1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. 2009, L 263, s. 11).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi HG a TC na straně jedné a Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny (Garanční fond pojištění, Polsko, dále jen „garanční fond“) na straně druhé týkajícího se případné povinnosti, aby žalobci ve věci v původním řízení uzavřeli pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel pro vozidlo, které není způsobilé k provozu, není registrováno a bylo dočasně vyřazeno z provozu.

Právní rámec

Unijní právo

3

Směrnice 2009/103 obsahuje v čl. 1 bodě 1 následující definici:

4

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Povinné pojištění vozidel“, v prvním pododstavci stanoví:

5

Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Výjimky z povinnosti pojištění vozidel“, blíže stanoví podmínky, za kterých se každý členský stát může odchýlit od článku 3 této směrnice, pokud jde o určité fyzické nebo právnické osoby, veřejnoprávní i soukromoprávní, nebo pokud jde o určité typy vozidel nebo určitá vozidla, která mají zvláštní poznávací značku.

Polské právo

6

Ustawa o ubezpieczeniach obowiązkowych, Ubezpieczeniowym Funduszu Gwarancyjnym i Polskim Biurze Ubezpieczycieli Komunikacyjnych (zákon o povinném pojištění, garanční fond pojištění a polský úřad pojistitelů rizik z provozu motorových vozidel) ze dne 22. května 2003, ve znění použitelném na spor v původním řízení (Dz. U. z roku 2018, položka 473) (dále jen „zákon o povinném pojištění“) v čl. 3 odst. 1 definuje pojem „povinné pojištění“ jako „pojištění občanskoprávní odpovědnosti určité osoby nebo pojištění majetku, pokud zákon nebo mezinárodní smlouva ratifikovaná Polskou republikou stanoví povinnost sjednat pojištění“.

7

Článek 4 zákona o povinném pojištění v bodě 1 blíže stanoví, že je povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti držitele motorového vozidla za škody způsobené provozem těchto vozidel.

8

Článek 23 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že držitel motorového vozidla je povinen uzavřít povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti držitelů motorových vozidel za škody způsobené provozem vozidla, jehož je držitelem.

9

Článek 88 uvedeného zákona stanoví:

Spor v původním řízení a předběžná otázka

10

Dne 1. září 2014 si žalobci v původním řízení pořídili nákladní vozidlo (dále jen „dotčené vozidlo“). Toto vozidlo bylo dočasně vyřazeno z provozu v období od 29. října 2015 do 29. října 2019 na základě po sobě jdoucích rozhodnutí Starosty Ostrowieckiego (starosta okresu Ostrowiec, Polsko), přičemž osvědčení o jeho registraci a jeho registrační značky byly uloženy do úschovy u tohoto starosty. Dotčené vozidlo bylo znovu dočasně registrováno na základě rozhodnutí téhož orgánu ze dne 20. března 2019.

11

Během období dočasného vyřazení z provozu nebylo toto vozidlo z důvodu technického stavu způsobilé k provozu.

12

Vzhledem k tomu, že uvedené vozidlo nebylo kryto pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z provozu v období od 15. září 2017 do 20. března 2019 (dále jen „dotčené období“), garanční fond informoval žalobce v původním řízení dopisem ze dne 20. května 2019 o nesplnění pojistné povinnosti a vyzval je, aby předložili dokumenty prokazující splnění nebo nesplnění této povinnosti. Týmž dopisem jim byla uložena pokuta ve výši 6 750 polských zlotých (PLN) (přibližně 1 500 eur) z důvodu nesplnění uvedené povinnosti.

13

Tito žalobci podali u Sądu Rejonowego w Opatowie (okresní soud v Opatowě, Polsko), a sice předkládajícího soudu, žalobu znějící na určení toho, že během dotčeného období neexistovala povinnost pojistit dotčené vozidlo v souvislosti s občanskoprávní odpovědností z jeho provozu. Na podporu této žaloby tvrdí, že uložení povinnosti sjednat takové pojištění po dobu, po kterou je vozidlo dočasně vyřazeno z provozu, a uložení pokuty v případě nesplnění této povinnosti „je protiprávní a představuje zásah do práv občanů“.

14

Garanční fond navrhuje, aby byla tato žaloba zamítnuta. Zdůrazňuje, že povinnost sjednat pojištění občanskoprávní odpovědnosti, stanovená v čl. 23 odst. 1 zákona o povinném pojištění, se vztahuje na každého držitele motorového vozidla již z důvodu jeho držení a po celou dobu jeho držení až do okamžiku jeho výmazu, a to nezávisle na způsobech nabytí tohoto vozidla, jeho technickém stavu nebo rozsahu jeho užívání. Dočasné vyřazení vozidla z provozu tedy podle něj nezbavuje jeho držitele povinnosti sjednat takové pojištění. Nesplnění této zákonné povinnosti tedy podle něj odůvodňuje uložení pokuty stanovené v článku 88 zákona o povinném pojištění.

15

Předkládající soud poznamenává, že povinnost stanovená v čl. 23 odst. 1 zákona o povinném pojištění, aby držitel motorového vozidla sjednal pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené provozem tohoto vozidla, má absolutní povahu, pojí se k samotné skutečnosti držení vozidla a je nezávislá na jeho technickém stavu, jeho způsobilosti či nezpůsobilosti k provozu, podmínkách jeho užívání nebo na okolnosti, že bylo z provozu vyřazeno na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Kromě toho uvádí, že sankce stanovené polským právem v případě nesplnění této povinnosti jsou totožné bez ohledu na okolnosti tohoto nesplnění.

16

Podle předkládajícího soudu je takové pojetí povinnosti sjednat pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla příliš široké a jde nad rámec toho, co vyplývá z účelu směrnice 2009/103, a sice ochrany poškozených v důsledku dopravních nehod.

17

S ohledem na judikaturu Soudního dvora týkající se pojmu „provoz motorových vozidel“, jak je chápán v rámci této směrnice, by totiž uložení povinnosti sjednat pojištění občanskoprávní odpovědnosti rovněž pro držitele vozidel nezpůsobilých k provozu, která byla vyřazena z provozu na základě rozhodnutí příslušných orgánů, nebylo odůvodněné, jelikož případná škoda související s takovým vozidlem nemůže představovat škodu vyplývající z „provozu vozidel“ ve smyslu této judikatury. Vzhledem k tomu, že riziko kryté takovým pojištěním tak nemůže vzniknout, se na držitele vozidla nezpůsobilého k provozu, ani případnou poškozenou osobu toto pojištění nevztahuje, a to navzdory uzavření pojištění a zaplacení příslušného pojistného. Podle předkládajícího soudu se tedy jedná o zbytečnou zátěž. Mimoto sankce za nesplnění povinnosti sjednat takové pojištění je přísná.

18

Za těchto podmínek se Sąd Rejonowy w Opatowie (okresní soud v Opatowě, Polsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

K předběžné otázce

19

Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že pokud lze odpověď na předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.

20

Toto ustanovení je třeba použít i v projednávané věci.

21

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 první pododstavec směrnice 2009/103 musí být vykládán v tom smyslu, že uzavření pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla je povinné po dobu, kdy dotčené vozidlo není způsobilé k provozu z důvodu technického stavu, není registrováno a bylo dočasně vyřazeno z provozu v souladu s použitelným vnitrostátním právem.

22

Jak Soudní dvůr opakovaně konstatoval, ukládá tento čl. 3 první pododstavec, jenž je velmi obecného znění, členským státům povinnost zavést do svých vnitrostátních právních řádů obecnou povinnost pojištění vozidel (rozsudky ze dne 4. září 2018, Juliana, C‑80/17, EU:C:2018:661, bod 36 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 39).

23

Každý členský stát tedy musí zajistit, aby – až na výjimky upravené v článku 5 této směrnice – každé vozidlo, které má obvyklé stanoviště na jeho území, bylo kryto smlouvou uzavřenou s pojišťovnou, která se minimálně do výše stanovené unijním právem zaručí za občanskoprávní odpovědnost z provozu uvedeného vozidla (rozsudky ze dne 4. září 2018, Juliana, C‑80/17, EU:C:2018:661, bod 37 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 40).

24

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojem „vozidlo“ je v čl. 1 bodě 1 směrnice 2009/103 definován jako „jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené“.

25

Tato definice je nezávislá na tom, jakým způsobem předmětné vozidlo je nebo může být využíváno (rozsudky ze dne 4. září 2018, Juliana, C‑80/17, EU:C:2018:661, bod 38 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 42).

26

Kromě toho taková definice hovoří ve prospěch objektivního pojetí pojmu „vozidlo“, které je nezávislé na úmyslu vlastníka vozidla nebo jiné osoby je skutečně použít (rozsudky ze dne 4. září 2018, Juliana, C‑80/17, EU:C:2018:661, bod 39, a ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 43).

27

Soudní dvůr mimoto již zdůraznil, že otázka rozsahu povinnosti sjednat pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel musí být z důvodů právní jistoty rozhodnuta předem, tzn. před případnou účastí dotyčného vozidla na nehodě (rozsudky ze dne 4. září 2018, Juliana, C‑80/17, EU:C:2018:661, bod 40, a ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 44).

28

Soudní dvůr z toho dovodil, že skutečnost, že v rozsudcích ze dne 4. září 2014, Vnuk (C‑162/13, EU:C:2014:2146), ze dne 28. listopadu 2017, Rodrigues de Andrade (C‑514/16, EU:C:2017:908), a ze dne 20. prosince 2017, Núñez Torreiro (C‑334/16, EU:C:2017:1007), v podstatě rozhodl, že pouze případy použití pojištěného vozidla jako dopravního prostředku, které tudíž spadají pod pojem „provoz vozidel“ ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103, mohou vést k tomu, že pojistitel poskytne na základě smlouvy o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu tohoto vozidla plnění za škodu způsobenou tímto vozidlem, v žádném případě neznamená, že by se existence povinnosti sjednat takové pojištění měla určovat v závislosti na skutečném použití předmětného vozidla jako dopravního prostředku v daném okamžiku (rozsudek ze dne 4. září 2018, Juliana, C‑80/17, EU:C:2018:661, bod 41).

29

S ohledem na tyto skutečnosti Soudní dvůr rozhodl, že vozidlo, které je zaregistrováno, a tudíž nebylo řádně vyřazeno z provozu a je k provozu způsobilé, odpovídá pojmu „vozidlo“ ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice 2009/103, a v důsledku toho je uzavření smlouvy o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla na základě čl. 3 prvního pododstavce uvedené směrnice povinné, pokud je dotyčné vozidlo stále v členském státě zaregistrováno a je způsobilé k provozu, ale je z rozhodnutí vlastníka, který již nemá v úmyslu je řídit, odstaveno na soukromém pozemku (rozsudek ze dne 4. září 2018, Juliana, C‑80/17, EU:C:2018:661, body 42 a 52).

30

S ohledem na tytéž skutečnosti Soudní dvůr rovněž rozhodl, že totéž musí v zásadě platit pro vozidlo, které je zaregistrováno v určitém členském státě, nachází se na soukromém pozemku a je na základě rozhodnutí jeho vlastníka určeno k likvidaci, i když toto vozidlo není v daném okamžiku vzhledem k technickému stavu způsobilé k provozu (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 47).

31

Soudní dvůr nicméně konstatoval, že i když je zajisté pravda, že registrace vozidla v zásadě dokládá jeho způsobilost k provozu, a tedy k tomu, aby bylo používáno jako dopravní prostředek, nelze vyloučit, že registrované vozidlo bude objektivně natrvalo nezpůsobilé k provozu z důvodu špatného technického stavu. Soudní dvůr tedy upřesnil, že k tomu, aby takové vozidlo bylo vyňato z pojistné povinnosti stanovené v čl. 3 prvním pododstavci směrnice 2009/103, je nezbytné, aby bylo v souladu s použitelnou vnitrostátní právní úpravou oficiálně vyřazeno z provozu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 58).

32

Soudní dvůr z toho vyvodil, že vozidlo registrované v členském státě i nadále podléhá pojistné povinnosti stanovené v čl. 3 prvním pododstavci směrnice 2009/103, dokud nebylo v souladu s použitelnou vnitrostátní právní úpravou řádně vyřazeno z provozu (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, bod 60).

33

Z této judikatury lze jasně vyvodit, že pokud motorové vozidlo není způsobilé k provozu z důvodu technického stavu, není registrováno a bylo mimoto řádně vyřazeno z provozu v souladu s použitelným vnitrostátním právem, nevztahuje se na něj pojistná povinnost stanovená v čl. 3 prvním pododstavci směrnice 2009/103. Takové řádné vyřazení z provozu totiž objektivním způsobem prokazuje, že dotčené vozidlo nemůže být v provozu, a nemůže být tudíž používáno jako dopravní prostředek, a není tedy „vozidlem“ ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice 2009/103 (obdobně viz rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Ubezpieczeniowy Fundusz Gwarancyjny, C‑383/19, EU:C:2021:337, body 58 a 59). Skutečnost, že je toto vyřazení dočasné, je v tomto ohledu bezvýznamná, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by taková okolnost narušila skutečnou povahu vyřazení dotčeného vozidla z provozu po dobu tohoto vyřazení.

34

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 3 první pododstavec směrnice 2009/103 musí být vykládán v tom smyslu, že uzavření pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla není povinné po dobu, kdy dotčené vozidlo není způsobilé k provozu z důvodu technického stavu, není registrováno a bylo dočasně vyřazeno z provozu v souladu s použitelným vnitrostátním právem.

K nákladům řízení

35

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.