<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-51/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0051</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:303">EU:C:2018:303</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta E. Tančeva – věc C‑51/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">OTP Bank a OTP Faktoring</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Evgenije Tančeva</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180503">3. května 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑51/17</HT></P><P>OTP Bank Nyrt</P><P>OTP Faktoring Követeléskezelő Zrt,</P><P>v.</P><P>Teréz Ilyés</P><P>Emil Kiss</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Ítélőtábla (regionální odvolací soud v Budapešti, Maďarsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Ochrana spotřebitelů</KEYWORD><KEYWORD>Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách</KEYWORD><KEYWORD>Smlouvy o úvěru vyjádřeném v cizí měně</KEYWORD><KEYWORD>Členským státem přijatá zákonná opatření k odstranění zneužívajících smluvních ujednání</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 2 směrnice 93/13/EHS a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>jasný a srozumitelný jazyk<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Článek 1 odst. 2 směrnice 93/13 a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>závazná právní a správní ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/></KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc soudů členských států posuzovat z moci úřední smluvní ujednání z hlediska zneužívající povahy</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Ítélőtábla (regionální odvolací soud v Budapešti) se týká dalšího sporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Viz také například rozhodnutí v probíhající věci Sziber, C‑483/16. Stanovisko generálního advokáta N. Wahla v dané věci bylo vydáno dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180116">16. ledna 2018</DATE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:9">EU:C:2018:9</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, který navazuje na rozhodnutí Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE> ve věci Kásler a Káslerné Rábai (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Kásler<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, ve kterém byla projednávána otázka, zda jsou s unijním právem slučitelná ustanovení smluv o spotřebitelském úvěru v Maďarsku, které byly vyjádřené v cizí měně, a to konkrétně ve švýcarských francích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodoval mimo jiné o pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>hlavní předmět smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> podle čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících ujednáních] ve spotřebitelských smlouvách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Směrnice ze dne <DATE ISO="19930405">5. dubna 1993</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="095" PAGE.FIRST="29" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 95, s. 29</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 224) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>směrnice 93/13<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>).</P></NOTE>. V uvedeném případě měl Kúria (Nejvyšší soud Maďarska), který byl v dané věci vnitrostátním předkládajícím soudem, rozhodnout, zda dotčená smluvní ujednání spadají mimo oblast ochrany poskytované směrnicí 93/13. Současně poskytl Soudní dvůr Kúria kritéria pro určení, zda taková ujednání byla vypracována <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>jasným a srozumitelným jazykem<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, což rovněž podle čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 tvoří výjimku z tohoto vyloučení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Téréz Ilyés a Emil Kiss, žalobci v prvním stupni řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>žalobci<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>), napadají v podstatě režim nápravy zavedený maďarským normotvůrcem ve světle rozsudku Soudního dvora ve věci Kásler a následného rozhodnutí Kúria, přičemž tvrdí, že tento režim ponechává kurzové riziko na spotřebiteli za okolností, které vedou k porušení povinnosti týkající se transparentnosti uložené směrnicí 93/13.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 2 směrnice 93/13 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo Společenství, zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 směrnice 93/13 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice 93/13 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen článek 7, posuzuje se zneužívající povaha smluvního ujednání s ohledem na povahu zboží nebo služeb, pro které byla smlouva uzavřena, a s ohledem na všechny okolnosti v době uzavření smlouvy, které provázely její uzavření, a na všechna ostatní ujednání smlouvy nebo jiné smlouvy, ze kterých vychází.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 3 směrnice 93/13 stanoví, že příloha směrnice 93/13 obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající. Bod 1 písm. i) této přílohy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Ujednání, jejichž předmětem nebo účinkem je:</ALINEA><ALINEA>zavázat spotřebitele neodvolatelně k přijetí ujednání, s nimiž se nemohl seznámit před uzavřením smlouvy;<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 směrnice 93/13 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Členské státy zajistí, aby v zájmu spotřebitelů a soutěžitelů byly k dispozici odpovídající a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Maďarské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon a hitelintézetekről és pénzügyi vállalkozásokról szóló 1996. évi CXII törvény (zákon č. CXII z roku 1996 o úvěrových institucích a finančních subjektech; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>zákon Hpt<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>§ 203 zákona Hpt stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="203.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Finanční instituce je povinna podat svým stávajícím i potenciálním klientům jasné a srozumitelné informace o podmínkách využívání služeb, jež poskytuje, i o změnách těchto podmínek […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="203.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>V případě smluv uzavíraných s maloobchodními klienty, jimiž se poskytuje úvěr vyjádřený v zahraniční měně nebo jež obsahují opční právo na získání nemovitosti, je finanční instituce povinna vysvětlit klientovi riziko, které pro něj plyne ze smluvní operace, a klient podpisem potvrdí, že si je toho vědom.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon DH1</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 odst. 1 A Kúriának a pénzügyi intézmények fogyasztói kölcsönszerződéseire vonatkozó jogegységi határozatával kapcsolatos egyes kérdések rendezéséről szóló 2014. évi XXXVIII. törvény (zákon č. XXXVIII z roku 2014, kterým se upravují konkrétní otázky v souvislosti s rozhodnutím Kúria o sjednocení judikatury v oblasti smluv o úvěru uzavřených mezi úvěrovými institucemi a spotřebiteli; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>zákon DH1<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>) stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>[Tento zákon se použije] na smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v období od <DATE ISO="20040501">1. května 2004</DATE> do dne vstupu tohoto zákona v platnost. Pro účely tohoto zákona se pojmem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>smlouva o spotřebitelském úvěru<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="2018" ID="QE0018"/> rozumí jakákoli smlouva o úvěru nebo půjčce založená na cizí měně (svázaná s cizí měnou nebo vedená v cizí měně a splatná ve forintech) nebo založená na forintu, či jakákoli dohoda o finančním leasingu uzavřená mezi finanční institucí a spotřebitelem, pokud jsou její součástí obecná smluvní ujednání nebo jakákoli smluvní ujednání, která nebyla jednotlivě sjednána, zahrnující ujednání uvedené v § 3 odst. 1 nebo v § 4 odst. 1.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Ustanovení § 3 zákona DH1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Za neplatná se považují ujednání obsažená ve smlouvách o spotřebitelském úvěru – s výjimkou smluvních ujednání, která byla sjednána individuálně – na jejichž základě může úvěrová instituce uplatnit za účelem vyplacení částky poskytnuté na pořízení předmětu smlouvy o úvěru nebo finančním leasingu nákupní kurz a za účelem umoření dluhu prodejní kurz nebo jiný směnný kurz, než jaký byl stanoven při provedení platby.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Neplatné ujednání, které je uvedeno v odstavci 1, […] se nahradí úředním směnným kurzem, který stanovila [Maďarská národní banka], a to jak pro účely vyplacení dané částky, tak pro účely umoření (včetně platby splátek a veškerých nákladů, poplatků a provizí v cizí měně).</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Finanční instituce musí provést vyúčtování se spotřebitelem v souladu s ustanoveními zvláštního zákona.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon DH3</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ustanovení § 3 odst. 1 Az egyes fogyasztói kölcsönszerződések devizanemének módosulásával és a kamatszabályokkal kapcsolatos kérdések rendezéséről szóló 2014. évi LXXVII. törvény (zákon č. LXXVII z roku 2014, kterým se upravují různé otázky týkající se změny v cizí měně, ve které jsou vedeny úvěrové smlouvy se spotřebiteli a ustanovení týkající se úroků; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>zákon DH3<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>) stanoví, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>změny ve spotřebitelských smlouvách na základě tohoto zákona musí být prováděny v souladu s ustanoveními tohoto zákona.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Ustanovení § 10 zákona DH3 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>V souvislosti se smlouvami o hypotečním úvěru v cizí měně a se smlouvami o hypotečním úvěru založenými na cizí měně je úvěrová instituce, která je věřitelem, povinna ve lhůtě stanovené pro splnění povinnosti týkající se vypořádání účtů podle [zákona DH2] zajistit, aby byl dluh na základě smlouvy o hypotečním úvěru vedené v cizí měně nebo na základě smlouvy o hypotečním úvěru založené na cizí měně přeměněn na úvěr vedený ve forintech, nebo aby byl na úvěr vedený ve forintech přeměněn celkový dluh vyplývající z takové smlouvy (včetně úroků, poplatků, provizí a nákladů přijatých v cizí měně), přičemž oba výše uvedené dluhy se určí na základě vypořádání účtů provedeného v souladu se [zákonem DH2]. Pro účely této přeměny se uplatní ten z níže uvedených směnných kurzů, který je k rozhodnému dni příznivější pro spotřebitele:</ALINEA><ALINEA>(a) průměrná hodnota směnných kurzů dotčené cizí měny, které úředně stanovila Maďarská národní banka v období ode dne <DATE ISO="20140616">16. června 2014</DATE> do dne <DATE ISO="20141107">7. listopadu 2014</DATE>, nebo</ALINEA><ALINEA>(b) směnný kurz dotčené cizí měny, který úředně stanovila Maďarská národní banka ke dni <DATE ISO="20141107">7. listopadu 2014</DATE>.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20080215">15. února 2008</DATE> uzavřeli žalobci s ELLA Első Lakáshitel Kereskedelmi Bank Zrt. smlouvu o úvěru vyjádřeném ve švýcarských francích s úrokovou sazbou ve výši 1,9 %. Dne <DATE ISO="20161101">1. listopadu 2016</DATE> byl úvěr převeden ze zprostředkovatele na OTP Bank Nyrt., která poté postoupila úvěr OTP Faktoring Követléskezelő Zrt (odpůrkyně v prvním stupni, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>odpůrkyně<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podle této smlouvy měla věřitelka vyplatit maximálně částku ve výši <FT TYPE="NUMBER">30075000</FT> maďarských forintů (HUF), která zahrnovala provizi ve výši <FT TYPE="NUMBER">75000</FT> HUF a která v okamžiku uzavření smlouvy odpovídala částce <FT TYPE="NUMBER">212831</FT> švýcarských franků (CHF).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Podle smlouvy převedla věřitelka úvěr poskytnutý ve forintech na švýcarské franky, a to na základě nákupního kurzu, který sama používala v okamžiku vyplacení dané částky. Naproti tomu výši měsíčních splátek, které měly být placeny ve forintech, určila na základě svého vlastního prodejního kurzu. Věřitelka mohla také provádět jednostranné změny běžných úroků a správních nákladů, avšak smlouva neobsahovala žádné ustanovení umožňující žalobcům jednostranně změnit měnu, v níž je smlouva registrována.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>V části smlouvy, která je nadepsána <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>Prohlášení o sdělení rizik<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, je uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>dlužník v souvislosti s úvěrovými riziky prohlašuje, že zná a chápe podrobné informace, které mu v tomto ohledu poskytla věřitelka, a že si je vědom rizika plynoucího z okolnosti, že je úvěr vyjádřen v zahraniční měně, i toho, že toto riziko nese výlučně dlužník. Pokud jde o kurzové riziko, je dlužníkovi známo obzvláště to, že pokud dojde během platnosti smlouvy ke kolísání směnného kurzu forintu k švýcarskému franku v neprospěch dlužníka (tj. pokud dojde k oslabení směnného kurzu<?PAGE NO="5"?> forintu vůči úřednímu směnnému kurzu platnému v okamžiku platby), mohla by tato okolnost způsobit výrazné zvýšení splátek, jejichž výše je určena v zahraniční měně a jež jsou splatné ve forintech. Podpisem této smlouvy dlužník stvrzuje, že je mu známo, že ponese veškeré ekonomické důsledky tohoto rizika. Kromě toho prohlašuje, že důkladně zvážil případné dopady vyplývající z kurzového rizika a že přijímá tato rizika, která zvážil s ohledem na svou platební způsobilost a na své ekonomické postavení, a že v souvislosti s kurzovým rizikem nebude moci vznést proti bance žádnou stížnost<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Žalobci podali proti odpůrkyním dne <DATE ISO="20130516">16. května 2013</DATE> žalobu, kterou se domáhali určení neplatnosti smlouvy o úvěru a určení, že smlouva se považuje za platnou, ale že je vyjádřena ve forintech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Soud prvního stupně vyhověl této žalobě rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160311">11. března 2016</DATE>, v němž mimo jiné konstatoval, že smluvní ujednání, které ukládá povinnost nést kurzové riziko, není, byť je hlavním předmětem smlouvy, ani jasné, ani srozumitelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>První odpůrkyně podala proti rozsudku vydanému v prvním stupni odvolání, jímž se domáhala toho, aby byl tento rozsudek změněn a žaloba byla zamítnuta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Zákony DH1 a DH2 byly spolu se zákonem DH3 přijaty maďarským normotvůrcem až poté, co žalobci podali u maďarských soudů dne <DATE ISO="20130516">16. května 2013</DATE> žalobu, avšak v průběhu řízení, v němž se maďarské soudy tímto sporem zabývaly. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zákon DH1, který nabyl účinnosti dne <DATE ISO="20140726">26. července 2014</DATE>, je založen na rozhodnutí Kúria č. 2/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Magyar Közlöny 2014/91, s. 10975.</P></NOTE>, (které je pro maďarské soudy závazné) a které bylo přijato ve světle rozsudku Soudního dvora ve věci Kasler<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Viz také zákon DH2, A [Kúriának a] pénzügyi intézmények fogyasztói kölcsönszerződéseire vonatkozó jogegységi határozatával kapcsolatos egyes kérdések rendezéséről szóló 2014. évi XXXVIII. törvényben rögzített elszámolás szabályairól és egyes egyéb rendelkezésekről szóló 2014. évi XL. törvény (zákon XL z roku 2014 o právních předpisech o vypořádání účtů spadajících do působnosti zákona č. XXXVIII z roku 2014, kterým se upravují konkrétní otázky v souvislosti s rozhodnutím [Kúria] o sjednocení judikatury v oblasti smluv o úvěru uzavřených mezi úvěrovými institucemi a spotřebiteli, a o některých dalších ustanoveních).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Podle vnitrostátního předkládajícího soudu se na dotčenou smlouvu použijí § 1 odst. 1 a § 3 zákona DH1.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Podle § 3 odst. 1 zákona DH1 jsou neplatná ujednání ve spotřebitelských smlouvách, na základě kterých se nákupní kurz cizí měny použije pro účely vyplacení úvěru, ale pro účely jeho splacení se použije prodejní kurz. Podle § 3 odst. 2 se ujednání, které bylo prohlášeno za neplatné podle § 3 odst. 1 – v zásadě – nahradí ustanovením, které stanoví, že pro účely vyplacení dané částky i pro účely umoření se použije úřední směnný kurz dané zahraniční měny, který stanovila Magyar Nemzeti Bank (Maďarská národní banka).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Předkládací usnesení dále stanoví, že zákonem DH2 z roku 2014 uložil normotvůrce finančním institucím povinnost vyúčtovat přeplatky, které zaplatili spotřebitelé v důsledku zneužívajících smluvních ujednání. Na základě zákona DH3 z roku 2014 již nebyly přípustné smlouvy zajištěné zástavním právem vyjádřené v zahraniční měně, pohledávky spotřebitelů (včetně dluhu dotčeného v původním řízení) byly převedeny na forinty a byly provedeny další změny obsahu právních vztahů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Konečně z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zákony DH1 a DH3 ponechaly kurzové riziko na spotřebiteli, a to s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT> i <HT TYPE="ITALIC">ex nunc</HT>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Pokud jde o rozhodnutí Kúria č. 2/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Viz výše poznámka pod čarou 5.</P></NOTE>, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zůstalo v platnosti bez ohledu na přijetí zákonů DH a stanoví následující:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1.</NO.P><TXT>Ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru vyjádřeném v zahraniční měně, podle kterého nese kurzové riziko bez jakéhokoli omezení spotřebitel – protiváhou za poskytnutí příznivější úrokové sazby – představuje smluvní ujednání týkající se hlavního předmětu smlouvy, jehož zneužívající povaha zpravidla nemůže být přezkoumána. Zneužívající povaha takového ujednání může být přezkoumána a prohlášena pouze v případě, že v okamžiku uzavření smlouvy a s ohledem na znění smlouvy a na informace získané finanční institucí, není obsah smlouvy pro průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>spotřebitel<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>) jasný ani srozumitelný. Smluvní ujednání týkající se kurzového rizika jsou považována za zneužívající, a smlouva tudíž za zcela nebo částečně neplatnou, pokud se spotřebitel vzhledem k tomu, že mu finanční instituce neposkytla informace nebo je poskytla pozdě, může důvodně domnívat, že kurzové riziko není skutečné nebo že nese toto riziko pouze do určité míry.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></TXT></NP></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek rozhodl Fővárosi Ítélőtábla (regionální odvolací soud v Budapešti), že řízení přeruší, a dne <DATE ISO="20170117">17. ledna 2017</DATE> předložil k rozhodnutí následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>1)</NO.P><TXT>Má být za ujednání, které nebylo sjednáno individuálně ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, a potažmo za ujednání spadající do působnosti směrnice 93/13, považováno smluvní ujednání, které přenáší kurzové riziko na spotřebitele a které se v důsledku zrušení zneužívajícího smluvního ujednání, které stanovilo rozpětí nákup/prodej a povinnost nést příslušné kurzové riziko, stalo součástí smlouvy s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>, a to v důsledku zásahu zákonodárce provedeného s ohledem na spory ohledně neplatnosti, týkající se značného množství smluv?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě, že smluvní ujednání přenášející kurzové riziko na spotřebitele spadá do působnosti směrnice 93/13, musí se výjimka upravená v čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 vykládat v tom smyslu, že se týká i smluvního ujednání odrážejícího kogentní právní ustanovení ve smyslu bodu 26 rozsudku Soudního dvora vydaného ve věci RWE Vertrieb AG (C‑92/11), které bylo přijato nebo nabylo účinnosti až po uzavření smlouvy? Vztahuje se tato výjimka také na smluvní ujednání, které se stalo součástí smlouvy s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT> v době po uzavření této smlouvy, a to v důsledku kogentního právního ustanovení, jímž se napravuje neplatnost způsobená zneužívající povahou smluvního ujednání, která znemožňuje plnění smlouvy?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Pokud z odpovědí na výše uvedené otázky vyplyne, že může být přezkoumána zneužívající povaha smluvního ujednání přenášejícího kurzové riziko na spotřebitele, musí být podmínka týkající se sepsání jasným a srozumitelným jazykem, která je uvedena v čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13, vykládána v tom smyslu, že je dodržena i v případě, že povinnost poskytnout informace, která je stanovena v právních předpisech, a tím nutně formulována obecným způsobem, je splněna tak, jak je uvedeno v popisu skutkových okolností, nebo musí být sděleny i údaje týkající se rizik pro spotřebitele, jež jsou finanční instituci známy nebo k nimž mohla mít tato instituce přístup v okamžiku uzavření smlouvy?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je třeba mít z hlediska požadavku jasnosti a transparentnosti a z hlediska ustanovení bodu 1 písm. i) přílohy směrnice 93/13 za to, že pro účely výkladu čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13 je relevantní okolnost, že v okamžiku uzavření smlouvy bylo její součástí smluvní ujednání týkající se oprávnění provést jednostrannou změnu, jakož i ujednání týkající se rozpětí nákup/prodej – která byla o několik let později prohlášena za zneužívající – spolu s ujednáním týkajícím se přenesení kurzového rizika, takže spojený účinek všech těchto ujednání vedl k tomu, že spotřebitel nemohl ve skutečnosti naprosto nijak předvídat, jakým dalším vývojem projdou platební závazky a na základě jakého mechanismu se budou měnit?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě, že vnitrostátní soud smluvní ujednání, které přenáší kurzové riziko na spotřebitele, prohlásí za zneužívající, je při určení právních následků v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva povinen z moci úřední přezkoumat, a to při dodržení práva účastníků vyjádřit se v kontradiktorním řízení, také zneužívající povahu jiných smluvních ujednání, jichž se žalobci ve svém návrhu nedovolávali? Použije se zásada zjišťování skutkového stavu z moci úřední, která vyplývá z judikatury Soudního dvora, i v případě, že je žalobcem spotřebitel, anebo dispozitivní zásada v takovémto případě provedení přezkumu z moci úřední vylučuje, a to s ohledem na postavení, které v celém řízení zaujímá dispoziční právo, jakož i s ohledem na zvláštnosti daného řízení?<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložili žalobci, odpůrkyně, maďarská a polská vláda, jakož i Evropská komise. Všichni uvedení s výjimkou polské vlády se zúčastnili jednání konaného dne <DATE ISO="20180222">22. února 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Odpůrkyně v původním řízení zpochybňují přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a to na základě toho, že považují první čtyři otázky za hypotetické, které nemají žádnou spojitost se skutečnostmi v původním řízení, a pátou otázku za <HT TYPE="ITALIC">acte claire</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Zpochybňují zejména výklad zákonů DH uvedených v předkládacím rozhodnutí a uvádějí například, že zákon DH1 nemá nic společného s přičtením odpovědnosti za kurzové riziko a že DH3 není předpisem, který by do smlouvy začleňoval povinnost spotřebitele nést takové riziko<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Maďarská vláda rovněž zpochybňuje výklad zákonů DH uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, avšak nejde tak daleko, aby tvrdila, že je nepřípustná. Komise uvádí, že není jasné, zda se žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týká zákona DH1 nebo zákona DH3.</P></NOTE>. Naopak DH3 zrušil kurzové riziko pro úvěry v cizí měně tím, že je do budoucna přeměnil na půjčky ve forintech (podle jejich tvrzení tomu tak mělo být od <DATE ISO="20150201">1. února 2015</DATE>, <HT TYPE="ITALIC">ex nunc</HT>), a nikoli zpětně (<HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>). Tvrdí, že vzhledem k tomu, že ani zákony DH, ani rozhodnutí Kúria č. 2/2014 nezměnily ustanovení týkající se kurzových rizik, jsou předložené otázky hypotetické povahy a požadovaný výklad požadovaný Fővárosi Ítélőtábla (regionální odvolací soud v Budapešti) nemá žádnou spojitost se skutkovými okolnostmi v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Nemohu však souhlasit s tím, že by žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla nepřípustná. Je však nutné učinit několik objasňujících poznámek ve vztahu k čtvrté otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Článek 267 SFEU zakotvuje jasné rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, přičemž pouze vnitrostátní soud je příslušný ke zjištění a posouzení skutkových okolností sporu v původním řízení, jakož i k výkladu a uplatňování vnitrostátního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz v kontextu zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách o úvěru rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Aziz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:164">EU:C:2013:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Přikláním se tedy k tomu nezohlednit otázky v soudním spisu týkající se významu práva členského státu, jak je uvádí předkládací rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz rovněž v tomto ohledu mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Egenberger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:851">EU:C:2017:851</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Stejně tak je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci nezbytnost a relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. V důsledku toho je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout, jestliže se položené otázky týkají výkladu unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Aziz, poznámka pod čarou 9. Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Soudní dvůr může rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem odmítnout pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu původního řízení, jedná-li se o hypotetický problém, nebo také v případě, že Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Aziz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:164">EU:C:2013:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>S výjimkou čtvrté otázky obsahuje předkládací rozhodnutí odůvodněnou analýzu aspektů unijního práva, které vnitrostátní předkládající soud považuje za relevantní v tomto sporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz stanovisko generálního advokáta N. Jääskinena ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Banif Plus Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑312/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:621">EU:C:2015:621</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, takže je možné spojit právní otázky, které vyžadují výklad, bez ohledu na neexistenci shody ohledně významu a dopadu zákonů DH1 a DH3. Kromě toho jsou obecné základy sporu mezi účastníky zřetelné i ze soudního spisu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Vnitrostátní předkládající soud by chtěl vědět, jaký dopad na nároky žalobců má vyhlášení zákonů DH1 a DH3, k čemuž došlo, jak již bylo uvedeno, v průběhu trvání soudního sporu vzniklého v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Odpůrkyně mimo jiné zpochybňují, že na základě zákonů DH1 a DH3 skutečně došlo k přenesení kurzovního rizika z věřitele na dlužníka, odmítají jakýkoli výklad těchto zákonů, který by jim přiznával retroaktivní účinky, a tvrdí, že nedošlo k porušení požadavku čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 ohledně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>jasn[ého] a srozumiteln[ého] jazyk[a]<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Žalobci nicméně tvrdí, že tato posledně uvedená podmínka nebyla splněna, že režim nápravy vyplývající ze zákonů DH1 a DH3 ponechal zátěž z kurzového rizika na nich jako spotřebitelích, a že sazba, která byla dle jejich tvrzení zavedena legislativním zásahem, je podstatně vyšší než sazba, která byla platná v době sjednání smlouvy v roce 2008. V této souvislosti tvrdí, že došlo k porušení zásady transparentnosti. V unijním právu chrání tato zásada spotřebitele prostřednictvím kombinace poslední věty čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 a článků 3 a 5 směrnice 93/13 a její přílohy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Matei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑143/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:127">EU:C:2015:127</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.)</P></NOTE>. V této souvislosti žalobci tvrdí, že došlo k porušení zásad rovnocennosti a efektivity, a dále se táží, zda došlo či nedošlo k porušení čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Mohu tak bez váhání konstatovat, že pokud jde o otázky 1 až 3 a 5, je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přípustná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Pokud jde o čtvrtou otázku, ta odkazuje na čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13, který upravuje oblast překračující rámec požadavků na transparentnost a zahrnuje další formy nepřiměřenosti. V písemných vyjádřeních žalobců však nejsou obsažena žádná tvrzení ohledně relevance čl. 4 odst. 1 pro původní řízení, přičemž ani žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v části nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> neodkazuje na čl. 4 odst. 1 směrnice 93/13.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Ve vztahu ke sporným bodům mezi účastníky původního řízení zdůrazňují žalobci ve svých písemných vyjádřeních, že na rozdíl od nedávno rozhodnutého sporu ve věci Andriciuc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, je jejich spor založen na zneužití na základě neexistence jasné a srozumitelné informace, což je v rozporu s požadavky uvedenými v odstavcích 6 a 7 § 203 zákona Hpt. Dále pak části rozsudků Soudního dvora, na které žalobci odkazují, se týkají buď transparentnosti podle čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Konkrétně rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150423">23. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Van Hove</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑96/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:262">EU:C:2015:262</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo článku 6 a zásad rovnocennosti a efektivity<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Aziz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:164">EU:C:2013:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Písemná vyjádření žalobce rovněž odkazují na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120614">14. června 2012</DATE>, <NAME.CASE>Banco Español de Crédito</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑618/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:349">EU:C:2012:349</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, v bodech 39 a 53). První z nich se týká slabého postavení spotřebitelů vůči prodávajícím nebo poskytovatelům a druhý se týká zásady efektivity.</P></NOTE>, případně jejich kombinace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Gutiérrez Naranjo a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:980">EU:C:2016:980</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Jak je uvedeno výše, odpůrkyně zpochybňují přípustnost čtvrté otázky z důvodu její hypotetické povahy. Nicméně jsem spíše toho názoru, že Soudní dvůr nemá k dispozici skutkové a právní poznatky k zodpovězení čtvrté otázky v rozsahu, v němž je žádán o posouzení přiměřenosti ponechání kurzového rizika na spotřebiteli nad rámec parametrů pro posouzení dodržení transparentnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Aziz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:164">EU:C:2013:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Čtvrtá otázka je tudíž buď nepřípustná, nebo je třeba ji chápat tak, že má být jejím prostřednictvím podána odpověď na to, jaký dopad má právní úprava zasahující mnoho let poté, co byla smlouva uzavřena (vývoj považovaný vnitrostátním předkládajícím soudem za nepředvídatelný z hlediska spotřebitele), na povinnost transparentnosti, která je odpůrkyním uložena na základě na čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Základní otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Podstatou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je, zda je režim nápravy, který vyplývá ze zákonů DH1 a DH3, jež jsou opatřeními zavedenými maďarským zákonodárcem v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Kásler a rozhodnutí Kúria č. 2/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz výše poznámka pod čarou 5.</P></NOTE>, přezkoumatelný z hlediska unijního práva a zda je s tímto právem v souladu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je důležité připomenout, že rozsudky Soudního dvora působí <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>, a tudíž působí ode dne nabytí účinnosti opatření, které je předmětem výkladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151029">29. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>BBVA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑8/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:731">EU:C:2015:731</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Rovněž viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunar, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:321">EU:C:2015:321</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, a musí se proto použít na právní vztahy vzniklé a založené před vydáním rozsudku rozhodujícího o žádosti o výklad, pokud jsou v ostatních ohledech splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudům spor týkající se použití uvedeného pravidla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>RWE Vertreib</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:180">EU:C:2013:180</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Pouze ve zcela výjimečných případech a v zájmu ochrany právní jistoty mohou okolnosti přimět Soudní dvůr k tomu, aby omezil časové účinky jednoho ze svých rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Tamtéž, bod 59 a citovaná judikatura. Ta se týkala jednání v dobré víře dotčených osob a existence rizika vážných potíží.</P></NOTE>. Soudní dvůr neučinil žádné takové omezení časových účinků u svého rozsudku Kásler a soudy členských států tak učinit nemohou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Gutiérrez Naranjo a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:980">EU:C:2016:980</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>To znamená, že výklad čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 podaný Soudním dvorem v rozsudku ze dne <DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE> ve věci Kásler a ostatních ustanovení směrnice 93/13 relevantních v uvedené věci (zejména článků 3, 5, 6 odst. 1 a 7) se vztahuje na smluvní ujednání sjednaná po vstupu směrnice 93/13 v platnost, tedy po 31. prosinci 1994<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Článek 10 odst. 1 směrnice 93/13.</P></NOTE>. Je třeba dodat, že vykonatelnost čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 na vnitrostátní úrovni podléhá přiměřeným přechodným lhůtám stanoveným právem členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151029">29. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>BBVA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑8/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:731">EU:C:2015:731</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a tedy i ostatním procesním pravidlům členských států, za předpokladu, že tyto právní předpisy dodržují zásady efektivity a rovnocennosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Pro aktuální a komplexní analýzu viz stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Sziber</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑483/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:9">EU:C:2018:9</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>V kontextu směrnice 93/13 jsou pro nápravné povinnosti uložené členským státům relevantní i články 6 a 7, přičemž Soudní dvůr například ve věci Kásler konstatoval, že článek 7 ukládá členským státům povinnost zajistit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>přiměřené a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C: 2014:282</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, a že článek 7 je navíc navržen tak, aby zajišťoval prostředky odrazující porušování směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Tamtéž, bod 79.</P></NOTE>. Je rovněž důležité mít na paměti článek 8 směrnice 93/13, který členským státům umožňuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení slučitelná se Smlouvou v oblasti působnosti této směrnice, aby zajistily nejvyšší stupeň ochrany spotřebitele<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>K mezím článku 8 viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100603">3. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Caja de Ahorros y Monte de Piedad de Madrid</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:309">EU:C:2010:309</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že směrnice 93/13 vstoupila v platnost dne <DATE ISO="19941231">31. prosince 1994</DATE> a dotčená smluvní ujednání byla sjednána dne <DATE ISO="20080215">15. února 2008</DATE>, nelze z hlediska unijního práva v zásadě nic namítat proti rozhodnutí maďarského zákonodárce regulovat v zákoně DH1 smluvní ujednání sjednaná v období od <DATE ISO="20040501">1. května 2004</DATE> do <DATE ISO="20140726">26. července 2014</DATE>, nebo v zákoně DH3 stanovit možnosti přeměny úvěrů v cizí měně na úvěry vyjádřené ve forintech, a to odkazem na data v roce 2014, bez ohledu na to, jaké jsou rozpory ohledně časových účinků zákonů DH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Druhou otázku žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je třeba zodpovědět ve světle této základní zásady unijního práva. Jsem toho názoru, že druhá otázka je jádrem pochybností vnitrostátního předkládajícího soudu ohledně přípustného dopadu zákonů DH1 a DH3 na výsledek věci v původním řízení z hlediska unijního práva. Následující analýza bude proto zaměřena do značné míry na druhou otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Zodpovězení předběžných otázek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na první otázku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Podstatou první předběžné otázky vnitrostátního předkládajícího soudu je, zda smluvní ujednání uložené zákonem, které ponechává kurzové riziko na spotřebiteli s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>, je ujednáním, které <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>nebylo individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, takže zásadně spadá do působnosti uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Jak je uvedeno v písemném vyjádření Polska, pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> je třeba chápat jako ujednání, na kterém se smluvní strany společně dohodly po jednáních týkajících se dotčeného konkrétního ujednání a kterým jsou vázány. Jestliže je však takové ujednání, jako je údajně uložené ujednání v původním řízení přijato v rámci legislativního zásahu, pak se nemůže jednat z podstaty věci o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>individuálně sjednané<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> ujednání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151029">29. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>BBVA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑8/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:731">EU:C:2015:731</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V tomto rozsudku totiž Soudní dvůr uvedl, že dotčený právní předpis v uvedené věci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>zakotvuje legislativní rámec s obecnou působností<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>. Ačkoliv zákonné opatření dotčené v projednávaném případě nebylo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>smluvním ujednáním<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13, bylo považováno za obecnou normu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Nejenže je tento výklad podpořen zřejmým významem čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Pro přehled o pravidlech týkajících se výkladu unijních opatření viz například moje stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pinckernelle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑535/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:996">EU:C:2016:996</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, ale je rovněž v souladu s cílem směrnice 93/13, jak je uveden v jednom z jejích bodů odůvodnění, který odkazuje na ochranu kupujících a spotřebitelů před <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>jednostranně sepsanými <HT TYPE="ITALIC">běžnými</HT> [<HT TYPE="ITALIC">adhezními</HT>] smlouvami<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Kromě toho odkazuje další bod odůvodnění na možnosti poskytované právními předpisy členského státu k zahajování řízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>týkajících [se] smluvních podmínek [zneužívajících ujednání] navržených k <HT TYPE="ITALIC">obecnému použití</HT> ve smlouvách uzavíraných se spotřebiteli<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Navrhuji proto na první otázku odpovědět v tom smyslu, že smluvní ujednání uložené prostřednictvím legislativního zásahu, podle kterého zůstává kurzové riziko na spotřebiteli s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>, nemůže být považováno za smluvní ujednání, které je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na druhou otázku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Prostřednictvím druhé otázky se vnitrostátní předkládající soud táže, zda režim nápravy zakotvený v zákonech DH1 a DH3, které byly vyhlášeny maďarským normotvůrcem jak ve světle rozsudku Kásler, tak i jeho aplikace ze strany Kúria v rozhodnutí č. 2/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz výše poznámka pod čarou 5.</P></NOTE>, odpovídá <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>smluvním ujednáním<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, která odrážejí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>závazná právní a správní ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13, takže <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>nejsou předmětem ustanovení této směrnice<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Dospěl jsem k závěru, že opatření nápravy dotčená v původním řízení nejsou vyloučena z působnosti směrnice 93/13 na základě jejího čl. 1 odst. 2. Důvody pro to jsou následující.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>V první řadě uznávám, že Soudní dvůr konstatoval, že výjimka obsažená v čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 vyžaduje, aby byly splněny dvě podmínky. Zaprvé musí být smluvní ujednání odrazem právního nebo správního ustanovení a zadruhé musí být toto právní ustanovení závazné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V tomto ohledu je třeba uvést, že pro účely prokázání toho, zda je smluvní ujednání vyloučeno z působnosti směrnice 93/13, musí vnitrostátní soud ověřit, zda je toto ujednání odrazem ustanovení vnitrostátního práva, jež se použijí na smluvní strany nezávisle na jejich volbě, nebo těch, která se použijí subsidiárně, tedy v případě neexistence odlišného ujednání mezi smluvními stranami v tomto ohledu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Tamtéž, bod 29 a citovaná judikatura. Pro další příklad viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170126">26. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Banco Primus</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑421/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:60">EU:C:2017:60</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Rovněž však podotýkám, že Soudní dvůr již konstatoval, že výjimku uvedenou v čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 je třeba vykládat striktně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Andriciuc</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>,<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Přestože se zákony DH1 a DH3 nepoužijí nezávisle na volbě účastníků původního řízení, jak bylo uvedeno v písemném vyjádření žalobců, nebyly v platnosti v okamžiku sjednání smlouvy dne <DATE ISO="20080215">15. února 2008</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>V tomto smyslu se skutečnosti, které jsou relevantní ve věci v původním řízení, liší od těch, které vyplývají z jiných případů, jejichž předmětem byl výklad čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13. Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>RWE Vertrieb</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:180">EU:C:2013:180</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140910">10. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kušionová</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑34/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2189">EU:C:2014:2189</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Soudní dvůr dále zdůraznil, že účel vyloučení použití pravidel směrnice 93/13 je odůvodněn skutečností, že může být legitimně předpokládáno, že vnitrostátní zákonodárce zavedl rovnováhu mezi všemi právy a povinnostmi stran určitých smluv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>RWE Vertrieb</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:180">EU:C:2013:180</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Tento předpoklad se však nemůže uplatnit ve vztahu k zákonným opatřením, která byla přijata poté, co byla uzavřena příslušná smlouva, a za specifickým účelem, jímž je provedení soudního rozhodnutí o nesouladu se směrnicí 93/13, jak tomu podle soudního spisu nepochybně bylo v původním řízení. Jak je vysvětleno výše v bodech 45 až 50, rozsudky Soudního dvora ohledně výkladu ustanovení unijního práva jsou účinné ode dne vstupu těchto ustanovení v platnost, pokud Soudní dvůr neomezil jejich časové účinky, přičemž jejich výkon před soudy členských států vyžaduje dodržování procesních pravidel příslušného členského státu, a to při dodržení zásad efektivity a rovnocennosti. Jak bylo dále výše uvedeno, v kontextu směrnice 93/13 jsou často relevantní články 6, 7 a 8, jelikož upravují opravné prostředky, jež musí členské státy poskytnout k ochraně práv spotřebitelů vyplývajících z této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Soudní dvůr měl již totiž příležitost posoudit slučitelnost (zákonem stanovených) opravných prostředků členského státu s články 6 a 7 směrnice 93/13, jakož i se zásadami efektivity a rovnocennosti, a to za okolností, kdy taková zákonná opatření byla přijata v reakci na rozsudek Soudního dvora vykládající směrnici 93/13. Předmětem posouzení v těchto věcech však nebylo, zda jsou příslušná zákonná ustanovení vyloučena na základě čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 z její působnosti, a to pravděpodobně proto, že nemohla být podle žádné analýzy považována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>smluvní ujednání<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz zejména body 21 a 23 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151029">29. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>BBVA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑8/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:731">EU:C:2015:731</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). „V souladu s touto judikaturou a především na základě rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Aziz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:164">EU:C:2013:164</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), byly zákonem 1/2013 pozměněny zejména články občanského soudního řádu související s výkonem rozhodnutí týkajících se nemovitosti zatížené hypotékou. V řízeních zahájených po nabytí účinnosti zákona 1/2013 tak nyní námitka vznesená povinnou osobou založená na zneužívající povaze smluvního ujednání a podaná v běžné lhůtě deseti dnů od oznámení aktu, jímž se nařizuje výkon rozhodnutí, umožňuje řízení o výkonu rozhodnutí týkajícího se nemovitosti zatížené hypotékou přerušit až do rozhodnutí o této námitce […] Je třeba posoudit, zda a případně v jaké míře směrnice 93/13, tak jak je vykládána judikaturou Soudního dvora rozvinutou zejména po jeho rozsudku Aziz […], brání mechanismu přechodné lhůty použitému španělským zákonodárcem a vloženému zákonem 1/2013. K tomu také viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140717">17. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Sánchez Morcillo a Abril García</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑169/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2099">EU:C:2014:2099</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150121">21. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Unicaja Banco a Caixabank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/13, C‑484/13, C‑485/13 a C‑487/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:21">EU:C:2015:21</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170126">26. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Banco Primus</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑421/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:60">EU:C:2017:60</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> podle čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13. Je však pravděpodobné, že byla také výsledkem jednoznačné povinnosti uložené členským státům primárním právem EU, konkrétně článkem 19 SEU, stanovit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž mají zákony DH1 a DH3, na rozdíl od sankcí a procesních pravidel, která se mají použít ve světle rozsudku Soudního dvora ve věci Kásler, vliv na obsah smluvních ujednání (například na určení, která strana ponese kurzovní riziko), je takový podstatný činitel podle skutkového stavu v původním řízení tak úzce spjat s požadavkem na soulad zákonů DH1 a DH3 s články 6 a 7 směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz nedávný rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170126">26. ledna 2017</DATE>, <NAME.CASE>Banco Primus</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑421/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:60">EU:C:2017:60</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, jakož i se zásadami rovnocennosti a efektivity, že je neoddělitelný. Kromě toho by výklad čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13, podle kterého by se na takové zákony, jako jsou zákony DH1 a DH3, vztahovala výjimka uvedená v tomto ustanovení, vedl také k tomu, že by ze soudního přezkumu byla vyloučena i legislativní odpověď členského státu na rozhodnutí Soudního dvora, že vnitrostátní právo nebo praxe jsou v rozporu se směrnicí 93/13.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Podle takového výkladu by byl čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 v rozporu s požadavkem, aby v politikách Unie byla zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele podle článku 38 Listiny základních práv Evropské unie, který je minimálně návodem pro výklad čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Generální advokát N. Wahl je ve svém stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pohotovosť</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑470/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:844">EU:C:2013:844</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), toho názoru, že článek 38 Listiny je zásadou podle čl. 52 odst. 5 Listiny spíše než právem.</P></NOTE>. Byl by rovněž v určitém rozporu s právem na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140910">10. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kušionová</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑34/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2189">EU:C:2014:2189</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), v němž Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>imperativn[í] požadavk[y]<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> stanovené v článcích 38 a 47 Listiny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>se uplatní při provádění směrnice 93/13<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>.</P></NOTE>, který přiznává jednotlivcům práva, která mohou uplatnit u vnitrostátních soudů členských států, a to i v rámci sporů mezi soukromými osobami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180417">17. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Egenberger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:257">EU:C:2018:257</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V bodě 82 Soudní dvůr judikoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>vnitrostátní soud, který rozhoduje o sporu mezi dvěma jednotlivci, je povinen, pokud není možné, aby vyložil použitelné vnitrostátní právo v souladu se směrnicí dotčenou v projednávané věci, zajistit v rámci svých pravomocí soudní ochranu vyplývající pro jednotlivce z článků 21 a 47 Listiny a plný účinek těchto článků, přičemž v případě potřeby upustí od uplatnění jakéhokoli odporujícího vnitrostátního ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Konečně, formulace čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13 poskytuje malou pomoc při určování jeho významu a ani účel čl. 1 odst. 2, uvedený v bodech odůvodnění, neposkytuje zřetelné vodítko k určení, zda se vztahuje na smluvní ujednání uložená zákonem <HT TYPE="ITALIC">po</HT> uzavření příslušné smlouvy a pro účely uvedení práva členského státu do souladu se směrnicí 93/13. Historie vzniku tohoto ustanovení však naznačuje, že jeho cílem je zajistit, aby členské státy byly oprávněny zachovat nebo zavést normy, které jdou nad rámec ochranných ustanovení směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>RWE Vertrieb</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:566">EU:C:2012:566</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), odkazující na intervenci Hospodářského a sociálního výboru v legislativním procesu.</P></NOTE>, ale neomezují je, přičemž jeden generální advokát konstatoval, že výjimka v čl. 1 odst. 2 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>by měl[a] platit pro takové standardizované smlouvy, jejichž obsah již vnitrostátní zákonodárce upravil vnitrostátními předpisy a přitom již provedl <HT TYPE="ITALIC">ex lege</HT> vyvážení zájmů mezi oprávněnými zájmy všech smluvních stran<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Tamtéž, bod 47 (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Generální advokát odkazuje na první diskusní dokument Evropské komise ze dne <DATE ISO="19840214">14. února 1984</DATE>, COM(1984) 55 final.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>To je také v souladu s obecným pravidlem, že zneužívající povaha se musí posuzovat k datu uzavření smlouvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Viz například rozsudek ze dne 21. ledna, <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Unicaja Banco a Caixabank</NAME.CASE> (C‑482/13, C‑484/13, C‑485/13 and <NO.CASE>C‑487/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:21">EU:C:2015:21</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a přikláním se k názoru, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>smluvní rovnováha<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> by neměla být porušena <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>zásahem státního orgánu po uzavření smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Stanovisko generálního advokáta N. Wahla, <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kasler</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:85">EU:C:2014:85</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0105">105</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, pokud tento zásah nezajistí soulad práva členského státu se směrnicí 93/13, nebo není v mezích nejvyššího stupně ochrany spotřebitele podle článku 8 směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz výše poznámka pod čarou 30.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Navrhuji proto, aby druhá otázka byla zodpovězena tak, že ujednání, které se stalo součástí smlouvy na základě legislativního zásahu a které ponechává kurzovní riziko na spotřebiteli s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>, za okolností původního řízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>[ne]odráží závazná právní a správní ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na třetí otázku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Prostřednictvím třetí otázky se vnitrostátní předkládající soud táže, zda čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 a jeho požadavek, aby byla smluvní ujednání sepsána <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>jasným a srozumitelným jazykem<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, přiznává spotřebiteli právo na podrobné informace týkající se rizik pro spotřebitele, jež jsou finanční instituci známy nebo k nimž by mohla mít tato instituce přístup v okamžiku uzavření smlouvy, pokud jde o to,<?PAGE NO="14"?> kdo nese kurzová rizika, nebo zda je splněn informacemi, které byly předány spotřebiteli a které byly uvedeny výše v bodě 18<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Je ustálenou judikaturou Soudního dvora, že ujednání uvedená v čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 jsou vyňata z posouzení jejich zneužívající povahy jen tehdy, když má příslušný vnitrostátní soud na základě posouzení konkrétního případu za to, že jsou v souladu s tím ustanovením sepsána <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>jasným a srozumitelným jazykem<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Žalobci zdůrazňují v tomto ohledu makroekonomické informace, které mají podle jejich názoru k dispozici odpůrkyně, a jejich povinnost vysvětlit jejich účinky na mechanismy směnného kurzu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Jak vyplývá z písemného vyjádření odpůrkyň, rozhodnutí Kúria č. 2/2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Poznámka pod čarou 5 výše.</P></NOTE>, které je pro vnitrostátní předkládající soud závazné, již stanovilo kritéria pro určení, zda jsou smluvní ujednání o tom, kdo ponese kurzové riziko, jasná a srozumitelná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Je na vnitrostátním předkládajícím soudu, aby rozhodl, zda jsou jednotlivá ujednání jasná a srozumitelná podle čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180222">22. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>ERSTE Bank Hungary</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/17</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:107">EU:C:2018:107</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž je citován rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě rozsudku Soudního dvora ve věci Kásler a relevantních rozhodnutí Kúria musí vzít uvedený soud v úvahu kritéria pro určení, zda je smluvní ujednání jasné a srozumitelné, jak stanoví judikatura Soudního dvora a jak je detailně uvedeno v bodech 43 až 50 rozsudku ze dne <DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE> ve věci Andriciuc<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Mezi zásadní soudní rozhodnutí v oblasti transparentnosti, které předcházely věci Andriciuc, patří rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130321">21. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>RWE Vertrieb</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑92/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:180">EU:C:2013:180</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">EU:C:2014:282</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Matei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑143/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:127">EU:C:2015:127</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150423">23. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Van Hove</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑96/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:262">EU:C:2015:262</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150709">9. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Bucura</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑348/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:447">EU:C:2015:447</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Po [rozsudku ve věci] Andriciuc viz zejména usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180222">22. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>ERSTE Bank Hungary</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/17</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:107">EU:C:2018:107</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Jak bylo konstatováno ve věci Andriciuc, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>je na předkládajícím soudu, aby ověřil, že prodávající nebo poskytovatel sdělil dotčeným spotřebitelům všechny relevantní informace, které jim umožnily vyhodnotit ekonomické důsledky takového ujednání […] na jejich finanční závazky<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Andriciuc</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑186/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:703">EU:C:2017:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, včetně vlivu vážného znehodnocení zákonného platidla členského státu, v němž má dlužník bydliště, a zvýšení zahraniční úrokové míry na jeho splátky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Tamtéž, bod 49. Soudní dvůr odkazuje na doporučení Evropské rady pro systémová rizika ze dne <DATE ISO="20110921">21. září 2011</DATE>, <REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="342" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, C 342, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>. Prodávající nebo poskytovatel musí vysvětlit možné výkyvy směnného kurzu a rizika plynoucí z uzavření smlouvy o úvěru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Tamtéž, bod 50.</P></NOTE>, jakož i konkrétní fungování mechanismu, na nějž odkazuje dotčené ujednání, a případně i vztah mezi tímto mechanismem a dalšími smluvními ujednáními<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Tamtéž, bod 45.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Ve svém písemném vyjádření žalobci dále tvrdí, že zákony DH1 a DH3 nejsou v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity a článkem 6 směrnice 93/13, neboť normotvůrce uložil kurzová rizika spotřebitelům, aniž vzal v úvahu požadavek jasnosti a transparentnosti. Jen pro úplnost uvádím, že v soudním spise neexistuje dostatek informací, které by umožnily vyvodit závěry o tomto aspektu případu žalobců, a to ani z hlediska transparentnosti nebo jinak.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V rámci třetí otázky je proto na vnitrostátním předkládajícím soudu, aby po přihlédnutí ke všem okolnostem, za nichž byla uzavřena smlouva, a judikatuře Soudního dvora rozhodl, zda podle čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 a jeho požadavku, aby byla smluvní ujednání sepsána <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>jasným a srozumitelným jazykem<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, jsou věřitelé povinni sdělit spotřebitelům relevantní finanční informace, které měli k dispozici v době, kdy byla smlouva uzavřena, včetně příslušných makroekonomických informací, a vysvětlit jejich vliv na mechanismus směnných kurzů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na čtvrtou otázku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Jak je vysvětleno výše v bodech 41 až 44, podstatou čtvrté otázky je, jaký dopad má legislativa působící mnoho let poté, co byla uzavřena smlouva (vývoj, který vnitrostátní předkládající soud považuje za nepředvídatelný z hlediska spotřebitele), na povinnosti transparentnosti, které se vztahují na odpůrkyně na základě odkazu na čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Na základě čl. 3 odst. 3 směrnice č. 93/13 poskytuje příloha směrnice 93/13 informativní seznam ujednání, která mohou být považována za zneužívající. Bod 1 písm. i) odkazuje na podmínky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>neodvolatelně zavazující spotřebitele, aby plnil podmínky, se kterými se nemohl seznámit před uzavřením smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, avšak v předkládacím rozhodnutí není žádné vysvětlení, proč je tato část přílohy důležitější než jiné části, ačkoli předmětem výkladu Soudního dvora v kontextu transparentnosti byl bod 1 písm. j) a l) a bod 2 písm. b) a d) přílohy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Matei</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑143/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:127">EU:C:2015:127</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy odpovědět na čtvrtou otázku v tom smyslu, že v rozsahu, ve kterém následný legislativní zásah členského státu neodstranil zneužívající charakter, pokud jde o jasnost a transparentnost ujednání, jak vyžaduje směrnice 93/13, je třeba soulad těchto ujednání s touto povinností posuzovat ode dne uzavření smlouvy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">E.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Odpověď na pátou otázku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Pátá otázka se týká oprávnění soudů členských států přezkoumávat z moci úřední zneužívající povahu všech smluvních ujednání dané smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Tato povinnost vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora. Zdůrazňuji však, že povinnost soudů členských států přezkoumávat zneužívající povahu všech smluvních ujednání z moci úřední podle směrnice 93/13 se uplatní pouze tehdy, jestliže jsou k dispozici všechny právní a skutkové poznatky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130314">14. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Aziz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:164">EU:C:2013:164</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Jőrös</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑397/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:340">EU:C:2013:340</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato povinnost může být navíc dotčena zásadou překážky věci rozsouzené<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160218">18. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Finanmadrid EFC</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑49/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:98">EU:C:2016:98</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V bodě 48 Soudní dvůr poznamenává, že procesní autonomie členského státu ohledně <HT TYPE="ITALIC">res judicata</HT> podléhá zásadám rovnocennosti a efektivity.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Na pátou otázku je tedy třeba odpovědět v tom smyslu, že vnitrostátní soud je povinen z moci úřední posoudit, zda smluvní ujednání spadající do oblasti působnosti směrnice má zneužívající povahu, a vyrovnat tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a věřitelem, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, které jsou nutné pro tento účel.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Fővárosi Ítélőtábla (regionální odvolací soud v Budapešti) odpověděl následovně.</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>1)</NO.P><TXT>Smluvní ujednání zavedené prostřednictvím legislativního zásahu, které ponechává kurzové riziko s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT> na spotřebiteli, nemůže být považováno za smluvní ujednání, které je <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>individuálně sjednáno<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="2018" ID="QE0059"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Za okolností původního řízení, ujednání, které se stalo součástí smlouvy na základě legislativního zásahu a které ponechává kurzovní riziko na spotřebiteli s účinkem <HT TYPE="ITALIC">ex tunc</HT>, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>[ne]odráží závazná právní a správní ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="2018" ID="QE0060"/> ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 93/13.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="16"?><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je na vnitrostátním předkládajícím soudu, aby po přihlédnutí ke všem okolnostem, za nichž byla uzavřena smlouva, a judikatuře Soudního dvora určil, zda podle čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 a jeho požadavku, aby byla smluvní ujednání sepsána <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>jasným a srozumitelným jazykem<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="2018" ID="QE0061"/>, jsou věřitelé povinni sdělit spotřebitelům relevantní finanční informace, které měli k dispozici v době, kdy byla smlouva uzavřena, včetně příslušných makroekonomických informací, a vysvětlit jejich vliv na mechanismus směnných kurzů.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>V rozsahu, ve kterém následný legislativní zásah členského státu neodstranil zneužívající charakter, pokud jde o jasnost a transparentnost ujednání, jak vyžaduje směrnice 93/13, je třeba soulad těchto ujednání s touto povinností posuzovat ode dne uzavření smlouvy.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Vnitrostátní soud je povinen z moci úřední posoudit, zda smluvní ujednání spadající do oblasti působnosti směrnice má zneužívající povahu, a vyrovnat tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a věřitelem, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, které jsou nutné pro tento účel.<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>