–

za sdružení AFAÏA: B. Le Bret a R. Rard, avocats, a A. Tricaud, expert,

–

za francouzskou vládu: G. Bain, J.-L. Carré, B. Fodda a M. de Lisi, jako zmocněnci,

–

za finskou vládu: M. Pere, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: A. Dawes a B. Hofstötter, jako zmocněnci,

1

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu přílohy II prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/1165 ze dne 15. července 2021, kterým se povolují některé produkty a látky pro použití v ekologické produkci a stanoví jejich seznamy (Úř. věst. 2021, L 253, s. 13 a oprava Úř. věst. 2022, L 115, s. 230) (dále jen „prováděcí nařízení 2021/1165“), přijatého k provedení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (Úř. věst. 2018, L 150, s. 1 a oprava Úř. věst. 2019, L 305, s. 59) (dále jen „nařízení 2018/848“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi sdružením AFAÏA, jež je francouzským profesním sdružením, jehož předmětem činnosti je ochrana kolektivních zájmů producentů organických hnojiv, a Institut national de l’origine et de la qualité (Národní ústav pro ochranu původu a kvality) (dále jen „INAO“), který je francouzskou veřejnou správní institucí, ve věci definice pojmu „velkochov“, kterou použil INAO ve svém výkladovém pokynu k použití nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 (Úř. věst. 2007, L 189, s. 1) a k použití nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (Úř. věst. 2008, L 250, s. 1) (dále jen „výkladový pokyn“).

3

V článku 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014 (Úř. věst. 2014, L 124, s. 1) (dále jen „směrnice EIA“) je stanoveno:

„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby před vydáním povolení musely záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů na životní prostředí. Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“

4

V článku 4 odst. 1 uvedené směrnice je stanoveno:

„S výhradou čl. 2 odst. 4 podléhají záměry uvedené v příloze I posouzení v souladu s články 5 až 10.“

5

V příloze I bodě 17 uvedené směrnice je stanoveno:

„Zařízení k intenzivnímu chovu drůbeže nebo prasat s více než:

6

V bodech 1, 2, 4, 6, 15, 40, 43, 44, 63 a 123 odůvodnění nařízení 2018/848 je uvedeno:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

7

V článku 3 bodě 1 nařízení 2018/848 je stanoveno, že „ekologickou produkcí“ se rozumí „používání metod produkce splňujících toto nařízení ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce“.

8

V článku 4 uvedeného nařízení jsou uvedeny mimo jiné tyto obecné cíle ekologické produkce:

[…]“

9

V článku 5 uvedeného nařízení, nadepsaném „Obecné zásady“, je stanoveno:

„Ekologická produkce je udržitelný systém řízení, který je založen na těchto obecných zásadách:

[…]

[…]

[…]

10

V článku 6 uvedeného nařízení je stanoveno:

„V rámci zemědělských činností a akvakultury je ekologická produkce založena zejména na těchto zvláštních zásadách:

[…]

[…]“

11

V článku 9 odst. 3 prvním pododstavci nařízení 2018/848 je stanoveno:

„Pro účely a způsoby použití uvedené v článcích 24 a 25 a v příloze II mohou být v ekologické produkci používány pouze produkty a látky povolené podle uvedených ustanovení, pokud bylo jejich používání povoleno také pro konvenční produkci v souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie a případně v souladu s vnitrostátními předpisy založenými na právu Unie.“

12

V článku 12 odst. 1 uvedeného nařízení je stanoveno:

„Hospodářské subjekty produkující rostliny nebo rostlinné produkty dodržují zejména podrobná pravidla uvedená v příloze II části I.“

13

V článku 24 uvedeného nařízení, nadepsaném „Povolení produktů a látek pro použití v ekologické produkci“, je stanoveno:

„1.   Komise může některé produkty a látky povolit pro použití v ekologické produkci a veškeré takto povolené produkty a látky zařadí na omezené seznamy, a to pro tyto účely:

[…]

[…]“

14

V příloze II uvedeného nařízení je v její části I, nadepsané „Pravidla rostlinné výroby“, stanoveno:

„[…]

[…]

[…]

15

V článku 2 prováděcího nařízení 2021/1165 je stanoveno:

„Pro účely čl. 24 odst. 1 písm. b) nařízení [2018/848] lze v ekologické produkci jako hnojiva, pomocné půdní látky a živiny pro výživu rostlin […] použít pouze produkty a látky uvedené v příloze II tohoto nařízení, a to za předpokladu, že jsou v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů Unie […].“

16

V příloze II uvedeného prováděcího nařízení je stanoveno:

„Hnojiva, pomocné půdní látky a živiny […] uvedené v této příloze mohou být použity v ekologické produkci, pokud jsou v souladu s

V souladu s přílohou II částí I bodem 1.9.6 nařízení [2018/848] lze k zlepšení celkového stavu půdy nebo k zvýšení dostupnosti živin v půdě nebo plodinách použít přípravky z mikroorganismů.

Použity smí být pouze podle specifikací a omezení použití, které stanoví uvedené právní předpisy Unie a vnitrostátní právní předpisy. Přísnější podmínky použití, jež platí pro ekologickou produkci, jsou upřesněny v pravém sloupci tabulek.

[…]“

17

Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že INAO změnil v lednu 2020 svůj výkladový pokyn. V rámci této změny INAO vyložil zákaz – který byl stanoven v příloze I nařízení č. 889/2008 a nyní je obsažen v příloze II prováděcího nařízení 2021/1165 – používat na ekologických zemědělských plochách hnojiva a pomocné půdní látky živočišného původu, jež pocházejí z „velkochovu“, tak, že vylučuje statková hnojiva z „chovů v kompletních roštových nebo mřížových systémech a překračujících prahové hodnoty stanovené v příloze I směrnice [2011/92], jakož i „statková hnojiva z klecových chovů překračujících“ tytéž prahové hodnoty.

18

Sdružení AFAÏA se u Conseil d’État (Státní rada, Francie), která je předkládajícím soudem, domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 4. února 2020, v němž INAO zamítl žádost uvedeného sdružení o změnu výkladového pokynu v rozsahu, v němž je v uvedeném pokynu definován pojem „velkochov“, který je v něm dále používán, a požaduje, aby INAO bylo uloženo odpovídajícím způsobem změnit výkladový pokyn ve lhůtě jednoho měsíce od oznámení rozhodnutí uvedeného soudu a společně s touto změnou uskutečnit informační kampaň, která upozorní na skutečnost, že výklad tohoto pojmu, jenž byl obsažen v uvedeném výkladovém pokynu, již neplatí.

19

INAO tvrdí, že ve výkladovém pokynu vyvodil důsledky ze změny terminologie, kterou uskutečnil unijní normotvůrce ve francouzském jazykovém znění nařízení č. 834/2007 a č. 889/2008, která byla nahrazena nařízením 2018/848, neboť uvedený normotvůrce v něm nahradil pojem „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, který byl obsažen v nařízení, jež předcházelo nařízením č. 834/2007 a č. 889/2008, pojmem „velkochov“. Tím, že francouzské orgány vykládají pojem „élevage industriel“ („velkochov“) tak, že tento odkazuje na podmínky ustájení zvířat, a to jak z hlediska volnosti jejich pohybu a přístupu k venkovním prostorám, tak z hlediska intenzity chovu, a tím, že chápou tento pojem v jeho obvyklém významu odkazujícím na mechanizaci procesů a masovou povahu produkce, údajně sledují záměr vyloučit zemědělské podniky, jejichž velikost a podmínky chovu nejsou slučitelné s cíli nařízení 2018/848, mezi něž patří dobré životní podmínky zvířat a důvěra spotřebitelů v produkční řetězec ekologického zemědělství.

20

Předkládající soud uvádí, že z relevantních ustanovení nařízení 2018/848 a prováděcího nařízení 2021/1165 vyplývá, že v ekologické rostlinné výrobě musí statková hnojiva používaná ke hnojení půdy v zásadě sama pocházet z ekologické produkce, ale pokud to neumožňuje uspokojit nutriční potřeby rostlin, je přípustné použít hnojiva a pomocné půdní látky povolené v ekologickém zemědělství, jak jsou definovány v příloze II uvedeného prováděcího nařízení, a to pouze v nezbytné míře.

21

Z těchto ustanovení podle předkládajícího soudu rovněž vyplývá, že v případě ekologické živočišné výroby je zakázána výroba bez zemědělské půdy, klece, boxy a etážové plošiny se nepoužívají k chovu žádného druhu zvířat, ustájovací prostory pro skot, ovce a prasata musí být vybaveny prostorem na spaní a odpočinek, který je tvořen pevnou konstrukcí bez roštů, a co se týče drůbeže, minimálně jedna třetina plochy musí být tvořena pevnou konstrukcí bez roštových podlážek nebo mřížových konstrukcí, a u nosnic musí dostatečně velká část podlahové plochy sloužit jako sběrné místo pro trus. Podle předkládajícího soudu nicméně tyto prvky nejsou samy o sobě dostatečné k určení, zda pojem „velkochov“ uvedený v příloze II prováděcího nařízení 2021/1165 musí být postaven na roveň pojmu „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, a pokud tomu tak není, zda tento pojem při překročení určitého počtu zvířat nutně zahrnuje používání systémů sestávajících výhradně z roštových podlážek, mřížových konstrukcí nebo klecí.

22

Předkládající soud uvádí, že pojem „velkochov“ použitý ve francouzském znění prováděcího nařízení 2021/1165 v něm není definován a není definován ani v nařízení 2018/848 či v předcházejících nařízeních, v nichž byl tento pojem rovněž použit. Ač se uvedený pojem nachází ve většině jazykových znění tohoto prováděcího nařízení, v několika jazykových zněních je použit pojem „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, kdy ani ten není v nařízení 2018/848 či v uvedeném prováděcím nařízení definován.

23

Předkládající soud dále upřesňuje, že ze sdělení skupiny odborníků svolané Komisí v květnu 2021 za účelem vymezení rozsahu pojmu „velkochov“ vyplývá, že pokud nelze tento pojem přesně definovat, mělo by se při uplatňování tohoto pojmu vycházet ze souboru indicií.

24

Předkládající soud rovněž uvádí, že výše uvedený rozdíl mezi jazykovými zněními prováděcího nařízení 2021/1165 existoval již mezi jazykovými zněními nařízení č. 889/2008 a pojem „velkochov“ je v jednotlivých členských státech vykládán různě.

25

V tomto kontextu se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

26

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být ustanovení přílohy II třetího pododstavce prováděcího nařízení 2021/1165 vykládána v tom smyslu, že pokud jde o přípravky z mikroorganismů, které mohou být použity ke zlepšení celkového stavu půdy nebo ke zvýšení dostupnosti živin v půdě nebo plodinách, slovní spojení „nesmí pocházet z velkochovu“ použité v tabulce uvedené v této příloze znamená, že jsou zakázány pouze přípravky, které pocházejí z chovů „hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“.

27

Úvodem je třeba poukázat na to, že toto prováděcí nařízení bylo přijato na základě nařízení 2018/848, v jehož článku 12 je stanoveno, že hospodářské subjekty produkující rostliny nebo rostlinné produkty dodržují zejména podrobná pravidla uvedená v příloze II části I tohoto nařízení.

28

V bodě 1.9.1 této části I je pro hospodaření s půdou a její hnojení stanoveno, že při ekologické rostlinné produkci se využívají způsoby obdělávání a pěstitelské postupy, které zachovávají nebo zvyšují obsah organických látek v půdě, zvyšují stabilitu půdy a její biologickou rozmanitost a předcházejí zhutnění a erozi půdy. V souladu s bodem 1.9.2 písm. c) uvedené části I se úrodnost a biologická aktivita půdy udržuje a zvyšuje v zásadě používáním statkových hnojiv či organických složek, pokud možno kompostovaných, z ekologického zemědělství.

29

Z bodu 1.9.3 téže části I nicméně vyplývá, že pokud nutriční potřeby rostlin nelze uspokojit opatřeními stanovenými v bodech 1.9.1 a 1.9.2, lze používat pouze hnojiva a pomocné půdní látky, které byly povoleny pro použití v ekologické produkci podle článku 24 nařízení 2018/848, a to pouze v nezbytné míře.

30

Podle čl. 24 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/848 může Komise některé produkty a látky povolit pro použití v ekologické produkci a veškeré takto povolené produkty a látky zařadí na omezené seznamy, a to jako hnojiva, pomocné půdní látky a živiny.

31

Tato hnojiva, pomocné půdní látky a živiny jsou předmětem přílohy II prováděcího nařízení 2021/1165, v jejímž druhém pododstavci je stanoveno, že v souladu s přílohou II částí I bodem 1.9.6 nařízení 2018/848 lze k zlepšení celkového stavu půdy nebo k zvýšení dostupnosti živin v půdě nebo plodinách použít přípravky z mikroorganismů.

32

Podle třetího pododstavce této přílohy mohou být tyto přípravky použity pouze podle specifikací a omezení použití, které stanoví uvedené právní předpisy Unie a vnitrostátní právní předpisy. Přísnější podmínky použití, jež platí pro ekologickou produkci, jsou upřesněny v pravém sloupci tabulky uvedené v tomto pododstavci.

33

V této tabulce je upřesněno, že v ekologické produkci „nesmí pocházet z velkochovu“ tyto produkty: chlévský hnůj; sušený chlévský hnůj a dehydrovaný drůbeží trus; kompostované živočišné výkaly, včetně drůbežího trusu a kompostovaného chlévského hnoje; a kapalné živočišné výkaly.

34

Z výkladu těchto výše uvedených ustanovení nařízení 2018/848 ve spojení s ustanoveními prováděcího nařízení 2021/1165 tedy vyplývá, že hospodářské subjekty, které produkují rostliny nebo rostlinné produkty v rámci ekologické produkce, mohou odchylně a pouze v nezbytném rozsahu používat některé produkty a látky pocházející z konvenční produkce, jež jsou schválené Komisí, včetně produktů a látek uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku, pokud tyto produkty a produkty nepocházejí z „velkochovů“.

35

Pochybnosti předkládajícího soudu lze vysvětlit zejména tím, že oba výrazy „velkochov“ i „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“ se vyskytují v různých jazykových zněních nařízení 2018/848 a prováděcího nařízení 2021/1165 a byly buď střídavě či postupně použity v nařízeních, jež prvně uvedeným nařízením předcházela.

36

Je třeba uvést, že ve francouzském jazykovém znění prováděcího nařízení 2021/1165 používá tato příloha jeden a tentýž výraz, a sice „Provenance d’élevages industriels interdite“ („nesmí pocházet z průmyslového chovu“). Ve většině z ostatních jazykových znění této přílohy, jako jsou znění německé, estonské, řecké, anglické, italské či rumunské je rovněž použit jediný a totožný výraz (a sice ve zmíněném pořadí jazyků „Erzeugnis darf nicht aus industrieller Tierhaltung stammen“, „tööstuslikust tootmisest pärit toote kasutamine on keelatud“, „η προέλευση από εντατικοποιημένη εκτροφή απαγορεύεται“, „factory farming origin forbidden“, „proibiti se proveniente da allevamenti industriali“ a „proveniența din ferme industriale este interzisă“), jehož význam odpovídá významu použitém ve francouzském jazykovém znění, nebo výrazy blížící se výrazům „intenzivní chov“ nebo „velkochov“, kdy v bulharském jazykovém znění je použit výraz „забранен е произходът от интензивни животновъдни стопанства“, ve španělském jazykovém znění výraz „Prohibida la procedencia de ganaderías intensivas“ a v českém jazykovém znění výraz „Nesmí pocházet z velkochovu“).

37

Ve třech jazykových zněních této přílohy jsou nicméně použity odlišné pojmy „chov bez půdy“ či „chov mimo půdu“ – v dánském znění je uveden výraz „ikke fra jordløst husdyrbrug“, v nizozemském výraz ,,Het product mag niet afkomstig zijn van niet-grondgebonden veehouderij“ a v portugalském výraz „Proibidos os produtos provenientes das explorações pecuárias ‚sem terra’“.

38

V tomto ohledu je třeba připomenout, že všem jazykovým zněním unijního aktu musí být v zásadě přiznána stejná hodnota a v případě rozdílů mezi nimi je třeba vykládat dotčené ustanovení podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 15. června 2023, Saint-Louis Sucre (Uznání organizace producentů), C‑183/22, EU:C:2023:486, bod 28 a citovaná judikatura).

39

Mimoto, podle judikatury Soudního dvora z požadavků jednotného použití unijního práva a ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (rozsudky ze dne 18. ledna 1984, Ekro, 327/82, EU:C:1984:11, bod 11, a ze dne 30. března 2023, Hauptpersonalrat der Lehrerinnen und Lehrer, C‑34/21, EU:C:2023:270, bod 40).

40

Zásadně odlišný přístup by totiž mohl být zdrojem rozdílů mezi členskými státy, které by mohly bránit fungování vnitřního trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2021, Visma Enterprise, C‑306/20, EU:C:2021:935, bod 38).

41

V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, konkrétně vyplývá, že s ohledem na dřívější, rovněž odlišná, znění ustanovení, která se časově použila před relevantními ustanoveními prováděcího nařízení 2021/1165, některé členské státy staví pojem „velkochov“ na roveň pojmu „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, zatímco jiné členské státy oba pojmy odlišují a definují pojem „velkochov“ odkazem na technické požadavky a prahové hodnoty počtu zvířat, jež jsou různé, či dokonce na požadavky týkající se krmiv. Takové rozdíly přitom mohou narušovat hospodářskou soutěž a ohrožovat dosažení cílů unijní politiky v oblasti ekologické produkce a v oblasti životního prostředí.

42

V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 38 tohoto rozsudku je třeba přezkoumat, zda pojmy „velkochov“ a „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“ mají s ohledem na svůj obvyklý smysl v běžném jazyce stejný význam.

43

V tomto ohledu je třeba uvést, že v prováděcím nařízení 2021/1165 ani v žádném jiném nařízení či předpisu unijního práva nejsou definovány pojmy „velkochov“ nebo „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“.

44

Podle svého obvyklého smyslu odkazuje výraz „průmyslový“ nebo „intenzivní“ na způsob masového chovu, jehož cílem je optimalizovat výnosnost této činnosti, zejména zvýšením hustoty zvířat v zemědělském podniku nebo tím, že jsou zvířata ve větší či menší míře vytržena z venkovního prostředí a je jim vyhrazen omezený prostor. Dobytek je v takovém velkochovu obvykle pevně ustájen, žije v uměle vytvořených a kontrolovaných podmínkách a je chován za použití metod, jejichž cílem je maximalizovat produkci v co nejkratším možném čase.

45

Jak mimoto uvedl generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, velkochov obnáší značné investice, využívání obohacených krmiv a preventivní podávání antibiotik. Vyznačuje se vysokou produktivitou a může způsobovat významné znečištění životního prostředí. Mimoto, specifická ochrana dobrých životních podmínek zvířat není nutně mezi prioritami tohoto chovu.

46

Pokud jde o pojem „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, je třeba konstatovat, že v bodě 1.1 části II přílohy II nařízení 2018/848 je stanoveno, že „živočišná výroba bez zemědělské půdy“ je zakázána, pokud zemědělec, který má v úmyslu věnovat se ekologickému chovu hospodářských zvířat, nehospodaří na zemědělské půdě a neuzavřel s jiným zemědělcem písemnou dohodu o využívání ekologických produkčních jednotek pro tato hospodářská zvířata. Mimoto je v článku 16 nařízení č. 889/2008 upřesněno, že je zakázána živočišná produkce bez zemědělské půdy, při níž hospodářský subjekt vlastnící hospodářská zvířata nehospodaří na zemědělské půdě a/nebo neuzavřel písemnou dohodu o spolupráci s jiným hospodářským subjektem podle čl. 3 odst. 3 uvedeného nařízení.

47

„Chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“ totiž podle svého obvyklého významu v běžném jazyce odpovídá „průmyslovému“ nebo „intenzivnímu“ způsobu chovu, v němž zdroje výživy zvířat v převážné části nebo vůbec nepocházejí ze zemědělského podniku, v němž se daný chov nachází.

48

I když tedy pojmy „velkochov“ i „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“ odkazují na mechanizaci postupů produkce a na její masovost, je třeba na rozdíl od toho, co tvrdí sdružení AFAÏA, konstatovat, že uvedené pojmy nemají stejný význam. Jak vyplývá z bodů 44 až 47 tohoto rozsudku, pojem „velkochov“ je podstatně širší než pojem „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, a proto musí být tyto pojmy považovány za odlišné.

49

Dále je třeba se zabývat obecnou systematikou přílohy II prováděcího nařízení 2021/1165 a účelem právní úpravy, jejíž je součástí.

50

Pokud jde o obecnou systematiku této přílohy, jak bylo uvedeno v bodech 27 až 34 tohoto rozsudku, z čl. 12 odst. 1 ve spojení s čl. 24 odst. 1 a s přílohou II částí I bodem 1.9 nařízení 2018/848 vyplývá, že hospodářské subjekty produkující rostliny nebo rostlinné produkty v ekologické produkci se mohou odchýlit od pravidel stanovených v této příloze a používat určité produkty a látky pocházející z konvenční produkce, které byly povoleny Komisí, a to pouze v nezbytném rozsahu.

51

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být ustanovení, jež mají povahu výjimky, vykládána restriktivně [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2023, Confédération paysanne a další (Náhodná mutageneze in vitro), C‑688/21, EU:C:2023:75, bod 49 a citovaná judikatura].

52

Tak je tomu i v případě výjimky stanovené v příloze II prováděcího nařízení 2021/1165, což znamená, že omezení, jež jsou v této příloze pro tuto výjimku stanovena, a sice zejména zákaz používat přípravky „pocházející z velkochovů“, musí být naopak vykládána široce.

53

Je třeba upozornit, že výklad zastávaný sdružením AFAÏA, podle něhož pojem „velkochov“ odpovídá pouze pojmu „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, vede k tomu, že statková hnojiva pocházející ze všech „velkochovů“ s výjimkou „chovů hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“ jsou povolena pro účely používání v ekologickém zemědělství. Tento výklad proto vede k širokému výkladu oblasti působnosti uvedené výjimky, a je tedy v rozporu se zásadou připomenutou v bodě 51 tohoto rozsudku.

54

Sdružení AFAÏA dále tvrdí, že ekologická živočišná produkce je neoddělitelně spjata s využíváním půdy, z čehož je třeba a contrario vyvodit, že se zákaz dotčený ve věci v původním řízení týká pouze produktů pocházejících z „chovů hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“.

55

Je pravda, že v souladu s celostním přístupem, kterým se vyznačuje ekologické zemědělství, jak je připomenut zejména v bodě 40 odůvodnění nařízení 2018/848 a jak vyplývá z požadavků stanovených v čl. 5 písm. a) a d) nařízení 2018/848, musí být živočišná produkce spojena s půdou. To však znamená pouze to, že způsob chovu „hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“ není slučitelný se zásadami ekologického zemědělství, a je tedy v tomto rámci prostě a jednoduše zakázán.

56

Z článku 6 písm. l) nařízení 2018/848 navíc vyplývá, že ekologické zemědělství spočívá rovněž na uplatňování chovatelských postupů, které posilují imunitní systém zvířat a jejich přirozenou odolnost vůči nákazám, včetně pravidelného pohybu a přístupu na otevřená prostranství a pastviny. Mimoto, toto nařízení zakazuje geneticky modifikované organismy v krmivech a výrazně omezuje používání přípravků na ochranu rostlin.

57

Nelze tedy tvrdit, že se ekologické zemědělství vyznačuje pouze určitým způsobem obhospodařování půdy, a tudíž, že důvod zákazu dotčeného ve věci v původním řízení je výlučně spojen s využíváním půdy.

58

Tento způsob zemědělství souvisí šířeji s šetrnými metodami produkce, jak je v podstatě uvedeno v bodě 2 odůvodnění nařízení 2018/848, a zejména s podmínkami ustájení zvířat, a to jak z hlediska volnosti pohybu a přístupu do venkovních prostor, tak z hlediska hustoty populace chovu.

59

Unijní normotvůrce totiž chtěl opakovaným zdůrazněním své vůle zajistit vysokou úroveň dobrých životních podmínek zvířat v rámci ekologického zemědělství vyzdvihnout skutečnost, že tento způsob zemědělské produkce je charakterizován dodržováním vyšších standardů v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na všech místech a ve všech fázích této produkce, kde lze tyto dobré životní podmínky ještě zvýšit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2019, Œuvre d’assistance aux bêtes d’abattoirs, C‑497/17, EU:C:2019:137, bod 38).

60

S ohledem na tyto požadavky nelze připustit, aby statková hnojiva z „velkochovů“ nebo „intenzivních chovů“ byla povolena jako hnojiva ekologického zemědělství.

61

Tento výklad je potvrzen cíli nařízení 2018/848.

62

Je totiž třeba uvést, jak vyplývá z bodu 1 odůvodnění nařízení 2018/848, že ekologická produkce je celkový systém řízení zemědělského podniku a produkce potravin, který spojuje osvědčené postupy v oblasti životního prostředí a klimatu, vysokou úroveň biologické rozmanitosti, ochranu přírodních zdrojů, uplatňování přísných norem v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a norem produkce v souladu s poptávkou rostoucího počtu spotřebitelů po produktech získaných za použití přírodních látek a procesů.

63

Jak je stanoveno v článku 4 nařízení 2018/848, cílem tohoto způsobu produkce v širším smyslu je ochrana životního prostředí a klimatu, vysoká míra biologické rozmanitosti a zachování dlouhodobé úrodnosti půdy. Jeho snahou je významným způsobem přispívat k netoxickému životnímu prostředí a k dodržování přísných norem pro dobré životní podmínky zvířat, a zejména uspokojovat jejich druhově specifické etologické potřeby. Usiluje rovněž o podporu krátkých distribučních kanálů a místní produkce v různých oblastech Unie i o podporu zachování vzácných a původních plemen, jimž hrozí vyhynutí.

64

Mimoto je nutné zajistit, aby spotřebitelé měli jistotu, že produkty označené ekologickým logem Evropské unie byly skutečně vyprodukovány za dodržení nejpřísnějších norem, zejména v oblasti dobrých životních podmínek zvířat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2019, C‑497/17, Œuvre d’assistance aux bêtes d’abattoirs, EU:C:2019:137, bod 51).

65

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 52 a 54 svého stanoviska, je třeba mít za to, že legitimní očekávání spotřebitelů jsou zaručena, pokud statková hnojiva používaná v ekologickém zemědělství pocházejí z ekologických zdrojů nebo, pokud tyto zdroje nejsou dostatečné a pouze v tomto případě, pokud jsou používána konvenční hnojiva, jež ovšem nepocházejí z velkochovů.

66

Výjimka, která umožňuje široce používat produkty pocházející z velkochovů nebo intenzivních chovů, by tak zjevně narážela na tyto cíle a byla by v rozporu s požadavky soudržnosti, jakož i s etickými a environmentálními zásadami, jež jsou základem ekologického zemědělství.

67

Je třeba dodat, že tento výklad je rovněž v souladu s cílem, který je sledován v příloze II části I bodě 1.9.3 nařízení 2018/848 a jímž je poskytnout ekologickým zemědělcům náhradní možnost za ekologická hnojiva, pokud nejsou dostupná, a to pouze v nezbytném rozsahu a zároveň omezit přítomnost nežádoucích reziduí v těchto hnojivech.

68

Je tudíž třeba mít za to, že pojem „velkochov“ uvedený v příloze II prováděcího nařízení 2021/1165 neodpovídá pojmu „chov hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“ a zákaz, jenž je v této příloze stanoven, se vztahuje na všechny „velkochovy“, a nikoli pouze na „chovy hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“.

69

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že ustanovení přílohy II třetího pododstavce prováděcího nařízení 2021/1165 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud jde o přípravky z mikroorganismů, které lze použít ke zlepšení celkového stavu půdy nebo ke zvýšení dostupnosti živin v půdě nebo plodinách, slovní spojení „nesmí pocházet z velkochovu“ použité v tabulce uvedené v této příloze neznamená, že jsou zakázány pouze přípravky, které pocházejí z „chovů hospodářských zvířat bez zemědělské půdy“, neboť v souladu s těmito ustanoveními jsou hnojivy, pomocnými půdními látkami a živinami, jejichž používání v ekologickém zemědělství je touto přílohou zakázáno, hnojiva, pomocné půdní látky a živiny, které pocházejí z velkochovu, a nikoli pouze hnojiva, pomocné půdní látky a živiny, jež pocházejí z chovu hospodářských zvířat bez zemědělské půdy.

70

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být ustanovení přílohy II třetího pododstavce prováděcího nařízení 2021/1165 vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se zákaz používat na ekologicky obhospodařované půdě hnojiva a pomocné půdní látky živočišného původu „pocházející z velkochovu“ týká statkových hnojiv z chovů v kompletních roštových nebo mřížových systémech a překračujících prahové hodnoty stanovené v příloze I směrnice EIA, jakož i statkových hnojiv z klecových chovů překračujících tytéž prahové hodnoty.

71

Je třeba bez dalšího uvést, že i když pojem „velkochov“ musí být pro účely vymezení působnosti tohoto zákazu v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 39 tohoto rozsudku vykládán autonomním a jednotným způsobem, nic to nemění na tom, že za současného stavu unijního práva nejsou kritéria, která je třeba zohlednit při určení, zda daný chov musí být kvalifikován jako „velkochov“ ve smyslu přílohy II prováděcího nařízení 2021/1165, upravena obecnými harmonizačními opatřeními.

72

Z odpovědi na první otázku nicméně vyplývá, že je třeba přijmout takový výklad pojmu „velkochov“, který povede k tomu, že z hnojiv, jež jsou používána jako náhrada za statková hnojiva z ekologických chovů, jsou vyloučena hnojiva pocházející z masových chovů využívajících intenzivní metody produkce.

73

Pro účely posouzení, zda se jedná o takovýto chov, musí být v rámci analýzy relevantních kritérií provedeno celostní posouzení, přičemž je třeba upřesnit, že existenci takového chovu bude zpravidla možno zjistit až posouzením celého souboru indicií.

74

V tomto ohledu, jak uvedl generální advokát v bodech 64, 66 a 80 svého stanoviska, mohou být vzata v potaz taková kritéria, jako jsou systém chovu zvířat, jejich mobilita, jejich hustota, jakož i dostupnost půdy na chov, produktivita a dopady tohoto chovu na životní prostředí.

75

Totéž platí pro druh krmiva, systémy prevence nákaz, jakož i rozšířené používání látek ke stimulaci růstu nebo produkce, nebo hormonů či podobných látek, zejména za účelem řízení reprodukce. Preventivní používání antibiotik a používání krmiv obsahujících geneticky modifikované organismy, jež je v nařízení 2018/848 zakázáno, může rovněž představovat kritérium hovořící pro to, že daný chov musí být kvalifikován jako „velkochov“.

76

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že používání klecí, boxů a etážových plošin pro chov zvířat je charakteristickým rysem velkochovu, stejně jako používání systémů, které brání zvířatům, aby se otáčela o 360 stupňů, nebo systémy chovů hospodářských zvířat bez zemědělské půdy.

77

Pokud jde konkrétně o vliv chovu hospodářských zvířat na životní prostředí, je třeba uvést, že článek 4 směrnice EIA podrobuje posouzení vlivů na životní prostředí záměry uvedené v příloze I této směrnice, mezi nimiž jsou uvedena některá „[z]ařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat“.

78

V tomto ohledu je třeba mít podobně jako generální advokát v bodě 69 svého stanoviska za to, že minimální kritéria stanovená těmito ustanoveními směrnice EIA, která, ač se týkají postupů posuzování vlivů na životní prostředí, mohou sloužit jako pomůcka pro určení toho, zda má daný chov povahu velkochovu.

79

Vzhledem k tomu, že tato kritéria odkazují na kvantitativní úvahy, je třeba mít za to, že nejsou dostatečná pro kvalifikaci hospodářství jakožto „velkochovu“, takže je za tímto účelem třeba rovněž zohlednit taková kvalitativní kritéria, jako jsou kritéria uvedená v bodech 74 až 76 tohoto rozsudku.

80

S ohledem na všechny tyto úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že ustanovení přílohy II třetího pododstavce prováděcího nařízení 2021/1165 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se zákaz používat na ekologicky obhospodařované půdě hnojiva a pomocné půdní látky živočišného původu „pocházející z velkochovů“ týká i statkových hnojiv z chovů v kompletních roštových nebo mřížových systémech a překračujících prahové hodnoty stanovené v příloze I směrnice EIA, jakož i statkových hnojiv z klecových chovů překračujících tytéž prahové hodnoty. Pro účely této kvalifikace je nicméně třeba vycházet ze souboru indicií, jež se týkají alespoň ochrany dobrých životních podmínek zvířat, respektování biologické rozmanitosti, jakož i ochrany životního prostředí a klimatu.

81

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: