(1)

Dopisem ze dne 22. července 2003 oznámila Itálie Komisi podporu ve prospěch cukrovaru ve Villasoru, jehož vlastníkem je společnost Sadam ISZ. Dopisy ze dne 19. září 2003 a 30. března 2004 sdělila Itálie Komisi doplňující informace.

(2)

Dopisem ze dne 8. září 2004 uvědomila Komise Itálii o svém rozhodnutí zahájit řízení uvedené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy proti dotyčné podpoře.

(3)

Dopisy ze dne 13. října 2004 a 7. dubna 2005 předala Itálie Komisi připomínky italských orgánů týkající se rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (1). Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k dotyčné podpoře.

(5)

Od zúčastněných stran k tomu Komise obdržela připomínky. Předala je Itálii a poskytla jí možnost, aby k nim vznesla své připomínky, které od ní obdržela dopisem ze dne 18. května 2005.

(6)

Dopisy ze dne 31. ledna 2008 a 14. dubna 2008 předaly italské orgány Komisi informace požadované dopisem ze dne 29. března 2007.

(7)

Podnik, který je příjemcem podpory, cukrovar ve Villasoru, jehož vlastníkem je společnost Sadam ISZ, je zařízení na zpracování cukrové řepy, jež se jako jediné nachází na území Sardinie (jednoho z největších ostrovů ve Středomoří).

(8)

Italské orgány poskytly tomuto cukrovaru 3,5 milionu EUR na částečnou náhradu jeho ztrát způsobených následkem poklesu výroby cukru, které vznikly snížením přísunu cukrové řepy z důvodu sucha v letech 2001–2002.

(9)

Pokud jde o pěstování cukrové řepy, poskytly příslušné orgány údaje, jež ukazují snížení regionální produkce, a tedy přísuny do cukrovaru. Ve srovnání s referenčním obdobím 1998–2000 činí snížení 39 % v roce 2001 a 68 % v roce 2002 (2).

(10)

Příslušné orgány vypočítaly škodu, kterou utrpěl cukrovar ve Villasoru, na základě údajů z rozvah společnosti pro léta 1998 až 2002 a odhadly ji na 6 858 448 EUR (3). Metoda výpočtu škody byla následující: orgány vypočítaly podíl fixních nákladů vzhledem k tuně cukru během referenčního období (1998–2000) a srovnaly tento číselný údaj s poměrem fixních nákladů na tunu cukru během let 2001 a 2002. Za fixní náklady považovaly: náklady na stálé zaměstnance, manipulace (služby poskytované třetími stranami a odběry ze skladu), režijní náklady, odpisy a finanční náklady (4): Během referenčního období činil dopad fixních nákladů na produkt 166,61 EUR/t (5). Pokud jde o léta 2001–2002, stejný výpočetní postup vede k těmto výsledkům: dopad fixních nákladů na produkt v roce 2001 činil 287,95 EUR/t (6) a v roce 2002 představoval 569,18 EUR/t (7). Hlavního dopadu fixních nákladů ve srovnání s referenčním obdobím bylo dosaženo odečtením dopadu fixních nákladů v referenčním období od dopadu fixních nákladů v letech 2001 a 2002. Výsledek v roce 2001 je 121,34 EUR/t a v roce 2002 je 402,58 EUR/t (8). Pro výpočet celkové vzniklé škody byla celková výroba cukru v letech 2001 a 2002 vynásobena výše stanoveným indexem. V roce 2001 byla škoda vyčíslena na 2 427 278 EUR a v roce 2002 na 4 431 170 EUR (9), což je celkem 6 858 448 EUR.

(11)

Částka 3,5 milionu poskytnutá italskými orgány by tedy odpovídala 51 % vzniklé škody. Italské orgány vysvětlily, že výše podpory je stanovena rozpočtovými požadavky.

(12)

Tato podpora není kumulovatelná s jinými podporami.

(13)

Italské orgány předložily dokumentaci obsahující meteorologické údaje za posledních deset let, kterou vypracovala Regionální agrometeorologická služba (dále jen „SAR“) pro Sardinii (10), aby dosvědčily mimořádnou povahu sucha, které zasáhlo ostrov v letech 2001–2002. Tyto údaje mimo jiné ukazují délku sucha, úroveň zásob vody, jakož i agroklimatickou situaci Sardinie v letech 2001–2002.

(14)

Italské orgány rovněž uvedly, že odvětví pěstování cukrové řepy obdrželo podpory vícekrát. V období 1990–2002 byly podpory poskytnuty v letech 1995, 2000, 2001 a 2002.

(15)

Italské orgány považovaly podporu za slučitelnou se společným trhem na základě bodu 11.3.1 Pokynů Společenství týkajících se státní podpory v odvětví zemědělství na období 2000–2006 (dále jen „pokyny“) (11), neboť je podle nich určena k náhradě škody, již utrpěl cukrovar následkem snížení produkce cukrové řepy, které bylo způsobeno nepříznivým povětrnostním jevem blížícím se přírodní pohromě.

(16)

Italské orgány se domnívaly, že tento výklad je v souladu s praxí Komise v této oblasti (12) tam, kde existuje úzký vztah vzájemné závislosti mezi základní zemědělskou produkcí a procesy zemědělsko-průmyslového zpracování, a zejména v případě, kdy dotyčný zemědělsko-průmyslový podnik nemá alternativní zdroje zásobování.

(17)

Za tímto účelem italské orgány zdůraznily, že v cukrovarnickém odvětví založeném na cukrové řepě jsou zemědělské a průmyslové složky úzce spojeny a vzájemně závislé. Existence zařízení na zpracování cukrové řepy závisí na existenci vhodné zásobovací oblasti a činnost cukrovaru ve Villasoru spočívá výhradně ve zpracování cukrové řepy na cukr, která se pěstuje v „zásobovací oblasti“ nalézající se na ostrově. Italské orgány tvrdí, že cukrová řepa pěstovaná ve středomořské oblasti se z důvodu svých fyziologických vlastností musí sklidit během krátkého časového období, kdy je obsah cukru nejvyšší, a musí se rychle dopravit (do 36 hodin po sklizni) do zpracovatelského zařízení, aby neztratila svůj obsah cukru a nebyla napadena plísněmi, které ji činí nepoužitelnou. Proto se zásobovací oblasti obvykle nacházejí v okruhu 80/100 km od zpracovatelských zařízení a sklizňové a zpracovatelské kampaně jsou velmi krátké. Nejbližší zásobovací zdroj cukrovaru ve Villasoru se nachází v kontinentální Itálii ve vzdálenosti více než 250 km (z toho 180 km po moři).

(18)

Italské orgány připomněly, že výroba cukru je na úrovni Společenství upravena společnou organizací trhů v odvětví cukru (nařízení o společné organizaci trhů v odvětví cukru) (13), která stanoví, že rafinerie musí uzavřít smlouvy s pěstiteli cukrové řepy ze své zásobovací oblasti na kvóty na výrobu cukru „A + B“, které jim jsou přiděleny státem, aby mohli využívat ceny a příjmy zaručené společnou organizací trhů v odvětví cukru. Na přebytek vyrobeného cukru, který přesahuje kvóty „A + B“ se nemohou vztahovat vnitřní podpůrná opatření a ani nemůže být tento přebytek volně uváděn na trh v rámci společného trhu. Z toho vyplývá, že rafinerie a zemědělské podniky, které ji zásobují, ve své smlouvě o pěstování obvykle plánují pěstitelské plochy, jejichž produkce nepřekročí kvóty „A + B“ přidělené rafinerii státem. Za této situace by se rafinerie mohla jen obtížně zásobovat z jiné pěstitelské oblasti, než je její oblast, z důvodu omezené dostupnosti produktu ke zpracování mimo smlouvy o pěstování, nutnosti odpovídajících dohod mezi společnostmi na zpracování cukru a konečně, pokud jde o středomořskou oblast, musí se alternativní oblasti cukrové řepy nacházet v dostatečně blízké vzdálenosti, aby byl zaručen přísun použitelného produktu.

(19)

Italské orgány rovněž zvažovaly možnost, že si zařízení ve Villasoru nalezne surovinu ke zpracování jinde, avšak vzdálenost pěstitelských oblastí nacházejících se v kontinentální Itálii je tak velká, že přeprava cukrové řepy by byla nehospodárná, nehledě na skutečnost, že surovina by byla na místo určení dodána v nepoužitelném stavu.

(20)

Italské orgány poskytly Komisi simulaci lhůt a přepravních nákladů cukrové řepy z „alternativní“ oblasti, která se nachází v kontinentální Itálii. Doba přepravy cukrové řepy na Sardinii by činila asi 2,5 dne od nakládky. Vzhledem k tomu, že zpracování cukrové řepy se musí uskutečnit do 36 hodin po sklizni (1,5 dne), cukrová řepa by se na místo určení dostala v nepoužitelném stavu. Náklady na tuto operaci, jak je vypočítaly příslušné orgány, by činily přibližně 10 188 000 EUR na obě období.

(21)

Pokud jde o specifickou otázku sucha a politiky vodního hospodářství (související s tímto suchem) prováděné na Sardinii, italské orgány uvedly, že v roce 1995 byl vyhlášen nouzový stav v důsledku nedostatku vody a byl jmenován zvláštní komisař (Commissario Governativo per l’Emergenza Idrica), jenž má zvláštní pravomoci v oblasti řízení vodních zdrojů, jakož i v oblasti provádění prací na infrastruktuře prvořadého významu.

(22)

Italské orgány rovněž uvedly, že plán regionálního rozvoje Sardinie na období 2000–2006 stanoví zvláštní opatření pro pěstování cukrové řepy. Mezi těmito opatřeními lze uvést meliorační úpravy zemědělské půdy, nákup zavlažovacích zařízení v zemědělských podnicích, zavedení modernějších strojů a rovněž strojů na hnojení a ochranu rostlin.

(23)

Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, jelikož pochybuje o slučitelnosti daného opatření s čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy podle nějž jsou slučitelné se společným trhem podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi. Pokud se jedná o výjimky z obecné zásady neslučitelnosti státní podpory se společným trhem zakotvené v čl. 87 odst. 1 Smlouvy, vykládá Komise restriktivně pojem „přírodní pohroma“, jenž je zmíněn v čl. 87 odst. 2 písm. b). Doposud přijímala Komise výklad, že zemětřesení, laviny, sesuvy půdy a povodně mohou představovat přírodní pohromy.

(24)

Komise zastává důsledně stanovisko, že nepříznivé povětrnostní podmínky jako mráz, kroupy, led, déšť nebo sucho nemohou být samy o sobě považovány za přírodní pohromy ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b). Avšak vzhledem ke škodám, které mohou způsobit na zemědělské výrobě nebo na prostředcích zemědělské výroby, se mohou takové události blížit přírodním pohromám, jakmile rozsah škod dosáhne určitého prahu (který byl stanoven na 20 % obvyklé produkce ve znevýhodněných regionech a na 30 % v ostatních regionech). Pokyny (14) stanoví v bodě 11.3, že podpora na náhradu za ztráty způsobené nepříznivými povětrnostními podmínkami může být vyplacena pouze zemědělcům nebo sdružením producentů, jichž jsou zemědělci členy. Komise považuje podpory, na něž se vztahuje bod 11.3, za slučitelné se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy za dodržení určitých podmínek.

(25)

Komise měla vždy za to, že ustanovení bodu 11.3 pokynů se nepoužívají na zemědělsko-průmyslová zpracovatelská zařízení, neboť podle jejího názoru v řízení zásobování těchto zařízení existuje nezbytná pružnost. Toto může samozřejmě zahrnovat dodatečné náklady na suroviny a/nebo pokles výnosnosti, ale nemůže odůvodňovat přímé použití pravidel pro zemědělskou výrobu.

(26)

Jelikož italské orgány nenavrhly jiné právní základy pro zkoumání a případné povolení podpor, nemohla Komise vyloučit v tomto stadiu řízení, že plánovaná podpora tvoří podporu na provoz, jinak řečeno podporu, která má za cíl osvobodit podnik od nákladů, které by podnik musel obvykle nést v rámci svého běžného řízení nebo svých obvyklých činností.

(27)

Navíc se zdálo, že údaje předané italskými orgány a údaje, které měla Komise k dispozici, ukazují, že společnost Sadam ISZ a společnosti – zejména SAM (15) a FINBIETICOLA Spa (16) –, jimž přímo nebo nepřímo náleží, by byly s to nést snížení výnosnosti tohoto zařízení.

(28)

A konečně jako doplnění, i kdyby použití zásady náhrady uvedené v bodě 11.3 pokynů mohlo být považováno za přijatelné v případě Sadam ISZ (quod non v tomto stadiu řízení), bylo by referenční období vybrané italskými orgány pro výpočet podpory chybné.

(29)

V době zahájení řízení obdržela Komise připomínky od společnosti Sadam ISZ (17), předsedy regionu Sardinie (18) a Brumar Srl (19).

(30)

Ve svých připomínkách uvádí společnost Sadam ISZ důvody zmíněné v bodech 12 až 36 dopisu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které vedly italské orgány k zamýšlenému poskytnutí podpory: mimořádná povaha sucha, nemožnost zásobovat se z jiných oblastí z důvodu zvláštní struktury organizace trhu s cukrem a nemožnost přepravy související s ostrovní situací cukrovaru, význam zemědělsko-průmyslového odvětví cukru v hospodářství ostrova. Poskytuje rovněž informace o vývoji vlastnictví společnosti, která je v současné době ve výlučném držení skupiny Eridania Sadam. Od odchodu společnosti Sviluppo Italia SpA v prosinci 2003 přešel podíl Finbieticola rovněž na skupinu Eridania Sadam, a to v říjnu 2004. Sadam ISZ poskytla kopii dohody uzavřené mezi jednotlivými soukromými a veřejnými orgány s cílem zaručit pokračování pěstování cukrové řepy na Sardinii. V tomto rámci přebírá region Sardinie závazek přijmout veškeré iniciativy nezbytné pro oživení investic v odvětví cukrové řepy, zejména co se týká řízení vodních zdrojů, a v co nejkratší lhůtě obdržet povolení Komise týkající se předmětné oznámené podpory ve výši 3,5 milionu na náhradu ztrát způsobených suchem.

(31)

Sadam ISZ se domnívá, že její produkce nemá žádný vliv na vývoj evropského trhu, nejen proto, že na něm představuje pouze 0,2 %, ale také proto, že tato produkce je z 98 % určena pro sardinský trh a pokrývá z 50 % jeho potřeby, zatímco skupina Eridania Sadam vyrábí 35 % italského cukru, což se rovná 1,7 % evropského cukru, a vlastní 23 % vnitrostátního trhu, což představuje 2,15 % evropského trhu.

(32)

Předseda regionu Sardinie zdůrazňuje zcela mimořádný ráz situace, jíž se vyznačovala léta 2001–2002, která nemůže v žádném případě „představovat precedens platný v budoucnosti pro jiné situace“. Předseda regionu klade důraz na záporné dopady, které by mělo zavření jediného sardinského cukrovaru na hospodářství ostrova vzhledem k významu řepařského odvětví na Sardinii, počtu dotčených zemědělských podniků (1 300 podniků zaměstnává přibližně 5 000 osob), počtu stálých zaměstnanců (83) a sezónních pracovníků cukrovaru (asi 200), nehledě na pracovní místa nepřímo vytvořená touto činností (třetí osoby pověřené pěstováním a sklizní cukrové řepy, přepravci, podniky zabývající se přepravou zařízení), a vzhledem k rozumnému řízení zemědělské produkce jako celku, jelikož cukrová řepa je významnou plodinou používanou při střídavém pěstovaní plodin. Předseda regionu připomíná význam, který přikládá regionální správa řepařskému odvětví a její závazek na jeho zachování.

(33)

Společnost Brumar Srl tvrdí, že cukrovar společnosti Sadam neutrpěl škodu, neboť měl možnost zakoupit cukr ve Francii, Německu, Slovinsku a Chorvatsku; že všechny italské rafinerie zvýšily cenu bílého cukru od 1. října 2003 o 50 EUR/t s čistým ziskem 80 milionů EUR ve prospěch pěti cukrovarů, které se nacházejí na italském území. Podle společnosti Brumar Srl byla společnost Sadam hlavním příjemcem uvedeného zisku vzhledem k tomu, že vlastní většinu italské produkce. Ve svém závěru se Brumar Srl domnívá, že podpora měla být poskytnuta pěstitelům cukrové řepy na škody způsobené z důvodu neexistující sklizně kvůli suchu, jakož i pracovníkům, kteří nebyli najati zpracovatelskými zařízeními.

(34)

Italské orgány odeslaly své připomínky během zahájení řízení dopisy ze dne 13. října 2004 a 7. dubna 2005 a podaly své připomínky jako odpověď na dopis společnosti Brumar Srl dopisem ze dne 17. května 2005.

(35)

Pokud jde o připomínky společnosti Brumar Srl, italské orgány je celkově odmítají, považují je v daném případě za nepodstatné vzhledem k tomu, že cukrovar ve Villasoru nikdy nedovážel cukr ze zemí uvedených společností Brumar Srl, zvýšení cen bílého cukru se použilo na celou italskou produkci a vztahovalo se na hospodářský rok 2003, který byl pozdější než hospodářské roky, pro něž měla být podpora poskytnuta, a konečně nesouhlasí s výpočty předpokládaných příjmů italských cukrovarnických podniků obecně a skupiny Eridania Sadam zvlášť v roce 2003: skupina Eridania Sadam, jejíž součástí je Sadam ISZ, vyrobila v roce 2003 34 % italského cukru.

(36)

Ve svém dopise ze dne 13. října 2004 italské orgány uznávají, že Komise předložila vyčerpávajícím způsobem všechny informace obsažené v dokumentaci a všechny údaje poskytnuté během období předcházejícího zahájení formálního vyšetřovacího řízení, zejména právní základ, vyrovnávací povahu navrženého opatření, způsoby výpočtu podpory, důležitý právní základ pro povolení opatření, vztah vzájemné závislosti mezi zemědělskou a průmyslovou složkou řepařského odvětví, nemožnost zásobovat zpracovatelskou činnost na Sardinii z jiných pěstitelských oblastí a význam uvedeného odvětví v hospodářství ostrova.

(37)

Italské orgány mají za to, že opatření podpory nemá dopad na obchod uvnitř Společenství, neboť jeho účinky jsou omezeny na regionální úroveň: výroba cukrovaru ve Villasoru je využita z 98 % místním trhem a nevstupuje tedy do hospodářské soutěže s ostatními podniky Společenství, ať na trhu kontinentální Itálie, trhu Společenství nebo na mezinárodním trhu. Italské orgány se domnívají, že Komise v souladu se svým „Návrhem sdělení. Nové pokyny pro posouzení státních podpor, které mají omezené účinky na obchod uvnitř Společenství“ má věnovat zvýšenou pozornost hospodářským účinkům dotyčné podpory s ohledem zejména na její malý dopad na obchod. Podle italských orgánů tvrzení Komise (20), podle něhož „Itálie zaujímá významné místo ve výrobě cukru“, by mělo být dáno do souvislosti se zmínkou, že Itálie byla jen čtvrtým evropským výrobcem cukru a že v této souvislosti skupina Eridania Sadam vlastnila podíl na trhu, který byl nepatrně vyšší než 1,5 % evropského trhu, zatímco výroba společnosti Sadam ISZ se rovnala 0,06 % (údaje z hospodářského roku 2002).

(38)

Pokud jde o právní základ umožňující opatření, zmiňují italské orgány řadu dřívějších rozhodnutí Komise, v nichž Komise povolila podpory v odvětví zemědělství a zemědělsko-průmyslovém odvětví na základě čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy a s ohledem na kritéria blíže určená v bodě 11.3 pokynů (a zejména na dokumentaci týkající se státních podpor N 83/2000, N 185/2000, N 657/02 a N 729/02), a zdůrazňují, že podmínky pro použití uvedených kritérií jsou v tomto případě splněny.

(39)

Italské orgány rovněž upozorňují Komisi na bod 3.4 pokynů, který stanoví, že skutečnost, že opatření podpory neodpovídá ve všech ohledech některému z předpokladů uvedených samotnými pokyny, nezprošťuje Komisi toho, aby posoudila případ od případu, přičemž vzala v úvahu zásady zakotvené v článcích 87, 88 a 89 Smlouvy, ve společné zemědělské politice a v politice Společenství týkající se rozvoje venkova. Italské orgány se proto domnívají, že soudí-li Komise, že se čl. 87 odst. 2 písm. b) nevztahuje na navržené opatření, mělo by být toto opatření povoleno na základě čl. 87 odst. 3 písm. c).

(40)

Podle italských orgánů by navržená podpora umožnila cukrovaru částečně nahradit velké ztráty způsobené neexistující výrobou cukru z důvodu chybějící zpracovatelské suroviny následkem sucha v období 2001–2002. Obvyklá sklizeň cukrové řepy na Sardinii by zpracovatelskému zařízení umožnila dosáhnout hospodářské rovnováhy. Nabízená podpora, kterou italské orgány označují opět za mimořádnou a výjimečnou, by rovněž umožnila dokončení celkového projektu restrukturalizace, jenž byl v roce 1999 zahájen rozsáhlými investicemi do průmyslu (21) a zemědělství (viz opatření 4.9 N POR Sardinie schválené Komisí), a který má být prospěšný pro hospodářský rozvoj celého regionu.

(41)

Italské orgány považují zmínku o vnitřních vztazích ve skupině Sadam Eridania za nepřípadnou pro hodnocení tohoto zvláštního případu. Vzhledem k významné ztrátě v roce 2003 skupina Sadam Eridania a FINBIETICOLA Spa přistoupila v prosinci 2003 k rekapitalizaci podniku vkladem 5 039 393 EUR, čímž dostála svým povinnostem vůči ovládané společnosti v rámci běžných podnikatelských rizik, kterým společnost Sadam ISZ čelila v roce 2003 (správní rok / obvyklá produkce). Následkem této rekapitalizace odstoupil veřejný akcionář Sviluppo Italia, neboť se na rekapitalizaci nepodílel. Italské orgány se nedomnívají, že ovládající společnost má povinnost krýt z finančních toků uvnitř skupiny ztráty způsobené mimořádnou a v rámci řádného plánování podnikatelských činností skupiny nepředvídatelnou událostí. Italské orgány tvrdí, že odpovědnost akcionářů ovládající společnosti musí být omezena na požadavky vyplývající z obvyklých činností podniku.

(42)

Co se týká konečně referenčního období stanoveného pro výpočet náhrady škody, italské orgány mají za to, že dodržely zásady stanovené v bodě 11.3.2 pokynů. Mimoto výše rozdílu mezi hodnotou škody, kterou podnik skutečně utrpěl (6 858 448 EUR), a částkou navržené podpory (3,5 milionu EUR) vylučuje nepřiměřeně vysokou náhradu. Italské orgány poznamenávají, že Komise již uznala jiné způsoby výpočtu škody, které se lišily od způsobů uvedených v pokynech, s podmínkou, že použitá metoda nemůže vést k nepřiměřeně vysoké náhradě způsobených škod (22).

(43)

Ve svých posledních dopisech z roku 2008 uvedly italské orgány na žádost Komise dodatečná upřesnění. Italské orgány poskytly zejména údaje (vyjádřené v tunách) o výrobě cukru, které jsou uvedeny v následující tabulce:

(44)

Italské orgány rovněž uvedly, že cukrovar ve Villasoru definitivně ukončil svoji činnost v rámci procesu přeměny odvětví z důvodu reformy společné organizace trhů v odvětví cukru. V tomto smyslu předložila dne 30. dubna 2007 společnost Eridania Sadam ministerstvu pro zemědělskou, potravinářskou a lesní politiku návrh „přeměny cukrovaru ve Villasoru“.

(45)

Podpora, která byla oznámena, může být podle italských orgánů začleněna do procesu restrukturalizace odvětví a podniku, který je životně důležitý z hlediska zachování zaměstnanosti a odbytu pro zemědělsko-energetické odvětví na Sardinii.

(46)

Dotyčné opatření je podpora, která má být poskytnuta ve prospěch cukrovaru. V souladu s článkem 36 nařízení Rady (ES) č. 318/2006 ze dne 28. února 2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (23) a před ním s článkem 45 nařízení (ES) č. 1260/2001 se použijí na produkty, na něž se vztahuje uvedené nařízení, články 87, 88 a 89 Smlouvy o ES. Na odvětví dotčené opatřením podpory se tudíž vztahují předpisy Společenství o státních podporách.

(47)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy podpory poskytované v jakékoli formě státem ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

(48)

Předmětné opatření odpovídá definici podpory uvedené v čl. 87 odst. 1 Smlouvy vzhledem k tomu, že uděluje hospodářskou výhodu (ve formě nevratné finanční podpory) stanovenému podniku (Sadam ISZ ve Villasoru), že se jedná o financování z veřejných (regionálních) prostředků a že uvedená podpora může ovlivnit obchod. Navíc z údajů poskytnutých společností Sadam po zahájení řízení vyplývá, že působí nejen na italském trhu, ale rovněž na trhu uvnitř Společenství (viz bod 31 výše). V každém případě, i když je výroba cukru v cukrovaru ve Villasoru téměř výhradně určena pro sardinský trh, nic to nemění na tom, že dotyčná podpora může znevýhodnit případného účastníka hospodářské soutěže z jiného členského státu na tomto trhu.

(49)

Podle judikatury Evropského soudního dvora posílení soutěžního postavení podniku na základě státní podpory ukazuje všeobecně na porušení hospodářské soutěže vzhledem k soutěžícím podnikům, které nejsou příjemci takové podpory (24). Judikatura uvedla, že poměrně malá výše podpory nebo poměrně malá velikost podniku, který je příjemcem, totiž a priori nevylučují, že může být ovlivněn obchod mezi členskými státy (25).

(50)

Opatření ovlivňuje obchod mezi členskými státy, jakmile narušuje dovozy z jiných členských států nebo jakmile usnadňuje vývozy do jiných členských států. Určující je skutečnost, že obchod uvnitř Společenství se rozvíjí nebo se může rozvíjet rozdílně z důvodu dotyčného opatření.

(51)

Produkt, na který se vztahuje režim podpory, je předmětem obchodu mezi členskými státy (26) a je tedy vystaven hospodářské soutěži.

(52)

Existence společné organizace trhů v odvětví cukru, jak je uvedeno v bodě 46, ostatně svědčí o významu obchodu cukrem uvnitř Společenství, jakož i o vůli zajistit rovné podmínky hospodářské soutěže na společném trhu.

(53)

Návrh sdělení Komise o „Nových pokynech pro posouzení státních podpor, které mají omezené účinky na obchod uvnitř Společenství“, na který odkázaly italské orgány (viz 37. bod odůvodnění), nebyl Komisí přijat a nemůže ovlivnit výše uvedené zdůvodnění.

(54)

Kritéria týkající se ovlivnění obchodu a narušení hospodářské soutěže jsou tedy zcela splněna.

(55)

Toto opatření proto představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(56)

Zákaz podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES není bezpodmínečný. Aby bylo navržené opatření považováno za slučitelné se společným trhem, musí se na něj vztahovat jedna z odchylek stanovených čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy.

(57)

Ustanovení čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy o ES, zmíněná italskými orgány, která prohlašují za slučitelné se společným trhem podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi, nejsou použitelná.

(58)

Poněvadž Smlouva neuvádí žádnou definici termínů „mimořádná událost“ a „přírodní pohromy“, je potřeba ověřit, zda sucho, které postihlo Sardinii, může být považováno za přírodní pohromu ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy. Komise totiž podle ustálené praxe vykládá restriktivně pojmy „přírodní pohromy“ a „mimořádné události“ uvedené v čl. 87 odst. 2 písm. b).

(59)

Nutnost takového restriktivního výkladu byla opakovaně potvrzena Soudním dvorem (27).

(60)

Doposud považovala Komise za přírodní pohromy zemětřesení, laviny, sesuvy půdy nebo povodně. Za mimořádné události byly uznávány války, vnitrostátní nepokoje a stávky a s určitými výhradami a v závislosti na jejich rozsahu velké jaderné nebo průmyslové havárie a požáry, v jejichž důsledku došlo k velkým ztrátám.

(61)

Vzhledem k zákonitým obtížím při předvídání takových událostí bude Komise i nadále posuzovat návrhy na poskytnutí podpory v souladu s čl. 87 odst. 2 písm. b) případ od případu a se zavedenou praxí v této oblasti. Tato analýza je zvláště nutná v rámci podpory poskytnuté v citlivém odvětví, jako je odvětví cukru, kde jakékoli intervenční opatření může být v rozporu s opatřeními stanovenými společnou organizací trhů.

(62)

Ustálenou praxí Komise je zastávat stanovisko, že nepříznivé povětrnostní podmínky jako mráz, kroupy, led, déšť nebo sucho nemohou být samy o sobě považovány za přírodní pohromy ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy (viz bod 11.3.1 pokynů na období 2000–2006).

(63)

Sucho, dokonce i velké, nebylo doposud nikdy uznáno za přírodní pohromu ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy.

(64)

Obecně musí mít mimořádná událost alespoň vlastnosti události, která se svou povahou a svým dopadem na dotčené hospodářské subjekty zřetelně liší od obvyklých podmínek a vychází z rámce normálních podmínek fungování trhu.

(65)

Údaje předložené Itálií neumožňují v daném případě dospět k závěru o mimořádné povaze sucha, ale spíše o jeho chronické povaze: od podzimu 1999 (s výjimkou listopadu 2001) bylo dlouhé období sucha. Rok 2001–2002 se vyznačoval podprůměrnými srážkami, které však nebyly výjimečné. V období 1990–2000 byly skutečně tři roky, kdy bylo větší sucho (1994–1995, 1998–1999, 1999–2000). Od roku 1970 se projevuje všeobecná tendence ke snížení srážek (28).

(66)

Další skutečností, která dovoluje považovat sucho za chronický jev je to, že v roce 1995 byl na Sardinii vyhlášen nouzový stav v důsledku nedostatku vody (29), který skončil 31. prosince 2004 (30).

(67)

Skutečnost, že pěstitelům cukrové řepy byly poskytnuty čtyřikrát podpory na náhradu ztrát způsobených suchem během období 1990–2002, rovněž naznačuje, že sucho nebylo mimořádné.

(68)

Navíc zohlednění produkce po dotyčném období 2001–2002 (viz bod 43) ukazuje významný pokles výroby cukrovaru ve Villasoru, i když se v tomto období sucho neprojevilo.

(69)

Podpora navržená italskými orgány nemůže být tudíž povolena v rámci tohoto právního základu.

(70)

Je třeba posoudit, může-li být navržené opatření považováno za slučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 Smlouvy. V tomto ohledu jsou rozhodná ustanovení písmena c), podle nichž za slučitelné se společným trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(71)

Ve výkladu výše zmíněné odchylky týkající se odvětví zemědělství Komise na prvním místě ověřuje použitelnost nařízení Komise (ES) č. 1/2004 ze dne 23. prosince 2003 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům působícím v produkci, zpracování a uvádění zemědělských produktů na trh (31). V případě nepoužitelnosti uvedeného nařízení se Komise opírá o pokyny.

(72)

V tomto případě není nařízení (ES) č. 1/2004 použitelné, jelikož je podpora určena zpracovatelskému podniku na ztráty způsobené nepříznivými povětrnostními podmínkami, což je případ, který ve zmíněném nařízení není uveden. Komise musí tudíž posoudit opatření na základě pokynů.

(73)

Pokyny upravují v bodě 11.2 státní podporu na náhradu škody způsobené přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi. Tímto bodem se dále nezabýváme, neboť se na něj vztahuje použití čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy, které již bylo posouzeno výše.

(74)

V bodě 11.3 pokyny upravují státní podporu na náhradu zemědělcům za ztráty způsobené nepříznivými povětrnostními podmínkami jako mráz, déšť, led nebo sucho, což jsou události, které nemohou být samy o sobě považovány za přírodní pohromy ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy.

(75)

Pokud takové události způsobí škody na zemědělské výrobě nebo na prostředcích zemědělské výroby vyšší než 20 % obvyklé produkce ve znevýhodněných oblastech a než 30 % v ostatních oblastech, Komise je považuje za přírodní pohromy a povolí poskytnutí podpor zemědělcům na náhradu těchto ztrát ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(76)

Obecně může být sucho skutečně považováno za přírodní pohromu, jako tomu bylo v rozhodnutí N 331/02 (32), a to s ohledem na práh škody, kterou utrpěli zemědělci nebo organizace producentů. Jak je uvedeno v dopise o zahájení řízení, Komise však měla vždy za to, že ustanovení bodu 11.3 pokynů se nepoužívají na zemědělsko-průmyslová zpracovatelská zařízení, neboť podle jejího názoru v řízení zásobování těchto zařízení existuje pružnost. Toto může samozřejmě zahrnovat dodatečné náklady na suroviny a/nebo pokles výnosnosti, ale nezdá se být důvodem k přímému použití pravidel pro zemědělskou výrobu. Tento přístup, uvedený v bodě 11.3.8 pokynů, byl ostatně potvrzen v nedávném rozsudku Soudu prvního stupně (33).

(77)

Z toho vyplývá, že bod 11.3 pokynů pro zemědělství vylučuje slučitelnost podpory se společným trhem, která je určena na náhradu za ztráty způsobené nepříznivými povětrnostními podmínkami na zemědělsko-průmyslových zařízeních.

(78)

Italské orgány založily část své argumentace na skutečnosti, že v řízení zásobování předmětného cukrovaru neexistuje pružnost a že následkem toho, s ohledem na existující úzký vztah mezi pěstováním cukrové řepy a cukrovarem, má být podpora rozšířena na cukrovar. V této souvislosti italské orgány zmínily několik rozhodnutí Komise jako precedenty: první zmíněná řada rozhodnutí nemůže být považována za srovnatelnou, neboť rozhodnutí odkazují na události považované samy o sobě za přírodní pohromy (podpora N 729/02 (34) se týká náhrad v důsledku povodní v jihovýchodní Francii) nebo na mimořádné události (podpora N 83/2000 (35) se týká kontaminace dioxinem v Belgii, případ N 185/2000 (36) se týká náhrady za škody následkem rozšíření řas v Jaderském moří v Itálii a případ N 657/02 (37) se týká odvětví belgického lesnictví poškozeného mimořádným rozšířením kůrovce a plísní). Jak bylo uvedeno výše, nemůže být sucho považováno samo o sobě za přírodní pohromu nebo mimořádnou událost, takže uvedená rozhodnutí nemohou být považována za precedenty podobné předmětnému případu.

(79)

Italské orgány rovněž zmínily rozhodnutí N 745/2000 – C 4/01 (38) a N 331/02 (39). V těchto dvou případech Komise dospěla k závěru, že sucho může být považováno za přírodní pohromu vzhledem ke způsobenému prahu škod. V obou případech byla podpora poskytnuta prvovýrobcům a „consorzi di bonifica“. Pokud jde o „consorzi di bonifica“, Komise dospěla k závěru, že se pokyny pro zemědělství nepoužijí, a to z důvodu, že voda není produkt, na který se vztahuje příloha I Smlouvy.

(80)

„Consorzi di bonifica“ nelze však přirovnávat k obvyklým podnikům jako v případě předmětného cukrovaru. „Consorzi di bonifica“ jsou veřejné samostatné podniky, které řídí suché oblasti. Výměnou za to dostávají platby od zemědělců za vodu poskytnutou na zavlažování. Tento rozdíl mezi „consorzi di bonifica“ a podniky působícími ve zpracování zemědělských produktů nebo jejich uvádění na trh byl ostatně potvrzen skutečností, že ve výše zmíněném případě N 745/2000 – C 4/01 se Komise rozhodla zahájit řízení, pokud jde o část podpory, která se týká podniků a družstev působících ve zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh, přičemž uvedla, že podle pokynů pro zemědělství nemůže být těmto zpracovatelským podnikům podpora schválena. Následkem toho bylo oznámení staženo a v tomto případu nebylo přijato žádné konečné rozhodnutí.

(81)

Pokud jde o obtíže cukrovaru zásobit se jinde, italské orgány použily argumenty, které se snaží prokázat zákonité obtíže každé rafinerie, která se zásobuje v jiné pěstitelské oblasti cukrové řepy, než je její oblast, z důvodu smluvního systému mezi pěstiteli cukrové řepy a rafineriemi, ostrovní situace předmětného cukrovaru a krátké doby uchování cukrové řepy. Tato nemožnost zásobit se jinde však vyplývá z nařízení (ES) č. 1260/2001, které zavádí smluvní systém mezi pěstiteli cukrové řepy a rafineriemi. Samotné italské orgány uvedly, že za obvyklých podmínek není možné se zásobit v jiných pěstitelských oblastech cukrové řepy, které jsou určeny pro jiné podniky, aniž by došlo k poklesu konečné výroby cukru těchto jiných podniků, což by jim zabránilo dosáhnout jejich kvótu. Proto uvedly, že obecně nemá rafinerie častou možnost zásobit se v jiných pěstitelských oblastech, než jsou obvyklé pěstitelské oblasti.

(82)

Argument o nedostatečné pružnosti podniků, jež uvádí Itálie, platí tudíž pro každý cukrovar z důvodu výše zmíněného nařízení (ES) č. 1260/2001, a to bez ohledu na umístění podniku. Takový argument by se pak vztahoval na všechny zpracovatelské podniky, jejichž vztah s pěstiteli vyplývá z organizace trhu, na němž tyto podniky působí. Přijetí tohoto argumentu by odporovalo přísnému výkladu pokynů pro zemědělství, avšak právě přísným výkladem je nutné se řídit, neboť se jedná o výjimku z obecného pravidla o neslučitelnosti podpor.

(83)

Podpora navržená italskými orgány nemůže být tudíž povolena v rámci tohoto právního základu.

(84)

Italské orgány rovněž uvedly bod 3.4 výše uvedených pokynů pro zemědělství jako právní základ pro podporu. Podle tohoto bodu posuzuje Komise všechna opatření podpor, která nespadají pod pokyny pro zemědělství, případ od případu, přičemž vezme v úvahu zásady zakotvené v článcích 87, 88 a 89 Smlouvy, ve společné zemědělské politice a v politice Společenství týkající se rozvoje venkova. Jak je uvedeno v předcházejících bodech, na dotyčná opatření podpor (podpory zpracovatelským podnikům na náhradu škod způsobených nepříznivými povětrnostními podmínkami) se zvláště vztahuje bod 11.3 pokynů, který je vylučuje z přijetí podpory, takže bod 3.4 se nepoužije.

(85)

V zájmu úplnosti posuzuje Komise, nejsou-li pokyny na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích použitelné na daný případ. Prvním podmínkou, aby mohl být dotčený podnik příjemcem podpory na záchranu nebo restrukturalizaci, je, že je považován za podnik v nesnázích ve smyslu pokynů o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích (40). Z informací, která má Komise k dispozici, nevyplývá, že by byl podnik v nesnázích ve smyslu výše zmíněných pokynů v době, kdy byla podpora oznámena. Jedinou známou známkou nesnází je skutečnost, že byla nutná rekapitalizace z důvodu velké ztráty v roce 2003. Rekapitalizaci podniku v roce 2003 však zajistili soukromí akcionáři, čímž se jakákoli státní podpora stala nadbytečnou. Podnik již navíc obdržel podporu na restrukturalizaci, jež byla schválena Komisí v roce 1999 (41). Jelikož uběhlo méně než deset let od konce období restrukturalizace, žádná nová podpora na restrukturalizaci nemůže být poskytnuta na základě zásady jediného poskytnutí podpory uvedené v bodě 3.2.3 pokynů na záchranu a restrukturalizaci. V každém případě Komise zdůrazňuje, že přísluší dotyčnému členskému státu za účelem splnění jeho povinnosti spolupráce s Komisí poskytnout všechny poznatky, aby bylo Komisi umožněno ověřit, že podmínky pro výjimku, o kterou členský stát žádá, jsou splněny (42). V daném případě se italské orgány nikdy nedovolávaly použití pokynů na záchranu a restrukturalizaci, ani neposkytly žádný doklad umožňující Komisi posoudit údaje z hlediska těchto pokynů, a to i přes údaje dané Komisí ve 44. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení.

(86)

Podle informací, které měla Komise k dispozici v době zahájení řízení, se zdálo, že společnost Sadam ISZ a společnosti – zejména SAM a FINBIETICOLA Spa –, jimž přímo nebo nepřímo náleží, by byly s to nést snížení výnosnosti tohoto zařízení.

(87)

Komise poznamenává, že poté, co společnost Sadam ISZ přešla v průběhu řízení plně pod kontrolu společnosti Eridania Sadam, byla vedoucí společnost schopona uhradit své závazky vůči kontrolované společnosti, přičemž jí umožnila pokračovat v činnosti, a to rovněž díky značným investicím poskytnutým v rámci restrukturalizačního plánu zahájeného v období 1999–2000, a díky rekapitalizaci, která proběhla v letech 2003–2004. Jak je uvedeno v 75. bodě odůvodnění, nezdá se tudíž, že je podnik v nesnázích, což vylučuje použití pokynů na záchranu a restrukturalizaci.

(88)

Rozhodnutí o zahájení řízení uvádělo rovněž jako doplnění, že i kdyby použití zásady vyrovnání uvedené v bodě 11.3 pokynů mohlo být považováno za přijatelné v případě Sadam ISZ (quod non v tomto stadiu řízení), bylo by referenční období vybrané italskými orgány pro výpočet podpory chybné. Jelikož použití bodu 11.3 pokynů nebylo považováno za použitelné z výše uvedených důvodů, není třeba zkoumat tuto poslední pochybnost vyvolanou při rozhodnutí o zahájení řízení.

(89)

S ohledem na předchozí úvahy se Komise domnívá, že státní podpora ve výši 3 500 000 EUR, kterou Itálie zamýšlí poskytnout ve prospěch cukrovaru ve Villasoru, jehož vlastníkem je společnost Sadam ISZ, není slučitelná se společným trhem,