<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.10-->
  <head>
    <title>2023-09-202309C107202108320-00-TRA-DOC-CS-CONCL-C-0832-21-202301997-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="11/04/2023 13:32:12" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="CNC" name="TypeDoc"/>
    <meta content="vfhW0GByzGU6WJ20lizuHXbOMp5f2rMMYqVSCd1fsJu9ewUZNSh+DDXNuwvl3/UFGLkcqyY1v+4vYB5JwfCAyu7zAQQAeAbRu/BLnjK0zV06JmY38T6AywW5ls6togaY7nAEjLf8nOI5smgsAajezJnDmGL4ULSJP8vb0n1Rpxc=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="kucerja" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0832" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2021" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="kucerja" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="CNC_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 09/03/2023 17:48:42" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="aea725ef904f49baa2d9f427c39a075a" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0832" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId24" style="first"/>
      <div id="rId20" style="even">Stanovisko generálního advokáta J. Richarda de la Tour – věc C‑832/21</div>
      <div id="rId21" style="default">Beverage City Polska</div>
    </div>
    <p class="C36Centre" id="para-1" title="page-1">
      STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-2" title="page-1">
      JEANA RICHARDA DE LA TOUR
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-3" title="page-1">
      přednesené dne 23. března 2023 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">1</a>
</span>)
      
    </p>
    <p class="C38Centregrasgrandespacement" id="para-4" title="page-1">
      Věc C‑832/21
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-5" title="page-1">
      Beverage City &amp; Lifestyle GmbH,
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-6" title="page-1">
      MJ,
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-7" title="page-1">
      Beverage City Polska sp. z o.o.,
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-8" title="page-1">
      FE
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-9" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-10" title="page-1">
      Advance Magazine Publishers Inc.
    </p>
    <p class="C39Centreespacement" id="para-11" title="page-1">
      [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo)]
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-12" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Zvláštní příslušnost – Článek 8 odst. 1 – Více žalovaných – Ochranná známka Evropské unie – Nařízení (EU) 2017/1001 – Články 122 a 125 – Mezinárodní soudní příslušnost ve věcech porušení a platnosti – Žaloba pro porušení práv z ochranné známky EU proti několika žalovaným se sídlem v různých členských státech – Příslušnost soudu v místě bydliště ředitele žalované společnosti – Příslušnost soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, vůči spolužalovaným s bydlištěm či sídlem mimo členský stát místa soudu – Žaloby, které spolu tak úzce souvisejí, že je vhodné, aby byly projednány a aby o nich bylo rozhodnuto současně – Pojem ‚spojení tak úzce‘ – Vztah mezi dodavatelem a jeho zákazníkem“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-1">
      
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">I.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvod</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) se týká výkladu čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">2</a>
</span>), který je třeba vykládat ve spojení s článkem 122 nařízení (EU) 2017/1001 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-3" href="#t-3">3</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi vlastníkem ochranné známky Evropské unie se sídlem ve Spojených státech a prodejcem předmětného výrobku se sídlem v Německu a jeho dodavatelem se sídlem v Polsku, který se týká údajného porušení této ochranné známky ze strany posledně jmenovaných subjektů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o konkrétní okolnosti této žaloby, která podléhá zvláštním kritériím příslušnosti, je Soudní dvůr žádán, aby doplnil svou judikaturu týkající se podmínek pro použití zvláštního pravidla stanoveného v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, které umožňuje, aby několik žalovaných s bydlištěm v různých členských státech bylo žalováno u soudu v místě bydliště pouze jednoho z nich, pokud nároky uplatněné u předkládajícího soudu směřují proti různým společnostem a jejich jednatelům, kteří jsou žalováni nejen jako právní zástupci těchto společností, ale také osobně.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedu důvody, proč se domnívám, že vlastník ochranné známky Evropské unie, který se považuje za oběť porušení práva z ochranné známky, může podat jedinou žalobu k jedinému soudci, který bude příslušný k rozhodnutí o všech nárocích týkajících se jednání, kterého se dopustili různí porušovatelé ve vztahu k týmž výrobkům, zejména v rámci smlouvy o výhradních dodávkách, pokud je v době podání žaloby úloha ústředního žalovaného v rámci řetězce porušení práv odůvodněná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">II.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nařízení č. 1215/2012</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nařízení č. 1215/2012 stanoví v čl. 8 bodě 1 následující:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-22" title="page-4">
      „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být též žalována:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-23" title="page-5">
      1) je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý ze žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nařízení o ochranné známce EU</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 1 nařízení o ochranné známce EU, nadepsaný „Ochranná známka Evropské unie“, v odstavci 2 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-26" title="page-5">
      „Ochranná známka EU má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celé Unii: může být zapsána, převedena, lze se jí vzdát, může být předmětem rozhodnutí o zrušení práv vlastníka nebo být prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro území celé Unie. Tato zásada platí, nestanoví-li toto nařízení jinak.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 17 nařízení o ochranné známce EU, nadepsaný „Doplňkové použití vnitrostátních právních předpisů při porušení práv“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-28" title="page-5">
      „1. Účinky ochranné známky Evropské unie jsou upraveny výlučně tímto nařízením. Jinak se porušení práv z ochranné známky EU řídí vnitrostátními právními předpisy upravujícími porušení práv z národní ochranné známky v souladu s ustanoveními kapitoly X [zejména v článcích 129 a 130].
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-29" title="page-5">
      2. Toto nařízení nevylučuje podání žalob ve věci ochranné známky Evropské unie podle vnitrostátních právních předpisů členských států upravujících zejména občanskoprávní odpovědnost a nekalou soutěž.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-30" title="page-5">
      3. „Použitelné procesní předpisy se určí podle ustanovení kapitoly X.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Hlava X nařízení o ochranné známce EU, nadepsaná „Příslušnost a řízení ve věcech žalob týkajících se ochranných známek Společenství“, obsahuje články 122 až 135. Podle článku 125, nadepsaného „Mezinárodní soudní příslušnost“, platí, že:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-32" title="page-5">
      „1. S výhradou ustanovení tohoto nařízení, jakož i ustanovení nařízení [č. 1215/2012] použitelných podle článku 122, se řízení na základě žalob a protinávrhů uvedená v článku 124 [zejména žalob pro porušení práv z ochranné známky] vedou před soudy členského státu, na jehož území má žalovaný své bydliště, nebo, nemá-li bydliště na území některého členského státu, před soudy členského státu, na jehož území má pobočku.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-33" title="page-5">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-34" title="page-5">
      5. Řízení na základě žalob a protinávrhů uvedených v článku 124, s výjimkou žalob na určení, že nedochází k porušení práv z ochranné známky EU, mohou být rovněž vedena před soudy členského státu, na jehož území k porušení práv došlo nebo hrozí, že k němu dojde, nebo na jehož území došlo k jednání uvedenému v čl. 11 odst. 2.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">III.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžná otázka</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Společnost Advance Magazine Publishers, Inc. je vlastníkem několika ochranných známek Evropské unie obsahujících slovní prvek „Vogue“, o nichž tvrdí, že se jedná o ochranné známky s dobrým jménem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Společnost Beverage City Polska sp. z o.o. je společnost založená podle polského práva se sídlem v Krakově (Polsko) a s jednatelem FE, který má bydliště rovněž v Krakově. Tato společnost vyrábí energetický nápoj s označením „Diamant Vogue“ a propaguje a prodává jej.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Společnost Beverage City &amp; Lifestyle GmbH je společnost založená podle německého práva se sídlem v Schorfheide ve spolkové zemi Braniborsko (Německo). Její jednatel, MJ, má bydliště ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko (Německo). Tato společnost uzavřela smlouvu o výhradním prodeji se společností Beverage City Polska pro Německo a v Polsku odebírala takto označený energetický nápoj. Mezi oběma společnostmi navzdory podobnosti jejich obchodních jmen neexistuje propojení koncernové povahy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobkyně, která se domnívala, že se stala obětí porušení práv ze svých ochranných známek, podala u Soudu pro ochranné známky EU pro spolkovou zemi Severní Porýní-Vestfálsko, kterým je Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu) žalobu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-4" href="#t-4">4</a>
</span>) proti těmto společnostem a jejich jednatelům, kterou se domáhala zdržení se protiprávního jednání v celé Unii a poskytnutí informací, předložení účetních dokladů a určení, že vznikla povinnost k náhradě škody. Následně byly tyto vedlejší nároky omezeny na žaloby v Německu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Společnost Beverage City Polska a její jednatel, FE, podali (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-5" href="#t-5">5</a>
</span>) u Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) odvolání proti rozhodnutí Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu), který před tím, než vyhověl návrhům žalobkyně, založil svou mezinárodní soudní příslušnost ve vztahu k žalovaným na článku 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 s odkazem na zásady uvedené v rozsudku ze dne 27. září 2017 ve věci Nintendo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-6" href="#t-6">6</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Před předkládajícím soudem tvrdí, že svou činnost vyvíjeli a svým odběratelům dané výrobky dodávali výlučně v Polsku. Rozsudek Nintendo se na jejich situaci údajně nevztahuje z toho důvodu, že mezi nimi a společností Beverage City &amp; Lifestyle a jejím jednatelem neexistuje žádná relevantní vazba.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud nejprve připomíná, že mezinárodní soudní příslušnost Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu) je podle čl. 125 odst. 1 nařízení o ochranné známce EU založena na místě bydliště jednatele německé společnosti, kterého označuje za ústředního žalovaného (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-7" href="#t-7">7</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho, pokud jde o spolužalované s bydlištěm v Polsku, řešení rozsudku Nintendo vychází ze skutečnosti, že ve věci, která vedla k vydání tohoto rozsudku, byli žalovaní spojeni členstvím ve stejné skupině společností, což není případ projednávané věci. Mezi společnostmi Beverage City &amp; Lifestyle a Beverage City Polska existuje pouze dodavatelský vztah. Vzhledem k tomu, že jednatelé těchto společností jsou žalováni pouze jako příslušní zástupci těchto právnických osob, neexistuje žádný vztah mezi ústředním žalovaným a žalovanými se sídlem v Polsku. Vyvstává otázka, zda postačí věcná souvislost pouze ve formě dodavatelského řetězce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud se rovněž domnívá, že je třeba zohlednit skutečnost, že spor se týká stejných ochranných známek a výrobků porušujících práva, takže pokud by věc projednávaly různé soudy, existuje v případě rozdílného posouzení prodeje jako jednání porušujícího práva nebezpečí vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí. Domnívá se také, že existence takového nebezpečí by mohla být konstatována také v případě, že by stejné výrobky prodávané na trhu EU byly pořízeny od třetí strany. Tento soud rovněž zdůrazňuje, že podmínky pro použití čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 nesmí způsobit, že pravidlo o příslušnosti stanovené v článku 125 nařízení o ochranné známce EU bude zbaveno své podstaty.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit následující předběžnou otázku:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-46" title="page-7">
      „Jde o právní nároky ‚spojen[é] tak úzce‘, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí, ve smyslu čl. 8 bodu 1 nařízení č. 1215/2012, pokud v případě žaloby pro porušení práv podané z důvodu porušení práv z ochranné známky EU daná souvislost spočívá v tom, že žalovaná usazená v jednom členském státě (v tomto případě v Polsku) dodala výrobky porušující práva z ochranné známky EU žalované usazené v jiném členském státě (v tomto případě v Německu), jejíž statutární zástupce, který je rovněž žalován jako porušovatel práv, je ústředním žalovaným, pokud jsou dané strany vzájemně spjaty pouze prostřednictvím čistě dodavatelského vztahu a ani z právního hlediska, ani fakticky neexistuje souvislost překračující tento rámec?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žalobkyně, společnost Beverage City Polska a FE, polská a portugalská vláda a Evropská komise předložily písemná vyjádření. Na jednání konaném dne 12. ledna 2023 předložily společnosti Beverage City &amp; Lifestyle, Beverage City Polska, žalobkyně a Komise vyjádření a odpověděly na otázky k ústnímu zodpovězení položené Soudním dvorem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">IV.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Analýza</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou jediné předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda lze čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s článkem 122 nařízení o ochranné známce EU vykládat v tom smyslu, že několik žalovaných s bydlištěm v různých členských státech může být v případě žaloby pro porušení práv z ochranné známky EU, kterou proti nim podal vlastník ochranné známky EU, žalováno u soudu v místě bydliště pouze jednoho z nich, pokud je žalovaným vytýkáno, že porušili práva z této ochranné známky věcně shodným způsobem prostřednictvím každého z jejich jednání v rámci dodavatelského řetězce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o žaloby pro porušení práv z ochranné známky týkající se práv duševního vlastnictví, poskytuje již judikatura Soudního dvora užitečná vodítka. V této souvislosti je třeba připomenout, že výklad Soudního dvora týkající se ustanovení nařízení (ES) č. 44/2001 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-8" href="#t-8">8</a>
</span>) se vztahuje i na ustanovení nařízení (ES) č. 1215/2012, která lze označit za „rovnocenná“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-9" href="#t-9">9</a>
</span>). Totéž platí pro nařízení (ES) č. 207/2009 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-10" href="#t-10">10</a>
</span>), které bylo kodifikováno spolu se svými změnami nařízením o ochranné známce EU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-11" href="#t-11">11</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V původním řízení byla u předkládajícího soudu jakožto soudu pro ochranné známky Unie předložena žaloba pro porušení práv z těchto ochranných známek podaná proti prodejci údajně padělaných výrobků v Německu, společnosti Beverage City &amp; Lifestyle, se sídlem v Německu, a proti výrobci těchto výrobků, kterým je společnost Beverage City Polska, se sídlem v Polsku, jakož i proti příslušným jednatelům těchto společností.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V důsledku toho se otázka mezinárodní soudní příslušnosti tohoto soudu vůči posledně uvedené žalované a jejímu jednateli řídí články 122, 124, 125 a 126 nařízení o ochranné známce EU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato ustanovení mají povahu lex specialis ve vztahu k normám stanoveným v nařízení č. 1215/2012 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-12" href="#t-12">12</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 124 písm. a) nařízení o ochranné známce EU mají tedy ve věcech porušení práv z ochranné známky výlučnou příslušnost soudy pro ochranné známky EU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V případě žalob pro porušení práva stanoví čl. 125 odst. 1 nařízení o ochranné známce EU mezinárodní soudní příslušnost soudu členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-13" href="#t-13">13</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Není to však jediná soudní příslušnost, kterou nařízení o ochranné známce EU stanoví. Soud členského státu, na jehož území k porušení došlo, může být rovněž příslušný v souladu s čl. 125 odst. 5 nařízení o ochranné známce EU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-14" href="#t-14">14</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je důležité zdůraznit, že z důvodu tohoto zvláštního pravidla ustanovení čl. 122 odst. 2 písm. a) nařízení o ochranné známce EU výslovně vylučuje použití čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, který stanoví zvláštní kritérium příslušnosti ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-15" href="#t-15">15</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu žádné konkrétní ustanovení nařízení o ochranné známce EU nezakazuje použití článku 8 nařízení č. 1215/2012 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-16" href="#t-16">16</a>
</span>), který v bodě 1 stanoví pravidlo odvozené příslušnosti v případě více žalovaných s bydlištěm v různých členských státech. Podle tohoto ustanovení mohou být žalováni u soudu místa, kde má bydliště některý ze žalovaných (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-17" href="#t-17">17</a>
</span>). Ten může být někdy označen, jako tomu je ve věci v původním řízení, jako ústřední žalovaný (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-18" href="#t-18">18</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Stejně jako u jakéhokoli jiného soudu členského státu podléhá tato možnost, která se žalobci nabízí, podmínce stanovené v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, a sice že „právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento požadavek, poprvé zavedený v čl. 6 bodu 1 nařízení č. 44/2001, má svůj původ v rozhodnutí Soudního dvora v rozsudku ze dne 27. září 1988, Kalfelis (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-19" href="#t-19">19</a>
</span>). Přispívá k provádění jednoho z hlavních cílů tohoto nařízení, posíleného v nařízení č. 1215/2012 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-20" href="#t-20">20</a>
</span>), kterým je zajistit řádný oběh soudních rozhodnutí v rámci Unie. Tento cíl vyžaduje, aby se zabránilo souběžným řízením (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-21" href="#t-21">21</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud se toto pravidlo příslušnosti odchyluje od obecného pravidla založeného na bydlišti žalovaného, Soudní dvůr rozhodl, že jeho výklad nedovoluje překročit rámec případů výslovně předvídaných v těchto nařízeních (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-22" href="#t-22">22</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr zdůraznil, že je věcí předkládajícího soudu, aby posoudil existenci souvislosti mezi jednotlivými žalobami s ohledem na sledovaný cíl, kterým je zabránit neslučitelným rozhodnutím (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-23" href="#t-23">23</a>
</span>). V tomto ohledu Soudní dvůr objasnil, že vzájemně si odporující rozhodnutí jsou rozhodnutí týkající se „téže skutkové a právní situace“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-24" href="#t-24">24</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K pojmu téže právní situace</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podotýkám, že předkládající soud v této otázce nevyjadřuje žádné pochybnosti. Jeho žádost o rozhodnutí o předběžné otázce však podle mého názoru představuje příležitost vyjasnit rozsah působnosti rozsudku Nintendo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-25" href="#t-25">25</a>
</span>), k níž se účastníci řízení vyjadřovali ve svých písemných vyjádřeních.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku Nintendo, který se týkal žaloby pro porušení průmyslových vzorů Společenství, Soudní dvůr považoval za kritérium existence stejné právní situace uznání výlučného práva na užívání těchto (průmyslových) vzorů nařízením č. 6/2002. Vzhledem k tomu, že toto výlučné právo má stejné účinky na území Unie, je skutečnost, že vnitrostátní soud při přijímání určitých rozhodnutí uplatňuje vnitrostátní právo, irelevantní (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-26" href="#t-26">26</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku ve věci Nintendo Soudní dvůr rovněž zdůraznil rozdíl v přístupu oproti rozsudku ve věci Roche Nederland a další ze dne 13. července 2006 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-27" href="#t-27">27</a>
</span>). V této věci Soudní dvůr rozhodl, že rozdíl v právním základu nároků je pro posouzení rizika rozporných rozhodnutí irelevantní (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-28" href="#t-28">28</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na okolnosti věci v původním řízení proto považuji za vhodné, aby Soudní dvůr konstatoval, že z důvodu souladu ustanovení článku 19 nařízení č. 6/2002, z něhož vychází rozsudek ve věci Nintendo, s ustanoveními článku 9 nařízení o ochranné známce EU týkajícími se práv vlastníka ochranné známky Unie je třeba provést analýzu per analogiam.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konkrétně povinnost příslušného soudu použít vnitrostátní právo, jak je stanoveno v článcích 129 a 130 nařízení o ochranné známce EU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-29" href="#t-29">29</a>
</span>), jakož i v článcích 88 a 89 nařízení č. 6/2002, nebrání konstatování stejné právní situace z následujících důvodů:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">v čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení EU o ochranné známce se stanoví výlučné právo, které vlastník ochranné známky EU získává jejím zápisem, a právo bránit všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, v jejím užívání, přičemž tato práva se tento vlastník snaží chránit v řízení o porušení práv, a</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">taková ochranná známka má podle čl. 1 odst. 2 nařízení o ochranné známce EU stejný účinek v celé Unii.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K pojmu téže skutkové situace</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud zdůrazňuje, že mezi společnostmi Beverage City &amp; Lifestyle a Beverage City Polska existuje pouze dodavatelský vztah a na rozdíl od společností ve věci, v níž byl vydán rozsudek Nintendo, tyto dvě žalované společnosti nepatří do stejné skupiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce rovněž poukazuje na to, že mezi žalovanými se sídlem v Polsku a ústřední žalovanou (jednatelem společnosti Beverage City &amp; Lifestyle s bydlištěm v Německu) neexistuje žádný vztah, ale ve své otázce uvádí, že tento jednatel je „rovněž žalován jako porušovatel práv“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že se předkládající soud v podstatě táže, zda je za těchto okolností existence dodavatelského řetězce dostatečným kritériem pro použití čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, je Soudní dvůr žádán o doplnění výkladu pojmu „stejná skutková situace“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Domnívám se, že z judikatury Soudního dvora lze vyvodit určité aspekty posouzení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V oblasti autorského práva totiž Soudní dvůr v rozsudku ze dne 1. prosince 2011, Painer (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-30" href="#t-30">30</a>
</span>), rozhodl, že při posuzování rizika neslučitelných rozhodnutí v případě odděleného projednávání žalob „může být relevantní skutečnost, zda žalovaní, jimž nositel autorského práva vytýká obsahově totožná porušení svého práva, jednali na sobě nezávisle, či nikoliv“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-31" href="#t-31">31</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku Solvay (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-32" href="#t-32">32</a>
</span>) Soudní dvůr rozhodl, že za účelem posouzení existence souvislosti mezi jednotlivými žalobami, které mu byly předloženy, musí vnitrostátní soud přihlédnout mimo jiné ke skutečnosti, že více společnostem se sídlem v různých členských státech jsou každé jednotlivě vytýkána táž porušení patentu ve vztahu k týmž produktům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o (průmyslové) vzory Společenství, Soudní dvůr v rozsudku Nintendo nejprve uvedl, že „žalobkyně v původním řízení vytýká podobná či dokonce totožná porušení, jež poškozují tytéž chráněné (průmyslové) vzory a vztahují se na totožné výrobky, které údajně porušují (průmyslové) vzory Společenství a jež vyrábí mateřská společnost, která je vlastním jménem uvádí na trh v některých členských státech a rovněž je prodává své dceřiné společnosti, která je uvádí na trh v jiných členských státech“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-33" href="#t-33">33</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále Soudní dvůr připomněl, že „Soudní dvůr již kvalifikoval případ, kdy žalované společnosti patřící k téže skupině jednaly totožným nebo podobným způsobem, v souladu se společnou politikou, která byla vypracována pouze jednou z nich, jako tutéž skutkovou situaci (viz zejména rozsudek ze dne 13. července 2006, Roche Nederland a další, C‑539/03, EU:C:2006:458, bod 34)“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-34" href="#t-34">34</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nakonec vyvodil, že „existence téže skutkové situace za takovýchto okolností […][musí] zahrnovat veškerá jednání jednotlivých žalovaných, včetně dodávek uskutečněných mateřskou společností vlastním jménem, a neomezovat se pouze na některé aspekty nebo některé prvky těchto jednání“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-35" href="#t-35">35</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle mého názoru z toho vyplývá – zejména s ohledem na obecnou formulaci tohoto odůvodnění, kterou je třeba porovnat s bodem 67 téhož rozsudku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-36" href="#t-36">36</a>
</span>) – že šetření vnitrostátního soudu se musí zaměřit zejména na vztah mezi všemi porušeními práv z ochranných známek, a nikoli na organizační nebo kapitálové vazby mezi dotčenými společnostmi, které polská vláda a žalovaní se sídlem v Polsku považují za zásadní.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za účelem splnění cíle zamezení neslučitelných rozhodnutí, který sleduje čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, a zejména ve vztahu k ochranné známce Evropské unie, která má stejné účinky v celé Unii, se mi totiž jeví jako odůvodněné, aby prvním kritériem pro posouzení povahy údajného porušení práv z ochranné známky bylo společné užívání označení, které je totožné s tímto chráněným označením nebo je mu podobné (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-37" href="#t-37">37</a>
</span>). Tím je zdůrazněn původ porušení staršího práva, k němuž žalovaní přispěli různým jednáním.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu není důležité, zda se jedná o totožná jednání, jako je například prodej stejných padělaných výrobků jedním žalovaným jinému, který je dále prodává (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-38" href="#t-38">38</a>
</span>). Stejně jako Komise a portugalská vláda se domnívám, že na podporu prokázání stejné skutkové situace lze rovněž namítat existenci řetězce porušení práv zahrnujícího různé skutečnosti od výroby až po prodej padělaných výrobků, ať už s pomocí či bez pomoci zprostředkovatele.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho se mi zdá, že z rozsudku Nintendo lze vyvodit další dva argumenty ve prospěch tvrzení, že neexistence organizačních vazeb mezi žalovanými společnostmi nemůže představovat překážku pro spojení žalob před jedním soudem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předně je podle mého názoru třeba zdůraznit, že v tomto rozsudku musel Soudní dvůr odpovědět na otázku, zda se příslušnost předkládajícího soudu může vztahovat na dodávky, které uskutečnila pouze jedna ze společností (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-39" href="#t-39">39</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále, pokud jde o kritérium koordinovaných opatření, které by podle polské vlády mělo být použito, ačkoli je Soudní dvůr ve světle projednávané věci skutečně zdůraznil, nezdá se, že by bylo přijato jako zvláštní podmínka.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Řešení v opačném smyslu by na jednu stranu vedlo k omezení dodržování cílů nařízení o ochranné známce EU, a to:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">podle bodu 4 odůvodnění cíle zajistit v souvislosti se sjednocením unijní právní úpravy v oblasti ochranných známek Evropské unie jednotnou ochranu jejich účinků ve všech členských státech a</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">podle bodů 31 až 33 odůvodnění cíle zabránit odporujícím si rozhodnutím ze strany soudů a porušování jednotné povahy těchto ochranných známek prostřednictvím rozhodnutí soudů pro ochranné známky EU, která „mají účinky a vztahují se na celou Unii“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-40" href="#t-40">40</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho by se takovým řešením obcházela zvláštní a závazná pravidla nařízení o ochranné známce EU. Zaprvé podotýkám, že v bodě 33 odůvodnění nařízení se unijní normotvůrce odvolává na žaloby mezi týmiž účastníky, které jsou podány ve stejném členském státě. Uvádí se zde, že „jsou-li žaloby podány v různých členských státech, byla by vhodná ustanovení obdobná ustanovením o litispendenci a souvisejících řízeních v nařízení [č. 1215/2012]“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-41" href="#t-41">41</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé Soudní dvůr již zohlednil specifickou povahu sporů týkajících se práv z ochranných známek při výkladu pojmu „[členský stát], na jehož území k porušení došlo nebo hrozí dojít“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-42" href="#t-42">42</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podobně v rozsudku ze dne 18. května 2017, Hummel Holding (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-43" href="#t-43">43</a>
</span>), Soudní dvůr rozhodl, že pojem „pobočka“ v nařízení č. 207/2009 není nutně totožný s tímto pojmem v nařízení č. 44/2001, a to z toho důvodu, že tato nařízení sledují odlišné cíle. Taková metoda analýzy se mi zdá být relevantní také pro nařízení č. 1215/2012 a nařízení o ochranné známce EU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí volbu autonomního výkladu zaměřeného na účinnou ochranu jednotného charakteru ochranné známky EU v případě porušení práva z ochranné známky, která následuje vývoj judikatury Soudního dvora od rozsudku ze dne 27. září 1988, Kalfelis (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-44" href="#t-44">44</a>
</span>), až po rozsudek Nintendo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-45" href="#t-45">45</a>
</span>), lze srovnat s výkladem, který vedl Soudní dvůr ke stanovení řešení přizpůsobených určitým okolnostem ve vztahu ke konkurenčnímu jednání (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-46" href="#t-46">46</a>
</span>). Tato volba je totiž součástí stejné logiky, která má sklon upřednostňovat postih nezákonných obchodních praktik a odškodnění hospodářských subjektů, které se staly jejich oběťmi, tím, že zaručuje řádný výkon spravedlnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-47" href="#t-47">47</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V této souvislosti se mi však jeví jako stejně důležité vyvážit specifickou povahu těchto pravidel soudní příslušnosti s obvykle připomínanými požadavky na mezinárodní soudní příslušnost, na které se oprávněně odvolává polská vláda i žalovaní s bydlištěm a sídlem v Polsku, a to s usnadněným výkonem práva na obhajobu, jakož i s předvídatelností pravidel soudní příslušnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-48" href="#t-48">48</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Proto by – jak navrhuje Komise – bylo vhodné věnovat zvláštní pozornost povaze smluvního vztahu mezi zákazníkem a dodavatelem. To může nejen posílit existenci souvislosti mezi žalobami na porušení práv z ochranné známky, ale také odhalit zcela předvídatelnou povahu povinnosti reagovat na tvrzení o porušení práv z ochranné známky stejného původu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-49" href="#t-49">49</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">To je podle mého názoru zjevně případ totožného nebo podobného užívání (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-50" href="#t-50">50</a>
</span>) ochranné známky EU s účinkem v celé EU v souvislosti se smlouvou o výhradních dodávkách na trh jiného členského státu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci konstatuji souhlasně s Komisí, že předkládající soud rozhodl, že žalované společnosti se sídlem v Německu, resp. v Polsku, byly vázány výhradními dodávkami v prvním členském státě. Tyto společnosti si nemohly nevšimnout rizika, že takový skutkový stav bude kvalifikován jako totožný s cílem odůvodnit příslušnost jediného soudu k rozhodování o žalobách proti všem původcům téhož údajného porušení práv z ochranné známky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mimoto z písemností obsažených ve spisu zaslaném Soudnímu dvoru i z odpovědí účastníků řízení v původním řízení na jeho otázky na jednání navíc vyplývá, že lze mít za to, že úzká spolupráce mezi společnostmi se projevovala i v provozování dvou internetových stránek (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-51" href="#t-51">51</a>
</span>), jejichž domény patří jedné ze spolužalovaných a jejichž prostřednictvím byly pomocí vzájemných odkazů mezi těmito stránkami prodávány sporné výrobky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navrhuji proto, aby Soudní dvůr rozhodl, že zjištění soudu, že žaloby, které mu byly předloženy, jsou namířeny proti různým subjektům, z nichž každý přispěl ke stejnému porušení práv z ochranné známky EU v rámci řetězce porušení práv, může být dostatečné k odůvodnění jeho příslušnosti vůči spolužalovaným na základě čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V důsledku toho podle ustálené judikatury Soudního dvora přísluší předkládajícímu soudu, aby posoudil různé skutkové okolnosti tvrzené žalující společností (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-52" href="#t-52">52</a>
</span>). Při této příležitosti lze na jedné straně zdůraznit, že ve fázi ověřování soudní příslušnosti se toto ověření nesmí týkat věci samé, a pokud ano, tak pouze velmi omezeným způsobem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhou stranu musí soud, u něhož byla podána žaloba, zajistit, aby použití čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 neumožňovalo žalobci podat žalobu proti několika žalovaným pouze s cílem odejmout některého z nich soudům členského státu, ve kterém má bydliště nebo sídlo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-53" href="#t-53">53</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu nabízí podle mého názoru předběžná otázka položená předkládajícím soudem, tak jak je formulována v bodě (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-54" href="#t-54">54</a>
</span>), Soudnímu dvoru možnost doplnit svou odpověď o upřesnění týkající se ústředního žalovaného.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">C.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Upřesnění k pojmu ústředního žalovaného</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Důsledky rozšíření příslušnosti soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, na další žalované, jak jsou stanoveny v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, mě vedou ke zdůraznění, že přezkum úzké vazby mezi žalobami by se měl v zájmu omezení rizika zneužití soudní příslušnosti vždy zaměřit nejprve na návrhy směřující vůči ústřednímu žalovanému.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že v nařízení nejsou stanoveny žádné podmínky týkající se volby ústředního žalovaného (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-55" href="#t-55">55</a>
</span>), Soudní dvůr na jednu stranu rozhodl, že k vyloučení případu, v němž by žalobce mohl podat žalobu proti více žalovaným s jediným cílem odejmout některého z nich soudům státu, kde má bydliště nebo sídlo, postačí, aby existoval vztah mezi žalobami podanými proti každému z žalovaných (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-56" href="#t-56">56</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr však rovněž rozhodl, že i v případě, že žalobce vzal žalobu zpět vůči jedinému z žalovaných, který má bydliště nebo sídlo v členském státě, kde má sídlo soud, u něhož bylo zahájeno řízení, zůstává tento soud nadále příslušným, ledaže by byla prokázána existence tajné dohody mezi žalobcem a uvedeným spolužalovaným uzavřené s cílem uměle vytvořit nebo zachovat podmínky pro použití čl. 6 bodu 1 nařízení č. 44/2001 v době podání této žaloby (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-57" href="#t-57">57</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Bez ohledu na tyto konkrétní okolnosti řízení ve věci samé podle mého názoru dokládají, že je užitečné pečlivě zkoumat nároky vznesené proti ústřednímu žalovanému a nároky vznesené proti spolužalovaným, pokud jsou tito spolužalovaní pouhou volbou žalobce (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-58" href="#t-58">58</a>
</span>) zbaveni pravidla mezinárodní soudní příslušnosti, které se v zásadě váže k jejich bydlišti, a pokud popírají samotnou existenci jakékoli vazby mezi nimi a ústředním žalovaným (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-59" href="#t-59">59</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci sice mezinárodní soudní příslušnost německého soudu nepůsobí žádné obtíže jak vzhledem k místu sídla německé společnosti, která prodává výrobky v tomto členském státě, v jedné spolkové zemi, tak vzhledem k bydlišti jejího jednatele, který je ústředním žalovaným, v jiné spolkové zemi (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-60" href="#t-60">60</a>
</span>), avšak zvláštní pozornost si zaslouží skutečnost, že tato osoba je žalována osobně, a nikoli jako statutární zástupce této společnosti. Pouze tato volba je totiž základem mezinárodní a místní příslušnosti předkládajícího soudu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">To se zjevně netýká uplatňování pravidel pro určování místní příslušnosti nebo koncentrace soudních sporů (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-61" href="#t-61">61</a>
</span>), na které se nevztahuje ani nařízení o ochranné známce EU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-62" href="#t-62">62</a>
</span>), ani nařízení č. 1215/2012, ale je třeba zdůraznit, že by nicméně mělo být odpovědností soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, aby zajistil, že nároky vznesené vůči ústřednímu žalovanému se zakládají na věrohodných úvahách (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-63" href="#t-63">63</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro ilustraci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-64" href="#t-64">64</a>
</span>) lze uvést, že v původním řízení, pokud jde o statutárního zástupce společnosti se sídlem v Německu, který má bydliště v obvodu působnosti předkládajícího soudu, tento soud pouze v předběžné otázce upřesnil, že je „rovněž žalován jako porušovatel práv“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato zásadní informace podle mého názoru odůvodňuje, že od samého počátku žaloby by měla být dostatečně odůvodněna role statutárního zástupce žalované společnosti, neboť – což je neobvyklé – je to právě osobní odpovědnost tohoto statutárního zástupce, které se třetí osoba dovolává v rámci žaloby jak na zdržení se a zákaz porušování dotčeného práva, tak na náhradu škody (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-65" href="#t-65">65</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že takové objasnění chybí, bylo by podle mého názoru legitimní zvážit, za jakých podmínek řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje rozšíření příslušnosti soudu členského státu podle místa osobního bydliště jednatele společnosti o nároky vůči jiné společnosti a jejímu jednateli, žalovanému jako zákonnému zástupci této společnosti i jako osobě, kteří mají sídlo resp. bydliště v jiném členském státě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">77.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zdá se mi, že v takových řízeních týkajících se porušení práv z ochranné známky EU, která má jednotnou povahu, by soud, u něhož byla žaloba podána, mohl v praxi zajistit, aby žaloba obsahovala důkazy o tom, že volba soudu je odůvodněna osobní účastí statutárního zástupce společnosti na porušení práv z ochranné známky, a to prokázáním buď užívání označení shodného nebo podobného s touto ochrannou známkou v obchodním kontextu (nebo nepřijetí opatření k zabránění nebo zastavení porušování (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-66" href="#t-66">66</a>
</span>)), nebo toho, že se ústřední žalovaný zapojil do činnosti porušující práva z ochranné známky a rozumně měl vědět, že tak činí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-67" href="#t-67">67</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">78.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu se domnívám, že požadovat po žalobci, aby určil svou příslušnost na základě zkoumání, kdo je původcem porušení práv vlastníka chráněné ochranné známky Evropské unie, přesahuje rámec pouhého ověření ab initio, že byly uměle vytvořeny podmínky pro použití čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">79.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je sice pravda, že taková možnost by se v oblasti práv z ochranné známky mohla analogicky opírat o rozhodnutí Soudního dvora ve věci Nintendo, pokud jde o určení rozhodného práva podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 864/2007 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-68" href="#t-68">68</a>
</span>), které je nezbytné v případě, že se žaloba týká různých porušení práv z ochranné známky, k nimž došlo v různých členských státech (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-69" href="#t-69">69</a>
</span>). Soudní dvůr rozhodl, že soud, u něhož byla podána žaloba, musí jednání uvedeného žalovaného posoudit globálně, s cílem určit místo, kde k prvotnímu porušení, z něhož vyplývá vytýkané jednání, došlo nebo hrozí dojít (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-70" href="#t-70">70</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">80.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr však rovněž konstatoval, že výklad pravidel o příslušnosti nemá vazbu na výklad ustanovení o právu rozhodném pro žaloby o náhradu škody (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-71" href="#t-71">71</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">81.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho by uložení povinnosti žalobci zkoumat ve fázi podání žaloby, kdo zahájil řetězec porušení práv z ochranné známky, vystavilo tohoto žalobce důkaznímu břemenu, které by bylo příliš obtížně proveditelné, a hrozilo by, že bude narušen cíl nařízení EU o ochranné známce, kterým je ochrana práv vlastníka ochranné známky EU v rámci, který může být velmi široký v závislosti na procesní volbě majitele (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-72" href="#t-72">72</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">82.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navrhuji proto, aby Soudní dvůr v odpovědi předkládajícímu soudu doplnil, že bude na něm, aby rovněž zjistil skutečnosti, které umožnily v době podání žaloby prokázat účast jednatele německé společnosti na porušení práv z ochranné známky, která vedou k jeho osobní odpovědnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">V.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">83.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na veškeré předchozí úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na předběžnou otázku předloženou Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-121" title="page-22">
      „Ustanovení čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení s článkem 122 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-122" title="page-22">
      musí být vykládáno v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-123" title="page-22">
      několik žalovaných s bydlištěm v různých členských státech může být v případě žaloby pro porušení práv z ochranné známky EU, kterou proti nim podal vlastník ochranné známky EU, žalováno u soudu v místě bydliště pouze jednoho z nich, pokud je žalovaným vytýkáno, že porušili práva z této ochranné známky věcně shodným způsobem prostřednictvím každého z jejich jednání v rámci dodavatelského řetězce. Je věcí soudu, u něhož probíhá řízení, aby posoudil existenci rizika vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních, a to s přihlédnutím ke všem relevantním skutečnostem případu.“
    </p>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">1</a>
</span>)– Původní jazyk: francouzština.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">2</a>
</span>)– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-3" href="#c-3">3</a>
</span>)– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-4" href="#c-4">4</a>
</span>)– Ze dne 19. září 2018, jak je uvedeno v rozsudku Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu, Německo), který předložil předkládající soud. Nařízení č. 1215/2012 se proto použije v souladu s jeho článkem 66. V tomto ohledu viz rozsudky AMS Neve a další (C‑172/18, dále jen „rozsudek AMS Neve a další“, EU:C:2019:674, body 34 a 36, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-5" href="#c-5">5</a>
</span>)– Předkládající soud uvedl, že společnost Beverage City &amp; Lifestyle a její jednatel MJ vzali původně podané odvolání zpět.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-6" href="#c-6">6</a>
</span>)– C‑24/16 a C‑25/16, dále jen „rozsudek Nintendo“, EU:C:2017:724.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-7" href="#c-7">7</a>
</span>)– Tento pojem se vztahuje na jediného spolužalovaného, jehož bydliště odůvodňuje příslušnost soudu, u něhož byla podána žaloba. Viz stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena ve věci CDC Hydrogen Peroxide (C‑352/13, EU:C:2014:2443, bod 56).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-8" href="#c-8">8</a>
</span>)– Nařízení Rady (ES) ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-9" href="#c-9">9</a>
</span>)– Rozsudek ze dne 30. června 2022, Allianz Elementar Versicherung, (C‑652/20, EU:C:2022:514, bod 20 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-10" href="#c-10">10</a>
</span>)– Nařízení Rady ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-11" href="#c-11">11</a>
</span>)– Pro připomenutí historického vývoje nařízení od vytvoření ochranné známky Společenství nařízením Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1) viz rozsudek AMS Neve a další (bod 3).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-12" href="#c-12">12</a>
</span>)– Viz rozsudek AMS Neve a další (bod 34 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-13" href="#c-13">13</a>
</span>)– Tato volba má důsledek pro rozsah příslušnosti soudu pro ochranné známky EU, u něhož byla žaloba podána. Podle čl. 126 odst. 1 písm. a) nařízení o ochranné známce EU má soud pro ochranné známky EU příslušnost ve věcech porušení práv, k nimž došlo, nebo u nichž hrozí, že k nim dojde, na území kteréhokoli členského státu. Obdobně viz rozsudek Nintendo (body 61 až 67), pokud jde o příslušnost soudu pro (průmyslové) vzory Společenství nařídit opatření nezbytná k postihu porušení na celém území Unie, a nikoli pouze za škodu vzniklou v místě, které zakládá jeho příslušnost z důvodu bydliště ústředního žalovaného.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-14" href="#c-14">14</a>
</span>)– K alternativní povaze soudu uvedenému v tomto odstavci viz rozsudek AMS Neve a další (bod 41), týkající se rovnocenných ustanovení nařízení č. 207/2009 zakotvených v nařízení o ochranné známce EU. Tato procesní volba určuje rozsah místní příslušnosti soudu pro ochranné známky EU, neboť ta je v souladu s čl. 126 odst. 2 nařízení EU o ochranných známkách omezena na jednání, k nimž došlo nebo hrozí, že k nim dojde na území toho členského státu, kde má tento soud sídlo. Pokud jde o rovnocenná ustanovení, viz rozsudek AMS Neve a další (bod 40).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-15" href="#c-15">15</a>
</span>)– Viz rozsudek ze dne 5. června 2014, Coty Germany (C‑360/12, EU:C:2014:1318, bod 36).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-16" href="#c-16">16</a>
</span>)– Článek 122 odst. 2 nařízení o ochranné známce EU ani žádné jiné ustanovení nařízení o ochranné známce EU neodkazuje na tento článek ani na pravidlo příslušnosti v něm obsažené. Jak vyplývá z čl. 122 odst. 1 uvedeného nařízení, pokud v něm není stanovena výjimka, použije se nařízení č. 1215/2012 podpůrně. Stejně tomu tak je v nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142), pokud jde o jeho článek 79. Dále je třeba připomenout, že nařízení č. 1215/2012 má sice za cíl poskytnout obecný rámec, ale obsahuje důležitou výjimku týkající se duševního vlastnictví. Článek 24 odst. 4 tohoto nařízení stanoví pravidlo výlučné příslušnosti v případě, že je platnost práva duševního vlastnictví napadena prostřednictvím žaloby nebo námitky. V tomto bodě však nařízení o ochranné známce EU obsahuje zvláštní ustanovení: domněnka platnosti ochranné známky EU je stanovena v článku 127, pokud není její platnost napadena protinávrhem za podmínek stanovených v článku 128.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-17" href="#c-17">17</a>
</span>)– Pro připomenutí tohoto požadavku viz rozsudek ze dne 27. října 1998, Réunion européenne a další (C‑51/97, EU:C:1998:509, body 44 až 46). Kromě toho musí mít všichni žalovaní bydliště v Unii [viz rozsudek ze dne 11. dubna 2013, Sapir a další (C‑645/11, EU:C:2013:228, bod 52)]. Podotýkám, že Úmluva o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsaná v Luganu dne 30. října 2007, jejíž uzavření bylo jménem Evropského společenství schváleno rozhodnutím Rady 2009/430/ES ze dne 27. listopadu 2008 (Úř. věst. 2009, L 147, s. 1), známá jako „Luganská úmluva II“, obsahuje v čl. 6 odst. 1 totožné ustanovení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-18" href="#c-18">18</a>
</span>)– Tak to zůstává bez ohledu na vývoj řízení. Zpětvzetí odvolání, které původně tento žalovaný podal, jako tomu je v projednávané věci v případě společnosti, kterou tento žalovaný zastupuje (viz poznámka pod čarou 5 tohoto stanoviska), tedy nemá žádný vliv na potřebu ověřit existenci úzké vazby mezi nároky v době jejich podání. Pokud jde o fázi řízení, v níž je třeba posoudit existenci takové vazby mezi nároky, viz rozsudek ze dne 21. května 2015, CDC Hydrogen Peroxide (C‑352/13, dále jen „rozsudek CDC Hydrogen Peroxide“, EU:C:2015:335, body 28 a 29), a stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena ve věci CDC Hydrogen Peroxide (C‑352/13, EU:C:2014:2443, body 78 a 79). Soudní dvůr již dříve rozhodl ve věci Reisch Montage (C‑103/05, EU:C:2006:471, body 27 a 33), že vnitrostátní právo členských států, podle kterého je žaloba proti spolužalovanému nepřípustná, nemá vliv na použití čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001, nyní čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012. Viz také k příslušnosti soudu pro ochranné známky Evropské unie, u něhož byla podána žaloba pro porušení práv z takové ochranné známky, jejíž platnost je napadena protinávrhem na prohlášení neplatnosti, a který má i přes zpětvzetí žaloby ve věci samé nadále rozhodovat o platnosti této ochranné známky, rozsudek ze dne 13. října 2022, Gemeinde Bodman-Ludwigshafen (C‑256/21, EU:C:2022:786, body 55 a 58), jakož i stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Gemeinde Bodman-Ludwigshafen (C‑256/21, EU:C:2022:366, body 66 až 73), pro podrobné připomenutí případů, v nichž se uplatňuje zásada perpetuatio fori.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-19" href="#c-19">19</a>
</span>)– 189/87, EU:C:1988:459. Obdobně viz rozsudek ze dne 11. října 2007, Freeport (C‑98/06, EU:C:2007:595, bod 53).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-20" href="#c-20">20</a>
</span>)– Viz bod 26 odůvodnění tohoto nařízení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-21" href="#c-21">21</a>
</span>)– Viz bod 21 odůvodnění nařízení č. 1215/2012. Jde také o zajištění výkonu rozhodnutí. V tomto ohledu viz čl. 45 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení, který stanoví, že uznání rozhodnutí se na návrh kterékoli dotčené strany odepře, je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným v dožádaném členském státě mezi týmiž stranami.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-22" href="#c-22">22</a>
</span>)– Viz rozsudky ze dne 11. října 2007, Freeport (C‑98/06, EU:C:2007:595, bod 35), ze dne 1. prosince 2011, Painer (C‑145/10, EU:C:2011:798, bod 74), ze dne 12. července 2012, Solvay (C‑616/10, dále jen „rozsudek Solvay“, EU:C:2012:445, bod 21), ze dne 11. dubna 2013, Sapir a další (C‑645/11, EU:C:2013:228, body 41), a CDC Hydrogen Peroxide (bod 18).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-23" href="#c-23">23</a>
</span>)– Viz mimo jiné rozsudek Solvay (bod 23). Dále v rozsudku ze dne 13. července 2006, Roche Nederland a další (C‑539/03, EU:C:2006:458, bod 26), Soudní dvůr uvedl, že „aby rozhodnutí mohla být považována za rozporná, nestačí, že existuje rozdíl v řešení sporu“. V praxi je totiž ve fázi podání žaloby obtížnější posoudit tento prvek než stejnou skutkovou a právní situaci.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-24" href="#c-24">24</a>
</span>)– Viz mimo jiné rozsudek CDC Hydrogen Peroxide (bod 20 a citovaná judikatura) a rozsudek Nintendo (bod 45).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-25" href="#c-25">25</a>
</span>)– Tento rozsudek je v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se použití čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 v některých sporech týkajících se porušení unijního práva v oblasti patentů, hospodářské soutěže a průmyslových vzorů. Tato judikatura zohledňuje specifickou povahu právní úpravy duševního vlastnictví, jejímž cílem je zajistit výlučnou ochranu tohoto nehmotného vlastnictví, které je snadno dostupné všem. V tomto smyslu viz úvahy Kur, A., a Maunsbach, U., „Choice of law and Intellectual Property Rights“, Oslo Law Review, 2019, sv. 6, č. 1, s. 43 až 61, zejména s. 44. Vývoj rozhodnutí Soudního dvora navíc vychází z úrovně ochrany poskytované unijním právem, jejímž smyslem je zamezit roztříštěnosti soudních sporů [k tomu viz Georgakoudi, N., Les compétences exclusives en matière civile et commerciale: étude de droit international privé, doktorská práce obhájená dne 9. prosince 2021, zejména s. 204, a také Muir Watt, H., Hashiguchi, M., Nateshan, S., a Sturua, D., „Article 8“, v Magnus, U., a Mankowski, P., European Commentaries on Private International Law, Brussels Ibis Regulation, druhé vydání, Otto Schmidt, Kolín nad Rýnem, 2023, s. 359 až 392, zejména bod 1 (s. 361), bod 3 (s. 362) a bod 4 (s. 363)]. K historii harmonizace hmotného práva duševního vlastnictví viz Kur, A. a Maunsbach, U., op.cit., s. 50 a 51.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-26" href="#c-26">26</a>
</span>)– Viz rozsudek Nintendo (bod 49).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-27" href="#c-27">27</a>
</span>)– C‑539/03, EU:C:2006:458.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-28" href="#c-28">28</a>
</span>)– Viz rozsudek Nintendo (body 46 a 47).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-29" href="#c-29">29</a>
</span>)– Podle článku 17 ve spojení s čl. 129 odst. 2 a čl. 130 odst. 2 nařízení o ochranné známce EU se žádosti o poskytnutí informací, předložení účtů a stanovení povinnosti zaplatit náhradu škody, jakož i další opatření nebo příkazy, neřídí samostatně tímto nařízením, ale podléhají platnému vnitrostátnímu právu. Obdobně viz rozsudek Nintendo (bod 47). Lze rovněž připomenout, že právo na náhradu škody je stanoveno v čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. 2004, L 157, s. 45). Stejné kritérium lze nalézt v čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. 2007, L 199, s. 40). Toto nařízení, které se použije ve všech členských státech s výjimkou Dánského království, sjednocuje kolizní normy použitelné v občanských a obchodních věcech na mimosmluvní závazkové vztahy, zejména na ty, které vyplývají z porušení jednotných práv duševního vlastnictví, k nimž došlo po 11. lednu 2009 (viz článek 32 nařízení). V případě žaloby proti více žalovaným pro porušení práva z ochranné známky, k němuž došlo ve více členských státech, viz rozsudek Nintendo (body 98 a 104). Viz také rozsudek AMS Neve a další (bod 64).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-30" href="#c-30">30</a>
</span>)– C‑145/10, EU:C:2011:798, bod 83.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-31" href="#c-31">31</a>
</span>)– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-32" href="#c-32">32</a>
</span>)– Bod 29. K praktickým důsledkům neuplatnění čl. 6 odst. 1 nařízení č. 44/2001 viz bod 28 tohoto rozsudku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-33" href="#c-33">33</a>
</span>)– Rozsudek Nintendo (bod 51). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-34" href="#c-34">34</a>
</span>)– Rozsudek Nintendo (bod 51). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-35" href="#c-35">35</a>
</span>)– Rozsudek Nintendo (bod 52). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-36" href="#c-36">36</a>
</span>)– Soudní dvůr pouze konstatoval, že „tento druhý žalovaný vyrábí a prvnímu žalovanému dodává výrobky, které první žalovaný uvádí na trh“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-37" href="#c-37">37</a>
</span>)– V tomto ohledu viz článek 9 nařízení o ochranné známce EU, z něhož lze dovodit definici porušení práv z ochranné známky, a v tomto smyslu rozsudek ve věci AMS Neve a další (bod 54). K pojmu „užívání“ viz obdobně rozsudek Nintendo (body 100, 103 a 104).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-38" href="#c-38">38</a>
</span>)– K této okolnosti viz rozsudek Solvay (bod 29).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-39" href="#c-39">39</a>
</span>)– Viz rozsudek Nintendo (body 50 a 51).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-40" href="#c-40">40</a>
</span>)– Viz rozsudek ze dne 18. května 2017, Hummel Holding (C‑617/15, EU:C:2017:390, bod 28).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-41" href="#c-41">41</a>
</span>)– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-42" href="#c-42">42</a>
</span>)– Viz rozsudek ze dne 5. června 2014, Coty Germany (C‑360/12, EU:C:2014:1318, body 32, 34 a 37), pokud jde o tento pojem v čl. 93 odst. 5 nařízení č. 40/94, nyní čl. 125 odst. 5 nařízení o ochranné známce EU.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-43" href="#c-43">43</a>
</span>)– C‑617/15, EU:C:2017:390, body 25, 27 a 28. Striktní výklad pojmu „pobočka“ již není opodstatněný, neboť podle nařízení o ochranné známce EU má žalobce možnost volby mezi bydlištěm žalovaného a soudem místa, kde došlo k porušení. Kromě toho status pobočky není podmíněn tím, že se žalovaná společnost přímo nebo nepřímo podílela na protiprávním jednání, které je důvodem sporu (bod 40 tohoto rozsudku).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-44" href="#c-44">44</a>
</span>)– 189/87, EU:C:1988:459. Viz bod 31 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-45" href="#c-45">45</a>
</span>)– Viz poznámka pod čarou 25 tohoto stanoviska. Je třeba poznamenat, že není na místě odkazovat na následné rozsudky o porušení práv z ochranné známky [rozsudky AMS Neve a další a Acacia (C‑421/20, EU:C:2022:152) týkající se (průmyslových) vzorů Společenství)], neboť dané žaloby byly podány u soudů členského státu, v němž došlo k porušení práv. K tomuto alternativnímu kritériu příslušnosti ve věcech ochranných známek EU viz poznámku pod čarou 14 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-46" href="#c-46">46</a>
</span>)– Viz rozsudek CDC Hydrogen Peroxide (body 16 a 23 až 25) a rozsudek ze dne 15. července 2021, Volvo a další (C‑30/20, EU:C:2021:604, body 39 až 42).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-47" href="#c-47">47</a>
</span>)– Podle bodu 16 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 toto nařízení poukazuje také na jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Pokud jde o nařízení č. 44/2001, viz rozsudek Solvay (bod 19 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-48" href="#c-48">48</a>
</span>)– Viz bod 15 odůvodnění nařízení č. 1215/2012.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-49" href="#c-49">49</a>
</span>)– Pro srovnání viz rozsudek Cour de cassation (kasační soud, Francie), 1. občanskoprávní senát, ze dne 4. července 2018 (č. 17-19.384), který citovali Muir Watt, H., Hashiguchi, M., Nateshan, S. a Sturua, D., op. cit., poznámka pod čarou 39 (s. 372). Tento soud rozhodl, že souvislost mezi nároky je dána tehdy, když je v souvislosti s transakcí s nemovitostmi zaznamenána provázanost jednání přičítaných některým spolužalovaným, včetně ústředního žalovaného, jejich vztahů, jakož i jejich rolí a odpovědnosti dvou z nich.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-50" href="#c-50">50</a>
</span>)– Vychází se zde z předpokladu, že obžalovaní používají toto označení stejným způsobem. Zdá se tedy nepravděpodobné, že by žalovaný nevěděl o porušení práv z ochranné známky ze strany svých spolužalovaných. O významu podmínek, za nichž se porušovatel pravděpodobně dozví, že došlo k porušení téhož vnitrostátního práva, viz Heinze, C., a Warmuth, C., „Intellectual property and the Brussels Ibis Regulation“, v Mankowski, P., Research Handbook on the Brussels Ibis Regulation, Edward Elgar Publishing, Cheltenham, 2020, s. 147 až 171, zejména s. 167, dostupné na internetové adrese: https://www.elgaronline.com/display/edcoll/9781788110785/9781788110785.00011.xml.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-51" href="#c-51">51</a>
</span>)– V tomto ohledu viz rozsudek AMS Neve a další (bod 47 a 54).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-52" href="#c-52">52</a>
</span>)– Viz poznámka pod čarou 23 tohoto stanoviska a rozsudek Nintendo (bod 52).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-53" href="#c-53">53</a>
</span>)– Viz mimo jiné rozsudek CDC Hydrogen Peroxide (body 27 až 29 a 31, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-54" href="#c-54">54</a>
</span>)– Viz body 18 a 74 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-55" href="#c-55">55</a>
</span>)– Kromě toho není stanovena žádná hierarchie mezi spolužalovanými nebo žalobami. K návrhům právní vědy ve smyslu větší přísnosti viz Siaplaouras, P., „Article 8“, v Requejo Isidro, M., Brussels I bis: A Commentary on Regulation (EU) no 1215/2012, Edward Elgar Publishing, Cheltenham, 2022, s. 166 až 190, zejména bod 8.17, poznámka pod čarou 45 (s. 172), jakož i Gaudemet-Tallon, H. a Ancel, M.-E., Compétence et exécution des jugements en Europe, Règlements 44/2001 et 1215/2012, Conventions de Bruxelles (1968) et de Lugano (1998 et 2007), 6. vydání, Librairie générale de droit et de jurisprudence, sbírka „Droit des affaires“, Paříž, 2018, poznámka pod čarou 46 (s. 395).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-56" href="#c-56">56</a>
</span>)– Viz rozsudek ze dne 11. října 2007, Freeport (C‑98/06, EU:C:2007:595, body 52 až 54 a citovaná judikatura). K rozsahu působnosti tohoto rozsudku viz Siaplaouras, P., op. cit., body 8.37 až 8.39 (s. 177 a 178). Pro srovnání viz ustanovení čl. 8 bod 2 nařízení č. 1215/2012, které stanoví, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být též žalována – „jedná-li se o žalobu o záruku nebo o intervenční žalobu [–][…] u soudu, u něhož byla podána původní žaloba, ledaže by toto řízení bylo zahájeno pouze proto, aby tato osoba byla odňata soudu, který je pro ni příslušný“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-57" href="#c-57">57</a>
</span>)– Viz rozsudek CDC Hydrogen Peroxide (bod 33). K požadavku prokázání tajné dohody mezi stranami viz bod 32 tohoto rozsudku. Někteří autoři navíc upozorňují na posun v judikatuře Soudního dvora. K tomu viz komentář: Siaplaouras, P., op. cit., bod 8.40 (s. 178).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-58" href="#c-58">58</a>
</span>)– V tomto smyslu viz Muir Watt, H., Hashiguchi, M., Nateshan, S. a Sturua, D., op. cit. bod 22 (s. 371).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-59" href="#c-59">59</a>
</span>)– Viz bod 14 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-60" href="#c-60">60</a>
</span>)– Viz bod 11 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-61" href="#c-61">61</a>
</span>)– Rozsudek ze dne 30. června 2022, Allianz Elementar Versicherung (C‑652/20, EU:C:2022:514, bod 39 a citovaná judikatura). V tomto ohledu je třeba upřesnit, že stejně jako v článku 4 nařízení č. 1215/2012 jsou v čl. 125 odst. 1 nařízení o ochranné známce EU určeny soudy členského státu, v němž má žalovaný bydliště.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-62" href="#c-62">62</a>
</span>)– Článek 123 odst. 1 nařízení o ochranné známce EU pouze stanoví, že „[č]lenské státy určí na svém území co nejomezenější počet vnitrostátních soudů prvního a druhého stupně plnící funkce svěřené jim tímto nařízením“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-63" href="#c-63">63</a>
</span>)– V souladu s rozhodnutími Soudního dvora v rozsudcích ze dne 11. října 2007, Freeport (C‑98/06, EU:C:2007:595) a ze dne 13. července 2006, Reisch Montage (C‑103/05, EU:C:2006:471) není účelem, aby se posouzení soudu, u něhož byla podána žaloba, týkalo podstaty žalob nebo jejich přípustnosti podle vnitrostátního práva. K této otázce viz také odkazy na poznámku 64 pod čarou v tomto stanovisku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-64" href="#c-64">64</a>
</span>)– K situaci, kdy žalobci založili žalobu na tom, že předmětná nehoda byla způsobena vadami v konstrukci a výrobě vrtulníku, a žalovali žalovaného, který na tato kritéria neměl žádnou vazbu, viz rozsudek High Court of Justice (England &amp; Wales), Queen’s Bench Division (Commercial Court) [Vrchní soud (Anglie a Wales), soud lorda kancléře (obchodní senát), Spojené království], 29. května 2020, Senior Taxi Aereo Executivo LTDA &amp; Ors v. Agusta Westland S.p.A &amp; Ors, dostupné na internetové adrese: https://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Comm/2020/1348.html. K tomuto rozhodnutí se vyjádřili Muir Watt, H., Hashiguchi, M., Nateshan, S. a Sturua, D., op. cit., bod 20 (s. 370), James, M., „Claims against anchor defendant subject to merits test under Recast Brussels Regulation (High Court)“, Practical Law UK, Thomas Reuters, 10. června 2020, a také Pertoldi, A. a Mcintosch, M., „High Court holds claim against anchor defendant must satisfy merits test if it is to be used to establish jurisdiction against co-defendants under recast Brussels Regulation“, dostupné na internetové adrese: https://hsfnotes.com/litigation/2020/06/30/high-court-holds-claim-against-anchor-defendant-must-satisfy-merits-test-if-it-is-to-be-used-to-establish-jurisdiction-against-co-defendants-under-recast-brussels-regulation/. Viz také rozsudek Cour de cassation (kasační soud, Francie), obchodní senát, ze dne 26. února 2020 (č. 18 až 21.144), který citovali Muir Watt, H., Hashiguchi, M., Nateshan, S., a Sturua, D., op. cit, bod 19 (s. 369), v němž tento soud zrušil rozsudek Cour d'appel de Paris (odvolací soud v Paříži) ze dne 5. června 2018 na základě čl. 4 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 z důvodu, že proti žádnému z účastníků řízení nebyl vznesen nárok.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-65" href="#c-65">65</a>
</span>)– Pokud je mi známo, Soudní dvůr se takovou situací dosud nemusel zabývat. K pojmu „narušitel“, který podle německého práva umožňuje hledat odpovědnost u jednatele, viz rozsudek ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando (C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, body 120 až 123). V takovém případě může být tento jednatel žalován pouze na zdržení se a zákaz porušování dotčeného práva.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-66" href="#c-66">66</a>
</span>)– Obdobně viz rozsudek ze dne 23. března 2010, Google France a Google (C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 120).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-67" href="#c-67">67</a>
</span>)– Viz v tomto ohledu čl. 13 odst. 1 směrnice 2004/48.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-68" href="#c-68">68</a>
</span>)– Toto ustanovení stanoví, že „[r]ozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z porušení jednotného práva duševního vlastnictví Společenství, je v otázkách neupravených příslušným aktem Společenství právo země, ve které k tomuto porušení došlo“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-69" href="#c-69">69</a>
</span>)– Pro shrnutí výkladu Soudního dvora viz rozsudek ze dne 3. března 2022, Acacia (C‑421/20, EU:C:2022:152, bod 48), a pokud jde o jeho nepoužití v případě, že se nositel chráněného práva rozhodne podat cílenou žalobu týkající se porušení práv z ochranné známky, k nimž došlo v jediném členském státě, bod 49 tohoto rozsudku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-70" href="#c-70">70</a>
</span>)– Viz rozsudek Nintendo (bod 103).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-71" href="#c-71">71</a>
</span>)– Viz rozsudek AMS Neve a další (bod 63 a 64).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-72" href="#c-72">72</a>
</span>)– Pro srovnání viz rozsudky ve věci AMS Neve a další a rozsudek ze dne 3. března 2022, Acacia (C‑421/20, EU:C:2022:152).</p>
</body>
</html>
