null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
22. října 2026(*)
„ Nesplnění povinnosti státem – Článek 258 SFEU – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice 2013/48/EU – Právo na přístup k obhájci v trestním řízení – Článek 3 odst. 3 písm. b) – Právo podezřelých a obviněných osob na přítomnost jejich obhájce a jeho aktivní účast při výslechu – Pojmy ‚přítomnost‘ a ‚aktivní účast‘ – Článek 3 odst. 6 písm. b) – Dočasná odchylka od práva na přístup k obhájci – Vnitrostátní právní úprava, která umožňuje výslech obviněných osob a osob důvodně podezřelých ze spáchání trestného činu bez jejich obhájce, pokud se obhájce ve stanovené lhůtě nedostaví – Nesprávné provedení – Článek 9 – Rozhodnutí vzdát se práva na přítomnost nebo pomoc obhájce – Poučení o obsahu tohoto práva a případných důsledcích vzdání se tohoto práva – Neprovedení“
Ve věci C‑660/24,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti podaná na základě článku 258 SFEU dne 10. října 2024,
Evropská komise, zástupci: C. Kovács, P. Ondrůšek a M. Wasmeier, jako zmocněnci,
žalobkyně,
proti
Maďarsku, zástupci: Zs. Biró-Tóth, M. Z. Fehér a G. Koós, jako zmocněnci,
žalovanému,
podporovanému:
Českou republikou, zástupci: původně T. Müller, A. Pagáčová, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci, poté T. Müller, J. Očková, A. Pagáčová a J. Vláčil, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: I. Jarukaitis, předseda senátu, R. Frendo (zpravodajka), N. Jääskinen, M. Condinanzi a A. Kornezov, soudci,
generální advokátka: T. Ćapeta,
za soudní kancelář: E. Sartori, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. prosince 2025,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 12. března 2026,
vydává tento
Rozsudek
1 Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Maďarsko tím, že nepřijalo právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu jednak s čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (Úř. věst. 2013, L 294, s. 1) vykládaným ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3, jednak s článkem 9 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.
Právní rámec
Unijní právo
2 V bodech 4, 6, 8, 23 až 25, 28, 30 až 32, 44, 52 a 54 odůvodnění směrnice 2013/48 je uvedeno:
„(4) Provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech předpokládá vzájemnou důvěru členských států v systémy trestního soudnictví ostatních členských států. Rozsah vzájemného uznávání závisí do značné míry na řadě činitelů, mezi něž patří mechanismy na ochranu práv podezřelých nebo obviněných osob a společné minimální normy nezbytné pro snazší uplatňování zásady vzájemného uznávání.
[...]
(6) Vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech lze úspěšně provádět pouze v prostředí důvěry, v němž nejen justiční orgány, ale i všichni účastníci trestního řízení považují rozhodnutí justičních orgánů jiných členských států za rovnocenná rozhodnutím vlastních orgánů, což vyžaduje nejen důvěru v přiměřenost pravidel jiných členských států, ale i důvěru v to, že jsou uvedená pravidla správně uplatňována. Posílení vzájemné důvěry vyžaduje podrobná pravidla pro ochranu procesních práv a záruk vyplývajících z [Listiny základních práv Evropské unie (dále jen ‚Listina‘)], [evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen ‚EÚLP‘),] a [Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který byl přijat Valným shromážděním OSN dne 16. prosince 1966 a vstoupil v platnost dne 23. března 1976]. Vyžaduje rovněž, aby se pomocí této směrnice a jiných opatření v [Evropské u]nii dále rozvíjely minimální normy stanovené v Listině a v EÚLP.
[...]
(8) Společná minimální pravidla by měla vést k posílení důvěry v systémy trestního soudnictví všech členských států, což by mělo vést k účinnější justiční spolupráci v atmosféře vzájemné důvěry a k podpoře kultury základních práv v Unii. Tato společná minimální pravidla by měla rovněž vést k odstranění překážek volného pohybu občanů na území členských států. Tato společná minimální pravidla by se měla vztahovat na právo na přístup k obhájci v trestním řízení, právo na informování třetí strany po zbavení osobní svobody a právo na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.
[...]
(23) Podezřelá nebo obviněná osoba by měla mít právo komunikovat s obhájcem, který ji zastupuje. Tato komunikace může probíhat v kterékoli fázi, a to i před samotným výkonem práva scházet se s uvedeným obhájcem. Členské státy mohou učinit praktická opatření, pokud jde o úpravu délky trvání, četnost a prostředky takové komunikace, a to i v souvislosti s použitím videokonference a jiných komunikačních technologií, aby umožnily uskutečnění této komunikace. Taková praktická opatření by neměla narušit účinný výkon nebo samotnou podstatu práva podezřelých nebo obviněných osob komunikovat se svým obhájcem.
(24) V souvislosti s některými méně závažnými delikty by tato směrnice neměla členským státům bránit v zajištění práva podezřelé nebo obviněné osoby na přístup k obhájci prostřednictvím telefonu. Omezení daného práva tímto způsobem by však mělo být vyhrazeno pro případy, kdy podezřelá nebo obviněná osoba nebude vyslýchána policejním nebo jiným orgánem činným v trestním řízení.
(25) Členské státy by měly zajistit, aby podezřelé nebo obviněné osoby měly právo na přítomnost a aktivní účast svého obhájce v průběhu výslechu prováděného policejním nebo jiným orgánem činným v trestním řízení či justičním orgánem, včetně průběhu soudního jednání. Tato účast by měla být vykonávána v souladu s postupy podle vnitrostátního práva, které mohou upravovat účast obhájce v průběhu výslechu podezřelé nebo obviněné osoby prováděného policejním nebo jiným orgánem činným v trestním řízení či justičním orgánem, jakož i v průběhu soudního jednání, pokud tyto postupy nenaruší účinný výkon a samotnou podstatu dotčeného práva. Během výslechu podezřelé nebo obviněné osoby prováděného policejním nebo jiným orgánem činným v trestním řízení či justičním orgánem nebo v průběhu soudního jednání může obhájce mimo jiné v souladu s uvedenými postupy klást otázky, požadovat vysvětlení a činit prohlášení, která by měla být zaznamenána podle vnitrostátního práva.
[...]
(28) Pokud jsou podezřelé nebo obviněné osoby zbaveny osobní svobody, měly by členské státy učinit nezbytná opatření s cílem zajistit, aby tyto osoby mohly účinně uplatnit své právo přístupu k obhájci, a to i tím, že zajistí pomoc obhájce v případě, že dotčená osoba žádného nemá, s výjimkou případů, kdy se tyto osoby daného práva vzdaly. Tato opatření by mohla mimo jiné stanovit, že příslušné orgány zajistí pomoc obhájce na základě seznamu obhájců, kteří jsou k dispozici, z něhož by si podezřelá nebo obviněná osoba mohla vybrat. Součástí těchto opatření by případně mohla být i opatření týkající se právní pomoci.
[...]
(30) V případech zeměpisné vzdálenosti podezřelé nebo obviněné osoby, například v zámořských územích nebo v případě, kdy členský stát provádí vojenské operace mimo své území nebo se takových operací účastní, mají členské státy možnost se dočasně odchýlit od práva podezřelé nebo obviněné osoby na přístup k obhájci bez zbytečného prodlení po zbavení svobody. Během takové dočasné odchylky by příslušné orgány neměly provádět výslech dotčené osoby nebo jakékoli vyšetřovací úkony nebo úkony za účelem shromáždění důkazních prostředků stanovené v této směrnici. Pokud nelze umožnit okamžitý přístup k obhájci z důvodu zeměpisné vzdálenosti podezřelé nebo obviněné osoby, měly by členské státy umožnit komunikaci prostřednictvím telefonu nebo videokonference s výjimkou případů, kdy je to nemožné.
(31) Členské státy by měly mít možnost se dočasně odchýlit od práva na přístup k obhájci v přípravném řízení, pokud je v naléhavých případech třeba odvrátit vážné nepříznivé důsledky pro život, svobodu nebo tělesnou nedotknutelnost určité osoby. Během dočasné odchylky z tohoto důvodu příslušné orgány mohou podezřelé nebo obviněné osoby vyslýchat bez přítomnosti obhájce, pokud byly informovány o svém právu nevypovídat a mohou tohoto práva využít a pokud provedení tohoto výslechu není na újmu práva na obhajobu, včetně práva nevypovídat ve vlastní neprospěch. Výslech lze provádět pouze za účelem získání informací nezbytných pro odvrácení vážných nepříznivých důsledků pro život, svobodu či tělesnou nedotknutelnost určité osoby a v rozsahu nezbytném pro tento účel. Jakékoli zneužití této odchylky by v zásadě nenapravitelně poškodilo právo na obhajobu.
(32) Členské státy by měly mít rovněž možnost se dočasně odchýlit od práva na přístup k obhájci v přípravném řízení, pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžitá opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení, zejména zničení nebo pozměnění nejdůležitějších důkazů nebo ovlivňování svědků. Během dočasné odchylky z tohoto důvodu mohou příslušné orgány podezřelé nebo obviněné osoby vyslýchat bez přítomnosti obhájce, pokud byly informovány o svém právu nevypovídat a mohou tohoto práva využít a pokud provedení tohoto výslechu není na újmu práva na obhajobu, včetně práva nevypovídat ve vlastní neprospěch. Výslech lze provádět pouze za účelem získání informací nezbytných pro zabránění závažnému ohrožení trestního řízení a v rozsahu nezbytném pro tento účel. Zneužití této odchylky by v zásadě nenapravitelně poškodilo právo na obhajobu.
[...]
(44) Vyžádané osoby by měly mít právo komunikovat s obhájcem, který je zastupuje ve vykonávajícím členském státě. Mělo by být možné, aby tato komunikace probíhala v kterékoli fázi, a to i před výkonem práva scházet se s obhájcem. Členské státy mohou přijmout praktická opatření, pokud jde o délku trvání, četnost a prostředky komunikace mezi vyžádanou osobou a jejím obhájcem, a to i v souvislosti s použitím videokonference a jiných komunikačních technologií, aby umožnily uskutečnění této komunikace. Taková praktická opatření by neměla narušit účinný výkon a samotnou podstatu práva vyžádaných osob komunikovat se svým obhájcem.
[...]
(52) Tato směrnice podporuje základní práva a zásady uznané v Listině, včetně [...] práva na účinnou právní ochranu a práva na spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu. Tato směrnice by měla být provedena v souladu s těmito právy a zásadami.
[...]
(54) Tato směrnice stanoví minimální pravidla. Členské státy mohou rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany. Tato vyšší úroveň ochrany by neměla být překážkou vzájemnému uznávání soudních rozhodnutí, k jehož usnadnění jsou tato minimální pravidla určena. Úroveň ochrany by nikdy neměla být nižší než normy stanovené Listinou nebo EÚLP v souladu s tím, jak je vykládá judikatura […] [S]oudního dvora [Evropské unie] a Evropského soudu pro lidská práva [(dále jen ‚ESLP‘)].“
3 Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Právo na přístup k obhájci v trestním řízení“, stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby podezřelé a obviněné osoby měly právo na přístup k obhájci dostatečně včas a takovým způsobem, aby mohly dotčené osoby prakticky a účinně uplatňovat svá práva na obhajobu.
2. Podezřelé nebo obviněné osoby mají přístup k obhájci bez zbytečného prodlení. V každém případě mají podezřelé nebo obviněné osoby přístup k obhájci počínaje od toho z následujících okamžiků, který nastane dříve:
a) před jejich výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení či justičního orgánu;
b) při provádění vyšetřovacího či jiného úkonu za účelem shromáždění důkazních prostředků podle odst. 3 písm. c) ze strany vyšetřovacího či jiného příslušného orgánu;
c) bez zbytečného prodlení po zbavení osobní svobody;
d) pokud byly předvolány k soudu s příslušností v trestních věcech, v přiměřené lhůtě před tím, než se k tomuto soudu dostaví.
3. Právo na přístup k obhájci znamená, že:
a) členské státy zajistí, aby podezřelé nebo obviněné osoby měly právo scházet se o samotě a komunikovat s obhájcem, který je zastupuje, a to i před výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení nebo soudního orgánu;
b) členské státy zajistí, aby podezřelé nebo obviněné osoby měly právo, aby byl přítomen jejich obhájce a mohl se aktivně účastnit výslechu. Tato účast musí být v souladu s postupy podle vnitrostátního práva, pokud tyto postupy nenaruší účinný výkon a samotnou podstatu dotčeného práva. Jestliže se obhájce výslechu zúčastní, je skutečnost, že k této účasti došlo, zaznamenána v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle práva dotčeného členského státu;
[...]
4. Členské státy podniknou kroky ke zpřístupnění obecných informací, které by měly podezřelým nebo obviněným osobám napomoci při získání obhájce.
Členské státy bez ohledu na ustanovení vnitrostátních právních předpisů o povinné přítomnosti obhájce učiní nezbytná opatření pro zajištění toho, aby podezřelé nebo obviněné osoby zbavené svobody mohly účinně uplatnit své právo na přístup k obhájci, ledaže se v souladu s článkem 9 tohoto práva vzdaly.
5. Ve výjimečných případech a pouze v přípravném řízení se mohou členské státy dočasně odchýlit od uplatňování odst. 2 písm. c), pokud zeměpisná vzdálenost podezřelé nebo obviněné osoby neumožňuje zajistit právo na přístup k obhájci bez zbytečného prodlení po zbavení osobní svobody.
6. Ve výjimečných případech a pouze v přípravném řízení se mohou členské státy dočasně odchýlit od uplatňování práv stanovených v odstavci 3 v rozsahu, v němž je to s ohledem na zvláštní okolnosti případu opodstatněno jedním či několika z těchto přesvědčivých důvodů:
a) pokud existuje naléhavá potřeba zamezit závažným nepříznivým důsledkům pro život, svobodu nebo tělesnou nedotknutelnost určité osoby;
b) pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžitá opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení.“
4 Článek 8 uvedené směrnice, nadepsaný „Obecné podmínky pro uplatnění dočasných odchylek“, stanoví:
„1. Jakákoli dočasná odchylka podle čl. 3 odst. 5 nebo 6 [...]:
a) musí být přiměřená a nepřekračovat rámec nezbytnosti;
b) musí být důsledně časově omezená;
c) nesmí být založena výhradně na druhu nebo závažnosti údajného trestného činu, a
d) nesmí být na újmu celkové spravedlivosti trestního řízení.
2. Dočasné odchylky podle čl. 3 odst. 5 nebo 6 lze povolit pouze řádně odůvodněným rozhodnutím přijatým pro každý jednotlivý případ justičním orgánem nebo jiným příslušným orgánem pod podmínkou, že toto rozhodnutí je možné soudně přezkoumat. Toto řádně odůvodněné rozhodnutí se zaznamená v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle práva dotčeného členského státu.
[...]“
5 Článek 9 této směrnice, nadepsaný „Rozhodnutí vzdát se svého práva“, stanoví:
„1. Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které vyžadují povinnou přítomnost nebo pomoc obhájce, členské státy zajistí, aby v souvislosti s rozhodnutím vzdát se práva uvedeného v článcích 3 a 10:
a) podezřelé nebo obviněné osobě byly jednoduchou a přístupnou formou ústně či písemně poskytnuty jasné a dostatečné informace o obsahu daného práva a případných důsledcích rozhodnutí vzdát se tohoto práva a
b) rozhodnutí vzdát se svého práva bylo učiněno dobrovolně a jednoznačně.
2. Rozhodnutí vzdát se svého práva, které lze učinit písemně nebo ústně, jakož i okolnosti, za nichž bylo toto rozhodnutí učiněno, se zaznamenají v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle práva dotčeného členského státu.
3. Členské státy zajistí, aby podezřelé nebo obviněné osoby mohly rozhodnutí vzdát se svého práva následně v kterémkoli okamžiku během trestního řízení odvolat a aby byly o této možnosti informovány. Toto odvolání vzdání se práva nabude účinku okamžikem, kdy bylo učiněno.“
6 Článek 11 směrnice 2013/48 nadepsaný „Právní pomoc“, stanoví:
„Touto směrnicí nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy v oblasti právní pomoci, které se použijí v souladu s Listinou a EÚLP.“
Maďarské právo
7 Ustanovení § 3 odst. 1 a 2 a büntetőeljárásról szóló 2017. évi XC. törvény (zákon č. XC z roku 2017, kterým se stanoví trestní řád) ze dne 26. června 2017 (Magyar Közlöny 2017/99., dále jen „trestní řád“), stanoví:
„1) Osoba, proti níž se vede trestní stíhání, má právo na účinnou ochranu ve všech fázích trestního řízení.
2) Osoba, proti níž se vede trestní stíhání, má k zajištění své obrany právo hájit se osobně i prostřednictvím obhájce.“
8 Ustanovení § 39 trestního řádu stanoví:
„1) Osoba, proti níž se vede trestní stíhání, má následující práva:
[...]
b) aby jí soud, státní zastupitelství a vyšetřovací orgán poskytly čas a podmínky nezbytné k přípravě její obhajoby;
c) obdržet od soudu, státního zastupitelství a vyšetřovacího orgánu informace o svých právech a povinnostech v trestním řízení;
d) zmocnit obhájce k její obhajobě nebo požádat o jeho ustanovení;
e) konzultovat bez jakéhokoli dohledu svého obhájce;
[...]
2) Osoba, proti níž se vede trestní stíhání, která se nachází ve vazbě, má následující práva:
[...]
c) kontaktovat bez jakéhokoli dohledu svého obhájce – a konzulárního zástupce svého státu, jedná-li se o cizího státního příslušníka – osobně, poštou nebo elektronicky;
[...]
[...]
4) Soud, státní zastupitelství nebo vyšetřovací orgán musí osobu, proti níž se vede trestní stíhání, informovat o jejích právech a upozornit ji na její povinnosti od počátku její účasti na trestním řízení [...]
5) Je-li na osobu, proti níž se vede trestní stíhání, uvalena vazba, soud, státní zastupitelství nebo vyšetřovací orgán ji rovněž písemně poučí o jejích právech. Poučení se týká maximální možné délky vazby na základě příslušného rozhodnutí nebo podle zákona, pravidel pro prodloužení vazby, ponechání rozhodnutí o vazbě v platnosti a jeho přezkumu, práva na odvolání proti těmto rozhodnutím a práva podat návrh na ukončení vazby.
[...]“
9 Ustanovení § 44 odst. 3 trestního řádu stanoví:
„Účast obhájce v trestním řízení je povinná, pokud:
a) lze za trestný čin uložit trest odnětí svobody s horní hranicí pět let nebo více;
b) vůči osobě, proti níž se vede trestní stíhání, nebo osobě, která je důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, bylo uloženo donucovací opatření omezující osobní svobodu, tato osoba byla zatčena v jiném případě, vztahuje se na ni povinné preventivní lékařské opatření, je ve výkonu trestu odnětí svobody, je omezena na svobodě v ústavu nebo ve výchovném zařízení s dohledem;
c) osoba, proti níž se vede trestní stíhání, nebo osoba, která je důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, je neslyšící, hluchoslepá nebo slepá, trpí poruchami řeči, není schopna se vyjadřovat z jiných důvodů či její komunikační schopnosti jsou výrazně omezené, anebo bez ohledu na její rozlišovací schopnosti trpí duševní poruchou;
d) osoba, proti níž se vede trestní stíhání, nebo osoba, která je důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, neovládá maďarský jazyk;
e) osoba, proti níž se vede trestní stíhání, nebo osoba, která je důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, není schopna z jiných důvodů se sama obhajovat;
f) soud, státní zastupitelství nebo vyšetřovací orgán ustanovily obhájce buď na žádost osoby, proti níž se vede trestní stíhání, nebo osoby, která je důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, nebo proto, že to bylo považováno za nezbytné z jiných důvodů;
g) vyžaduje to konkrétně tento zákon.“
10 Ustanovení § 74 odst. 1 trestního řádu stanoví:
„Soud, státní zastupitelství a vyšetřovací orgán informují osobu, proti níž je vedeno trestní řízení, o jejích právech a povinnostech před provedením procesního úkonu, který se jí týká, nestanoví-li tento zákon jinak.“
11 Ustanovení § 274 odst. 3 trestního řádu stanoví:
„Doba zadržení může trvat až do přijetí rozhodnutí o donucovacím opatření omezujícím osobní svobodu, nejdéle však 72 hodin.“
12 Ustanovení § 385 odst. 2 trestního řádu stanoví:
„Zadržená osoba musí být vyslechnuta do 24 hodin po jejím zadržení.“
13 Ustanovení § 387 odst. 3 tohoto zákona stanoví:
„Pokud si obviněný nebo osoba důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu přeje zvolit si obhájce nebo pokud vyšetřovací orgán nebo státní zástupce ustanoví obhájce, vyšetřovací orgán nebo státní zástupce o tom obhájce neprodleně uvědomí a odloží výslech obviněného do doby, než se obhájce dostaví, nejméně však o dvě hodiny. Pokud ve stanovené lhůtě
a) se obhájce nedostaví, nebo
b) obviněný nebo osoba důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu udělí po poradě se svým obhájcem souhlas se zahájením výslechu,
vyšetřovací orgán nebo státní zástupce zahájí výslech obviněného.“
Postup před zahájením soudního řízení a řízení před Soudním dvorem
14 Dne 19. prosince 2016 informovalo Maďarsko Komisi o přijetí vnitrostátních opatření k provedení směrnice 2013/48 do svého právního řádu.
15 Po analýze oznámených opatření dospěla Komise k závěru, že těmito opatřeními nebyl zajištěn soulad vnitrostátního práva s čl. 3 odst. 6 písm. b) a s články 9 a 10 směrnice 2013/48. Dne 12. listopadu 2021 proto zaslala Maďarsku formální upozornění, v němž jej vyzvala, aby se do dvou měsíců vyjádřilo.
16 Maďarsko odpovědělo na toto formální upozornění dopisem ze dne 12. ledna 2022, v němž uvedlo, že má za to, že tato ustanovení směrnice 2013/48 provedlo do svého právního řádu správně.
17 Po analýze těchto odpovědí Komise konstatovala, že jsou neuspokojivé, avšak pouze v případě čl. 3 odst. 6 písm. b) a článku 9 směrnice 2013/48. Dne 14. července 2023 proto zaslala Maďarsku odůvodněné stanovisko, v němž jej vyzvala, aby ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení splnilo povinnosti v něm uvedené.
18 Maďarsko v odpovědi ze dne 13. září 2023 na odůvodněné stanovisko zopakovalo, že čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice 2013/48 byl do jeho právního řádu proveden správně. Stran neprovedení článku 9 této směrnice tento členský stát uvedl, že maďarské právní předpisy mohou být pozměněny tak, aby bylo této výtce vyhověno.
19 V návaznosti na jednání, které se konalo dne 5. dubna 2024, oznámilo Maďarsko, že v co nejbližší době poskytne další informace o možných změnách jeho právních předpisů, aniž nutně sdělí konkrétní znění.
20 Vzhledem k tomu, že Komise nebyla s odpovědí Maďarska spokojena, rozhodla se dne 10. října 2024 podat k Soudnímu dvoru projednávanou žalobu.
21 Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 7. února 2025 bylo České republice povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Maďarska.
K žalobě
22 Na podporu žaloby předkládá Komise dva žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávného provedení čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice 2013/48 ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3 do maďarského právního řádu a druhý z neprovedení článku 9 této směrnice.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného provedení čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice 2013/48 ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3
Argumentace účastníků řízení
23 V rámci prvního žalobního důvodu Komise tvrdí, že Maďarsko nesprávně provedlo do svého právního řádu čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice 2013/48 ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3, jelikož § 387 odst. 3 trestního řádu obecně umožňuje, aby obvinění nebo osoby důvodně podezřelé ze spáchání trestného činu byly vyslýchány bez přítomnosti obhájce, pokud se tento obhájce nedostaví k výslechu ve lhůtě nejméně dvou hodin poté, co byl vyrozuměn.
24 Tato právní úprava je totiž podle názoru Komise neslučitelná s čl. 3 odst. 3 směrnice 2013/48, podle kterého musí být podezřelé nebo obviněné osobě přiznáno právo na přístup k obhájci, a konkrétně s písm. b) tohoto ustanovení, v němž je stanoveno, že tyto osoby mají právo na to, aby byl přítomen jejich obhájce a mohl se aktivně účastnit výslechu. Pokud se dotyčná osoba nevzdá práva na přístup k obhájci v souladu s podmínkami uvedenými v článku 9 této směrnice, mohou se členské státy odchýlit od uplatňování práva na přítomnost obhájce při výslechu dotyčných osob pouze ve výjimečných případech výslovně uvedených v čl. 3 odst. 6 uvedené směrnice, a zejména v písm. b) tohoto ustanovení, tedy pokud musí vyšetřovací orgány nezbytně přijmout okamžitá opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení.
25 Komise tvrdí, že právo komunikovat s obhájcem před výslechem a být vyslechnut za jeho přítomnosti, které je stanoveno v čl. 3 odst. 3 písm. a) a b) směrnice 2013/48, je bezpodmínečné a jediné odchylky od těchto práv jsou výslovně stanoveny v čl. 3 odst. 6 této směrnice. Podle ní tedy čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48 ukládá členským státům povinnost zajistit přítomnost obhájce při výslechu, ledaže jsou splněny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 6 této směrnice.
26 Komise má za to, že výraz „přítomnost“ uvedený v čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48 musí být chápán tak, že se týká fyzické přítomnosti obhájce. Požadavek týkající se „aktivní účasti“ obhájce při výslechu obsažený v tomto ustanovení tento výklad potvrzuje. V tomto ohledu Komise uvádí, že odkaz v uvedeném ustanovení na vnitrostátní právo se netýká přítomnosti advokáta, ale pouze způsobu jeho účasti. Komise dále tvrdí, že ohledně výslechu nebo jednání před soudem není v bodě 25 odůvodnění směrnice 2013/48 zmíněna komunikace na dálku. Poukazuje na skutečnost, že podle bodu 24 odůvodnění této směrnice může být pomoc obhájce na dálku, tedy telefonicky, zorganizována pouze výjimečně, a to v souvislosti s některými méně závažnými delikty. Tato možnost je však jasně omezena na řízení, v nichž obviněná osoba není vyslýchána orgánem činným v trestním řízení.
27 Komise rovněž nesouhlasí s argumentem Maďarska, podle kterého by tento výklad čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48 vedl ke vzniku rizika zneužití a k situaci, v níž by výslech nemohl proběhnout včas, což by zdrželo trestní řízení a mohlo mít dopad i na ostatní práva podezřelé nebo obviněné osoby nebo na práva jiných dotčených osob, například obětí. Pouhé riziko zneužití práva nemůže podle Komise odůvodnit, aby právo na přístup k obhájci podléhalo obecné podmínce, která je v rozporu se zněním a cílem článku 3 směrnice 2013/48. Komise má za to, že k předejití tomuto riziku zneužití lze za účelem poskytnutí pomoci podezřelým nebo obviněným osobám uvažovat o ustanovení obhájce ex offo.
28 Maďarsko v žalobní odpovědi uvádí, že maďarská právní úprava je v souladu s ustanoveními směrnice 2013/48. Článek 3 odst. 3 písm. b) této směrnice totiž podle jeho názoru vyžaduje pouze to, aby podezřelé nebo obviněné osoby mohly mít přístup k obhájci, pokud si to přejí, aniž musí být obhájce při výslechu vždy fyzicky přítomen. Z tohoto ustanovení podle názoru Maďarska nevyplývá, že se výslech nemůže uskutečnit v případě, že si dotyčná osoba nepřeje uplatnit své právo na přítomnost obhájce při výslechu. Maďarsko má také za to, že ze znění čl. 3 odst. 3 písm. b) uvedené směrnice, a konkrétně z výrazu „[j]estliže se obhájce výslechu zúčastní“, vyplývá, že obhájce se nemusí výslechu vždy účastnit.
29 Maďarsko se domnívá, že výklad čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48, který zastává Komise, by znamenal prakticky povinnou přítomnost obhájce při výsleších, ledaže se dotyčná osoba tohoto práva vzdá. Okolnost, že obhájce není skutečně přítomen při jednom procesním úkonu, přitom nemůže představovat obecnou překážku pro provedení procesních úkonů, které je nezbytné učinit v kterékoli fázi řízení. Unijní právo nemůže vést podle názoru Maďarska k tomu, že členským státům bude uložena povinnost, v jejímž důsledku nebude možné provést jakýkoli procesní úkon v situaci, kdy je nepřítomnost obhájce způsobena tím, že podezřelá nebo obviněná osoba jednala úmyslně a ve zlé víře. Právo na přítomnost obhájce proto nemůže podle tohoto členského státu představovat absolutní právo a ani judikatura ESLP neukládá absolutní požadavek přítomnosti obhájce při výslechu.
30 Maďarsko má za to, že čl. 3 odst. 6 směrnice 2013/48 jakožto výjimka z čl. 3 odst. 3 této směrnice nevyjmenovává případy, v nichž se lze odchýlit od povinné přítomnosti obhájce při výslechu podezřelé nebo obviněné osoby, ale případy, v nichž není třeba poskytnout této osobě možnost přístupu k obhájci. Pokud tedy byla uvedené osobě poskytnuta možnost, aby byl obhájce přítomen, ale tato osoba nechtěla toto právo uplatnit, nepředstavuje jeho nepřítomnost při výslechu, bez ohledu na důvod této nepřítomnosti, odchylku, která musí splňovat podmínky stanovené v čl. 3 odst. 6 směrnice 2013/48. Nelze tedy mít za to, že maďarská právní úprava představuje odchylku – zavedenou na základě tohoto ustanovení – od zásady stanovené v čl. 3 odst. 3 písm. b) této směrnice, jelikož nezbavuje orgány povinnosti uvědomit obhájce a neomezuje možnost dotyčné osoby zmocnit obhájce podle vlastního výběru nebo požádat o jeho ustanovení v jakékoli fázi řízení.
31 Podle tvrzení Maďarska může k výslechu obviněných osob a osob důvodně podezřelých ze spáchání trestného činu dojít pouze v případě, že obhájce měl možnost se aktivně zúčastnit procesního úkonu, ale buď nechtěl využít svého práva být přítomen, nebo dotyčná osoba nepovažovala jeho účast za nutnou. Maďarské právní předpisy takto výjimečně umožňují vyslýchat obviněného nebo osobu důvodně podezřelou ze spáchání trestného činu v nepřítomnosti obhájce, pokud se tento obhájce nedostaví k výslechu ve lhůtě nejméně dvou hodin poté, co byl vyrozuměn. Uplynutím této lhůty se navíc nezahajuje výslech, jelikož dotyčná osoba může poté, co byla poučena o svých právech, odmítnout učinit výpověď.
32 Maďarsko dodává, že vnitrostátní zákonodárce novelizoval trestní řád zákonem přijatým dne 26. listopadu 2024 a vyhlášeným dne 4. prosince 2024, kterým byl do něj vložen § 387/A. Cílem tohoto nového ustanovení je vyhovět požadavkům Komise ohledně směrnice 2013/48, jelikož ta má posílit záruky, které musí platit při výslechu konaném bez přítomnosti obhájce, ačkoli takové záruky byly podle tvrzení tohoto členského státu upraveny maďarskými právními předpisy již před touto změnou.
33 V replice Komise uvádí, že ani nový § 387/A trestního řádu nezajišťuje soulad se směrnicí 2013/48 a nic nemění na skutečnosti, že § 387 odst. 3 tohoto zákona umožňuje výslech obviněného nebo důvodně podezřelé osoby ze spáchání trestného činu bez přítomnosti obhájce nad rámec podmínek stanovených v čl. 3 odst. 3 písm. b) této směrnice. Podle tvrzení Komise však Soudní dvůr každopádně nemůže tento § 387/A zohlednit, jelikož vstoupil v platnost dne 4. prosince 2024, tedy téměř dva měsíce po podání projednávané žaloby, a z ustálené judikatury vyplývá, že nesplnění povinnosti se musí posuzovat s ohledem na stav, v němž se dotyčný členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku.
34 Česká republika ve spise vedlejšího účastníka uvádí, že Komise sice na podporu své žaloby tvrdí, že právo na přítomnost obhájce při výslechu může být omezeno pouze z přesvědčivých důvodů, avšak tento předpoklad není podložen judikaturou ESLP, ze které vychází článek 3 směrnice 2013/48. V tomto ohledu z rozsudku ESLP ze dne 23. února 2010, Yoldaș v. Turecko (CE:ECHR:2010:0223JUD 002750304, bod 52), vyplývá, že z hlediska cíle čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP není relevantní, zda je obhájce při výslechu skutečně přítomen, ale zda mohla dotyčná osoba účinně vykonat právo na přístup k obhájci, zvolit si obhájce, který by mohl být při výslechu přítomen, a být o tomto právu řádně informována.
35 Podle tohoto členského státu by argument Komise, že tomuto riziku zneužití lze zabránit zajištěním toho, že bude ustanoven dostupný obhájce ex offo k poskytnutí právní pomoci, pokud není obhájce zvolený podezřelou nebo obviněnou osobou dostupný, vedl k tomu, že by členské státy byly nuceny přidělit uvedené osobě na základě směrnice 2013/48 obhájce ex offo.
36 Ve vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka Komise namítá, že je-li ESLP předložen konkrétní případ, posuzuje v každém jednotlivém případě celkovou spravedlivost vnitrostátního řízení. V řízení o nesplnění povinnosti státu vedeném u Soudního dvora z důvodu porušení čl. 3 odst. 6 směrnice 2013/48 je tomu však jinak. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení jasně vymezuje podmínky, za nichž mohou členské státy stanovit dočasné odchylky od uplatňování práv stanovených v čl. 3 odst. 3 této směrnice, je každá vnitrostátní právní úprava, která tyto podmínky nesplňuje, v rozporu s tímto čl. 3 odst. 6. K prokázání porušení uvedené směrnice proto podle názoru Komise postačuje sama o sobě skutečnost, že jsou s ní vnitrostátní právní předpisy neslučitelné, aniž je třeba v každém jednotlivém případě posuzovat celkovou spravedlivost řízení vedeného na základě těchto vnitrostátních právních předpisů.
Závěry Soudního dvora
37 Článek 3 odst. 1 směrnice 2013/48 stanoví základní zásadu, podle které mají podezřelé a obviněné osoby právo na přístup k obhájci dostatečně včas a takovým způsobem, aby mohly prakticky a účinně uplatňovat svá práva na obhajobu (rozsudek ze dne 14. května 2024, Stačev, C‑15/24 PPU, EU:C:2024:399, bod 47 a citovaná judikatura).
38 Tato zásada je konkretizována v čl. 3 odst. 2 této směrnice, podle něhož musí mít podezřelé a obviněné osoby přístup k obhájci bez zbytečného prodlení a v každém případě počínaje od toho ze čtyř konkrétních okamžiků vyjmenovaných v písmenech a) až d) zmíněného ustanovení, který nastane dříve. Článek 3 odst. 3 uvedené směrnice mimoto v písmenech a) až c) uvádí jednotlivé složky práva na přístup k obhájci (rozsudek ze dne 14. května 2024, Stačev, C‑15/24 PPU, EU:C:2024:399, bod 48).
39 Podle čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48 pak členské státy zajistí, aby podezřelé nebo obviněné osoby měly právo, aby byl přítomen jejich obhájce a mohl se aktivně účastnit výslechu. Tato účast musí být v souladu s postupy podle vnitrostátního práva, pokud tyto postupy nenaruší účinný výkon a samotnou podstatu dotčeného práva.
40 Jestliže podle čl. 3 odst. 3 písm. b) druhé věty směrnice 2013/48 vykládaného ve světle bodu 25 jejího odůvodnění, jak správně tvrdí Maďarsko, musí být „aktivní účast“ obhájce při výslechu v souladu s procesními pravidly stanovenými vnitrostátním právem, vztahuje se tento výslovný odkaz na právo členských států pouze na tuto „aktivní účast“, a nikoli na „přítomnost“.
41 Z toho zaprvé vyplývá, že odkaz na vnitrostátní procesní pravidla v čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48 se týká pouze aktivní účasti obhájce při výslechu podezřelé nebo obviněné osoby, jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 47 a 48 svého stanoviska. Cílem tohoto odkazu proto není umožnit členským státům, aby nad rámec podmínek stanovených v čl. 3 odst. 3 písm. b) této směrnice omezily samotnou přítomnost obhájce při tomto výslechu, ale pouze upravily způsoby jeho účasti.
42 Zadruhé vzhledem k tomu, že směrnice 2013/48 neobsahuje definici výrazu „přítomnost“, je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že význam a dosah pojmů, které unijní právo nijak nedefinuje ani neodkazuje na právo členských států, je třeba určit podle jejich obvyklého významu v běžném jazyce s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém jsou použity, a cílům, jež sleduje právní úprava, jejíž jsou součástí (rozsudek ze dne 16. července 2026, Knocknamona a Massey, C‑27/25 a C‑356/25, EU:C:2026:596, bod 40 a citovaná judikatura).
43 V této souvislosti je třeba předně poznamenat, že výraz „přítomnost“ podle obvyklého významu v běžném jazyce označuje skutečnost, že se daná osoba v zásadě vyskytuje fyzicky, v materiálním smyslu, v určitém okamžiku na určitém místě, a jeho antonymem je „nepřítomnost“.
44 Pokud jde dále o kontext, v němž je tento výraz použit, je nutno zaprvé poukázat na to, že je uveden mimo jiné v bodě 25 odůvodnění směrnice 2013/48, podle kterého by členské státy měly zajistit, aby podezřelé nebo obviněné osoby měly právo na přítomnost a aktivní účast svého obhájce v průběhu výslechu prováděného policejním nebo jiným orgánem činným v trestním řízení či justičním orgánem, včetně průběhu soudního jednání.
45 Zadruhé podle čl. 3 odst. 5 této směrnice ve spojení s bodem 30 jejího odůvodnění se členské státy v případech zeměpisné vzdálenosti podezřelé nebo obviněné osoby mohou dočasně odchýlit od práva této osoby na přístup k obhájci bez zbytečného prodlení po zbavení svobody, a to pouze v přípravném řízení, avšak během této dočasné odchylky by příslušné orgány neměly zejména provádět její výslech. Z toho vyplývá, že „přístup k obhájci“ ve smyslu tohoto článku 3 vyžaduje v zásadě jeho fyzickou přítomnost při výslechu podezřelé nebo obviněné osoby.
46 Kromě toho čl. 3 odst. 3 písm. a) uvedené směrnice vykládaný ve světle bodů 23 a 44 jejího odůvodnění v podstatě stanoví, že podezřelé nebo obviněné osoby musí mít v kterékoli fázi právo scházet se o samotě a komunikovat s obhájcem, který je zastupuje, a to i před výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení nebo soudního orgánu. Z toho vyplývá, že záměrem unijního normotvůrce bylo odlišit „právo“ těchto osob „komunikovat“ se svým obhájcem, jehož lze využít prostřednictvím telekomunikačních prostředků, od jejich „práva scházet se“ s tímto obhájcem, které naopak vyžaduje, aby byl v zásadě fyzicky přítomen. Totéž platí i pro přítomnost obhájce při výslechu, kde mu musí být umožněna aktivní účast.
47 A konečně pokud jde o cíle směrnice 2013/48, z jejích bodů 4, 6 a 54 odůvodnění vyplývá, že jejím cílem je zejména provedení zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech, která předpokládá vzájemnou důvěru členských států v systémy trestního soudnictví ostatních členských států. Z toho rovněž plyne, že unijní normotvůrce zohlednil skutečnost, že posílení této vzájemné důvěry vyžaduje podrobná pravidla pro ochranu procesních práv a záruk vyplývajících zejména z Listiny a EÚLP.
48 V této souvislosti ESLP konstatoval, že podezřelé osoby musí mít právo na to, aby byl jejich obhájce fyzicky přítomen během prvních policejních výslechů i následných výslechů prováděných v průběhu řízení předcházejícího řízení před soudem. Tato přítomnost musí obhájci umožnit, aby této osobě poskytl nikoli abstraktní, ale účinnou a konkrétní pomoc, a především zajistil, že nebude porušeno právo vyslýchané podezřelé osoby na obhajobu (v tomto smyslu viz rozsudky ESLP ze dne 9. listopadu 2018, Beuze v. Belgie, CE:ECHR:2018:1109JUD 007140910, bod 134; ESLP ze dne 23. května 2019, Doyle v. Irsko, CE:ECHR:2019:0523JUD 005197917, bod 74; ESLP ze dne 4. června 2019, Farrugia v. Malta, CE:ECHR:2019:0604JUD 006304113, bod 97, a ESLP ze dne 18. ledna 2022, Atristain Gorosabel v. Španělsko, CE:ECHR:2022:0118JUD 001550815, bod 49).
49 Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že pojem „přítomnost“ obhájce ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48 znamená, že podezřelé a obviněné osoby mají právo na to, aby byl jejich obhájce při jejich výslechu v zásadě fyzicky přítomen.
50 Nelze však vyloučit, že přítomnost obhájce lze za určitých výjimečných okolností zajistit jinými, především digitálními, prostředky, a to za podmínky, že je jimi zaručeno plné a účinné využití práva na obhajobu.
51 Právo na přítomnost obhájce při výslechu však může podléhat dočasným odchylkám. Podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2013/48 se členské státy mohou ve výjimečných případech a pouze v přípravném řízení dočasně odchýlit od uplatňování práv stanovených v čl. 3 odst. 3 této směrnice v rozsahu, v němž je to s ohledem na zvláštní okolnosti případu opodstatněno alespoň jedním ze dvou „přesvědčivých důvodů“ uvedených v písm. a) a b) tohoto čl. 3 odst. 6. První z těchto důvodů souvisí s existencí „naléhavé potřeby zamezit závažným nepříznivým důsledkům pro život, svobodu nebo tělesnou nedotknutelnost určité osoby“. Druhý důvod lze uplatnit, „pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžitá opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení“.
52 V projednávané věci je nutno konstatovat, že maďarská právní úprava stanoví, že vyšetřovací orgán nebo státní zastupitelství mohou zahájit výslech podezřelého, pokud se zvolený nebo ustanovený obhájce nedostaví ve lhůtě nejméně dvou hodin poté, co byl vyrozuměn.
53 Z toho vyplývá, že tato právní úprava nezaručuje přítomnost obhájce a jeho aktivní účast při výslechu, což je v rozporu s požadavky čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48.
54 Zbývá určit, zda lze tyto právní předpisy považovat za dočasnou odchylku od povinnosti stanovené v čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48, která splňuje podmínky podle čl. 3 odst. 6 této směrnice. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že uvedená právní úprava se obecně odchyluje od práva obviněných osob a osob důvodně podezřelých ze spáchání trestného činu na výslech za přítomnosti obhájce, pokud se tento obhájce nedostaví k výslechu ve lhůtě nejméně dvou hodin poté, co byl vyrozuměn, aniž tuto odchylku spojuje s podmínkami stanovenými v čl. 3 odst. 6 směrnice 2013/48, a zejména s jedním ze dvou přesvědčivých důvodů uvedených v písmenech a) nebo b) tohoto článku 3.
55 Ze systematiky a cílů uvedené směrnice přitom vyplývá, že dočasné odchylky, které mohou členské státy stanovit z práva na přístup k obhájci, jsou taxativně vyjmenovány v jejím čl. 3 odst. 5 a 6 [rozsudek ze dne 12. března 2020, VW (Právo na přístup k obhájci v případě, že se dotyčný jednání soudu nezúčastní), C‑659/18, EU:C:2020:201, bod 42].
56 Pokud jde o systematiku směrnice 2013/48, její čl. 3 odst. 6 musí být jakožto ustanovení odchylující se od zásad zavedených v jejím čl. 3 odst. 1 až 3 vykládán striktně. Kromě toho se článek 8 téže směrnice, nadepsaný „Obecné podmínky pro uplatnění dočasných odchylek“, pokud jde o právo na přístup k obhájci, týká pouze odchylek stanovených v jejím čl. 3 odst. 5 nebo 6. Body 30 až 32 odůvodnění směrnice 2013/48 odkazují rovněž pouze na tyto odchylky [rozsudek ze dne 12. března 2020, VW (Právo na přístup k obhájci v případě, že se dotyčný jednání soudu nezúčastní), C 659/18, EU:C:2020:201, bod 43].
57 Pokud jde o cíle směrnice 2013/48, podle bodů 4 a 6 jejího odůvodnění je zaprvé jejím cílem zejména posílit vzájemnou důvěru členských států v systémy trestního soudnictví ostatních členských států v zájmu provedení zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech, jehož rozsah závisí do značné míry na řadě činitelů, mezi něž patří mechanismy na ochranu práv podezřelých nebo obviněných osob. Zadruhé je rovněž cílem této směrnice podle bodů 8 a 52 jejího odůvodnění zajistit v celé Unii společnou úroveň práva podezřelých nebo obviněných osob na spravedlivý proces, zejména pokud jde o právo na přístup k obhájci v trestním řízení.
58 Kdyby byl článek 3 směrnice 2013/48 vykládán tak, že umožňuje členským státům stanovit jiné odchylky z práva na přístup k obhájci, než které jsou taxativně vyjmenovány v tomto článku 3, bylo by to v rozporu s těmito cíli, jakož i se systematikou této směrnice a samotným zněním uvedeného článku 3, a toto právo by bylo zbaveno jeho užitečného účinku [rozsudek ze dne 12. března 2020, VW (Právo na přístup k obhájci v případě, že se dotyčný jednání soudu nezúčastní), C‑659/18, EU:C:2020:201, bod 45].
59 Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že vnitrostátní právní úprava, která obecně umožňuje, aby obvinění nebo osoby důvodně podezřelé ze spáchání trestného činu byly vyslýchány v nepřítomnosti obhájce, pokud se tento obhájce nedostaví ve lhůtě nejméně dvou hodin poté, co byl vyrozuměn, neodpovídá žádnému z důvodů pro dočasnou odchylku od tohoto práva, které jsou taxativně vyjmenovány ve směrnici 2013/48, a je proto v rozporu s čl. 3 odst. 6 písm. b) této směrnice ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3, jelikož tato odchylka od práva na přítomnost obhájce a jeho aktivní účast při výslechu není vázána na konstatování, že je nezbytné, aby vyšetřovací orgány přijaly okamžitá opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení.
60 Tento závěr nemůže být zpochybněn žádným z argumentů Maďarska.
61 V první řadě je nutno odmítnout argument Maďarska, že omezení práva na přístup k obhájci uvedené v bodě 59 tohoto rozsudku je odůvodněné, je-li osoba obviněná nebo osoba důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu zadržena, jelikož podle maďarských právních předpisů musí být v takovém případě výslech této osoby proveden do 24 hodin od zadržení a toto zadržení nesmí přesáhnout 72 hodin. Podle tohoto členského státu proto existuje riziko narušení trestního řízení, které odůvodňuje provedení výslechu v situaci, kdy obhájce nebyl zvolen nebo se nedostaví ve stanovené lhůtě.
62 Je pravda, že z bodu 28 odůvodnění směrnice 2013/48 vyplývá, že pokud jsou podezřelé nebo obviněné osoby zbaveny osobní svobody, bylo záměrem unijního normotvůrce uložit členským státům povinnost učinit nezbytná opatření s cílem zajistit, aby tyto osoby mohly účinně uplatnit své právo přístupu k obhájci, a to i tím, že zajistí pomoc obhájce v případě, že dotčená osoba žádného nemá, s výjimkou případů, kdy se tyto osoby daného práva vzdaly.
63 Jak ale správně tvrdí Komise, dotyčný členský stát má vícero možností, které splňují požadavky směrnice 2013/48, aby čelil riziku narušení trestního řízení plynoucímu ze skutečnosti, že si podezřelá nebo obviněná osoba nezvolí obhájce nebo se zvolený obhájce ve stanovené lhůtě nedostavil. Předně mohou vyšetřovací orgány provést výslech bez přítomnosti obhájce ve výjimečných případech uvedených v čl. 3 odst. 6 směrnice 2013/48 zejména tehdy, pokud musí nezbytně přijmout okamžitá opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení. Dále, nejsou-li tyto podmínky splněny a příslušné orgány mají za to, že je přesto nezbytné výslech provést, mohou k nápravě situace, kdy si podezřelá nebo obviněná osoba nezvolila obhájce nebo zvolený obhájce nemůže být při tomto výslechu přítomen, ustanovit obhájce ex offo, který je k dispozici. A konečně může být výslech proveden v nepřítomnosti obhájce i tehdy, pokud se podezřelá nebo obviněná osoba vzdá práva na přístup k obhájci za podmínek stanovených v článku 9 této směrnice.
64 Existence těchto různých možností svědčí pro to, že dodržení práva na přístup k obhájci, které je upraveno v čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48, ještě nevyhnutelně neznamená, že dotyčný členský stát má povinnost stanovit, že zadržené osobě bude ustanoven obhájce ex offo za účelem pomoci při výslechu.
65 Nelze proto tvrdit, že provedení výslechu v nepřítomnosti obhájce může být odůvodněno tím, že pokud si obviněná osoba nebo osoba důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu nezvolila obhájce nebo se obhájce nedostavil ve stanovené lhůtě, může tato skutečnost představovat zdržovací taktiku ze strany této podezřelé nebo obviněné osoby a může narušit trestní řízení.
66 Ve druhé řadě je nutno stran argumentu, jímž Maďarsko poukazuje na přijetí nového § 387/A trestního řádu, připomenout, že podle ustálené judikatury se nesplnění povinnosti musí posuzovat s ohledem na stav, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, přičemž změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu [rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Komise v. Španělsko (Směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem), C‑70/24, EU:C:2025:615, bod 58 a citovaná judikatura].
67 V projednávané věci Komise v odůvodněném stanovisku ze dne 14. července 2023 vyzvala Maďarsko, aby splnilo povinnosti v něm uvedené ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení.
68 Z toho vyplývá, že Maďarsko nemůže v projednávané věci úspěšně zpochybnit nesplnění svých povinností poukázáním na změnu trestního řádu vyhlášenou dne 4. prosince 2024, tedy po uplynutí této lhůty.
69 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že Maďarsko tím, že nepřijalo právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice 2013/48 ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neprovedení článku 9 směrnice 2013/48
Argumentace účastníků řízení
70 Komise v žalobě tvrdí, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice 2013/48, jelikož do svého právního řádu neprovedlo její článek 9. Komise má za to, že maďarské právo nestanoví, že podezřelé nebo obviněné osoby musí být informovány o možných důsledcích vzdání se práva na přístup k obhájci, jak stanoví čl. 9 odst. 1 písm. a) této směrnice, nebo o možnosti odvolat své původní rozhodnutí v souladu s čl. 9 odst. 3 uvedené směrnice.
71 Možnost, kterou ponechává maďarské právo podezřelým a obviněným osobám, tj. nevyužít svého práva na přístup k obhájci, má podle názoru Komise stejné důsledky jako formální vzdání se tohoto práva, takže taková možnost musí podléhat požadavkům na veškeré vzdání se mimo jiné tohoto práva, stanoveným v článku 9 směrnice 2013/48, neboť jinak by tyto požadavky mohly být obcházeny nebo alespoň vážně ohroženy.
72 Komise má za to, že výraz „vzdání se“ uvedený v tomto článku 9 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje jak formální, tak neformální vzdání se uvedeného práva.
73 Podle názoru Komise musí být práva přiznaná směrnicí 2013/48 zaručena konkrétně a účinně, aby bylo podezřelým a obviněným osobám umožněno učinit ve všech fázích řízení informované rozhodnutí o jejich obhajobě. Za tímto účelem musí maďarský právní systém, který odkazuje v souvislosti s právem na přístup k obhájci na nezcizitelné právo, které podezřelá nebo obviněná osoba může či nemusí využít, stanovit dostatečné záruky ve prospěch těchto osob, pokud se rozhodnou tohoto práva nevyužít, jelikož důsledkem takového rozhodnutí je, že jsou zbaveny účinné ochrany poskytované obhájcem.
74 Maďarsko v žalobní odpovědi tvrdí, že v ustanoveních trestního řádu je stanoveno, že podezřelé nebo obviněné osoby jsou plně informovány o svých právech a povinnostech. V této souvislosti vysvětluje, že podezřelé a obviněné osoby ve skutečnosti nemají možnost vzdát se svého práva na přístup k obhájci, jelikož toto právo je podle maďarského práva nezcizitelné. Je-li tedy právní zastoupení povinné, ustanoví jim příslušné orgány obhájce, který jim bude nápomocen. Není-li naproti tomu právní zastoupení povinné, mohou se podezřelé nebo obviněné osoby svobodně rozhodnout, zda si přejí být zastoupeny obhájcem nebo zda požádají o jeho ustanovení. Rozhodnutí o nevyužití pomoci obhájce tedy nepředstavuje vzdání se práva na přístup k obhájci, ale znamená pouze to, že si podezřelé nebo obviněné osoby nepřejí tohoto práva využít.
75 Podle Maďarska proto není nezbytné, aby byl článek 9 směrnice 2013/48 proveden do maďarského práva, protože neexistuje žádná situace, v níž by se podezřelé nebo obviněné osoby mohly platně vzdát práva na přístup k obhájci, a která by vyžadovala, aby byly o této možnosti poučeny.
76 Maďarsko také tvrdí, že ustanovení trestního řádu již sice umožňovala, aby byly podezřelé nebo obviněné osoby plně poučeny o svém právu na obhajobu, nicméně rozsah informací, které jsou jim poskytovány, byl upřesněn v novém § 387/A trestního řádu. Uvádí, že podle tohoto ustanovení musí být tyto osoby poučeny o svém právu odmítnout vypovídat, zejména v nepřítomnosti svého obhájce, a o právu kdykoli požádat o přítomnost advokáta. Pokud tedy dotčená osoba prohlásí, že nechce vypovídat, toto nové ustanovení § 387/A stanoví, že se výslech ukončí. Naproti tomu, pokud tato osoba vypovídá v nepřítomnosti obhájce po poučení o svém právu nevypovídat, toto nové ustanovení upřesňuje, že se z tohoto důvodu s plným vědomím všech skutečností vzdává přítomnosti obhájce, a tedy i práva odpovědět na otázky pouze za jeho přítomnosti. Cílem nového § 387/A trestního řádu je tedy podle tvrzení Maďarska posílit záruky ve prospěch podezřelých nebo obviněných osob při výsleších, které se konají bez obhájce, aby maďarská právní úprava lépe splňovala požadavky Komise.
Závěry Soudního dvora
77 Předně je nutno ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 66 až 68 tohoto rozsudku, odmítnout argument Maďarska poukazující na přijetí nového § 387/A trestního řádu.
78 Je proto třeba zohlednit pouze vnitrostátní právní úpravu platnou před uplynutím lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.
79 Článek 9 odst. 1 směrnice 2013/48 upravuje dvě podmínky, s nimiž musí být spojeno případné vzdání se práva na přístup k obhájci ze strany podezřelé nebo obviněné osoby.
80 Podle písm. a) tohoto ustanovení musí podezřelá nebo obviněná osoba obdržet informace o obsahu práva na přístup k obhájci a případných důsledcích rozhodnutí vzdát se tohoto práva, přičemž je upřesněno, že tyto informace, které mohou být poskytnuty ústně či písemně, musí být jasné a dostatečné a musí být sděleny jednoduchou a přístupnou formou. Podle písm. b) uvedeného ustanovení je mimoto nutné, aby rozhodnutí vzdát se práva bylo učiněno dobrovolně a jednoznačně.
81 Podle čl. 9 odst. 3 směrnice 2013/48 členské státy zajistí, aby podezřelé nebo obviněné osoby mohly rozhodnutí vzdát se práva následně v kterémkoli okamžiku během trestního řízení odvolat a aby byly o této možnosti informovány.
82 V maďarském právu je sice v tomto ohledu právo na přístup k obhájci považováno za nezcizitelné právo, avšak je nesporné, že se podezřelé nebo obviněné osoby mohou rozhodnout, že tohoto práva nevyužijí. Jak přitom správně uvedla Komise, rozhodnutí obviněného nevyužít tohoto práva má za následek, že se tato osoba musí hájit bez pomoci obhájce. Takové rozhodnutí má proto stejný praktický účinek jako vzdání se práva ve smyslu článku 9 směrnice 2013/48, jak uvedla generální advokátka v bodech 90 a 91 svého stanoviska.
83 Pokud jde o argument Maďarska, že vzdání se práva na přístup k obhájci v trestním řízení není v tomto členském státě formálně uznáno, je třeba připomenout, že neexistence určitého právního pojmu v daném členském státě nemůže zprostit tento členský stát povinnosti přijmout právní a správní předpisy k zajištění řádného provedení všech ustanovení této směrnice. Jak zásada právní jistoty, tak nezbytnost zajištění plného použití směrnic de iure, a nikoliv pouze de facto totiž vyžadují, aby všechny členské státy převzaly požadavky stanovené dotčenou směrnicí do jasného, přesného a transparentního právního rámce, jenž je tvořen závaznými ustanoveními pro oblast, jíž se směrnice týká. Tato povinnost je členským státům uložena proto, aby byly připraveny na jakoukoliv změnu situace, ke které by později mohlo v těchto státech dojít, a aby bylo zajištěno, že všechny subjekty práva v Evropské unii, včetně subjektů v členských státech, ve kterých určitý pojem upravený směrnicí neexistuje, budou za všech okolností jasně a přesně znát svá práva a povinnosti [obdobně viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Komise v. Španělsko (Směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem), C‑70/24, EU:C:2025:615, bod 64].
84 V důsledku toho je nutno konstatovat, že Maďarsko tím, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku nepřijalo právní předpisy nezbytné k provedení článku 9 směrnice 2013/48 do svého právního řádu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.
85 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že Maďarsko tím, že nepřijalo právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu jednak s čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice 2013/48 vykládaným ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3, jednak s článkem 9 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.
K nákladům řízení
86 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Maďarsko nemělo ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že Maďarsko ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
87 Článek 140 odst. 1 tohoto jednacího řádu stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Česká republika proto ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Maďarsko tím, že nepřijalo právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu jednak s čl. 3 odst. 6 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody vykládaným ve spojení s jejím čl. 3 odst. 3, jednak s článkem 9 této směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.
2) Maďarsko ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
3) Česká republika ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy
* Jednací jazyk: maďarština.