<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-469/18</NO.CASE><NO.CASE>C-470/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0469</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:597">EU:C:2019:597</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky J. Kokott – spojené věci C‑469/18 a C‑470/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Belgický stát</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Juliane Kokott</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190711">11. července 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Spojené věci C‑469/18 a C‑470/18</HT></P><P>IN (C‑469/18)</P><P>JM (C‑470/18)</P><P>proti</P><P>Belgische Staat</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie (Kasační soud, Belgie)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Zdanění</KEYWORD><KEYWORD>Právo na účinnou právní ochranu</KEYWORD><KEYWORD>Soudní přezkum daňového výměru</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc Soudního dvora k rozhodnutí ve věcech týkajících se vyměření daně z příjmů</KEYWORD><KEYWORD>Použití důkazního prostředku, který byl údajně získán porušením práva na respektování soukromého a rodinného života, ze strany daňové správy</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost soudce k takovým důkazům nepřihlížet</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Uplatňuje členský stát právo Unie, pokud jeho daňové orgány použijí jako podklad k vyměření daně z příjmů důkazní prostředek, který získaly vyšetřovací orgány po odhalení karuselového podvodu s DPH? Nebo jinými slovy: má porušení základních práv Evropské unie při shromažďování důkazů za následek zákaz použití důkazů pro účely vyměření daně z příjmů? To jsou v zásadě otázky, jimiž se musí Soudní dvůr zabývat na základě dvou žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které mu předložil belgický Hof van Cassatie (Kasační soud, Belgie).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Uvedené žádosti byly předloženy v souvislosti s trestním vyšetřováním, v jehož rámci vydalo Lucembursko Belgii důkazní prostředek, přičemž bylo porušeno ustanovení mezinárodní úmluvy vyžadující, aby o vydání důkazního prostředku rozhodl soud. Uvedený důkazní prostředek byl v každém případě použit pro účely výměrů daně z příjmů. Navrhovatelé v řízení o kasačním opravném prostředku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>navrhovatelé<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) napadají v původních řízeních pouze výměry daně z příjmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Předmětem sporu tedy je, zda se Listina základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) – konkrétně její článek 47 – uplatní v rámci vyměření daně z příjmů. Tato otázka jde nad rámec hojně diskutovaného<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Viz např. argumentace BVerfG (Spolkového ústavního soudu), rozsudek ze dne <DATE ISO="20130424">24. dubna 2013</DATE>, protiteroristická databáze [1 BVR 1215/07, BVerfGE (rozhodnutí Spolkového ústavního soudu) 133, 277, ECLI:DE:BVerfG:2013:rs20130424.1bvr121507, bod 91].</P></NOTE> rozsudku ve věci Åkerberg Fransson z roku 2013<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V uvedené věci Soudní dvůr rozhodl, že trestní řízení, jehož předmětem je podvod s DPH, představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>uplatňování práva Unie<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny. Nyní je třeba ověřit, zda i vyměření daně z příjmů představuje uplatňování práva Unie, jestliže je použit důkazní prostředek, který byl získán v přípravné fázi trestního řízení, které bylo zahájeno na základě podezření z podvodu s DPH.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Mezi Belgickým královstvím, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím existuje Úmluva o vydávání a právní pomoci v trestních věcech, podepsaná v Bruselu dne <DATE ISO="19620627">27. června 1962</DATE> (dále jen: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Úmluva států Beneluxu<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 1 a 2 uvedené Úmluvy zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.P><TXT>Na žádost dožadující strany zajistí dožadovaná strana, umožňuje-li to vnitrostátní právo, předměty, které</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>mohou sloužit jako důkazní prostředky,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>byly získány trestným činem a byly nalezeny před předáním nebo po předání zatčené osoby, a vydá je.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K vydání může dojít pouze se svolením poradního senátu soudu prvního stupně, v jehož obvodu se uskutečnila prohlídka a zajištění věcí. Poradní senát rozhodne, zda se zajištěné předměty vydají dožadující straně zcela nebo zčásti. Senát může nařídit vrácení předmětů, které přímo nesouvisejí se skutkem, který je kladen za vinu podezřelé osobě, a rozhodne případně o námitkách třetích osob, které měly předmět ve své držbě, nebo jiných oprávněných osob.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 24 odst. 2 uvedené Úmluvy stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Žádosti o právní pomoc, které směřují k prohlídce nebo zajištění věcí, se však vyřizují pouze u činů, které mohou vést na základě této Úmluvy k vydání, a to s výhradou čl. 20 odst. 2.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Belgické právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Belgické daňové právo nestanoví absolutní zákaz použití protiprávně získaných důkazů. Kasační soud však vytvořil judikaturu označovanou jako tzv. daňový Antigoon [obr tohoto jména z legendy, na níž odkazuje název města Antverpy]. Podle uvedené judikatury je použití protiprávně získaných důkazů v daňových věcech nepřípustné pouze v případě, že příslušné listinné důkazy byly získány takovým způsobem, že je jejich použití třeba za všech okolností považovat za nepřípustné, nebo pokud jejich použití porušuje právo daňového poplatníka na spravedlivý proces. To musí soud posoudit v rámci celkového zvážení všech okolností daného případu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav a původní řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Navrhovatelé v řízení o kasačním opravném prostředku jsou jednateli belgických obchodních a distribučních společností působících na trhu s počítači a počítačovým příslušenstvím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Bijzondere Belastinginspectie (belgická zvláštní daňová inspekce) zahájila v roce 1995 šetření proti výše zmíněným společnostem v souvislosti s karuselovým podvodem s DPH. Na základě podnětu belgické zvláštní daňové inspekce bylo v roce 1996 proti těmto společnostem navíc zahájeno vyšetřování v rámci trestního řízení. Z příslušných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce jednoznačně nevyplývá, zda se toto šetření a vyšetřování týkalo krácení daně z přidané hodnoty nebo krácení daně z příjmů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>V rámci trestního vyšetřování se belgické orgány činné v trestním řízení obrátily na Lucemburské velkovévodství se žádostí o právní pomoc, na jejímž základě došlo dne <DATE ISO="19980715">15. července 1998</DATE> k zajištění bankovních záznamů u jedné lucemburské banky. Zajištění uvedených dokumentů byl kromě lucemburského vyšetřujícího soudce přítomen i soudce z Belgie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Lucemburské orgány vydaly takto získané dokumenty belgickým orgánům činným v trestním řízení, aniž bylo vyžádáno – natož uděleno – svolení příslušného lucemburského soudu v souladu s čl. 20 odst. 2 Úmluvy států Beneluxu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Belgické orgány činné v trestním řízení umožnily belgickým daňovým orgánům nahlédnout do trestního spisu. Na základě takto získaných informací zaslaly belgické daňové orgány navrhovatelům v letech 1999 a 2000 rozhodnutí o opravě daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 1997 a 1998. Daňové orgány zdanily částky převedené na lucemburský účet navrhovatelů jako hrubé zisky z podnikání a samostatně výdělečné činnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Belgický finanční soud prvního stupně, který rozhodoval o opravných prostředcích podaných navrhovateli proti uvedeným rozhodnutím, prominul navrhovatelům převážnou část dodatečně vyměřené daně z příjmů fyzických osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Na základě odvolání, které podali odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku v příslušných původních řízeních, zrušil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou byla navrhovatelům prominuta dodatečně vyměřená daň z příjmů fyzických osob. Podle názoru odvolacího soudu nebyly dány předpoklady pro zákaz použití důkazů podle výše zmíněné belgické judikatury označované jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>daňový Antigoon<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>. Proti tomuto rozsudku podali navrhovatelé kasační stížnost u Kasačního soudu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Usneseními ze dne <DATE ISO="20180628">28. června 2018</DATE> předložil Kasační soud Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Je třeba vykládat článek 47 Listiny v tom smyslu, že v souvislosti s daní z přidané hodnoty za všech okolností brání použití důkazních prostředků, které byly získány porušením práva na respektování soukromého života zaručeného v článku 7 Listiny, nebo připouští vnitrostátní právní úpravu, podle které soud, který musí rozhodnout, zda lze použít takový důkaz jako základ pro výměr DPH, musí provést zvážení, jak je popsáno v bodě 4 předkládacího rozhodnutí (viz výše bod 7)?<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180906">6. září 2018</DATE> nařídil předseda Soudního dvora spojení věcí C‑469/18 a C‑470/18 pro účely písemné a ústní části řízení a pro účely rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem předložili písemné vyjádření navrhovatelé, Belgické království, Italská republika, Nizozemské království a Evropská komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Přípustnost předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba vyjasnit, zda je předběžná otázka přípustná. Kasační soud se totiž výslovně dotazuje, zda je možné použít určité důkazní prostředky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>k vyměření daně z přidané hodnoty<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>. Předmětem sporu v původních řízeních však nejsou výměry daně z přidané hodnoty, nýbrž výměry daně z příjmů. Předběžná otázka by tedy zjevně neměla žádný vztah k předmětu původního řízení, byla by hypotetické povahy, a tudíž by nebyla přípustná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz nedávný rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190328">28. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Verlezza a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑487/17 až C‑489/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:270">EU:C:2019:270</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury přísluší Soudnímu dvoru, aby v rámci spolupráce s vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU poskytl předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší, aby otázku, která je mu předložena, případně přeformuloval<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Nedávné rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080311">11. března 2008</DATE>, <NAME.CASE>Jager</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑420/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:152">EU:C:2008:152</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111208">8. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Banco Bilbao Vizcaya Argentaria</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:813">EU:C:2011:813</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Petersen a Petersen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑544/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:124">EU:C:2013:124</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Kasační soud nemohl mít ve své předběžné otázce na mysli použití důkazů k vyměření daně z přidané hodnoty, neboť v příslušných žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce se nehovoří o výměrech daně z přidané hodnoty, nýbrž výhradně o výměrech daně z příjmů. Použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>výměr daně z přidané hodnoty<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> lze zřejmě přičíst redakčnímu přehlédnutí, a je proto nutno jej nahradit výrazem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>výměr daně z příjmů<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Kasační soud se dále dotazuje, zda je přípustné použít důkazy k uvedenému vyměření daně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>ve vztahu k dani z přidané hodnoty<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>. Souvislost mezi výměrem daně z příjmů a daní z přidané hodnoty lze v projednávané věci spatřovat pouze v tom, že podnětem pro zahájení šetření v rámci daňového řízení a vyšetřování v rámci trestního řízení bylo podezření z podvodu s DPH, v jehož důsledku byly shromážděny důkazy, které byly použity k vyměření daně z příjmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Soudní dvůr proto může předběžnou otázku přeformulovat takto: je třeba vykládat článek 47 Listiny tak, že za všech okolností brání použití důkazních prostředků, které byly získány porušením článku 7 Listiny v přípravné fázi trestního řízení zahájeného na základě podezření z podvodu s daní z přidané hodnoty, pro účely vyměření daně z příjmů, nebo připouští takový výklad, podle kterého soud, který musí rozhodnout, zda lze použít takový důkaz jako základ pro výměr daně z příjmů, musí zvážit všechny okolnosti daného případu?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Takto přeformulovaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Pravomoc Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v řízení o předběžné otázce podle čl. 267 odst. 1 písm. a) SFEU však rozhoduje o výkladu unijního práva. V projednávané věci je však sporné, zda je Listina relevantní z časového (body 25 a následující) a věcného hlediska (body 30 a následující).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Časová působnost Listiny</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba vyjasnit, zda je Listina, která nabyla účinnosti dne <DATE ISO="20091201">1. prosince 2009</DATE>, použitelná <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT> na porušení procesních předpisů, k němuž údajně došlo v roce 1998.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Ve věci Sabou, která se rovněž týkala přímých daní, Soudní dvůr na jedné straně rozhodl, že Listinu nelze použít, jelikož řízení o vzájemné pomoci, v jehož důsledku byl vydán dodatečný daňový výměr, který byl předmětem sporu v původním řízení, bylo ukončeno dříve, než Listina nabyla účinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131022">22. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Sabou</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑276/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:678">EU:C:2013:678</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), který následoval mé stanovisko přednesené v téže věci (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:370">EU:C:2013:370</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Daňových výměrů vydaných před 1. prosincem 2009 se na druhé straně týkala například i věc Åkerberg Fransson. V uvedené věci se ovšem musel soudce trestního soudu při rozhodování řídit zásadou <HT TYPE="ITALIC">ne bis in idem</HT>. Tento okamžik spadal do časové působnosti Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podobné skutkové okolnosti existují i v projednávané věci. Ačkoli ke shromáždění důkazů došlo v roce 1998, otázka použití důkazů vyvstává pro vnitrostátní soud v okamžiku jeho rozhodnutí, a tedy po nabytí účinnosti Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Zatímco – jako například ve věci Sabou popsané v bodě 26 – informace vztahující se k žádosti o vzájemnou pomoc a případnou součinnost při formulaci žádosti pozbude významu v okamžiku ukončení řízení o vzájemné pomoci, případný zákaz týkající se shromažďování důkazů bude i nadále relevantní pro zvážení okolností z hlediska zákazu použití důkazů. Listina je tudíž na projednávanou věc použitelná <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Věcná působnost Listiny</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Rozsah působnosti Listiny je vymezen v jejím článku 51. Podle odstavce 1 věty první uvedeného článku se ustanovení Listiny vztahují na členské státy pouze v případě, že uplatňují právo Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V této souvislosti již Soudní dvůr konstatoval, že vnitrostátní právní úpravu, která nespadá do rámce unijního práva, nemůže posoudit z hlediska Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Pfleger a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑390/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:281">EU:C:2014:281</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140327">27. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Torralbo Marcos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:187">EU:C:2014:187</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Delvigne</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑650/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:648">EU:C:2015:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Toma a Biroul Executorului Judecătoresc Horațiu-Vasile Cruduleci</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑205/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:499">EU:C:2016:499</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161208">8. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Eurosaneamientos a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑532/15 a C‑538/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:932">EU:C:2016:932</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Několik účastníků řízení zpochybňuje pravomoc Soudního dvora z důvodu nepoužitelnosti Listiny na projednávanou věc. Belgie i Komise mají za to, že není dána pravomoc Soudního dvora, jelikož vydání výměrů daně z příjmů údajně nepředstavuje uplatňování práva Unie. I sám Kasační soud upozorňuje na to, že se projednávaná věc <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>týká daně z příjmů, kterou unijní právo neupravuje<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Bod 11 předmětných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>V projednávané věci přicházejí v úvahu dvě hlediska, na nichž by bylo přesto možné založit působnost Listiny: kromě vzájemné pomoci (body 34 a následující) je to v projednávané věci především harmonizace daně z přidané hodnoty v rámci unijního práva (body 38 a následující).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Uplatňování práva Unie v rámci vzájemné pomoci?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>O uplatňování práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny by se předně mohlo jednat v případě, že důkazní prostředek by byl získán prostřednictvím vzájemné pomoci dle směrnice 77/799 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>směrnice o vzájemné pomoci<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Směrnice Rady 77/799/EHS ze dne <DATE ISO="19771219">19. prosince 1977</DATE> o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="336" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 336, s. 15</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 63), která byla mezitím zrušena směrnicí Rady 2011/16/EU ze dne <DATE ISO="20110215">15. února 2011</DATE> o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="064" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 64, s. 1</REF.DOC.OJ>); v této souvislosti viz např. projednávané věci C‑245/19, État du Grand-duché de Luxembourg, a C‑246/19, État du Grand-duché de Luxembourg.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Směrnice o vzájemné pomoci upravuje pouze správní spolupráci v oblasti daní, nikoli však právní pomoc v trestních věcech, jako například Úmluva států Beneluxu. Pomoc, kterou si vzájemně poskytují správní orgány, se v dané věci omezuje na spolupráci členských států z hlediska výměny informací, kdežto v rámci právní pomoci v trestních věcech lze provést specifická opatření v rámci vyšetřování za účelem získání důkazů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Na jedné straně je pravda, že vydání bankovních záznamů, které je předmětem sporu, jde nad rámec pouhé výměny informací uskutečňované v rámci vzájemné pomoci správních orgánů. Předmětné důkazní prostředky byly naopak zajištěny na základě žádosti o právní pomoc. Na druhé straně v době, kdy byly důkazy shromážděny (tj. v roce 1998), nebyla právní pomoc v trestních věcech dosud harmonizována<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz nyní směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne <DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE> o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="130" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 130, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>V projednávané věci tudíž nelze na základě poskytnuté vzájemné pomoci předpokládat, že bylo uplatňováno právo Unie.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vyměření daně z příjmů jako uplatňování práva Unie?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Bylo by tudíž nutné, aby vyměření daně z příjmů bylo možné považovat za uplatnění práva Unie. Jelikož tuto oblast unijní právní předpisy neupravují, vyměření daně z příjmů se v zásadě za uplatňování práva Unie nepovažuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Oblast daní z příjmů je upravena pouze selektivně prostřednictvím sekundárních právních předpisů přijatých na základě článku 115 SFEU (směrnice o mateřských a dceřiných společnostech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Směrnice Rady 2011/96/EU ze dne <DATE ISO="20111130">30. listopadu 2011</DATE> o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="345" PAGE.FIRST="8" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 345, s. 8</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, směrnice o fúzích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Směrnice Rady 2009/133/ES ze dne <DATE ISO="20091019">19. října 2009</DATE> o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, částečných rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="310" PAGE.FIRST="34" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 310, s. 34</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, směrnice o úrocích a licenčních poplatcích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne <DATE ISO="20030603">3. června 2003</DATE> o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="157" PAGE.FIRST="49" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 157, s. 49</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 380).</P></NOTE>, směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne <DATE ISO="20160712">12. července 2016</DATE>, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="193" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 193, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>). Přímé daně jinak podle ustálené judikatury spadají do pravomoci členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040907">7. září 2004</DATE>, <NAME.CASE>Manninen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑319/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:484">EU:C:2004:484</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071025">25. října 2007</DATE>, <NAME.CASE>Porto Antico di Genova</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑427/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:630">EU:C:2007:630</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a nejnověji ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181219">19. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Cadeddu</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑667/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:1036">EU:C:2018:1036</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V případě daně z příjmů fyzických osob, která je předmětem sporu v původních řízeních, se jedná o přímou daň z příjmů, ve vztahu k níž má Belgie dle uvedených rozhodnutí výlučnou pravomoc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Projednávaná věc je však specifická v tom, že k vyměření daně z příjmů byl použit důkazní prostředek, který získaly belgické orgány činné v trestním řízení v přípravné fázi trestního řízení, jež bylo zahájeno na základě podezření z podvodu s daní z přidané hodnoty.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Právní předpisy týkající se DPH jako uplatňování práva Unie</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Pokud by právními akty napadenými v příslušných původních řízeních byly výměry daně z přidané hodnoty, uplatňování práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny by bylo možné předpokládat. Soudní dvůr totiž jednak rozhodl, že z článku 2, čl. 250 odst. 1 a článku 273 směrnice 2006/112 (dále jen: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>); v době, kdy došlo ke karuselovému podvodu s DPH, který je podstatou skutkových okolností projednávané věci, však ještě platila Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 23).</P></NOTE> a z čl. 4 odst. 3 SEU vyplývá, že každý členský stát je povinen přijmout všechna legislativní a správní opatření k zajištění toho, aby splatná DPH byla vybrána na jeho území v plné výši<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Menci</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:197">EU:C:2018:197</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181121">21. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Fontana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑648/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:932">EU:C:2018:932</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Dodatečné vyměření DPH v návaznosti na zjištění zneužívající praktiky tak představuje uplatňování práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>WebMindLicenses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:832">EU:C:2015:832</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Srov. stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ispas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑298/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:650">EU:C:2017:650</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Sankce, jejichž prostřednictvím je zajišťován správný výběr daně z přidané hodnoty a které v souladu s článkem 325 SFEU slouží k boji proti podvodům, na druhé straně představují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>uplatňování práva Unie<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, ačkoli právo Unie neobsahuje ani ustanovení týkající se daňového práva trestního ani ustanovení o správních sankcích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170405">5. dubna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Orsi a Baldetti</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑217/15 a C‑350/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:264">EU:C:2017:264</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Menci</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:197">EU:C:2018:197</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Ze skutkových okolností vylíčených Kasačním soudem nevyplývá, jaká opatření založená na právních předpisech týkajících se daně z přidané hodnoty Belgie z důvodu podvodu s DPH přijala a jaké trestněprávní sankce v této souvislosti uložila. Předmětem předběžných otázek jsou pouze opatření vyplývající z právních předpisů o daních z příjmů, tedy výměry daně z příjmů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Shromažďování důkazních prostředků v přípravné fázi trestního řízení na základě podezření z podvodu s DPH jako uplatňování práva Unie?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Důkazní prostředek, který byl použit jako podklad k vyměření daně z příjmu, si však daňové orgány neopatřily v rámci svého vlastního šetření. Pochází naopak z přípravné fáze trestního řízení, které bylo zahájeno z podnětu belgické zvláštní daňové inspekce v souvislosti s karuselovým podvodem s DPH. Toto opatření důkazu v rámci přípravné fáze trestního řízení by mohlo představovat uplatňování práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Trestní právo tvoří samotné jádro národní svrchovanosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ogňanov</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑554/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:319">EU:C:2016:319</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0121">121</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Unie má v této oblasti pouze omezenou pravomoc (článek 83 a čl. 325 odst. 4 SFEU). Hmotné a procesní trestní právo členských států nebylo jinak na úrovni Unie harmonizováno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140527">27. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Spasic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/14 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:586">EU:C:2014:586</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Proto i pravomoc v oblasti trestního práva v zásadě i nadále přísluší členským státům.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Ve věci Åkerberg Fransson však Soudní dvůr ve vztahu k řízení před trestním soudem, jehož předmětem byly trestné činy v oblasti DPH, rozhodl, že za uplatňování práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny je třeba považovat nejen daňové sankce, ale i trestní stíhání pro daňový únik zahájené na základě uvedení nesprávných údajů vztahujících se k DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Skutečnost, že vnitrostátní právní předpisy, na nichž jsou založeny uvedené daňové sankce a trestní stíhání, nebyly přijaty k provedení směrnice o DPH, není vzhledem k závazkům vyplývajícím ze směrnice o DPH, čl. 4 odst. 3 SEU a článku 325 SFEU relevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130226">26. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Soudní dvůr následně rozvinul zásadu efektivity trestního stíhání pro trestné činy týkající se daně z přidané hodnoty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dzivev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:30">EU:C:2019:30</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, výroková část a body 39 a 41).</P></NOTE>. Podle zásady efektivity trestního stíhání vedeného v souvislosti s trestnými činy týkajícími se daně z přidané hodnoty jsou členské státy povinny účinně stíhat případy porušení směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180605">5. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Kolev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑612/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:392">EU:C:2018:392</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dzivev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:30">EU:C:2019:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> je však třeba respektovat zásadu efektivity trestního stíhání vedeného v souvislosti s trestnými činy týkajícími se daně z přidané hodnoty nejen během řízení před trestním soudem, ale i v průběhu přípravného stadia řízení od okamžiku, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>v němž je vzneseno obvinění proti dotčené osobě<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, resp. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>v němž je proti dotyčnému vzneseno obvinění<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Z judikatury ale jednoznačně nevyplývá, na jaký konkrétní okamžik se tím odkazuje. Rozhodným okamžikem by mohlo být jednak oficiální vyrozumění příslušného subjektu o obvinění z trestného činu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne <DATE ISO="20100910">10. září 2010</DATE>, McFarlane proti Irsku (CE:ECHR:2010:0910JUD003133306, § 143), který se týkal čl. 6 odst. 1 EÚLP.</P></NOTE>. Takové oznámení o zahájení přípravného řízení však není stanoveno ve všech právních řádech. V případě zastavení přípravného řízení se obviněný za jistých okolností nemusí vůbec dozvědět, že vůči němu bylo přípravné řízení vedeno. Pokud by takové oznámení bylo v této souvislosti relevantní, pak by bylo na vyšetřovacích orgánech, aby určily okamžik, od kterého se lze dovolat základní práv zakotvených v Listině.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>V tomto ohledu musí stačit, že z předmětných spisů vyplývá, že vyšetřování v rámci trestního řízení bylo zahájeno za účelem stíhání daňového podvodu s DPH. Tento okamžik lze spolehlivě určit. Od tohoto okamžiku je tedy příslušný orgán vázán základními právy Evropské unie i během vyšetřování prováděného v rámci trestního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V projednávané věci však není jasné, zda k vyšetřování v rámci trestního řízení a ke shromáždění důkazů došlo v rámci stíhání podvodu s DPH, nebo v rámci stíhání podvodu s daní z příjmů. Tuto nejasnost by měl Kasační soud vyjasnit v zásadě poté, co bude ukončeno řízení o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že je však tato otázka zásadní již pro posouzení přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, navrhuji, aby Soudní dvůr v této souvislosti uplatnil domněnku formulovanou v rámci ustálené judikatury, totiž že se v případě pochybností předběžná otázka považuje za podstatnou pro rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz pouze rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Klarenberg</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑466/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:85">EU:C:2009:85</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Capoda Import-Export</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:658">EU:C:2015:658</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Ze skutkových okolností, které vylíčil Kasační soud ve svých žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce, totiž v každém případě vyplývá, že k vydání předmětných výměrů daně z příjmů byly jako podklad použity důkazy shromážděné v přípravném řízení, jež bylo zahájeno z podnětu daňového orgánu, který předtím zahájil šetření v souvislosti s karuselovým podvodem s DPH. V dalším průběhu řízení se tedy bude mít za to, že ke shromáždění důkazů v rámci přípravné fáze trestního řízení došlo v souvislosti se stíháním podvodu s DPH.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Použití takto získaných důkazních prostředků pro účely vyměření daně z příjmů jako uplatňování práva Unie?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>K podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však nevedlo ani šetření prováděné daňovými orgány na základě karuselového podvodu s DPH, ani vyšetřování prováděné v rámci trestního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Vyplývá však nyní z judikatury Soudního dvora po vydání rozsudku ve věci Åkerberg Fransson, že členský stát uplatňuje právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny i tehdy, pokud jsou jako podklad k vydání výměru daně z příjmů použity důkazní prostředky, které byly opatřeny již dříve v přípravné fázi trestního řízení vedeného pro podezření z podvodu s DPH?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora předpokládá pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>uplatňování práva Unie<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny existenci určitého stupně souvislosti mezi aktem práva Unie a dotčeným vnitrostátním opatřením, která jde nad rámec příbuznosti dotyčných oblastí nebo nepřímého dopadu jedné oblasti na druhou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161006">6. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Paoletti a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑218/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:748">EU:C:2016:748</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); naposledy viz stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe přednesené ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Associação Sindical dos Juízes Portugueses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑64/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:395">EU:C:2017:395</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, poznámka pod čarou 36), a stanovisko generálního advokáta M. Bobka přednesené ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ispas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑298/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:650">EU:C:2017:650</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); nebo, jak konstatoval Spolkový ústavní soud v reakci na rozsudek ve věci Åkerberg Fransson: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>k tomu, aby byly členské státy vázány základními právy Evropské unie zakotvenými v Listině základních práv (EU), [nestačí] jen to, aby existovala jakákoli věcná souvislost mezi ustanovením [vnitrostátního práva] a čistě teoretickým rozsahem působnosti práva Unie nebo aby existoval ryze faktický dopad na právo Unie<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, Spolkový ústavní soud (BVerfG), rozsudek ze dne <DATE ISO="20130424">24. dubna 2013</DATE>, protiteroristická databáze [1 BVR 1215/07, BVerfGE (rozhodnutí Spolkového ústavního soudu) 133, 277, ECLI:DE:BVerfG:2013:rs20130424.1bvr121507, bod 91].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Pro určení, zda členský stát uplatňuje právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, je podle judikatury Soudního dvora třeba kromě dalších skutečností ověřit, zda má dotčená vnitrostátní právní úprava za cíl provádět ustanovení práva Unie, jakou má tato právní úprava povahu a zda sleduje jiné cíle, než které zahrnuje právo Unie, i když může toto právo nepřímo ovlivnit, a zda existuje unijní úprava zvláštní pro tuto oblast nebo způsobilá ji ovlivnit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a naposledy usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170907">7. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Demarchi Gino a Garavaldi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑177/17 a C‑178/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:656">EU:C:2017:656</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pro domněnku, že se jedná o uplatňování práva Unie, hovoří pouze skutečnost, že účel, k němuž se daný důkazní prostředek nakonec použije, nic nemění na případném porušení předpisů při shromažďování důkazů. Pokud byly důkazy shromážděny v rámci oblasti, na niž se vztahuje právo Unie, bylo by možné argumentovat, že se v takovém případě musí právo Unie vztahovat i na použití důkazů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Uplatňování práva Unie při shromažďování důkazů by se pak fakticky vztahovalo i na oblasti, v rámci nichž se dané důkazy použijí, a to i v případě, kdy tyto oblasti – v tomto případě vyměření daně z příjmů – nejsou součástí práva Unie. Takový výklad by byl mnohem širší než výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>uplatňování práva Unie<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> provedený ve věci Åkerberg Fransson. V uvedené věci bylo totiž argumentováno článkem 325 SFEU a souvislostí mezi trestním řízením vedeným kvůli podvodu s DPH a účinným výběrem daně z přidané hodnoty. Tuto argumentaci nelze ve vztahu k účinnému provádění předpisů o dani z příjmů použít.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Proti tomuto řešení hovoří i skutečnost, že za skutkových okolností, které jsou dány v projednávané věci, záleží na náhodě, zda daňové orgány, resp. orgány činné v trestním řízení provádějí šetření, resp. vyšetřování z důvodu krácení daně z příjmů, nebo podvodu s DPH. V mnoha případech je podvod s DPH (tj. nepřiznání zdanitelných plnění) spojen s podvodem s daní z příjmů (tj. nepřiznání zdanitelných příjmů).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Pokud by rozhodnutí otázky, zda budou veškerá opatření později přijatá příslušnými orgány považována za uplatňování práva Unie, záviselo jen na náhodě spočívající v tom, zda bylo vyšetřování zahájeno z důvodu krácení daně z příjmů, nebo z důvodu krácení daně z přidané hodnoty, odporovalo by to shora uvedené judikatuře Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161006">6. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Paoletti a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑218/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:748">EU:C:2016:748</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>A to zaprvé z toho důvodu, že cílem členských států při vyměřování daně z příjmů není uplatňování práva Unie. Právní předpisy týkající se daní z příjmů rovněž neslouží k provádění závazků stanovených právem Unie, ale spadají do pravomoci členských států, jak bylo popsáno výše v bodech 38 a následující.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Zadruhé vnitrostátní předpisy týkající se daní z příjmů sledují již ze své povahy jiné cíle než cíle sledované právem Unie. Závazky členských států týkající se vlastních zdrojů Unie podle článku 325 SFEU se sice vztahují na všechny součásti vnitrostátního práva, jejichž prostřednictvím jsou tyto závazky plněny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Stanoviska generálního advokáta M. Bobka přednesené ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ispas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑298/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:650">EU:C:2017:650</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dzivev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:623">EU:C:2018:623</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V případě daní z příjmů se však nejedná o vlastní zdroje Unie, ale zdroje jednotlivých členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Zatřetí kromě sekundárních právních předpisů uvedených v bodě 39, neexistuje žádná zvláštní pro právní úprava pro oblast daní z příjmů. Nebylo by ani rozumně předvídatelné, ani z funkčního hlediska nezbytné, aby k předpokladu, že je uplatňováno právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, stačila existence případného nepřímého dopadu právních předpisů týkajících se daně z přidané hodnoty na právní předpisy týkající se daní z příjmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Pokud by bylo možné založit působnost práva Unie na jakémkoli nepřímém dopadu právních předpisů týkajících se daně z přidané hodnoty na právní předpisy týkající se daní z příjmů, bylo by v konečném důsledku prakticky nemožné určit těch několik málo zbývajících oblastí práva týkajícího se daní z příjmů, které je třeba posuzovat výhradně podle vnitrostátního práva. Zejména nepřiznání plnění podléhajících DPH je zpravidla nepřímo spojeno s nepřiznáním příjmů, které podléhají dani z příjmů. V konečném důsledku by tak členské státy pozbyly své pravomoci v oblasti přímých daní, které jim za současného stavu vývoje práva Unie dosud náležejí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>To tedy znamená, že pokud jsou k vyměření daně z příjmů použity důkazy, které byly opatřeny v přípravné fázi trestního řízení zahájeného pro podezření z trestných činů týkajících se DPH, nejedná se o uplatňování práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Jak nedávno správně konstatoval generální advokát H. Saugmandsgard Øe, neznamená to však, že by v ochraně základních práv občanů Unie vznikla mezera. Ti mají ve vztahu k vyměření daně z příjmů nadále k dispozici vnitrostátní prostředky nápravy, včetně základních práv upravených na vnitrostátní úrovni, a pokud je vyčerpají, mohou podat stížnost k ESLP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe přednesené ve věci Evropská komise proti Maďarsku (požívací práva k zemědělské půdě) (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑235/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:971">EU:C:2018:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0109">109</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Dílčí závěr</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Celkově lze konstatovat, že Listinu nelze z věcného hlediska použít na projednávanou věc. Soudní dvůr tudíž nemá pravomoc k projednání předmětné žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Podpůrně: Obsahové posouzení předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V případě, že by měl Soudní dvůr nicméně za to, že má pravomoc k projednání žádosti a že vyměření daně z příjmů představuje uplatňování práva Unie, Kasační soud se v projednávané věci v podstatě táže, zda článek 47 Listiny brání použití protiprávně získaných důkazů, nebo zda připouští, aby vnitrostátní soud zvážil příslušné okolnosti. Kasační soud v této souvislosti žádá zejména o upřesnění příslušných pasáží rozsudku ve věci WebMindLicenses<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>WebMindLicenses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:832">EU:C:2015:832</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Rozsudek ve věci WebMindLicense se týkal požadavku, aby důkazy, na kterých je založeno rozhodnutí představující uplatnění unijního práva (v projednávané věci tedy výměr DPH), nebyly získány v rozporu s právy zaručenými právem Unie a zejména Listinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Srov. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>WebMindLicenses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:832">EU:C:2015:832</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0087">87</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>V této souvislosti Soudní dvůr konstatoval, že tento požadavek je splněn, jestliže soud rozhodující o žalobě proti tomuto rozhodnutí je oprávněn přezkoumat, zda byly důkazy, na kterých je založeno toto rozhodnutí, získány v souladu s právy zaručenými unijním právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>WebMindLicenses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:832">EU:C:2015:832</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se tedy v rozsudku ve věci WebMindLicenses vyjádřil pouze k tomu, že vnitrostátní soud musí přezkoumat zákonnost postupu, kterým byly tyto důkazy získány. Z uvedeného rozsudku naopak – v rozporu s názorem navrhovatelů – nevyplývá, zda má porušení práva při shromažďování důkazů automaticky za následek zákaz použití těchto důkazů, nebo zda vnitrostátní soud může provést zvážení skutkových okolností věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V této souvislosti je předně třeba připomenout, že právo Unie nestanoví pravidla týkající se shromažďování a použití důkazů v rámci trestního řízení v oblasti DPH, a pravomoc v této oblasti tak v zásadě náleží jednotlivým členským státům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>, <NAME.CASE>WebMindLicenses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑419/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:832">EU:C:2015:832</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180502">2. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Scialdone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑574/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:295">EU:C:2018:295</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dzivev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:30">EU:C:2019:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Postupy používané v rámci trestního řízení k postihování případů porušování předpisů v oblasti daně z přidané hodnoty tudíž spadají do procesní a institucionální autonomie členských států. To platí tím spíše pro použití důkazů k vyměření daně z příjmů, pokud byly tyto důkazy shromážděny v přípravné fázi trestního řízení, jehož předmětem jsou trestné činy týkající se DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Tato autonomie je však při uplatňování práva Unie omezena základními právy a zásadou proporcionality a dále zásadou rovnocennosti a zásadou efektivity<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180502">2. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Scialdone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑574/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:295">EU:C:2018:295</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dzivev a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:30">EU:C:2019:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené však nic nenasvědčuje tomu, že by zásady rovnocennosti a efektivity bránily tomu, aby vnitrostátní soud provedl příslušné zvážení v případě předpokladu zákazu použití důkazů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Není zjevné ani žádné porušení základních práv. Z článku 47 Listiny nevyplývá automatický zákaz použití důkazů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Již před nabytím účinnosti Listiny Soudní dvůr s odvoláním na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>ESLP, rozsudky ze dne <DATE ISO="19970318">18. března 1997</DATE>, Mantovanelli proti Francii (ECLI:CE:ECHR:1997:0318JUD002149793, § 33 a § 34), a ze dne <DATE ISO="19990325">25. března 1999</DATE>, Pélissier a Sassi proti Francii (ECLI:CE:ECHR:1999:0325JUD002544494, § 45)</P></NOTE> rozhodl, že přípustnost důkazu, který byl získán protiprávně, nelze v zásadě a z teoretického hlediska vyloučit, nýbrž je na vnitrostátním soudu, aby shromážděné důkazy vyhodnotil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20030410">10. dubna 2003</DATE> ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Steffensen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑276/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:228">EU:C:2003:228</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Základním právům je nejlépe učiněno za dost, pokud se ověří přiměřenost zásahu do těchto práv v daném konkrétním případě, jak činí vnitrostátní soudy v rámci svého zvážení (například podle pravidel zformulovaných v rámci belgické judikatury označované jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>daňový Antigoon<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>). Soudní dvůr v této souvislosti ve věci týkající se seznamu obsahujícího osobní údaje, jenž byl vyhotoven za účelem výběru daní, rozhodl, že vnitrostátní soudy musí případ od případu ověřit, zda skutečnosti svědčící ve prospěch legitimního zájmu na případné důvěrnosti dotčeného seznamu převažují nad ochranou práv jednotlivce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20170927">27. září 2017</DATE> ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Puškár</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑73/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:725">EU:C:2017:725</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>V podobných případech, jako je projednávaná věc, bude muset vnitrostátní soud při svém zvážení okolností daného případu vzít v úvahu především to, jaký předpis byl porušen a jak závažné je dané porušení. V této souvislosti bude nutné posoudit skutečnost, že při zajištění důkazních prostředků lucemburským soudcem byl přítomen i soudce z Belgie, takže možná došlo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>jen<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> k porušení Úmluvy států Beneluxu, které automaticky nepředstavuje porušení článku 7 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Článek 47 Listiny tudíž nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž vnitrostátní soud, který musí rozhodnout, zda lze k vyměření daně z příjmů použít důkazní prostředek, který byl získán porušením práva Unie v přípravné fázi trestního řízení, jehož předmětem jsou trestné činy vztahující se k DPH, je povinen provést zvážení okolností, přičemž musí zohlednit zejména povahu daného porušení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VIII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy však navrhuji, aby Soudní dvůr prohlásil, že nemá pravomoc k rozhodnutí o předběžné otázce, kterou mu položil belgický Kasační soud.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>