1990) 456 final, s. 51 (Úř. věst. 1991, C 20, s. 1)] zdůraznila, že technické specifikace obsažené v normách by měly být v zásadě přístupné veřejnosti.

Tímto orgánem je Nederlands Normalisatie Instituut (NEN). Je třeba poznamenat, že, jak ostatně správně uvádí Parlament, dotčené normy ISO byly promítnuty do norem NEN-ISO (konkrétně do norem NEN-ISO 4387, 10315, 8454 a 8243) a jsou k nahlédnutí přímo a bezplatně v sídle NEN. Z webové stránky této organizace (dostupné na této adrese: https://www.nen.nl/en/contact-en) plyne následující: If you do not want to purchase a standard, but just want to examine a specific standard, you can do so at NEN in Delft. You can examine all the standards there, but you cannot store them or copy any contents of the standards.

VSK ve svém vyjádření zdůrazňuje například to, že dotčené normy ISO jsou po domluvě přístupné zdarma u německého a irského normalizačního orgánu [Deutsches Institut für Normung (DIN) a National Standards Authority of Ireland (NSAI)].

Podle internetových stránek ISO jsou uvedené ceny následující: 118 švýcarských franků (CHF), pokud jde o normu ISO 4387 a 58 CHF, pokud jde o normy ISO 10315, 8454 a 8243.

Nevylučuji, že v jiných případech mohou být ceny norem, zejména pokud je jich třeba sečíst velké množství, překážkou pro činitele z občanské společnosti [v tomto ohledu viz sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Strategická vize pro evropské normy – další pokroky v posílení a urychlení udržitelného růstu evropského hospodářství do roku 2020, COM (2011) 311 final].

Jak jsem uvedl v bodě 72 tohoto stanoviska, je zřejmé, že žalobci v původním řízení měli k tomuto obsahu přístup (i když v průběhu tohoto řízení nebylo upřesněno, jakým způsobem).

Podle toho, jak mu rozumím, je tento přístup založen na tom, že za účelem kompenzování bezplatnosti tohoto přístupu platí nizozemská vláda NEN náhradu, aby zajistila finanční životaschopnost tohoto orgánu. Dodávám, že přinejmenším pokud jde o evropské normy (tj. normy přijaté evropskými normalizačními organizacemi), unijní normotvůrce jasně uvedl, že jedním z jeho cílů je zajistit spravedlivý a transparentní přístup všem účastníkům trhu v celé Unii, a to zejména v případech, kdy jejich použití umožňuje dodržet dotčené právní předpisy Unie (viz bod 43 odůvodnění nařízení č. 1025/2012).