<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2005CSA.0100055301.case.xml"><NO.CASE>C-302/02</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62002J0302</NO.CELEX><NO.SEQ>0017.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>576</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>594</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>19</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20050120">20. 1. 2005</DATE> — VĚC C-302/02</LEFT><RIGHT>LAURIN EFFING</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20050120">20. ledna 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-302/02,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Rakousko) ze dne <DATE ISO="20020711">11. července 2002</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20020826">26. srpna 2002</DATE> , v řízení vedeném jménem</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><P>Nilse Laurina Effinga</P></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas, K. Lenaerts, S. von Bahr a K. Schiemann (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokátka: J. Kokott,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,</P></PREAMBLE.INIT><?PAGE NO="I-577"?><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí přijatému po vyslechnutí generální advokátky rozhodnout věc bez jednání,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za rakouskou vládu E. Riedlem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu W.-D. Plessingem a A. Tiemann, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství H. Michard a H. Kreppelem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20040525">25. května 2004</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 12 ES ve spojení s článkem 3 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně<?PAGE NO="I-578"?> činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne <DATE ISO="20010605">5. června 2001</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="187" DATE.PUB="2001" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 187, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 35, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>nařízení č. 1408/71<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci řízení zahájeného jménem Nilse Laurina Effinga, nezletilého dítěte, ve věci nároku dotčené osoby na zachování záloh na výživné.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Právní úprava Společenství</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Nařízení č. 1408/71</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Předmětem nařízení č. 1408/71 je koordinovat v rámci volného pohybu osob vnitrostátní právní předpisy sociálního zabezpečení v souladu s cíli článku 42 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>Toto nařízení se vztahuje na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné a studenty, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo<?PAGE NO="I-579"?> více členských států a kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských státu nebo kteří jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich.<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71, týkající se rovnosti zacházení, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení mají osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států, na které se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 písm. h) téhož nařízení, který vymezuje jeho věcnou působnost, upřesňuje:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Toto nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>h)</NO.P><TXT>rodinné dávky.<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-580"?><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Pokud se týká určení použitelných právních předpisů, či. 13 odst. 2 nařízení č. 1408/71 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>S výhradou článků 14 až 17:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu nebo i když podnik nebo zaměstnavatel, který ji zaměstnává, má sídlo nebo místo podnikání na území jiného členského státu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>osoba, která je samostatně výdělečně činná na území jednoho členského státu, podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>osoba, která již nadále nepodléhá právním předpisům členského státu, aniž by se na ni začaly vztahovat právní předpisy jiného členského státu v souladu s pravidly stanovenými ve výše uvedených písmenech nebo v souladu s jednou z výjimek nebo zvláštních pravidel stanovených v článcích 14 až 17, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, v souladu pouze s ustanoveními uvedených právních předpisů.<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-581"?><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 73 nařízení č. 1408/71, nazvaný <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhající právním předpisům členského státu má nárok pro své rodinné příslušníky, kteří mají bydliště v jiném členském státě, na rodinné dávky stanovené právními předpisy prvního členského státu, jako by měli bydliště na jeho území, není-li v příloze VI stanoveno jinak.<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 74 téhož nařízení, nazvaný <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>Nezaměstnané osoby, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>Nezaměstnaná osoba, která byla původně zaměstnána nebo vykonávala samostatnou výdělečnou činnost a která pobírá dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů členského státu, má nárok pro své rodinné příslušníky s bydlištěm na území jiného členského státu na rodinné dávky stanovené právními předpisy prvního členského státu, jako by měli bydliště na jeho území, není-li v příloze VI stanoveno jinak.<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Vnitrostátní právní úprava</P></TI></TITLE><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Österreichisches Bundesgesetz uber die Gewährung von Vorschüssen auf den Unterhalt von Kindern (Unterhaltsvorschußgesetz) (rakouský spolkový zákon o poskytování záloh na výživné dětí státem, BGBl. I, 1985, č. 451, dále jen <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>UVG<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>) upravuje poskytování záloh na výživné dětí státem.</TXT></NP><?PAGE NO="I-582"?><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>V souladu s článkem 3 UVG poskytnutí takové zálohy závisí v zásadě na existenci exekučního titulu vykonatelného na vnitrostátním území. Článek 4 UVG nicméně stanoví, že za určitých okolnosti jsou zálohy poskytovány, i když se výkon vlastní vyživovací povinnosti jeví jako neproveditelný nebo pokud nárok na výživné nebyl stanoven. Článek 4 odst. 3 UVG tak uvádí, že zálohy jsou rovněž poskytovány:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>pokud osoba povinná vyživovací povinností byla zbavena svobody na území státu na období delší nežli jeden měsíc na základě rozhodnutí soudu v trestním řízení a nemůže z tohoto důvodu plnit své povinnosti<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>.</P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Úmluva o předávání odsouzených osob</P></TI></TITLE><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob, která byla otevřena k podpisu dne <DATE ISO="19830321">21. března 1983</DATE> ve Štrasburku (dále jen <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>úmluva<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>), a k ní připojených prohlášení Rakouské republiky (BGBl. I., 1986, č. 524) a článku 76 Auslieferungs- und Rechtshilfegesetz (zákona použitelného v oblasti vydávání a právní pomoci, ARGH, BGBl. I, 1979, č. 529) mohou osoby odsouzené na území signatářského státu uvedené úmluvy (odsuzující stát) v souladu s jejím článkem 2 požádat o předání na území státu svého původu (vykonávající stát) k výkonu trestu, který jim byl uložen. Přitom může být podle či. 9 odst. 1 písm. b) úmluvy sankce uložená odsuzujícím státem nahrazena sankcí stanovenou právním řádem vykonávajícího státu za stejný trestný čin.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Podle bodů odůvodnění úmluvy je cílem takového předání zejména napomáhat resocializaci odsouzených osob tím, že cizincům, kteří byli zbaveni svobody v důsledku spáchání trestného činu, umožní vykonat jejich trest v jejich původním sociálním prostředí.</TXT></NP><?PAGE NO="I-583"?><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Od svého vstupu v platnost v Irsku dne <DATE ISO="19951101">1. listopadu 1995</DATE> je úmluva závazná pro všechny členské státy. V Rakousku vstoupila v platnost dne <DATE ISO="19870101">1. ledna 1987</DATE> a v Německu dne <DATE ISO="19920201">1. února 1992</DATE> a byla rovněž ratifikována deseti novými členskými státy.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžná otázka</P></TI></TITLE><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Ve sporu v původním řízení žadatel Nils Laurin Effing zpochybňuje rozhodnutí rakouských úřadů ukončit vyplácení záloh na výživné, které dostával na základě či. 4 odst. 3 UVG.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Jeho otec Ingo Effing je německým státním příslušníkem. Podle informací uvedených v rozhodnutí o postoupení předběžné otázky posledně uvedený doložil obvyklé bydliště v Rakousku, kde byl zaměstnán. V tomto bodu rakouská vláda nicméně upřesnila, že dotčená osoba byla kryta rakouským sociálním zabezpečením až do <DATE ISO="20010630">30. června 2001</DATE> jako podnikatel. Nils Laurin Effing je naproti tomu rakouským státním příslušníkem. Byl svěřen do výchovy své matky, v jejíž domácnosti v Rakousku žije.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20000607">7. června 2000</DATE> byl otec žadatele v původním řízení vzat do vyšetřovací vazby v Rakousku a poté odsouzen k trestu odnětí svobody. Tehdy byla Nilsi Laurinu Effingovi podle či. 4 bodu 3 UVG poskytnuta měsíční záloha na výživné ve výši 200,43 EUR pro období od <DATE ISO="20000601">1. června 2000</DATE> do <DATE ISO="20030531">31. května 2003</DATE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-584"?><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Otec Nilse Laurina Efflnga nastoupil výkon trestu odnětí svobody, k němuž byl odsouzen, ve věznici Garsten v Rakousku. Dne <DATE ISO="20011219">19. prosince 2001</DATE> byl předán do státu svého původu, Německa, k výkonu zbývající části trestu. Podle rozhodnutí o postoupení předběžné otázky došlo k předání na základě úmluvy.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Podle skutečností poskytnutých německou vládou byl trest uložený v Rakousku otci žadatele v původním řízení na základě či. 9 odst. 1 písm. b) úmluvy přeměněn na trest odnětí svobody upravený německými právními předpisy. Tato vláda rovněž sdělila, že v průběhu uvěznění, od února do července 2002, jakož i od září 2002 do února 2003, dotčená osoba pracovala za mzdu v souladu s pracovní povinností, kterou německé právo ukládá odsouzeným. Z těchto příjmů byly prováděny srážky na pojištění v nezaměstnanosti a rovněž na nemocenské pojištění. Dne <DATE ISO="20030403">3. dubna 2003</DATE> byl otec žadatele v původním řízení propuštěn na svobodu.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>V návaznosti na předání otce Nilse Laurina Effinga do Německa ukončil Bezirksgericht Donaustadt (Rakousko), soud prvního stupně, rozhodnutím vydaným dne <DATE ISO="20020124">24. ledna 2002</DATE> vyplácení záloh na výživné pobíraných posledně uvedeným počínaje koncem prosince roku 2001. Podle tohoto soudu podmínky umožňující poskytování záloh již nebyly splněny z důvodu, že se otec žadatele v původním řízení nacházel ve vězení v zahraničí.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Na základě opravného prostředku podaného Nilsem Laurinem Effingem potvrdil Landesgericht für Zivilrechtssachen Vídeň (Rakousko), jednající jako odvolací soud, rozhodnutí soudu prvního stupně. Poskytování zálohy na výživné na základě či. 4 odst. 3 UVG podle něj podléhá podmínce, že dotčená osoba vykoná trest odnětí svobody na rakouském území.</TXT></NP><?PAGE NO="I-585"?><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Nils Laurin Effing podal opravný prostředek <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>Revision<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/> proti tomuto rozhodnutí k Oberster Gerichtshof, přičemž uplatňoval, že předání osoby povinné vyživovací povinností do zařízení pro výkon trestu v jiném členském státu nebylo důvodem k ukončení vyplácení záloh na výživné. Podle něj z či. 4 bod 3 UVG vyplývá, že zařízení pro výkon trestu umístěné na rakouském území je postaveno na roven všem ostatním zařízením pro výkon trestu na území Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Oberster Gerichtshof má za to, že čl. 4 bod 3 UVG je třeba vykládat tak, že vylučuje čerpání záloh na výživné u potomků, kteří jsou svěřeni cizím státním příslušníkům, kteří jsou ve státě svého původu ve výkonu trestu odnětí svobody, k němuž byli odsouzeni v Rakousku. Opíraje se o přípravné práce týkající se novelizace jednoho z předchozích znění UVG z roku 1980, uvedený soud konstatuje, že na jedné straně nezletilci, jejichž rodič, který je osobou povinnou vyživovací povinností, je uvězněn, jsou nevinnými oběťmi trestných činů spáchaných jejich předky a že zaslouží péči státu. Na druhé straně povinnost rakouského státu, která z toho plyne, totiž dbát o to, aby odsouzení dostávali přiměřený plat nebo byli jiným způsobem schopni přispívat na svou vyživovací povinnost, musí být omezena na vězně, kteří pracují a kteří jsou umístěni v zařízení pro výkon trestu nacházejícím se na území státu.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Maje nicméně za to, že takový výklad či. 4 bodu 3 UVG může představovat diskriminaci na základě státní příslušnosti, a tím porušení článku 12 ES a článku 3 nařízení č. 1408/71, rozhodl se Oberster Gerichtshof přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>Musí být ustanovení článku 12 [ES] a [článku] 3 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 [...] vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, které znevýhodňuje státní příslušníky Společenství pobírající zálohu na výživné, jejichž otec, jenž je osobou povinnou vyživovací povinností, je ve výkonu trestu odnětí svobody ve státu<?PAGE NO="I-586"?> svého původu (a nikoliv v Rakousku), a je dítě německého státního občana žijící v Rakousku předmětem diskriminace z důvodu, že mu není poskytována záloha na výživné, jelikož jeho otec je ve výkonu trestu odnětí svobody, ke kterému byl odsouzen v Rakousku, ve státu svého původu (a nikoliv v Rakousku)?<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžné otázce</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K použitelnosti nařízení č. 1408/71</P></TI></TITLE><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Pokud se zaprvé týká věcné působnosti nařízení č. 1408/71, je třeba shodně s předkládajícím soudem a účastníky řízení, kteří předložili Soudnímu dvoru vyjádření, uvést, že Soudní dvůr již dříve byl žádán o rozhodnutí v rámci nařízení č. 1408/71 ohledně kvalifikace záloh na výživné upravené UVG (rozsudky ze dne <DATE ISO="20010315">15. března 2001</DATE>, Offermanns, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-85/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-2261">C-85/99, Recueil, s. I-2261</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20020205">5. února 2002</DATE>, Humer, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-255/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-1205">C-255/99, Recueil, s. I-1205</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Z výše uvedených rozsudků Offermanns, bod 49, a Humer, bod 33, vyplývá, že takové zálohy představují rodinné dávky ve smyslu či. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>V projednávané věci tedy postačí upřesnit, že skutečnost, že zálohy na výživné byly poskytnuty podle či. 4 bodu 3 UVG, tedy z důvodu, že otec žadatele, osoba povinná výživným, byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a nikoliv na základě použití obecného ustanovení uvedeného v článku 3 UVG, nemůže nikterak ovlivnit kvalifikaci dotčených záloh jako <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>rodinných dávek<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> ve smyslu či. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1408/71. Podle či. 1 písm. u) bodu i) uvedeného nařízení pojem <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>rodinné<?PAGE NO="I-587"?> dávky<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/> zahrnuje veškeré věcné i peněžité dávky určené k pokrytí rodinných výdajů. V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že výraz <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>pokrytí rodinných výdajů<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/> použitý v uvedeném čl. 1 písm. u) bodu i) musí být vykládán v tom smyslu, že se jedná zejména o veřejný příspěvek do rodinného rozpočtu, určený na zmírnění výdajů plynoucích z výživy (<QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>Unterhalt<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>) dětí (výše uvedený rozsudek Offermanns, bod 41).</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Poskytování záloh na základě čl. 4 bodu 3 UVG spadá tudíž rovněž do věcné působnosti nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Pokud se zadruhé týká osobní působnosti nařízení č. 1408/71, rakouská vláda tvrdí, že nelze připustit, že by odsouzený, který byl předán do jiného členského státu k výkonu trestu, byl zaměstnancem, který využil volného pohybu pracovníků zaručeného Smlouvou o ES.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>V tomto ohledu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 stanoví, že se tohoto nařízení použije na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Pojmy <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>zaměstnaná osoba<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/> a <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>osoba samostatně výdělečně činná<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>, obsažené v uvedeném ustanovení, jsou definovány v čl. 1 písm. a) tohoto nařízení. Označují všechny osoby, které jsou v rámci jednoho ze systémů sociálního zabezpečení jmenovaných v uvedeném čl. 1 písm. a) pojištěny pro případy a za podmínek uvedených v tomto ustanovení (rozsudky ze dne <DATE ISO="19900503">3. května 1990</DATE>, Kits van Heijningen, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-2/89" YEAR="1990" PAGE.ECR="I-1755">C-2/89, Recueil, s. I-1755, bod 9</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="19970130">30. ledna 1997</DATE>, Stöber a Piosa Pereira, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-4/95+C-5/95" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-511">C-4/95 a C-5/95, Recueil, s. I-511, bod 27</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-588"?><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, jak to Soudní dvůr připomněl zejména v rozsudku ze dne <DATE ISO="19980512">12. května 1998</DATE>, Martínez Sala (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-85/96" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-2691">C-85/96, Recueil, s. I-2691, bod 36</REF.DOC.ECR>), že osoba je zaměstnanou osoby ve smyslu nařízení č. 1408/71, pokud je pojištěna, byť i pouze pro případ jediné pojistné události, na základě povinného nebo volitelného pojištění v některém ze systémů sociálního zabezpečení uvedených v čl. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71, a to bez ohledu na existenci pracovního poměru.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Za těchto podmínek a v rozporu s argumenty rakouské vlády mají německá vláda a Komise právem za to, že otec žadatele v původním řízení je zaměstnanou osobou ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71, vzhledem k tomu, že byl kryt pojištěním v nezaměstnanosti v průběhu převážné části sporného období, tedy svého uvěznění v Německu. Mimoto přeshraniční prvek spočívá ve skutečnosti, že otec žadatele v původním řízení je německým státním příslušníkem, který pracoval na území Rakouské republiky, členského státu, v němž využil práva být předán v průběhu svého uvěznění za účelem výkonu trestu do členského státu, z něhož pochází.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K použitelným právním předpisům a neexistenci diskriminace na základě státní příslušnosti</P></TI></TITLE><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Co se týče určení použitelných právních předpisů, rakouská vláda tvrdí, že pokud Soudní dvůr dospěje k závěru o zásadní použitelnosti nařízení č. 1408/71 na odsouzené a o tom, že odsouzení musí být považováni za zaměstnané osoby, bude třeba určit jako podstatný hraniční určovatel členský stát zaměstnání uvedené zaměstnané osoby, v souladu s čl. 13 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení. To by znamenalo, že v projednávané věci, byť by bylo nařízení č. 1408/71 v zásadě použitelné na odsouzené, nebylo by na místě přiznat zálohy na výživné stanovené rakouským právem po předání odsouzené osoby povinné vyživovací povinností do jiného členského státu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-589"?><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Tato vláda mimoto upřesňuje, že pokud tento hraniční určovatel nemůže být použit, například z důvodu, že nový stát výkonu trestu neupravuje zaměstnávání odsouzených, je třeba se v souladu s čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71 řídit právními předpisy členského státu bydliště týkajícími se sociálního zabezpečení. V projednávané věci by to znamenalo, že i kdyby nařízení č. 1408/71 bylo v zásadě použitelné na odsouzené, nebylo by nadále na místě přiznat zálohy na výživné upravené rakouským právem po předání odsouzené osoby povinné vyživovací povinností do jiného členského státu.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Dále z článků 73 a 74 nařízení č. 1408/71 vyplývá, že nárok členů rodiny takové zaměstnané osoby na rodinné dávky není založen na právních předpisech místa pobytu dotčeného člena rodiny, nýbrž na právních předpisech příslušného členského státu, tedy toho státu, v němž je zaměstnaná osoba zaměstnána.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Komise uplatňuje, že ve věci v původním řízení musí být použito jak rakouské právo, tak německé právo. V tomto ohledu odkazuje na článek 76 nařízení č. 1408/71, který zavádí pravidla přednosti k zabránění kumulace nároků na rodinné dávky. Toto ustanovení by bylo nadbytečné, pokud by na základě pravidel určených k vyloučení střetů právních řádů byla vždy použitelná pouze ustanovení jednoho právního řádu.</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>V těchto různých ohledech je namístě uvést, že ustanovení hlavy II nařízení č. 1408/71, jejíž součástí je článek 13, představují úplný a jednotný systém pravidel určených k vyloučení střetů právních řádů. Tato ustanovení mají za cíl zabránit zejména současnému použití různých vnitrostátních právních předpisů a komplikacím, ve které mohou vyústit (rozsudek ze dne <DATE ISO="19980611">11. června 1998</DATE>, Kuusijarvi, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-275/96" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-3419">C-275/96, Recueil, s. 3419, bod 28</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-590"?><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Právo použitelné na situaci zaměstnané osoby, která se nachází v některé ze situací pokrytých ustanoveními hlavy II nařízení č. 1408/71, je tedy třeba určit za použití uvedených ustanovení. Je sice pravda, že, jak uvedla generální advokátka v bodu 37 svého stanoviska, použití ustanovení jiného právního řádu není vždy zcela vyloučeno. Jak uvedla Komise, taková situace může zejména nastat, pokud dva manželé pracují ve dvou různých členských státech, jejichž právní předpisy jednomu i druhému přiznávají podobné rodinné dávky (viz v tomto ohledu rozsudek ze dne <DATE ISO="19921209">9. prosince 1992</DATE>, McMenamin, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-119/91" YEAR="1992" PAGE.ECR="I-6393">C-119/91, Recueil, s. I-6393</REF.DOC.ECR>). V projednávaném případě je nicméně nutné konstatovat, že nic ve spisu předloženém Soudnímu dvoru nenasvědčuje tomu, že by žalobce v původním řízení mohl spadat do rozsahu působnosti nařízení č. 1408/71 v jiném postavení než jako <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>rodinný příslušník<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/> svého otce ve smyslu uvedeného nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Článek 13 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 se týká určení použitelných právních předpisů v situaci, kdy zaměstnaná osoba ve smyslu nařízení č. 1408/71 vykonává zaměstnání. V takovém případě jsou použitelné právní předpisy toho členského státu, kde takové zaměstnání vykonává.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Oproti tomu či. 13 odst. 2 písm. f) pokrývá situace, v nichž dotčená osoba již nadále nepodléhá právním předpisům členského státu mimo jiné z důvodu, že přestala vykonávat výdělečnou činnost, aniž by se na ni začaly vztahovat právní předpisy jiného členského státu na základě pravidel uvedených v článcích 13 až 17 tohoto nařízení. V takovém případě dotčená osoba podléhá právním předpisům členského státu, v němž má bydliště.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Pokud se týká výkladu či. 13 odst. 2 písm. a), je pravda, že před vložením čl. 13 odst. 2 písm. f) téhož nařízení bylo uvedené ustanovení vykládáno v tom smyslu, že zaměstnaná osoba, která přestane na území členského státu vykonávat výdělečnou činnost a která přišla na území jiného členského státu, aniž by tam pracovala, zůstává podřízena právním předpisům členského státu svého posledního zaměstnání, bez ohledu na dobu, jež uplynula od ukončení dotčené činnosti a konce<?PAGE NO="I-591"?> pracovního poměru (rozsudek ze dne <DATE ISO="19860612">12. června 1986</DATE>, Ten Holder, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="302/84" YEAR="1986" PAGE.ECR="1821">302/84, Recueil, s. 1821, bod 15</REF.DOC.ECR>), ledaže by takové ukončení bylo definitivní (viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19910221">21. února 1991</DATE>, Noij, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-140/88" YEAR="1991" PAGE.ECR="I-387">C-140/88, Recueil, s. I-387, body 9 a 10</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="19920310">10. března 1992</DATE>, Twomey, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-215/90" YEAR="1992" PAGE.ECR="I-1823">C-215/90, Recueil, s. I-1823, bod 10</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Nicméně čl. 13 odst. 2 písm. f) vložený do nařízení č. 1408/71 v důsledku výše uvedeného rozsudku Ten Holder znamená, že ukončení veškeré výdělečné činnosti, ať už dočasné nebo trvalé, staví dotčenou osobu mimo rozsah působnosti čl. 13 odst. 2 písm. a). Uvedený či. 13 odst. 2 písm. f) se tedy použije zejména na osobu, která ukončí výdělečnou činnost na území jednoho členského státu a přenese své bydliště na území jiného členského státu (viz výše uvedený rozsudek Kuusijárvi, body 39 až 42 a bod 50).</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Z těchto upřesňujících poznámek vyplývá, že za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, v nichž odsouzený ukončil veškerou výdělečnou činnost na území členského státu, kde zahájil výkon trestu, a na základě své žádosti byl předán do zařízení pro výkon trestu umístěného na území členského státu svého původu, aby se podrobil patnácti měsícům odnětí svobody, které mu zbývalo vykonat, nemohou být právními předpisy použitelnými na dotčenou osobu podle pravidel o střetu právních řádů obsažených v článku 13 nařízení č. 1408/71 právní předpisy členského státu, z něhož byl předán.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Za takových okolností totiž mohou být použitelné pouze předpisy toho členského státu, na jehož území dotčená osoby vykonává konec trestu. Toto samotné konstatování postačuje pro řešení sporu v původním řízení, aniž by bylo nezbytné určit, zda německé právní předpisy musí v tomto případě být použity na základě čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71 jakožto právní předpisy členského státu bydliště dotčené osoby, nebo případně s přihlédnutím k upřesněním obsaženým ve vyjádření německé vlády na základě čl. 13 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení jakožto právní předpisy členského státu, v němž dotčená osoba vykonává výdělečnou činnost.</TXT></NP><?PAGE NO="I-592"?><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Mimoto je třeba uvést, že články 73 a 74 téhož nařízení stanoví, že zaměstnané osoby podléhající právním předpisům jednoho členského státu (nebo zaměstnané osoby v postavení nezaměstnaného, které pobírají dávky v nezaměstnanosti na základě právních předpisů členského státu) mají nárok pro členy své rodiny, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, na rodinné dávky stanovené právními přepisy prvého členského státu (k tomu viz zejména výše uvedený rozsudek Kuusijärvi, bod 68).</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že nařízení č. 1408/71 nemůže být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby právní předpisy členského státu za okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, podmínily poskytnutí rodinných dávek členům rodiny osoby, která ukončí veškerou výdělečnou činnost na jeho území, podmínce, že tam tato osoba ponechá své bydliště (viz analogicky výše uvedený rozsudek Kuusijärvi body 50 a 51).</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Co se týče zejména článku 3 uvedeného nařízení, je třeba uvést, že toto ustanovení zakazuje veškerou diskriminaci na základě státní příslušnosti u osob, na něž se vztahuje uvedené nařízení, ohledně práv, která mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu, <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>s výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/>. Jak již přitom bylo dříve prokázáno, z článků 13 a 73 nařízení č. 1408/71 vyplývá, že za okolností, jakými jsou okolnosti v původním řízení, kdy otec žadatele v původním řízení ukončil veškerou výdělečnou činnost v Rakousku a nadále tam nepobývá, se poskytování rodinných dávek posledně uvedenému řídí německými právními předpisy.</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Z obdobných důvodů je na místě domnívat se, že za okolností, jakými jsou okolnosti sporu v původním řízení, článek 12 ES, na který odkazuje předběžná otázka rovněž s ohledem na německou státní příslušnost otce žadatele v původním řízení, nebrání ani použití právních předpisů, které, jako UVG, vážou poskytnutí rodinných dávek členům rodiny odsouzeného na podmínku, že k uvedenému odsouzení došlo na jeho území.</TXT></NP><?PAGE NO="I-593"?><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>V tomto ohledu je totiž třeba uvést, že podle čl. 12 odst. 1 ES je v rámci použití Smlouvy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, zakázána jakákoliv diskriminace na základě státní příslušnosti. Toto pravidlo bylo provedeno, pokud jde o zaměstnané osoby, články 39 až 42 ES, jakož i akty orgánů Společenství přijatými na základě těchto článků a zejména nařízením č. 1408/71. Článek 3 tohoto nařízení má zejména za cíl zajistit v souladu s článkem 39 ES ve prospěch zaměstnaných osob, na které se nařízení vztahuje, rovnost v oblasti sociálního zabezpečení bez rozlišování státní příslušnosti (rozsudek ze dne <DATE ISO="19780628">28. června 1978</DATE>, Kenny, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="1/78" YEAR="1978" PAGE.ECR="1489">1/78, Recueil, s. 1489, body 9 a 11</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Navíc pokud je účelem článku 12 ES a článku 3 nařízení č. 1408/71 takovéto odstranění diskriminace na základě státní příslušnosti, jež může vyplynout z právních předpisů nebo administrativní praxe téhož členského státu, nesmí mít za účinek zákaz rozdílů v zacházení, které vyplývají z případných rozdílů mezi vnitrostátními právními předpisy týkajícími se uvedených rodinných dávek použitelnými podle takových pravidel o střetu právních řádů, jakými jsou pravidla obsažená v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1408/71.</TXT></NP><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že za okolností, jakými jsou okolnosti věci v původním řízení, v nichž zaměstnaná osoba ve smyslu či. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71 byla předána jako odsouzená osoba do členského státu, z něhož pochází, k výkonu zbývající částí svého trestu, jsou v oblasti rodinných dávek a v souladu s ustanovením čl. 13 odst. 2 uvedeného nařízení použitelné právě právní předpisy tohoto členského státu. Ustanovení uvedeného nařízení, a zejména jeho článek 3, ani článek 12 ES nebrání tomu, aby v takové situaci právní předpisy některého členského státu vázaly poskytnutí rodinných dávek, jakými jsou dávky stanovené UVG, členům rodiny takového státního příslušníka Společenství na podmínku, že posledně jmenovaný je nadále ve výkonu trestu na jeho území.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-594"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</P></INTRO><P>Za okolností, jakými jsou okolnosti věci v původním řízení, v nichž zaměstnaná osoba ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne <DATE ISO="20010605">5. června 2001</DATE>, byla předána jako odsouzená osoba do členského státu, z něhož pochází, k výkonu zbývající částí jejího trestu, jsou v oblasti rodinných dávek a v souladu s čl. 13 odst. 2 uvedeného nařízení použitelné právě právní předpisy tohoto členského státu. Ustanovení uvedeného nařízení, a zejména jeho článek 3, ani článek 12 ES nebrání tomu, aby v takové situaci právní předpisy některého členského státu vázaly poskytnutí takových rodinných dávek, jakými jsou dávky stanovené Ósterreichisches Bundesgesetz uber die Gewährung von Vorschüssen auf den Unterhalt von Kindern (Unterhaltsvorschussgesetz) (rakouský spolkový zákon o poskytování záloh na výživné dětí státem), členům rodiny takového státního příslušníka Společenství na podmínku, že posledně jmenovaný je nadále ve výkonu trestu na jeho území.</P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>