null

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

ATHANASIA RANTOSE

přednesené dne 22. října 2026(1)

Věc C‑533/24

Vermilion Energy Ireland Ltd,

Vermilion Exploration and Production Ireland Ltd,

Vermilion Energy Corrib Ireland Ltd

proti

The Minister for the Environment, Climate and Communications,

Ireland,

The Attorney General

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal High Court (Vrchní soud, Irsko)]

„ Řízení o předběžné otázce – Vnitřní trh s elektřinou – Nařízení (EU) 2022/1854 – Intervence v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie – Platnost kapitoly III přijaté na základě čl. 122 odst. 1 SFEU – Články 14 a 15 – Dočasný solidární příspěvek – Vnitrostátní právní předpisy, které zavádějí dočasný solidární příspěvek na základě ustanovení této kapitoly III – Články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie – Zásady právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a proporcionality“






I.      Úvod

1.        Nařízení (EU) 2022/1854(2) stanovilo intervenci v mimořádné situaci ke zmírnění dopadů vysokých cen energie vyplývajících zejména z války na Ukrajině mimořádnými, cílenými a časově omezenými opatřeními. Toto nařízení přijaté na základě čl. 122 odst. 1 SFEU stanovilo v článku 14 zavedení dočasného solidárního příspěvku vztahující ho se na určité společnosti v odvětví energetiky, ledaže členské státy zavedly „rovnocenná vnitrostátní opatření“.

2.        V této souvislosti se High Court (Vrchní soud, Irsko), jemuž byl předložen spor mezi společnostmi zabývajícími se průzkumem a těžbou zemního plynu v Irsku, a vnitrostátními orgány ohledně dočasného solidárního příspěvku zavedeného vnitrostátními právními předpisy, které provádějí ustanovení kapitoly III nařízení 2022/1854, zabývá v podstatě platností této kapitoly a výkladem zásad právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a proporcionality, článků 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i bodů 54 a 55 odůvodnění tohoto nařízení.

3.        Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která navazuje na řadu věcí nedávno předložených Soudnímu dvoru(3), mezi nimiž jsou věci Acea Produzione a další (C‑153/25) a Varo Energy Belgium a další (C‑358/24)(4), v nichž jsou v tento den rovněž přednesena má stanoviska, poskytuje Soudnímu dvoru příležitost k dalšímu upřesnění jeho judikatury týkající se výkladu nařízení 2022/1854, které bylo koncipováno jako mimořádný a dočasný nástroj v kontextu bezprecedentní energetické krize, a zejména se vyjádřit zaprvé k platnosti kapitoly III tohoto nařízení s ohledem na právní základ, na němž bylo přijato, a sice čl. 122 odst. 1 SFEU, zásad právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a proporcionality, jakož i články 16 a 17 Listiny, a zadruhé k výkladu těchto zásad a článků pro účely posouzení souladu dotčených vnitrostátních právních předpisů s unijním právem.

II.    Právní rámec

A.      Unijní právo

4.        Body 6, 7, 9, 13, 14, 50, 51, 54, 55, 57, 64 a 65 odůvodnění nařízení 2022/1854 uváděly:

„(6)      Proto je nutná rychlá a koordinovaná reakce na úrovni Unie. Uplatnění intervence v mimořádné situaci by umožnilo dočasně zmírnit riziko, že ceny elektřiny a náklady na elektřinu pro konečné zákazníky dosáhnou ještě méně udržitelné úrovně a že členské státy přijmou nekoordinovaná vnitrostátní opatření, která by mohla ohrozit bezpečnost dodávek na úrovni Unie a představovat další zátěž pro průmysl a spotřebitele v Unii. V duchu solidarity mezi členskými státy je během zimní sezóny 2022–23 zapotřebí koordinovaného úsilí členských států s cílem zmírnit dopad vysokých cen energie a zajistit, aby současná krize nevedla k trvalému poškození spotřebitelů a ekonomiky, a zároveň zachovat udržitelné veřejné finance.

(7)      Stávající přerušování dodávek plynu, snížená dostupnost některých elektráren a z toho vyplývající dopad na ceny plynu a elektřiny představují vážné obtíže v zásobování energetickými produkty v případě plynu a elektřiny ve smyslu čl. 122 odst. 1 [SFEU]. [...]

[...]

(9)      K řešení prudkého nárůstu cen elektřiny a jejich dopadu na domácnosti a průmysl je zapotřebí jednotná a dobře koordinovaná reakce v celé Unii. Nekoordinovaná vnitrostátní opatření by mohla ovlivnit fungování vnitřního trhu s energií, ohrozit bezpečnost dodávek a vést k dalšímu zvyšování cen v členských státech nejvíce postižených krizí. Zajištění integrity vnitřního trhu s elektřinou má proto zásadní význam pro zachování a posílení nezbytné solidarity mezi členskými státy.

[...]

(13)      Za současné situace se zdá vhodné, aby byla na úrovni Unie přijata opatření spočívající v zavedení solidárního příspěvku pro společnosti a Unii a stálé provozovny působící v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace ke zmírnění přímých hospodářských dopadů rostoucích cen energie na rozpočty orgánů veřejné správy, konečné zákazníky a společnosti v celé Unii. Tento solidární příspěvek by měl být výjimečný a přísně dočasný.

(14)      Solidární příspěvek je vhodným prostředkem k řešení nadměrných zisků v případě nepředvídatelných okolností. Tyto zisky neodpovídají žádnému obvyklému zisku, který by společnosti v Unii a stálé provozovny působící v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace očekávaly nebo mohly očekávat za běžných okolností, pokud by na trzích s energií nedošlo k nepředvídatelným událostem. [...]

[...]

(50)      Společnosti v Unii a stálé provozovny, které uskutečňují alespoň 75 % svého obratu v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace, v důsledku náhlých a nepředvídatelných okolností […], dosáhly velkého nárůstu zisků, aniž by podstatně změnily svou strukturu nákladů a zvýšily investice […]

(51)      Dočasný solidární příspěvek by měl fungovat jako přerozdělovací opatření, které by zajistilo, aby dotčené společnosti, které v důsledku neočekávaných okolností zaznamenaly nadměrné zisky, úměrně přispěly ke zmírnění energetické krize na vnitřním trhu.

[...]

(54)      Tento přístup by zajistil, aby část ziskového rozpětí, která neplyne z nepředvídatelného vývoje na trzích s energií kvůli probíhající útočné válce Ruska proti Ukrajině, mohla být dotčenými společnostmi v Unii a stálými provozovnami využita k budoucím investicím nebo k zajištění jejich finanční stability během probíhající energetické krize, a to i v energeticky náročném průmyslu. Tento přístup ke stanovení základu pro výpočet by zajistil přiměřenost solidárního příspěvku v různých členských státech. Zároveň by stanovení minimální sazby mělo zajistilo, aby byl solidární příspěvek spravedlivý a přiměřený. Členské státy by měly mít nadále možnost, aby pro svůj solidární příspěvek použily sazbu vyšší než 33 %. To by mělo těmto členským státům umožnit, aby stanovily sazbu, které dávají přednost a kterou považují za přijatelnou a přiměřenou podle svých vnitrostátních právních systémů.

(55)      Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření, aby zajistily plné uplatňování solidárního příspěvku stanoveného tímto nařízením, a měly by provést nezbytné úpravy vnitrostátních právních předpisů, zejména s cílem zajistit včasný výběr solidárního příspěvku, a to i na základě čistých příjmů, vůči kterým lze solidární příspěvek započíst, zajistit odečitatelnost či neodečitatelnost solidárního příspěvku nebo zajistit zacházení se ztrátami v předchozích účetních obdobích [...]

(57)      Použití výnosů pro tyto účely odráží výjimečnou a dočasnou povahu solidárního příspěvku jakožto opatření, které má za cíl snížit a zmírnit negativní dopady energetické krize na domácnosti a společnosti v celé Unii s cílem chránit vnitřní trh a předcházet riziku další roztříštěnosti […]. Aby měl příspěvek solidarity maximální dopad, měly by být jeho výnosy využívány koordinovaně nebo prostřednictvím finančních nástrojů Unie v duchu solidarity.

[...]

(64)      [...] Uplatnění solidárního příspěvku na celé účetní období by mělo umožnit využít nadměrné zisky za příslušné období ve veřejném zájmu zmírnění důsledků energetické krize a zároveň dotčeným společnostem ponechat vhodnou úroveň zisků.

(65)      Solidární příspěvek by se měl uplatnit pouze v účetním období 2022, v účetním období 2023 nebo v obou těchto obdobích. [...]“

5.        Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanovil:

„Toto nařízení stanoví intervenci v mimořádné situaci ke zmírnění dopadů vysokých cen energie mimořádnými, cílenými a časově omezenými opatřeními. Cílem těchto opatření je […] stanovit pravidla pro povinný dočasný solidární příspěvek od společností a stálých provozoven v Unii působících v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace, s cílem přispět k cenové dostupnosti energie pro domácnosti a společnosti.“

6.        Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, v bodech 17 až 19 a 21 stanovil:

„[…] Dále se pro účely tohoto nařízení rozumí:

[...]

17)      ‚společnostmi […] a stálými provozovnami [v Unii] působícími v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace‘ společnosti v Unii nebo stálé provozovny, které vytvářejí alespoň 75 % svého obratu z ekonomických činností v oblasti těžby, dobývání[,] rafinace ropy nebo výroby koksárenských produktů, jak je uvedeno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006[(5)];

18)      ‚nadměrnými zisky‘ zdanitelné zisky, které jsou určeny na základě vnitrostátních daňových předpisů v účetním období 2022, v účetním období 2023 nebo v obou těchto obdobích a za celou dobu jejich trvání, z činností prováděných na úrovni společností a stálých provozoven v Unii působících v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace, které přesahují 20 % zvýšení průměrných zdanitelných zisků ve čtyřech účetních obdobích začínajících 1. ledna 2018 nebo po tomto dni;

19)      ‚solidárním příspěvkem‘ dočasné opatření, jehož cílem je řešit nadměrné zisky společností a stálých provozoven v Unii působících v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace, které má zmírnit mimořádný vývoj cen na trzích s energií pro členské státy, spotřebitele a společnosti;

[...]

21)      ‚zavedeným rovnocenným vnitrostátním opatřením‘ legislativní, regulační nebo správní opatření přijaté a vyhlášené členským státem do 31. prosince 2022, které přispívá k cenové dostupnosti energie.“

7.        Kapitola III nařízení 2022/1854, nadepsaná „Opatření týkající se odvětví surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace“, obsahovala články 14 až 18. V souladu s článkem 14 tohoto nařízení, nadepsaným „Podpora konečných odběratelů energie prostřednictvím dočasného solidárního příspěvku“:

„1.      Na nadměrné zisky společností a stálých provozoven v Unii působících v odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace se vztahuje povinný dočasný solidární příspěvek, ledaže členské státy zavedly rovnocenná vnitrostátní opatření.

2.      Členské státy zajistí, aby zavedená rovnocenná vnitrostátní opatření měla podobné cíle jako dočasný solidární příspěvek podle tohoto nařízení, aby se na ně vztahovala podobná pravidla jako na tento příspěvek a aby přinášela přinejmenším výnosy srovnatelné s odhadovanými výnosy ze solidárního příspěvku.

3. Členské státy přijmou a zveřejní opatření, jimiž se provádí povinný dočasný solidární příspěvek uvedený v odstavci 1, do 31. prosince 2022.“

8.        Článek 15 tohoto nařízení, nadepsaný „Základ pro výpočet dočasného solidárního příspěvku“, stanovil:

„Dočasný solidární příspěvek pro společnosti […] a stálé provozovny [v Unii], včetně těch, které jsou součástí konsolidované skupiny výlučně pro daňové účely, působících [v] odvětvích surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace se vypočítá ze zdanitelných zisků stanovených podle vnitrostátních daňových předpisů v účetním období 2022, v účetním období 2023 nebo v obou těchto obdobích a za celou dobu jejich trvání, které jsou vyšší než 20 % zvýšení průměrného zdanitelného zisku stanoveného podle vnitrostátních daňových předpisů ve čtyřech účetních obdobích začínajících 1. ledna 2018 nebo po tomto dni. Je-li průměrný zdanitelný zisk v uvedených čtyřech účetních obdobích záporný, rovná se průměrný zdanitelný zisk pro účely výpočtu dočasného solidárního příspěvku nule.“

9.        Článek 16 uvedeného nařízení, nadepsaný „Sazba pro výpočet dočasného solidárního příspěvku“, stanovil následující:

„1. Sazba použitelná pro výpočet dočasného solidárního příspěvku činí nejméně 33 % základu uvedeného v článku 15.

2.      Dočasný solidární příspěvek se uplatňuje vedle běžných daní a dávek platných v souladu s vnitrostátním právem členského státu.“

10.      Článek 17 téhož nařízení, nadepsaný „Použití výnosů z dočasného solidárního příspěvku“, stanovil:

„1. Členské státy použijí výnosy z dočasného solidárního příspěvku s dostatečně včasným dopadem na kterýkoli z těchto účelů:

a)      opatření finanční podpory pro konečné odběratele energie, a zejména zranitelné domácnosti, aby se cíleně zmírnily dopady vysokých cen energie;

[...]

2.      Opatření uvedená v odstavci 1 musí být jasně vymezená, transparentní, přiměřená, nediskriminační a ověřitelná.“

11.      Článek 18 nařízení 2022/1854, nadepsaný „Dočasnost solidárního příspěvku“, stanovil:

„Solidární příspěvek uplatňovaný členskými státy v souladu s tímto nařízením je dočasné povahy. Použije se pouze na nadměrné zisky vytvořené v účetních obdobích uvedených v článku 15.“

12.      Článek 22 tohoto nařízení, nadepsaný „Vstup v platnost a použitelnost“, v odstavci 2 uváděl následující:

„Aniž jsou dotčeny povinnost zajistit rozdělení nadměrných příjmů v souladu s článkem 10, povinnost použít výnosy z dočasného solidárního příspěvku v souladu s článkem 17 a povinnost podat zprávu podle čl. 20 odst. 2, použije se toto nařízení do dne 31. prosince 2023 [...]“

B.      Irské právo

13.      Energy (Windfall Gains in the Energy Sector) (Temporary Solidarity Contribution) Act 2023 [zákon o energii (nadměrné zisky v odvětví energetiky) (dočasný solidární příspěvek) z roku 2023] ze dne 2. srpna 2023(6), použitelný na spor v původním řízení (dále jen „zákon z roku 2023“) provedl do irského právního řádu dočasný solidární příspěvek stanovený nařízením 2022/1854.

14.      Článek 2 odst. 1 tohoto zákona definoval „zdaňovací období“ jako období 12 měsíců „počínající 1. lednem let 2022 a 2023“.

15.      Podle článku 4 uvedeného zákona byla sazba solidárního příspěvku stanovena na 75 % zdanitelných zisků přesahujících 120 % průměrných zdanitelných zisků za referenční roky.

III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem

16.      Žalobkyněmi v původním řízení(7) jsou společnosti soukromého práva, které se v Irsku zabývají průzkumem a těžbou zemního plynu. Tyto společnosti provozují plynové pole Corrib, které se nachází u západního pobřeží Irska a je v současné době jediným těženým ložiskem zemního plynu v tomto členském státě a v roce 2022 pokrývalo přibližně 25 % jeho spotřeby zemního plynu.

17.      Zákonem z roku 2023 Irsko provedlo ustanovení kapitoly III nařízení 2022/1854 zavedením dočasného solidárního příspěvku ze zisků energetického odvětví za zdaňovací období let 2022 a 2023. Tento příspěvek činil 75 % té části zisků, která přesahovala 120 % průměrných zdanitelných zisků dosažených v referenčním období let 2018–2021.

18.      Na podporu své žaloby u předkládajícího soudu High Court (Vrchní soud) žalobkyně v původním řízení zejména tvrdí, že čl. 122 odst. 1 SFEU nepředstavuje platný právní základ pro přijetí článků 14 až 18 nařízení 2022/1854, které tvoří kapitolu III tohoto nařízení. Rovněž tvrdí, že tato ustanovení porušují obecné zásady právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a proporcionality, jakož i svobodu podnikání a právo vlastnit majetek zaručené články 16 a 17 Listiny. Proto se domáhají, aby byla tato kapitola prohlášena za neplatnou, a v důsledku toho i zákon z roku 2023, který zajišťuje její provedení.

19.      Navíc pro případ, že by Soudní dvůr nedospěl k závěru o neplatnosti uvedené kapitoly, žalobkyně v původním řízení tvrdí, že by nicméně bylo na předkládajícím soudu, aby určil, že zákon z roku 2023 v každém případě porušuje obecné zásady právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a proporcionality, jakož i články 16 a 17 Listiny.

20.      Naopak žalovaní v původním řízení(8) tvrdí, že články 14 až 18 nařízení 2022/1854, které tvoří kapitolu III tohoto nařízení, jakož i zákon z roku 2023, který zajišťuje její provedení, jsou v souladu s unijním právem.

21.      Za těchto okolností má předkládající soud pochybnosti o platnosti kapitoly III tohoto nařízení, zejména pokud jde o to, zda její přijetí mohlo být platně založeno na čl. 122 odst. 1 SFEU a zda jsou ustanovení této kapitoly v souladu s obecnými zásadami právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a proporcionality, jakož i s články 16 a 17 Listiny. Tento soud rovněž nastoluje otázku souladu dočasného solidárního příspěvku zavedeného zákonem z roku 2023 s těmito stejnými zásadami a články.

22.      Za těchto okolností se High Court (Vrchní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Představuje článek 122 SFEU platný právní základ pro [přijetí] kapitoly III [nařízení 2022/1854]? Pokud ne, je [tato] kapitola III neplatná z důvodu, že nařízení

a)      bylo přijato na neplatném právním základě nebo

b)      není v souladu s požadavky článku 122 SFEU nebo

c)      je v rozporu se zásadou svěření pravomocí stanovenou ustanoveními Smlouvy o EU nebo

d)      je v rozporu s požadavkem jednomyslnosti hlasování v Radě Evropské unie při přijímání opatření týkajících se přímých daní nebo daňových opatření?

2)      Je kapitola III [nařízení 2022/1854], a zejména články 14 a 15 této kapitoly, kvůli tomu, že stanoví, že dočasný solidární příspěvek se uplatní v obdobích 2022 nebo 2023, v rozporu s obecnými zásadami právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti nebo proporcionality, takže [tato] kapitola III […], zejména články 14 a 15 této kapitoly, jsou neplatné?

3)      Je kapitola III [nařízení 2022/1854], a zejména články 14 nebo 15 této kapitoly, v části týkající se zavedení dočasného solidárního příspěvku, neplatná z důvodu zásahu do práv žalobkyň zaručených články 16 nebo 17 [Listiny]?

4)       Má-li vnitrostátní soud rozhodnout o tom, zda je [zákon z roku 2023] slučitelný s obecnými zásadami právní jistoty nebo zákazu zpětné účinnosti unijního práva z důvodu, že zavádí dočasný solidární příspěvek pro roky 2022 a 2023 s odkazem na definici pojmu ‚zdaňovací období‘ (definovaného v odstavci 2 zákona z roku 2023 jako ‚dvanáctiměsíční období počínající 1. lednem let 2022 a 2023‘), které z následujících okolností jsou relevantní pro posouzení platnosti zákona z roku 2023 podle výše uvedených zásad unijního práva a jaký význam (pokud vůbec nějaký) tyto okolnosti mají (s tím, že vymezení skutkového stavu přísluší předkládajícímu soudu):

a)      skutečnost, že [nařízení 2022/1854] bylo vyhlášeno dne 7. října 2022 a následující den vstoupilo v platnost,

b)      skutečnost, že [nařízení 2022/1854] vstoupilo v platnost ještě před koncem roku 2022 a začátkem roku 2023,

c)      skutečnost, že některé (nikoli však všechny) transakce, které žalobkyním v roce 2022 přinesly zisk, byly v okamžiku vstupu [tohoto] nařízení v platnost dokončeny,

d)      skutečnost, že [nařízení 2022/1854] ukládá členským státům, aby zavedly dočasný solidární příspěvek nebo rovnocenná opatření ve vztahu k letům 2022 nebo 2023,

e)      skutečnost, že zákon z roku 2023 byl vyhlášen dne 17. července 2023 a začal být uplatňován dne 2. srpna 2023,

f)      skutečnost, že zákon z roku 2023 zavádí pouze občanskoprávní odpovědnost,

g)      skutečnost, že Irsku z [nařízení 2022/1854] vyplývají jasné povinnosti,

h)      odůvodnění, které Irsko uvedlo ve vztahu ke své definici pojmu ‚zdaňovací období‘,

i)      skutečnost, že společnost, která je ve spojení se žalobkyněmi, sdělila irskému vnitrostátnímu orgánu pro prosazování práva hospodářské soutěže, že po přijetí [nařízení 2022/1854] a po zveřejnění opatření irské vlády k provedení dočasného solidárního příspěvku považuje zvýšení svého aktivního podílu (working interest) v plynovém poli Corrib za ‚zajímavou investici‘, nebo

j)      nějaká jiná okolnost, a pokud ano, jaká?

5)      Pokud žalobkyně tvrdí, že uložením povinnosti platit dočasný solidární příspěvek byla porušena jejich práva podle článků 16 a 17 [Listiny] (nebo některého z nich) nebo zásada proporcionality, včetně zásady stanovené v bodech 54 a 55 odůvodnění nařízení [2022/1854], a to zejména kvůli:

1)      uložení sazby ve výši 75 % podle čl. 4 odst. 2 zákona z roku 2023 nebo

2)      způsobu, jakým zákon z roku 2023 upravuje nakládání se ztrátami v předchozích zdaňovacích obdobích,

které z následujících okolností jsou relevantní pro rozhodování vnitrostátního soudu o slučitelnosti zákona z roku 2023 s výše uvedenými ustanoveními unijního práva a jaký význam (pokud vůbec nějaký) by tyto okolnosti měly mít (s tím, že vymezení skutkového stavu přísluší předkládajícímu soudu):

a)      skutečnost, že ceny energií v Irsku a v dalších členských státech výrazně vzrostly,

b)      tvrzení (uvedené žalovanými, ale zpochybněné žalobkyněmi), že to způsobilo spotřebitelům a společnostem v Irsku obtíže, které žalovaní řešili formou pomoci spotřebitelům a spotřebitelům ve výši přibližně 4,5 miliardy eur,

c)      tvrzení (uvedené žalovanými, ale zpochybněné žalobkyněmi), že žalobkyně dosáhly v letech 2022 a 2023 značných zisků v důsledku všeobecného zvýšení ceny energií, a nikoli v důsledku dodatečných investic nebo zvýšení účinnosti nebo vývoje zavedení nových vlastností produktu, za které by zákazníci platili vyšší cenu,

d)      skutečnost, že zisky přesáhly 120 % průměrných zisků v předchozích čtyřech letech,

e)      skutečnost, že [toto] nařízení ukládá členským státům, aby zavedly povinnost platit z těchto zisků dočasný solidární příspěvek nebo rovnocenná opatření,

f)      skutečnost, že nařízení [2022/1854] stanoví minimální výši dočasného solidárního příspěvku zaváděného členskými státy ve výši 33 %, avšak žádnou maximální výši,

g)      skutečnost, že Irsko stanovilo sazbu příspěvku ve výši 75 % (která se vztahuje na část zisků přesahující 120 % průměrných zisků za předchozí čtyři roky),

h)      skutečnost, že žalobkyně za rok 2022 zaplatily dočasný solidární příspěvek ve výši přibližně 99 milionů eur,

i)      skutečnost, že žalobkyně očekávají, že v roce 2023 zaplatí dočasný solidární příspěvek ve výši přibližně 40 milionů eur,

j)      skutečnost, že výnosy z dočasného solidárního příspěvku jsou používány na úhradu nákladů na opatření přijatá žalovanými na pomoc spotřebitelům a společnostem v souvislosti se zvýšenými cenami energií,

k)      skutečnost, že unijní normotvůrce nebo irský zákonodárce mají za to, že je vhodné, aby společnosti, které mají nadměrné zisky, přiměřeně přispívaly na náklady vzniklé v souvislosti s podporou spotřebitelů a společností,

l)      skutečnost, že žalobkyně tvrdí, že z důvodu kumulovaných ztrát z předchozích zdaňovacích období (s tím, že stejně jako u všech skutkových otázek a tvrzení, pokud ohledně nich nepanuje výslovná shoda, vnitrostátní soud posoudí, zda jsou toto tvrzení a jeho důvodnost prokázány) neočekávaly, že v letech 2022 nebo 2023 budou mít platební povinnost k irské dani z příjmů právnických osob,

m)      skutečnost, že čl. 16 odst. [2] [nařízení 2022/1854] stanoví, že ‚dočasný solidární příspěvek se uplatňuje vedle běžných daní a dávek platných v souladu s vnitrostátním právem členského státu‘,

n)      skutečnost, že zákon z roku 2023 při stanovování zisku, k němuž se váže povinnost platit dočasný solidární příspěvek, neumožňuje zohlednit ztráty vzniklé před rokem 2018,

o)      skutečnost, že společnost, která je ve spojení se žalobkyněmi, sdělila irskému vnitrostátnímu orgánu pro prosazování práva hospodářské soutěže, že po přijetí [nařízení 2022/1854] a po zveřejnění opatření irské vlády k provedení dočasného solidárního příspěvku považuje zvýšení svého aktivního podílu (working interest) na plynovém poli Corrib za ‚zajímavou investici‘, nebo

p)      nějaká jiná okolnost, a pokud ano, jaká?“

23.      Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru žalobkyně v původním řízení, žalovaní v původním řízení, belgická a italská vláda, jakož i Rada Evropské unie a Evropská komise. Tytéž zúčastněné strany, jakož i německá vláda rovněž přednesly ústní vyjádření na jednání, které se konalo dne 9. června 2026 a bylo společné i pro věci Acea Produzione a další (C‑153/25) a Varo Energy Belgium a další (C‑358/24).

IV.    Analýza

A.      K první předběžné otázce

1.      K přípustnosti

24.      Před analýzou první předběžné otázky je třeba se vyjádřit k námitce nepřípustnosti vznesené italskou vládou, které v podstatě tvrdí, že tato otázka je nepřípustná z toho důvodu, že její posouzení je irelevantní pro řešení sporu v původním řízení, jelikož případná neplatnost kapitoly III nařízení 2022/1854 by neměla na tento spor žádný vliv, jelikož členské státy mají v každém případě podle svého vnitrostátního práva nadále pravomoc zavést takový příspěvek, jako je příspěvek stanovený zákonem z roku 2023.

25.      V tomto ohledu připomínám, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené v článku 267 SFEU je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu nebo platnosti normy unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout. Z toho vyplývá, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance a že odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že požadovaný výklad nebo posouzení platnosti normy unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také tehdy, pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny(9).

26.      V projednávané věci žalobkyně v původním řízení zpochybňují právě platnost kapitoly III nařízení 2022/1854, kterou se zavádí dočasný solidární příspěvek a na jejímž základě byl přijat zákon z roku 2023 s cílem provést v irském právním řádu povinnosti z něj vyplývající. Nelze tedy mít za to, že otázka platnosti této kapitoly, tak jak ji předložil předkládající soud, zjevně nemá vztah k předmětu sporu v původním řízení. Naopak, jelikož účelem tohoto zákona je právě provedení ustanovení této kapitoly, má posouzení jeho platnosti přímý vztah ke sporu, který je předložen tomuto soudu(10). Kromě toho je tak irelevantní skutečnost, že Irsko disponuje vlastní daňovou pravomocí, která mu umožňuje přijímat na základě svého vnitrostátního práva taková opatření, jako je dotčený příspěvek.

27.      Za těchto okolností je třeba konstatovat, že se položená otázka týká platnosti ustanovení unijního práva, nemá hypotetický charakter a její posouzení je způsobilé poskytnout tomuto soudu vodítka nezbytná k rozhodnutí. Proto jsem názoru, že je první předběžná otázka přípustná.

2.      K věci samé

28.      Podstatou první předběžné otázky je určení, zda čl. 122 odst. 1 SFEU představuje platný právní základ pro přijetí ustanovení kapitoly III nařízení 2022/1854. Konkrétně se předkládající soud zabývá tím, zda by tato ustanovení mohla být neplatná z důvodu: i) volby nesprávného právního základu; ii) jejich neslučitelnosti s požadavky vyplývajícími z článku 122 SFEU; iii) porušení zásady svěření pravomocí nebo iv) porušení požadavku jednomyslného hlasování v Radě při přijímání opatření v oblasti přímých daní nebo daňových opatření.

a)      K volbě právního základu a dodržení požadavků čl. 122 odst. 1 SFEU

29.      Úvodem připomínám, že podle ustálené judikatury platí, že se volba právního základu unijního aktu musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří účel a obsah tohoto aktu(11). Pokud ve Smlouvách existuje specifičtější ustanovení, které může být právním základem unijního aktu, musí se tento akt zakládat na tomto ustanovení. Konečně pokud přezkum takového aktu ukáže, že tento akt sleduje několikerý účel nebo že má několik složek a jeden z těchto účelů či jednu z těchto složek je možné označit za hlavní nebo převažující, zatímco ostatní jsou pouze vedlejší nebo mají pouze mimořádně omezený dosah, musí být právní základ pro přijetí tohoto aktu zvolen podle hlavního účelu nebo hlavní složky(12).

30.      Článek 122 odst. 1 SFEU stanoví, že „[a]niž jsou dotčeny jiné postupy stanovené ve Smlouvách, může Rada na návrh Komise rozhodnout v duchu solidarity mezi členskými státy o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky“.

31.      Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že jeho použití jako právního základu pro unijní právní akt je podmíněno splněním několika podmínek. Ve světle všech těchto podmínek, které budou posouzeny níže, je třeba v projednávané věci určit, zda čl. 122 odst. 1 SFEU mohl představovat vhodný právní základ pro přijetí nařízení 2022/1854 jako celku, a zejména jeho kapitoly III, s ohledem zejména na její účel a obsah.

32.      V první řadě ze znění a struktury čl. 122 odst. 1 SFEU vyplývá, že se toto ustanovení má použít v konkrétních naléhavých nebo mimořádných situacích hospodářské povahy. Opatření přijatá na základě uvedeného ustanovení, které se nachází v kapitole 1 hlavy VIII Smlouvy o FEU, musí mít totiž za cíl nápravu situace hospodářské povahy. Kromě toho, ačkoli totéž ustanovení výslovně zmiňuje „závažné obtíže“ v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky, použití výrazu „především“ naznačuje, že se jedná o příklad, a nikoli o jedinou naléhavou situaci, která by mohla spadat do jeho působnosti(13).

33.      V projednávané věci se mi tato podmínka jeví a priori jako splněná. Zaprvé, jak totiž vyplývá z článku 1 nařízení 2022/1854, ve spojení zejména s bodem 6 jeho odůvodnění, je jeho předmětem „stanovit intervenci v mimořádné situaci ke zmírnění dopadů vysokých cen energie mimořádnými, cílenými a časově omezenými opatřeními“, včetně prostřednictvím dočasného solidárního příspěvku stanoveného v článku 14 tohoto nařízení(14). Uvedené nařízení si tedy klade za cíl řešit situaci, která v době jeho přijetí byla naléhavá a mimořádná s ohledem na existenci „závažných obtíží […] v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky“. Jedná se tedy přesně o případ výslovně uvedený v čl. 122 odst. 1 SFEU. Obtíže v zásobování se nemohou již pojmově omezovat na přímé zásobování členských států, ale zahrnují rovněž zásobování spotřebitelů, společností a jednotlivců energetickými produkty. Pokud by se schopnost zásobování týkala pouze členských států, zatímco by spotřebitelé nemohli mít široký přístup k těmto produktům z důvodu nadměrně vysokých cen plynoucích z mimořádných okolností, bylo by toto ustanovení zbaveno své podstaty.

34.      Zadruhé výše uvedené cíle prokazují primárně hospodářskou povahu nařízení 2022/1854, a to zajistit bezpečnost dodávek elektřiny, zmírnit růst cen energie, který má negativní dopad na hospodářství, a přispět k cenové dostupnosti energie pro všechny členské státy(15). V této souvislosti sleduje i solidární příspěvek, stanovený v kapitole III tohoto nařízení, cíl hospodářské povahy, a to „zmírnění přímých hospodářských dopadů rostoucích cen energie na rozpočty orgánů veřejné správy, konečné zákazníky a společnosti v celé Unii“(16).

35.      V druhé řadě, ačkoli tato podmínka výslovně nevyplývá ze znění čl. 122 odst. 1 SFEU, opatření přijatá na základě tohoto ustanovení musí mít dočasný charakter. Tento požadavek vyplývá ze samotného účelu tohoto ustanovení, které Radě umožňuje přijmout opatření nezbytná k řešení naléhavé situace. Taková opatření tedy nemají být uplatňována trvale, nýbrž pouze po dobu trvání krizové situace, kterou mají napravit, přinejmenším do doby, než tato situace skončí. V opačném případě by uvedené ustanovení mohlo zasahovat do hmotněprávních základů stanovených ve Smlouvách, a tím porušovat své vlastní úvodní ustanovení, které jeho použití podmiňuje dodržováním „jiných postupů stanovených ve Smlouvách“. Použití čl. 122 odst. 1 SFEU proto nesmí narušit ani umožnit obcházení použití jiných právních základů stanovených ve Smlouvách pro situace, k nimž dochází za „běžných okolností“(17).

36.      V projednávané věci je tato podmínka rovněž splněna. Zaprvé jsou opatření zavedená nařízením 2022/1854 v souladu s jeho článkem 1 „časově omezená“, jelikož čl. 22 odst. 2 tohoto nařízení stanovil, že se použije do 31. prosince 2023. Zadruhé, pokud jde o dočasný solidární příspěvek, jeho dočasná povaha vyplývá již ze samotného nadpisu článku 14 uvedeného nařízení, který používá přídavné jméno dočasný.  Článek 18 tohoto nařízení dále upřesňuje, že je „dočasné povahy“ a použije se pouze na nadměrné zisky vytvořené ve zdaňovacích obdobích uvedených v článku 15, tj. ve zdaňovacích obdobích 2022 a 2023.

37.      V třetí řadě z čl. 122 odst. 1 SFEU vyplývá, že opatření přijatá na jeho základě musí být přiměřená hospodářské situaci. Tento požadavek je vyjádřením zásady proporcionality, která vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení sledovaných legitimních cílů a nepřekračovaly meze toho, co je k jejich dosažení nezbytné. Pokud tedy existuje možnost volby mezi několika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit to nejméně omezující. V této souvislosti připomínám, že Soudní dvůr přiznává unijnímu normotvůrci širokou posuzovací pravomoc v takových oblastech, jako je oblast v projednávané věci, ve kterých jeho činnost předpokládá volby jak politické, tak ekonomické či sociální povahy, a v nichž má provést komplexní posouzení. V takové souvislosti je soudní přezkum dodržení zásady proporcionality omezen na přezkum zjevně nepřiměřené povahy dotčeného opatření s ohledem na sledovaný cíl, přičemž pouze taková povaha se může dotknout legality takového opatření(18).

38.      Pokud jde v projednávané věci konkrétně o dočasný solidární příspěvek, jeví se mi tento příspěvek jednak jako způsobilý k dosažení cíle sledovaného unijním normotvůrcem, který spočívá ve zmírnění dopadů energetické krize. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně v původním řízení, nemá totiž tento příspěvek za cíl pouze vytvoření dodatečných rozpočtových příjmů pro členské státy, ale směřuje také k financování opatření ke zmírnění dopadů této energetické krize tím, že se na něm podílejí společnosti z daného odvětví, které v důsledku této krize dosáhly zisků označovaných jako „nadměrné“, tj. zisky, které by za „běžných okolností“ nebyly dosaženy(19). V této souvislosti podotýkám, že článek 17 nařízení 2022/1854 stanoví, že členské státy, ačkoli disponují širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o podmínky provedení uvedeného příspěvku, „použijí“ výnosy z něj na kterýkoliv z účelů přímo souvisejících s dopady energetické krize, které jsou v tomto článku uvedeny.

39.      Zadruhé se domnívám, že dočasný solidární příspěvek lze považovat za nezbytný k dosažení sledovaného cíle – který spočívá ve zmírnění nepříznivých dopadů energetické krize na domácnosti a společnosti v celé Unii při současném zachování integrity a řádného fungování vnitřního trhu s energií – vzhledem k široké posuzovací pravomoci, kterou v dané věci disponuje unijní normotvůrce, jak bylo uvedeno v bodě 37 tohoto stanoviska. Ostatně znaky tohoto příspěvku, vymezené v článcích 15 a 16 nařízení 2022/1854, umožňují dospět k závěru, že nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle. Uvedený příspěvek se totiž týká pouze části tzv. „nadměrných“ zisků dotčených společností, čímž zajišťuje, aby část ziskového rozpětí, která neplyne z vývoje na trzích kvůli válce, mohla být dotčenými společnostmi a stálými provozovnami využita k budoucím investicím nebo k zajištění jejich současné finanční stability(20).

40.      Ve čtvrté a poslední řadě čl. 122 odst. 1 SFEU stanoví, že Rada musí rozhodovat o opatřeních, která mají být přijata „v duchu solidarity mezi členskými státy“. Tento požadavek představuje konkrétní vyjádření zásady solidarity, která patří mezi základní zásady unijního práva, na niž odkazuje několik ustanovení Smlouvy o FEU a která je základem celého unijního právního systému(21). Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tato zásada představuje kritérium pro přezkum legality opatření přijatých orgány Unie a že zahrnuje práva i povinnosti pro Unii i pro členské státy. Unie tak má povinnost solidarity vůči členským státům, zatímco členské státy mají povinnost solidarity mezi sebou a ve vztahu ke společnému zájmu Unie a jejím politikám. Dodržování uvedené zásady proto vyžaduje porovnání významu dotčených zájmů s přihlédnutím ke zvláštním zájmům jak členských států, tak zájmům celé Unie(22).

41.      Tyto zásady, které Soudní dvůr vyvodil v souvislosti s energetickou politikou Unie(23), lze podle mého názoru použít na požadavek solidarity stanovený v čl. 122 odst. 1 SFEU(24). V projednávané věci mě několik skutečností vede k závěru, že opatření přijatá podle kapitoly III nařízení 2022/1854 tento požadavek skutečně dodržují. V tomto nařízení je totiž „duch solidarity“ několikrát zmíněn pro odůvodnění koordinovaného úsilí všech členských států s cílem zmírnit dopad vysokých cen energie a zajistit, aby současná krize nevedla k trvalému poškození spotřebitelů(25) a ekonomiky, a zároveň zabránit zhoršení nerovnováhy a roztříštění vnitřního trhu a zachovat udržitelné veřejné finance(26).

42.      Z toho vyplývá, že nařízení 2022/1854, a konkrétně kapitola III tohoto nařízení, byly jednoznačně přijaty v duchu solidarity mezi členskými státy.

43.      S ohledem na výše uvedené mám za to, že nařízení 2022/1854 jako celek, a konkrétně kapitola III tohoto nařízení, byly platně přijaty na základě čl. 122 odst. 1 SFEU v souladu s podmínkami, které toto nařízení stanoví pro přijetí opatření na jeho základě.

b)      K dodržení zásady svěření pravomocí a požadavku jednomyslného hlasování v Radě

44.      Žalobkyně v původním řízení tvrdí, že dočasný solidární příspěvek nemůže být v žádném případě platně přijat na základě čl. 122 odst. 1 SFEU z důvodu jeho daňové povahy. Zaprvé tvrdí, že takové opatření představuje přímou daň, takže jeho přijetí unijním normotvůrcem by porušilo zásadu svěření pravomocí Unie, a zadruhé, že i kdyby Unie měla pravomoc zavést takové zdanění, mohlo by se opírat pouze o jeden ze specifických právních základů stanovených Smlouvou o FEU v daňové oblasti, které vyžadují jednomyslné hlasování v Radě.

45.      V tomto ohledu, jelikož je prokázáno, že nařízení 2022/1854 splňuje podmínky pro použití čl. 122 odst. 1 SFEU, nezdá se mi relevantní zkoumat, zda by toto nařízení nebo jedno z opatření, která stanoví, mohlo být přijato také na jiném právním základě podléhajícím odlišným pravidlům hlasování. Článek 122 odst. 1 SFEU totiž představuje specifický právní základ, jehož použití nelze vyloučit pouze z toho důvodu, že by se mohly uplatnit i jiné právní základy obecnějšího dosahu(27).

46.      Pro úplnost však podotýkám, že se mi jeví jako těžko zpochybnitelné, že dočasný solidární příspěvek stanovený nařízením 2022/1854, který spočívá ve výběru příspěvku z „nadměrných“ zisků dotčených společností, má „daňovou povahu“. Nevidím však žádný důvod k pochybnostem, že by takové opatření mohlo být přijato na základě čl. 122 odst. 1 SFEU.

47.      Zaprvé totiž toto ustanovení nestanoví žádné vyloučení daňových opatření z jeho působnosti. Jeho znění, ani jeho účel neumožňují odůvodnit obecné vyloučení takových opatření z působnosti čl. 122 odst. 1 SFEU. Pokud Smlouvy zamýšlejí vyloučit daňová opatření z působnosti právního základu, výslovně to stanoví(28).

48.      Zadruhé je nesporné, že unijní normotvůrce může přijímat opatření daňové povahy, aniž by porušil zásadu svěření pravomocí zakotvenou zejména v čl. 5 odst. 1 SEU. Unie totiž disponuje pravomocemi v daňové oblasti a již je uplatnila, zejména na základě článku 115 SFEU(29), ale také čl. 192 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) a čl. 194 odst. 3 SFEU. Z toho vyplývá, že ačkoli přímé daně spadají především do pravomoci členských států, není Unie v této oblasti zbavena veškeré pravomoci, pokud jedná v mezích právního základu stanoveného ve Smlouvách.

49.      Zatřetí, pokud jde o to, zda daňové opatření lze přijmout pouze na základě jednoho ze specifických právních základů stanovených Smlouvou o FEU v daňové oblasti, na které se vztahuje pravidlo jednomyslného hlasování v Radě, bez dalšího podotýkám, že Soudní dvůr v souvislosti s bývalým článkem 103 EHS uznal, že tento článek mohl umožnit odchylku od pravidel Smlouvy, která by za běžných okolností představovala příslušné právní základy(30). Tuto judikaturu lze podle mého názoru snadno použít na čl. 122 odst. 1 SFEU, který opravňuje Radu, aby v situacích mimořádné hospodářské krize přijímala přiměřená a dočasná opatření nezbytná k řešení této krize. V projednávané věci není hlavním cílem kapitoly III nařízení 2022/1854 harmonizovat či regulovat daňovou politiku členských států, ale přispět, zejména prostřednictvím dočasného solidárního příspěvku, k nápravě dopadů energetické krize. Tudíž v souladu s judikaturou Soudního dvora citovanou v bodě 29 tohoto stanoviska je třeba určit vhodný právní základ pro přijetí těchto opatření s ohledem na tento cíl. V tomto smyslu se dočasný solidární příspěvek výrazně liší od běžného daňového opatření, jehož cílem by bylo například trvale harmonizovat pravidla pro zdanění zisků.

50.       Okolnost, že tento příspěvek má daňovou povahu, nelze proto posuzovat izolovaně, nýbrž je třeba ji posuzovat v širším kontextu souboru intervencí v mimořádné situaci zavedených nařízením 2022/1854 v reakci na specifickou a dočasnou krizi. V každém případě, i kdyby uvedený příspěvek sledoval vedle cíle zmírnit dopady energetické krize také vlastní daňový cíl, měl by tento cíl doplňkový charakter ve vztahu k cíli sledovanému tímto nařízením. Z judikatury připomenuté v bodě 29 tohoto stanoviska přitom vyplývá, že pokud unijní akt sleduje dvojí účel nebo obsahuje dvojí složku a jeden nebo jedna z nich jsou identifikovatelné jako hlavní nebo převažující, zatímco druhý nebo druhá je pouze doplňkové, musí být tento akt založen na jediném právním základu, a to na tom, který vyžaduje hlavní nebo převažující účel či složka.

51.      Začtvrté v této souvislosti podotýkám, že tuto analýzu podporuje také nutnost zachovat užitečný účinek čl. 122 odst. 1 SFEU. Ačkoli se toto ustanovení použije, „[a]niž jsou dotčeny jiné postupy stanovené ve Smlouvách“, nebrání to jeho uplatnění, pokud by za běžných okolností umožňoval přijetí zamýšleného opatření jiný právní základ. Takový výklad by totiž znamenal zbavit čl. 122 odst. 1 SFEU podstatné části jeho užitečného účinku(31).

52.      Zapáté, pokud jde o pravidla hlasování, podotýkám, že opatření přijatá na základě čl. 122 odst. 1 SFEU podléhají pravidlu kvalifikované většiny v Radě. V této souvislosti Soudní dvůr již rozhodl, že právní základ aktu není určen postupy, ale naopak, právní základ aktu určuje postupy, jež je třeba použít pro přijetí daného aktu(32). Proto i když lze dočasný solidární příspěvek, posuzovaný izolovaně, kvalifikovat jako opatření daňové povahy, nemůže tato okolnost zpochybnit závěr, že čl. 122 odst. 1 SFEU představuje vhodný právní základ pro nařízení 2022/1854, včetně dočasného solidárního příspěvku. Soudní dvůr totiž již rozhodl, že pro účely posouzení není relevantní, zda by čistě doplňující prvek – posuzovaný izolovaně – podléhal požadavku jednomyslnosti(33). Článek 122 odst. 1 SFEU má navíc právě za cíl umožnit Radě jednat rychle, pokud to vyžadují naléhavé situace, což není slučitelné s požadavkem jednomyslného hlasování.

53.      S ohledem na tyto úvahy navrhuji dospět k závěru, že jelikož bylo nařízení 2022/1854 platně přijato na základě čl. 122 odst. 1 SFEU, bylo přijato rovněž v mezích pravomocí svěřených Unii a v souladu s postupem stanoveným tímto ustanovením, který nevyžaduje jednomyslnost.

54.      S ohledem na výše uvedené mám za to, že na první otázku je třeba odpovědět tak, že nařízení 2022/1854, včetně jeho kapitoly III, bylo platně přijato na základě čl. 122 odst. 1 SFEU a v souladu s podmínkami, jimiž toto ustanovení podmiňuje přijetí opatření na tomto základě, a tedy v mezích pravomocí svěřených Unii a v souladu s postupem stanoveným uvedeným ustanovením.

B.      K druhé předběžné otázce

55.      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je kapitola III nařízení 2022/1854, a zejména její články 14 a 15, neplatná, jelikož porušuje obecné zásady právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti unijních aktů a proporcionality(34).

56.      Pokud jde zaprvé o zásadu zákazu zpětné účinnosti, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že tato zásada pramení ze zásady právní jistoty, která brání tomu, aby byla nová právní norma použita se zpětnou účinností, a sice na situace završené před jejím vstupem v platnost(35). Naopak se nová právní norma použije bezprostředně na budoucí účinky situace vzniklé za platnosti dřívějšího zákona, jakož i na nové právní situace. Jinak tomu ovšem může být – s výhradou zásady zákazu zpětné účinnosti – tehdy, když je nová norma spojena se zvláštními ustanoveními, která zvláštním způsobem určují podmínky jejího použití v čase(36). Kromě toho, ačkoliv zásada právní jistoty zpravidla brání tomu, aby počátek časové působnosti unijního aktu byl stanoven na den předcházející jeho vyhlášení, ve výjimečných případech tomu může být jinak, pokud to vyžaduje obecný zájem a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob(37).

57.      Po tomto upřesnění však podotýkám, že v souladu s čl. 22 odst. 1 nařízení 2022/1854 vstoupilo toto nařízení v platnost prvním dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, tj. dne 8. října 2022.

58.      Konkrétně pokud jde o případnou zpětnou účinnost kapitoly III tohoto nařízení, je třeba poznamenat, že článek 18 této kapitoly stanoví, že se dočasný solidární příspěvek použije na nadměrné zisky vytvořené v účetních období uvedených v článku 15 uvedeného nařízení, tj. v účetních obdobích 2022 nebo 2023(38).

59.      V tomto ohledu skutečnost, že tato kapitola III vstoupila v platnost před koncem zdaňovacího období 2022, může patrně vylučovat zpětnou účinnost dočasného solidárního příspěvku.

60.      Jak jsem uvedl v bodě 56 tohoto stanoviska, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že se nová právní norma použije v zásadě bezprostředně na budoucí účinky situace vzniklé za platnosti dřívějšího zákona, jakož i na nové právní situace. O takovýto případ přitom podle mého názoru jde v projednávané věci. Použití nového odvodu ze zisků společností, který byl přijat v průběhu zdaňovacího období, totiž nelze považovat za úpravu situace završené před datem jeho vstupu v platnost, jelikož daňový režim platný pro tyto zisky lze určit až na konci tohoto období, jakmile jsou tyto zisky plně dosaženy.

61.      Kromě toho připomínám, že dočasný solidární příspěvek zavedený nařízením 2022/1854 představuje ad hoc mimořádný odvod, který jako takový nemá za cíl odchýlit se od stávající právní úpravy ani ji měnit, takže nemůže ovlivnit již završenou situaci, na kterou by se dotčené společnosti mohly odvolat.

62.      S ohledem na výše uvedené skutečnosti mám za to, že možnost členských států použít dočasný solidární příspěvek na zdaňovací období 2022 není v rozporu se zásadou zákazu zpětné účinnosti unijních aktů.

63.      Pokud jde zadruhé o zásadu právní jistoty, připomínám, že tato zásada, jejímž logickým důsledkem je i zásada ochrany legitimního očekávání, vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Tato zásada zejména vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho(39). Tyto požadavky však nelze chápat tak, že brání tomu, aby unijní normotvůrce v normě, kterou přijme, použil abstraktní právní pojem. To se zdá být samozřejmé, neboť nelze předem určit přesně a konkrétně veškeré situace, které mohou nastat. Zásada právní jistoty s sebou nenese ani povinnost zachovávat právní řád neměnný v čase, neboť unijní normotvůrce může v rámci svého prostoru pro uvážení změnit existující právní úpravu(40).

64.      Pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání, právo dovolávat se této zásady předpokládá, že příslušné unijní orgány poskytly dotčené osobě konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud mu správa neposkytla konkrétní ujištění. Hospodářský subjekt nemůže mít legitimní očekávání v tom smyslu, že unijní normotvůrce neprovede žádné legislativní změny stávající situace(41).

65.      Z důvodů, které uvedu v následujících bodech tohoto stanoviska, se domnívám, že nelze konstatovat žádné porušení těchto zásad články 14 a 15 nařízení 2022/1854.

66.      Zaprvé, pokud jde o zásadu právní jistoty, podotýkám, že výše uvedená ustanovení dostatečně jasně a přesně vymezují jak působnost dočasného solidárního příspěvku, tak i podmínky jeho uplatňování(42). Umožňují tak dotčeným výrobcům, aby dostatečně přesně určili rozsah povinností, které jim náleží v souladu s judikaturou Soudního dvora zmíněnou v bodě 63 tohoto stanoviska. Dále vzhledem k tomu, že podle této judikatury zásada právní jistoty nevyžaduje zachování neměnného právního řádu, nelze unijnímu normotvůrci vytýkat, že v naléhavé situaci přijal mimořádná opatření s cílem čelit energetické krizi(43).

67.      Zadruhé je třeba konstatovat, že co se týče zásady ochrany legitimního očekávání, žádná ze žalobkyň v původním řízení netvrdí, že by unijní normotvůrce poskytl konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 64 tohoto stanoviska ohledně zachování nadměrných zisků dosažených z důvodu mimořádných okolností při energetické krizi(44). Kromě toho nemohlo u dotčených společností vzniknout žádné legitimní očekávání ohledně dosažení takových mimořádných zisků, jelikož unijní normotvůrce rychle zasáhl a přijal naléhavá opatření v reakci na nepředvídatelný nárůst cen plynu(45). Opatrný a obezřetný hospodářský subjekt by totiž měl takový zásah očekávat s ohledem na mimořádný charakter situace a její významný dopad nejen na trh s energií, ale i na hospodářství jako celek. Stejně tak takové očekávání nemůže být založeno na dosažení zisků vyplývajících z mimořádných okolností, s nimiž takový subjekt nemohl počítat v okamžiku, kdy se rozhodl investovat(46).

68.      Z toho vyplývá, že ani zásadu právní jistoty, ani zásadu ochrany legitimního očekávání nelze vykládat tak, že brání jakémukoli zásahu veřejných orgánů, jehož cílem je napravit selhání trhu, zejména pokud má tento zásah naléhavý charakter v reakci na mimořádnou a již pojmově nepředvídatelnou událost. Kromě toho se dotčené společnosti nemohou právem dovolávat zachování stávající právní nebo hospodářské situace, jelikož tato situace se může změnit v rámci výkonu posuzovací pravomoci, kterou disponují příslušné orgány Unie.

69.      Pokud jde v poslední řadě zatřetí o zásadu proporcionality, která je rovněž zmíněna v druhé předběžné otázce, mám ze stejných důvodů, jaké byly rozvedeny v bodech 39 a 81 až 84 tohoto stanoviska, za to, že články 14 a 15 nařízení 2022/1854 tuto zásadu neporušují.

70.      S ohledem na výše uvedené jsem názoru, že na druhou otázku je třeba odpovědět tak, že kapitola III nařízení 2022/1854, a zejména její články 14 a 15, neporušují obecné zásady právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti unijních aktů a proporcionality.

C.      Ke třetí předběžné otázce

71.      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda je kapitola III nařízení 2022/1854, a zejména její články 14 a 15, neplatná z toho důvodu, že porušuje články 16 a 17 Listiny.

72.      Úvodem je třeba poznamenat, že otázka platnosti naléhavých opatření zavedených nařízením 2022/1854 z hlediska článků 16 a 17 Listiny již byla jádrem věci 2Valorise Ham a další, v níž jsem přednesl mé stanovisko dne 16. července 2026. I když na rozdíl od této věci se projednávaná věc netýká mechanismu spočívajícího v zastropování příjmů některých výrobců elektřiny(47), ale dočasného solidárního příspěvku, zapadají obě tato opatření součástí do téhož naléhavého kontextu souvisejícího s energetickou krizí, vycházejí ze společné logiky přerozdělování mimořádných zisků vzniklých v tomto kontextu a sledují podobný cíl, jímž je zmírnění dopadů této krize(48).

73.      Pokud jde zaprvé o článek 17 Listiny, připomínám, že zaručuje právo vlastnit majetek. Podle první věty odstavce 1 tohoto článku má každý právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že ochrana poskytnutá tímto článkem se netýká pouhých zájmů nebo šancí obchodního charakteru, jejichž nejistý charakter je vlastní samotné podstatě ekonomické činnosti, ale práv majetkové hodnoty, z nichž s ohledem na právní řád plyne nabyté právní postavení umožňující nositeli těchto práv jejich nezávislý výkon na jeho účet(49). Jak již rozhodl Soudní dvůr, v souladu s čl. 52 odst. 3 Listiny, který stanoví úroveň minimální ochrany, je třeba pojem „majetek“ chápat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) týkající se článku 1 dodatkového protokolu č. 1 (podepsaného v Paříži dne 20. března 1952) k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950) (dále jen „EÚLP“) tak, že může zahrnovat jak „skutečný majetek“, tak „majetkové hodnoty“, včetně pohledávek, na jejichž základě může dotčená osoba tvrdit, že má alespoň „legitimní naději“ dosáhnout skutečného využití práva na vlastnictví(50). Nicméně Soudní dvůr rovněž uvedl, že z této judikatury ESLP vyplývá, že budoucí příjmy lze pokládat za „majetek“, který může být chráněn na základě tohoto článku, pouze pokud byl již získán, je-li předmětem jisté pohledávky nebo pokud existují zvláštní okolnosti, jež mohou zakládat legitimní očekávání dotčené osoby, že získá určitou majetkovou hodnotu(51).

74.      Bez dalšího považuji za užitečné uvést, že v projednávané věci není sporné, že „nadměrné“ zisky uvedené v článcích 14 a 15 nařízení 2022/1854 splňují kritéria pro kvalifikaci jako „majetek“ ve smyslu článku 17 Listiny, stanovená výše uvedenou judikaturou Soudního dvora. Spadají tudíž do působnosti tohoto ustanovení. Vzhledem k tomu, že je nesporné, že zisků podléhajících dočasnému solidárnímu příspěvku dotyční výrobci skutečně dosáhli a odvedli je až dodatečně, musí být tyto zisky navzdory svému mimořádnému a nejistému charakteru považovány za „majetek“ ve smyslu této judikatury(52).

75.      Podle ustálené judikatury Soudního dvora není právo vlastnit majetek zaručené v článku 17 Listiny absolutní výsadou a jeho výkon může být předmětem omezení odůvodněných cíli obecného zájmu, které Unie sleduje(53). Podle článku 52 odst. 1 Listiny musí být přitom každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod a při dodržení zásady proporcionality musí být nezbytné a musí skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Z judikatury ESLP rovněž vyplývá, že každé zdanění představuje v zásadě zásah do práva zaručeného v čl. 1 prvním pododstavci dodatkového protokolu k EÚLP č. 1, neboť připravuje dotyčnou osobu o částku, kterou musí zaplatit(54). Z posledně zmíněné judikatury dále vyplývá, že každý zásah do práva na vlastnictví, včetně zásahu plynoucího z opatření, které má zaručit placení daní, musí dodržovat „spravedlivou rovnováhu“ mezi požadavky obecného zájmu společenství a požadavky ochrany základních práv jednotlivců(55). Finanční závazek vyplývající z vymáhání daní nebo poplatků tak může porušovat právo na vlastnictví, pokud pro dotyčnou osobu nebo entitu představuje „nadměrnou zátěž“ nebo „má zásadní dopad na její finanční situaci“(56).

76.      Ačkoli není sporné, že dočasný solidární příspěvek zavedený kapitolou III nařízení 2022/1854 představuje zásah do práva dotčených výrobců na vlastnictví, domnívám se, že tento zásah v projednávané věci splňuje podmínky nezbytné pro jeho přípustnost.

77.      Před analýzou platnosti relevantních ustanovení této kapitoly z hlediska článků 16 a 17 Listiny připomínám, že vzhledem k hospodářskému a sociálnímu kontextu, v němž byl dočasný solidární příspěvek přijat, měl unijní normotvůrce širokou posuzovací pravomoc, jelikož jeho činnost předpokládala volby politické, ekonomické a sociální povahy, jakož i komplexní posouzení a hodnocení v situaci, která se vyznačovala naléhavostí(57). Legalita takového opatření může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který hodlají příslušné orgány sledovat(58).

78.      V projednávané věci nejprve podotýkám, že podmínky pro použití dočasného solidárního příspěvku, zejména základ pro jeho výpočet a příslušná sazba, jsou výslovně stanoveny nařízením 2022/1854 a jasně, přesně a podrobně vymezeny v jeho článcích 15 a 16(59).

79.      Pokud jde zadruhé o požadavek, aby dotčený zásah respektoval podstatu chráněného práva, domnívám se, že i tento požadavek je v projednávané věci splněn. V této souvislosti podotýkám, že se naléhavá opatření přijatá na základě nařízení 2022/1854 netýkají ani aktiv dotčených společností, ani jejich „běžných“ příjmů, nýbrž se omezují na mimořádné zisky vzniklé v důsledku energetické krize, které tyto společnosti nemohly rozumně očekávat(60). Konkrétně musí být podle článku 16 uvedeného nařízení sazba dočasného solidárního příspěvku stanovena nejméně na 33 % a vypočtena na základě „nadměrných zisků“, vymezených v čl. 2 bodě 18 tohoto nařízení jako zisky, které přesahují 20 % zvýšení průměrných zdanitelných zisků ve čtyřech účetních obdobích začínajících 1. ledna 2018 nebo po tomto dni. Kromě toho je působnost tohoto příspěvku omezena na společnosti a stálé provozovny v Unii, které působí v odvětvích uvedených v článku 15 uvedeného nařízení a vytvářejí alespoň 75 % svého obratu z ekonomických činností v oblasti těžby, dobývání[,] rafinace ropy nebo výroby koksárenských produktů v souladu s čl. 2 bodem 17 téhož nařízení.

80.      Zatřetí podotýkám, že dočasný solidární příspěvek sleduje cíl obecného zájmu Unie, jímž je zmírnění dopadů vysokých cen energie, tak jak vyplývá z článku 1 nařízení 2022/1854. Z článků 14 a 17, jakož i z bodů 13, 14, 50, 51 a 64 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá zejména to, že se tento příspěvek vztahuje na nadměrné zisky dosažené určitými společnostmi, které v důsledku energetické krize zaznamenaly mimořádně vysoké zisky, s cílem umožnit cílené přerozdělení těchto zisků ve prospěch konečných odběratelů elektřiny. Toto přerozdělení má tedy za cíl zmírnit dopady energetické krize na vnitřní trh a zajistit dostupnou energii pro domácnosti. Dočasný solidární příspěvek má proto přímou a zjevnou souvislost s hlavním cílem uvedeného nařízení(61).

81.      Začtvrté, pokud jde o zásadu proporcionality, připomínám, že tato zásada vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené v poměru ke sledovaným cílům(62).

82.      Mimořádná opatření zavedená unijním normotvůrcem v rámci nařízení 2022/1854 jsou přitom striktně časově omezená(63). Jak vyplývá z článku 18 tohoto nařízení, dočasný solidární příspěvek se totiž použije pouze na nadměrné zisky dosažené ve zdaňovacích obdobích 2022 nebo 2023.

83.      Pokud jde dále o rozsah zásahu do práva vlastnit majetek s ohledem na sledovaný cíl, upřesňuji, jak již bylo uvedeno v bodě 79 tohoto stanoviska, že ačkoli musí být sazba dočasného solidárního příspěvku stanovena nejméně na 33 % a členské státy mají i nadále možnost uplatňovat sazbu vyšší, než je sazba stanovená v článku 16 nařízení 2022/1854, tato sazba se vztahuje pouze na „nadměrné zisky“, tj. na mimořádné zisky vyplývající z vnějších okolností souvisejících s krizovou situací. Je rovněž nutno konstatovat, že parametry tohoto příspěvku byly podle všeho koncipovány tak, aby zachovaly ziskové rozpětí dotčených společností, které nevyplývá z těchto zvláštních okolností. Skutečnost, na kterou poukázal předkládající soud, že nařízení 2022/1854 nestanoví horní hranici pro sazbu uvedenou v článku 16 tohoto nařízení, nemůže sama o sobě zpochybnit platnost příslušných ustanovení tohoto nařízení týkajících se dočasného solidárního příspěvku. Jak již bylo uvedeno v bodě 79 tohoto stanoviska, tento příspěvek se totiž vztahuje jednak pouze na určité společnosti, které dosáhly zisků převyšujících zisky, které mohly běžně očekávat, a jednak pouze na část těchto mimořádných zisků.

84.      Z toho vyplývá, že tím, že se unijní normotvůrce rozhodl sledovat cíl obecného zájmu nařízení 2022/1854 spočívající ve zmírnění dopadů mimořádně vysokých cen energie, a to prostřednictvím mimořádných, cílených a časově omezených opatření, zajistil, aby byl zásah do práva dotčených společností vlastnit majetek omezený a aby z něj vyplývající finanční zátěž neměla nepřiměřenou povahu. Dočasný solidární příspěvek tedy nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

85.      Pokud jde zadruhé o článek 16 Listiny, který se týká svobody podnikání, stanoví se v něm, že se tato svoboda uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi. Podle ustálené judikatury Soudního dvora zahrnuje ochrana poskytnutá tímto článkem zejména svobodu vykonávat hospodářskou nebo obchodní činnost, jakož i smluvní svobodu a volnou soutěž, a současně právo každého podniku využít v mezích odpovědnosti, kterou nese za vlastní jednání, možnosti volně nakládat hospodářskými, technickými a finančními zdroji, jež má k dispozici(64). Uvedená svoboda, která není absolutní výsadou, může být mimoto předmětem široké škály zásahů ze strany veřejné moci, jimiž lze v obecném zájmu stanovit hranice pro výkon hospodářské činnosti. Tato okolnost se odráží zejména ve způsobu, jímž je nutno posuzovat unijní právní předpisy z hlediska zásady proporcionality na základě čl. 52 odst. 1 Listiny(65).

86.      S ohledem na tyto skutečnosti nelze zavedení dočasného solidárního příspěvku samo o sobě považovat za omezení výkonu svobody podnikání dotčených výrobců. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by tento příspěvek, uplatňovaný za podmínek stanovených v článcích 15 a 16 nařízení 2022/1854 na „nadměrné“ zisky vyplývající z mimořádných okolností, mohl narušit investiční schopnost dotčených společností nebo jejich svobodu vykonávat hospodářskou činnost(66). V tomto ohledu připomínám, že se uvedený příspěvek vztahuje pouze na část zisků dosažených těmito společnostmi, a to ty, které jsou v souladu s článkem 15 uvedeného nařízení vyšší než 20 % zvýšení průměrného zdanitelného zisku v letech 2018 až 2021. Bod 54 odůvodnění uvedeného nařízení v tomto smyslu uvádí, že tento přístup by zajistil, aby část ziskového rozpětí, která neplyne z nepředvídatelného vývoje na trzích s energií kvůli probíhající útočné válce Ruska proti Ukrajině, mohla být uvedenými společnostmi využita k budoucím investicím nebo k zajištění jejich finanční stability.

87.      V každém případě, i kdyby Soudní dvůr dospěl k závěru, že dočasný solidární příspěvek může omezovat výkon svobody podnikání zakotvené v článku 16 Listiny, jevilo by se mi takové omezení jako odůvodněné ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 78 až 84 tohoto stanoviska(67).

88.      Na základě této analýzy se domnívám, že dočasný solidární příspěvek stanovený nařízením 2022/1854 neukládá žalobkyním v původním řízení nepřiměřenou zátěž a s ohledem na cíle obecného zájmu, které sleduje, nepředstavuje nepřiměřený zásah do jejich svobody podnikání ani do jejich práva na vlastnictví. Tento závěr rovněž zohledňuje zvláštní naléhavé okolnosti, za nichž bylo opatření dotčené v původním řízení přijato, závažnost situace, na kterou mělo reagovat, jakož i jeho mimořádnou a dočasnou povahu.

89.      S ohledem na výše uvedené jsem názoru, že na třetí otázku je třeba odpovědět tak, že kapitola III nařízení 2022/1854, a zejména její články 14 a 15, neporušují články 16 a 17 Listiny.

D.      Ke čtvrté předběžné otázce

90.      Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda obecné zásady právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti brání tomu, aby právní předpisy členského státu, které byly přijaty a vyhlášeny po 31. prosinci 2022 a nabyly účinnosti dne 2. srpna 2023, stanovily použití dočasného solidárního příspěvku podle čl. 14 odst. 1 nařízení 2022/1854 na zdaňovací období 2022 a 2023(68).

91.      Úvodem podotýkám, že podobná otázka byla položena jak ve věci, v níž byl vydán rozsudek Electrabel a další(69), tak ve věci 2Valorise Ham a další, které se týkaly belgické právní úpravy provádějící nařízení 2022/1854. Je však třeba poznamenat, že na rozdíl od obou těchto věcí není předmětem projednávané věci použití naléhavého opatření zavedeného tímto nařízením mimo jeho časovou působnost(70). Naopak projednávaná věc se týká použití takového opatření v období, na které se uvedené nařízení vztahuje, v situaci, kdy členský stát toto nařízení provedl opožděně do svého vnitrostátního právního řádu.

92.      Úvodem je třeba upřesnit, že úkolem Soudního dvora není, aby rozhodoval v rámci řízení zahájeného podle článku 267 SFEU o slučitelnosti vnitrostátních norem s ustanoveními unijního práva, má však pravomoc poskytnout vnitrostátnímu soudu všechny prvky výkladu vyplývající z unijního práva, které mu umožní posoudit slučitelnost těchto norem s unijní právní úpravou(71).

93.       Jak jsem připomněl v rámci analýzy druhé předběžné otázky, zásada právní jistoty brání tomu, aby počátek časové působnosti unijního aktu byl stanoven na den předcházející jeho vyhlášení, přičemž ve výjimečných případech tomu může být jinak, pokud to vyžaduje obecný zájem a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob(72).

94.      Dále uvádím, že požadavky vyplývající z ochrany obecných zásad uznaných právním řádem Unie, mezi něž patří i zásada právní jistoty, zavazují i členské státy, které provádějí právní předpisy Unie(73). To platí zejména pro zákon z roku 2023, který, jak vyplývá z jeho nadpisu a z předkládacího rozhodnutí, zavedl opatření nezbytná k provedení dočasného solidárního příspěvku stanoveného v kapitole III nařízení 2022/1854. Z toho vyplývá, že se v souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodě 56 tohoto stanoviska zásada zákazu zpětné účinnosti vztahuje i na takovýto právní předpis.

95.      V projednávané věci se předkládající soud zabývá tím, zda je takový právní předpis, jako je zákon z roku 2023, v souladu s těmito dvěma zásadami, když stanoví použití dočasného solidárního příspěvku za zdaňovací období 2022 a 2023, přestože byl přijat a vyhlášen až po 31. prosinci 2022 a nabyl účinnosti až dne 2. srpna 2023(74).

96.      Nejprve podotýkám, že otázka zpětné účinnosti zákona z roku 2023 nevyvstává, pokud jde o použití dočasného solidárního příspěvku za zdaňovací období 2023. Takové použití by totiž znamenalo použití nové právní normy na nezavršenou či novou právní situaci ve smyslu judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 56 tohoto stanoviska. Jinak tomu však je u zdaňovacího období 2022(75). Zákon z roku 2023, který byl vyhlášen dne 17. července 2023 a nabyl účinnosti dne 2. srpna 2023, se totiž vztahuje i na toto zdaňovací období, ačkoli bylo toto období ke dni jeho přijetí a nabytí účinnosti již uzavřeno. V důsledku toho je třeba jej považovat za zákon se zpětnou účinností.

97.      Z důvodů uvedených v následujících bodech tohoto stanoviska se však domnívám, že v projednávané věci není zásada právní jistoty porušena, jelikož jsou splněny obě podmínky, na které Soudní dvůr výjimečně váže zpětnou účinnost právní normy, a to, že to vyžaduje cíl obecného zájmu a že je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob.

98.      Zaprvé se mi jeví jako nezpochybnitelné, že nařízení 2022/1854, které stanoví zejména zavedení dočasného solidárního příspěvku, sleduje cíl obecného zájmu. Jak bylo uvedeno v bodě 84 tohoto stanoviska, tento příspěvek totiž představuje naléhavé, mimořádné a dočasné opatření ke zmírnění dopadů energetické krize. Použití uvedeného příspěvku na zisky dosažené ve zdaňovacím období 2022 je o to více odůvodněné, že tyto zisky byly přímo spojeny s energetickou krizí(76).

99.      Pokud jde zadruhé o zásadu ochrany legitimního očekávání, zastávám názor, že ze stejných důvodů, jako jsou důvody, které byly rozvedeny v bodech 67 a 68 tohoto stanoviska, je tato zásada v projednávané věci rovněž dodržena. Nic ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, mimoto neumožňuje se domnívat, že by irské orgány tuto zásadu porušily.

100. Dále uvádím, že při posuzování, zda byla ve vztahu k dotčeným společnostem dodržena zásada ochrany legitimního očekávání, Soudní dvůr již v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy provádějícími unijní právo rozhodl, že bylo namístě přihlédnout konkrétně ke způsobům poskytování informací běžně používaným dotčeným členským státem a k okolnostem projednávané věci(77). Kromě skutkových okolností vyplývajících z předkládacího rozhodnutí, které nasvědčují tomu, že tato zásada byla skutečně dodržena(78), bylo nařízení 2022/1854 přijato v říjnu 2022(79) a výslovně stanovilo použití dočasného solidárního příspěvku pro zdaňovací období 2022(80). Tyto skutečnosti podle mého názoru vylučují, aby se žalobkyně v původním řízení mohly užitečně dovolávat legitimního očekávání ohledně zachování nadměrných zisků dosažených v průběhu tohoto období nebo neuplatnění tohoto příspěvku na tyto zisky(81).

101. Na závěr podotýkám, že žádná z dodatečných okolností, na které poukázal předkládající soud v rámci své čtvrté otázky, zřejmě není s to zpochybnit výše uvedenou analýzu s ohledem na výše zmíněnou judikaturu Soudního dvora v oblasti právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti a ochrany legitimního očekávání(82).

102. V důsledku toho a s výhradou skutkových ověření, která přísluší provést pouze předkládajícímu soudu, vše nasvědčuje tomu, že legitimní očekávání dotčených společností bylo náležitě respektováno, pokud jde o zpětné použití dočasného solidárního příspěvku za zdaňovací období 2022.

103. S ohledem na výše uvedené jsem názoru, že na čtvrtou otázku je třeba odpovědět tak, že obecné zásady právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání použití dočasného solidárního příspěvku podle čl. 14 odst. 1 nařízení 2022/1854 na zdaňovací období 2022 a 2023, pokud je toto použití stanoveno vnitrostátními právními předpisy, které byly přijaty a zveřejněny po 31. prosinci 2022 a nabyly účinnosti dne 2. srpna 2023.

E.      K páté předběžné otázce

104. Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda články 16 a 17 Listiny, jakož i zásada proporcionality brání právním předpisům členského státu, které provádějí povinný dočasný solidární příspěvek podle čl. 14 odst. 1 nařízení 2022/1854 a které stanoví sazbu tohoto příspěvku na 75 % a vylučují z výpočtu jeho základu zohlednění ztrát vzniklých před rokem 2018(83).

105. Úvodem podotýkám, že nařízení 2022/1854 přiznává členským státům značný prostor pro volné uvážení při provádění naléhavých opatření, která stanoví, a to i pokud jde o ustanovení týkající se dočasného solidárního příspěvku(84). Článek 16 odst. 1 tohoto nařízení tak stanoví pouze minimální sazbu tohoto příspěvku ve výši 33 %, aniž určuje jeho maximální sazbu. Bod 54 odůvodnění uvedeného nařízení v této souvislosti upřesňuje, že členské státy by měly mít nadále možnost, aby použily sazbu vyšší než 33 % a stanovily sazbu, kterou považují za přijatelnou a přiměřenou podle svých vnitrostátních právních systémů.

106. Pokud jde o vyloučení ztrát vzniklých před rokem 2018 z výpočtu základu dočasného solidárního příspěvku, je třeba poznamenat, že nařízení 2022/1854 neupravuje ani zacházení se ztrátami z předchozích zdaňovacích období(85), ani možnost jejich odpočtu při určování nadměrných zisků za roky 2022 nebo 2023. Tato otázka spadá do prostoru pro volné uvážení ponechaného členským státům, jak vyplývá zejména z bodu 55 odůvodnění tohoto nařízení.

107. Z výše uvedených úvah tedy vyplývá, že uvedené nařízení v zásadě nebrání takovému opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení, které stanoví jednak sazbu příspěvku ve výši 75 % a jednak vyloučení ztrát vzniklých před rokem 2018 z výpočtu základu dočasného solidárního příspěvku.

108. Po těchto upřesněních je nyní třeba posoudit otázku, která je jádrem páté předběžné otázky, a to zda jsou podmínky pro výpočet dočasného solidárního příspěvku, tak jak je stanovil irský zákonodárce, v souladu s články 16 a 17 Listiny. Z nadpisu a obsahu zákona z roku 2023 totiž vyplývá, že tento zákon provádí unijní právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, takže Listina je použitelná na spor v původním řízení. Při takovém provádění proto musí být dosaženo úrovně ochrany základních práv stanovené Listinou, a to bez ohledu na prostor pro uvážení členského státu(86).

109. V důsledku toho lze analýzu souladu dočasného solidárního příspěvku stanoveného nařízením 2022/1854 s články 16 a 17 Listiny provedenou v rámci třetí předběžné otázky použít na zákon z roku 2023 za předpokladu, že budou zohledněny zvláštní znaky opatření, které členský stát přijal při využití prostoru pro volné uvážení, který mu toto nařízení přiznává(87).

110. Z důvodů, které uvedu v následujících bodech, a s výhradou zjištění, která musí provést předkládající soud, se domnívám, že znaky dočasného solidárního příspěvku zavedeného zákonem z roku 2023, tak jak jsou popsány v předkládacím rozhodnutí, nemohou prokázat porušení článků 16 a 17 Listiny.

111. Zaprvé není pochyb o tom, že první z požadavků uvedených v čl. 52 odst. 1 Listiny, který ukládá, že každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto Listinou musí být stanoveno zákonem, je v projednávané věci splněn. Dočasný solidární příspěvek je totiž zaveden zákonem z roku 2023, který výslovně stanoví jeho sazbu na 75 % a určuje pravidla pro zohlednění předchozích ztrát při výpočtu jeho základu. Kromě toho se z důvodů podobných těm, které byly uvedeny v souvislosti s třetí předběžnou otázkou, zejména v bodě 79 tohoto stanoviska, zdá, že toto opatření respektuje podstatu svobody podnikání a práva vlastnit majetek, zaručených články 16 a 17 Listiny, a že sleduje cíl obecného zájmu.

112. Zadruhé, pokud jde o přiměřenost zákona z roku 2023 s ohledem na články 16 a 17 Listiny, je třeba posoudit, zda dočasný solidární příspěvek nepřekračuje meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cíle obecného zájmu, který sleduje nařízení 2022/1854. Žádná ze skutečností uvedených předkládajícím soudem přitom podle mého názoru neumožňuje dospět k závěru, že by tento požadavek nebyl v projednávané věci splněn.

113. V této souvislosti připomínám, že ESLP rozhodl, že státy mají v daňové oblasti široký prostor pro volné uvážení a že respektuje posouzení zákonodárce v podobných oblastech, ledaže postrádá rozumný základ(88). V souladu s touto logikou vzhledem ke značnému prostoru pro volné uvážení, který mají členské státy při provádění nařízení 2022/1854, jak bylo připomenuto v bodě 105 tohoto stanoviska, mohou být sankcionována pouze opatření, která jsou stižena zjevně nesprávným posouzením.

114. Pokud jde v první řadě o samotnou sazbu, je třeba poznamenat, že se nevztahuje na veškeré zisky dotčených společností, nýbrž pouze na jejich tzv. „nadměrné“ zisky, takže si tyto společnosti ponechávají část dosažených zisků. Z výše připomenuté judikatury ESLP ani nevyplývá, že by daňová sazba ve výši 75 % byla sama o sobě nepřiměřená nebo konfiskační(89). Navíc, jak jsem uvedl v bodě 82 tohoto stanoviska, má dotčený příspěvek dočasnou povahu a použije se pouze na dvě výslovně vymezená zdaňovací období.

115. Stále v rámci posouzení přiměřenosti dodávám, že v souladu s čl. 16 odst. 2 nařízení 2022/1854 se dočasný solidární příspěvek uplatňuje „vedle“ běžných daní a dávek stanovených vnitrostátním právem každého členského státu a nezávisle na nich. V tomto ohledu podotýkám, že z výše uvedené judikatury ESLP vyplývá, že působnost daňového opatření je třeba posuzovat in concreto s ohledem na jeho důsledky pro dotčeného daňového poplatníka, a to s přihlédnutím ke skutečné daňové sazbě uplatňované na dotčené společnosti, nikoli pouze k nominální daňové sazbě stanovené právními předpisy(90).

116. V projednávané věci je přitom třeba konstatovat, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně v původním řízení nebyly povinny platit žádnou daň z příjmů právnických osob ani žádnou jinou povinnou platbu irským daňovým orgánům ze svých zdanitelných zisků za roky 2022 a 2023 z důvodu započtení historických ztrát. Zdá se tedy, že v praxi představuje irský solidární příspěvek jedinou daňovou zátěž z celkových zisků žalobkyň za rok 2022, takže skutečná celková sazba daně z jejich zisků ve skutečnosti činila 25,2 %.

117. Pokud jde v druhé řadě o vyloučení ztrát, které žalobkyním v původním řízení vznikly před rokem 2018, z výpočtu základu dotčeného příspěvku, nic ve spise předloženém Soudnímu dvoru nenasvědčuje tomu, že by toto vyloučení bylo v rozporu s články 16 a 17 Listiny, že by překračovalo meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle, nebo že by tohoto cíle bylo možné dosáhnout méně omezujícím opatřením.

118. V této souvislosti upřesňuji, že zákon z roku 2023 umožňuje pro účely výpočtu nadměrných zisků odečíst ztráty vzniklé od roku 2018. Kromě toho zůstávají historické ztráty z předchozích období, včetně těch, které vznikly před rokem 2018, odečitatelné pro účely výpočtu běžné daně z příjmů právnických osob a budou jimi i v následujících obdobích. Není mimoto sporné, jak bylo uvedeno v bodě 116 tohoto stanoviska, že s ohledem na rozsah dosud dostupných historických ztrát nebudou žalobkyně v původním řízení platit žádnou daň z příjmů právnických osob ani žádnou jinou daň ze zisků dosažených ve zdaňovacích obdobích 2022 a 2023. Z toho vyplývá, že jedinými odvody, kterým budou tyto zisky podléhat ve prospěch státního rozpočtu, jsou odvody z dočasného solidárního příspěvku, a to výlučně z důvodu vyloučení ztrát vzniklých před rokem 2018 z výpočtu jeho základu.

119. Zdá se tedy, že kdyby Irsko povolilo odpočet ztrát vzniklých před rokem 2018, výše dotčeného příspěvku vybíraného od dotčených společností by byla značně snížena či by byla nulová, což by ohrozilo financování vnitrostátních opatření na podporu domácností a společností. V tomto ohledu považuji za obzvláště relevantní argument irské vlády, podle něhož by s ohledem na velmi vysokou úroveň ztrát vyplývajících z počátečních investic společností v energetickém odvětví vedlo zohlednění ztrát vzniklých před rokem 2018 k podstatnému snížení výše příspěvku, případně k jeho úplnému vynulování, což by mohlo ohrozit dosažení cíle sledovaného nařízením 2022/1854.

120. Ve třetí a poslední řadě se domnívám, že i řada dalších skutečností uvedených předkládajícím soudem může podpořit výše uvedenou analýzu přiměřenosti, nebo přinejmenším neumožňuje ji zpochybnit. To platí zejména pro skutečnost, že výše odvedených částek zůstává výrazně nižší než výdaje vynaložené členským státem, a okolnost, že dočasný solidární příspěvek některé ze žalobkyň v původním řízení neodradil od pokračování v jejich činnostech v Irsku(91).

121. S ohledem na výše uvedené jsem názoru, že je třeba odpovědět na pátou otázku tak, že články 16 a 17 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právním předpisům členského státu, které provádějí povinný dočasný solidární příspěvek podle čl. 14 odst. 1 nařízení 2022/1854, stanoví sazbu tohoto příspěvku ve výši 75 % a vylučují ze základu pro jeho výpočet započtení ztrát vzniklých před rokem 2018.

V.      Závěry

122. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené High Court (Vrchní soud, Irsko) následovně:

„1)      Nařízení Rady (EU) 2022/1854 ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie, včetně jeho kapitoly III, bylo platně přijato na základě čl. 122 odst. 1 SFEU, při dodržení požadavků stanovených tímto ustanovením, a tedy v mezích pravomocí svěřených Unii a v souladu s postupem, který toto ustanovení stanoví.

2)      Kapitola III nařízení 2022/1854, a zejména její články 14 a 15,

musí být vykládána v tom smyslu, že

neporušuje obecné zásady právní jistoty, zákazu zpětné účinnosti unijních aktů a proporcionality.

3)      Kapitola III nařízení 2022/1854, a zejména její články 14 a 15,

musí být vykládána v tom smyslu, že

neporušuje články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie.

4)      Obecné zásady právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání použití dočasného solidárního příspěvku podle čl. 14 odst. 1 nařízení 2022/1854 na zdaňovací období 2022 a 2023, pokud je toto použití stanoveno vnitrostátními právními předpisy, které byly přijaty a zveřejněny po 31. prosinci 2022 a nabyly účinnosti dne 2. srpna 2023.

5)      Články 16 a 17 Listiny základních práv

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby právní předpisy členského státu, které provádějí povinný dočasný solidární příspěvek podle čl. 14 odst. 1 nařízení 2022/1854, stanoví sazbu tohoto příspěvku ve výši 75 % a vylučují ze základu pro jeho výpočet započtení ztrát vzniklých před rokem 2018.“


1–      Původní jazyk: francouzština.


2–      Nařízení Rady ze dne 6. října 2022 o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (Úř. věst. 2022, L 261 I, s. 1).


3–      V tomto ohledu viz rozsudky ze dne 18. prosince 2025, Electrabel a další (C‑633/23, EU:C:2025:991), jakož i ze dne 22. ledna 2026, Secab (C‑423/23, EU:C:2026:32), věci, v nichž jsem vypracoval stanoviska. Viz rovněž mé stanovisko ve věcech Axpo Energy Romania a PPC Renewables Romania (C‑251/24 a C‑392/24, EU:C:2026:521), jakož i ve věci 2Valorise Ham a další (C‑467/24, dále jen „věc 2Valorise Ham a další“, EU:C:2026:608). Nařízení 2022/1854 je mimoto předmětem několika žalob na neplatnost, které jsou v současné době projednávány před Tribunálem. V tomto oheldu viz věci Electrawinds Shabla South v. Rada (T‑759/22), Vermilion Energy Netherlands a další v. Rada (T‑775/22), Vermilion Exploration and Production Ireland a Vermilion Energy Ireland v. Rada (T‑795/22), ExxonMobil Producing Netherlands a Mobil Erdgas Erdöl v. Rada (T‑802/22), jakož i Petrogas E&P Netherlands v. Rada (T‑803/22).


4–      Tyto dvě věci částečně vyvolávají stejné nebo podobné otázky, jako jsou otázky, které byly položeny v projednávané věci, neboť se týkají ustanovení nařízení 2022/1854 týkajících se dočasného solidárního příspěvku a rovnocenných vnitrostátních opatření. Kromě toho se projednávaná věc, stejně jako věc Varo Energy Belgium a další (C‑358/24), týká také platnosti právního základu, na němž bylo toto nařízení přijato, zejména pokud jde o použití čl. 122 odst. 1 SFEU pro přijetí kapitoly III tohoto nařízení.


5–      Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. 2006, L 393, s. 1).


6–      Tento zákon nabyl účinnosti sekundárním právním předpisem, nadepsaným „Energy (Windfall Gains in the Energy Sector) (Temporary Solidarity Contribution) Act 2023 (Commencement) Order 2023“ [nařízení týkající se zákona o energii (nadměrné zisky v odvětví energetiky) (dočasný solidární příspěvek) z roku 2023 (nabytí účinnosti)] [S. I. č. 388 z roku 2023].


7–      Jedná se konkrétně o společnosti Vermilion Energy Ireland Ltd, Vermilion Exploration and Production Ireland Ltd, jakož i Vermilion Energy Corrib Ireland Ltd.


8–      A sice Minister for the Environment, Climate and Communications (ministr pro životní prostředí, klima a komunikaci, Irsko), Irsko, jakož i Attorney General (nejvyšší státní zástupce, Irsko).


9–      Viz rozsudek ze dne 11. června 2026, Centro Petroli Roma (C‑386/24, EU:C:2026:471, bod 56 a citovaná judikatura).


10–      Odpověď na tuto otázku totiž může zpochybnit právní základ uvedeného zákona, a tím pádem mít dopad na povinnost žalobkyň tento příspěvek hradit.


11–      Právní kontext, jehož součástí je nová právní úprava, může přispět k objasnění cíle, který tato úprava sleduje. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada (C‑157/21, EU:C:2022:98, body 121 a 122 a citovaná judikatura).


12–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 2024, Landeshauptstadt Wiesbaden (C‑61/22, EU:C:2024:251, body 45 až 47 a citovaná judikatura).


13–      Článek 122 odst. 1 SFEU totiž sloužil jako právní základ i pro přijetí řady dalších unijních aktů v reakci na krizové situace nespadající do oblasti energetiky, zejména během migrační krize [viz nařízení Rady (EU) 2016/369 ze dne 15. března 2016 o poskytování mimořádné podpory v rámci Unie (Úř. věst. 2016, L 70, s. 1)] a během pandemie COVID-19 [viz zejména nařízení Rady (EU) 2020/521 ze dne 14. dubna 2020 o aktivaci mimořádné podpory podle nařízení (EU) 2016/369 a o změně jeho ustanovení s ohledem na výskyt onemocnění COVID-19 (Úř. věst. 2020, L 117, s. 3)].


14–      Viz zejména body 13 a 14 odůvodnění nařízení 2022/1854.


15–      Viz body 6, 7 a 9 odůvodnění, jakož i článek 1 nařízení 2022/1854.


16–       Viz bod 13 odůvodnění nařízení 2022/1854.


17–      Obdobně viz rozsudek ze dne 24. října 1973, Rewe Zentral (10/73, EU:C:1973:111, bod 15).


18–      V tomtéž smyslu viz rozsudky ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada (C‑157/21, EU:C:2022:98, bod 354 a citovaná judikatura).


19–      Viz body 14, 51 a 57 odůvodnění nařízení 2022/1854.


20–      Viz bod 54 odůvodnění nařízení 2022/1854. Rovněž viz body 83 a 84 tohoto stanoviska.


21–      Viz zejména čl. 3 odst. 3 SEU. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Německo v. Polsko (C‑848/19 P, EU:C:2021:598 body 38 a 41).


22–      Z judikatury Soudního dvora také vyplývá, že uplatnění zásady solidarity neznamená, že politika Unie v nesmí mít v žádném případě negativní dopady na zvláštní zájmy členského státu v dané oblasti. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Německo v. Polsko (C‑848/19 P, EU:C:2021:598, body 44, 49 a 53, jakož i 73).


23–      Viz čl. 194 odst. 1 SFEU.


24–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2017, Anagnostakis v. Komise (C‑589/15 P, EU:C:2017:663, bod 71).


25–      Samotný pojem „solidarita“ musí být chápán tak, že zahrnuje jak členské státy, tak konečné spotřebitele. Bylo by totiž obtížné pojmout „duch solidarity“ tak, že jej lze oddělit od zájmů tuzemských spotřebitelů, jimž musí v konečném výsledku přinášet rovněž prospěch.


26–      Viz zejména body 6, 7, 14 a 57 odůvodnění, jakož i článek 17 nařízení 2022/1854.


27–      V tomto ohledu viz bod 28 tohoto stanoviska.


28–      V tomto ohledu viz čl. 114 odst. 2 SFEU, jakož i čl. 194 odst. 3 SFEU, který zavádí odlišný postup pro opatření v oblasti energetiky, která jsou především fiskální povahy (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).


29–      Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království (C‑106/09 P a C‑107/09 P, EU:C:2011:732, bod 97), z něhož vyplývá, že i když přímé daně spadají především do pravomoci členských států, nebrání tato okolnost tomu, aby Unie mohla vykonávat pravomoci v této oblasti, přičemž tato oblast byla ostatně v některých odvětvích předmětem harmonizačních opatření [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2022, Fiat Chrysler Finance Europe v. Komise (C‑885/19 P a C‑898/19 P, EU:C:2022:859, bod 73)]. Na základě článku 115 SFEU bylo mimoto přijato několik směrnic v oblasti přímých daní [viz zejména směrnice Rady (EU) 2022/2523 ze dne 14. prosince 2022 o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii (Úř. věst. 2022, L 328, s. 1)].


30–      Viz zejména rozsudek ze dne 24. října 1973, Balkan-Import-Export (5/73, EU:C:1973:109, body 14 a 15).


31–      Obdobně viz rozsudky ze dne 24. října 1973, Balkan-Import-Export (5/73, EU:C:1973:109, bod 15), a ze dne 24. října 1973, Rewe Zentral (10/73, EU:C:1973:111, bod 15). Naopak lze mít za to, že se tato výhrada vztahuje k jiným ustanovením Smlouvy o FEU, která jsou specificky určena k řešení mimořádných situací, jako jsou článek 66, čl. 78 odst. 3, čl. 143 odst. 2, jakož i články 213 a 222 SFEU.


32–      Viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Parlament v. Rada (C‑130/10, EU:C:2012:472, bod 80).


33–      Viz rozsudek ze dne 4. září 2018, Komise v. Rada (Dohoda s Kazachstánem) (C‑244/17, EU:C:2018:662, bod 38).


34–       Pokud jde o zásadu právní jistoty, rád bych upřesnil, že Grondwettelijk Hof (Ústavní soud, Belgie) již Soudnímu dvoru ve věci 2Valorise Ham a další předložil podobnou otázku týkající se platnosti čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. e) nařízení 2022/1854, které se týkají mechanismu spočívajícího v zastropování příjmů některých výrobců elektřiny. V tomto smyslu viz mé stanovisko v této věci (C‑467/24, dále jen „mé stanovisko ve věci 2Valorise Ham a další“, EU:C:2026:608, body 112 až 117).


35–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2022, VYSOČINA WIND (C‑181/20, EU:C:2022:51, bod 47 a citovaná judikatura.


36–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2022, VYSOČINA WIND (C‑181/20, EU:C:2022:51, bod 48 a citovaná judikatura).


37–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2022, VYSOČINA WIND (C‑181/20, EU:C:2022:51, bod 49 a citovaná judikatura).


38–       V projednávané věci se otázka případného zpětného použití dočasného solidárního příspěvku týká pouze zdaňovacího období 2022. Použití tohoto příspěvku pro zdaňovací období 2023 totiž nemůže přiznat zpětný účinek z nařízení 2022/1854, jelikož toto nařízení bylo přijato před začátkem uvedeného období.


39–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2026, Pumpjanskij a další v. Rada (C‑696/23 P, C‑704/23 P, C‑711/23 P, C‑35/24 P a C‑111/24 P, EU:C:2026:245, bod 188 a citovaná judikatura).


40–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Litva a další v. Parlament a Rada (Balíček mobility) (C‑541/20 až C‑555/20, EU:C:2024:818, body 158, 159 a 162 a citovaná judikatura).


41–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Litva a další v. Parlament a Rada (Balíček mobility) (C‑541/20 až C‑555/20, EU:C:2024:818, body 616 a 617 a citovaná judikatura).


42–      Články 14 a 15 nařízení 2022/1854 jasně a podrobně vymezují rámec pro použití dočasného solidárního příspěvku zavedeného tímto nařízení. Konkrétně článek 14 tohoto nařízení dostatečně přesně určuje odvětví činnosti podléhající tomuto příspěvku, podmínky pro jeho výpočet, jakož i případy, kdy z něj mohou být určité společnosti vyňaty. Použitelná sazba je výslovně stanovena v článku 16 uvedeného nařízení.


43–       V tomto ohledu viz mé stanovisko ve věci 2Valorise Ham a další (bod 115).


44–      V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci Secab (C‑423/23, EU:C:2025:63, body 52 a 53 a citovaná judikatura) a 2Valorise Ham a další (bod 116).


45–       V této souvislosti je třeba konstatovat, že Komise již 8. března 2022 zveřejnila sdělení, nadepsané „RepowerEU: společná evropská akce pro cenově dostupnější, bezpečnější a udržitelnější energii“ [COM(2022) 108 final, s. 5], v němž doporučila různá opatření určená k řešení energetické krize, mezi nimiž figurovala i možnost členských států přijmout dočasná daňová opatření týkající se mimořádných zisků.


46–       Dočasný solidární příspěvek zavedený nařízením 2022/1854 se totiž vztahuje na „nadměrné zisky“, které odpovídají mimořádným ziskům vyplývajícím z nepředvídatelných okolností, jež měly dopad na energetické trhy, a dotčené společnosti je z tohoto důvodu nemohly rozumně předvídat.


47–       Viz články 6 až 8 nařízení 2022/1854.


48–      V této souvislosti připomínám, že předkládající soud ve čtvrté a šesté předběžné otázce ve věci 2Valorise Ham a další v podstatě vznesl otázku platnosti čl. 6 odst. 1 nařízení 2022/1854 z hlediska článků 16 a 17 Listiny v rozsahu, v němž stanovil sazbu odvodu ve výši 100 % z nadměrných tržních příjmů. V tomto ohledu viz mé stanovisko ve věci 2Valorise Ham a další (body 64 až 76 a 89 až 102).


49–      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další (C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 33, jakož i citovaná judikatura), a ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 145, jakož i citovaná judikatura).


50–      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další (C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, body 35 a 36), jakož i ze dne 5. září 2024, Novo Banco a další (C‑498/22 až C‑500/22, EU:C:2024:686, bod 112).


51–      Viz rozsudek ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise (C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 61).


52–      Obdobně viz mé stanovisko ve věci 2Valorise Ham a další (bod 66).


53–      Viz rozsudek ze dne 10. září 2024, Neves 77 Solutions (C‑351/22, EU:C:2024:723, bod 85 a citovaná judikatura).


54–      Viz zejména ESLP, 29. dubna 2008, Burden v. Spojené království, CE:ECHR:2008:0429JUD001337805, bod 59.


55–      Viz zejména ESLP, 22. ledna 2009, „Bulves“ AD v. Bulharsko, CE:ECHR:2009:0122JUD000399103, bod 62.


56–      Viz zejména ESLP, 3. července 2003, Buffalo Srl v likvidaci v. Itálie, CE:ECHR:2003:0703JUD003874697, bod 32. V tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 153).


57–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další (C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 57 a citovaná judikatura).


58–      Viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další (C‑623/22, EU:C:2024:639, bod 26 a citovaná judikatura).


59–      Viz rovněž bod 54 odůvodnění nařízení 2022/1854, který poskytuje upřesnění ohledně podmínek výpočtu dočasného solidárního příspěvku.


60–      Jak vyplývá z bodu 50 odůvodnění nařízení 2022/1854, společnosti spadající do působnosti dočasného solidárního příspěvku dosáhly mimořádných zisků, kterých nebylo dosaženo jejich vlastním jednáním, ale v důsledku náhlých a nepředvídatelných okolností spojených s krizovou situací.


61–       Kromě toho nic v předkládacím rozhodnutí neumožňuje zpochybnit způsobilost dočasného solidárního příspěvku přispět k financování opatření na podporu konečných odběratelů elektřiny stanovených nařízením 2022/1854.


62–      Viz rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich (C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 50 a citovaná judikatura).


63–      Obdobně viz rozsudek ze dne 13. června 2017, Florescu a další (C‑258/14, EU:C:2017:448, bod 55).


64–      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 140 a citovaná judikatura), a ze dne 13. listopadu 2025, PB Vi Goods (C‑563/24, EU:C:2025:887, bod 27 a citovaná judikatura).


65–      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2025, INTERZERO a další (C‑254/23, EU:C:2025:569, bod 141 a citovaná judikatura).


66–       Obdobně viz mé stanovisko ve věci 2Valorise Ham a další (bod 93).


67–       Zdá se totiž, že případné omezení svobody podnikání, které by vyplývalo z uplatnění dočasného solidárního příspěvku, respektuje podstatu této svobody, jelikož se toto opatření týká pouze části „nadměrných“ zisků dotčených společností a použije se pouze po dobu omezenou na dvě zdaňovací období.


68–       V rámci své čtvrté otázky žádá předkládající soud Soudní dvůr rovněž o to, aby upřesnil, zda odpověď na tuto otázku závisí zejména na následujících okolnostech: a) nařízení 2022/1854 bylo vyhlášeno dne 7. října 2022 a vstoupilo v platnost následující den; b) toto nařízení ukládá členským státům povinnost zavést dočasný solidární příspěvek nebo rovnocenná vnitrostátní opatření pro roky 2022 nebo 2023; c) transakce, z nichž vzešly zisky, které žalobkyně v původním řízení dosáhly za zdaňovací období 2022, byly ke dni vstupu uvedeného nařízení v platnost již dokončeny; d) zákon z roku 2023 byl vyhlášen dne 17. července 2023 a nabyl účinnosti dne 2. srpna 2023; e) tento právní předpis ukládá pouze občanskoprávní odpovědnost a f) společnost ve spojení se žalobkyněmi v původním řízení po přijetí téhož nařízení a oznámení opatření přijatých členským státem k provedení dočasného solidárního příspěvku prohlásila, že považuje zvýšení svého podílu v plynovém poli Corrib za „zajímavou investici“.


69–      Rozsudek ze dne 18. prosince 2025 (C‑633/23, EU:C:2025:991).


70–      Pro úplnost připomínám, že v obou těchto věcech vycházely pochybnosti belgických soudů z použití odvodu zavedeného dotčenou vnitrostátní právní úpravou na nadměrné příjmy dosažené v Belgii v období od 1. srpna 2022 do 30. června 2023, zatímco nařízení 2022/1854 vstoupilo v platnost až 8. října 2022, přičemž horní hranice v něm stanovená se vztahovala pouze na období od 1. prosince 2022 do 30. června 2023 a toto nařízení výslovně nestanovilo, že by členské státy mohly tuto horní hranici uplatňovat před 1. prosincem 2022.


71–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2013, van den Booren (C‑127/11, EU:C:2013:140, bod 26 a citovaná judikatura).


72–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2005, „Goed Wonen“ (C‑376/02, EU:C:2005:251, bod 33 a citovaná judikatura), jakož i body 56 a 60 tohoto stanoviska.


73–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2004, Gerekens a Procola (C‑459/02, EU:C:2004:454, body 21 a 22 a citovaná judikatura).


74–       Ačkoli toto zjištění samo o sobě nestačí k prokázání, že je zákon z roku 2023 v rozporu s unijním právem, podotýkám, že Irsko nedodrželo lhůtu stanovenou v čl. 14 odst. 3 nařízení 2022/1854, podle něhož byly členské státy povinny přijmout a zveřejnit opatření, jimiž se provádí dočasný solidární příspěvek, do 31. prosince 2022.


75–       Rovněž uvádím, že v rámci své třetí předběžné otázky předkládající soud konstatoval, že některé operace, které vedly k nadměrným ziskům, byly „dokončeny“ před zveřejněním a nabytím účinnosti zákona z roku 2023.


76–       Viz body 64 a 65 odůvodnění nařízení 2022/1854.


77–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2005, „Goed Wonen“ (C‑376/02, EU:C:2005:251, bod 43).


78–       V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vnitrostátní orgány nejenže neposkytly žádná konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění ve smyslu judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 64 tohoto stanoviska, která by mohla založit oprávněná očekávání ohledně zachování nadměrných zisků nebo nepoužití dočasného solidárního příspěvku za zdaňovací období 2022, ale že naopak oznámily dotčeným společnostem ještě před koncem roku 2022, že toto opatření bude uplatněno. Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že již koncem října 2022 začaly schůzky se společnostmi spadajícími do působnosti dočasného solidárního příspěvku, během nichž tyto orgány informovaly uvedené společnosti o prvcích, které by mohly tvořit vnitrostátní opatření provádějící kapitolu III nařízení 2022/1854. Kromě toho veřejnost byla v listopadu 2022 prostřednictvím tiskové zprávy informována o tom, že uvedené opatření bude uplatňováno na nadměrné zisky dosažené ve zdaňovacích obdobích 2022 a 2023.


79–       Podle čl. 22 odst. 1 nařízení 2022/1854 toto nařízení vstoupilo v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a sice dne 8. října 2022.


80–       Viz bod 65 odůvodnění nařízení 2022/1854.


81–       Obdobně viz rozsudek ze dne 10. září 2009, Plantanol (C‑201/08, EU:C:2009:539, bod 54 a citovaná judikatura), v němž Soudní dvůr v podobném kontextu rozhodl, že pokud změna vnitrostátních právních předpisů přijatá v souladu se směrnicí v daňové oblasti ponechává členským státům široké pravomoci, nemůže být považována za nepředvídatelnou.


82 –      Tuto analýzu nemůže zpochybnit ani skutečnost, že zákon z roku 2023 spadá do „občanskoprávní“ oblasti, ani prohlášení společnosti ve spojení s žalobkyněmi v původním řízení, která po přijetí nařízení 2022/1854 a oznámení opatření přijatých členským státem k provedení dočasného solidárního příspěvku považovala zvýšení svého podílu v plynovém poli Corrib za „zajímavou investici“.


83–       Upřesňuji, že předkládající soud ve své páté předběžné otázce rovněž vyzývá Soudní dvůr, aby určil, zda odpověď na tuto otázku závisí na různých skutečnostech, které uvádí a které jsou převzaty v bodě 22 tohoto stanoviska.


84–       Tento prostor pro volné uvážení rovněž umožňuje členským státům přijmout opatření, která považují za vhodná s ohledem na specifika svých vnitrostátních trhů, za předpokladu, že neohrozí efektivní uplatňování nařízení 2022/1854 a že budou dodržovány obecné zásady unijního práva. Z toho vyplývá, že s ohledem na takto členským státům přiznanou volnost mohou být sankcionována pouze opatření, která jsou stižena zjevně nesprávným posouzením. V tomto smyslu viz také mé stanovisko ve věci 2Valorise Ham a další (body 80 a 84 a citovaná judikatura).


85–       Článek 15 nařízení 2022/1854 vymezuje definici základu pro výpočet dočasného solidárního příspěvku poměrně volně.


86–       V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Federazione nazionale delle imprese elettrotecniche ed elettroniche (Anie) a další (C‑798/18 a C‑799/18, EU:C:2021:280, bod 31 a citovaná judikatura).


87–       Upřesňuji však, že to, zda vnitrostátní právní úprava splňuje kritéria stanovená pro posouzení jejího souladu s výše uvedenými ustanoveními Listiny, je třeba posuzovat konkrétně s ohledem na okolnosti dané věci, a nikoli abstraktně. Je tedy na předkládajícím soudu, aby s ohledem na okolnosti sporu v původním řízení ověřil, zda jsou tato kritéria splněna a zda dotčená vnitrostátní právní úprava skutečně splňuje požadavky vyplývající z článků 16 a 17 Listiny. Soudní dvůr mu však v tomto ohledu může poskytnout vodítka pro výklad nezbytná pro toto posouzení.


88–       Viz zejména ESLP, 15. ledna 2015, Arnaud a další v. Francie, CE:ECHR:2015:0115JUD003691811, bod 27.


89–       Viz zejména rozsudky ESLP, 25. června 2013, Gáll v. Maďarsko, (CE:ECHR:2013:0625JUD004957011), a ze dne 15. ledna 2015, Arnaud a další v. Francie, (CE:ECHR:2015:0115JUD003691811), z nichž v podstatě vyplývá, že pouhá skutečnost, že je daňová sazba výjimečně vysoká, sama o sobě nestačí k prokázání porušení článku 1 dodatkového protokolu č. 1, neboť posouzení ESLP se musí týkat opatření jako celku a zohlednit okolnosti, za nichž se toto opatření uplatňuje.


90–       V tomto smyslu viz ESLP, 25. června 2013, Gáll v. Maďarsko, CE:ECHR:2013:0625JUD004957011, bod 61.


91–      Tak je tomu například v případě prohlášení společnosti ve spojení s žalobkyněmi v původním řízení, která po přijetí nařízení 2022/1854 a oznámení vnitrostátních opatření k provedení dočasného solidárního příspěvku považovala zvýšení svého podílu v plynovém poli Corrib za „zajímavou investici“.